Strana 42
42 www.drmax.cz
využíváme helmy a další bezpečnostní vybavení. Podle
některých pojišťoven dokonce úrazů na svazích přibý-
vá. Dochází k tomu mimo jiné proto, že s lepším bezpeč-
nostním vybavením mají lidé vyšší tendence riskovat.
„Možnost pojištění se vůči rizikům, ať již v jakékoliv
formě, skutečně zvyšuje sklon k nezodpovědnému jedná-
ní,“ říká Jan Urban. „Všimli si toho už dávno pojišťovny.
Jde o podobný příklad jako ten, který jsme uvedli výše.
Vlastní ,pojištění‘ navíc nemusí znamenat, že se riziko
sníží i pro druhé, a někdy je tomu spíše naopak. Některá
rizika pojišťovny z toho důvodu pojistit odmítají nebo
požadují určitou spoluúčast.“
ŠÍLENCI A SPOL.
Za zmínku stojí ještě jeden fenomén, který snad v minu-
lé době nebyl tak masivní. Zdá se, že všeobecné bezpečí
v některých jedincích vzbuzuje pocit, že jsou nesmrtel-
ní. A v zajetí této iluze, podporované konzumací příběhů
o aktivním stáří či vzrušujícím mládí (a mnohdy také tou-
hou po získání obdivu na sociálních sítích), se šedesátileté
dámy vydávají na ferraty, dívky se natáčejí v autě, když
jedou stošedesátkou, a selfíčka s divokými medvědy jsou
už skoro tradicí. Kde se v nás bere ten pocit, že se nemůže
nic stát? „Svou roli hraje víc okolností. Často je to takzva-
ný skupinový tlak či též stádní chování, tedy sklon jednat
tak, aby se člověk mohl cítit jako pevný člen určité sku-
piny, do které by chtěl patřit. Občas za to může bohužel
i neschopnost vidět rizika, tedy umění určité představi-
vosti, a někdy nedostatek inteligence. Podobnou roli hrají
v neposlední řadě někdy i silné emoce, které lidé nedoká-
žou zcela kontrolovat, například špatná nálada, jež podle
průzkumů vede ke sklonu k rizikovému, až sebepoškozují-
címu jednání,“ říká Jan Urban.
To, v jakém bezpečí dnes žijeme, je s ohledem na historii
abnormální stav. Možná proto se my sami někdy chová-
me dost iracionálně. Přesto bychom neměli ztrácet zdravé
instinkty a selský rozum a měli bychom převzít plně zod-
povědnost za svoje chování – a občas i zdravě zariskovat.
Jisté je, že náš život tak jako tak nemůže skončit jinak než
smrtí. Na tu ještě nikdo žádnou pojistku nevymyslel.
■
Inzerce ▼
ROZHOVOR
Jan Urban, ekonom a psycholog, uči-
tel na VŠ a MBA, lektor a kouč, autor knih
Přestaňte se v práci stresovat, Vezměte život
do svých rukou a dalších.
Změnilo se naše nazírání na riziko jaké-
hokoliv druhu v průběhu času – napří-
klad ve srovnání s minulým stoletím?
Určitě ano. Zdravotní rizika jsou dnes
vdůsledku lékařské péče a lepší hygi-
eny podstatně nižší a menší jsou
i některá sociální či přírodní rizika, ať
již v důsledku sociálního pojištění, či
regulace některých přírodních živlů.
Vznikla však i rizika nová, například ta,
která jsou spojena s vyšším stresem,
nezdravým životním stylem či některý-
mi novými závislostmi, které život při-
náší, a ta občas nejsou příliš viditelná.
Určitým rizikem se v posledních letech
stává ito, že lidé– přes rostoucí vzděla-
nost– některým jevům, které je obklo-
pují, nerozumějí.
Jsou lidé schopni správně odhadovat
různá rizika?
Někteří ano, jiní ne. Tytéž okolnosti vní-
mají totiž různí lidé velmi různě a to
se týká i rizika. Nejen jeho odhadu, ale
i schopností ho přijmout či tolerovat.
Svou roli zde hrají vrozené předpoklady,
takzvaná averze k riziku, dosavadní zku-
šenosti – „Nikdy se mi nic nestalo“ –, ale
i inteligence, související se schopností
či neschopností si možná rizika svého
počínání představit.
Vedle osob schopných realistického
odhadu rizik tak existují co do přístu-
pu k nim dva extrémy. Jeden tvoří lidé
s nadměrným vnímáním a zvýšenými
obavami z rizik, jejichž sklon bývá spo-
jen s úzkostlivostí a zvýšenou imaginací.
Druhý tvoří ti, kteří některá rizika svého
jednání chronicky podceňují a ohrožují
sebe i ostatní. Pro obě skupiny je spo-
lečné, že rozum při svém rozhodování
často nahrazují emocemi.
V jakých oblastech v životě se risko-
vat vyplatí a v jakých nikoliv?
Odpověď by nám měl dát zdravý rozum,
naše zkušenosti, ale i zkušenosti jiných.
Riziku se zcela vyhnout nelze, některá
rizika je však možné předvídat, a je-li
tomu tak, je namístě se jim vyhnout.
Nepříznivé důsledky totiž nebývají
důsledkem „rizik“, ale spíše špatně zvá-
žených rozhodnutí.
Složitější situace jsou pochopitelně ty,
kdy nám naše znalosti či zkušenosti
odhad rizika neumožňují. Pak je zpravi-
dla namístě řídit se zásadou „rozumné
obezřetnosti“ a situací tohoto typu se
vyvarovat, aspoň do doby, kdy se s nimi
seznámíme podrobněji. Nebo riskovat
jen to, na čem nám příliš nezáleží či
čeho jsme ochotni se vzdát. Rozhodně
bychom pak neměli věřit známému
rčení „risk je zisk“. Riziko totiž může zisk
zvětšovat, stejně tak však zvyšovat i roz-
sah nebezpečí, kterému se vystavujeme.
psychologie
Citace Kristiny Höschlové: Deník N, foto: Adobe Stock