Strana 14
Inzerce ▼
rozhovor
14 www.drmax.cz
z mých úkolů, snažit se mít nezaka-
lenou mysl. A bohužel jsem vypozo-
rovala, že je to přehršlem informací.
Vybírám si proto články, které píšou
o věcech, které se povedly. Jenže to
bývá dost rychlé čtení. Neznamená
to ale, že se chci informacím vyhýbat
a nebýt v obraze. Jen si při tom tzv.
titulkovém čtení nerozkliknu ten
nejvíc šokující a nejděsivější článek.
Což většina lidí nejspíš udělá.
Když jsme mluvili o tom, že jste
odešla do Rožnova, bylo to, jak
jste někde řekla, i proto, že těch
příležitostí nebylo zase tolik.
Jaké to je teď zase dojíždět do
Prahy?
To jsem řekla? Je to náročné přede-
vším časově. Jsem spáč, ale už jsem
si zvykla vstávat běžně o půl čtvrté
ráno a sednout na vlak, abych byla
v devět v Praze. Musela jsem si taky
nastavit priority a říkat ne, když mě
někdo o něco žádá. Znamenalo by to
třeba jen hodinu čistého času, ale pro
mě to je 8 hodin cestování a celý den
v tahu. Na druhou stranu nechci, aby
lidem, se kterými spolupracuji, byla
moje dálka na obtíž, a tak se snažím
vymýšlet skuliny, kdy jsem zrovna
v Praze a mám chvíli. Takže v Praze
žiju pracovní život a v Rožnově si
užívám domova.
Jezdíte vlakem? A čemu se
za jízdy věnujete? Čtení, nebo
odpočinku?
Ano, vlakem. Aspiruju na masko-
ta Českých drah. Za tu dobu se stal
vlak mou kanceláří. Vyřizuju věci,
na které doma nemám klid a které
v Praze nestíhám. Převážně se pak
učím nebo poslouchám podcasty, to
jsem si hodně zamilovala. Nabízelo
by se i spaní, ale toho nejsem ve vla-
ku schopna. To se mi musí jó zavírat
oči, abych zabrala.
Ve své době jste také v Rožnově
dělala servírku, a to i při vaší
herecké práci. To stále trvá,
nebo už je to uzavřená kapitola
života?
Já bych ráda, ale teď to časově nejde.
Ovšem můžu se kdykoli nahlásit
a jít za bar. Doufám, že to někdy zase
využiju, protože mě to moc baví.
Snad to nebude příliš osobní
otázka, ale vy už jste potřetí za
svou dráhu změnila příjmení.
Spousta kolegyň by vám řekla,
že to je strašný risk… vy si to
nemyslíte?
Evidentně asi nemyslím (smích). Byla
bych jinak doteď Maléřová. Nikdy
jsem se nad tím ani nezamýšlela.
Ale taky v tom už nechci ani pokra-
čovat, to už bych sama nevěděla, jak
se jmenuju. Pro mě bylo důležité, že
já si za tím stojím a nijak kolem toho
nekličkuju, a tím pádem to pak vez-
mou i ostatní. Chvilku to trvá, ale pak
si to vždycky sedne. Udržuji si tak
v pozornosti sběratele podpisových
kartiček. Teď si mi jeden stěžoval,
že už si myslel, že už mě má odbytou
Podzimkovou, a teď to musí všechno
tisknout znovu. Tak pardon!
A paradoxem všeho je, že vaše
předchozí příjmení Podzimková
teď nosí sestra vaší herec-
ké agentky, která si vašeho
bývalého muže vzala. Pěkný
galimatyáš.
Je to tak. Zdálo by se, že je to
nemožné, ale skvěle spolu všichni
vycházíme. Protože máme spous-
tu společných přátel, potkáváme se
na různých svatbách a narozenino-
vých oslavách našich dětí a já mám
z toho radost. Dokonce jsme spolu
teď s Evičkou Podzimkovou natáčely
nový seriál a naše postavy byly švag-
rové. A ještě jsme si typově podobné,
takže někdy s tím mají problém i lidi
na place, jak to teda sakra je… a my
se tím bavíme.
Vždycky mě bavily představy
lidí, že herci žijí ve vilách, vedou
bujaré životy, jezdí v drahých
vozech… tohle ale asi nebude
realita českého herce, co?
Pár těch vyvolených možná jo. Ale
teda musím mít předpoklad dobrého
hospodáře a umět šetřit a nerozha-
zovat v dobrých časech. Myslím tím,
Ve filmu Spolu si zahrála ošetřovatelku