Strana 28
28 www.drmax.cz
kultura
slavného malíře tím bez přehánění
zachránil. Najednou měl zase spoustu
práce a jeho umělecká sebedůvěra se
vrátila. Krom toho – fakt, že to byl prá-
vě on, kdo znovu vdechl život Rychlým
šípům a dalším foglarovkám, se prostě
Sadeckému nedá upřít.
Jenomže už tehdy se začalo ukazo-
vat (a občas i dokazovat), že na všech
těch Sadeckého známostech a histor-
kách, koho zná a co kde zažil, není
občas ani zrnka pravdy. Že svými řečmi
dokáže lidi nejen získat, ale také jimi
manipulovat. Ale jak se říká – nekaž-
me dobrou historku pravdou, a přesně
takhle se k Sadeckého historkám při-
stupovalo. Stejně jako k jeho někdy až
bláznivým nápadům. Ale jeden z nich
je přesně tím důvodem, proč teď čtete
tento článek. Někdy v polovině šedesá-
tých let totiž začal Sadecký koketovat
s myšlenkou, že by vytvořil komiks.
Ne ledasjaký. Jak ho popsal v jednom
z dopisů Konečnému v té době: „Bude
to takový ženský James Bond. Bude
to erotická palba. Já postavím děj,
text, některé nápady, vám to bude
pracovat ve směru sexuálních fórů
dějových i textových, a především
kresebných. … Stopování u Maye
je ryze mužnou a ryze romantickou
záležitostí. Zde k romantice přibude
erotika… Konečně, plánuju dvě linie
práce. Jednu celkem mravnou, řekně-
me v tónu Playboye – a druhou, snad
variantu týchž schémat, pro značně
pornografičtější časopisy. Tedy, jak
již dohodnuto – umění se dělat nebu-
de. Pod falešnými jmény zaútočíme na
nejnižší pudy obecenstva.“
SEX SYMBOL A ZRADA
Jak si Sadecký vysnil, tak také začal
psát. Postupně dával dohromady
komiksové scénáře o vnadné sexbombě
jménem Amazonia (dobrodružný vliv
Batličky byl nepřehlédnutelný), a jak
psal, tak k ilustrování komiksu získal
jak Konečného, tak Zdeňka Buriana.
Plán měl jasný – vytvoří x desítek
komiksových sešitů, prostřednictvím
jeho zahraničních známostí komiks
vydají za hranicemi Československé
socialistické republiky a všichni tři
budou v balíku. Sadecký se přitom
vůbec nedržel zkrátka. V jeho komik-
su, který pojmenoval Amazonia po
hlavní hrdince, zakomponoval Stalina,
Mao Ce-tunga, ale taky třeba radioak-
tivního mrože. Prostě cokoliv mohlo
na Západě zafungovat, to tam bylo.
A zatímco Burian ilustroval obálky,
Konečný „vnitřky“. Jenže čím více se
Sadecký v Amazonii pouštěl do politi-
ky, tím začal být Konečný obezřetněj-
ší. Zcela pochopitelně se bál, aby z toho
doma neměli průšvih. Ale Sadecký ho
ubezpečoval, že se o tom nikdo nedo-
zví, že se nemá ničeho bát, a hlavně ať
ilustruje dál. A protože Konečný mu
věřil, tak ilustroval dál. A jak on, tak
Burian vlastně zadarmo. Pod přísli-
bem budoucího úspěchu.
No a pak přišel rok 1967 a s ním
zlom v tomhle příběhu velkého přátel-
ství a vize úspěchu. Bez jakéhokoliv
varování totiž Petr Sadecký emigroval
do Německa. A s sebou vzal – jak už
možná správně tušíte – všechny ilu-
strace Amazonie, jak ty Konečného,
tak ty Burianovy. A nejen ty, ale také
spoustu dalších skic obou výtvarníků.
Aniž by jim o tom samozřejmě coko-
liv řekl. Burian i Konečný to brali
jako obrovskou zradu. A ona to také
byla. Zvláště pro Konečného, který se
dozvěděl, že řadu z jeho ilustrací jeho
někdejší chráněnec podepsal pseudo-
nymem Paul Drake a prodal je jako
vlastní díla. Konečný tak v roce 1969
vyrazil do Německa, kde se sešel jak
se Sadeckým, tak s jeho právníky
a domluvili se na vyrovnání, které
činilo mrzkých 400 marek. Směšné
peníze za odcizené dílo. A to jenom za
zlomek, protože ten největší podvod se
teprve klubal na svět.
RUSKÝ UNDERGROUND
Sadecký totiž v emigraci záhy pocho-
pil, že pokud chce na západním
trhu skutečně uspět, tak musí přijít
Foto: archiv Dr. Max