Strana 29
www.drmax.cz 29
s něčím víc než s polonahou dívkou. A tak si sedl ke stolu
a své Amazonii nakreslil na čelo pěticípou hvězdu a přejme-
noval ji na Oktobrianu a vymyslel jí neuvěřitelnou story, se
kterou jí nabídl nakladatelství v Londýně a… z Oktobriany
se v roce 1971 stal obrovský hit a senzace.
Ke čtenářům a milovníkům komiksu se totiž Sadeckého
superhrdinka dostala jako dílo tvůrců kyjevského under-
groundu, jako komunistická bojovnice za spravedlivější
svět, která se nebála vypořádat se s každým, kdo si chtěl
svět uzurpovat pro sebe. Ten komiks prodával jako svobod-
ný projev umělců z nesvobodné země Sovětů a tahle „cimr-
manovská“ mystifikace zabrala. Oktobriana se prodávala
po statisících a brzy si získala obrovskou popularitu také
mezi lidmi, jako byl David Bowie (který měl sen ji zfilmo-
vat a ještě v roce 2013 ji zařadil mezi stovku svých nejob-
líbenějších literárních děl) nebo zpěvák Billy Idol, který si
ji nechal vytetovat. Zkrátka a dobře, Oktobriana vzbudi-
la pozornost. A kvůli té pozornosti si zahraniční výtvarní
znalci nemohli nevšimnout, že ilustrace jsou sice podepsány
jakýmsi Paulem Drakem, ale nesou všechny prvky ruko-
pisu Bohumila Konečného a Zdeňka Buriana. Velmi záhy
tak celá mystifikační bublina kolem autorství Oktobriany
praskla (jakkoliv to nakonec na popularitu a prodejnost
komiksu nemělo žádný vliv) a informace o tom se dostala až
do komunistického Československa.
EXEMPLÁRNÍ POTRESTÁNÍ
Ještě v roce 1969, po německém jednání se Sadeckým
a jeho právníky, napsal Konečný prozíravě na patřičná
místa dopis, ve kterém popsal, jak byl okraden, a že neručí
za vyznění, v jakém jeho ilustrace mohou být vydány. A jen
díky tomu ušel toho, že by byl zatčen za protistátní akti-
vitu. Protože přesně tak byla Oktobriana na domácí půdě
klasifikována. Soudruzi komiks klasifikovali jako podvrat-
ný, antisocialistický a pornografický a potřebovali z toho
vyvodit patřičně odstrašující důsledky. Nic nepomohlo ani
to, že Sadecký prostě texty do Oktobriany přepsal tak, aby
více vyhovovaly jeho mystifikačním záměrům. Zmizela
dobrodružnost, nastoupila politika. A to si prostě musel
někdo odskákat. Sadecký byl za hranicemi, Burian byl pří-
liš známý po celém světě, a tak to všechno odnesl Bohumil
Konečný. Ocitl se na černé listině, jeho tvorbu nechtěl nikdo
otiskovat a až počátkem 80. let mohly jeho kresby vycházet
například v časopise Svět motorů. Prakticky až do konce
svého života živořil. Ale zdaleka hůře nesl zradu od člověka,
kterému důvěřoval a který ho navíc zcela nepochopitelně až
do konce jeho života „zásoboval“ dopisy. Zde je jeden z nich
(Bimbo byla Konečného přezdívka, pozn. red.): „Milý Bimbo,
šťastný nový rok a tak dále. Měl jsem trochu času promyslet
si v poslední době náš vztah. Vymyslel jsem mnoho balastu,
ale dokázal jsem to všechno redukovat na jedinou – buddhi-
sticky mluveno – Základní Velikou Pravdu. Postavíte-li se
do pozice nezúčastněného soudce (tedy nezatížen vlastní-
mi předsudky a eventuálním presem „soudruhů“), můžete
situaci klasifikovat a řešit jenom takto: a) Jste-li slabé bez-
cenné socialistické nuly, zaplane ve Vás sebeklamný požár
nenávisti a snad, přesněji řečeno, závisti a s falešnou pózou
archanděla Gabriela mě musíte hrdě odsoudit. b) Máte-li
tzv. formát, jak jsem se domníval (zřejmě mylně), máte-li
kus romantické velkomyslnosti, kterou jsme společně před
pár lety obdivovali, musíte jen držet hubu a smeknout před
tím lumpem (přede mnou), který v reálném životě dokázal
provést to, o čem jsme my (B. K., G. K., Z. B.) odvážili pouze
snít, a to pouze v těch nejdivočejších snech.
Uvažte to všechno a zapřemýšlejte konečně opravdu jednou
důsledně ve svém dosavadním všiváckém socialistickém
životě. A vyvoďte z toho patřičné důsledky. Srdečně Váš
Petr Sadecký, München.“
KONEC ZLOSYNA
A jaký byl konec arcilotra tohoto příběhu? Po něko-
lika letech strávených v Americe se Sadecký usadil
v Německu, kde žil z peněz, které inkasoval za ilust-
race Konečného. Ty podepisoval svým pseudonymem
Paul Drake a nakladatelství je využívají dodnes, aniž by
bylo uznáno jejich pravé autorství. Zemřel v roce 1991,
aniž by se po listopadové revoluci jedinkrát podíval do
Československa. Důvodem ale určitě nebyl stud nebo
pocit viny, něčím takovým Sadecký podle všeho absolut-
ně vůbec netrpěl. Spíš pocit, že jeho věhlas je takový, že
ho doma prostě nejsou schopni docenit.
■
Oktobriana se stala hrdinkou undergroundu