Úvodník
Dia Svět
Z v l á š t ní p ř í l o h a m a g a z í n u M a x i m u m
Vstoupit do DIA klubu
Jak žít s cukrovkou: rady, tipy, doporuČení
Úvodník
Na tomto místě se, vážené čtenářky/vážení čtenáři této pravidelné přílohy časopisu Maximum, setkáváte obvykle s úvodníkem určeným lidem, kteří se s diabetem nějaký čas léčí. Tentokrát je to JINAK. Rád bych ho adresoval těm, kteří o tom, že trpí touto chorobou – konkrétně diabetem II. typu – neměli dosud ani tušení, je to tedy pro ně čerstvá, velmi špatná zpráva. Ano, je pravda, že se diabetes II dá dobře léčit. Pokud je diagnostikovaný včas, pak stačí dokonce jen pravidelně užívat tablety, ale to z téhle novinky dobrou zprávu nedělá – jen o něco lepší, než by mohla být.
Na jiném místě Maxima přinášíme informaci o screeningovém programu preventivní péče, který může pomoci odhalit cukrovku třeba ještě ve fázi prediabetu. Doporučuji test pomocí asistovaného odběru kapky krve každému ve svém okolí – i lidem, kteří hledí na správnou životosprávu, zahrnující racionální výživu i sport. Dědičnost a stres totiž mohou zacvičit i se zažitou představou, že cukrovkou „dvojkou“ je ohrožený přejídající se lenoch. Opravdu nejen ten. A čím dříve se cukrovka, tento tichý zabiják v lidském těle, odhalí, tím lépe. I za tu jistotu, že se nám zatím vyhýbá, ta kapka krve stojí.
Jestliže tu ale už je, člověk se to dozví poměrně čerstvě a zmocní se ho panika, snad neuškodí pár doporučení. Předně: pokud to dosud nedělal, teď je opravdu nejvyšší čas začít se hýbat, zařadit pohyb do každodenní rutiny. A začít sakra přemýšlet nad jídelníčkem. A to není nijak jednoduché, naopak.
Cukrovka před sebou nijak nevaruje, ale najednou tu je. Ocitáte se s ní v nové krajině života a je potřeba dostat rady na cestu, nakreslit si mapu a uvědomit si orientační body.
Moje první rada je: najděte si takovou diabetoložku (diabetologa), která se ptá a která nechá i Vás, abyste se ptali. Takovou, která má zájem dozvědět se, jak žijete, a prozkoumat Vaši rodinnou anamnézu. Jestli takovou nemáte, zrušte okamžitě registraci a jděte jinam. Vůbec to přitom není o nablýskaných čekárnách a superdesignových ordinacích, ale o lidech.
Další rada se týká měření. Psát, jak je důležité, by bylo nošení dříví do lesa. Hodně se tu ale chci přimluvit za senzory měřící hladinu cukru průběžně. Ano, pro většinu cukrovkářů jsou drahé, protože veřejný zdravotní systém se rozhodl, že diabetikům „dvojkařům“ je bude hradit jen výjimečně, protože si nemoc nezřízeným životem přivodili sami. Ale i tak se to vyplatí, protože jde o zdraví. Během 14 dnů, po které senzor funguje, se dá leccos odzkoušet i odpozorovat. Poznat, jaký vliv na hladinu cukru má to které jídlo a různý pohyb. Obyčejný glukometr je sice lepší než nic, ale i když budete rozpíchaní jako panenka woodoo, křivku vám nenakreslí. Pořád to budou jen body a o tom, co bylo mezi nimi, se budete jen dohadovat.
Třetí rada je spojená samosebou s jídlem. Když už cukrovku máte, nikdy ji úplně nevyléčíte. Odteď už NAVŽDY budete žít v režimu askeze. Není to tak, že si něco odsedíte na trestné lavičce a pak se vrátíte na led jako předtím. Čím dříve to přijmete, tím lépe. Je také potřeba se smířit s tím, že většina regálů v samoobsluze se vás už nebude týkat. Rozhodně ne tak jako dřív. Jen tak občas, a vždy to bude potřeba vykoupit disciplínou a pohybem. Sortiment potravin bez cukru není přes všechen pokrok v potravinářství zase bůhvíjaký. Speciálních DIA výrobků pro milion diabetiků není u nás o moc víc než extra produktů pro necelých 30 tisíc celiaků. Ale vydržte to, nepolevujte v úsilí o to žít zdravěji, i když se vám bude často zdát, že není spravedlivé, že po tom všem odříkání nepřichází žádná odměna. Odměna je to, jak říká můj kamarád Zdeněk s velmi pokročilou cukrovkou, že člověku neseberou nohu a že pořád obstojně vidí. Pokud jste v tom také našli aspoň trochu dobrou zprávu, máte zčásti vyhráno.
Všem, kterých se tento text týkal, přeji: vydržte!
Váš Michal Petrov, šéfredaktor