Padesátka a vánoční výzdoba
Ani nevím, jak se to stalo, ale už jsou tady zase – mám samozřejmě na mysli advent a Vánoce. Sociální sítě se nejpozději od konce září pohoršují nad vánoční výzdobou v chrámech konzumu. To není nic nového. Zaujaly mě ale komentáře na téma domácí vánoční výzdoba. Zdá se, že i v tomto ohledu panují mezi našimi bližními velmi rozdílné názory.
Text: Marie Petrovová | Foto: Adobe Stock.cz, archiv Marie Petrovové
První dechberoucí vánoční výzdobu jsem viděla někdy na sklonku roku 1990 v Salcburku. Divím se, že u té výlohy nestojím ještě teď. Bylo tam prostě všechno: jesličky, starý kolotoč, zmrzlinář, párkař, figurky, autíčka, vláčky, stromečky a domečky a samozřejmě sníh. Myslím, že mi u té výlohy ukápla i nějaká ta slza. Možná dojetí z místní adventní atmosféry, možná i ze vzteku, protože mi bylo jasné, že dětství, které by si takovou parádu báječně užilo, je pryč.
Dnes jsou vánočních dekorací plné obchody, o těch internetových nemluvě, a sociální sítě jsou stejně tak plné názorů na to, zda vánoční výzdoba ano, nebo ne – a když ano, tak kolik. Je to asi trochu úchylka, ale baví mě ty komentáře číst. Rozhodně ne proto, abych se pokoušela o nějaké psychologické profily diskutujících. Spíš proto, že mě baví sledovat, kolik různých emocí a pohledů se z tématu vánoční výzdoby dá vykutat. Můj vztah k ní nepochybně ovlivnil onen salcburský šok. Chtěla bych to domů všechno! Naštěstí je manželství uměním kompromisů. Můj muž preferuje výzdobu uměřenou a postavenou na starých ozdobách, jak říkáme tam, kde jsem se narodila, na baňkách (další oblíbené téma sociálních sítí – máte doma vánoční kouličky nebo baňky, aha?!). Občas se pokusím propašovat do obýváku nějakého toho vánočního skřítka, zpravidla neúspěšně. Už přes dvacet let mi rozmlouvá svítící srnky na zahradu.
Krásný rozkládací Kubaštův papírový betlém jsme museli přesunout do jiného pokoje, protože naše kočka usoudila, že jediným právoplatným obyvatelem legendární jeskyně je ona sama. Ale koho by vlastně překvapilo, že si o sobě kočka myslí, že je bůh a patří do jesliček? Pokoušela jsem se nahradit betlémský výjev červeným sobem se zlatými parohy, leč byl nemilosrdně vypakován.
Asi chápete, že na vánočních trzích mám dovoleno pořizovat jen jídlo. Nevadí, našla jsem si kompenzaci. Mám kamarádku, která o každém adventu promění svůj byt v kouzelný svět Vánoc. Vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby u ní doma bydlel sám jejich Duch z Vánoční koledy. Musím se zeptat, jestli celoročně nepodřimuje zavřený v krabici společně s tím vším. Jakože doopravdy se vším. Se zasněženými domečky, zachumlanými figurkami, které spěchají na půlnoční nebo ke stromečku, s andělíčky, sněžícími koulemi a se spoustou plápolajících světýlek.
Kolik lidí, tolik názorů a… tolik Vánoc. Jestli mě něco rozesmutní, pak to, když má někdo na sítích potřebu psát, že je něčí výzdoba hnusná nebo přeplácaná nebo nějak jinak nedostatečná. Pokud nám naše balení Vánoc vyhovuje, je jednoduše správné.
Spousta z nás si dává předsevzetí s příchodem nového roku. Co to letos udělat o něco dřív? Co se tak dohodnout, že budeme respektovat vánoční výzdobu těch druhých? A i kdyby naše volba byla úplně jiná, popřejeme jim ze srdce krásné a klidné svátky. Tak jako vám je teď přeju i já, ačkoli byste třeba červeného soba klidně vyšoupli na půdu nebo do koupelny.
Krásné Vánoce vám přeje
Padesátka Marie