Proč nefungují návody na štěstí

Duchovní literatura, esoterika nebo new age, je to jedno. Představte si všechny knihy, které se tváří, že vám změní život. Většina z nás má doma aspoň jednu. Vždyť zaplavily trh už v 90. letech. A hle! Ono to nefunguje. Nebo ano?

Text: Olga Procházková | Foto: Shutterstock.cz

Už jen ty lákavé názvy – Designér vlastního života; Mít vše hotovo; Nastavení mysli; Miluj svůj život; Jak si správně přát; Mnich, který prodal své Ferrari; Bohatý táta, chudý táta nebo pak třeba Důmyslné umění, jak mít všechno u p*dele. Kdo by nechtěl získat všechno, co tyto knihy slibují? Peníze, sebevědomí, lehkost bytí, perfektní vztahy, lásku a samozřejmě sebelásku. 

A doba přeje seberozvoji a hledačství, nejspíš nikdy v historii lidstva jsme neměli tolik času rýpat se málem až do bezvědomí ve vlastních pocitech. Na jednu stranu je to skvělé, na druhou se velmi snadno můžeme v záplavě správných a ověřených cest životem ztratit, nebo dokonce utopit.

Duchovní cesty jako diety

Z myšlenkových směrů, objevů vědy a hlásání guruů, ať už jsou to psychologové, psychiatři, filozofové, koučové nebo kvantoví fyzikové či samozvaní odborníci na cokoli, vzniká mišmaš hlasů a názorů na to, jak správně žít. A vlastně je to v pořádku.

„Knihy sloužící k seberozvoji a šťastnějšímu pocitu ze života jsou nám k dispozici ve stejné škále jako jakékoli jiné spotřební zboží, ale i třeba politické názory nebo druhy diet,“ říká terapeutka Dominika Marková, která se věnuje individuální terapii i skupinovým workshopům.

Na začátku bychom si měli klást otázky, na které v honbě za štěstím zapomínáme: Jak si představujeme štěstí? Co vlastně chceme?

Nikoho neprovokuje, kolik návodů na zhubnutí existuje. Každý si může vybrat a některý z nich zkusit. Nakonec ale nejsme všichni hubení, že? Tomu se rozumí docela snadno. Proč by návody na šťastný život měly fungovat jinak? Zatímco dieta je paleolitická, podle krevních skupin, keto nebo přerušované půsty, v seberozvoji můžete zkusit meditaci, dechová cvičení, pozitivní myšlení, novopohanské rituály, trip s ayahuascou nebo úklid podle Marie Kondo.

„Když to srovnám s výživovým poradenstvím, kterému jsem se věnovala a stále se o tuto problematiku zajímám, je to opravdu podobné,“ říká terapeutka Dominika Marková. „Jednou za čas vyjde nějaký trend, vynikne konkrétní superpotravina a podobně. A lidi se nadchnou, začnou to používat a ono to funguje, někomu méně, někomu vůbec… A po určité době nadšení vyšumí a pár jedinců, kteří daný výživový směr vyzkoušeli, u něj zůstane celý život. Stejné je to s radami v knihách, které nám mají ulehčit prostou existenci,“ popisuje Dominika.

Definice štěstí

Pokud vám rukama prošlo více seberozvojových knih, nejspíš jste postupně zjistili, že z vás asi nebudou lusknutím prstu milionáři, ani si pokaždé „nevypřejete“ volné místo na zaparkování a taky se vám ne vždy podaří přivolat si silou myšlenky kolosální úspěch či „vymeditovat“ odpovědi na osudové otázky. Ale to neznamená, že jste neuspěli. Možná se vám pár postřehů osvědčilo a využíváte je dál. Možná jste narazili na myšlenku, která vás provází a dává vám smysl nebo směr v určitých chvílích.

Jakýkoli z publikovaných "systémů" je perfektní pouze pro člověka, co ho vymyslel a prošel jím a plně mu konvenuje.

„Zda něco ‚funguje‘ nebo ‚nefunguje‘ je relativní. Hlavně bychom si na začátku měli klást otázky, na které v honbě za štěstím zapomínáme: Jak si představujeme štěstí? Co vlastně chceme?“ říká Dominika Marková. „Pod slovem štěstí si totiž každý představí něco jiného, protože každého trápí něco jiného. A v souvislosti s tím mě napadá, zda se neženeme za iluzí. Někteří lidé, kteří pracují na seberozvoji a třeba chodí i na terapie, mají dojem, že až budou mít všechno odpracované, tak budou konečně šťastní. Jako by čekali, že časem dosáhnou nějaké stálé hladiny štěstí. To je ale nesmysl. První krok v cestě za štěstím je – a ano, zní to jako nejhloupější a nejotřepanější fráze ze všech – mít radost z toho, co mám, a netrápit se tím, co přijde nebo nepřijde. A moc důležité je vůbec zjistit, co pro mě vlastně štěstí znamená. Co je pro mě důležité? Co mě dělá šťastnou? Ne, co by mě mělo dělat šťastnou, protože to dělá šťastné jiné lidi, ale co jen mě opravdu činí šťastnou. Kde jsou moje priority? Za co jsem v životě vděčná? Už tohle si srovnat je půl práce. Žít v očekávání nějakého zázračného zlomu, po němž bude vše navždy v pořádku, je naivní. Protože život vždycky přinese něco, co nám to štěstí ‚zkazí‘. Štěstí nespočívá v tom, že získám, co nemám. Ale v tom, že vidím, co mám, a vím, co dalšího bych si přál,“ uzavírá terapeutka.

Proč to nefunguje?

A teď, když známe základní východiska, můžeme vzít do ruky vybranou knihu a zjistit, co se bude dít. Většinou se kromě prvního okouzlení nebude dít nic, rozhodně nic trvalého. Proč?

Když dva dělají totéž, není to vždycky totéž

Lidé, kteří napsali bestsellery o své životní cestě za štěstím, ve skutečnosti našli věc, která byla pro ně, byla jejich. Proto byli úspěšní ve svém snažení. Našli svou ideální cestu. Ale jejich ideální cesta není naše ideální cesta. Vzpomeňte si na příměr s dietami.

„Jakýkoli z publikovaných ‚systémů‘ je perfektní vlastně pouze pro člověka, co ho vymyslel a prošel jím a plně mu konvenuje. A nejde ho zkopírovat, protože každý jsme jiný a jsou mezi námi obrovské rozdíly. I když někdo bude dělat úplně ty samé věci, jak je dělám já, tak se určitě nebude cítit stejně jako já a rozhodně nebude mít stejné výsledky. I když uděláš přesně to, co já, můj život a prožívání nikdy mít nebudeš,“ říká Dominika Marková.

Guruové a podvodníci

Někteří duchovní pseudovůdci a autoři knih se tváří, že v jejich světě je všechno v pořádku. Nic je netrápí a vše je dokonalé. V tom případě je třeba zbystřit.

„Každý člověk má svoje slabosti, bolístky nebo aspoň pár věcí, které by chtěl ve svém životě zlepšit. Myslím si, že lidé, kteří se tváří, že je jejich život dokonalý, spíše jen neukazují, co v jejich světě v pořádku není – nosí masku dokonalosti. A to samozřejmě přitahuje klienty i čtenáře, protože všichni toužíme po tom, aby v našem světě bylo taky všechno absolutně v pořádku. Ale je to jen iluze na druhou – naše iluze, že můžeme reálně dosáhnout trvalého štěstí, vyvolaná podvodnou iluzí, že někdo jiný trvalého štěstí dosáhl,“ říká Dominika Marková.

Cesta není cíl

Někdy se nám vlastně ani moc nelíbí, co daný člověk (autor knihy) dělá nebo jaké názory hlásá. Ale líbí se nám, jak to s ním dopadlo. Výsledek! Spousta z nás chce mít v očích zář stoleté usmívající se Tibeťanky, vědoucí, pokorné, nesoudící… Jenže ‚návod‘, jak na to, nám ne vždycky jde po srsti.

„Hrozně důležité je uvědomit si, že cesta seberozvoje a větší spokojenosti není olympiáda s dvaceti disciplínami, které si odškrtáme a máme hotovo,“ říká Dominika Marková. „Uniká nám podstata, totiž, že kniha může být nikoli receptem na správný postup, ale pouhou inspirací. Líbí mi energie toho člověka? Ale jakým způsobem můžu já docílit tohoto stavu? Jak nabydu podobné energie – ovšem svou cestou? Můžu najít něco jiného, co mě dovede k podobnému cíli? To je často samo o sobě krásné. Zjistím, co bych si přála, a můžu hledat cesty, jak k tomu dojít.“

Důležité je uvědomit si, že cesta seberozvoje a větší spokojenosti není olympiáda s dvaceti disciplínami, které si odškrtáme a máme hotovo.

Špatné načasování

Ne vždy je vhodné pustit se do čtení, protože pokud bereme knihu do ruky v nevhodný čas, může to být dokonce kontraproduktivní.

 „Pokud se cítím hluboce špatně a kamarád mi řekne – tohle si přečti, to ti určitě pomůže, tak mě to může dostat do ještě hlubších útrap. Protože si tu knížku koupím, ale nemám vůbec kapacitu nebo sílu něco podle ní dělat, vůbec ji chápat nebo poznat, zda se mnou rezonuje. Stává se jen dalším dílkem ve skládačce sebetrýzně, že jsem zase něco nezvládla,“ říká terapeutka. Pokud se vám tohle stane, řekněte si: Ok, tahle kniha není pro mě. Nebo: Tahle kniha není pro mě teď, uvidím později. Důležité je nevnímat to jako další selhání.

Kdy to funguje?

Čekáte-li, že kniha vám bude průvodcem pomáhajícím změnit určitý životní pocit nebo směřování, úhel pohledu nebo jasněji formulovat svůj názor na svět či životní očekávání, můžete být naopak mile překvapeni, jak to jde. Kdy to jde nejlíp?

Když ladíme

Důležité je sáhnout po knize, která s námi rezonuje. Pozná se to snadno. Dané principy nebo návody či příběhy nás chytí u srdce, necítíme žádný odpor, nucení, ale úplně si to sedne, zdá se nám to tak logické! Pokud tohle cítíme, tak to je ta pravá kniha pro nás. Když ji čteme, je nám dobře. Vůbec to neznamená, že daná metoda nebo technika je nejlepší, ale že je v danou chvíli nejlepší pro nás.

„Některé pasáže nás třeba dojmou, cítíme v nich opravdovost, zastaví nás to v běhu myšlenek. Jako by úvaha, na kterou jsme narazili, promlouvala k nám samým, k našemu srdci. Není to jako číst recept na bábovku. Naopak – máme pocit, že jsme objevili poklad,“ říká Dominika Marková. V takovém případě jsme ho sami pro sebe opravdu našli.

Třešinky na dortu

V mnoha knihách k nám promlouvá jen určitá sekce, pasáž, myšlenka, a to je ten moment, kdy jsme si s autorem nejblíže. To jsou ony třešinky na dortu, které tam jsou pro nás.

„Je úplně v pořádku, že si na stránkách najdeme jen to svoje. A klidně ty doporučené věci můžeme začít dělat po svém. Pokud například autor praktikuje otužování za svítání s meditativní hudbou, mně může stačit dát si chladnou sprchu. Pokud se mi líbí meditace, ale nevydržím chvíli v klidu, bude pro mě lepší taneční meditace. A tak dále,“ popisuje Dominika Marková. „Někomu například pomáhají afirmace: postaví se před zrcadlo a řekne: ‚Mám se rád/a.‘ Fajn. Jenže jinému se při té větě ozve vzadu v hlavě hlas: ‚Co to tady meleš, nemáš se rád/a, je to celý kravina tohleto!‘ A v tu chvíli se dostáváme do vnitřního konfliktu a návod nepomáhá. Řešením v tomto konkrétním případě je najít něco, co na sobě budu mít fakt ráda, a afirmaci upravit: Opravdu se mi líbí moje rty, moje hebká kůže. A je to! Důležitá rada tedy zní: Buďte při implementaci systémů autentičtí, jinak to zase nebude fungovat.

Vytrvat se vyplatí

Když nás nějaká kniha nebo systém osloví, zpočátku zažíváme období nadšení a „zamilování“ se. Ráno meditujeme nebo tančíme, jinak se chováme k druhým, jinak přemýšlíme o životě a jednotlivých situacích. Je běžné projít lehce fanatickou fází, kdy máme pocit, že když ráno neuděláme dechové cvičení, tak se zboří svět. Pak přijde mnoho opakování, jistá rutina a nakonec chvíle, kdy nás další opakování stojí trochu úsilí a soustředění, abychom vydrželi. Ale pokud nás věc i nadále baví, chceme se v ní zlepšovat, dává nám smysl, stále s námi rezonuje, jsme na nejlepší cestě integrovat ji do života v míře a hloubce, která nám přináší prospěch.

Pokud vás tedy něco nadchlo, zkuste vydržet i po fázi zamilovanosti a systém postupně proroste do vašeho života a splyne s ním a pravděpodobně se i lehounce modifikuje.

Dobrý sluha, špatný pán

„Spousta lidí si z návodů v knihách na sebe uplete bič. Řekne si: ‚Tý jo, když to dokázal tenhle a byl na tom hůř, tak já musím taky! A když to nepůjde, tak jsem úplně nemožný!‘ A skrz příběh v knize si v sobě vystavějí otrokáře a pocit musu! A víte co? Nemusíte nic! Nevytvořte si z myšlenek v knize, které se vám zpočátku líbily, otrokáře, dogmata, co vám ještě přitíží. Nenechte se manipulovat. Poznáte to podle toho, jak se cítíte, když dané věci děláte. Je vám při tom dobře? Nebo jste ve stresu? I po dlouhé době by pro vás mělo být „po srsti“ věci z oblíbené knihy používat.

Systém by nás neměl ovládat, ale sloužit nám, pak bude fungovat.

Staňte se Freudovým Jungem

„Všichni velcí myslitelé historie měli následovníky, kterým v určité fázi začalo být hlásání jejich učitelů těsné a vytvořili, rozvinuli nebo přetvořili původní systém. Aby se věci mohly vůbec posunout dál, je potřeba, jak říká výstižně, i když drsně, jedna moje učitelka, ‚pochcat piedestal‘,“ říká Dominika Marková. „Protože sebevětší guru, i sám Dalajláma, je pořád jenom člověk, a to, co hlásá, je jeho vidění světa, jeho paradigma. Ať už přečteme jakoukoli knihu, neměli bychom se ztratit vlastnímu já. I ten Freud měl svého Junga.“

Buďte si svým Jungem. A možná, za čas, se původní vyčerpá a vy si najdete nový systém, novou knihu, protože už budete jinde. A je to v pořádku.

Výsledek

„Ať už hledáte smysl, hlubokou pravdu, vnitřní klid a harmonii, sebevědomí nebo podnikatelský úspěch, myslete na to, že nikdo vám nemůže nic dát a nikdo vám nemůže nic vzít. Jakákoli kniha může jen otevřít dveře, které už v sobě máte a rozvinout potenciál, který v sobě nosíte. Proto podle mě neexistují lepší a horší knihy, ale knihy, které klepou nebo neklepou na naše vnitřní dveře, a ty máme každý jiné,“ říká Dominika Marková.

Knihy, které s námi silně rezonují, se vyplatí si nechat a po čase zase přečíst. Číst je pomalu, nořit se do nich, nechat se oslovit a dojmout. Naše třicetileté já bude číst knihu jinak než to starší a teprve čas ukáže, jestli je tu potenciál k tomu otevřít jiné dveře. A pokud se nám některá kniha nelíbí? Stačí říct: Hm, tak tohle není pro mě. ■

S knihou v ruce

» Mějte realistická očekávání. Žádná kniha na světě vám není schopná v životě navodit trvalou harmonii, vnitřní svobodu a radost.

» Vybírejte. Pokud vás nějaký titul v knihkupectví nadchne, dejte tomu ještě týden a kupte si ji teprve tehdy, když po něm budete toužit i pak.

» Máte-li v ruce knihu, která s vámi rezonuje, čtěte pomalu, vracejte se, nechte na sebe působit emoce, myšlenky, nechte se dojímat, dělejte si poznámky, kochejte se.

» Fixujte. Pokud se vám nějaká myšlenka či věc obzvláště líbí, udělejte si na ni připomínku, abyste nezůstali jen u aha momentu. Třeba v podobě obrázku na tapetě mobilu, tenkého náramku nebo talismanu v peněžence. Tak budete moci implementovat změnu i pod náporem všednodennosti.