Strana 30
mycelium funguje. Dáte rostlinu do květináče ado ní ozna-
čený izotop, kousek vedle zasadíte druhou rostlinu amezi
ně vložíte síť, kterou proleze houba, ale neproleze kořen.
Ačeká se, zda se izotop objeví ivdruhé rostlině. Apak se
zkoumá, jak která houba je účinná, jak rychle ajaké látky
aza jakých podmínek přenáší.
Na druhou stranu to není jen láska. Se zdravým stromem
že houba vsouladu abudou si vzájemně prospívat, ale když
strom začne slábnout aumírat, tak ho ta houba sežere. Stej-
ně je to snaším mikrobiomem. Ve chvíli, kdy zemřeme, jako
první nás začnou požírat vlastní bakterie– mrtvolný rozklad
začíná ve střevech. Prostě nás spotřebují jako potravu.
Existují nějaké jiné typické situace propojení kořenových
systémů?
Jsou práce, které ukazují, že když kultivujete spolu bob
a kukuřici za přispění mikrobů, tak kukuřice bobu vysílá
přímé chemické signály, jimiž si ty rostliny můžou dávat
vědět: „Jsem tady.“
Vždycky trochu poklesnu na mysli, když si představím les,
duby, buky, borovice ajejich vzájemné poemní propoje-
ní akomunikaci jako wood wide web, jak už někteří tvrdí,
avy řeknete příklad sbobem akukuřicí.
Chápu. Jenže zkoumat vzrostlé stromy vterénu je extrémně
těžké a do laboratoře je nedostaneme. A kořeny jsou sice
fascinující, ale mají jednu zásadní nevýhodu, jsou pod zemí
anení na ně vidět. Lépe se studují naemní části.
Typické komunikační kanály jsou vůně lákající hmyz
kopylování. Méně se ví, že rostliny signalizují iohrožení
anavíc při útocích predátorů do svých listů posílají látky,
které housenkám nebo býložravcům nechutnají, atím je
odrazují od další konzumace. Je to tak?
Ano. Rostliny mají schopnost vysílat spoustu chemických
stresových signálů, z nichž některé jsou těkavé. Typický
těkavý stresový signál je ethylen, to je plyn, nebo methyl
jasmonát, což je těkavá organická sloučenina vylučovaná
pletivy při mechanickém poškození. Tím pádem, když ně-
kdo okusuje větev nebo listy stromu, okolí už ví, že se tam
něco děje. Tenhle vzduchem šířený signál se rychle dostane
ke zbytku těla jedince, který může být dost velký, aprotože
je to signál pro rostlinnou říši univerzální (poplašná siréna
zní stejně v Číně jako tady), tak se o tom dozvědí nejen
rostliny stejného, ale ijiného druhu.
Vrostlině se ale může přenášet varování ipřes elektro-
-chemickou aktivitu mezi buňkami. Učlověka si to do-
kážu představit: signál jde z mozku do nervosvalového
spojení nebo od žaludku do mozku atak dále. Má rostlina
nějakou podobnou „linku“?
Rostlina je skoro celá propojená, ale ne každá buňka skaž-
dou, jsou tam okrsky. Zbuňky do buňky vedou membráno-
vé trubičky, jimž se říká plasmodesmy– atudy může řízeně
protékat to, co je třeba: bílkoviny, RNA atak dále. Plasmo-
desma není ale jen díra, je to díra svrátnicí, která nepustí
všechno. Itakto se dají posílat varovné signály. Kdysi fungo-
vala vPraze potrubní pošta, ale e-mail je rychlejší. Kdyby šel
signál ohrožení, oněmž jsme mluvily, jen elektro-chemic-
kou cestou třeba zvětve na větev, tak by to muselo jít přes
kmen, což může být pěkně daleko atrvat docela dlouho. Ale
vzduchem je to hned. To je pak ten e-mail.
Když mluvíte opotrubní poště, jak si mám představit její
fungování?
Odborně té potrubní poště říkáme symplastický tok. Ka-
ždou žilkou vlistu prochází dvojí potrubí– jedno od ko-
řenů klistům, to je dřevo. Adřevo jsou vlastně takové
trubičky: buňka postaví tu trubičku a pak umře, a to je
dřevo. Druhý, zajímavější a složitější je lýkový tok– to
jsou živé buňky se schopností měnit směr toho toku. Ob-
vykle jimi proudí cukr aobvykle směrem od zdroje. Vez-
měte si třeba bramborovou hlízu: zbramborové hlízy vy-
raší stonek, anež se vybuduje dostatek listů na to, aby se
naemní část uživila, tak spotřebovává tu zasazenou hlí-
zu. Lýkem tudíž tečou cukry zhlízy do listů. Pak se listy
rozvinou, stanou se fotosynteticky soběstačnými azačnou
produkovat více cukru, než spotřebují. Mezi tím je už sta-
rá hlíza sežraná alýkové systémy začnou čerpat naopak:
zlistů dolů, do nových hlíz na příští rok. Na rostlině ale
30
|
MAXIMUM
PŘÍRODA
Rostliny mají schopnost vysílat spoustu signálů a když nějaké zvíře
okusuje listy nebo větve stromu, okolí už ví, že se tam něco děje.
❝
Cleve Backster, autor domněnky, že rostliny reagují na pocity lidí ve svém okolí
Peter Wohlleben, podle Fatimy Cvrčkové osvícený a poučený lesník
28-31_Jak si povidaji rostliny_5.indd 3028-31_Jak si povidaji rostliny_5.indd 30 24.11.2025 16:5224.11.2025 16:52