Strana 31
zároveň raší další listy, později ikvěty aplody, ato jsou
další místa spotřeby. Lýkový tok se stále aktivně mění.
Připadá mi to fascinující.
Ony ty kytky toho dělají strašně moc, jenomže to dělají buď
pomalu, takže na to potřebujete časosběr, nebo v malém
měřítku, ato potom potřebujete mikroskop. Rostliny třeba
vědí, zda je stíní jiná živá rostlina nebo neživá věc– na zákla-
dě změny světelného spektra. Adokáží se tomu přizpůsobit.
Jak vy jako vědkyně zacházíte urostlin se slovy jako „vě-
dět“, „cítit“, „pamatovat si“? Je důležité dodržovat správ-
né názvosloví, nebo ve své bublině vědců víte, že když se
řekne, že kytka něco ví, tak všichni chápou, že „neví“, ale
například právě reaguje na změnu světelného spektra?
Vědci obecně to samozřejmě vědí. Ale my si musíme zdů-
razňovat něco jiného, ato, že ty ziologické achemické po-
kusy nám dávají odpovědi na otázky, které jsme položili my.
Amy jsme do způsobu kladení otázek vložili své vidění světa,
vlastní představy apředsudky aněco, na čem se shodneme
vrámci daných pravidel hry. Aměli bychom si položit otáz-
ku, a teď už opravdu provokuju: jsou ke zkoumání jiných
živých entit vhodnější lidé jako živé bytosti surčitým způso-
bem prožívání světa, nebo spíš stroje, které jsme vytvořili?
Aco je lepší podle vás?
Myslím, že záleží na účelu kladení otázek. Hlavně musíme
vědět, vjakém kontextu se pohybujeme a neztrácet to ze
zřetele. Zakladatel katedry lozoe adějin přírodních věd
Zdeněk Neubauer, biolog alozof, kdysi napsal text, vněmž
stálo něco ve smyslu: Dívám se zokna avidím kolegu, jak
maximálním tempem běží dolů Viničnou ulicí, apoložím si
otázku: proč ten Chrudoš tak utíká?
Jedna odpověď zní: protože rychle střídá nohy, má dob-
ře zkoordinovaný nervosvalový systém, produkuje ATP, má
zrychlené dýchání itep atak dále. To je ziologická odpo-
věď. Ata druhá? Protože nechce, aby mu ujel autobus! Čili
ztoho plyne: starejme se oto, jak se tážeme!
Lidé rádi přisuzují rostlinám lidské schopnosti. Ale může-
me to udělat inaopak, redukovat člověka na soubor fyzio-
logických reakcí. Itak mystické věci jako láska nebo in-
tuice by se u„kolegy Chrudoše“ daly popsat jako procesy
biochemického stroje. Amůžou vtom případě vědci říct,
že rostlina má třeba chování?
Konkrétně pojem chování přišel ze světa lidí, kteří studují
živočichy, aoni si to nadenovali tak, že se do toho neve-
jde vývoj. Jenže jinak než vkontextu vývoje nemá urostlin
smysl ochování mluvit. Protože rostlina nemůže dělat ně-
jaké rychlé pohyby, ale na to, že někam doroste nebo ne, že
nasazuje květy nebo shazuje listy, na to se jako na chování
musí hledět. Je to chování jako odpověď na aktivní podněty
zvenčí nebo dokonce na podněty zvlastní paměti. Takže ano,
rostlina se chová, ale musíme rozšířit pojem chování tak, aby
se tam vešly ijejí vývojové odpovědi.
Kdybyste mohla být rostlina, jaká byste byla?
Já bych nechtěla být rostlina… Ale je mně moc milý modřín,
ten se mi vždycky líbil, umí nádherně kvést. Ano, modřín.
Ony jsou takové hezky divné.
■
MAXIMUM
|
31
PŘÍRODA
28-31_Jak si povidaji rostliny_5.indd 3128-31_Jak si povidaji rostliny_5.indd 31 24.11.2025 15:3624.11.2025 15:36