Strana 49
ZVLÁŠTNÍ PŘÍLOHA MAGAZÍNU MAXIMUM
DIA SVET
MAXIMUM
|
49
Kdo čte novinové titulky zběžně, mohl se radovat hodně, kdo je čte pozorněji, musel být
trochu zklamán– přinejmenším uzpráv týkajících se toho, že zdravotní pojišťovny
zaplatí diabetikům senzory na měření glykemie.
DOBRÁ, ANEBO ŠPATNÁ ZPRÁVA?
samoplátce asi na 120 korun. Vztaženo k republikovému
průměru by unás cukrovkář-penzista utratil plnou pětinu
důchodu jen za tuhle vychytávku.
Proč přiznat plnou podporu při nákupu senzorů jen nej-
těžším případům diabetu nestačí? Protože už může přijít
příliš pozdě. Podívejme se na důsledky rozvinutého diabetu:
patnáctkrát vyšší pravděpodobnost amputace nohy kvůli
polyneuropatii, onemocnění ledvin svýrazně vyšší pravdě-
podobností dialýzy, poruchy zraku způsobené retinopatií…
Ato jsme jen utzv. mikrovaskulárních komplikací. Ty mak-
rovaskulární zahrnující kardiovaskulární příhody, záněty
a aterosklerózu seznam dále rozšiřují. Co stojí zákroky?
Hemodialýza 800 tisíc ročně, transplantace srdce 1 700 000
aledviny 600 tisíc, léčba při akutním srdečním infarktu 180
tisíc, při srdečním selhání 90 tisíc apři cévní mozkové pří-
hodě od 40 do 80 tisíc. Apřipomeňme, že diabetiků je unás
jeden milion ajejich počet setrvale roste.
Deklarovaná podpora pojišťoven se netýká vůbec té sku-
piny pacientů, která by měla víc času na to strhnout kormi-
dlo anabrat příznivější kurs– navíc za situace, kdy platí, že
je diabetes diagnostikován pozdě, protože vpočáteční fázi
jde obezpříznakovou nemoc. Zpřístupnění senzorů širšímu
okruhu pacientů by znamenalo uspokojivější kompenzaci
cukrovky. Jde tedy odůležitý krok, ale nemělo by zůstat jen
uněj, pokud má být oúčinné prevenci vůbec řeč
. ■
S
enzory nepřetržitě monitorující hladinu cukru
vkrvi jsme vDiaSvětě velebili už vminulosti. Mají
nespornou výhodu oproti běžným glukometrům
v tom, že umožňují kontinuálně sledovat, jak se
cukrovkářům (ale iprediabetikům akoneckonců izdravým
lidem) podepisuje „na cukru“ jejich chování; nejen to, jak
jejich tělo reaguje na konkrétní potravinu apořadí, vjakém
jednotlivé chody konzumuje, ale pochopitelně ipohyb, stres
aano, třeba iradost. Standardní měřiče opírající se oanalý-
zu více či méně nahodile odebrané kapky krve by tuto závis-
lost dokázaly dokonale popsat jen tehdy, nořila-li by se os-
trá lanceta do kůže mnohokrát denně, což je pochopitelně
nesmysl, protože diabetici potřebují tento obrázek získávat
pořád, takříkajíc až do konce svých dní.
Vtomto směru je záměr pojišťoven platit od ledna cuk-
rovkářům kontinuálně měřící senzory chvályhodný. Co už
si tolik chvály nezaslouží, je příliš úzký výběr adresátů této
podpory. Jde totiž jen očást diabetiků 2. typu– těch, kteří
jsou odkázáni na několik injekcí inzulinu denně asplní ještě
další kritéria. Jedná se tedy oty nejtěžší případy. Prediabe-
tici adiabetici léčení tabletami si dál budou senzory platit
ze svého. Na okraj jen podotkněme, že se navíc pohybuje-
me na trhu, kde je prodej prakticky monopolizovaný anee-
xistuje cenová soutěž mezi prodejci senzorů. Iproto nejde
vůbec olevnou záležitost– den kontinuálního měření vyjde
DIA ŽIVOT
PŘÍLIŠ ÚZKÝ
VÝBĚR ADRESÁTŮ
PODPORY SI UŽ
TOLIK CHVÁLY
NEZASLOUŽÍ.
47-52,54_Dia_priloha_podzim_3.indd 4947-52,54_Dia_priloha_podzim_3.indd 49 24.11.2025 15:4924.11.2025 15:49