3/2025

• Strana 1

  MAXIMUM

  ZDRAVÍ / PÉČE / PORADENSTVÍ

  MAGAZÍN PRO KLIENTY LÉKÁREN ZDARMA.

  STÁRNUTÍ ALFASAMCŮ

  Jak silní vlastně

  muži jsou?

  Strana 18-21

  PODZIM 2025

  ROBERT

  REDFORD

  Poslední

  frajer?

  ZNAČKA APIVITA

  Zázrak jménem

  včely

  Strana 8-11

  ANI KAPKA KRVE?

  Měření cukru bez jehly

  se zatím nekoná

  Strana 49

  Strana 12-14

  SPECIÁLNÍ

  PŘÍLOHA

  DIA SVĚT

  01_titul_FIN_2.indd 901_titul_FIN_2.indd 9 24.11.2025 14:4924.11.2025 14:49

• Strana 2

  02_Strepsil.indd 202_Strepsil.indd 2 21.11.2025 12:2121.11.2025 12:21

• Strana 3

  EDITORIAL

  P

  ozornější zvás si asi všimnou, že poimní číslo je

  zase trochu jiné, než byla ta předchozí. Trošičku uby-

  lo hvězd ztitulní strany, zatímco přibylo hlubších

  témat, která se setkávají s aktivním čtenářským ohlasem.

  Tato témata kolegyně Olga Procházková naštěstí zpracovávat

  umí aosobně musím říci, že její stárnoucí alfa samci nebo

  komunikující rostliny jsou něco, učeho jsem si opravdu užil

  své nové brýle na čtení. Stejně tak to platí ipro Olžina prů-

  vodce tím, jak číst návody na štěstí.

  Autorku Krystynu Wanatowiczovou jsem kdysi zažil jako

  kolegyni vredakčním týmu časopisu Týden. Už tenkrát byly

  rozhovory, které publikovala, mimořádně dobré aje skvělé,

  že svůj talent adůkladnost dokázala pod tlakem okolností

  přetavit do ještě vyššího– knižního– formátu. Její posled-

  ní dílo, portrét Vítězslava Nezvala, zaujme určitě ičtenáře

  mimo jeho menšinový žánr poezie, apokud se chcete dozvě-

  dět víc ookolnostech vzniku téhle úctyhodné bichle, jste na

  správné adrese. Rozhovor pořízený Davidem Laňkou je sice

  delší, ale jsem si jist, že vás nebude nudit ani okamžik.

  Naše „cover star“, herec Robert Redford, nedávno opustil

  pozemský svět. Nové interview už sním nepřinese žádný

  magazín, ale alespoň pár odpovědí zhistorických rozhovo-

  rů nabízíme vrámci drobného medailonku. Zdaleka nemá

  ambici stát se vyčerpávajícím popisem životní dráhy tohoto

  mnohovrstevnatého idolu stříbrného plátna. Každý ať si na

  něj vzpomene po svém– ostatně věřím, že ve zlém to nebude

  nikdy, ato nejen proto, že vůči zesnulým se to nepatří.

  Včísle najdete ireportáž zŘecka, kam jsme se vypravili,

  abychom poznali, jak vzniká dermokosmetika Apivita, která

  se opírá oto, co vytváří nejzázračnější tvor naší planety, tedy

  včela. Abylo skvělé vidět, že někde neberou péči opřírodu

  jen jako nějaký hezký přehoz přes zválenou postel, ale věnují

  se jí spřesvědčením avášní. Kromě toho bylo příjemné za-

  žít teplý athénský poim, zatímco unás už se schylovalo

  ktopné sezóně.

  Zima za dveřmi je bohužel něco, co přichází vtuhle dobu

  jako každoroční fakt. Pokud vám její nástup Maximum as-

  poň trochu zpříjemní, bude nám vredakci hned oněco víc

  hřejivě.

  Ať vám čas do slunovratu dobře utíká.

  Váš

  Archiv redakce

  MAXIMUM

  |

  3

  Trochu jiné číslo

  Milé čtenářky / Milí čtenáři,

  Michal Petrov, šéfredaktor Maxima

  03_Editorial.indd 303_Editorial.indd 3 24.11.2025 14:3724.11.2025 14:37

• Strana 4

  4

  |

  MAXIMUM

  MAXIMUM Zdraví/Péče/Poradenství | Klientský časopis lékárenské sítě Dr. Max | Vydavatel ČESKÁ LÉKÁRNA HOLDING, a.s., Nové sady 996/25, 602 00

  Brno, IČO 28511298 | Vydání: Podzim 2025, vychází v listopadu 2025, čtvrtletník | Datum uzávěrky: 15. 11. 2025 | Šéfredaktor: Michal Petrov | Redakce:

  Olga Procházková, David Laňka | Graka a sazba: Markéta Weberová | Ilustrace na titulní straně: Lucie Špatenková - Ta usměvavá | Jazykové korektury:

  Monika Seidlová | Příloha Dia Svět vzniká ve spolupráci sWeMakeMedia | Inzerce: Lucie Skoblíková | Produkce: Věra Červenková | Distribuce: ViaPharma |

  Tisk: Triangl, a.s. | Registrováno pod č. MK ČR E 20683 | Náměty, dotazy, připomínky: redakcemaximum@drmax.cz | Publikování nebo šíření jakéhokoliv mate-

  riálu z časopisu bez písemného souhlasu vydavatele je zakázáno. Vydavatel neodpovídá za pravdivost údajů obsažených v reklamě a v inzerci. Cílem tohoto

  projektu není podpora předepisování, prodeje či spotřeby přípravků. | V rámci témat se redakce snaží poskytovat objektivní, pravdivé a vyvážené informace

  edukační formou (ostatní materiály jsou označeny jako inzerce). Tento časopis nenahrazuje poradenství lékařů ani lékárníků. | www.maximum.drmax.cz

  Obsah

  MAGAZÍN MAXIMUM

  |

  PODZIM 2025

  Najdete nás ina

  8 TÉMA DR. MAX

  Včelí dermokometika Apivita

  12 SPOLEČNOST

  Robert Redford – Poslední frajer?

  18 TÉMA MAXIMA

  Jak stárnou alfasamci

  22 OSOBNÍ ROZVOJ

  Kdy fungují návody na štěstí?

  28 PŘÍRODA

  Jak komunikují rostliny

  32 ŽIVOTNÍ STYL

  Spánková hygiena

  36 ROZHOVOR

  Krystyna Wanatowiczová o Nezvalech a Havlovi

  44 FEJETON

  Padesátka Marie tentokrát (před)vánočně

  47 PŘÍLOHA MAXIMA

  DiaSvět na téma měřících senzorů

  www.maximum.drmax.cz

  16

  8

  28

  34

  46

  12

  04_Obsah.indd 204_Obsah.indd 2 25.11.2025 11:1625.11.2025 11:16

• Strana 5

  05_Olynth.indd 505_Olynth.indd 5 21.11.2025 12:2321.11.2025 12:23

• Strana 6

  06_Bjut.indd 606_Bjut.indd 6 21.11.2025 12:2421.11.2025 12:24

• Strana 7

  Komplexní péče

  o vaše zažívání

  Komplexní péče

  o vaše zažívání

  Regeneruje

  střevní sliznici

  Obnovuje

  střevní mikrofl óru

  Upravuje pH

  ve střevech

  Před použitím si pozorně přečtěte příbalovou informaci.

  Hylak forte je léčivý přípravek k vnitřnímu užití.

  Více informací najdete na www.hylak.cz.

  TEVA Pharmaceuticals CR s.r.o., Sokolovská 651/136A, 180 00 Praha 8,

  www.teva.cz, HLKF-CZ-00088

  Antibiotika

  ?

  Během a po léčbě

  antibiotiky

  07_Hylag.indd 707_Hylag.indd 7 21.11.2025 12:2621.11.2025 12:26

• Tady to myslí vážně

  Sídlo a laboratoř společnosti Apivita, jejímž předmětem je výroba dermokosmetiky, se pyšní přídomkem „bioklimatické“ (jako vůbec první v zemi) právem – ať už člověk zavadí pohledem o přízemí, kde se ve vstupní hale zelená olivovník, anebo ho upře ke skleněnému stropu, poskytujícímu průhled na solární panely.

  Ochranou životního prostředí a udržitelnosti se dnes zaštiťuje

  kdekdo. Je to civilizační trend, na který se navěsila i řada sporných

  projektů. Naštěstí je mezi nimi pořád ještě dost takových,

  kde o užitečnosti a upřímnosti dobrých úmyslů nemohou panovat

  žádné pochyby. Nejde u nich o žádné novodobé svazáctví,

  ale skutečně o věc.

  Racek

  TADY TO MYSLÍ VÁŽNĚ

  8

  |

  MAXIMUM

  SVĚT DR. MAX

  Michal Petrov

  S

  

  ídlo alaboratoř společnosti

  Apivita, jejímž předmětem

  je výroba dermokosmeti-

  ky, se pyšní přídomkem

  „bioklimatické“ (jako vů-

  bec první vzemi) právem– ať už člo-

  věk zavadí pohledem opřízemí, kde

  se ve vstupní hale zelená olivovník,

  anebo ho upře ke skleněnému stropu,

  poskytujícímu průhled na solární pa-

  nely. Jsme vMarkopoulu Mesogaias

  na periferii Athén, atak to tu dává

  smysl. Nejde jen oúčelnost, ale také

  ourčitou symboliku. Centrála rmy

  vznikla na okraji olivovníkového háje

  aaspoň jedním exemplářem stromu,

  který je pro Řecko nejpříznačnější,

  se tu hlásí k historickému odkazu

  místa. Oněco víc tak objekt zapadá

  do svého okolí, kde se olivy pořád

  ještě sklízejí, atento dojem prohlu-

  buje izeleň na terasách vzniklých na

  členité střeše budovy. Tašky tu prostě

  nahradila botanická zahrada.

  Apivita je součástí společnosti

  Puig, která si zakládá na tom, že pod

  sebou soustředí dermokosmetické

  značky spojené s přírodou. Uriage,

  která je díky lékárnám Dr. Max unás

  etablovaná už přes deset let, doplnila

  Apivita vČesku poměrně nedávno–

  vkvětnu 202 VŘecku ji ale klien-

  tela zná velmi dobře– už od konce

  sedmdesátých let, kdy ji na svět při-

  vedli manželé Niki aNikos Koutsi-

  anasovi. Oba byli farmaceuti aprvní

  přípravky Apivita tenkrát vznikly

  vlaboratorním zázemí jejich athén-

  Výukové včelařské

  centrum Apivity se

  nachází na předměstí

  Athén.

  08-11_Apivita.indd 808-11_Apivita.indd 8 24.11.2025 14:5224.11.2025 14:52

• Strana 9

  MAXIMUM

  |

  9

  SVĚT DR. MAX

  1/ Ukázkový včelín scertikáty– řecké včely

  mají napilno ina podzim 2/ Řeckému včelařství

  zasadil tvrdou ránu hurikán Daniel vroce 2023

  3/ Olivovník vrecepci sídla rmy 4/ Úly– unich

  aktivity Apivity začínají ataké končí 5/Laboratoř

  Apivity– začalo to vzázemí lékárny na konci

  70. let, dnešní měřítko je jiné 6/ Střecha

  remního sídla je vlastně botanická zahrada,

  která perfektně splývá sokolím

  ské lékárny. Včem byly mimořádné?

  Do značné míry vtom, že se jejich

  složení opíralo ovšechno, co vytváří

  nejzázračnější tvor na naší planetě –

  tedy včely. Šlo ozákladní triádu pro-

  polis (jako nejdůležitější ingredience),

  med a mateří kašička, a taky o vosk

  apyl. Ktomu se ještě přidaly výtažky

  zléčivých rostlin. „Těch je momen-

  tálně asi stovka ze šedesáti druhů,“

  upřesňuje ředitel vývoje Konstantinos

  Gardikis avysvětluje, proč je propolis

  tak důležitý. „Je to pryskyřice sloužící

  kzatmelení hnízd aobraně proti pre-

  dátorům. Vlastně se jedná o hradbu

  bioaktivních molekul, které mají silné

  antioxidační aantimikrobiální účinky

  a navíc zpomalují stárnutí.“ Prvním

  prodávaným výrobkem bylo antibak-

  teriální mýdlo.

  V NOVÝCH ČASECH

  Pravda, uším současníků nemusí ta-

  hle „sázka na bio“ znít zase tak exo-

  ticky, ale my jsme ve remní histo-

  rii ivývoji dermokosmetiky dnes už

  onějakých pětačtyřicet let dál aza tu

  dobu prošel svět směrem k přírod-

  ním produktům zásadní proměnou.

  Anavíc od začátku, od samého startu

  Apivity, zvolil lékárenský pár pří-

  stup, který na Balkáně tehdejší doby

  už vůbec nebyl obvyklý– důsledně se

  držel principu, že cokoli se od přírody

  získá, musí se jí také nějakou formou

  vrátit. Světová debata oudržitelnosti

  se tehdy teprve rozbíhala aNiki aNi-

  kose tak lze označit do značné míry

  za vizionáře.

  Jejich lékárna sice stále ještě existu-

  je, ale dávno přestala stačit ambicím

  značky, která v překladu znamená

  „život včel“. Proto jsme za ní museli

  až do Markopoula apak ještě na další

  místa. Už remní obchod ve vestibulu

  centrály ale svou ochutnávkou pro-

  duktů signalizuje, že šíře sortimentu

  je nemalá, nemluvě o vývojové labo-

  ratoři opatro výš, jejíž rozloha je ve

  srovnání s někdejším lékárenským

  start-upem mnohonásobně větší avy-

  bavení nesrovnatelně lepší.

  To jsme ale trochu přeskočili prv-

  ní podstatnou fázi, kterou je samot-

  1 2

  3 4

  5

  6

  To, co se včelám odebírá, musí jít ruku v ruce s etikou tak, aby včelstva

  nak netrpěla. Včely se bez nás obejdou, ale my bez nich ne.

  08-11_Apivita.indd 908-11_Apivita.indd 9 24.11.2025 14:5224.11.2025 14:52

• Strana 10

  10

  |

  MAXIMUM

  né včelaření. Přitom stačí vyjít jen na

  zápraží budovy apodívat se přes ulici

  do olivovníkového háje. Rudou zemi

  pod korunami stromů probarvují

  žluté amodré bedýnky úlů. Ujejich

  otvorů, ve včelařském slovníku tedy

  uletáků ačesen, není včelí provoz sice

  nak zvlášť hustý (koneckonců je ří-

  jen), ale je patrný. Vtéto části Řecka

  vyletují včely za sběrem i vprosinci,

  protože ještě mohou těžit zvřesu nebo

  eukalyptu. Úlů vyskládaných tu podél

  kamenitých chodníčků není mnoho,

  však odtud taky Apivita svou výro-

  bu nezásobuje– oto se starají včelaři

  v odlehlejších hornatých oblastech

  země. Tady je jen výukové remní

  centrum– návštěvníci, kteří ovčela-

  ření vědí málo, anebo taky vůbec nic,

  tu získají začátečnický kurs. Ati po-

  kročilejší aspoň dokážou odpovědět na

  četné otázky, kterými si své publikum

  prověřuje provádějící včelař.

  Řecko je předním evropským pro-

  ducentem medu. „Geomorfologicky

  iklimaticky ktomu má ideální před-

  poklady,“ pochvaluje si podmínky

  Anagnosti Ioannis Choukalas, šéf

  remní sekce udržitelného rozvoje.

  „To, co se včelám odebírá, musí jít

  ruku vruce setikou tak, aby včelstva

  nak netrpěla,“ doplňuje ho Kon-

  stantinos Gardikis, „proto se může-

  me pochlubit iprestižní mezinárodní

  certikací B Corp.“ Emblém certi-

  kátu koneckonců najde návštěv-

  ník ina každém zúlů ve výukovém

  včelíně. Ataké nápisy „1 % for the

  Planet“ a„Billion Bees Program“. Co

  znamená tohle?

  MILIARDA VČEL

  „Včely jsou na planetě už 100 milio-

  nů let,“ říká Ioannis Choukalas, „ony

  se bez nás obejdou, ale my bez nich

  ne. To, co pro nás dělají, jim chceme

  oplatit láskou a úctou.“ Právě proto

  vznikl program „Miliarda včel“, kte-

  rý si klade za cíl podpořit obohacení

  včelstev nejméně o uvedený počet

  exemplářů ročně. Neomezuje se jen

  na Řecko, Apivita podává pomocnou

  ruku ivčelařům vzahraničí– zatím se

  Složení se opírá o všecko, co vytváří nejzázračnější tvor na naší planetě –

  tedy včely. Jde o základní triádu propolis - med - mateří kašička,

  a taky o vosk a pyl. K tomu se ještě přidávají výtažky z léčivých rostlin.

  7/ Zase úly azase včely– zážitkový čili „Experience Store“ Apivity vcentru Athén 8/„Včelám

  bychom měli děkovat každý den,“ říká Ioannis Choukalas 9/ Přízemí Experience Store znovu dekoruje

  olivovník– symbol blízkosti křecké přírodě 10-11/ Ke značce patří nejen výrobky, ale irituály nebo

  třeba vlasová péče

  7

  8

  10 11

  SVĚT DR. MAX

  8

  9

  08-11_Apivita.indd 1008-11_Apivita.indd 10 24.11.2025 14:5324.11.2025 14:53

• Strana 11

  MAXIMUM

  |

  11

  SVĚT DR. MAX

  včel na fasádě taky nenechají nikoho

  na pochybách, komu budova za svůj

  dnešní účel vlastně vděčí. Zážitek si

  odtud návštěvníci skutečně odnášejí,

  ale jedno prodejní místo, jakkoli vý-

  jimečné, by kúspěchu značky samo-

  zřejmě nestačilo.

  Produkty Apivita tak nalezne člo-

  věk v Athénách na spoustě dalších

  míst– od lékáren přes megadrogerii

  Hondos Center až po obchod s lu-

  xusní kosmetikou v mallu Attica.

  Anarazí na ně ina athénském letišti,

  které je od remní centrály vMarko-

  poulu vlastně co by kamenem doho-

  dil. Anaštěstí ani včeské metropoli

  nemusí hledat marně, protože řecké

  včely dokázaly – naštěstí jen obraz-

  ně– doletět isem. Apivita aPraha už

  taky patří ksobě.

  ■

  vesměs jedná ostáty vEvropě. Jedna

  z klíčových podmínek je i ta, že se

  musí jednat ovčelí druh charakteris-

  tický pro daný region. „Ano, program

  vznikl proto, abychom podpořili pů-

  vodní lokální včelstva specická pro

  nejrůznější státy aabychom podpořili

  subjekty, které šíří povědomí odů-

  ležitosti včel pro naši existenci,“ po-

  tvrzuje Ioannis Choukalas. Počítadlo

  dokumentující, jak se to daří, běží

  vreálném čase na internetu. Vdobě,

  kdy tento text vznikal, překračoval

  celkový počet včel existujících díky

  projektu čtyři miliardy. Vzhledem

  ktomu, že to celé začalo teprve vloni,

  jde oúžasný úspěch, skromnější slo-

  vo by při čtyřnásobném překročení

  ambice nebylo na místě.

  VÝKLADNÍ SKŘÍŇ

  Rozjezd aktivity souvisí sdevastují-

  cím hurikánem Daniel, který vroce

  2023 zasáhl několik balkánských

  států avřecké Thesálii citelně zde-

  cimoval tamní včelstva. Vzhledem

  k tomu, že v Evropě drtivá většina

  rostlin závisí na opylení, šlo oeko-

  logickou katastrofu obrovského roz-

  sahu– oohrožení biodiverzity apo-

  travinové bezpečnosti. Řecko tehdy

  přišlo o víc než 100 tisíc včelstev,

  jejichž ztrátu bylo potřeba nahradit.

  Závazek Apivity vtomto úsilí je ve

  svém principu velice srozumitelný– jde

  na něj jedno procento zcelosvětových

  prodejů výrobků značky. A jestliže

  jsou prodej aužití poslední fáze jejich

  koloběhu, kruh se nám tu vlastně uza-

  vírá: jeho poslední oblouk míří opět

  ke včelám, unichž celý příběh začíná.

  Finální etapa se tedy píše vobchodě

  aani tady nenechává Apivita nikoho

  na pochybách, že je skutečně výjimeč-

  ná. jejím „Experience Store“, zážitkové

  prodejně v centru Athén, nacházíme

  stejné stopy respektu k přírodě jako

  vsídle rmy. Jen vpřízemí se lépe daří

  olivovníku slístky zbronzu nežli živé-

  mu stromu aterasa plná zeleně je, po-

  kud jde očtvereční metry, prostorově

  skromnější než střechy vMarkopoulu.

  Několik pater je systematicky členě-

  ných podle účelu. Přízemí zahrnuje

  prodejnu, poslední patro část určenou

  rituálům, mezi tím služby jako napří-

  klad vlasová péče avzdělávací centrum

  adíky inventáři nepřehlédnutelný od-

  kaz na lékárenské kořeny rmy. Ve

  výlohách opět nezbytné úly aplastiky

  12-13/ Mall Attica je nejprestižnější athénský obchod skosmetikou, atak tu Apivita nesmí chybět

  14/ Vreprezentační prodejně se hlásí Apivita ke své lékárenské minulosti avlastně ipřítomnosti

  15/ Uvedení značky na český trh– už vkvětnu 2022 ji unás představila síť Dr. Max

  15

  12

  13

  14

  15

  08-11_Apivita.indd 1108-11_Apivita.indd 11 24.11.2025 14:5324.11.2025 14:53

• Strana 12

  12

  |

  MAXIMUM

  SPOLEČNOST

  12-14_Redford_2.indd 1212-14_Redford_2.indd 12 24.11.2025 16:3524.11.2025 16:35

• Poslední frajer?

  Když v polovině září obletěla svět zpráva o skonu Roberta Redforda, Země se samozřejmě otáčet nepřestala. Ale přinejmenším celé dvě generace filmových diváků tu zprávu přijaly s pocitem tak tíživým, jako by se to stalo.

  SPOLEČNOST

  Když v polovině září obletěla svět zpráva o skonu Roberta Redforda,

  Země se samozřejmě otáčet nepřestala. Ale přinejmenším celé dvě

  generace lmových diváků tu zprávu přijaly s pocitem tak tíživým,

  jako by se to stalo.

  POSLEDNÍ FRAJER?

  MAXIMUM

  |

  13

  Michal Petrov

  |

  Shutterstock.cz

  Z

  novinových titulků, které se vzápětí vyrojily,

  se obrázek jednoho života sice poskládat nedá,

  ale přesto svědčí otom, jak byl ten Redfordův

  výjimečný, pestrý aplný. Nejčastější přívlast-

  ky, které si umédií vysloužil, byly určitě ikona

  alegenda, psalo se oněm také jako ozlatém hochovi (ikdyž

  pochopitelně nejen po jeho smrti) ataky jako opatriarchovi

  nezávislé tvorby. Unás, ať už na zpravodajských serverech

  nebo vsoukromých vzpomínkách na sociálních sítích, často

  padalo slovo ajer. To je tak široký pojem, že pro popis člo-

  věka jeho formátu sedí vlastně možná vůbec nejlíp. Protože

  se do něj vejde Redford jako nesporný fešák ijako muž, za

  kterým stojí velké životní dílo – jak lmové, tak ito mimo

  Hollywood asvět stříbrného plátna vůbec.

  Každý takový odchod vybízí k bilancování a ohlédnutí

  kzačátkům. Leckde se vté souvislosti připomínala – anení

  možné se tomu vyhnout ani zde – Redfordova velká lmo-

  vá premiéra ve westernu Butch Cassidy a Sundance Kid.

  Ikdyž už měl vdobě natáčení za sebou hlavní roli vBosých

  nohách vparku po boku Jane Fondové, teprve titulní role

  v téhle „lupičské kovbojce“ ho katapultovala do postavení

  hollywoodské superstar. Spousta jiných by se za této situace

  spokojila už jen stím, ne tak ovšem Robert Redford. Nikdy

  nechápal velká studia akasovní úspěchy jako cíl, ale jen jako

  pomocníky na své cestě do světa, který ho zajímal ještě víc.

  Je zajímavé ji porovnat stou, kterou se vydal jiný velikán

  zmíněného žánru, ošest let starší Clint Eastwood. Ten si

  založil vlastní produkční společnost, aby se mohl stát nezá-

  vislým na zavedených hráčích na trhu lmové zábavy. Red-

  fordovo pojetí podpory „indie“ lmů bylo jiné, méně osobní

  avždycky vedlo ipřes ten velký Hollywood. Ahlásilo se

  kněmu vlastně pořád, protože festival, který Redford založil

  jako přehlídku nezávislé tvorby, stále odkazoval názvem na

  postavu jeho Kida. Ranč Sundance vUtahu ho ostatně bude

  provázet až do samotného konce, protože tady se Redfor-

  dova životní etapa uzavře. Jestliže už je vjednom odstavci

  řeč oRedfordovi iEastwoodovi, je určitě na místě poznám-

  ka, jak je dobře, že alespoň jeden ztěchtolmových ajerů

  pořád nejenže ještě nevypadl zringu, ale nerozhodl se ani

  odejít do penze.

  Ale zpátky kRedfordovi – měl pro svou hereckou dráhu

  všechny nutné předpoklady: skvělý vzhled, charisma i ta-

  lent. Své první životní kontakty se stříbrným plátnem popsal

  takhle: „Vyrůstal jsem vdělnické čtvrti vpřechodném obdo-

  bí. Doma jsme ještě neměli televizi, jak to je běžné dneska,

  jen rádio. Ajediná naše zábava byla, že jsme se sebrali ašli na

  lm do místního kina. Vzpomínám si na ten požitek ztoho,

  že jsme vjednom potemnělém sále mohli náhle opustit ži-

  vot, který jsme běžně vedli. Když světla úplně zhasla ana

  plátně se objevilo něco svěžího anového, uneslo to člověka

  někam úplně jinam. Tohle na mě silně zapůsobilo amyslím,

  že to je důvod, proč mě nakonec přitáhl lm.“

  Právě ty skromné poměry, ze kterých vzešel, je asi potřeba

  nejspíš hledat za tím, že si uvědomil, jak je těžké se prosadit,

  arozhodl se pomáhat. V poměrech Česka jsme vzhledem

  khistorické zkušenosti téměř alergičtí na obrat „angažovaný

  12-14_Redford_2.indd 1312-14_Redford_2.indd 13 24.11.2025 16:3524.11.2025 16:35

• Strana 14

  14

  |

  MAXIMUM

  SPOLEČNOST

  umělec“, ale Redford jím byl vtom nejlepším slova smyslu.

  Angažoval se ve prospěch kolegů zkulturní sféry itam, kde

  to podle něj bylo prospěšné přírodě. Nejdřív museli Quentin

  Tarantino, Steven Soderbergh nebo Ava DuVernay zaujmout

  na jeho Sundance festivalu, než se zařadili mezi velké lmové

  tvůrce. Abyla to zase jeho ranná životní zkušenost zpráce

  na ropných polích vKalifornii, kde těžba decimovala kraji-

  nu, která ho přivedla kochraně životního prostředí, na niž

  vydával obrovskou část svých honorářů. Do těchto aktivit

  patří i produkce lmů jeho vlastní společnosti Wildwood

  Enterprises. Byl dost chytrá hvězda na to, aby si uvědomil,

  že aby směl dělat, co chce, musí na to mít. Když mu pak

  novinář Jerey Brown řekl: „Jste herec, režisér ašampion

  ekologie anezávislého lmu – to asi musíte být hrdý na to,

  co jste dokázal,“ mohl mu Redford odpovědět velmi struč-

  ně: „Ano, jsem.“ Tuhle lakonickou repliku lze doplnit ještě

  jedním výrokem, který pronesl v rozhovoru sredaktorem

  Halem Rubensteinem: „Vychovávali nás ve falešné víře, že

  není důležité, zda člověk vyhrává, nebo prohrává, ale to, jak

  hru hraje. Je to kravina. Tohle poučení pro mě bylo tvrdé.“

  Pro většinu lidí, atím spíše vnašich končinách, byl ale

  Redford především lmovým idolem, protože jako člověk,

  jehož jméno zaručí plné hlediště, tak byl nejviditelnější. Zasta-

  vovat se ukaždého snímku, vněmž účinkoval, by bylo nad mož-

  nostmi tohoto magazínu aučinit zkompletní tvorby jen výtah,

  to je vždycky velmi osobní. Každý jeho fanoušek si může svůj

  playlist sestavit sám – na počest člověka, jehož – sodkazem na

  jeho pravděpodobně nejslavnější lm – už stopař Lord Balti-

  more doopravdy zahnal do Bolivie. Mimochodem, kdo znás

  při opakovaném zhlédnutí Sundance Kida stále nezadoufal,

  že jakýmsi zázrakem lm tentokrát skončí jinak? Happy end

  se ale nekonal nikdy. „Tak jsme tedy sekali dobrotu – aco

  zkusíme teď?“ zní jedna z nejlepších hlášek ve lmu. Na

  rozdíl od Sundance Kida ovšem Robert Redford vcivilu tu

  dobrotu sekal celý život.

  Ticho, které se rozhostilo po jeho odchodu na sklonku

  léta, jako by potvrzovalo další Redfordovu odpověď ve zmí-

  něném interview sHalem Rubensteinem: „Někdy nadělá ti-

  cho hluku nejvíc.“ Atohle vlastně dokázal ive lmu. Ve veli-

  ce silném snímku „Vše je ztraceno“ (2013), kde hraje jedinou

  roli, nepadne téměř žádné slovo. Bude těžké si zvyknout na

  to, že vpřípadě Roberta Redforda už je to tak napořád.

  ■

  Butch Cassidy a Sundance Kid – závěrečnou scénu zlmu mají

  generace diváků vypálenou do sítnice.

  12-14_Redford_2.indd 1412-14_Redford_2.indd 14 25.11.2025 11:1525.11.2025 11:15

• Strana 15

  Muconasal

  ®

  Plus je lék k nosnímu použití. Obsahuje tramazolini hydrochloridum.

  Čtěte pozorně příbalovou informaci a poraďte se s lékařem nebo lékárníkem.

  MAT-CZ-2500920 - 1.0 - 10/2025

  Generála Píky 430/26, Dejvice,

  160 00 Praha 6, Česká republika

  Tel.: (+420) 233 086 111

  E-mail: cz-info@sanofi.com

  Dýchejte zhluboka,

  zažijte více.

  Snižuje otok nosní sliznice.

  Uvolňuje ucpaný nos způsobený

  chřipkou, nachlazením nebo

  alergickou rýmou.

  Lze používat při léčbě sinusitidy

  a zánětu středního ucha.*

  Vhodné pro celou rodinu

  včetně dětí od 6 let.

  Osvěží vůní máty a eukalyptu.

  h

  10

  Rychlá

  úleva

  Řešení s rychlým účinkem Dlouhodobý účinek

  * Použití přípravku Muconasal Plus k léčbe sinusitidy

  a zánětu středního ucha konzultujte s lékařem.

  15_Muconasal.indd 1515_Muconasal.indd 15 21.11.2025 12:2821.11.2025 12:28

• Strana 16

  walmark.cz

  Doplněk stravy. *EPA a DHA přispívají k normální funkci srdce. DHA přispívá k normální funkci mozku a zraku.

  Příznivého účinku je dosaženo při denním příjmu 250 mg EPA a DHA a 250 mg DHA.

  Omega-3 mastné kyseliny (EPA, DHA)

  pro zdraví srdce, mozku a zraku.

  Optimální dávka rybího oleje Omega-3

  z ryb z ekologických oblastí Peru.

  Podpora

  celkového zdraví

  a duševní vitality

  *

  16_walmark.indd 1616_walmark.indd 16 21.11.2025 12:3521.11.2025 12:35

• Strana 17

  léčivá

  náplast

  měkké

  tobolky

  BOLEST LÉČÍ

  Pečlivě čtěte příbalovou informaci. Léčivé přípravky s účinnou látkou diklofenak epolamin.

  Flector

  ®

  Rapidcaps 25 mg měkké tobolky kvnitřnímu užití pro krátkodobou léčbu mírné až středně silné bolesti, např. hlavy,

  zubů a menstruační bolesti. Flector

  ®

  180 mg léčivá náplast aFlector

  ®

  10mg/g gel ke kožnímu podání pro krátkodobou

  léčbu bolesti, otoku a zánětu po úrazech kloubů, svalů a šlach.

  K dostání v lékárnách a na e-shopu.

  IBSA PHARMA s.r.o., Senovážné nám. 1463/5, 110 00 Praha 1, www.ibsaczechia.cz

  IBSA-FRAP-001-2024/1

  gel

  22-13•Flector BRAND inz A4 Maximum.indd 122-13•Flector BRAND inz A4 Maximum.indd 1 23.09.2025 11:0523.09.2025 11:05

  17_Flector.indd 1717_Flector.indd 17 21.11.2025 12:3921.11.2025 12:39

• Když stárnou alfa samci

  Poznáte je na první pohled. Většinou vysocí, obvykle pohlední, charismatičtí, vždycky sebevědomí, chytří, zajímaví, úspěšní. Daří se jim, na co sáhnou, a získat ženu pro ně není problém. Ale jednou narazí. Na svůj věk a jeho limity. Je to šok, který se ovšem dá rozchodit.

  18

  |

  MAXIMUM

  KDYŽ STÁRNOU

  ALFA SAMCI

  Poznáte je na první pohled. Většinou vysocí, obvykle pohlední,

  charismatičtí, vždycky sebevědomí, chytří, zajímaví, úspěšní.

  Daří se jim, na co sáhnou, a získat ženu pro ně není problém. Ale jednou

  narazí. Na svůj věk a jeho limity. Je to šok, který se ovšem dá rozchodit.

  Olga Procházková

  |

  Shutterstock.cz, archiv redakce

  TÉMA

  18-21_Alfasamci.indd 1818-21_Alfasamci.indd 18 24.11.2025 14:5924.11.2025 14:59

• Strana 19

  MAXIMUM

  |

  19

  Prostě nestíháte. Ano, můžu opustit partnerku, využít posled-

  ního vzepětí sil, hrát si na postelového přeborníka apustit se

  do přebalování miminek. Nejdřív bych si ale měl uvědomit,

  co hezkého mám v dosavadním životě. A nemyslím nějaké

  malé domácí štěstí sháčkovaným ubrusem na stole, ale jak

  si celkově stojím tak nějak vůbec. Jak jsem na tom, pokud

  jde ovztahy sdětmi aspartnerkou. Jak to mám vpráci, jestli

  mám vživotě věci, co mě těší, jestli mám přátele, respekt. Zda

  mi stojí za to něco ztoho ohrozit nebo dokonce zbořit. Ajestli

  jsem si vědom, že sil mi bude spíš ubývat aže svoje potenci-

  álně nově narozené potomky nejspíš nedovedu ani kmaturitě

  azadělám jim na život bez táty. Můžu dojít ktomu, že ano, ale

  měl bych vědět, proč to dělám aco riskuji.“

  SEX AINTIMITA

  Podle České urologické společnosti trpí dočasnou nebo dlouho-

  dobou erektilní dysfunkcí více než polovina mužů nad padesát

  let. „Já sám mám partnerku, kterou miluju, aje mi sní dobře.

  Ale už nemáme sex třikrát denně jako na začátku. Naše sexua-

  lita se mění vtrochu jinou intimitu. Pro mě je třeba intimnější,

  když přdu domů apřítelkyně mi namasíruje záda nebo nohy

  A

  diktolog Pavel Staněk má na sobě oblečení

  jen včervené ažluté barvě, včetně brýlí akšil-

  tovky. Je to punk azajímavé. Ion patří mezi

  stárnoucí alfa samce, ikdyž jeho příběh je dost

  zašmodrchaný. Dvě vysoké školy nedostudo-

  val– ne, že by na to neměl, ale protože byl rebel. Ze závislos-

  ti na alkoholu se dostal ve čtyřiceti, teď překročil padesátku

  adostává se do fáze, která by se dala shrnout do pár vět, jež

  nezazněly zjeho úst, ale jsou dobrým leitmotivem ktématu.

  Ty věty jsou zhruba tyto: Věci, co mě bavily dřív, mě už tak

  nebaví. Věci, co mě zajímaly anadchly, mě zajímají čím dál

  míň. Věci, co jsem zvládal rychle ahravě, tak mi trvají dlou-

  ho aneskutečně mě to štve. Auž mi ani nestojí jako dřív…

  Čtenářstvo nechť promine.

  CO JSI ČEKAL?

  Nás ostatní, co nejsme alfa samci, napadne, že tohle je možná

  malinko rouhání. Život jim doposud přál, tak tady to máte,

  pánové!

  „Když to pojmete takto zjednodušeně, tak stárnutí je někdy

  opravdu první věc, se kterou si ti muži nevědí rady, ameto-

  dy, jimiž jsou zvyklí řešit problémy, v tomto případě moc

  nefungují. Úbytek sil, chuti aelánu se nedá urvat ani vůlí, ani

  šarmem ajako adiktolog zpraxe můžu říct, že ani chlastem

  afetem,“ říká upřímně Pavel Staněk. Anavíc si otom snikým

  ani nepokecáte. Protože alfa samci přece nedopustí, aby ztratili

  tvář. „Řekl bych, že tohle není krize středního věku, která

  přichází kolem čtyřicítky, ale až pozdějšího, ajako první mě

  ktomu napadá jediné: je kravina si myslet, že to bude furt

  stejný. Co jsi jako čekal? Že to bude pořád jako ve dvaceti?

  Že to bude furt easy? Nikdo ti nikdy neslíbil, že život bude

  neustále stejně lehký, jako když jsi byl na vrcholu sil.“

  ŠEDIVÉ ROZVODY

  Stárnutí je pro současné muže náročnější iproto, že se změnila

  společnost. Ina ně je vyvíjený tlak na výkon, vzhled, pres-

  tiž, spokojenost. Ikdyž jim už není třicet, cítí, že by si měli

  stát dobře. Že by měli dobře vypadat, že by měli být šťastní.

  Azároveň se zásadně změnil model párového soužití. Dříve

  bylo obvyklejší, že spolu manželé zestárli, aktuálně přibývá

  rozvodů ivpozdějším věku. Atento fenomén dokonce dostal

  isvé jméno– šedivé rozvody.

  „Lidi víc hodnotí svůj život, muži často zjistí, že sice sman-

  želkou mají dvě dospělé děti, ale nemají si spolu už co říct.

  Někdo se rozhodne, že to nějak dotluče, někdo si řekne, ale ne,

  přece poslední kus života nebudu úplně nespokojenej! Anení to

  jen ze strany mužů, stejně tak starší ženy opouštějí své manžely,

  připadají si třeba neslyšené, nedoceněné, chtějí od života víc,“

  říká adiktolog. Část generace boomerů se tak „na stará kolena“

  vydává poměrně nejistým směrem za novými vztahy.

  ZAČÍT OD NULY?

  Zmnoha důvodů není málo mužů, kteří po padesátce nebo

  ipozději zakládají nové rodiny. Pavel Staněk tomu moc nefan-

  dí: „Pro alfa samce není problém sehnat si odvacet let mlad-

  ší partnerku, ale co sní? Můžete dopadnout jako vpohádce

  Sčerty nejsou žerty nebo ve lmu Nějak se to komplikuje.

  TÉMA

  Film Nějak se to komplikuje poukázal na některé problémy stárnoucích

  mužů nejen svtipnou nadsázkou

  Rezignace na manželství vpokročilém věku má svůj termín – šedivý rozvod.

  Na obrázku je motiv zobálky stejnojmenné knihy

  18-21_Alfasamci.indd 1918-21_Alfasamci.indd 19 24.11.2025 14:5924.11.2025 14:59

• Strana 20

  TÉMA

  nebo já jí. Povídáme si nebo mlčíme a v určitém momentu

  mi to připadá intimnější ahlubší než sex. Tohle je něco, co

  smilenkou nezažete. Hluboké sdílení beze strachu ze selhání,

  ztrapnosti nebo ztoho, že neobstojím. Taková sounáležitost je

  vdaném páru moc důležitá astabilizující. Ne všechno musí být

  sex ane všechno musí být erekce,“ říká Pavel Staněk.

  Část mužů, unichž se objeví erektilní dysfunkce, má pocit,

  že se zbořil svět, a začnou se nervovat, což problém ještě

  prohloubí. Apak se stáhnou do sebe. „Najednou je ztoho

  ten chlap špatnej, akdyž to neřeší, může se problém časem

  propsat do všech odstínů vztahu. Muž ztratí zájem ovztah,

  oženu, přestane si sní povídat, uzavře se. Radím nestáhnout

  se, když to nejde vposteli. Pořád pěstovat vztah. Být připrave-

  ný naslouchat, komunikovat, být intimní, ikdyž třeba jinak.“

  OZVĚNA SMRTI

  Nejistota astrach, když naše psyché atělo nefungují tak,

  jak bychom si představovali, obvykle souvisí s ozvěnou

  smrti. Bojíme se smrti. Ata se spostupujícím věkem hlásí

  čím dál častěji.

  „Ozvěna smrti přde vmomentu slabosti anemoci. Přde

  ve chvíli, kdy nám zemřou rodiče nebo se oně musíme starat,

  nebo v době, kdy nám samotným někdy není dobře. Je to

  moment, kdy mi prolétne hlavou, kdo se postará omě, až

  budu nemohoucí? Je to hodně znejišťující,“ říká Pavel Staněk.

  „Blízkost smrti nás nutí si uvědomit vlastní limity aje dob-

  ré si ten stav zvnitřnit. Připustit si, že nestihnu všechno, že

  všechny hezký holky na světě už nesvedu, vNHL už asi taky

  nebudu a novou kariéru v pětapadesáti či šedesáti taky asi

  nezačnu. Některými cestami se už nevydám aněkterý jsou

  úplně zavřený. Aje to v pořádku, to je život, ale je dobrý

  otom vědět anehrát si, že to neexistuje.“

  POMOC BLIŽNÍMU SVÉMU

  Protože Pavel Staněk pracuje v prestižním adiktologickém

  zařízení, setkává se tam ismuži, kteří mají spoustu peněz,

  ale jsou unavení životem amarně hledají nějaký impuls, smysl

  věcí. „Párkrát jsem se jich zeptal, jestli pomáhají lidem. Aoni

  řeknou: Jo, posílám támhle peníze. Ale já myslím něco jiné-

  ho: zkusili jste jít jednou za týden do charity adávat polév-

  ku bezdomovcům? Nebo pomáhat umentálně postižených?

  Nebo si jít do domova seniorů sněkým popovídat nebo něko-

  mu dokonce utřít zadek? Reálně pomáhat, zicky. Tam totiž

  vidíte odezvu přímo vten okamžik, tam máte smysl hned.

  Ataky úplně jinou perspektivu. Když kupujete jednu rmu

  za druhou, můžete se vtom zatratit, ale návrat kčlověku je

  důležitý. Ne být skaždým zadobře, ale když mám možnost,

  tak pomáhat,“ říká adiktolog.

  Zajímavým lozocko-psychologickým konceptem je

  logoterapie, jejímž autorem je neurolog, psychiatr aosvícenec

  Viktor E. Frankl. Smysl můžou podle Frankla dát člověku lidi

  ačinnosti, které miluje. To stojí za zopakování: lidi ačinnosti,

  které miluje.

  POTÍŽE? TO NEJSEM JÁ!

  Nejen alfa samci, ale lidé obecně mají tendenci považo-

  vat svoje problémy za něco, co nepatří do jejich života.

  Jako by nemoc, slabost, nechuť, byly věci kdesi venku, cizí,

  nepatřičné, něco, co se musí vyřešit, abychom byli zase

  vpořádku, abychom to byly my: až mi vymění kyčel, až

  zas budu vposteli borec, až přestanu být tak unavený, až

  splatím hypotéku. Teď se to nepočítá. Jenže všechno, co

  přichází, byť dočasně, je bezprostřední součástí naší rea-

  lity, přítomnosti. Pokud máte tendenci oddělovat od sebe

  problémy či nemoci, můžete se dostat do momentu, kdy

  20

  |

  MAXIMUM

  Intimita vpozdějším

  věku může mít

  úplně jinou podobu

  než zamlada.

  18-21_Alfasamci.indd 2018-21_Alfasamci.indd 20 24.11.2025 15:0024.11.2025 15:00

• Strana 21

  začnete jen čekat na to, až se to

  nějak napraví, spraví, problém

  se vyloučí, oddělí a budete

  zase v pořádku. A přestane-

  te žít. Jenže všechno, co bolí,

  nejde, nefunguje a štve nás,

  k nám patří, jsme to my celí.

  Potřebujeme stím žít, jak nej-

  lépe to jde. Teď. Někdy týden,

  někdy měsíc, rok a někdy na

  stálo.

  VŠECHNO, NEBO NIC

  S výše jmenovaným souvi-

  sí i postoj, který funguje,

  dokud je člověk mladý, plný sil

  anemá závazky. Jeho princip je

  Všechno, nebo nic! Ustárnou-

  cích mužů se ale moc nevyplácí.

  Není možné si říct, že když neu-

  jdu Krkonošskou hřebenovku,

  tak už nic nemá cenu ashnu

  vkřesle utelevize. Pokud nevydržím dvanáct hodin denně

  pracovat, tak to abych šel do důchodu. Ne, určitě existuje

  něco mezi hřebenovkou akřeslem, mezi prací dvanáct hodin

  denně apenzí.

  Sjakoukoli duševní únavou nebo zickým omezením lze

  objevit, že čas jde trávit jinak. Třeba jít na výlet svnoučaty,

  ane na hřebenovku. Právě tím, že člověk přme, že něco

  není jako dřív, může hledat anacházet nová řešení. Jak věci

  vidět jinak, jak je dělat jinak. Odměna bývá sladká aživot

  člověku nabídne nečekanou krásu. Je to těžké, ano. Vtom

  případě se vraťte kodstavci Co jsi čekal?

  VYMĚNIT CHRONOS ZA KAIROS

  Existují dvě pojetí času. Chronos je zikální veličina, je

  přesný ajasný: sejdeme se vosm hodin ráno, vařte maso dvě

  hodiny! Zatímco kairos je čas kvality, je to čas, kdy je čas

  něco činit. Třeba je čas sklízet jablka, je čas jít spát. Je čas se

  napít. Sejdeme se, až se vyspíme anasnídáme.

  Zatímco se zvyšujícím se věkem je chronos stále vzácnější

  a ubývá ho, kairos je neměnný astále k dispozici, protože

  v něm nejde o kvantitu, ale o kvalitu. Jak by měl pro alfa

  samce po šedesátce vypadat kairos? Odpověď je hodně indi-

  viduální, kairos ale rozhodně znamená čas na vztahy, čas na

  komunikaci, kairos znamená čas na činnosti, které vám dělají

  dobře, čas na dobré akvalitní jídlo, čas na důkladný odpoči-

  nek. Čas na sebe. Čas se vybít, čas být isám. Mít něco svého,

  co funguje jako ventil arelax, někdo jezdí na motorce, jiný

  rybaří, jeden se vrtá vautech, druhý vzáhonech.

  „Jeden můj známý má souseda, co není ani jeho příbuzný

  ani zjeho rodiny, ale chodí knim hlídat kluka. Atřeba

  jim i zaplatí dovolenou a úplně se v tom soužití našel,“

  vypráví Pavel Staněk. Nejdřív jsem si říkal, proč to dělá.

  To on opravdu nikoho nemá? Je to jenom vypočítavost?

  Jenže není. Pochopil jsem, že když se blíží ten poim,

  tak ti dojde, že prachy si do hrobu nevezmeš, adojde ti, že

  klíčový vživotě jsou vztahy. Pro někoho tady bejt.“

  MAXIMUM

  |

  21

  TÉMA

  TROCHU USTOUPIT

  MLADÝM VLKŮM

  Výkonově zaměření muži mají

  stále potřebu se starat avydělávat

  peníze. „Nejdřív vydělávali, aby

  se měly dobře děti, a následně

  přešli na podporu vnoučat,“ říká

  Pavel Staněk. Je pak na zvážení,

  kolik času chtějí věnovat práci

  ipo šedesátce azda je nutné být

  pořád ten velký šéf. Co takhle

  lehounce ustoupit, zachovat si

  důstojnost a nepoměřovat se

  do bezvědomí s mladými vlčá-

  ky? Chce to hodně sebevědomí

  aklidu. Míň dřít, víc delegovat

  amanagovat.

  Ato je další pecka do sebe-

  vědomí. Měl bych možná říct, že

  nastal čas začít rozdávat rady, ale

  moc dobře si pamatuju, co jsem si

  myslel otěch starých, když jsem

  byl mladý avěděl všechno sám nejlíp. Teď si ale třeba rád dám

  poradit od mladších kolegů, protože oni mnohem víc rozu-

  mějí například technickým věcem,“ říká Pavel Staněk.

  SVĚŘIT SE FUNGUJE

  Když není oproblémech ským pokecat, je tu pořád možnost

  terapie. „Je pochopitelné, že mužům se moc nechce do tera-

  pie ani do svěřování, ale už se to trochu láme. Dřív na tohle

  stačili kámoši, ale často nechcete jít na pivo a říkat svoje

  problémy nebo poslouchat cizí. Kamarádi můžou pomoct,

  ale můžou inějakou chlapáckou pseudoradou udělat úplnou

  paseku. Věta ‚kluci nebrečí‘ udělala nejvíc škody ze všech vět

  na světě. Většina chlapů má problém dávat emoce najevo.

  Já jsem přece chlap, tak to musím vydržet, ale to je kravi-

  na. Na odvykací klinice je to někdy pro klienty vůbec první

  zkušenost sterapií. Ajá často říkám, že ikdyž teď nedoká-

  žete úplně abstinovat, aspoň vidíte, jak se vám uleví, když se

  někomu svěříte. To je přeci velká nová pozitivní zkušenost,“

  popisuje adiktolog.

  MALÝ PRINC

  Někdy ani život alfa samce nevypadá přesně tak, jak si vždyc-

  ky přál, astárnutí mu bere z ruky možnosti s tím mnoho

  udělat. „Důležitý je přerámovat si to. Přerámovat si pohled

  na život. Nemyslím smířit se, ale změnit postoj. Mě třeba

  mrzí, že nemám děti. Možná bych je ještě honem stihl, ale

  už nechci. Ijá se snažím si to přerámovat. Takže se sice omě

  nikdo na stará kolena asi nepostará, ale třeba až do sedmdesáti

  mám volno amůžu si spartnerkou dělat, co chci,“ popisuje

  Pavel Staněk. „Přerámování učím iklienty. Často jim říkám:

  ‚Přečtěte si Malýho prince, až ho pochopíte, přďte mi říct,

  jak vidíte život.‘ Aještě je učím jedno slovo– nevím. Říct

  nevím je osvobozující. Některý věci nevím, neznám, dřív jsem

  vařil zvody, abych si zachoval tvář. Ale teď? Nevím ajsem

  vpohodě. Protože například to, že nevím, co bude, nezname-

  ná, že to bude špatný.“

  ■

  Jednou přde moment, kdy vás

  smáznou, říká o generačním

  soupeření Pavel Staněk.

  ❝

  18-21_Alfasamci.indd 2118-21_Alfasamci.indd 21 24.11.2025 15:2824.11.2025 15:28

• Strana 22

  22

  |

  MAXIMUM

  Olga Procházková

  |

  Shutterstock.cz

  PROČ NEFUNGUJÍ

  NÁVODY NA ŠTĚSTÍ

  22-25_Stesti.indd 2222-25_Stesti.indd 22 24.11.2025 15:2824.11.2025 15:28

• Strana 23

  MAXIMUM

  |

  23

  OSOBNÍ ROZVOJ

  U

  ž jen ty lákavé názvy– Designér vlastního

  života; Mít vše hotovo; Nastavení mysli;

  Miluj svůj život; Jak si správně přát; Mnich,

  který prodal své Ferrari; Bohatý táta, chudý

  táta nebo pak třeba Důmyslné umění, jak

  mít všechno u p*dele. Kdo by nechtěl získat všechno, co

  tyto knihy slibují? Peníze, sebevědomí, lehkost bytí, per-

  fektní vztahy, lásku asamozřejmě sebelásku.

  Adoba přeje seberozvoji ahledačství, nejspíš nikdy vhis-

  torii lidstva jsme neměli tolik času rýpat se málem až do

  bezvědomí ve vlastních pocitech. Na jednu stranu je to skvě-

  lé, na druhou se velmi snadno můžeme vzáplavě správných

  aověřených cest životem ztratit, nebo dokonce utopit.

  DUCHOVNÍ CESTY JAKO DIETY

  Zmyšlenkových směrů, objevů vědy ahlásání guruů, ať už

  jsou to psychologové, psychiatři, lozofové, koučové nebo

  kvantoví zikové či samozvaní odborníci na cokoli, vzniká

  mišmaš hlasů anázorů na to, jak správně žít. Avlastně je

  to vpořádku.

  „Knihy sloužící kseberozvoji ašťastnějšímu pocitu ze živo-

  ta jsou nám kdispozici ve stejné škále jako jakékoli jiné spo-

  třební zboží, ale itřeba politické názory nebo druhy diet,“

  říká terapeutka Dominika Marková, která se věnuje indivi-

  duální terapii iskupinovým workshopům.

  Nikoho neprovokuje, kolik návodů na zhubnutí existuje.

  Každý si může vybrat aněkterý znich zkusit. Nakonec ale

  nejsme všichni hubení, že? Tomu se rozumí docela snad-

  no. Proč by návody na šťastný život měly fungovat jinak?

  Zatímco dieta je paleolitická, podle krevních skupin, keto

  nebo přerušované půsty, vseberozvoji můžete zkusit medita-

  ci, dechová cvičení, pozitivní myšlení, novopohanské rituály,

  trip sayahuascou nebo úklid podle Marie Kondo.

  „Když to srovnám s výživovým poradenstvím, kterému

  jsem se věnovala astále se otuto problematiku zajímám, je

  to opravdu podobné,“ říká terapeutka Dominika Marková.

  „Jednou za čas vyjde nějaký trend, vynikne konkrétní super-

  potravina apodobně. Alidi se nadchnou, začnou to použí-

  vat aono to funguje, někomu méně, někomu vůbec… Apo

  určité době nadšení vyšumí apár jedinců, kteří daný výži-

  vový směr vyzkoušeli, uněj zůstane celý život. Stejné je to

  sradami vknihách, které nám mají ulehčit prostou existen-

  ci,“ popisuje Dominika.

  DEFINICE ŠTĚSTÍ

  Pokud vám rukama prošlo více seberozvojových knih, nej-

  spíš jste postupně zjistili, že z vás asi nebudou lusknutím

  prstu milionáři, ani si pokaždé „nevypřejete“ volné místo na

  zaparkování a taky se vám ne vždy podaří přivolat si silou

  myšlenky kolosální úspěch či „vymeditovat“ odpovědi na

  osudové otázky. Ale to neznamená, že jste neuspěli. Možná

  se vám pár postřehů osvědčilo avyužíváte je dál. Možná jste

  narazili na myšlenku, která vás provází adává vám smysl nebo

  směr vurčitých chvílích.

  „Zda něco ‚funguje‘ nebo ‚nefunguje‘ je relativní. Hlavně

  bychom si na začátku měli klást otázky, na které vhonbě za

  štěstím zapomínáme: Jak si představujeme štěstí? Co vlast-

  ně chceme?“ říká Dominika Marková. „Pod slovem štěstí si

  totiž každý představí něco jiného, protože každého trápí něco

  jiného. Avsouvislosti stím mě napadá, zda se neženeme za

  iluzí. Někteří lidé, kteří pracují na seberozvoji atřeba chodí

  ina terapie, mají dojem, že až budou mít všechno odpraco-

  vané, tak budou konečně šťastní. Jako by čekali, že časem

  dosáhnou nějaké stálé hladiny štěstí. To je ale nesmysl. První

  krok vcestě za štěstím je– aano, zní to jako nejhloupější

  anejotřepanější áze ze všech– mít radost ztoho, co mám,

  anetrápit se tím, co přde nebo nepřde. A moc důleži-

  té je vůbec zjistit, co pro mě vlastně štěstí znamená. Co je

  pro mě důležité? Co mě dělá šťastnou? Ne, co by mě mělo

  dělat šťastnou, protože to dělá šťastné jiné lidi, ale co jen mě

  opravdu činí šťastnou. Kde jsou moje priority? Za co jsem

  vživotě vděčná? Už tohle si srovnat je půl práce. Žít voče-

  kávání nějakého zázračného zlomu, po němž bude vše navždy

  vpořádku, je naivní. Protože život vždycky přinese něco, co

  nám to štěstí ‚zkazí‘. Štěstí nespočívá vtom, že získám, co

  nemám. Ale vtom, že vidím, co mám, avím, co dalšího bych

  si přál,“ uzavírá terapeutka.

  PROČ TO NEFUNGUJE?

  Ateď, když známe základní východiska, můžeme vzít do ruky

  vybranou knihu azjistit, co se bude dít. Většinou se kromě

  prvního okouzlení nebude dít nic, rozhodně nic trvalého.

  Proč?

  KDYŽ DVA DĚLAJÍ TOTÉŽ, NENÍ TO VŽDYCKY TOTÉŽ

  Lidé, kteří napsali bestsellery osvé životní cestě za štěstím,

  ve skutečnosti našli věc, která byla pro ně, byla jejich. Proto

  byli úspěšní ve svém snažení. Našli svou ideální cestu. Ale

  jejich ideální cesta není naše ideální cesta. Vzpomeňte si na

  příměr sdietami.

  „Jakýkoli zpublikovaných ‚systémů‘ je perfektní vlastně pou-

  ze pro člověka, co ho vymyslel aprošel jím aplně mu konve-

  nuje. Anejde ho zkopírovat, protože každý jsme jiný ajsou

  mezi námi obrovské rozdíly. Ikdyž někdo bude dělat úplně

  Duchovní literatura, esoterika nebo new age, je to jedno.

  Představte si všechny knihy, které se tváří, že vám změní život.

  Většina z nás má doma aspoň jednu. Vždyť zaplavily trh už v 90. letech.

  A hle! Ono to nefunguje. Nebo ano?

  Na začátku bychom si měli klást otázky, na které v honbě za štěstím

  zapomínáme: Jak si představujeme štěstí? Co vlastně chceme?

  22-25_Stesti.indd 2322-25_Stesti.indd 23 24.11.2025 15:2924.11.2025 15:29

• Strana 24

  OSOBNÍ ROZVOJ

  KDY TO FUNGUJE?

  Čekáte-li, že kniha vám bude průvodcem pomáhajícím změ-

  nit určitý životní pocit nebo směřování, úhel pohledu nebo

  jasněji formulovat svůj názor na svět či životní očekávání,

  můžete být naopak mile překvapeni, jak to jde. Kdy to jde

  nejlíp?

  KDYŽ LADÍME

  Důležité je sáhnout po knize, která snámi rezonuje. Pozná

  se to snadno. Dané principy nebo návody či příběhy nás

  chytí usrdce, necítíme žádný odpor, nucení, ale úplně si to

  sedne, zdá se nám to tak logické! Pokud tohle cítíme, tak

  to je ta pravá kniha pro nás. Když ji čteme, je nám dobře.

  24

  |

  MAXIMUM

  ty samé věci, jak je dělám já, tak se určitě nebude cítit stejně

  jako já arozhodně nebude mít stejné výsledky. Ikdyž uděláš

  přesně to, co já, můj život aprožívání nikdy mít nebudeš,“

  říká Dominika Marková.

  GURUOVÉ APODVODNÍCI

  Někteří duchovní pseudovůdci a autoři knih se tváří, že

  vjejich světě je všechno vpořádku. Nic je netrápí avše je

  dokonalé. Vtom případě je třeba zbystřit.

  „Každý člověk má svoje slabosti, bolístky nebo aspoň pár

  věcí, které by chtěl ve svém životě zlepšit. Myslím si, že lidé,

  kteří se tváří, že je jejich život dokonalý, spíše jen neukazují,

  co vjejich světě vpořádku není– nosí masku dokonalosti.

  Ato samozřejmě přitahuje klienty ičtenáře, protože všich-

  ni toužíme po tom, aby vnašem světě bylo taky všechno

  absolutně vpořádku. Ale je to jen iluze na druhou– naše

  iluze, že můžeme reálně dosáhnout trvalého štěstí, vyvolaná

  podvodnou iluzí, že někdo jiný trvalého štěstí dosáhl,“ říká

  Dominika Marková.

  CESTA NENÍ CÍL

  Někdy se nám vlastně ani moc nelíbí, co daný člověk (autor

  knihy) dělá nebo jaké názory hlásá. Ale líbí se nám, jak to

  sním dopadlo. Výsledek! Spousta znás chce mít vočích zář

  stoleté usmívající se Tibeťanky, vědoucí, pokorné, nesou-

  dící… Jenže ‚návod‘, jak na to, nám ne vždycky jde po srsti.

  „Hrozně důležité je uvědomit si, že cesta seberozvoje avětší

  spokojenosti není olympiáda s dvaceti disciplínami, které

  si odškrtáme a máme hotovo,“ říká Dominika Marková.

  „Uniká nám podstata, totiž, že kniha může být nikoli recep-

  tem na správný postup, ale pouhou inspirací. Líbí mi ener-

  gie toho člověka? Ale jakým způsobem můžu já docílit toho-

  to stavu? Jak nabydu podobné energie– ovšem svou cestou?

  Můžu najít něco jiného, co mě dovede kpodobnému cíli?

  To je často samo osobě krásné. Zjistím, co bych si přála,

  amůžu hledat cesty, jak ktomu dojít.“

  ŠPATNÉ NAČASOVÁNÍ

  Ne vždy je vhodné pustit se do čtení, protože pokud bereme

  knihu do ruky vnevhodný čas, může to být dokonce kon-

  traproduktivní.

  „Pokud se cítím hluboce špatně akamarád mi řekne–

  tohle si přečti, to ti určitě pomůže, tak mě to může dostat

  do ještě hlubších útrap. Protože si tu knížku koupím, ale

  nemám vůbec kapacitu nebo sílu něco podle ní dělat, vůbec

  ji chápat nebo poznat, zda se mnou rezonuje. Stává se jen

  dalším dílkem ve skládačce sebetrýzně, že jsem zase něco

  nezvládla,“ říká terapeutka. Pokud se vám tohle stane, řek-

  něte si: Ok, tahle kniha není pro mě. Nebo: Tahle kniha

  není pro mě teď, uvidím později. Důležité je nevnímat to

  jako další selhání.

  Jakýkoli z publikovaných

  "

  systémů

  "

  je perfektní pouze pro člověka,

  co ho vymyslel a prošel jím

  a plně mu konvenuje.

  22-25_Stesti.indd 2422-25_Stesti.indd 24 24.11.2025 15:2924.11.2025 15:29

• Strana 25

  MAXIMUM

  |

  25

  OSOBNÍ ROZVOJ

  Vůbec to neznamená, že daná metoda nebo technika je nej-

  lepší, ale že je vdanou chvíli nejlepší pro nás.

  „Některé pasáže nás třeba dojmou, cítíme v nich oprav-

  dovost, zastaví nás to vběhu myšlenek. Jako by úvaha, na

  kterou jsme narazili, promlouvala knám samým, knašemu

  srdci. Není to jako číst recept na bábovku. Naopak– máme

  pocit, že jsme objevili poklad,“ říká Dominika Marková.

  Vtakovém případě jsme ho sami pro sebe opravdu našli.

  TŘEŠINKY NA DORTU

  Vmnoha knihách knám promlouvá jen určitá sekce, pasáž,

  myšlenka, ato je ten moment, kdy jsme si sautorem nejblí-

  že. To jsou ony třešinky na dortu, které tam jsou pro nás.

  „Je úplně v pořádku, že si na stránkách najdeme jen to

  svoje. Aklidně ty doporučené věci můžeme začít dělat po

  svém. Pokud například autor praktikuje otužování za svítání

  smeditativní hudbou, mně může stačit dát si chladnou spr-

  chu. Pokud se mi líbí meditace, ale nevydržím chvíli vklidu,

  bude pro mě lepší taneční meditace. Atak dále,“ popisuje

  Dominika Marková. „Někomu například pomáhají armace:

  postaví se před zrcadlo ařekne: ‚Mám se rád/a.‘ Fajn. Jenže

  jinému se při té větě ozve vzadu vhlavě hlas: ‚Co to tady

  meleš, nemáš se rád/a, je to celý kravina tohleto!‘ A v tu

  chvíli se dostáváme do vnitřního koniktu anávod nepo-

  máhá. Řešením vtomto konkrétním případě je najít něco,

  co na sobě budu mít fakt ráda, aarmaci upravit: Opravdu

  se mi líbí moje rty, moje hebká kůže. Aje to! Důležitá rada

  tedy zní: Buďte při implementaci systémů autentičtí, jinak to

  zase nebude fungovat.

  VYTRVAT SE VYPLATÍ

  Když nás nějaká kniha nebo systém osloví, zpočátku zaží-

  váme období nadšení a„zamilování“ se. Ráno meditujeme

  nebo tančíme, jinak se chováme kdruhým, jinak přemýš-

  líme oživotě ajednotlivých situacích. Je běžné projít lehce

  fanatickou fází, kdy máme pocit, že když ráno neuděláme

  dechové cvičení, tak se zboří svět. Pak přde mnoho opako-

  vání, jistá rutina anakonec chvíle, kdy nás další opakování

  stojí trochu úsilí asoustředění, abychom vydrželi. Ale pokud

  nás věc inadále baví, chceme se vní zlepšovat, dává nám

  smysl, stále snámi rezonuje, jsme na nejlepší cestě integro-

  vat ji do života vmíře ahloubce, která nám přináší prospěch.

  Pokud vás tedy něco nadchlo, zkuste vydržet i po fázi

  zamilovanosti asystém postupně proroste do vašeho života

  asplyne sním apravděpodobně se ilehounce modikuje.

  DOBRÝ SLUHA, ŠPATNÝ PÁN

  „Spousta lidí si znávodů vknihách na sebe uplete bič. Řekne

  si: ‚Tý jo, když to dokázal tenhle abyl na tom hůř, tak já

  musím taky! Akdyž to nepůjde, tak jsem úplně nemožný!‘

  Askrz příběh vknize si vsobě vystavějí otrokáře apocit

  musu! Avíte co? Nemusíte nic! Nevytvořte si zmyšlenek

  v knize, které se vám zpočátku líbily, otrokáře, dogmata,

  co vám ještě přitíží. Nenechte se manipulovat. Poznáte to

  podle toho, jak se cítíte, když dané věci děláte. Je vám při

  tom dobře? Nebo jste ve stresu? Ipo dlouhé době by pro vás

  mělo být „po srsti“ věci zoblíbené knihy používat.

  Systém by nás neměl ovládat, ale sloužit nám, pak bude

  fungovat.

  STAŇTE SE FREUDOVÝM JUNGEM

  „Všichni velcí myslitelé historie měli následovníky, kterým

  vurčité fázi začalo být hlásání jejich učitelů těsné avytvořili,

  rozvinuli nebo přetvořili původní systém. Aby se věci mohly

  vůbec posunout dál, je potřeba, jak říká výstižně, ikdyž drs-

  ně, jedna moje učitelka, ‚pochcat piedestal‘,“ říká Dominika

  Marková. „Protože sebevětší guru, isám Dalajláma, je pořád

  jenom člověk, ato, co hlásá, je jeho vidění světa, jeho para-

  digma. Ať už přečteme jakoukoli knihu, neměli bychom se

  ztratit vlastnímu já. Iten Freud měl svého Junga.“

  Buďte si svým Jungem. Amožná, za čas, se původní

  vyčerpá avy si najdete nový systém, novou knihu, protože

  už budete jinde. Aje to vpořádku.

  VÝSLEDEK

  „Ať už hledáte smysl, hlubokou pravdu, vnitřní klid ahar-

  monii, sebevědomí nebo podnikatelský úspěch, myslete na

  to, že nikdo vám nemůže nic dát anikdo vám nemůže nic

  vzít. Jakákoli kniha může jen otevřít dveře, které už vsobě

  máte arozvinout potenciál, který vsobě nosíte. Proto pod-

  le mě neexistují lepší ahorší knihy, ale knihy, které klepou

  nebo neklepou na naše vnitřní dveře, a ty máme každý

  jiné,“ říká Dominika Marková.

  Knihy, které snámi silně rezonují, se vyplatí si nechat

  apo čase zase přečíst. Číst je pomalu, nořit se do nich,

  nechat se oslovit adojmout. Naše třicetileté já bude číst

  knihu jinak než to starší ateprve čas ukáže, jestli je tu

  potenciál ktomu otevřít jiné dveře. Apokud se nám někte-

  rá kniha nelíbí? Stačí říct: Hm, tak tohle není pro mě.

  ■

  S knihou v ruce

  » Mějte realistická očekávání. Žádná kniha na světě vám

  není schopná v životě navodit trvalou harmonii, vnitřní

  svobodu a radost.

  » Vybírejte. Pokud vás nějaký titul v knihkupectví nadchne,

  dejte tomu ještě týden a kupte si ji teprve tehdy, když po

  něm budete toužit i pak.

  » Máte-li v ruce knihu, která s vámi rezonuje, čtěte pomalu,

  vracejte se, nechte na sebe působit emoce, myšlenky,

  nechte se dojímat, dělejte si poznámky, kochejte se.

  » Fixujte. Pokud se vám nějaká myšlenka či věc obzvláš-

  tě líbí, udělejte si na ni připomínku, abyste nezůstali

  jen u aha momentu. Třeba v podobě obrázku na tapetě

  mobilu, tenkého náramku nebo talismanu v peněžence.

  Tak budete moci implementovat změnu i pod náporem

  všednodennosti.

  Důležité je uvědomit si, že cesta seberozvoje a větší spokojenosti není

  olympiáda s dvaceti disciplínami, které si odškrtáme a máme hotovo.

  22-25_Stesti.indd 2522-25_Stesti.indd 25 24.11.2025 15:2924.11.2025 15:29

• Strana 26

  Generála Píky 430/26, Dejvice,

  160 00 Praha 6, Česká republika

  Tel.: (+420) 233 086 111

  E-mail: cz-info@sanofi.com

  PARALEN

  ®

  500 mg tablety je volně prodejní lék k vnitřnímu užití. Obsahuje paracetamol.

  Přečtěte si pozorně příbalovou informaci a poraďte se s lékařem nebo lékárníkem.

  MAT-CZ-2500943 - 1.0 - 10/2025

  NA BOLEST

  A HOREČKU.

  26_Paralen.indd 2626_Paralen.indd 26 21.11.2025 12:4121.11.2025 12:41

• Strana 27

  LÉČBA VŠECH DRUHŮ KAŠLE

  VŠECHNY DRUHY KAŠLE

  Čtěte pečlivě příbalovou informaci. Stotux® je homeopatický léčivý přípravek k vnitřnímu užití užívaný tradičně v homeopatii

  k léčbě všech druhů kašle.

  NOVINKA

  • Zklidní suchý kašel, uleví od vlhkého kašle

  • Pro předškolní a školní děti, kojence od 2 měsíců a dospělé

  • Těhotné a kojící mohou sirup užívat

  • Šetrná homeopatická léčba • Balení 200 ml

  27.indd 2727.indd 27 21.11.2025 12:4221.11.2025 12:42

• Jak si povídají rostliny

  Na katedře experimentální biologie rostlin jsme pily švestkový čaj. Za dveřmi dozníval odpolední studentský ruch a Fatima Cvrčková vyprávěla o fascinujícím životě rostlin. O tom, zda jsou schopny učení, zda mají paměť či chování.

  PŘÍRODA

  JAK SI POVÍDAJÍ ROSTLINY

  Na katedře experimentální biologie rostlin jsme pily švestkový čaj.

  Za dveřmi dozníval odpolední studentský ruch a Fatima Cvrčková

  vyprávěla o fascinujícím životě rostlin. O tom, zda jsou schopny učení,

  zda mají paměť či chování. A zdálo se mi nakonec, že nám z květináče

  naslouchá i přítomná šplhavnice (nebo postaru potos).

  D

  

  -

       

  

  

  

  Tajný život rostlin, to jsou pozdní 60. léta. Pamatuji si na

  ni, dokonce byl podle ní natočený lm, který byl docela

  slavný akterý je téměř nesehnatelný. Ani pirátské kopie

  nejsou– aity, které seženete, jsou cenzurované. Aneu-

  hádnete proč.

  

  Ne, protože je vněm muzika od Stevieho Wondera ajeho

  distributor si hlídá autorská práva. Je to výborná muzika

  28

  |

  MAXIMUM

  zdoby, kdy byl Stevie Wonder na vrcholu. Co se týká knihy

  nebo ilmu, tak kTompkinsnovi je třeba přistupovat asi

  jako k Erichu von Dänikenovi. Däniken není vědec, jeho

  knihy nejsou vědecky podložené, ale dobře se to čte. Atohle

  je podobné– jde ožánr bez vědecké solidnosti, ale může

  některé lidi kčetbě serióznějších titulů přivést.

  

  -

  .

  To bohužel stále platí, protože seriózní výzkum je neustále

  přikrmován nějakými podivnostmi. Ařadě vědců to ublíži-

  lo aubližuje, protože se už samotné téma začalo považovat

  za neseriózní adoposud se na něj obtížně získávají granty.

  Olga Procházková

  |

  Adobe Stock, Olga Procházková, archiv redakce

  28-31_Jak si povidaji rostliny_5.indd 2828-31_Jak si povidaji rostliny_5.indd 28 24.11.2025 15:3624.11.2025 15:36

• Strana 29

  MAXIMUM

  |

  29

  PŘÍRODA

  

  

  

  

  

  Rostliny jsou prý schopny přes síť houbových vláken nebo

  přímo kořenovými srůsty sytit svoje kolegy stejného dru-

  hu. Posílají oslabeným kusům přes houby cukr nebo jiné

  látky, atím jim pomáhají. Drží tak společenství, protože

  vtom je jejich síla. Osamělý strom přeže hůř…

  

  

  

  Rostliny si „voní“, „smrdí“ , případně i „chutnají“, říká Fatima Cvrčková

  Prof. RNDr. FATIMA CVRČKOVÁ,

  Dr., Dr. rer. nat.

  » Narozena v roce 1966.

  » Experimentální bioložka, vysokoškolská pedagožka,

  překladatelka odborných publikací, žena s renesančním

  přesahem.

  » Během gymnázia chtěla studovat archeologii a dějiny

  umění, ale nakonec zakotvila v biologii, i tak ale občas

  doma kreslí.

  » Ráda řeší hádanky a záhady, inspiruje ji bioinformatika.

  » Doma na malé zahrádce pěstuje řepu, mangold, dýně,

  okurky, fazole, rajčata nebo bylinky a na dveřích od dílny

  mají s manželem křídou nakresleno, co kde je a co se kam

  má zasadit.

  » Jejím mužem je teoretický biolog Anton Markoš.

  ❧

  ❧

  

  

  

  

  

  

  

  

  

     

  

  

  

  

  

  

  Aco kniha Tajný život stromů, současný hit vknihku-

  pectvích?

  

  

  

     

  

  

  

  Wohlleben píše opropojení kořenových systémů rostlin

  apoemních částí hub– mycelia. Jak konkrétně může

  fungovat symbióza mezi kořeny ahoubami?

  

  

  

  

  

  

  

  

  

  

  

  

  

  Jaké jsou nejčastější komunikační kanály mezi rostlinami?

         

  

      

  

  

  

  

        

  

  

  Co za to houby ajiné mikroorganismy dostávají zpátky?

  

  28-31_Jak si povidaji rostliny_5.indd 2928-31_Jak si povidaji rostliny_5.indd 29 24.11.2025 15:3624.11.2025 15:36

• Strana 30

  mycelium funguje. Dáte rostlinu do květináče ado ní ozna-

  čený izotop, kousek vedle zasadíte druhou rostlinu amezi

  ně vložíte síť, kterou proleze houba, ale neproleze kořen.

  Ačeká se, zda se izotop objeví ivdruhé rostlině. Apak se

  zkoumá, jak která houba je účinná, jak rychle ajaké látky

  aza jakých podmínek přenáší.

  Na druhou stranu to není jen láska. Se zdravým stromem

  že houba vsouladu abudou si vzájemně prospívat, ale když

  strom začne slábnout aumírat, tak ho ta houba sežere. Stej-

  ně je to snaším mikrobiomem. Ve chvíli, kdy zemřeme, jako

  první nás začnou požírat vlastní bakterie– mrtvolný rozklad

  začíná ve střevech. Prostě nás spotřebují jako potravu.

  Existují nějaké jiné typické situace propojení kořenových

  systémů?

  Jsou práce, které ukazují, že když kultivujete spolu bob

  a kukuřici za přispění mikrobů, tak kukuřice bobu vysílá

  přímé chemické signály, jimiž si ty rostliny můžou dávat

  vědět: „Jsem tady.“

  Vždycky trochu poklesnu na mysli, když si představím les,

  duby, buky, borovice ajejich vzájemné poemní propoje-

  ní akomunikaci jako wood wide web, jak už někteří tvrdí,

  avy řeknete příklad sbobem akukuřicí.

  Chápu. Jenže zkoumat vzrostlé stromy vterénu je extrémně

  těžké a do laboratoře je nedostaneme. A kořeny jsou sice

  fascinující, ale mají jednu zásadní nevýhodu, jsou pod zemí

  anení na ně vidět. Lépe se studují naemní části.

  Typické komunikační kanály jsou vůně lákající hmyz

  kopylování. Méně se ví, že rostliny signalizují iohrožení

  anavíc při útocích predátorů do svých listů posílají látky,

  které housenkám nebo býložravcům nechutnají, atím je

  odrazují od další konzumace. Je to tak?

  Ano. Rostliny mají schopnost vysílat spoustu chemických

  stresových signálů, z nichž některé jsou těkavé. Typický

  těkavý stresový signál je ethylen, to je plyn, nebo methyl

  jasmonát, což je těkavá organická sloučenina vylučovaná

  pletivy při mechanickém poškození. Tím pádem, když ně-

  kdo okusuje větev nebo listy stromu, okolí už ví, že se tam

  něco děje. Tenhle vzduchem šířený signál se rychle dostane

  ke zbytku těla jedince, který může být dost velký, aprotože

  je to signál pro rostlinnou říši univerzální (poplašná siréna

  zní stejně v Číně jako tady), tak se o tom dozvědí nejen

  rostliny stejného, ale ijiného druhu.

  Vrostlině se ale může přenášet varování ipřes elektro-

  -chemickou aktivitu mezi buňkami. Učlověka si to do-

  kážu představit: signál jde z mozku do nervosvalového

  spojení nebo od žaludku do mozku atak dále. Má rostlina

  nějakou podobnou „linku“?

  Rostlina je skoro celá propojená, ale ne každá buňka skaž-

  dou, jsou tam okrsky. Zbuňky do buňky vedou membráno-

  vé trubičky, jimž se říká plasmodesmy– atudy může řízeně

  protékat to, co je třeba: bílkoviny, RNA atak dále. Plasmo-

  desma není ale jen díra, je to díra svrátnicí, která nepustí

  všechno. Itakto se dají posílat varovné signály. Kdysi fungo-

  vala vPraze potrubní pošta, ale e-mail je rychlejší. Kdyby šel

  signál ohrožení, oněmž jsme mluvily, jen elektro-chemic-

  kou cestou třeba zvětve na větev, tak by to muselo jít přes

  kmen, což může být pěkně daleko atrvat docela dlouho. Ale

  vzduchem je to hned. To je pak ten e-mail.

  Když mluvíte opotrubní poště, jak si mám představit její

  fungování?

  Odborně té potrubní poště říkáme symplastický tok. Ka-

  ždou žilkou vlistu prochází dvojí potrubí– jedno od ko-

  řenů klistům, to je dřevo. Adřevo jsou vlastně takové

  trubičky: buňka postaví tu trubičku a pak umře, a to je

  dřevo. Druhý, zajímavější a složitější je lýkový tok– to

  jsou živé buňky se schopností měnit směr toho toku. Ob-

  vykle jimi proudí cukr aobvykle směrem od zdroje. Vez-

  měte si třeba bramborovou hlízu: zbramborové hlízy vy-

  raší stonek, anež se vybuduje dostatek listů na to, aby se

  naemní část uživila, tak spotřebovává tu zasazenou hlí-

  zu. Lýkem tudíž tečou cukry zhlízy do listů. Pak se listy

  rozvinou, stanou se fotosynteticky soběstačnými azačnou

  produkovat více cukru, než spotřebují. Mezi tím je už sta-

  rá hlíza sežraná alýkové systémy začnou čerpat naopak:

  zlistů dolů, do nových hlíz na příští rok. Na rostlině ale

  30

  |

  MAXIMUM

  PŘÍRODA

  Rostliny mají schopnost vysílat spoustu signálů a když nějaké zvíře

  okusuje listy nebo větve stromu, okolí už ví, že se tam něco děje.

  ❝

  Cleve Backster, autor domněnky, že rostliny reagují na pocity lidí ve svém okolí

  Peter Wohlleben, podle Fatimy Cvrčkové osvícený a poučený lesník

  28-31_Jak si povidaji rostliny_5.indd 3028-31_Jak si povidaji rostliny_5.indd 30 24.11.2025 16:5224.11.2025 16:52

• Strana 31

  zároveň raší další listy, později ikvěty aplody, ato jsou

  další místa spotřeby. Lýkový tok se stále aktivně mění.

  Připadá mi to fascinující.

  Ony ty kytky toho dělají strašně moc, jenomže to dělají buď

  pomalu, takže na to potřebujete časosběr, nebo v malém

  měřítku, ato potom potřebujete mikroskop. Rostliny třeba

  vědí, zda je stíní jiná živá rostlina nebo neživá věc– na zákla-

  dě změny světelného spektra. Adokáží se tomu přizpůsobit.

  Jak vy jako vědkyně zacházíte urostlin se slovy jako „vě-

  dět“, „cítit“, „pamatovat si“? Je důležité dodržovat správ-

  né názvosloví, nebo ve své bublině vědců víte, že když se

  řekne, že kytka něco ví, tak všichni chápou, že „neví“, ale

  například právě reaguje na změnu světelného spektra?

  Vědci obecně to samozřejmě vědí. Ale my si musíme zdů-

  razňovat něco jiného, ato, že ty ziologické achemické po-

  kusy nám dávají odpovědi na otázky, které jsme položili my.

  Amy jsme do způsobu kladení otázek vložili své vidění světa,

  vlastní představy apředsudky aněco, na čem se shodneme

  vrámci daných pravidel hry. Aměli bychom si položit otáz-

  ku, a teď už opravdu provokuju: jsou ke zkoumání jiných

  živých entit vhodnější lidé jako živé bytosti surčitým způso-

  bem prožívání světa, nebo spíš stroje, které jsme vytvořili?

  Aco je lepší podle vás?

  Myslím, že záleží na účelu kladení otázek. Hlavně musíme

  vědět, vjakém kontextu se pohybujeme a neztrácet to ze

  zřetele. Zakladatel katedry lozoe adějin přírodních věd

  Zdeněk Neubauer, biolog alozof, kdysi napsal text, vněmž

  stálo něco ve smyslu: Dívám se zokna avidím kolegu, jak

  maximálním tempem běží dolů Viničnou ulicí, apoložím si

  otázku: proč ten Chrudoš tak utíká?

  Jedna odpověď zní: protože rychle střídá nohy, má dob-

  ře zkoordinovaný nervosvalový systém, produkuje ATP, má

  zrychlené dýchání itep atak dále. To je ziologická odpo-

  věď. Ata druhá? Protože nechce, aby mu ujel autobus! Čili

  ztoho plyne: starejme se oto, jak se tážeme!

  Lidé rádi přisuzují rostlinám lidské schopnosti. Ale může-

  me to udělat inaopak, redukovat člověka na soubor fyzio-

  logických reakcí. Itak mystické věci jako láska nebo in-

  tuice by se u„kolegy Chrudoše“ daly popsat jako procesy

  biochemického stroje. Amůžou vtom případě vědci říct,

  že rostlina má třeba chování?

  Konkrétně pojem chování přišel ze světa lidí, kteří studují

  živočichy, aoni si to nadenovali tak, že se do toho neve-

  jde vývoj. Jenže jinak než vkontextu vývoje nemá urostlin

  smysl ochování mluvit. Protože rostlina nemůže dělat ně-

  jaké rychlé pohyby, ale na to, že někam doroste nebo ne, že

  nasazuje květy nebo shazuje listy, na to se jako na chování

  musí hledět. Je to chování jako odpověď na aktivní podněty

  zvenčí nebo dokonce na podněty zvlastní paměti. Takže ano,

  rostlina se chová, ale musíme rozšířit pojem chování tak, aby

  se tam vešly ijejí vývojové odpovědi.

  Kdybyste mohla být rostlina, jaká byste byla?

  Já bych nechtěla být rostlina… Ale je mně moc milý modřín,

  ten se mi vždycky líbil, umí nádherně kvést. Ano, modřín.

  Ony jsou takové hezky divné.

  ■

  MAXIMUM

  |

  31

  PŘÍRODA

  28-31_Jak si povidaji rostliny_5.indd 3128-31_Jak si povidaji rostliny_5.indd 31 24.11.2025 15:3624.11.2025 15:36

• Strana 32

  32

  |

  MAXIMUM

  SPÁNEK JAKO ZÁKLAD

  Už je to tady: rozednění na sebe dlouho nechává čekat a z práce většinou

  odcházíme za soumraku. A až do slunovratu se s úbytkem denního světla

  musíme smířit. Nejen to, ale i změna počasí proměňují naši náladu,

  každodenní rytmus i potřebu spánku.

  ELA

  |

  ELA, Shutterstock.cz

  S

  pánek je jedním zpilířů psychického azického

  zdraví člověka, pomáhá upevňovat jeho paměť,

  stabilizovat emoce azvyšovat odolnost vůči stre-

  su. Spánková deprivace je vmnoha odborných

  studiích spojována se zvýšeným rizikem vzniku

  úzkosti adepresivních příznaků. Probdělá noc zvyšuje míru

  silných emocí avede ke zhoršení emoční regulace následující

  den. Nevyspalý člověk je podrážděný, popudlivý nebo dokonce

  agresivní.

  ROZHOZENÍ VNITŘNÍCH HODIN

  Spříchodem poimu se začíná dříve stmívat, což narušuje

  cirkadiánní rytmus, jakési vnitřní hodiny těla, které regulují

  spánek abdění. Uněkterých lidí se kvůli tomu vyvine sezónní

  afektivní porucha (Seasonal Aective Disorder, SAD), typ

  depresivního stavu, který se objevuje právě vpoimních či

  zimních měsících. Ipsychologové zaznamenávají nárůst klien-

  tů, kteří se vtomto období pravidelně vracejí.

  ŽIVOTNÍ STYL

  Jak na spánkovou hygienu

  ●

  Pravidelnost: Chodit spát avstávat ve stejnou dobu

  každý den, iovíkendu.

  ●

  Prostředí ložnice: Temné, tiché, steplotou kolem

  18 až 20 °C. Hodinu před spaním odložit telefon,

  vypnout počítač atelevizi.

  ●

  Stravovací návyky: Poslední těžší jídlo

  asi 2 až 3 hodiny před spaním. Večer nekonzumovat

  kofein, alkohol asladké.

  ●

  Fyzická aktivita: Pravidelný pohyb je velmi

  prospěšný, ale intenzivní cvičení je lepší plánovat

  na dopoledne či odpoledne.

  ●

  Večerní rituál: Čtení, teplá sprcha, dechové cvičení nebo

  meditace jsou pro tělo amysl signálem, že odkládáte

  denní starosti apovinnosti avstupujete do fáze uklidnění

  ahlubokého odpočinku. Každému vyhovuje něco jiného,

  hledání toho pravého může chvilku trvat.

  Nespavost umí

  člověka zdeptat –

  když je chronická,

  sám si sní bez

  odborníka

  neporadí.

  32-33_Spankova_hygiena.indd 3232-33_Spankova_hygiena.indd 32 24.11.2025 15:3824.11.2025 15:38

• Strana 33

  MAXIMUM

  |

  33

  TÉMA

  DŮLEŽITOST PRAVIDELNÉHO

  SPÁNKOVÉHO REŽIMU

  Pravidelný spánek umožňuje stabilizaci biologických rytmů

  v těle, vyrovnává například hladinu hormonů serotoninu

  amelatoninu, které jsou klíčové pro dobrou náladu asnadné

  usínání. Činí nás odolnějšími vůči stresu, dokážeme pak lépe

  ovládat podráždění austraci, ataké významně pomáhá naše-

  mu imunitnímu systému odolávat útokům různých sezónních

  nachlazení, viróz aalergií.

  DENNÍ NÁVYKY PODPORUJÍCÍ KVALITNÍ

  SPÁNEK ANÁLADU

  Přemysl Khýr ztýmu psychologů ELA poznamenává, že když

  pracuje spacienty, zajímá se hlavně oto, jak probíhá jejich

  den. „Denní události mají významný vliv na naše večerní myš-

  lenky, emoce atělesné napětí. Pokud jsem přes den zažil více

  stresu, není dobré sjeho zpracováním čekat až do postele, kde

  si ho teprve uvědomím.“ Své klienty proto učí, jak se stresem

  aktivně pracovat již vprůběhu dne. Vždycky jim doporuču-

  je pravidelný pohyb, který umožňuje rychleji metabolizovat

  stresové hormony ztěla, adále krátké, klidně jen pár vteřin

  trvající pauzy mezi pracovními úkoly, vyplněné dechovým cvi-

  čením arelaxačními technikami. „Vsouvislosti se spánkem

  vyzdvihuji každodenní pobyt venku na denním světle, ikdyž

  je zataženo. Ideální je svižná procházka vpřírodě,“ dodává.

  Zatímco dechovým a relaxačním technikám se člověk musí

  naučit, malé radosti vpodobě oblíbené hudby, kreativní čin-

  nosti nebo setkání slidmi si může během dne dopřát úplně

  každý. Stimuluje to obnovu psychické energie.

  LÉKY NA SPANÍ ADOPLŇKY STRAVY

  „Spacienty se často dotýkáme tématu léků, kde vždy odkazuji

  na lékaře, do jehož odbornosti toto téma patří,“ uvádí Khýr.

  „Nicméně někteří pacienti zmiňují dobrou zkušenost sněkte-

  rými suplementy, například stabletami L-tryptofanu.“

  Ltryptofan je aminokyselina potřebná pro tvorbu serotoni-

  nu amelatoninu, vyskytuje se přirozeně vmléčných výrobcích,

  banánech akrůtím mase, obsahují ji také ořechy asemínka.

  V tabletách lze zakoupit i hořčík a vitamin D, popřípadě

  melatonin, které si klienti rovněž pochvalují. Hořčík uvolňuje

  svalové napětí avitamin D ovlivňuje chod našich vnitřních

  hodin. Jeho nedostatek může způsobit nespavost či špatnou

  kvalitu spánku.

  SÍLA PŘÍRODY

  Po staletí využíváme kpodpoře usínání azlepšení kvality

  spánku meduňku lékařskou. Její pozitivní vliv na náladu

  Kdo je PhDr. Přemysl Khýr

  Psycholog apsychoterapeut, člen Asociace klinických

  psychologů ČR se zaměřením na léčbu potíží se spánkem,

  působí vPraze aBerouně. Jako hypnoterapeut je veden

  vociálním adresáři České psychoterapeutické společnos-

  ti. Zkušenosti zklinického prostředí využívá také vpomoci

  klientům zremního asoukromého sektoru, včetně sítě

  Dr. Max. Je EMDR (Eye Movement Desensitization and

  Reprocessing) terapeutem sdokončeným výcvikem pod zá-

  štitou Českého institutu pro psychotraumatologii aEMDR.

  Aktuálně absolvuje akreditovaný pětiletý kognitivně-

  behaviorální psychoterapeutický výcvik.

  Co je ELA

  ELA je systém péče ozaměstnance vyvi-

  nutý vČeské republice, sjehož pomocí

  dosahují rmy nižší nemocnosti, uktu-

  ace, nespokojenosti na pracovišti apod.

  Výsledkem je vyšší úroveň remní kultury

  aefektivity práce, pozitivní zpětná vazba

  od zaměstnanců spoluvytváří kladný

  obraz na veřejnosti azvyšuje atraktivitu

  zaměstnavatele. Služby systému jsou

  kdispozici všem zaměstnancům lékáren

  Dr. Max. Tým ELA tvoří odborníci zoblasti

  psychologie, práva, nancí, zdraví aži-

  votního stylu. Jsou kdykoliv kdispozici

  všem zaměstnancům lékáren Dr. Max.

  Nejčastěji pomáhají vtěchto oblastech:

  ●

  Psychologie (např. vyhoření, úzkosti, pro-

  blémy zdravotní, vztahové nebo sdětmi)

  ●

  Právo amediace (např. rozvod, dědictví,

  revize smluv)

  ●

  Rodinné nance (např. rodinné úspory,

  revize pojistek, půjček, investice)

  ●

  Zdraví aživotní styl (např. závislosti,

  stres, úzkost, chronická únava, poruchy

  spánku nebo příjmu potravy apod.)

  azklidnění centrálního nervového systému dokazují ikli-

  nické studie. Podobné účinky mají také heřmánek pravý,

  kozlík lékařský, chmel otáčivý alevandule lékařská.

  Všechny tyto tradiční byliny se dají užívat formou čajů,

  které jsou vhodné pro večerní rituál a mají mírný úči-

  nek, který lze zvýšit užíváním koncentrovanějších tinktur

  aextraktů. Ty se hodí při výraznějších potížích. Při psycho-

  genní nespavosti aúzkostech také příznivě působí aromate-

  rapie vkombinaci srelaxačními technikami.

  Je však dobré pamatovat na to, že ineškodné bylinky mohou

  interagovat sléky, zejména psychofarmaky nebo přípravky

  na tlak. Přemysl Khýr proto doporučuje konzultaci sléka-

  řem nebo toterapeutem, audětí, těhotných nebo kojících

  žen považuje odborné vedení přímo za nezbytné.

  KDY JE ČAS VYHLEDAT ODBORNOU POMOC

  Pokud potíže se spánkem trvají déle než tři nebo čtyři týdny

  anelepší se, je správné obrátit se na praktického lékaře, kte-

  rý doporučí vyšetření uspecialisty, pravděpodobně uneuro-

  loga, psychologa nebo psychiatra, či ve spánkové laboratoři.

  Varovnými signály doprovázejícími nespavost jsou úzkost,

  zhoršená nálada, ztráta energie, změna chuti kjídlu, klesající

  pracovní výkon auzavírání se do sebe.

  ■

  Zdroje: Ben Simon, E., Rossi, A., Harvey, A. G., & Walker, M. P. (2019). Overanxious

  and underslept. Nature Human Behaviour, 4(1), 100110. https://doi.org/10.1038/

  s4156201907548 PubMed

  Skratším dnem a ochlazením chuť na procházky

  na podzim u leckoho klesá, pohyb je ale důležitý.

  32-33_Spankova_hygiena.indd 3332-33_Spankova_hygiena.indd 33 24.11.2025 15:3824.11.2025 15:38

• Strana 34

  Růžový Ibalgin

  ®

  je jen jeden

  Ibalgin

  ®

  400 mg.

  Pomáhá při různých

  typech bolesti.

  Generála Píky 430/26, Dejvice,

  160 00 Praha 6, Česká republika

  Tel.: (+420) 233 086 111

  E-mail: cz-info@sanofi.com

  Ibalgin® 400 mg je lék k vnitřnímu užití. Obsahuje ibuprofenum. Čtěte pozorně příbalovou informaci a poraďte se s lékařem nebo lékárníkem.

  MAT-CZ-2500579 – 1.0. – 06/2025

  KUPTE NYNÍ.

  34_Ibalgin.indd 3434_Ibalgin.indd 34 21.11.2025 12:4421.11.2025 12:44

• Strana 35

  Espumisan

  ®

  přináší pohodu

  a sebedůvěru do vašeho života

  Účinná úleva od problémů

  s nadýmáním

  Může se užívat i dlouhodobě

  Lze užívat v těhotenství

  a období kojení

  Neobsahuje cukr a mohou

  ho užívat i diabetici

  Nemusíte mít

  vítr z větrů

  Řešte nadýmání dřív, než vám

  pokazí jedinečné okamžiky

  Materiál schválen: únor 2025. CZ-ESP-14-2025_MFLOW

  Berlin-Chemie/A.Menarini Ceska republika s.r.o.

  Budějovická 778/3, 140 00 Praha 4 – Michle, tel.: 267 199 333, e-mail: office@berlin-chemie.cz

  Pečlivě si pročtěte příbalový leták.

  Volně prodejný lék Espumisan

  ®

  obsahuje simetikon. K vnitřnímu užití.

  Materiál schválen: únor 2025. CZ-ESP-14-2025_MFLOW

  Materiál schválen: únor 2025. CZ-ESP-14-2025_MFLOW

  Berlin-Chemie/A.Menarini Ceska republika s.r.o.

  Budějovická 778/3, 140 00 Praha 4 – Michle, tel.: 267 199 333, e-mail: office@berlin-chemie.cz

  obsahuje simetikon. K vnitřnímu užití.

  35_Espumisan.indd 3535_Espumisan.indd 35 24.11.2025 16:5524.11.2025 16:55

• Strana 36

  36

  |

  MAXIMUM

  ROZHOVOR

  Foto: Jan Zatorsky

  36-42_Wantowiczova.indd 3636-42_Wantowiczova.indd 36 24.11.2025 15:4024.11.2025 15:40

• Když synové trpí za otce

  Napsat životopisnou knihu tak, aby se četla doslova jako román, to je vskutku královská disciplína. Takovými knihami jsou určitě portréty Miloše Havla a Vítězslava Nezvala z pera Krystyny Wanatowiczové.

  MAXIMUM

  |

  37

  ROZHOVOR

  oveškerý majetek apo neúspěšném útěku za hranice skon-

  čil ve vězení. ZNezvala se stal přednosta lmového odboru

  na ministerstvu informací, který dohlížel na znárodněnou

  kinematograi, tedy také na lmové ateliéry, které vybudo-

  val Havel ajeho Lucernalm, likvidovaný Nezvalovými pod-

  řízenými. Nezval začal jezdit na lmové festivaly, měl řidiče,

  kupoval si zahraniční limuzíny. Podobně jako dříve Havel.

  Rozdíl byl vtom, že Nezvalovi tento přepychový život platil

  stát ajemu to vůbec nepřišlo divné.

  

  

  Vněkterých momentech se choval jako bezohledný sobec.

  Jeho povaha řadu empatičtějších jedinců zcela šokovala.

  Tím, že byl geniální umělec, měl někde přidáno, ale jinde

  ubráno. Jan Werich ho charakterizoval jako kouli geniali-

  ty, hoven aperel. Myslím, že to je příměr, který Nezvalovu

  osobnost perfektně vystihuje.

  

  

  Za první republiky si psaním vydělával na živobytí akom-

  binoval komerční tvorbu suměleckou. Nevyčítala bych mu

  komerci, byť její kvalita byla často nevalná, ale rozhodl se

  pro ni sám, živila ho anak to nedevalvuje jeho výjimečnou

  poezii. Problém nastal, když se za totality rozhodl, že bude za

  peníze opěvovat lidi askutky hodné opovržení. Když napří-

  klad krátce po sobě zemřeli Stalin aGottwald, byl už státním

  básníkem atuto agendu měl takzvaně povinnou. VRudém

  právu musely vyjít jeho smuteční verše. Zároveň ale Stalina

  opěvoval už za první republiky astejně tak napsal smuteční

  C

  

  

  Dva

  výjimeční muži, na jejichž osudech se

  dá dobře ilustrovat naše minulost. Havel

  byl lmový podnikatel a národní demo-

  krat, tedy bytostný pravičák. Nezval hlavní tvář levico-

  vé avantgardy, geniální umělec akomunista. Sblížili se

  navzdory odlišnému politickému smýšlení. Rozdělil je až

  komunistický režim, který Nezval reprezentoval aHavla

  vyštval ze země.

  

  

  

  Určitě. Právě uHavla jsem se sNezvalem setkala jinak, než

  jak ho máme zaxovaného ze školních osnov. Hlavní před-

  stavitel Devětsilu, autor geniálního Edisona a surrealista,

  který pak napsal oslavnou poému o Stalinovi. Myslím, že

  stouto zkratkou si většina gymnazistů vystačí. Na Nezvalovi

  mě zaujal jeho politický příběh, protože od května1945 se

  stal propagandistou avýznačným komunistickým funkcioná-

  řem. Právě tato linka se stala těžištěm mé knihy oNezvalovi

  ajeho synovi.

  

  Na jejich životech mě zaujal takový symbolický moment.

  Psal se poslední duben roku 1945 aoni spolu prožívali konec

  války vHavlově barrandovské vile. Zmého pohledu to byl

  paradoxně poslední okamžik, kdy spolu mluvili jako svobod-

  ní lidé. Jejich role se po válce úplně prohodily. Zlmového

  magnáta se stal psanec, který byl nejprve ve vazbě, přišel

  Napsat životopisnou knihu tak, aby se četla doslova jako román, to je

  vskutku královská disciplína. Takovými knihami jsou určitě portréty

  Miloše Havla a Vítězslava Nezvala z pera Krystyny Wanatowiczové.

  Čtou se jedním dechem a nijak nevadí, že to jsou opravdu „bichle“.

  A i když už se nejedná o prudce žhavé novinky, pořád jde o horké

  kandidáty na „knihu pod stromeček“. Autorka se v obou případech

  rozhodla rozbít určitý stereotyp, se kterým jsou obě významné

  postavy naší kultury spojeny.

  Když synové trpí za otce

  KRYSTYNA WANATOWICZOVÁ

  David Laňka

  |

  Archiv redakce

  

  

  36-42_Wantowiczova.indd 3736-42_Wantowiczova.indd 37 26.11.2025 7:3526.11.2025 7:35

• Strana 38

  ROZHOVOR

  báseň, když zemřel prezident Masaryk. Nezval míval období,

  kdy se jako autor rozpínal do všech směrů. Byl nezkrotný

  vživotě ivpoezii. Pro sebe tomu říkám jukeboxová tvorba.

  Hodíte minci, zmáčknete -ismus aon vám „vyplivne“ poža-

  dovaný výtvor.

  Co komunisté vytýkali Havlovi?

  Havla obvinili zkolaborace snacistickým režimem, ale jedna-

  lo se spíš odrby apolopravdy než relevantní informace typu:

  tehdy atehdy udal pana XY. Havel byl vinen hlavně tím, že

  hostil některé Němce ve své vile. To dělal zryzího pragma-

  tismu, aby mohl produkovat lmy adál podnikat. Firma,

  kterou měl se svým bratrem, zaměstnávala v Lucerně,

  Lucernalmu a na Barrandovských terasách stovky lidí.

  Řadě znich pomáhal vyhnout se totálnímu nasazení, půj-

  čoval jim peníze a přimlouval se nejen za známé uměl-

  ce, ale také za příbuzné řadových zaměstnanců. Mnozí to

  dosvědčili. Adokonce se jejich potomci

  ozývali po mnoha desítkách let imně.

  No a Nezval se paradoxně stal jedním

  z mála komunistických umělců, kteří

  se Havla po skončení války opakovaně

  zastávali, dokonce ho hájil ipřed sou-

  dem. To všechno jsou momenty, které

  stálo za to připomenout.

  Ajak si tohle Nezvalovo chování– že

  byl schopný zastat se Havla či De-

  mla– vysvětlujete? Musel přece vědět,

  že tím ohrožuje vlastní postavení…

  Havel zachránil Nezvalovi život tím,

  že ho dostal z gestapácké vazby, kde

  se v roce 1944 ocitl. Právě díky svým

  nadstandardním kontaktům, které mu

  komunisté po válce vyčítali. Nezval mu

  vděčil za hodně, aproto ho nahlas hájil. Jakubu Demlovi zase

  Nezval vděčil za pomyslné básnické osvícení, považoval ho za

  jeden ze svých uměleckých vzorů. Nesnesl pomyšlení, že by

  tento veliký básník měl skončit za mřížemi. Jak vidíte, někdy

  opravdu významně pomohl lidem, kterých si vážil.

  Co podle vás Havel aNezval zosobňují vrámci české

  povahy, národa, historie?

  U obou jsem řešila téma kolaborace a svědomí. Havel se

  s Němci stýkal, ale de facto z donucení, protože bojoval

  oateliéry azáchranu českého lmu. Vstoupil na tenký led,

  protože se rozhodl chránit rodinu svého bratra, své podni-

  ky azaměstnance. Bylo to pragmatické aurčitě si část lidí

  dodnes myslí, že měl být větší hrdina. Ale ne všichni byli

  hrdinové adali se na odboj. Havel se nestýkal sNěmci jen

  pro své pohodlí ataké soud po válce dospěl kzávěru, že se

  vjeho případě nejednalo okolaboraci. Nezval se skomunis-

  tickým režimem zapletl dobrovolně amyslel při tom hlavně

  na sebe. Také pomáhal, ale ne tak, aby tím ohrozil sám sebe

  anavzdory svým opravdu extrémně nadprůměrným příjmům

  nebyl nikterak štědrý krodinám kolegů, kteří v50. letech

  skutečně trpěli.

  Co rozhodlo, že jste si řekla, že budete psát oNezva-

  lovi? Cítila jste iněco jako potřebu rehabilitovat jeho

  pověst?

  Neřekla bych, že jde orehabilitaci, jako spíš připomenutí, že

  tento člověk má na naší kulturní, společenské apolitické mapě

  své význačné místo. Navzdory svému úděsnému charakteru

  avlastně iprávě proto. Nemůžeme dělit autory na hodné azlé.

  Málokdy je to jednoznačné, často se tyto kategorie míchají.

  Nezval napsal jak geniální díla, tak i úplný brak, a to nejen

  politický. Právě na jeho osudu ajeho chování se dá historie

  dobře učit. Zjistíme, že rozhodně není černobílá aže se nám

  stále vkrádá do přítomnosti. Ale abych odpověděla na vaši

  otázku, krozhodnutí zabývat se Nezvalem hlouběji mě přivedl

  osud jeho syna Roberta, jehož básničky

  jsem objevila v antikvariátu. Pochopila

  jsem, že byl nešťastný ze svého údělu syna

  slavného otce, jenž se stal pilířem režimu.

  Robert se to snažil zvrátit akoncem 60. let

  to vypadalo nadějně. Po invazi azejména

  na začátku normalizace se ale opět vrátil

  pohled padesátých let, že Nezval musí

  dál zůstat tím nedotknutelným státním

  básníkem. Žádný bohémský umělec, kte-

  rý svého času patřil k nejvýznamnějším

  surrealistům. To se zamlčovalo a Robert

  tím nesmírně trpěl.

  Co vlastně Robert pro Nezvala zna-

  menal? On ho pojmenoval podle své

  známé literární postavy, je to tak?

  Přesně tak. Jméno Robert mělo vNezvalově

  tvorbě symbolické postavení.

  Ještě vdobách surrealismu vydal

  anonymně sbírku Hořké balady věčného studenta Roberta

  Davida. Měly tehdy fenomenální komerční úspěch. Napsal pak

  ještě dvě pokračování aRobert David byl tak trochu jeho alter

  egem. Když se mu vroce 1954 narodil syn, který by mimocho-

  dem letos už měl za sebou oslavu jednasedmdesátin (nedožil

  se jich, protože vlednu 1971 spáchal v17 letech sebevraždu–

  pozn. red.), dal mu to jméno ana jeho počest složil sonety,

  které vyšly vobrovském nákladu. Nezval se do syna zamilo-

  val podobně jako dítě do hračky. Všude ho brával s sebou,

  chlubil se jím, ukazoval ho přátelům avytvořil mu horoskop.

  Předpovídal mu slávu agenialitu. Bohužel to sRobertem nedo-

  padlo podle otcových předpovědí. Iproto, že chtěl otce zbavit

  toho cejchu prorežimního autora, což mu komunističtí funkci-

  onáři nedovolili.

  Psát knihy oněkom, jehož pozůstalí ží, je jedna věc,

  ale co vím, tak po Nezvalovi nikdo „nezbyl“. Jak nároč-

  né bylo shánět informace, zdroje?

  38

  |

  MAXIMUM

  Krystyna Wanatowiczová pro sebe zvolila knižní tvorbu poté,

  co se rozhodla opustit novinářskou rutinu kvůli založení rodiny.

  36-42_Wantowiczova.indd 3836-42_Wantowiczova.indd 38 25.11.2025 11:1225.11.2025 11:12

• Strana 39

  MAXIMUM

  |

  39

  ROZHOVOR

  Foto: Karel Šanda

  36-42_Wantowiczova.indd 3936-42_Wantowiczova.indd 39 25.11.2025 11:1225.11.2025 11:12

• Strana 40

  40

  |

  MAXIMUM

  ROZHOVOR

  On měl naštěstí oddanou manželku Fánku, která celý život

  schraňovala nejen jeho rukopisy, ale také korespondenci

  ařadu dokumentů afotek. Po její smrti se většina věcí dosta-

  la do Památníku národního písemnictví, takže Nezvalova

  pozůstalost je obří a čítá víc než 200 krabic. Další hutná

  porce materiálů je vNárodním archivu adalších institucích.

  Aspoustu informací získáte zdobových novin ačasopisů,

  zknih adnes už bohužel jen hrstky pamětníků. Díky tomu,

  že jsem se spojila s Robertovou nevlastní sestrou, získala

  jsem také pozůstalost po básníkovu synovi.

  ONezvalovi se říká mnohé. Na jednu stranu nesmělý

  mladík, na druhou prostopášník. Na jedné straně vyzna-

  vač surrealismu, na druhé komunista. Muž, který psal

  oslavné básně na Stalina, apřitom se nebál zastat těch,

  které stalinská moc ničila… narazila jste někdy na něco,

  co se oněm sice říká, ale zjistila jste, že se to nezakládá

  na pravdě, že jde olegendu?

  Říkalo se o něm ledasco, ale do nesmělého mladíka měl

  daleko. Byl velmi suverénní a jistý si

  sám sebou. Své geniality si byl vědom.

  Ohledně těch legend se například léta

  říkalo, že za napsání Stalina dostal dvě

  stě tisíc korun. Vreálu to bylo „jen“ sto

  tisíc, což byly ve své době itak obrovské

  peníze.

  Jsou nějaké teorie otom, kde se to

  „básnické střevo“ vNezvalovi vzalo,

  když pocházel zvelmi skromných,

  ane úplně intelektuálních poměrů?

  Nezvalův otec byl učitel, miloval poezii a zvlášť básníka

  Vítězslava Hálka, proto mu dal stejné křestní jméno. Sveli-

  kým básnickým talentem se ale Nezval zkrátka narodil.

  Jaký byl vlastně jeho vztah krodičům? Pomáhal jim?

  Své rodiče ctil amiloval, představovali pro něj přístav, do

  něhož se pravidelně vracel. VPraze býval bohémem, který

  prohýřil noci, urodičů vBrně žil spořádanějším životem.

  Jak režim nesl jeho někdejší surrealistické období nebo

  to, že Nezval psal velmi otevřenou erotickou literaturu?

  Komunisté nenáviděli surrealisty od doby, kdy jim to ve 30.

  letech nařídili z Moskvy. Jediné povolené umění se jme-

  novalo socialistický realismus. Surrealistické výlety do pod-

  vědomí považovali komunističtí vykladači kultury za něco

  divného, prohnilého, dekadentního a navíc zavánějícího

  „nepřátelským západem“. Surrealisté začali být po úno-

  ru 48 pronásledovaní. Záviše Kalandru pověsili, na Karla

  Teigeho odporně útočili vtisku aperzekvovali ho, nakonec

  to jeho srdce nevydrželo a zemřel. Nezval si rozpuštěním

  Surrealistické skupiny de facto předplatil lepší zacházení.

  Musel to ale stvrdit po roce 1948 tím, že si veřejně posypal

  hlavu popelem apřal roli básníka, který se ocitl vsurrealis-

  tickém bahně, jak se tehdy říkalo, ale díky pomoci komuni-

  stů se zněj dostal ven. Když si dnes čtete tehdejší útoky na

  umělce, jako byli například Jiří Kolář nebo Karel Teige, není

  vám dobře na duši.

  Myslíte, že si Nezval po válce uvědomil, že to nejlepší již

  stvořil?

  Těžko říct, do jaké míry zpytoval své svědomí. On se někdy

  choval jako rozmazlené dítě, ubližoval lidem kolem sebe,

  ale vůbec si toho nebyl vědom. Já jsem žádnou jeho konfe-

  si nenašla amyslím, že chtěl, aby za něj mluvilo jeho dílo.

  Domnívám se, možná trochu naivně, že kdyby předčasně

  nezemřel vroce 1958, došlo by uněj květšímu vzbouření se.

  Řada jeho přátel avrstevníků odsoudila okupaci vroce 1968

  amyslím, že by udělal to samé. Ikvůli svému synovi, který

  tuto národní tragédii těžce nesl.

  Když jsem kdysi dělal rozhovor sVladimírem Rážem,

  vyprávěl mi příhodu otom, jak chtěl Nezval kdysi hrát

  hlavní roli ve své hře oTřech mušketýrech anechtěl si

  nechat vymluvit, že na to úplně nemá postavu. Jak to

  bylo stouhle „narcistní“ Nezvalovou stránkou?

  Ano, k tomu doopravdy došlo. Nezval svá díla uměl naz-

  paměť ajeho snem bylo zahrát si D’Artagnana. Když Ráž

  coby D’Artagnan jednou onemocněl,

  Nezval zcela vážně přesvědčoval vedení

  karlínského divadla, že za něj zaskočí.

  Samozřejmě, že ztoho sešlo, protože se

  nevešel do Rážova kostýmu. Jak jsem už

  říkala, on osobě nepochyboval abyl pře-

  svědčený osvé výjimečnosti.

  Jedna věc je fascinující, obzvláště

  vdnešní době– Nezval byl od 30. let

  až do své smrti skutečnou celebritou.

  Jako básník. To je dnes už nepředsta-

  vitelné. Čím to podle vás bylo způsobené?

  Slovo mělo zcela jinou váhu než dnes, nebyla televize ainter-

  net, více se četlo askrze knihy se ještě daly ovlivnit masy lidí.

  Nezval patřil mezi básníky, které veřejnost znala od Šumavy

  kTatrám, abyl skutečně slavný jako Karel Gott. Miliony lidí

  znaly jeho verše nazpaměť.

  Zjistila jste, jak akdy Nezval tvořil? Vkavárně, vtichu,

  doma?

  On měl celoživotní zvyk, že psal každé léto doma urodičů

  vBrně. Někdy zůstával až do září aopravdu skoro celou tu

  dobu psal. Když se podíváte na soupis jeho díla, máte pocit,

  že nemohl dělat nic jiného. Byl nesmírně pracovitý.

  Co byste byla ráda, kdyby si čtenář zvaší knihy odnesl?

  Chtěla jsem osud Nezvala ajeho syna zasadit do společen-

  ských, politických a kulturních souvislostí, pokud možno

  srozumitelnou formou. Chápala jsem sebe jako prostřední-

  ka, který čtenáři představí Nezvala ajeho éru také zpohledu

  těch, kteří ji zažili anežili ji zdaleka tak poživačně jako on.

  Zda se to podařilo, nechávám na čtenářích.

  Pojďme ještě zpátky kMiloši Havlovi. Jeho význam

  pro český lm je nepopiratelný. Včem spočívala jeho

  největší zásluha?

  Určitě to byl člověk, který se zasadil ovybudování barrandov-

  ských lmových ateliérů akterý začal ve svém Lucernalmu

  Nezval patřil

  mezi básníky,

  kterého veřejnost znala

  od Šumavy kTatrám

  abyl skutečně slavný

  jako Karel Gott,

  říká autorka jeho

  knižního prolu.

  ❝

  36-42_Wantowiczova.indd 4036-42_Wantowiczova.indd 40 24.11.2025 15:4124.11.2025 15:41

• Strana 41

  ROZHOVOR

  MAXIMUM

  |

  41

  vyrábět výrazné české lmy. Tituly jako Kristián, Eva tropí

  hlouposti nebo Noční motýl zná pořád dost lidí. Ojeho roli

  zachránce během války už jsem se zmínila. Dal také příle-

  žitost dvěma výrazným režisérům, aumožnil jim točit lmy

  podle svých představ. Byli to Otakar Vávra aFrantišek Čáp.

  A zase tu máte ty hořké konce: Čáp komunisty nesnášel

  aemigroval, Vávra na Havla po válce nasazoval, inicioval na

  něj dokonce udání astal se prominentem režimu.

  Vseriálu Česká televize „Bohéma“ vyzněl Miloš Havel

  tak trochu jako zženštilý bohém, co dokázal vdobě

  okupace kličkovat mezi oběma stranami, aniž si zadal,

  ale zároveň by neobětoval všechno pro „vyšší spravedl-

  nost“. Zvaší knihy jsem ale nabyl pocitu, že to takhle

  úplně nebylo…

  Miloš Havel byl gay, což musel ve své době před veřejností

  skrývat. Homosexualita byla trestná. Mně osobně nepřipa-

  dal zženštilý, autorům seriálu možná ano, a proto ho tak

  představili divákům. Nicméně Jaromír Plesl ho ztvárnil moc

  dobře. Havel se snažil uhrát, co se dalo. Rozhodl se snacis-

  ty vyjednávat, oni ho vydírali ikvůli jeho orientaci asehrál

  s nimi dost náročnou šachovou partii. Zachránil leckoho

  aleccos, svou pověst bohužel nikoli. Pro odbojáře alidi, kteří

  utekli do exilu, zůstával kolaborantem, jakkoli neměl niko-

  ho na svědomí avšichni naopak věděli, že před ním mohou

  nacisty kritizovat.

  Jaký byl vlastně jeho osud poté, co skončila válka

  aemigroval?

  Snažil se vZápadním Německu obnovit lmovou produk-

  ci azaložil německý Lucernalm. Natočil remake slavného

  Kristiána, ale komerční úspěch, jako kdysi vČeskoslovensku,

  se už nedostavil. Peníze, které měl, postupně prohrával

  vkasinech, nechával se okrádat vrestauracích, které založil.

  Skončil sám, jen se psem vmaličkém květinářství, kde pro-

  dával, asvelkými dluhy.

  Viděli se někdy sNezvalem vzahraničí?

  Ano, setkali se vroce 1954 ve ancouzském Cannes. Nezval

  vyprávěl Havlovi opoměrech vČeskoslovensku aasi to nebyl

  moc veselý rozhovor. Bylo to už po Stalinově smrti amožná,

  že Nezval začal doufat, že se unás něco změní. Havel byl

  naopak skeptický, komunistům nevěřil, protože mu všechno

  vzali azničili mu život. Bavili se také oHavlově rodině, kte-

  rá byla po roce 1948 velmi perzekvovaná. Sebrali jim téměř

  veškerý majetek včetně rodinného sídla Havlových, synov-

  cům Ivanovi aVáclavovi nedovolili studovat na vysoké škole.

  Nezval Havlovi určitě ostarším Václavovi vyprávěl, protože

  ho přišel v50. letech navštívit. Chtěl spřáteli vydávat časo-

  pis askládal básničky. Mimochodem, Nezval vytvořil pro

  Václava Havla horoskop, když byl ještě dítě adocela se trel.

  Předpověděl mu, že bude výjimečný, nadaný apředurčený

  kveřejným funkcím.

  Autorské čtení v Břeclavi s ředitelem

  knihovny Jaroslavem Čechem.

  36-42_Wantowiczova.indd 4136-42_Wantowiczova.indd 41 24.11.2025 15:4124.11.2025 15:41

• Strana 42

  Napadá mě– co vás vlastně láká na tom, omlouvám se

  za ten termín, „hrabat“ se vtéto etapě historie?

  Jako novinářka jsem se jeden čas zabývala proly více či méně

  kontroverzních lidí zpolitiky abyznysu. Ve chvíli, kdy jsem

  založila rodinu, se ukázalo, že bude složité pokračovat vpráci

  vdosavadním rytmu. Hledala jsem něco, co snovinařinou

  souvisí, ale není to zase tolik aktuální. Havel aNezval se pro

  mě stali ideálními postavami ke zpracování. Oba byli již za

  svého života vnímáni kontroverzně ajejich obraz se prezen-

  toval značně černobíle. Ahlavně ani ojednom nevznikla po

  roce 1989 nějaká větší životopisná kniha. Pokusit se rozbít

  onu černobílost aplasticky popsat faustovské osudy těchto

  výjimečných mužů bylo velmi lákavé.

  Nacházíte někdy věci, které vám poskytují odpověď na

  současné věci?

  Určitě, ne nadarmo se říká, že kdo nezná minulost, nepo-

  chopí současnost. Když si člověk uvědomí míru hodnotové

  devastace aintelektuálního vykrvácení, které se vnaší zemi

  udály po letech 1939, 1948 a1968, není divu, že to unás

  stále nefunguje tak, jak bychom si představovali. Uvědomila

  jsem si také, co všechno komunisté této zemi způsobili svý-

  mi nesmyslnými zákazy poznávat svět. Lidé se kvůli nim

  nemohli sami přesvědčit, jak to venku vypadá a udělat si

  42

  |

  MAXIMUM

  ROZHOVOR

  Krystyna Wanatowiczová

  ❧

  ❧

  » Novinářka a publicistka narozená v roce 1979 v Liberci.

  » Vystudovala kulturologii na Filozocké fakultě UK

  a Francouzsko-český institut řízení na VŠE v Praze.

  » S médii přišla do kontaktu jako studentská mluvčí

  občanské iniciativy Impuls 99.

  » V letech 2000–2006 působila v domácí rubrice časopi-

  su Týden, poté se stala redaktorkou a editorkou publicis-

  tiky v deníku Mladá fronta Dnes.

  » V roce 2019 připravila výstavu Jak Lucerna povznesla

  velkoměstský ráz Prahy, která pojednávala o historii

  paláce a rodině Havlových.

  vlastní názor. Iproto měla řada znich oživotě za železnou

  oponou zidealizované představy. Není náhoda, že po roce

  1989 dostala největší prostor orientace na konzum aideály,

  jež se na chvilku mezi lidmi vlistopadových dnech probudi-

  ly, se zase rychle vypařily.

  Je asi brzy ptát se, jestli máte vhledáčku nějakou další

  osobnost, ale přesto, máte?

  Plánů mám vícero, ale nejprve je zapotřebí vyčistit si stůl

  adohnat resty.

  ■

  1/ Vítězslav Nezval ve své tvorbě opsal dlouhý oblouk od

  avantgardy po propagandistickou poezii 2/ Báseň Stalin napsal

  Nezval ksedmdesátinám sovětského diktátora, ikdyž vlastně vyšla

  až orok později– je dlouhá, obsahuje celkem sedm zpěvů 3/

  Třebaže se Nezval stal „státním básníkem“ komunistického režimu,

  jeho kvality jsou nesporné. Vroce 2000 byla na jeho počest

  upříležitosti nedožitého jubilea vydána dvousetkorunová pamětní

  mince 4/ Autorské čtení v Jičíně 5/ Pokud by se Nezval dožil

  invaze vroce 1968, odsoudil by ji, myslí si Krystyna Wanatowiczová

  Třebaže se Nezval stal

  „státním básníkem“

  komunistického režimu,

  jeho kvality jsou ne-

  sporné. Vroce 2000

  byla na jeho počest

  upříležitosti nedožitého

  jubilea vydána dvou-

  setkorunová pamětní

  mince.

  1

  2

  3

  4

  36-42_Wantowiczova.indd 4236-42_Wantowiczova.indd 42 25.11.2025 11:0425.11.2025 11:04

• Strana 43

  Léčba artrózy kloubů

  Lék účinný v léčbě artrózy kolene,

  kyčle akloubů prstů ruky.

  Užívá se dlouhodobě

  a bez přerušení.

  K dostání v lékárnách

  a na e-shopu:

  Pečlivě čtěte příbalovou informaci.

  Condrosulf

  ®

  400 mg tvrdé tobolky je léčivý

  přípravek k vnitřnímu užití s účinnou

  látkou chondroitin sulfát. Doporu-

  čuje se užívat dlouhodobě bez

  přerušení 1×denně 2 tvrdé

  tobolky dle podmínek

  uvedených vpříba-

  lové informaci.

  IBSA PHARMA s.r.o., Senovážné nám. 1463/5, 110 00 Praha 1, www.ibsaczechia.cz

  IBSA-C400-010-2025/9

  NOVĚ

  22-26•Condrosulf400 inz 25 Maximum A4.indd 122-26•Condrosulf400 inz 25 Maximum A4.indd 1 23.09.2025 11:0623.09.2025 11:06

  43_Condrosful.indd 4343_Condrosful.indd 43 21.11.2025 12:4721.11.2025 12:47

• Strana 44

  44

  |

  MAXIMUM

  FEJETON

  P

  rvní dechberoucí vánoční

  výzdobu jsem viděla ně-

  kdy na sklonku roku 1990

  vSalcburku. Divím se, že

  uté výlohy nestojím ještě teď. Bylo

  tam prostě všechno: jesličky, starý

  kolotoč, zmrzlinář, párkař, gurky,

  autíčka, vláčky, stromečky adomeč-

  ky asamozřejmě sníh. Myslím, že mi

  u té výlohy ukápla i nějaká ta slza.

  Možná dojetí z místní adventní at-

  mosféry, možná ize vzteku, protože

  mi bylo jasné, že dětství, které by si

  takovou parádu báječně užilo, je pryč.

  Dnes jsou vánočních dekorací plné

  obchody, o těch internetových ne-

  mluvě, asociální sítě jsou stejně tak

  plné názorů na to, zda vánoční výz-

  doba ano, nebo ne– akdyž ano, tak

  kolik. Je to asi trochu úchylka, ale

  baví mě ty komentáře číst. Rozhodně

  ne proto, abych se pokoušela onějaké

  psychologické proly diskutujících.

  Spíš proto, že mě baví sledovat, ko-

  lik různých emocí apohledů se zté-

  matu vánoční výzdoby dá vykutat.

  Můj vztah kní nepochybně ovlivnil

  onen salcburský šok. Chtěla bych to

  domů všechno! Naštěstí je manželství

  uměním kompromisů. Můj muž pre-

  feruje výzdobu uměřenou apostave-

  nou na starých ozdobách, jak říkáme

  tam, kde jsem se narodila, na baň-

  kách (další oblíbené téma sociálních

  sítí – máte doma vánoční kouličky

  nebo baňky, aha). Občas se poku-

  sím propašovat do obýváku nějakého

  toho vánočního skřítka, zpravidla ne-

  úspěšně. Už přes dvacet let mi roz-

  mlouvá svítící srnky na zahradu.

  Krásný rozkládací Kubaštův papí-

  rový betlém jsme museli přesunout

  do jiného pokoje, protože naše koč-

  ka usoudila, že jediným právoplat-

  ným obyvatelem legendární jeskyně

  žícími koulemi ase spoustou plápola-

  jících světýlek.

  Kolik lidí, tolik názorů a… tolik Vá-

  noc. Jestli mě něco rozesmutní, pak

  to, když má někdo na sítích potřebu

  psát, že je něčí výzdoba hnusná nebo

  přeplácaná nebo nějak jinak nedosta-

  tečná. Pokud nám naše balení Vánoc

  vyhovuje, je jednoduše správné.

  Spousta z nás si dává předsevzetí

  spříchodem nového roku. Co to letos

  udělat oněco dřív? Co se tak dohod-

  nout, že budeme respektovat vánoč-

  ní výzdobu těch druhých? Aikdyby

  naše volba byla úplně jiná, popřejeme

  jim ze srdce krásné a klidné svátky.

  Tak jako vám je teď přeju ijá, ačko-

  li byste třeba červeného soba klidně

  vyšoupli na půdu nebo do koupelny.

  Krásné Vánoce vám přeje

  Padesátka Marie

  je ona sama. Ale koho by vlastně

  překvapilo, že si osobě kočka mys-

  lí, že je bůh apatří do jesliček? Po-

  koušela jsem se nahradit betlémský

  výjev červeným sobem se zlatými

  parohy, leč byl nemilosrdně vypa-

  kován.

  Asi chápete, že na vánočních trzích

  mám dovoleno pořizovat jen jídlo.

  Nevadí, našla jsem si kompenzaci.

  Mám kamarádku, která o každém

  adventu promění svůj byt vkouzelný

  svět Vánoc. Vůbec by mě nepřekvapi-

  lo, kdyby uní doma bydlel sám jejich

  Duch z Vánoční koledy. Musím se

  zeptat, jestli celoročně nepodřimuje

  zavřený vkrabici společně stím vším.

  Jakože doopravdy se vším. Se zasně-

  ženými domečky, zachumlanými -

  gurkami, které spěchají na půlnoční

  nebo ke stromečku, sandělíčky, sně-

  Padesátka avánoční výzdoba

  Ani nevím, jak se to stalo, ale už jsou tady zase – mám

  samozřejmě na mysli advent a Vánoce. Sociální sítě se

  nejpozději od konce září pohoršují nad vánoční výzdobou

  v chrámech konzumu. To není nic nového. Zaujaly mě

  ale komentáře na téma domácí vánoční výzdoba.

  Zdá se, že i v tomto ohledu panují mezi našimi bližními

  velmi rozdílné názory.

  Marie Petrovová

  |

  Adobe Stock.cz, archiv Marie Petrovové

  44_Padestka_Marie.indd 4444_Padestka_Marie.indd 44 24.11.2025 15:4524.11.2025 15:45

• Strana 45

  P

  ř

  í

  c

  h

  u

  ť

  m

  e

  d

  a

  c

  i

  t

  r

  o

  n

  SILNÝ PRO RYCHLOU ÚLEVU

  OD BOLESTI V KRKU

  Orofar

  ®

  Forte med a citron je volně prodejný léčivý přípravek k rozpuštění v ústech.

  Čtěte pečlivě příbalovou informaci a ohledně užívání se poraďte se svým lékařem nebo lékárníkem.

  NOVINKA

  K léčbě zánětu dutiny ústní a hltanu

  Pro rychlou úlevu od bolesti v krku

  45_Orofar.indd 4545_Orofar.indd 45 21.11.2025 12:4921.11.2025 12:49

• Strana 46

  MAXIMÁLNÍ ÚLEVA

  1

  OD VÍCE PŘÍZNAKŮ

  CHŘIPKY ANACHLAZENÍ

  Lék k vnitřnímu užití.*IQVIA 01B1 MAT 06/2025. 1. 1000 mg je maximální jednotlivá dávka paracetamolu u volně prodejných léků. Obsahuje 3 léčivé látky. 2. Maximálních

  plazmatických koncentrací paracetamolu se dosahuje po 10-60 minutách od perorálního podání. 3. Název přípravku je kombinací anglického slova cold a latinského slova rex,

  což znamená král nachlazení. | OPCZ/Col/2025/06

  10

  ZA

  MIN

  2

  KRÁL

  nachlazení

  3

  Bolest hlavy

  Horečka

  Bolest vkrku

  Bolest kloubů

  Zánět vedlejších

  nosních dutin

  Ucpaný nos

  Rýma

  Z

  A

  Č

  Í

  N

  Á

  P

  Ů

  S

  O

  B

  I

  T

  46_Coldrex.indd 4646_Coldrex.indd 46 21.11.2025 12:5121.11.2025 12:51

• DIA svět

  Jak žít s cukrovkou: rady, tipy, informace a doporučení

  ZVLÁŠTNÍ PŘÍLOHA MAGAZÍNU MAXIMUM

  DIA SVET

  Podzim 2025

  |

  Adobe Stock,

  Shutterstock.cz, archiv redakce

  MAXIMUM

  |

  47

  JAK ŽÍT

  SCUKROVKOU:

  RADY, TIPY,

  INFORMACE,

  DOPORUČENÍ

  47-52,54_Dia_priloha_podzim_3.indd 4747-52,54_Dia_priloha_podzim_3.indd 47 24.11.2025 15:4824.11.2025 15:48

• Strana 48

  48

  |

  MAXIMUM

  J

  

  akmile se sdiagnózou diabetes setká člověk, kte-

  rý je na sítích jako doma, sotva se může chovat ji-

  nak, než že začne „sjíždět“ internet, aby získal co

  nejvíc informací souvisejících sjeho onemocně-

  ním. Internet je obrovská pomoc třeba při shánění potra-

  vin anápojů vhodných pro cukrovkáře– ostatně otom, že

  běžné obchody mají širší sortiment pro lidi trpící celiakií

  než pro diabetiky, třebaže jedněch je unás jen jedno pro-

  cento, zatímco druhých desetina, jsme se už zmiňovali.

  Je to sice sotva pochopitelné, ale tahle milionová cílová

  skupina diabetiků nechává unás potravinářskou výrobu

  itradiční obchod zatím celkem vklidu, početnost tu to-

  tiž ještě zdaleka neznamená nepřehlédnutelnost, atak,

  shání-li člověk například proteinové těstoviny, prakticky

  nikde jinde než unějakého e-shopu nepořídí. Tady je in-

  ternet knezaplacení.

  Jakmile se ale cukrovkář vydá brouzdat cíleně sítí, ne-

  chá vní uváznout chtě nechtě isvůj zdravotní profil, ato

  ssebou nese určitá rizika. Například se na člověka náhle

  odsouzeného k průběžnému monitorování hladiny cukru

  ve své krvi sesypou nabídky pomůcek, které to prý doká-

  žou udělat neinvazivním způsobem – neboli nepotřebují

  ktomu ani kapičku krve.

  Na vývoji takových pomocníků pracují přední techno-

  logické firmy světa, protože ty na rozdíl od potravinářů

  obrovský význam početné cílové skupiny pochopily. Když

  na začátku roku psal magazín Forbes o tom, že poměr-

  ně blízko je spolehlivému výsledku vtomto směru značka

  Samsung ajejí chytré hodinky, užil autor opravdu silných

  ÚVODNÍK

  Je počítačová popřípadě smartphonová gramotnost pro diabetika výhodou, nebo ne?

  Každá odpověď je správná. Sinternetem se to má totiž stejně jako sohněm–

  může to být dobrý sluha izlý pán.

  ACH, TY INTERNETY!

  ZVLÁŠTNÍ PŘÍLOHA MAGAZÍNU MAXIMUM

  DIA SVET

  výrazů. Mohli jsme číst oprůlomovém překonání konku-

  renčních Apple Watch nebo onalezení svatého grálu mezi

  tzv. wearable tech neboli nositelnými zařízeními (prý se to

  takhle vážně překládá).

  Vzpomeňte si na to, až se vám při procházení internetu

  na displeji objeví inzerát na neinvazivní glukometr za pár

  stovek. A vzápětí ho odignorujte, protože vdobě uzávěr-

  ky tohoto čísla ještě nikdo nic podobného nikde na světě

  spolehlivě neodzkoušel. I když na vás z vyobrazení těch

  hračiček mohou vykukovat (zneužité) značky renomova-

  ných výrobců. To, co vtomto ohledu dosud vzniklo, zkrátka

  nefunguje. Až to fungovat bude, ta informace vás nemine,

  protože půjde oskutečnou revoluci vdějinách monitoringu

  glukózy akoneckonců opřevrat vhistorii cukrovky vůbec,

  protože např. pravděpodobnost včasného odhalení nemo-

  ci už ve fázi prediabetu se násobně zvýší. Povyk, který se

  strhne, nepřeslechnete. Ten, kdo snositelným glukome-

  trem, který se obejde bez průniku jehly kůží, přijde jako

  první, se určitě nespokojí spokoutnou inzercí, ale odpálí

  ohňostroj.

  Zatím jsme ale podle všeho pořád blíž jen tomu silves-

  trovskému.

  Krásnou zimu vám přeje

  Diabetik Michal

  47-52,54_Dia_priloha_podzim_3.indd 4847-52,54_Dia_priloha_podzim_3.indd 48 24.11.2025 15:4924.11.2025 15:49

• Strana 49

  ZVLÁŠTNÍ PŘÍLOHA MAGAZÍNU MAXIMUM

  DIA SVET

  MAXIMUM

  |

  49

  Kdo čte novinové titulky zběžně, mohl se radovat hodně, kdo je čte pozorněji, musel být

  trochu zklamán– přinejmenším uzpráv týkajících se toho, že zdravotní pojišťovny

  zaplatí diabetikům senzory na měření glykemie.

  DOBRÁ, ANEBO ŠPATNÁ ZPRÁVA?

  samoplátce asi na 120 korun. Vztaženo k republikovému

  průměru by unás cukrovkář-penzista utratil plnou pětinu

  důchodu jen za tuhle vychytávku.

  Proč přiznat plnou podporu při nákupu senzorů jen nej-

  těžším případům diabetu nestačí? Protože už může přijít

  příliš pozdě. Podívejme se na důsledky rozvinutého diabetu:

  patnáctkrát vyšší pravděpodobnost amputace nohy kvůli

  polyneuropatii, onemocnění ledvin svýrazně vyšší pravdě-

  podobností dialýzy, poruchy zraku způsobené retinopatií…

  Ato jsme jen utzv. mikrovaskulárních komplikací. Ty mak-

  rovaskulární zahrnující kardiovaskulární příhody, záněty

  a aterosklerózu seznam dále rozšiřují. Co stojí zákroky?

  Hemodialýza 800 tisíc ročně, transplantace srdce 1 700 000

  aledviny 600 tisíc, léčba při akutním srdečním infarktu 180

  tisíc, při srdečním selhání 90 tisíc apři cévní mozkové pří-

  hodě od 40 do 80 tisíc. Apřipomeňme, že diabetiků je unás

  jeden milion ajejich počet setrvale roste.

  Deklarovaná podpora pojišťoven se netýká vůbec té sku-

  piny pacientů, která by měla víc času na to strhnout kormi-

  dlo anabrat příznivější kurs– navíc za situace, kdy platí, že

  je diabetes diagnostikován pozdě, protože vpočáteční fázi

  jde obezpříznakovou nemoc. Zpřístupnění senzorů širšímu

  okruhu pacientů by znamenalo uspokojivější kompenzaci

  cukrovky. Jde tedy odůležitý krok, ale nemělo by zůstat jen

  uněj, pokud má být oúčinné prevenci vůbec řeč

  . ■

  S

  

  enzory nepřetržitě monitorující hladinu cukru

  vkrvi jsme vDiaSvětě velebili už vminulosti. Mají

  nespornou výhodu oproti běžným glukometrům

  v tom, že umožňují kontinuálně sledovat, jak se

  cukrovkářům (ale iprediabetikům akoneckonců izdravým

  lidem) podepisuje „na cukru“ jejich chování; nejen to, jak

  jejich tělo reaguje na konkrétní potravinu apořadí, vjakém

  jednotlivé chody konzumuje, ale pochopitelně ipohyb, stres

  aano, třeba iradost. Standardní měřiče opírající se oanalý-

  zu více či méně nahodile odebrané kapky krve by tuto závis-

  lost dokázaly dokonale popsat jen tehdy, nořila-li by se os-

  trá lanceta do kůže mnohokrát denně, což je pochopitelně

  nesmysl, protože diabetici potřebují tento obrázek získávat

  pořád, takříkajíc až do konce svých dní.

  Vtomto směru je záměr pojišťoven platit od ledna cuk-

  rovkářům kontinuálně měřící senzory chvályhodný. Co už

  si tolik chvály nezaslouží, je příliš úzký výběr adresátů této

  podpory. Jde totiž jen očást diabetiků 2. typu– těch, kteří

  jsou odkázáni na několik injekcí inzulinu denně asplní ještě

  další kritéria. Jedná se tedy oty nejtěžší případy. Prediabe-

  tici adiabetici léčení tabletami si dál budou senzory platit

  ze svého. Na okraj jen podotkněme, že se navíc pohybuje-

  me na trhu, kde je prodej prakticky monopolizovaný anee-

  xistuje cenová soutěž mezi prodejci senzorů. Iproto nejde

  vůbec olevnou záležitost– den kontinuálního měření vyjde

  DIA ŽIVOT

  PŘÍLIŠ ÚZKÝ

  VÝBĚR ADRESÁTŮ

  PODPORY SI UŽ

  TOLIK CHVÁLY

  NEZASLOUŽÍ.

  47-52,54_Dia_priloha_podzim_3.indd 4947-52,54_Dia_priloha_podzim_3.indd 49 24.11.2025 15:4924.11.2025 15:49

• Strana 50

  50

  |

  MAXIMUM

  ZVLÁŠTNÍ PŘÍLOHA MAGAZÍNU MAXIMUM

  DIA SVET

  PŘÍRODNÍ PRODUKTY

  je naším obranným systémem, chránícím nás před nemocemi včetně těch nejvážnějších.

  Zvelké části sídlí ve střevech, proto je tak důležité, co jíme. Abychom se dobře připravili

  na podzim azimu, kdy na naši imunitu čekají velké zkoušky, přidejme ke zdravému

  jídelníčku sdostatkem vitamínů idalší osvědčené prostředky pro její posílení.

  IMUNITA

  O

  rganismu pomohou při-

  způsobovat se zátěži na-

  příklad probiotika. „Přá-

  telské“ bakterie, které

  osidlují trávicí trakt, vněm zajišťují

  mikrobiální rovnováhu, a tvoří tak

  vnašem těle zdravý mikrobiom.

  Různé imunostimulátory obsahu-

  je celá řada rostlin. Z bylin, jejichž

  složky bývají součástí medicínských

  přípravků, je to například rakyt-

  ník,ženšennebo řasaspirulina.

  Zhub, kvasinek amořských řas se

  extrakcí získávají betaglukany. Je-

  jich bohatým zdrojem je třeba dobře

  známáhlíva ústřičná,populárníjsou

  i reishi, maitake a šitake. Betaglu-

  kany jsou určeny k dlouhodobému

  užívání ave formě sirupů jsou vhod-

  né pro děti už od jednoho roku.

  Imunitu výrazně posílí také pří-

  pravky obsahující kolostrum– prvotní

  mléko, které vylučují těsně po porodu

  všechny samice savců pro svá novoro-

  zená mláďata, apředávají jim tak silné

  imunizační látky.

  ■

  47-52,54_Dia_priloha_podzim_3.indd 5047-52,54_Dia_priloha_podzim_3.indd 50 24.11.2025 15:4924.11.2025 15:49

• Strana 51

  ZVLÁŠTNÍ PŘÍLOHA MAGAZÍNU MAXIMUM

  DIA SVET

  POSTUP PŘÍPRAVY: Brambory uvařte ve slupce, zatepla je oloupejte

  anakrájejte na plátky silné asi 1 cm. Vložte do mísy apřidejte asi

  polovinu horkého vývaru, ocet, olej acibuli. Osolte aopepřete. Poma-

  lu míchejte, až budou brambory rovnoměrně obalené avše se vmíse

  spojí do krásně krémové konzistence. Podle potřeby přidejte vývar

  navíc aznovu jej vmíchejte. Pro pikantnější chuť lze přidat najemno

  posekané okurky.

  VÍDEŇSKÝ BRAMBOROVÝ SALÁT

  POSTUP PŘÍPRAVY: Důkladně oprané brambory uvařte ve slupce

  doměkka a hned sceďte. V hrnci svařte ocet s celým pepřem,

  koriandrem acukrem ahorkým lákem přelijte cibuli nakrájenou na

  kolečka. Marinujte půl hodiny. Mezitím vsalátové míse spojte hoř-

  čici, smetanu alžíci nálevu zcibule, osolte aopepřete. Vychladlé

  brambory nakrájejte ise slupkou na čtvrtky aopatrně promíchejte

  shořčičným dresinkem. Přidejte nakrájená vejce ascezenou cibu-

  li aposypejte jemně nasekaným koprem.

  SKANDINÁVSKÝ BRAMBOROVÝ SALÁT

  Ingredience: 700 g menších brambor, 2 červené cibule, 100 ml

  vinného octa, 1 lžička kuliček koriandru, 3 vejce natvrdo, 150 ml

  kysané smetany, 1 lžíce hrubozrnné hořčice, 3 snítky čerstvého

  kopru, 6 kuliček černého kopru, sůl, mletý pepř, špetka cukru

  nebo sladidlo

  JAPONSKÝ BRAMBOROVÝ SALÁT

  Ingredience: 600 g brambor, 1–2 vejce, ½ salátové okurky,

  1 větší mrkev, 50 g šunky, 1 lžíce rýžového octa, 2 lžíce majoné-

  zy, 4 lžíce jogurtu, 1 lžička soli, 1 lžička mletého černého pepře

  POSTUP PŘÍPRAVY: Oloupejte brambory, nakrájejte na stejnoměr-

  né kostky a uvařte vosolené vodě. Brambory slijte avraťte na

  sporák na střední teplotu, aby se odpařila zbývající voda. Hrncem

  neustále třeste, aby se brambory nepřichytily. Pak je lehce roz-

  mačkejte apřendejte do velké mísy. Za tepla přidejte ocet apepř.

  Odstavte anechte vychladnout. Uvařte vejce natvrdo, nakrájejte

  na měsíčky. Okurku podélně rozkrojte na čtvrtiny anakrájejte na

  tenké plátky. V misce lehce osolte polovinou soli a nechte asi

  5 minut odstát. Stejně upravte mrkev. Pak obojí rychle proplách-

  něte vcedníku vodou. Spolu se šunkou nakrájenou na proužky

  promíchejte sbramborami, majonézou asmetanou.

  VAŘÍME

  kVánocům patří jako stromeček adárky. Říká se, že každý má svůj milovaný recept

  aže ten jeho je ten nejlepší. Rozhodně však mají něco společného: velkou kalorickou

  nálož. Raději si proto připravte zdravější verzi aten obvyklý jen na ochutnání kvůli

  tradici– stačí lžička. Možností je bramborový salát bez brambor, jen zelenina, vejce,

  šunka aaspoň polovina jogurtu místo majonézy. Ale skvěle si pochutnáte

  ina dalších receptech– abez výčitek.

  BRAMBOROVÝ SALÁT

  Ingredience: 600 gbrambor(varný typ A), 200 ml

  horkéhohovězího vývaru, 2 lžícejemně krájené cibule,

  4 lžíceslunečnicového oleje, 2 lžícejablečného octa,

  sůl, pepř, pažitka na posypání

  MAXIMUM

  |

  51

  47-52,54_Dia_priloha_podzim_3.indd 5147-52,54_Dia_priloha_podzim_3.indd 51 24.11.2025 15:4924.11.2025 15:49

• Strana 52

  stresu. Bonusem je zvýšení produkce

  kolagenu azlepšení krevního oběhu,

  což má zpevňující účinek na pokožku

  apomáhá redukovat celulitidu.

  Výzkumy říkají, že pilates podporu-

  je svaly pánevního dna aposiluje střed

  těla (core)– hluboké zádové abřišní

  svaly, které jsou mj. zodpovědné za

  správné držení těla a vnitřních or-

  gánů. Pomáhá tak nejen udržet si

  zdravou váhu, ale i dobře vytvarovat

  postavu. Joseph Pilates ktomu říkal:

  „Po 10 lekcích pocítíte rozdíl, po 20 si

  všimnete rozdílu apo 30 si toho všim-

  ne každý.“ ■

  německý sportovec Joseph Pilates.

  Vdětství se potýkal sřadou zdravot-

  ních problémů– trpěl dokonce křivicí.

  Pravidelně však sportoval avypraco-

  val sadu cviků, které mu pomohly

  problémy překonat. Díky nim si vybu-

  doval atletickou postavu, takže nako-

  nec pózoval pro anatomické kresby!

  Při tomto cvičení se zvyšuje svalo-

  vá vytrvalost a síla. Metoda prospí-

  vá flexibilitě, pohyblivosti a rozsahu

  pohybu kloubů, a zároveň zlepšuje

  rovnováhu. Kdo pilates vyzkoušel,

  potvrzuje, že učí koncentraci aspráv-

  nému dýchání, takže snižuje hladinu

  J

  

  de osestavu původně 30 cvi-

  ků (dnes už jich je mnohem

  víc), knimž se používají různé

  pomůcky (podložky, oválné

  míče, obruče apěnové válce). Cvičí se

  většinou vleže nebo vkleče či vsedu,

  takže se nezatěžují klouby. Pocity po

  cvičení musí být příjemné, pilates

  pomáhá snížit nebo zcela odstranit

  bolest zad.

  Nezáleží tolik na intenzitě cvičení,

  ale na správném provedení. Proto je

  vhodné začít pod dohledem lektora,

  ukázky najdete na internetu. Meto-

  du ve 20. letech 20. století vyvinul

  ROZHÝBEJTE SE!

  se překvapivě dostala do seznamu nejúčinnějších sportů. Časopis Forbes ji sem zařadil

  na základě srovnání zdravotních kritérií (zlepšení výdrže srdce, zvýšení síly, zvětšení

  výdrže svalů, exibility, spotřeby kalorií, rizika úrazu). Zkuste toto cvičení také, je vhodné

  pro všechny bez ohledu na úroveň trénovanosti apřináší skvělé výsledky.

  CVIČEBNÍ METODA PILATES

  52

  |

  MAXIMUM

  ZVLÁŠTNÍ PŘÍLOHA MAGAZÍNU MAXIMUM

  DIA SVET

  47-52,54_Dia_priloha_podzim_3.indd 5247-52,54_Dia_priloha_podzim_3.indd 52 24.11.2025 15:5024.11.2025 15:50

• Strana 53

  Klk  v...

  • Uvolňuje ucpaný nos avedlejší nosní dutiny

  • Mírnění příznaků zánětu středního ucha

  0,5 mg/ml nosní kapky, roztok

  1 mg/ml nosní kapky, roztok

  K léčbě rýmy

  Před použitím si přečtěte příbalovou informaci. Uvolňuje ucpaný nos a vedlejší nosní dutiny - zmenšuje otok sliznice

  a uvolnění hlenu z nosu. Volně prodejný lék k nosnímu podání s účinnou látkou Naphazolini nitras.

  0,5 mg/ml: Pro dospělé a děti od 3+; 1 mg/ml: Pro dospělé a dospívající od 15+

  V případě otázek kontaktujte prosím:

  Farmak International s.r.o. Jihlavská 1558/21, 140 00 Praha 4, Česká republika; mail: info.cz@farmak.co.cz

  FMK

  -

  CZ

  -

  SAN-02-20250915; doba platnosti: do 09/2026

  FMK SANORIN kapky letak A4_T05.indd 1FMK SANORIN kapky letak A4_T05.indd 1 18.09.2025 13:21:4318.09.2025 13:21:43

  53_Sanorin.indd 5353_Sanorin.indd 53 21.11.2025 12:5321.11.2025 12:53

• Strana 54

  54

  |

  MAXIMUM

  OSMISMĚRKA

  PUSŤTE SE SNÁMI DO LUŠTĚNÍ!

  ASTER,

  AORTA,

  HEVER,

  PRKÉNKO,

  ŠTÍTY,

  TYRAN,

  OBVOD,

  ZAČÁTKY,

  ET YLY,

  ATAŠÉ,

  POTUD,

  AKÁTY,

  ALTÁNY,

  SMOLA,

  ŠPICL,

  LITERY,

  SLÁNKY,

  AGNÁT,

  SPOLUVINÍK,

  ŘÍZKY,

  RODEO,

  KLIKVA,

  KOBYLKA,

  TRIANGL,

  SPASITELÉ,

  SATYR,

  ČOČKA,

  DLUHOPISY,

  MANDARINKA,

  KOUPELNA,

  MISTR,

  FAUNA,

  SLÁMA,

  AKCIE,

  KOVÁK,

  ŠTÓLA,

  PŘERUŠENÍ,

  ATEST,

  GLYCEROL,

  TŘPYT,

  STŘÍŠKA,

  KONATI,

  VŘESK,

  COPAN,

  ZHATIT,

  OHÁŇKY,

  SMALTY,

  TOASTY

  MAXIMUM

  |

  54

  Správné řešení: Listí šustí

  ZVLÁŠTNÍ PŘÍLOHA MAGAZÍNU MAXIMUM

  DIA SVET

  47-52,54_Dia_priloha_podzim_3.indd 5447-52,54_Dia_priloha_podzim_3.indd 54 24.11.2025 15:5124.11.2025 15:51

• Strana 55

  nejen při

  a po užívání

  antibiotik

  Biopron, pro každý den

  ®

  70 % imunitních buněk se nachází ve střevech,

  aproto je vhodné osvá střeva pečovat.

  9 probiotických kmenů v denní dávce 20 miliard CFU

  ✽

  + prebiotika

  Doplňujte probiotika

  a prebiotika

  doplněk stravy

  na trhu

  probiotik*

  #

  1

  ✽ 

  CFU: počet živých mikroorganismů tvořících kolonie (Colony Forming Units)

  *IQVIA sell-in data MAT

  06

  /

  2025

  . Biopron je nejprodávanější značkou živých probiotik vČR vhodnotě.

  Bprn_Premium_30+10_A4_Maximum_2025-09-22.indd 1Bprn_Premium_30+10_A4_Maximum_2025-09-22.indd 1 22.09.2025 9:2122.09.2025 9:21

  54_Biopron.indd 5554_Biopron.indd 55 21.11.2025 12:5521.11.2025 12:55

• Strana 56

  *Připraven začít účinkovat již za 25 minut. Založeno na absorpci diklofenaku bez hodnocení klinické účinnosti.

  **Obsahuje draselnou sůl diklofenaku s výraznými analgetickými, protizánětlivými a antipyretickými vlastnostmi.

  Čtěte pečlivě příbalovou informaci. Voltaren Rapid 25 mg měkké tobolky je lék k vnitřnímu užití. Obsahuje draselnou sůl diklofenaku.

  PM-CZ-VOLT-24-00044

  bolesti doprovázející nachlazení

  a chřipku (včetně bolesti v krku)

  a snížení horečky

  bolesti hlavy a zubů

  akutní bolesti zad

  podvrtnutí kloubů, natažení svalů

  a jiné poúrazové bolestivé stavy

  NOVINKA

  Suchý

  nebo vlhký

  kašel?

  Zvolte jedno

  řešení.

  Čtěte pečlivě návod k použití a informace o bezpečném používání zdravotnických prostředků.

  Panastat sirup na kašel je zdravotnický prostředek, který zmírňuje suchý i vlhký kašel a chrání sliznici horních cest dýchacích.

  PM-CZ-PAN-25-00020

  V případě otázek kontaktujte prosím: Haleon Czech Republic s.r.o., Hvězdova 1734/2c, 140 00 Praha 4, e-mail: mystory.cz@haleon.com.Případné nežádoucí účinky prosím hlaste na:

  SafetyReportingEMEA@haleon.com.Ochranné známky jsou vlastněné nebo licencované skupinou společností Haleon. ©2025 skupina společností Haleon nebo poskytovatel příslušné

  licence.Datum vypracování materiálů: 09/2025

  56_Voltaren.indd 5656_Voltaren.indd 56 21.11.2025 12:5721.11.2025 12:57

• Trochu jiné číslo

  
  

  Milé čtenářky / Milí čtenáři,

  
  

  pozornější z vás si asi všimnou, že podzimní číslo je zase trochu jiné, než byla ta předchozí. Trošičku ubylo hvězd z titulní strany, zatímco přibylo hlubších témat, která se setkávají s aktivním čtenářským ohlasem. Tato témata kolegyně Olga Procházková naštěstí zpracovávat umí a osobně musím říci, že její stárnoucí alfa samci nebo komunikující rostliny jsou něco, u čeho jsem si opravdu užil své nové brýle na čtení. Stejně tak to platí i pro Olžina průvodce tím, jak číst návody na štěstí.

  Autorku Krystynu Wanatowiczovou jsem kdysi zažil jako kolegyni v redakčním týmu časopisu Týden. Už tenkrát byly rozhovory, které publikovala, mimořádně dobré a je skvělé, že svůj talent a důkladnost dokázala pod tlakem okolností přetavit do ještě vyššího – knižního – formátu. Její poslední dílo, portrét Vítězslava Nezvala, zaujme určitě i čtenáře mimo jeho menšinový žánr poezie, a pokud se chcete dozvědět víc o okolnostech vzniku téhle úctyhodné bichle, jste na správné adrese. Rozhovor pořízený Davidem Laňkou je sice delší, ale jsem si jist, že vás nebude nudit ani okamžik.

  Naše „cover star“, herec Robert Redford, nedávno opustil pozemský svět. Nové interview už s ním nepřinese žádný magazín, ale alespoň pár odpovědí z historických rozhovorů nabízíme v rámci drobného medailonku. Zdaleka nemá ambici stát se vyčerpávajícím popisem životní dráhy tohoto mnohovrstevnatého idolu stříbrného plátna. Každý ať si na něj vzpomene po svém – ostatně věřím, že ve zlém to nebude nikdy, a to nejen proto, že vůči zesnulým se to nepatří.

  V čísle najdete i reportáž z Řecka, kam jsme se vypravili, abychom poznali, jak vzniká dermokosmetika Apivita, která se opírá o to, co vytváří nejzázračnější tvor naší planety, tedy včela. A bylo skvělé vidět, že někde neberou péči o přírodu jen jako nějaký hezký přehoz přes zválenou postel, ale věnují se jí s přesvědčením a vášní. Kromě toho bylo příjemné zažít teplý athénský podzim, zatímco u nás už se schylovalo k topné sezóně.

  Zima za dveřmi je bohužel něco, co přichází v tuhle dobu jako každoroční fakt. Pokud vám její nástup Maximum aspoň trochu zpříjemní, bude nám v redakci hned o něco víc hřejivě.

  Ať vám čas do slunovratu dobře utíká.

  
  

  Váš

  Michal Petrov, šéfredaktor Maxima

• Tady to myslí vážně

  Ochranou životního prostředí a udržitelnosti se dnes zaštiťuje kdekdo. Je to civilizační trend, na který se navěsila i řada sporných projektů. Naštěstí je mezi nimi pořád ještě dost takových, kde o užitečnosti a upřímnosti dobrých úmyslů nemohou panovat žádné pochyby. Nejde u nich o žádné novodobé svazáctví, ale skutečně o věc.

  Text a foto: Michal Petrov

  
  

  Sídlo a laboratoř společnosti Apivita, jejímž předmětem je výroba dermokosmetiky, se pyšní přídomkem „bioklimatické“ (jako vůbec první v zemi) právem – ať už člověk zavadí pohledem o přízemí, kde se ve vstupní hale zelená olivovník, anebo ho upře ke skleněnému stropu, poskytujícímu průhled na solární panely. Jsme v Markopoulu Mesogaias na periferii Athén, a tak to tu dává smysl. Nejde jen o účelnost, ale také o určitou symboliku. Centrála firmy vznikla na okraji olivovníkového háje a aspoň jedním exemplářem stromu, který je pro Řecko nejpříznačnější, se tu hlásí k historickému odkazu místa. O něco víc tak objekt zapadá do svého okolí, kde se olivy pořád ještě sklízejí, a tento dojem prohlubuje i zeleň na terasách vzniklých na členité střeše budovy. Tašky tu prostě nahradila botanická zahrada.

  
  

  Výukové včelařské centrum Apivity se nachází na předměstí Athén.

  
  

  Apivita je součástí společnosti Puig, která si zakládá na tom, že pod sebou soustředí dermokosmetické značky spojené s přírodou. Uriage, která je díky lékárnám Dr. Max u nás etablovaná už přes deset let, doplnila Apivita v Česku poměrně nedávno – v květnu 2022. V Řecku ji ale klientela zná velmi dobře – už od konce sedmdesátých let, kdy ji na svět přivedli manželé Niki a Nikos Koutsianasovi. Oba byli farmaceuti a první přípravky Apivita tenkrát vznikly v laboratorním zázemí jejich athénské lékárny. V čem byly mimořádné?

  
  

  
  

  Do značné míry v tom, že se jejich složení opíralo o všechno, co vytváří nejzázračnější tvor na naší planetě – tedy včely. Šlo o základní triádu propolis (jako nejdůležitější ingredience), med a mateří kašička, a taky o vosk a pyl. K tomu se ještě přidaly výtažky z léčivých rostlin. „Těch je momentálně asi stovka ze šedesáti druhů,“ upřesňuje ředitel vývoje Konstantinos Gardikis a vysvětluje, proč je propolis tak důležitý. „Je to pryskyřice sloužící k zatmelení hnízd a obraně proti predátorům. Vlastně se jedná o hradbu bioaktivních molekul, které mají silné antioxidační a antimikrobiální účinky a navíc zpomalují stárnutí.“ Prvním prodávaným výrobkem bylo antibakteriální mýdlo.

  
  

  V nových časech

  Pravda, uším současníků nemusí tahle „sázka na bio“ znít zase tak exoticky, ale my jsme ve firemní historii i vývoji dermokosmetiky dnes už o nějakých pětačtyřicet let dál a za tu dobu prošel svět směrem k přírodním produktům zásadní proměnou. A navíc od začátku, od samého startu Apivity, zvolil lékárenský pár přístup, který na Balkáně tehdejší doby už vůbec nebyl obvyklý – důsledně se držel principu, že cokoli se od přírody získá, musí se jí také nějakou formou vrátit. Světová debata o udržitelnosti se tehdy teprve rozbíhala a Niki a Nikose tak lze označit do značné míry za vizionáře.

  
  

  To, co se včelám odebírá, musí jít ruku v ruce s etikou tak, aby včelstva nijak netrpěla. Včely se bez nás obejdou, ale my bez nich ne.

  
  

  Jejich lékárna sice stále ještě existuje, ale dávno přestala stačit ambicím značky, která v překladu znamená „život včel“. Proto jsme za ní museli až do Markopoula a pak ještě na další místa. Už firemní obchod ve vestibulu centrály ale svou ochutnávkou produktů signalizuje, že šíře sortimentu je nemalá, nemluvě o vývojové laboratoři o patro výš, jejíž rozloha je ve srovnání s někdejším lékárenským start-upem mnohonásobně větší a vybavení nesrovnatelně lepší.

  
  

  Střecha firemního sídla je vlastně botanická zahrada, která perfektně splývá s okolím

  
  

  To jsme ale trochu přeskočili první podstatnou fázi, kterou je samotné včelaření. Přitom stačí vyjít jen na zápraží budovy a podívat se přes ulici do olivovníkového háje. Rudou zemi pod korunami stromů probarvují žluté a modré bedýnky úlů. U jejich otvorů, ve včelařském slovníku tedy u letáků a česen, není včelí provoz sice nijak zvlášť hustý (koneckonců je říjen), ale je patrný. V této části Řecka vyletují včely za sběrem i v prosinci, protože ještě mohou těžit z vřesu nebo eukalyptu. Úlů vyskládaných tu podél kamenitých chodníčků není mnoho, však odtud taky Apivita svou výrobu nezásobuje – o to se starají včelaři v odlehlejších hornatých oblastech země. Tady je jen výukové firemní centrum – návštěvníci, kteří o včelaření vědí málo, anebo taky vůbec nic, tu získají začátečnický kurs. A ti pokročilejší aspoň dokážou odpovědět na četné otázky, kterými si své publikum prověřuje provádějící včelař.

  
  

  Laboratoř Apivity – začalo to v zázemí lékárny na konci 70. let, dnešní měřítko je jiné

  
  

  Řecko je předním evropským producentem medu. „Geomorfologicky i klimaticky k tomu má ideální předpoklady,“ pochvaluje si podmínky Anagnosti Ioannis Choukalas, šéf firemní sekce udržitelného rozvoje. „To, co se včelám odebírá, musí jít ruku v ruce s etikou tak, aby včelstva nijak netrpěla,“ doplňuje ho Konstantinos Gardikis, „proto se můžeme pochlubit i prestižní mezinárodní certifikací B Corp.“ Emblém certifikátu koneckonců najde návštěvník i na každém z úlů ve výukovém včelíně. A také nápisy „1 % for the Planet“ a „Billion Bees Program“. Co znamená tohle?

  
  

  Miliarda včel

  „Včely jsou na planetě už 100 milionů let,“ říká Ioannis Choukalas, „ony se bez nás obejdou, ale my bez nich ne. To, co pro nás dělají, jim chceme oplatit láskou a úctou.“ Právě proto vznikl program „Miliarda včel“, který si klade za cíl podpořit obohacení včelstev nejméně o uvedený počet exemplářů ročně. Neomezuje se jen na Řecko, Apivita podává pomocnou ruku i včelařům v zahraničí – zatím se vesměs jedná o státy v Evropě. Jedna z klíčových podmínek je i ta, že se musí jednat o včelí druh charakteristický pro daný region. „Ano, program vznikl proto, abychom podpořili původní lokální včelstva specifická pro nejrůznější státy a abychom podpořili subjekty, které šíří povědomí o důležitosti včel pro naši existenci,“ potvrzuje Ioannis Choukalas. Počítadlo dokumentující, jak se to daří, běží v reálném čase na internetu. V době, kdy tento text vznikal, překračoval celkový počet včel existujících díky projektu čtyři miliardy. Vzhledem k tomu, že to celé začalo teprve vloni, jde o úžasný úspěch, skromnější slovo by při čtyřnásobném překročení ambice nebylo na místě.

  
  

  Ukázkový včelín s certifikáty – řecké včely mají napilno i na podzim

  
  

  Výkladní skříň

  Rozjezd aktivity souvisí s devastujícím hurikánem Daniel, který v roce 2023 zasáhl několik balkánských států a v řecké Thesálii citelně zdecimoval tamní včelstva. Vzhledem k tomu, že v Evropě drtivá většina rostlin závisí na opylení, šlo o ekologickou katastrofu obrovského rozsahu – o ohrožení biodiverzity a potravinové bezpečnosti. Řecko tehdy přišlo o víc než 100 tisíc včelstev, jejichž ztrátu bylo potřeba nahradit.

  
  

  Složení se opírá o všecko, co vytváří nejzázračnější tvor na naší planetě – tedy včely. Jde o základní triádu propolis - med - mateří kašička, a taky o vosk a pyl. K tomu se ještě přidávají výtažky z léčivých rostlin.

  
  

  Mall Attica je nejprestižnější athénský obchod s kosmetikou, a tak tu Apivita nesmí chybět 

  
  

  Závazek Apivity v tomto úsilí je ve svém principu velice srozumitelný – jde na něj jedno procento z celosvětových prodejů výrobků značky. A jestliže jsou prodej a užití poslední fáze jejich koloběhu, kruh se nám tu vlastně uzavírá: jeho poslední oblouk míří opět ke včelám, u nichž celý příběh začíná. Finální etapa se tedy píše v obchodě a ani tady nenechává Apivita nikoho na pochybách, že je skutečně výjimečná. jejím „Experience Store“, zážitkové prodejně v centru Athén, nacházíme stejné stopy respektu k přírodě jako v sídle firmy. Jen v přízemí se lépe daří olivovníku s lístky z bronzu nežli živému stromu a terasa plná zeleně je, pokud jde o čtvereční metry, prostorově skromnější než střechy v Markopoulu. Několik pater je systematicky členěných podle účelu. Přízemí zahrnuje prodejnu, poslední patro část určenou rituálům, mezi tím služby jako například vlasová péče a vzdělávací centrum a díky inventáři nepřehlédnutelný odkaz na lékárenské kořeny firmy. Ve výlohách opět nezbytné úly a plastiky včel na fasádě taky nenechají nikoho na pochybách, komu budova za svůj dnešní účel vlastně vděčí. Zážitek si odtud návštěvníci skutečně odnášejí, ale jedno prodejní místo, jakkoli výjimečné, by k úspěchu značky samozřejmě nestačilo.

  Produkty Apivita tak nalezne člověk v Athénách na spoustě dalších míst – od lékáren přes megadrogerii Hondos Center až po obchod s luxusní kosmetikou v mallu Attica. A narazí na ně i na athénském letišti, které je od firemní centrály v Markopoulu vlastně co by kamenem dohodil. A naštěstí ani v české metropoli nemusí hledat marně, protože řecké včely dokázaly – naštěstí jen obrazně – doletět i sem. Apivita a Praha už taky patří k sobě. ■

  
  

  Řeckému včelařství zasadil tvrdou ránu hurikán Daniel v roce 2023

  
  

  Olivovník v recepci sídla firmy

  
  

  Úly – u nich aktivity Apivity začínají a také končí

  
  

  Zase úly a zase včely – zážitkový čili „Experience Store“ Apivity v centru Athén  

  
  

  „Včelám bychom měli děkovat každý den,“ říká Ioannis Choukalas 

  
  

  Přízemí Experience Store znovu dekoruje olivovník – symbol blízkosti k řecké přírodě 

  
  

  Ke značce patří nejen výrobky, ale i rituály nebo třeba vlasová péče

  
  

  Mall Attica je nejprestižnější athénský obchod s kosmetikou, a tak tu Apivita nesmí chybět

  
  

  V reprezentační prodejně se hlásí Apivita ke své lékárenské minulosti a vlastně i přítomnosti

  
  

  Uvedení značky na český trh – už v květnu 2022 ji u nás představila síť Dr. Max

• Poslední frajer?

  Když v polovině září obletěla svět zpráva o skonu Roberta Redforda, Země se samozřejmě otáčet nepřestala. Ale přinejmenším celé dvě generace filmových diváků tu zprávu přijaly s pocitem tak tíživým, jako by se to stalo.

  Text: Michal Petrov |  Foto: Shutterstock.cz 

  
  

  Z novinových titulků, které se vzápětí vyrojily, se obrázek jednoho života sice poskládat nedá, ale přesto svědčí o tom, jak byl ten Redfordův výjimečný, pestrý a plný. Nejčastější přívlastky, které si u médií vysloužil, byly určitě ikona a legenda, psalo se o něm také jako o zlatém hochovi (i když pochopitelně nejen po jeho smrti) a taky jako o patriarchovi nezávislé tvorby. U nás, ať už na zpravodajských serverech nebo v soukromých vzpomínkách na sociálních sítích, často padalo slovo frajer. To je tak široký pojem, že pro popis člověka jeho formátu sedí vlastně možná vůbec nejlíp. Protože se do něj vejde Redford jako nesporný fešák i jako muž, za kterým stojí velké životní dílo – jak filmové, tak i to mimo Hollywood a svět stříbrného plátna vůbec.

  Každý takový odchod vybízí k bilancování a ohlédnutí k začátkům. Leckde se v té souvislosti připomínala – a není možné se tomu vyhnout ani zde – Redfordova velká filmová premiéra ve westernu Butch Cassidy a Sundance Kid. I když už měl v době natáčení za sebou hlavní roli v Bosých nohách v parku po boku Jane Fondové, teprve titulní role v téhle „lupičské kovbojce“ ho katapultovala do postavení hollywoodské superstar. Spousta jiných by se za této situace spokojila už jen s tím, ne tak ovšem Robert Redford. Nikdy nechápal velká studia a kasovní úspěchy jako cíl, ale jen jako pomocníky na své cestě do světa, který ho zajímal ještě víc. 

  Je zajímavé ji porovnat s tou, kterou se vydal jiný velikán zmíněného žánru, o šest let starší Clint Eastwood. Ten si založil vlastní produkční společnost, aby se mohl stát nezávislým na zavedených hráčích na trhu filmové zábavy. Redfordovo pojetí podpory „indie“ filmů bylo jiné, méně osobní a vždycky vedlo i přes ten velký Hollywood. A hlásilo se k němu vlastně pořád, protože festival, který Redford založil jako přehlídku nezávislé tvorby, stále odkazoval názvem na postavu jeho Kida. Ranč Sundance v Utahu ho ostatně bude provázet až do samotného konce, protože tady se Redfordova životní etapa uzavře. Jestliže už je v jednom odstavci řeč o Redfordovi i Eastwoodovi, je určitě na místě poznámka, jak je dobře, že alespoň jeden z těchto filmových frajerů pořád nejenže ještě nevypadl z ringu, ale nerozhodl se ani odejít do penze.

  Ale zpátky k Redfordovi – měl pro svou hereckou dráhu všechny nutné předpoklady: skvělý vzhled, charisma i talent. Své první životní kontakty se stříbrným plátnem popsal takhle: „Vyrůstal jsem v dělnické čtvrti v přechodném období. Doma jsme ještě neměli televizi, jak to je běžné dneska, jen rádio. A jediná naše zábava byla, že jsme se sebrali a šli na film do místního kina. Vzpomínám si na ten požitek z toho, že jsme v jednom potemnělém sále mohli náhle opustit život, který jsme běžně vedli. Když světla úplně zhasla a na plátně se objevilo něco svěžího a nového, uneslo to člověka někam úplně jinam. Tohle na mě silně zapůsobilo a myslím, že to je důvod, proč mě nakonec přitáhl film.“

  
  

  Butch Cassidy a Sundance Kid – závěrečnou scénu z filmu mají generace diváků vypálenou do sítnice.

  
  

  Právě ty skromné poměry, ze kterých vzešel, je asi potřeba nejspíš hledat za tím, že si uvědomil, jak je těžké se prosadit, a rozhodl se pomáhat. V poměrech Česka jsme vzhledem k historické zkušenosti téměř alergičtí na obrat „angažovaný umělec“, ale Redford jím byl v tom nejlepším slova smyslu. Angažoval se ve prospěch kolegů z kulturní sféry i tam, kde to podle něj bylo prospěšné přírodě. Nejdřív museli Quentin Tarantino, Steven Soderbergh nebo Ava DuVernay zaujmout na jeho Sundance festivalu, než se zařadili mezi velké filmové tvůrce. A byla to zase jeho ranná životní zkušenost z práce na ropných polích v Kalifornii, kde těžba decimovala krajinu, která ho přivedla k ochraně životního prostředí, na niž vydával obrovskou část svých honorářů. Do těchto aktivit patří i produkce filmů jeho vlastní společnosti Wildwood Enterprises. Byl dost chytrá hvězda na to, aby si uvědomil, že aby směl dělat, co chce, musí na to mít. Když mu pak novinář Jeffrey Brown řekl: „Jste herec, režisér a šampion ekologie a nezávislého filmu – to asi musíte být hrdý na to, co jste dokázal,“ mohl mu Redford odpovědět velmi stručně: „Ano, jsem.“ Tuhle lakonickou repliku lze doplnit ještě jedním výrokem, který pronesl v rozhovoru s redaktorem Halem Rubensteinem: „Vychovávali nás ve falešné víře, že není důležité, zda člověk vyhrává, nebo prohrává, ale to, jak hru hraje. Je to kravina. Tohle poučení pro mě bylo tvrdé.“

  Pro většinu lidí, a tím spíše v našich končinách, byl ale Redford především filmovým idolem, protože jako člověk, jehož jméno zaručí plné hlediště, tak byl nejviditelnější. Zastavovat se u každého snímku, v němž účinkoval, by bylo nad možnostmi tohoto magazínu a učinit z kompletní tvorby jen výtah, to je vždycky velmi osobní. Každý jeho fanoušek si může svůj playlist sestavit sám – na počest člověka, jehož – s odkazem na jeho pravděpodobně nejslavnější film – už stopař Lord Baltimore doopravdy zahnal do Bolivie. Mimochodem, kdo z nás při opakovaném zhlédnutí Sundance Kida stále nezadoufal, že jakýmsi zázrakem film tentokrát skončí jinak? Happy end se ale nekonal nikdy. „Tak jsme tedy sekali dobrotu – a co zkusíme teď?“ zní jedna z nejlepších hlášek ve filmu. Na rozdíl od Sundance Kida ovšem Robert Redford v civilu tu dobrotu sekal celý život.

  Ticho, které se rozhostilo po jeho odchodu na sklonku léta, jako by potvrzovalo další Redfordovu odpověď ve zmíněném interview s Halem Rubensteinem: „Někdy nadělá ticho hluku nejvíc.“ A tohle vlastně dokázal i ve filmu. Ve velice silném snímku „Vše je ztraceno“ (2013), kde hraje jedinou roli, nepadne téměř žádné slovo. Bude těžké si zvyknout na to, že v případě Roberta Redforda už je to tak napořád. ■

  
  

• Když stárnou alfa samci

  Poznáte je na první pohled. Většinou vysocí, obvykle pohlední, charismatičtí, vždycky sebevědomí, chytří, zajímaví, úspěšní. Daří se jim, na co sáhnou, a získat ženu pro ně není problém. Ale jednou narazí. Na svůj věk a jeho limity. Je to šok, který se ovšem dá rozchodit.

  Text: Olga Procházková |  Foto: Shutterstock.cz, archiv redakce

  
  

  Adiktolog Pavel Staněk má na sobě oblečení jen v červené a žluté barvě, včetně brýlí a kšiltovky. Je to punk a zajímavé. I on patří mezi stárnoucí alfa samce, i když jeho příběh je dost zašmodrchaný. Dvě vysoké školy nedostudoval – ne, že by na to neměl, ale protože byl rebel. Ze závislosti na alkoholu se dostal ve čtyřiceti, teď překročil padesátku a dostává se do fáze, která by se dala shrnout do pár vět, jež nezazněly z jeho úst, ale jsou dobrým leitmotivem k tématu. Ty věty jsou zhruba tyto: Věci, co mě bavily dřív, mě už tak nebaví. Věci, co mě zajímaly a nadchly, mě zajímají čím dál míň. Věci, co jsem zvládal rychle a hravě, tak mi trvají dlouho a neskutečně mě to štve. A už mi ani nestojí jako dřív… Čtenářstvo nechť promine.

  
  

  Co jsi čekal?

  Nás ostatní, co nejsme alfa samci, napadne, že tohle je možná malinko rouhání. Život jim doposud přál, tak tady to máte, pánové!

  „Když to pojmete takto zjednodušeně, tak stárnutí je někdy opravdu první věc, se kterou si ti muži nevědí rady, a metody, jimiž jsou zvyklí řešit problémy, v tomto případě moc nefungují. Úbytek sil, chuti a elánu se nedá urvat ani vůlí, ani šarmem a jako adiktolog z praxe můžu říct, že ani chlastem a fetem,“ říká upřímně Pavel Staněk. A navíc si o tom s nikým ani nepokecáte. Protože alfa samci přece nedopustí, aby ztratili tvář. „Řekl bych, že tohle není krize středního věku, která přichází kolem čtyřicítky, ale až pozdějšího, a jako první mě k tomu napadá jediné: je kravina si myslet, že to bude furt stejný. Co jsi jako čekal? Že to bude pořád jako ve dvaceti? Že to bude furt easy? Nikdo ti nikdy neslíbil, že život bude neustále stejně lehký, jako když jsi byl na vrcholu sil.“

  
  

  Rezignace na manželství v pokročilém věku má svůj termín – šedivý rozvod. Na obrázku je motiv z obálky stejnojmenné knihy

  
  

  Šedivé rozvody

  Stárnutí je pro současné muže náročnější i proto, že se změnila společnost. I na ně je vyvíjený tlak na výkon, vzhled, prestiž, spokojenost. I když jim už není třicet, cítí, že by si měli stát dobře. Že by měli dobře vypadat, že by měli být šťastní. A zároveň se zásadně změnil model párového soužití. Dříve bylo obvyklejší, že spolu manželé zestárli, aktuálně přibývá rozvodů i v pozdějším věku. A tento fenomén dokonce dostal i své jméno – šedivé rozvody.

  „Lidi víc hodnotí svůj život, muži často zjistí, že sice s manželkou mají dvě dospělé děti, ale nemají si spolu už co říct. Někdo se rozhodne, že to nějak dotluče, někdo si řekne, ale ne, přece poslední kus života nebudu úplně nespokojenej! A není to jen ze strany mužů, stejně tak starší ženy opouštějí své manžely, připadají si třeba neslyšené, nedoceněné, chtějí od života víc,“ říká adiktolog. Část generace boomerů se tak „na stará kolena“ vydává poměrně nejistým směrem za novými vztahy.

  
  

  Začít od nuly?

  Z mnoha důvodů není málo mužů, kteří po padesátce nebo i později zakládají nové rodiny. Pavel Staněk tomu moc nefandí: „Pro alfa samce není problém sehnat si o dvacet let mladší partnerku, ale co s ní? Můžete dopadnout jako v pohádce S čerty nejsou žerty nebo ve filmu Nějak se to komplikuje. Prostě nestíháte. Ano, můžu opustit partnerku, využít posledního vzepětí sil, hrát si na postelového přeborníka a pustit se do přebalování miminek. Nejdřív bych si ale měl uvědomit, co hezkého mám v dosavadním životě. A nemyslím nějaké malé domácí štěstí s háčkovaným ubrusem na stole, ale jak si celkově stojím tak nějak vůbec. Jak jsem na tom, pokud jde o vztahy s dětmi a s partnerkou. Jak to mám v práci, jestli mám v životě věci, co mě těší, jestli mám přátele, respekt. Zda mi stojí za to něco z toho ohrozit nebo dokonce zbořit. A jestli jsem si vědom, že sil mi bude spíš ubývat a že svoje potenciálně nově narozené potomky nejspíš nedovedu ani k maturitě a zadělám jim na život bez táty. Můžu dojít k tomu, že ano, ale měl bych vědět, proč to dělám a co riskuji.“

  Film Nějak se to komplikuje poukázal na některé problémy stárnoucích mužů nejen s vtipnou nadsázkou

  
  

  Sex a intimita

  Podle České urologické společnosti trpí dočasnou nebo dlouhodobou erektilní dysfunkcí více než polovina mužů nad padesát let. „Já sám mám partnerku, kterou miluju, a je mi s ní dobře. Ale už nemáme sex třikrát denně jako na začátku. Naše sexualita se mění v trochu jinou intimitu. Pro mě je třeba intimnější, když přijdu domů a přítelkyně mi namasíruje záda nebo nohy nebo já jí. Povídáme si nebo mlčíme a v určitém momentu mi to připadá intimnější a hlubší než sex. Tohle je něco, co s milenkou nezažijete. Hluboké sdílení beze strachu ze selhání, z trapnosti nebo z toho, že neobstojím. Taková sounáležitost je v daném páru moc důležitá a stabilizující. Ne všechno musí být sex a ne všechno musí být erekce,“ říká Pavel Staněk.

  Část mužů, u nichž se objeví erektilní dysfunkce, má pocit, že se zbořil svět, a začnou se nervovat, což problém ještě prohloubí. A pak se stáhnou do sebe. „Najednou je z toho ten chlap špatnej, a když to neřeší, může se problém časem propsat do všech odstínů vztahu. Muž ztratí zájem o vztah, o ženu, přestane si s ní povídat, uzavře se. Radím nestáhnout se, když to nejde v posteli. Pořád pěstovat vztah. Být připravený naslouchat, komunikovat, být intimní, i když třeba jinak.“

  
  

  Intimita v pozdějším věku může mít úplně jinou podobu než zamlada

  
  

  Ozvěna smrti

  Nejistota a strach, když naše psyché a tělo nefungují tak, jak bychom si představovali, obvykle souvisí s ozvěnou smrti. Bojíme se smrti. A ta se s postupujícím věkem hlásí čím dál častěji.

  „Ozvěna smrti přijde v momentu slabosti a nemoci. Přijde ve chvíli, kdy nám zemřou rodiče nebo se o ně musíme starat, nebo v době, kdy nám samotným někdy není dobře. Je to moment, kdy mi prolétne hlavou, kdo se postará o mě, až budu nemohoucí? Je to hodně znejišťující,“ říká Pavel Staněk. „Blízkost smrti nás nutí si uvědomit vlastní limity a je dobré si ten stav zvnitřnit. Připustit si, že nestihnu všechno, že všechny hezký holky na světě už nesvedu, v NHL už asi taky nebudu a novou kariéru v pětapadesáti či šedesáti taky asi nezačnu. Některými cestami se už nevydám a některý jsou úplně zavřený. A je to v pořádku, to je život, ale je dobrý o tom vědět a nehrát si, že to neexistuje.“

  
  

  Pomoc bližnímu svému

  Protože Pavel Staněk pracuje v prestižním adiktologickém zařízení, setkává se tam i s muži, kteří mají spoustu peněz, ale jsou unavení životem a marně hledají nějaký impuls, smysl věcí. „Párkrát jsem se jich zeptal, jestli pomáhají lidem. A oni řeknou: Jo, posílám támhle peníze. Ale já myslím něco jiného: zkusili jste jít jednou za týden do charity a dávat polévku bezdomovcům? Nebo pomáhat u mentálně postižených? Nebo si jít do domova seniorů s někým popovídat nebo někomu dokonce utřít zadek? Reálně pomáhat, fyzicky. Tam totiž vidíte odezvu přímo v ten okamžik, tam máte smysl hned. A taky úplně jinou perspektivu. Když kupujete jednu firmu za druhou, můžete se v tom zatratit, ale návrat k člověku je důležitý. Ne být s každým zadobře, ale když mám možnost, tak pomáhat,“ říká adiktolog.

  Zajímavým filozoficko-psychologickým konceptem je logoterapie, jejímž autorem je neurolog, psychiatr a osvícenec Viktor E. Frankl. Smysl můžou podle Frankla dát člověku lidi a činnosti, které miluje. To stojí za zopakování: lidi a činnosti, které miluje.

  
  

  Jednou přijde moment, kdy vás smáznou, říká o generačním soupeření Pavel Staněk

  
  

  Potíže? To nejsem já!

  Nejen alfa samci, ale lidé obecně mají tendenci považovat svoje problémy za něco, co nepatří do jejich života. Jako by nemoc, slabost, nechuť, byly věci kdesi venku, cizí, nepatřičné, něco, co se musí vyřešit, abychom byli zase v pořádku, abychom to byly my: až mi vymění kyčel, až zas budu v posteli borec, až přestanu být tak unavený, až splatím hypotéku. Teď se to nepočítá. Jenže všechno, co přichází, byť dočasně, je bezprostřední součástí naší reality, přítomnosti. Pokud máte tendenci oddělovat od sebe problémy či nemoci, můžete se dostat do momentu, kdy začnete jen čekat na to, až se to nějak napraví, spraví, problém se vyloučí, oddělí a budete zase v pořádku. A přestanete žít. Jenže všechno, co bolí, nejde, nefunguje a štve nás, k nám patří, jsme to my celí. Potřebujeme s tím žít, jak nejlépe to jde. Teď. Někdy týden, někdy měsíc, rok a někdy na stálo.

  
  

  Všechno, nebo nic

  S výše jmenovaným souvisí i postoj, který funguje, dokud je člověk mladý, plný sil a nemá závazky. Jeho princip je Všechno, nebo nic! U stárnoucích mužů se ale moc nevyplácí. Není možné si říct, že když neujdu Krkonošskou hřebenovku, tak už nic nemá cenu a shniju v křesle u televize. Pokud nevydržím dvanáct hodin denně pracovat, tak to abych šel do důchodu. Ne, určitě existuje něco mezi hřebenovkou a křeslem, mezi prací dvanáct hodin denně a penzí.

  S jakoukoli duševní únavou nebo fyzickým omezením lze objevit, že čas jde trávit jinak. Třeba jít na výlet s vnoučaty, a ne na hřebenovku. Právě tím, že člověk přijme, že něco není jako dřív, může hledat a nacházet nová řešení. Jak věci vidět jinak, jak je dělat jinak. Odměna bývá sladká a život člověku nabídne nečekanou krásu. Je to těžké, ano. V tom případě se vraťte k odstavci Co jsi čekal?

  
  

  Vyměnit chronos za kairos

  Existují dvě pojetí času. Chronos je fyzikální veličina, je přesný a jasný: sejdeme se v osm hodin ráno, vařte maso dvě hodiny! Zatímco kairos je čas kvality, je to čas, kdy je čas něco činit. Třeba je čas sklízet jablka, je čas jít spát. Je čas se napít. Sejdeme se, až se vyspíme a nasnídáme.

  Zatímco se zvyšujícím se věkem je chronos stále vzácnější a ubývá ho, kairos je neměnný a stále k dispozici, protože v něm nejde o kvantitu, ale o kvalitu. Jak by měl pro alfa samce po šedesátce vypadat kairos? Odpověď je hodně individuální, kairos ale rozhodně znamená čas na vztahy, čas na komunikaci, kairos znamená čas na činnosti, které vám dělají dobře, čas na dobré a kvalitní jídlo, čas na důkladný odpočinek. Čas na sebe. Čas se vybít, čas být i sám. Mít něco svého, co funguje jako ventil a relax, někdo jezdí na motorce, jiný rybaří, jeden se vrtá v autech, druhý v záhonech.

  „Jeden můj známý má souseda, co není ani jeho příbuzný ani z jeho rodiny, ale chodí k nim hlídat kluka. A třeba jim i zaplatí dovolenou a úplně se v tom soužití našel,“ vypráví Pavel Staněk. Nejdřív jsem si říkal, proč to dělá. To on opravdu nikoho nemá? Je to jenom vypočítavost? Jenže není. Pochopil jsem, že když se blíží ten podzim, tak ti dojde, že prachy si do hrobu nevezmeš, a dojde ti, že klíčový v životě jsou vztahy. Pro někoho tady bejt.“

  
  

  Trochu ustoupit mladým vlkům

  Výkonově zaměření muži mají stále potřebu se starat a vydělávat peníze. „Nejdřív vydělávali, aby se měly dobře děti, a následně přešli na podporu vnoučat,“ říká Pavel Staněk. Je pak na zvážení, kolik času chtějí věnovat práci i po šedesátce a zda je nutné být pořád ten velký šéf. Co takhle lehounce ustoupit, zachovat si důstojnost a nepoměřovat se do bezvědomí s mladými vlčáky? Chce to hodně sebevědomí a klidu. Míň dřít, víc delegovat a managovat.

    A to je další pecka do sebevědomí. Měl bych možná říct, že nastal čas začít rozdávat rady, ale moc dobře si pamatuju, co jsem si myslel o těch starých, když jsem byl mladý a věděl všechno sám nejlíp. Teď si ale třeba rád dám poradit od mladších kolegů, protože oni mnohem víc rozumějí například technickým věcem,“ říká Pavel Staněk.

  
  

  Svěřit se funguje

  Když není o problémech s kým pokecat, je tu pořád možnost terapie. „Je pochopitelné, že mužům se moc nechce do terapie ani do svěřování, ale už se to trochu láme. Dřív na tohle stačili kámoši, ale často nechcete jít na pivo a říkat svoje problémy nebo poslouchat cizí. Kamarádi můžou pomoct, ale můžou i nějakou chlapáckou pseudoradou udělat úplnou paseku. Věta ‚kluci nebrečí‘ udělala nejvíc škody ze všech vět na světě. Většina chlapů má problém dávat emoce najevo. Já jsem přece chlap, tak to musím vydržet, ale to je kravina. Na odvykací klinice je to někdy pro klienty vůbec první zkušenost s terapií. A já často říkám, že i když teď nedokážete úplně abstinovat, aspoň vidíte, jak se vám uleví, když se někomu svěříte. To je přeci velká nová pozitivní zkušenost,“ popisuje adiktolog.

  
  

  Malý princ

  Někdy ani život alfa samce nevypadá přesně tak, jak si vždycky přál, a stárnutí mu bere z ruky možnosti s tím mnoho udělat. „Důležitý je přerámovat si to. Přerámovat si pohled na život. Nemyslím smířit se, ale změnit postoj. Mě třeba mrzí, že nemám děti. Možná bych je ještě honem stihl, ale už nechci. I já se snažím si to přerámovat. Takže se sice o mě nikdo na stará kolena asi nepostará, ale třeba až do sedmdesáti mám volno a můžu si s partnerkou dělat, co chci,“ popisuje Pavel Staněk. „Přerámování učím i klienty. Často jim říkám: ‚Přečtěte si Malýho prince, až ho pochopíte, přijďte mi říct, jak vidíte život.‘ A ještě je učím jedno slovo – nevím. Říct nevím je osvobozující. Některý věci nevím, neznám, dřív jsem vařil z vody, abych si zachoval tvář. Ale teď? Nevím a jsem v pohodě. Protože například to, že nevím, co bude, neznamená, že to bude špatný.“ ■

• Proč nefungují návody na štěstí

  Duchovní literatura, esoterika nebo new age, je to jedno. Představte si všechny knihy, které se tváří, že vám změní život. Většina z nás má doma aspoň jednu. Vždyť zaplavily trh už v 90. letech. A hle! Ono to nefunguje. Nebo ano?

  Text: Olga Procházková | Foto: Shutterstock.cz

  
  

  Už jen ty lákavé názvy – Designér vlastního života; Mít vše hotovo; Nastavení mysli; Miluj svůj život; Jak si správně přát; Mnich, který prodal své Ferrari; Bohatý táta, chudý táta nebo pak třeba Důmyslné umění, jak mít všechno u p*dele. Kdo by nechtěl získat všechno, co tyto knihy slibují? Peníze, sebevědomí, lehkost bytí, perfektní vztahy, lásku a samozřejmě sebelásku. 

  A doba přeje seberozvoji a hledačství, nejspíš nikdy v historii lidstva jsme neměli tolik času rýpat se málem až do bezvědomí ve vlastních pocitech. Na jednu stranu je to skvělé, na druhou se velmi snadno můžeme v záplavě správných a ověřených cest životem ztratit, nebo dokonce utopit.

  
  

  Duchovní cesty jako diety

  Z myšlenkových směrů, objevů vědy a hlásání guruů, ať už jsou to psychologové, psychiatři, filozofové, koučové nebo kvantoví fyzikové či samozvaní odborníci na cokoli, vzniká mišmaš hlasů a názorů na to, jak správně žít. A vlastně je to v pořádku.

  „Knihy sloužící k seberozvoji a šťastnějšímu pocitu ze života jsou nám k dispozici ve stejné škále jako jakékoli jiné spotřební zboží, ale i třeba politické názory nebo druhy diet,“ říká terapeutka Dominika Marková, která se věnuje individuální terapii i skupinovým workshopům.

  
  

  Na začátku bychom si měli klást otázky, na které v honbě za štěstím zapomínáme: Jak si představujeme štěstí? Co vlastně chceme?

  
  

  Nikoho neprovokuje, kolik návodů na zhubnutí existuje. Každý si může vybrat a některý z nich zkusit. Nakonec ale nejsme všichni hubení, že? Tomu se rozumí docela snadno. Proč by návody na šťastný život měly fungovat jinak? Zatímco dieta je paleolitická, podle krevních skupin, keto nebo přerušované půsty, v seberozvoji můžete zkusit meditaci, dechová cvičení, pozitivní myšlení, novopohanské rituály, trip s ayahuascou nebo úklid podle Marie Kondo.

  „Když to srovnám s výživovým poradenstvím, kterému jsem se věnovala a stále se o tuto problematiku zajímám, je to opravdu podobné,“ říká terapeutka Dominika Marková. „Jednou za čas vyjde nějaký trend, vynikne konkrétní superpotravina a podobně. A lidi se nadchnou, začnou to používat a ono to funguje, někomu méně, někomu vůbec… A po určité době nadšení vyšumí a pár jedinců, kteří daný výživový směr vyzkoušeli, u něj zůstane celý život. Stejné je to s radami v knihách, které nám mají ulehčit prostou existenci,“ popisuje Dominika.

  
  

  Definice štěstí

  Pokud vám rukama prošlo více seberozvojových knih, nejspíš jste postupně zjistili, že z vás asi nebudou lusknutím prstu milionáři, ani si pokaždé „nevypřejete“ volné místo na zaparkování a taky se vám ne vždy podaří přivolat si silou myšlenky kolosální úspěch či „vymeditovat“ odpovědi na osudové otázky. Ale to neznamená, že jste neuspěli. Možná se vám pár postřehů osvědčilo a využíváte je dál. Možná jste narazili na myšlenku, která vás provází a dává vám smysl nebo směr v určitých chvílích.

  
  

  Jakýkoli z publikovaných "systémů" je perfektní pouze pro člověka, co ho vymyslel a prošel jím a plně mu konvenuje.

  
  

  „Zda něco ‚funguje‘ nebo ‚nefunguje‘ je relativní. Hlavně bychom si na začátku měli klást otázky, na které v honbě za štěstím zapomínáme: Jak si představujeme štěstí? Co vlastně chceme?“ říká Dominika Marková. „Pod slovem štěstí si totiž každý představí něco jiného, protože každého trápí něco jiného. A v souvislosti s tím mě napadá, zda se neženeme za iluzí. Někteří lidé, kteří pracují na seberozvoji a třeba chodí i na terapie, mají dojem, že až budou mít všechno odpracované, tak budou konečně šťastní. Jako by čekali, že časem dosáhnou nějaké stálé hladiny štěstí. To je ale nesmysl. První krok v cestě za štěstím je – a ano, zní to jako nejhloupější a nejotřepanější fráze ze všech – mít radost z toho, co mám, a netrápit se tím, co přijde nebo nepřijde. A moc důležité je vůbec zjistit, co pro mě vlastně štěstí znamená. Co je pro mě důležité? Co mě dělá šťastnou? Ne, co by mě mělo dělat šťastnou, protože to dělá šťastné jiné lidi, ale co jen mě opravdu činí šťastnou. Kde jsou moje priority? Za co jsem v životě vděčná? Už tohle si srovnat je půl práce. Žít v očekávání nějakého zázračného zlomu, po němž bude vše navždy v pořádku, je naivní. Protože život vždycky přinese něco, co nám to štěstí ‚zkazí‘. Štěstí nespočívá v tom, že získám, co nemám. Ale v tom, že vidím, co mám, a vím, co dalšího bych si přál,“ uzavírá terapeutka.

  
  

  Proč to nefunguje?

  A teď, když známe základní východiska, můžeme vzít do ruky vybranou knihu a zjistit, co se bude dít. Většinou se kromě prvního okouzlení nebude dít nic, rozhodně nic trvalého. Proč?

  
  

  Když dva dělají totéž, není to vždycky totéž

  Lidé, kteří napsali bestsellery o své životní cestě za štěstím, ve skutečnosti našli věc, která byla pro ně, byla jejich. Proto byli úspěšní ve svém snažení. Našli svou ideální cestu. Ale jejich ideální cesta není naše ideální cesta. Vzpomeňte si na příměr s dietami.

  „Jakýkoli z publikovaných ‚systémů‘ je perfektní vlastně pouze pro člověka, co ho vymyslel a prošel jím a plně mu konvenuje. A nejde ho zkopírovat, protože každý jsme jiný a jsou mezi námi obrovské rozdíly. I když někdo bude dělat úplně ty samé věci, jak je dělám já, tak se určitě nebude cítit stejně jako já a rozhodně nebude mít stejné výsledky. I když uděláš přesně to, co já, můj život a prožívání nikdy mít nebudeš,“ říká Dominika Marková.

  
  

  Guruové a podvodníci

  Někteří duchovní pseudovůdci a autoři knih se tváří, že v jejich světě je všechno v pořádku. Nic je netrápí a vše je dokonalé. V tom případě je třeba zbystřit.

  „Každý člověk má svoje slabosti, bolístky nebo aspoň pár věcí, které by chtěl ve svém životě zlepšit. Myslím si, že lidé, kteří se tváří, že je jejich život dokonalý, spíše jen neukazují, co v jejich světě v pořádku není – nosí masku dokonalosti. A to samozřejmě přitahuje klienty i čtenáře, protože všichni toužíme po tom, aby v našem světě bylo taky všechno absolutně v pořádku. Ale je to jen iluze na druhou – naše iluze, že můžeme reálně dosáhnout trvalého štěstí, vyvolaná podvodnou iluzí, že někdo jiný trvalého štěstí dosáhl,“ říká Dominika Marková.

  
  

  Cesta není cíl

  Někdy se nám vlastně ani moc nelíbí, co daný člověk (autor knihy) dělá nebo jaké názory hlásá. Ale líbí se nám, jak to s ním dopadlo. Výsledek! Spousta z nás chce mít v očích zář stoleté usmívající se Tibeťanky, vědoucí, pokorné, nesoudící… Jenže ‚návod‘, jak na to, nám ne vždycky jde po srsti.

  „Hrozně důležité je uvědomit si, že cesta seberozvoje a větší spokojenosti není olympiáda s dvaceti disciplínami, které si odškrtáme a máme hotovo,“ říká Dominika Marková. „Uniká nám podstata, totiž, že kniha může být nikoli receptem na správný postup, ale pouhou inspirací. Líbí mi energie toho člověka? Ale jakým způsobem můžu já docílit tohoto stavu? Jak nabydu podobné energie – ovšem svou cestou? Můžu najít něco jiného, co mě dovede k podobnému cíli? To je často samo o sobě krásné. Zjistím, co bych si přála, a můžu hledat cesty, jak k tomu dojít.“

  
  

  Důležité je uvědomit si, že cesta seberozvoje a větší spokojenosti není olympiáda s dvaceti disciplínami, které si odškrtáme a máme hotovo.

  
  

  Špatné načasování

  Ne vždy je vhodné pustit se do čtení, protože pokud bereme knihu do ruky v nevhodný čas, může to být dokonce kontraproduktivní.

   „Pokud se cítím hluboce špatně a kamarád mi řekne – tohle si přečti, to ti určitě pomůže, tak mě to může dostat do ještě hlubších útrap. Protože si tu knížku koupím, ale nemám vůbec kapacitu nebo sílu něco podle ní dělat, vůbec ji chápat nebo poznat, zda se mnou rezonuje. Stává se jen dalším dílkem ve skládačce sebetrýzně, že jsem zase něco nezvládla,“ říká terapeutka. Pokud se vám tohle stane, řekněte si: Ok, tahle kniha není pro mě. Nebo: Tahle kniha není pro mě teď, uvidím později. Důležité je nevnímat to jako další selhání.

  
  

  Kdy to funguje?

  Čekáte-li, že kniha vám bude průvodcem pomáhajícím změnit určitý životní pocit nebo směřování, úhel pohledu nebo jasněji formulovat svůj názor na svět či životní očekávání, můžete být naopak mile překvapeni, jak to jde. Kdy to jde nejlíp?

  
  

  Když ladíme

  Důležité je sáhnout po knize, která s námi rezonuje. Pozná se to snadno. Dané principy nebo návody či příběhy nás chytí u srdce, necítíme žádný odpor, nucení, ale úplně si to sedne, zdá se nám to tak logické! Pokud tohle cítíme, tak to je ta pravá kniha pro nás. Když ji čteme, je nám dobře. Vůbec to neznamená, že daná metoda nebo technika je nejlepší, ale že je v danou chvíli nejlepší pro nás.

  „Některé pasáže nás třeba dojmou, cítíme v nich opravdovost, zastaví nás to v běhu myšlenek. Jako by úvaha, na kterou jsme narazili, promlouvala k nám samým, k našemu srdci. Není to jako číst recept na bábovku. Naopak – máme pocit, že jsme objevili poklad,“ říká Dominika Marková. V takovém případě jsme ho sami pro sebe opravdu našli.

  
  

  Třešinky na dortu

  V mnoha knihách k nám promlouvá jen určitá sekce, pasáž, myšlenka, a to je ten moment, kdy jsme si s autorem nejblíže. To jsou ony třešinky na dortu, které tam jsou pro nás.

  „Je úplně v pořádku, že si na stránkách najdeme jen to svoje. A klidně ty doporučené věci můžeme začít dělat po svém. Pokud například autor praktikuje otužování za svítání s meditativní hudbou, mně může stačit dát si chladnou sprchu. Pokud se mi líbí meditace, ale nevydržím chvíli v klidu, bude pro mě lepší taneční meditace. A tak dále,“ popisuje Dominika Marková. „Někomu například pomáhají afirmace: postaví se před zrcadlo a řekne: ‚Mám se rád/a.‘ Fajn. Jenže jinému se při té větě ozve vzadu v hlavě hlas: ‚Co to tady meleš, nemáš se rád/a, je to celý kravina tohleto!‘ A v tu chvíli se dostáváme do vnitřního konfliktu a návod nepomáhá. Řešením v tomto konkrétním případě je najít něco, co na sobě budu mít fakt ráda, a afirmaci upravit: Opravdu se mi líbí moje rty, moje hebká kůže. A je to! Důležitá rada tedy zní: Buďte při implementaci systémů autentičtí, jinak to zase nebude fungovat.

  
  

  Vytrvat se vyplatí

  Když nás nějaká kniha nebo systém osloví, zpočátku zažíváme období nadšení a „zamilování“ se. Ráno meditujeme nebo tančíme, jinak se chováme k druhým, jinak přemýšlíme o životě a jednotlivých situacích. Je běžné projít lehce fanatickou fází, kdy máme pocit, že když ráno neuděláme dechové cvičení, tak se zboří svět. Pak přijde mnoho opakování, jistá rutina a nakonec chvíle, kdy nás další opakování stojí trochu úsilí a soustředění, abychom vydrželi. Ale pokud nás věc i nadále baví, chceme se v ní zlepšovat, dává nám smysl, stále s námi rezonuje, jsme na nejlepší cestě integrovat ji do života v míře a hloubce, která nám přináší prospěch.

  Pokud vás tedy něco nadchlo, zkuste vydržet i po fázi zamilovanosti a systém postupně proroste do vašeho života a splyne s ním a pravděpodobně se i lehounce modifikuje.

  
  

  Dobrý sluha, špatný pán

  „Spousta lidí si z návodů v knihách na sebe uplete bič. Řekne si: ‚Tý jo, když to dokázal tenhle a byl na tom hůř, tak já musím taky! A když to nepůjde, tak jsem úplně nemožný!‘ A skrz příběh v knize si v sobě vystavějí otrokáře a pocit musu! A víte co? Nemusíte nic! Nevytvořte si z myšlenek v knize, které se vám zpočátku líbily, otrokáře, dogmata, co vám ještě přitíží. Nenechte se manipulovat. Poznáte to podle toho, jak se cítíte, když dané věci děláte. Je vám při tom dobře? Nebo jste ve stresu? I po dlouhé době by pro vás mělo být „po srsti“ věci z oblíbené knihy používat.

  Systém by nás neměl ovládat, ale sloužit nám, pak bude fungovat.

  
  

  Staňte se Freudovým Jungem

  „Všichni velcí myslitelé historie měli následovníky, kterým v určité fázi začalo být hlásání jejich učitelů těsné a vytvořili, rozvinuli nebo přetvořili původní systém. Aby se věci mohly vůbec posunout dál, je potřeba, jak říká výstižně, i když drsně, jedna moje učitelka, ‚pochcat piedestal‘,“ říká Dominika Marková. „Protože sebevětší guru, i sám Dalajláma, je pořád jenom člověk, a to, co hlásá, je jeho vidění světa, jeho paradigma. Ať už přečteme jakoukoli knihu, neměli bychom se ztratit vlastnímu já. I ten Freud měl svého Junga.“

  Buďte si svým Jungem. A možná, za čas, se původní vyčerpá a vy si najdete nový systém, novou knihu, protože už budete jinde. A je to v pořádku.

  
  

  Výsledek

  „Ať už hledáte smysl, hlubokou pravdu, vnitřní klid a harmonii, sebevědomí nebo podnikatelský úspěch, myslete na to, že nikdo vám nemůže nic dát a nikdo vám nemůže nic vzít. Jakákoli kniha může jen otevřít dveře, které už v sobě máte a rozvinout potenciál, který v sobě nosíte. Proto podle mě neexistují lepší a horší knihy, ale knihy, které klepou nebo neklepou na naše vnitřní dveře, a ty máme každý jiné,“ říká Dominika Marková.

  Knihy, které s námi silně rezonují, se vyplatí si nechat a po čase zase přečíst. Číst je pomalu, nořit se do nich, nechat se oslovit a dojmout. Naše třicetileté já bude číst knihu jinak než to starší a teprve čas ukáže, jestli je tu potenciál k tomu otevřít jiné dveře. A pokud se nám některá kniha nelíbí? Stačí říct: Hm, tak tohle není pro mě. ■

  
  

  S knihou v ruce

  » Mějte realistická očekávání. Žádná kniha na světě vám není schopná v životě navodit trvalou harmonii, vnitřní svobodu a radost.

  » Vybírejte. Pokud vás nějaký titul v knihkupectví nadchne, dejte tomu ještě týden a kupte si ji teprve tehdy, když po něm budete toužit i pak.

  » Máte-li v ruce knihu, která s vámi rezonuje, čtěte pomalu, vracejte se, nechte na sebe působit emoce, myšlenky, nechte se dojímat, dělejte si poznámky, kochejte se.

  » Fixujte. Pokud se vám nějaká myšlenka či věc obzvláště líbí, udělejte si na ni připomínku, abyste nezůstali jen u aha momentu. Třeba v podobě obrázku na tapetě mobilu, tenkého náramku nebo talismanu v peněžence. Tak budete moci implementovat změnu i pod náporem všednodennosti.

  
  

  
  

• Jak si povídají rostliny

  Na katedře experimentální biologie rostlin jsme pily švestkový čaj. Za dveřmi dozníval odpolední studentský ruch a Fatima Cvrčková vyprávěla o fascinujícím životě rostlin. O tom, zda jsou schopny učení, zda mají paměť či chování. A zdálo se mi nakonec, že nám z květináče naslouchá i přítomná šplhavnice (nebo postaru potos).

  Text: Olga Procházková | Foto: Adobe Stock, Olga Procházková, archiv redakce

  
  

  Dvě knihy o životě rostlin výrazně oslovily světovou veřejnost. Ta starší se jmenuje Tajný život rostlin od Christophera Birda a Petera Tompkinse a je plná neověřených spekulací. Jak na vás tehdy působila, když jste ji četla?

  Tajný život rostlin, to jsou pozdní 60. léta. Pamatuji si na ni, dokonce byl podle ní natočený film, který byl docela slavný a který je téměř nesehnatelný. Ani pirátské kopie nejsou – a i ty, které seženete, jsou cenzurované. A neuhádnete proč.

  
  

  Protože ta kniha měla nakonec pravdu?

  Ne, protože je v něm muzika od Stevieho Wondera a jeho distributor si hlídá autorská práva. Je to výborná muzika z doby, kdy byl Stevie Wonder na vrcholu. Co se týká knihy nebo i filmu, tak k Tompkinsnovi je třeba přistupovat asi jako k Erichu von Dänikenovi. Däniken není vědec, jeho knihy nejsou vědecky podložené, ale dobře se to čte. A tohle je podobné – jde o žánr bez vědecké solidnosti, ale může některé lidi k četbě serióznějších titulů přivést.

  
  

  Na druhou stranu Tajný život rostlin prý diskreditoval určité směry vědeckého výzkumu rostlin, protože s takovým šarlatánstvím nechtěli mít skuteční odborníci nic společného.

  To bohužel stále platí, protože seriózní výzkum je neustále přikrmován nějakými podivnostmi. A řadě vědců to ublížilo a ubližuje, protože se už samotné téma začalo považovat za neseriózní a doposud se na něj obtížně získávají granty.

  Na té knize je ale zvláštní ještě jedna věc. Klíčovou roli v ní hraje jistý pan Cleve Backster. Ten začal s tím, že rostliny dokážou vnímat pocity a že jsou dokonce schopné zachytit i úmysly člověka. Říkal tomu primární vnímání – primary perception. On byl totiž expertem CIA na detektor lži. A občas se nudil, takže zkusil připnout elektrody na nějaký fíkus nebo filodendron nebo co to měl v kanceláři. A pak, když zrovna netrénoval agenty, začal dělat s rostlinami různé pokusy a výsledky publikoval v parapsychologických žurnálech. Nakonec vzbudil takovou pozornost, že jeho pokusy někdo seriózně zopakoval. Ale jeho výsledky se nepotvrdily. Zejména proto, že neměl řádné kontroly, což je základ vědeckého zkoumání. On třeba tvrdil, že rostlina dramaticky reagovala, když v sousední místnosti házel do vroucí lázně nějaké malé korýše – a vyvodil z toho, že vnímala smrt jiné živé bytosti. Seriózní věda to ale nikdy nepotvrdila.

  
  

  A co kniha Tajný život stromů, současný hit v knihkupectvích?

  To je jiné kafe. Její autor Peter Wohlleben je osvícený a poučený lesník, který si začal dohledávat a dostudovávat, co se ví o podzemní komunikaci stromů, o vztazích stromů a hub a tak dále. V knize píše věci pro laické publikum hodně zajímavé, nicméně většinu z nich zná věda třeba i desítky let. Na druhou stranu se o rostlinách stále dozvídáme něco nového.

  
  

  Rostliny si „voní“, „smrdí“ , případně i „chutnají“, říká Fatima Cvrčková

  
  

  Wohlleben píše o propojení kořenových systémů rostlin a podzemních částí hub – mycelia. Jak konkrétně může fungovat symbióza mezi kořeny a houbami?

  Například v chudších půdách dochází díky houbám k rozšíření kořenového systému, aby si ta rostlina sáhla na něco, co je pro ni špatně dostupné. A to může být dvojí případ: kořeny samy do daného místa buď nedorostou, takže mycelium jim vodu s rozpuštěnými minerály svými vlákny přivede ze vzdálenějších míst, nebo houba pro kořeny „předpřipraví“ hůře zpracovatelné látky ke snazšímu „strávení“. A hlavně, není tam jen kořen a houba, ale i bakterie. Teď je velmi moderní řešit mikrobiom člověka čili bakterie, které koexistují v našich tělech a pomáhají nám. Ale i rostliny mají své mikrobiomy. Půda je strašně složité nesterilní prostředí a mikrobiom rostlin je taky strašně složitý a špatně probádaný a pořád se tam nacházejí nové a hezké věci.

  
  

  Jaké jsou nejčastější komunikační kanály mezi rostlinami?

  Obvykle přes nějakou vysílanou chemii, přes nějaké látky. Rostliny si „voní“, „smrdí“ a případně „chutnají“ přes půdní roztok – což je opět věcí kořenů. Kořen vůbec dělá spoustu věcí naráz. Roste, vykonává fyzikální tlaky, čerpá do sebe vodu a živiny, a tím vytváří okolo sebe gradienty, jak ty živiny a voda ubývají. A taky něco „plive“ kolem sebe, třeba slizy, aby mu to lépe klouzalo při růstu. Ale slizy fungují i jako signál k přilákání vhodných mikroorganismů, které pomůžou naleptávat okolní horninu do lépe „stravitelné“ formy, jak už bylo řečeno i u hub.

  
  

  Rostliny mají schopnost vysílat spoustu signálů a když nějaké zvíře okusuje listy nebo větve stromu, okolí už ví, že se tam něco děje.

  
  

  Co za to houby a jiné mikroorganismy dostávají zpátky?

  Cukr. Ten je pro strom zadarmo, vyrobí si ho. On potřebuje světlo, vodu a vzduch, a může si dovolit krmit ty mikrouše i houby. A oni pro něj třeba rozpustí fosfor, aby byl lépe dostupný. Konkrétně fazol nebo i jiné nejenom bobovité rostliny si drží mikroorganismy umožňující jim čerpat vzdušný dusík, což je takový malý zázrak.

  
  

  
  

  Rostliny jsou prý schopny přes síť houbových vláken nebo přímo kořenovými srůsty sytit svoje kolegy stejného druhu. Posílají oslabeným kusům přes houby cukr nebo jiné látky, a tím jim pomáhají. Drží tak společenství, protože v tom je jejich síla. Osamělý strom přežije hůř…

  Ano. Ale to propojení je často i složitější. Podzemní propojení a jejich využití se může lišit případ od případu, druh od druhu. Nicméně je definitivně prokázáno, že to spojení přes mycelium funguje. Dáte rostlinu do květináče a do ní označený izotop, kousek vedle zasadíte druhou rostlinu a mezi ně vložíte síť, kterou proleze houba, ale neproleze kořen. A čeká se, zda se izotop objeví i v druhé rostlině. A pak se zkoumá, jak která houba je účinná, jak rychle a jaké látky a za jakých podmínek přenáší.

  Na druhou stranu to není jen láska. Se zdravým stromem žije houba v souladu a budou si vzájemně prospívat, ale když strom začne slábnout a umírat, tak ho ta houba sežere. Stejně je to s naším mikrobiomem. Ve chvíli, kdy zemřeme, jako první nás začnou požírat vlastní bakterie – mrtvolný rozklad začíná ve střevech. Prostě nás spotřebují jako potravu.

  
  

  Existují nějaké jiné typické situace propojení kořenových systémů?

  Jsou práce, které ukazují, že když kultivujete spolu bob a kukuřici za přispění mikrobů, tak kukuřice bobu vysílá přímé chemické signály, jimiž si ty rostliny můžou dávat vědět: „Jsem tady.“

  
  

  Vždycky trochu poklesnu na mysli, když si představím les, duby, buky, borovice a jejich vzájemné podzemní propojení a komunikaci jako wood wide web, jak už někteří tvrdí, a vy řeknete příklad s bobem a kukuřicí.

  Chápu. Jenže zkoumat vzrostlé stromy v terénu je extrémně těžké a do laboratoře je nedostaneme. A kořeny jsou sice fascinující, ale mají jednu zásadní nevýhodu, jsou pod zemí a není na ně vidět. Lépe se studují nadzemní části.

  
  

  Typické komunikační kanály jsou vůně lákající hmyz k opylování. Méně se ví, že rostliny signalizují i ohrožení a navíc při útocích predátorů do svých listů posílají látky, které housenkám nebo býložravcům nechutnají, a tím je odrazují od další konzumace. Je to tak?

  Ano. Rostliny mají schopnost vysílat spoustu chemických stresových signálů, z nichž některé jsou těkavé. Typický těkavý stresový signál je ethylen, to je plyn, nebo methyl jasmonát, což je těkavá organická sloučenina vylučovaná pletivy při mechanickém poškození. Tím pádem, když někdo okusuje větev nebo listy stromu, okolí už ví, že se tam něco děje. Tenhle vzduchem šířený signál se rychle dostane ke zbytku těla jedince, který může být dost velký, a protože je to signál pro rostlinnou říši univerzální (poplašná siréna zní stejně v Číně jako tady), tak se o tom dozvědí nejen rostliny stejného, ale i jiného druhu.

  
  

  V rostlině se ale může přenášet varování i přes elektro-chemickou aktivitu mezi buňkami. U člověka si to dokážu představit: signál jde z mozku do nervosvalového spojení nebo od žaludku do mozku a tak dále. Má rostlina nějakou podobnou „linku“?

  Rostlina je skoro celá propojená, ale ne každá buňka s každou, jsou tam okrsky. Z buňky do buňky vedou membránové trubičky, jimž se říká plasmodesmy – a tudy může řízeně protékat to, co je třeba: bílkoviny, RNA a tak dále. Plasmodesma není ale jen díra, je to díra s vrátnicí, která nepustí všechno. I takto se dají posílat varovné signály. Kdysi fungovala v Praze potrubní pošta, ale e-mail je rychlejší. Kdyby šel signál ohrožení, o němž jsme mluvily, jen elektro-chemickou cestou třeba z větve na větev, tak by to muselo jít přes kmen, což může být pěkně daleko a trvat docela dlouho. Ale vzduchem je to hned. To je pak ten e-mail.

  
  

  Peter Wohlleben, podle Fatimy Cvrčkové osvícený a poučený lesník

  
  

  Když mluvíte o potrubní poště, jak si mám představit její fungování?

  Odborně té potrubní poště říkáme symplastický tok. Každou žilkou v listu prochází dvojí potrubí – jedno od kořenů k listům, to je dřevo. A dřevo jsou vlastně takové trubičky: buňka postaví tu trubičku a pak umře, a to je dřevo. Druhý, zajímavější a složitější je lýkový tok – to jsou živé buňky se schopností měnit směr toho toku. Obvykle jimi proudí cukr a obvykle směrem od zdroje. Vezměte si třeba bramborovou hlízu: z bramborové hlízy vyraší stonek, a než se vybuduje dostatek listů na to, aby se nadzemní část uživila, tak spotřebovává tu zasazenou hlízu. Lýkem tudíž tečou cukry z hlízy do listů. Pak se listy rozvinou, stanou se fotosynteticky soběstačnými a začnou produkovat více cukru, než spotřebují. Mezi tím je už stará hlíza sežraná a lýkové systémy začnou čerpat naopak: z listů dolů, do nových hlíz na příští rok. Na rostlině ale zároveň raší další listy, později i květy a plody, a to jsou další místa spotřeby. Lýkový tok se stále aktivně mění.

  
  

  Připadá mi to fascinující.

  Ony ty kytky toho dělají strašně moc, jenomže to dělají buď pomalu, takže na to potřebujete časosběr, nebo v malém měřítku, a to potom potřebujete mikroskop. Rostliny třeba vědí, zda je stíní jiná živá rostlina nebo neživá věc – na základě změny světelného spektra. A dokáží se tomu přizpůsobit.

  
  

  Jak vy jako vědkyně zacházíte u rostlin se slovy jako „vědět“, „cítit“, „pamatovat si“? Je důležité dodržovat správné názvosloví, nebo ve své bublině vědců víte, že když se řekne, že kytka něco ví, tak všichni chápou, že „neví“, ale například právě reaguje na změnu světelného spektra?

  Vědci obecně to samozřejmě vědí. Ale my si musíme zdůrazňovat něco jiného, a to, že ty fyziologické a chemické pokusy nám dávají odpovědi na otázky, které jsme položili my. A my jsme do způsobu kladení otázek vložili své vidění světa, vlastní představy a předsudky a něco, na čem se shodneme v rámci daných pravidel hry. A měli bychom si položit otázku, a teď už opravdu provokuju: jsou ke zkoumání jiných živých entit vhodnější lidé jako živé bytosti s určitým způsobem prožívání světa, nebo spíš stroje, které jsme vytvořili?

  
  

  Cleve Backster, autor domněnky, že rostliny reagují na pocity lidí ve svém okolí

  
  

  A co je lepší podle vás?

  Myslím, že záleží na účelu kladení otázek. Hlavně musíme vědět, v jakém kontextu se pohybujeme a neztrácet to ze zřetele. Zakladatel katedry filozofie a dějin přírodních věd Zdeněk Neubauer, biolog a filozof, kdysi napsal text, v němž stálo něco ve smyslu: Dívám se z okna a vidím kolegu, jak maximálním tempem běží dolů Viničnou ulicí, a položím si otázku: proč ten Chrudoš tak utíká?

  Jedna odpověď zní: protože rychle střídá nohy, má dobře zkoordinovaný nervosvalový systém, produkuje ATP, má zrychlené dýchání i tep a tak dále. To je fyziologická odpověď. A ta druhá? Protože nechce, aby mu ujel autobus! Čili z toho plyne: starejme se o to, jak se tážeme!

  
  

  Lidé rádi přisuzují rostlinám lidské schopnosti. Ale můžeme to udělat i naopak, redukovat člověka na soubor fyziologických reakcí. I tak mystické věci jako láska nebo intuice by se u „kolegy Chrudoše“ daly popsat jako procesy biochemického stroje. A můžou v tom případě vědci říct, že rostlina má třeba chování?

  Konkrétně pojem chování přišel ze světa lidí, kteří studují živočichy, a oni si to nadefinovali tak, že se do toho nevejde vývoj. Jenže jinak než v kontextu vývoje nemá u rostlin smysl o chování mluvit. Protože rostlina nemůže dělat nějaké rychlé pohyby, ale na to, že někam doroste nebo ne, že nasazuje květy nebo shazuje listy, na to se jako na chování musí hledět. Je to chování jako odpověď na aktivní podněty zvenčí nebo dokonce na podněty z vlastní paměti. Takže ano, rostlina se chová, ale musíme rozšířit pojem chování tak, aby se tam vešly i její vývojové odpovědi.

  
  

  Kdybyste mohla být rostlina, jaká byste byla?

  Já bych nechtěla být rostlina… Ale je mně moc milý modřín, ten se mi vždycky líbil, umí nádherně kvést. Ano, modřín. Ony jsou takové hezky divné. ■

  
  

  
  

  
  

  Prof. RNDr. FATIMA CVRČKOVÁ, Dr., Dr. rer. nat.

  » Narozena v roce 1966.

  » Experimentální bioložka, vysokoškolská pedagožka, překladatelka odborných publikací, žena s renesančním přesahem.

  » Během gymnázia chtěla studovat archeologii a dějiny umění, ale nakonec zakotvila v biologii, i tak ale občas doma kreslí.

  » Ráda řeší hádanky a záhady, inspiruje ji bioinformatika.

  » Doma na malé zahrádce pěstuje řepu, mangold, dýně, okurky, fazole, rajčata nebo bylinky a na dveřích od dílny mají s manželem křídou nakresleno, co kde je a co se kam má zasadit.

  » Jejím mužem je teoretický biolog Anton Markoš.

  
  

  
  

• Spánek jako základ

  Nespavost umí člověka zdeptat – když je chronická, sám si s ní bez odborníka neporadí

  Už je to tady: rozednění na sebe dlouho nechává čekat a z práce většinou odcházíme za soumraku. A až do slunovratu se s úbytkem denního světla musíme smířit. Nejen to, ale i změna počasí proměňují naši náladu, každodenní rytmus i potřebu spánku.

  Text: ELA |  Foto: ELA, Shutterstock.cz

  
  

  Spánek je jedním z pilířů psychického a fyzického zdraví člověka, pomáhá upevňovat jeho paměť, stabilizovat emoce a zvyšovat odolnost vůči stresu. Spánková deprivace je v mnoha odborných studiích spojována se zvýšeným rizikem vzniku úzkosti a depresivních příznaků. Probdělá noc zvyšuje míru silných emocí a vede ke zhoršení emoční regulace následující den. Nevyspalý člověk je podrážděný, popudlivý nebo dokonce agresivní.

  
  

  Rozhození vnitřních hodin

  S příchodem podzimu se začíná dříve stmívat, což narušuje cirkadiánní rytmus, jakési vnitřní hodiny těla, které regulují spánek a bdění. U některých lidí se kvůli tomu vyvine sezónní afektivní porucha (Seasonal Affective Disorder, SAD), typ depresivního stavu, který se objevuje právě v podzimních či zimních měsících. I psychologové zaznamenávají nárůst klientů, kteří se v tomto období pravidelně vracejí.

  
  

  Důležitost pravidelného spánkového režimu

  Pravidelný spánek umožňuje stabilizaci biologických rytmů v těle, vyrovnává například hladinu hormonů serotoninu a melatoninu, které jsou klíčové pro dobrou náladu a snadné usínání. Činí nás odolnějšími vůči stresu, dokážeme pak lépe ovládat podráždění a frustraci, a také významně pomáhá našemu imunitnímu systému odolávat útokům různých sezónních nachlazení, viróz a alergií.

  
  

  Jak na spánkovou hygienu

  ● Pravidelnost: Chodit spát a vstávat ve stejnou dobu každý den, i o víkendu.

  ● Prostředí ložnice: Temné, tiché, s teplotou kolem 18 až 20 °C. Hodinu před spaním odložit telefon, vypnout počítač a televizi.

  ● Stravovací návyky: Poslední těžší jídlo asi 2 až 3 hodiny před spaním. Večer nekonzumovat kofein, alkohol a sladké.

  ● Fyzická aktivita: Pravidelný pohyb je velmi prospěšný, ale intenzivní cvičení je lepší plánovat na dopoledne či odpoledne.

  ● Večerní rituál: Čtení, teplá sprcha, dechové cvičení nebo meditace jsou pro tělo a mysl signálem, že odkládáte denní starosti a povinnosti a vstupujete do fáze uklidnění a hlubokého odpočinku. Každému vyhovuje něco jiného, hledání toho pravého může chvilku trvat.

  
  

  Denní návyky podporující kvalitní spánek a náladu

  Přemysl Khýr z týmu psychologů ELA poznamenává, že když pracuje s pacienty, zajímá se hlavně o to, jak probíhá jejich den. „Denní události mají významný vliv na naše večerní myšlenky, emoce a tělesné napětí. Pokud jsem přes den zažil více stresu, není dobré s jeho zpracováním čekat až do postele, kde si ho teprve uvědomím.“ Své klienty proto učí, jak se stresem aktivně pracovat již v průběhu dne. Vždycky jim doporučuje pravidelný pohyb, který umožňuje rychleji metabolizovat stresové hormony z těla, a dále krátké, klidně jen pár vteřin trvající pauzy mezi pracovními úkoly, vyplněné dechovým cvičením a relaxačními technikami. „V souvislosti se spánkem vyzdvihuji každodenní pobyt venku na denním světle, i když je zataženo. Ideální je svižná procházka v přírodě,“ dodává. Zatímco dechovým a relaxačním technikám se člověk musí naučit, malé radosti v podobě oblíbené hudby, kreativní činnosti nebo setkání s lidmi si může během dne dopřát úplně každý. Stimuluje to obnovu psychické energie.

  
  

  S kratším dnem a ochlazením chuť na procházky na podzim u leckoho klesá, pohyb je ale důležitý

  
  

  Léky na spaní a doplňky stravy

  „S pacienty se často dotýkáme tématu léků, kde vždy odkazuji na lékaře, do jehož odbornosti toto téma patří,“ uvádí Khýr. „Nicméně někteří pacienti zmiňují dobrou zkušenost s některými suplementy, například s tabletami L-tryptofanu.“

  Ltryptofan je aminokyselina potřebná pro tvorbu serotoninu a melatoninu, vyskytuje se přirozeně v mléčných výrobcích, banánech a krůtím mase, obsahují ji také ořechy a semínka. V tabletách lze zakoupit i hořčík a vitamin D, popřípadě melatonin, které si klienti rovněž pochvalují. Hořčík uvolňuje svalové napětí a vitamin D ovlivňuje chod našich vnitřních hodin. Jeho nedostatek může způsobit nespavost či špatnou kvalitu spánku.

  
  

  Síla přírody

  Po staletí využíváme k podpoře usínání a zlepšení kvality spánku meduňku lékařskou. Její pozitivní vliv na náladu a zklidnění centrálního nervového systému dokazují i klinické studie. Podobné účinky mají také heřmánek pravý, kozlík lékařský, chmel otáčivý a levandule lékařská.

  Všechny tyto tradiční byliny se dají užívat formou čajů, které jsou vhodné pro večerní rituál a mají mírný účinek, který lze zvýšit užíváním koncentrovanějších tinktur a extraktů. Ty se hodí při výraznějších potížích. Při psychogenní nespavosti a úzkostech také příznivě působí aromaterapie v kombinaci s relaxačními technikami.

  Je však dobré pamatovat na to, že i neškodné bylinky mohou interagovat s léky, zejména psychofarmaky nebo přípravky na tlak. Přemysl Khýr proto doporučuje konzultaci s lékařem nebo fytoterapeutem, a u dětí, těhotných nebo kojících žen považuje odborné vedení přímo za nezbytné.

  
  

  Co je ELA

  ELA je systém péče o zaměstnance vyvinutý v České republice, s jehož pomocí dosahují firmy nižší nemocnosti, fluktuace, nespokojenosti na pracovišti apod. Výsledkem je vyšší úroveň firemní kultury a efektivity práce, pozitivní zpětná vazba od zaměstnanců spoluvytváří kladný obraz na veřejnosti a zvyšuje atraktivitu zaměstnavatele. Služby systému jsou k dispozici všem zaměstnancům lékáren Dr. Max. Tým ELA tvoří odborníci z oblasti psychologie, práva, financí, zdraví a životního stylu. Jsou kdykoliv k dispozici všem zaměstnancům lékáren Dr. Max. Nejčastěji pomáhají v těchto oblastech:

  ● Psychologie (např. vyhoření, úzkosti, problémy zdravotní, vztahové nebo s dětmi)

  ● Právo a mediace (např. rozvod, dědictví, revize smluv)

  ● Rodinné finance (např. rodinné úspory, revize pojistek, půjček, investice)

  ● Zdraví a životní styl (např. závislosti, stres, úzkost, chronická únava, poruchy spánku nebo příjmu potravy apod.)

  
  

  Kdy je čas vyhledat odbornou pomoc

  Pokud potíže se spánkem trvají déle než tři nebo čtyři týdny a nelepší se, je správné obrátit se na praktického lékaře, který doporučí vyšetření u specialisty, pravděpodobně u neurologa, psychologa nebo psychiatra, či ve spánkové laboratoři. Varovnými signály doprovázejícími nespavost jsou úzkost, zhoršená nálada, ztráta energie, změna chuti k jídlu, klesající pracovní výkon a uzavírání se do sebe. ■

  
  

  
  

  Kdo je PhDr. Přemysl Khýr

  Psycholog a psychoterapeut, člen Asociace klinických psychologů ČR se zaměřením na léčbu potíží se spánkem, působí v Praze a Berouně. Jako hypnoterapeut je veden v oficiálním adresáři České psychoterapeutické společnosti. Zkušenosti z klinického prostředí využívá také v pomoci klientům z firemního a soukromého sektoru, včetně sítě Dr. Max. Je EMDR (Eye Movement Desensitization and Reprocessing) terapeutem s dokončeným výcvikem pod záštitou Českého institutu pro psychotraumatologii a EMDR. Aktuálně absolvuje akreditovaný pětiletý kognitivně-behaviorální psychoterapeutický výcvik.

• Krystyna Wanatowiczová: Když synové trpí za otce

  Napsat životopisnou knihu tak, aby se četla doslova jako román, to je vskutku královská disciplína. Takovými knihami jsou určitě portréty Miloše Havla a Vítězslava Nezvala z pera Krystyny Wanatowiczové. Čtou se jedním dechem a nijak nevadí, že to jsou opravdu „bichle“. A i když už se nejedná o prudce žhavé novinky, pořád jde o horké kandidáty na „knihu pod stromeček“. Autorka se v obou případech rozhodla rozbít určitý stereotyp, se kterým jsou obě významné postavy naší kultury spojeny.

  Text: David Laňka | Foto: Archiv redakce

  
  

  Co pro vás osobně znamenají Miloš Havel a Vítězslav Nezval?

  Dva výjimeční muži, na jejichž osudech se dá dobře ilustrovat naše minulost. Havel byl filmový podnikatel a národní demokrat, tedy bytostný pravičák. Nezval hlavní tvář levicové avantgardy, geniální umělec a komunista. Sblížili se navzdory odlišnému politickému smýšlení. Rozdělil je až komunistický režim, který Nezval reprezentoval a Havla vyštval ze země.

  
  

  Hrálo nějakou roli v tom, že jste po vaší oceňované knize o Miloši Havlovi jako hrdinu té další zvolila právě Nezvala to, že se ti dva znali?

  Určitě. Právě u Havla jsem se s Nezvalem setkala jinak, než jak ho máme zafixovaného ze školních osnov. Hlavní představitel Devětsilu, autor geniálního Edisona a surrealista, který pak napsal oslavnou poému o Stalinovi. Myslím, že s touto zkratkou si většina gymnazistů vystačí. Na Nezvalovi mě zaujal jeho politický příběh, protože od května 1945 se stal propagandistou a význačným komunistickým funkcionářem. Právě tato linka se stala těžištěm mé knihy o Nezvalovi a jeho synovi.

  
  

  Kontroverzní postavy první republiky představují pro Krystynu Wanatowiczovou výzvu k rozbití jejich obvykle černobílého popisu

  
  

  Jak se protínají osudy Havla a Nezvala ve vašich knihách?

  Na jejich životech mě zaujal takový symbolický moment. Psal se poslední duben roku 1945 a oni spolu prožívali konec války v Havlově barrandovské vile. Z mého pohledu to byl paradoxně poslední okamžik, kdy spolu mluvili jako svobodní lidé. Jejich role se po válce úplně prohodily. Z filmového magnáta se stal psanec, který byl nejprve ve vazbě, přišel o veškerý majetek a po neúspěšném útěku za hranice skončil ve vězení. Z Nezvala se stal přednosta filmového odboru na ministerstvu informací, který dohlížel na znárodněnou kinematografii, tedy také na filmové ateliéry, které vybudoval Havel a jeho Lucernafilm, likvidovaný Nezvalovými podřízenými. Nezval začal jezdit na filmové festivaly, měl řidiče, kupoval si zahraniční limuzíny. Podobně jako dříve Havel. Rozdíl byl v tom, že Nezvalovi tento přepychový život platil stát a jemu to vůbec nepřišlo divné.

  
  

  To byl Nezval opravdu tak sebestředný, bez jakékoli sebereflexe?

  V některých momentech se choval jako bezohledný sobec. Jeho povaha řadu empatičtějších jedinců zcela šokovala. Tím, že byl geniální umělec, měl někde přidáno, ale jinde ubráno. Jan Werich ho charakterizoval jako kouli geniality, hoven a perel. Myslím, že to je příměr, který Nezvalovu osobnost perfektně vystihuje.

  
  

  
  

  Je pravda, že byl ochotný napsat verše komukoliv, když dostal zaplaceno?

  Za první republiky si psaním vydělával na živobytí a kombinoval komerční tvorbu s uměleckou. Nevyčítala bych mu komerci, byť její kvalita byla často nevalná, ale rozhodl se pro ni sám, živila ho a nijak to nedevalvuje jeho výjimečnou poezii. Problém nastal, když se za totality rozhodl, že bude za peníze opěvovat lidi a skutky hodné opovržení. Když například krátce po sobě zemřeli Stalin a Gottwald, byl už státním básníkem a tuto agendu měl takzvaně povinnou. V Rudém právu musely vyjít jeho smuteční verše. Zároveň ale Stalina opěvoval už za první republiky a stejně tak napsal smuteční báseň, když zemřel prezident Masaryk. Nezval míval období, kdy se jako autor rozpínal do všech směrů. Byl nezkrotný v životě i v poezii. Pro sebe tomu říkám jukeboxová tvorba. Hodíte minci, zmáčknete -ismus a on vám „vyplivne“ požadovaný výtvor.

  
  

  Třebaže se Nezval stal „státním básníkem“ komunistického režimu, jeho kvality jsou nesporné. V roce 2000 byla na jeho počest u příležitosti nedožitého jubilea vydána dvousetkorunová pamětní mince

  
  

  Co komunisté vytýkali Havlovi?

  Havla obvinili z kolaborace s nacistickým režimem, ale jednalo se spíš o drby a polopravdy než relevantní informace typu: tehdy a tehdy udal pana XY. Havel byl vinen hlavně tím, že hostil některé Němce ve své vile. To dělal z ryzího pragmatismu, aby mohl produkovat filmy a dál podnikat. Firma, kterou měl se svým bratrem, zaměstnávala v Lucerně, Lucernafilmu a na Barrandovských terasách stovky lidí. Řadě z nich pomáhal vyhnout se totálnímu nasazení, půjčoval jim peníze a přimlouval se nejen za známé umělce, ale také za příbuzné řadových zaměstnanců. Mnozí to dosvědčili. A dokonce se jejich potomci ozývali po mnoha desítkách let i mně. No a Nezval se paradoxně stal jedním z mála komunistických umělců, kteří se Havla po skončení války opakovaně zastávali, dokonce ho hájil i před soudem. To všechno jsou momenty, které stálo za to připomenout.

  
  

  Krystyna Wanatowiczová pro sebe zvolila knižní tvorbu poté, co se rozhodla opustit novinářskou rutinu kvůli založení rodiny.

  
  

  A jak si tohle Nezvalovo chování – že byl schopný zastat se Havla či Demla – vysvětlujete? Musel přece vědět, že tím ohrožuje vlastní postavení…

  Havel zachránil Nezvalovi život tím, že ho dostal z gestapácké vazby, kde se v roce 1944 ocitl. Právě díky svým nadstandardním kontaktům, které mu komunisté po válce vyčítali. Nezval mu vděčil za hodně, a proto ho nahlas hájil. Jakubu Demlovi zase Nezval vděčil za pomyslné básnické osvícení, považoval ho za jeden ze svých uměleckých vzorů. Nesnesl pomyšlení, že by tento veliký básník měl skončit za mřížemi. Jak vidíte, někdy opravdu významně pomohl lidem, kterých si vážil.

  
  

  Co podle vás Havel a Nezval zosobňují v rámci české povahy, národa, historie?

  U obou jsem řešila téma kolaborace a svědomí. Havel se s Němci stýkal, ale de facto z donucení, protože bojoval o ateliéry a záchranu českého filmu. Vstoupil na tenký led, protože se rozhodl chránit rodinu svého bratra, své podniky a zaměstnance. Bylo to pragmatické a určitě si část lidí dodnes myslí, že měl být větší hrdina. Ale ne všichni byli hrdinové a dali se na odboj. Havel se nestýkal s Němci jen pro své pohodlí a také soud po válce dospěl k závěru, že se v jeho případě nejednalo o kolaboraci. Nezval se s komunistickým režimem zapletl dobrovolně a myslel při tom hlavně na sebe. Také pomáhal, ale ne tak, aby tím ohrozil sám sebe a navzdory svým opravdu extrémně nadprůměrným příjmům nebyl nikterak štědrý k rodinám kolegů, kteří v 50. letech skutečně trpěli.

  
  

  Nezval patřil mezi básníky, kterého veřejnost znala od Šumavy k Tatrám a byl skutečně slavný jako Karel Gott, říká autorka jeho knižního profilu.

  
  

  Co rozhodlo, že jste si řekla, že budete psát o Nezvalovi? Cítila jste i něco jako potřebu rehabilitovat jeho pověst?

  Neřekla bych, že jde o rehabilitaci, jako spíš připomenutí, že tento člověk má na naší kulturní, společenské a politické mapě své význačné místo. Navzdory svému úděsnému charakteru a vlastně i právě proto. Nemůžeme dělit autory na hodné a zlé. Málokdy je to jednoznačné, často se tyto kategorie míchají. Nezval napsal jak geniální díla, tak i úplný brak, a to nejen politický. Právě na jeho osudu a jeho chování se dá historie dobře učit. Zjistíme, že rozhodně není černobílá a že se nám stále vkrádá do přítomnosti. Ale abych odpověděla na vaši otázku, k rozhodnutí zabývat se Nezvalem hlouběji mě přivedl osud jeho syna Roberta, jehož básničky jsem objevila v antikvariátu. Pochopila jsem, že byl nešťastný ze svého údělu syna slavného otce, jenž se stal pilířem režimu. Robert se to snažil zvrátit a koncem 60. let to vypadalo nadějně. Po invazi a zejména na začátku normalizace se ale opět vrátil pohled padesátých let, že Nezval musí dál zůstat tím nedotknutelným státním básníkem. Žádný bohémský umělec, který svého času patřil k nejvýznamnějším surrealistům. To se zamlčovalo a Robert tím nesmírně trpěl.

  
  

  Autorské čtení v Břeclavi s ředitelem knihovny Jaroslavem Čechem.

  
  

  Co vlastně Robert pro Nezvala znamenal? On ho pojmenoval podle své známé literární postavy, je to tak?

  Přesně tak. Jméno Robert mělo v Nezvalově tvorbě symbolické postavení. Ještě v dobách surrealismu vydal anonymně sbírku Hořké balady věčného studenta Roberta Davida. Měly tehdy fenomenální komerční úspěch. Napsal pak ještě dvě pokračování a Robert David byl tak trochu jeho alter egem. Když se mu v roce 1954 narodil syn, který by mimochodem letos už měl za sebou oslavu jednasedmdesátin (nedožil se jich, protože v lednu 1971 spáchal v 17 letech sebevraždu – pozn. red.), dal mu to jméno a na jeho počest složil sonety, které vyšly v obrovském nákladu. Nezval se do syna zamiloval podobně jako dítě do hračky. Všude ho brával s sebou, chlubil se jím, ukazoval ho přátelům a vytvořil mu horoskop. Předpovídal mu slávu a genialitu. Bohužel to s Robertem nedopadlo podle otcových předpovědí. I proto, že chtěl otce zbavit toho cejchu prorežimního autora, což mu komunističtí funkcionáři nedovolili.

  
  

  Psát knihy o někom, jehož pozůstalí žijí, je jedna věc, ale co vím, tak po Nezvalovi nikdo „nezbyl“. Jak náročné bylo shánět informace, zdroje?

  On měl naštěstí oddanou manželku Fáfinku, která celý život schraňovala nejen jeho rukopisy, ale také korespondenci a řadu dokumentů a fotek. Po její smrti se většina věcí dostala do Památníku národního písemnictví, takže Nezvalova pozůstalost je obří a čítá víc než 200 krabic. Další hutná porce materiálů je v Národním archivu a dalších institucích. A spoustu informací získáte z dobových novin a časopisů, z knih a dnes už bohužel jen hrstky pamětníků. Díky tomu, že jsem se spojila s Robertovou nevlastní sestrou, získala jsem také pozůstalost po básníkovu synovi.

  
  

  O Nezvalovi se říká mnohé. Na jednu stranu nesmělý mladík, na druhou prostopášník. Na jedné straně vyznavač surrealismu, na druhé komunista. Muž, který psal oslavné básně na Stalina, a přitom se nebál zastat těch, které stalinská moc ničila… narazila jste někdy na něco, co se o něm sice říká, ale zjistila jste, že se to nezakládá na pravdě, že jde o legendu?

  Říkalo se o něm ledasco, ale do nesmělého mladíka měl daleko. Byl velmi suverénní a jistý si sám sebou. Své geniality si byl vědom. Ohledně těch legend se například léta říkalo, že za napsání Stalina dostal dvě stě tisíc korun. V reálu to bylo „jen“ sto tisíc, což byly ve své době i tak obrovské peníze.

  
  

  Jsou nějaké teorie o tom, kde se to „básnické střevo“ v Nezvalovi vzalo, když pocházel z velmi skromných, a ne úplně intelektuálních poměrů?

  Nezvalův otec byl učitel, miloval poezii a zvlášť básníka Vítězslava Hálka, proto mu dal stejné křestní jméno. S velikým básnickým talentem se ale Nezval zkrátka narodil.

  
  

  Jaký byl vlastně jeho vztah k rodičům? Pomáhal jim?

  Své rodiče ctil a miloval, představovali pro něj přístav, do něhož se pravidelně vracel. V Praze býval bohémem, který prohýřil noci, u rodičů v Brně žil spořádanějším životem.

  
  

  Jak režim nesl jeho někdejší surrealistické období nebo to, že Nezval psal velmi otevřenou erotickou literaturu?

  Komunisté nenáviděli surrealisty od doby, kdy jim to ve 30. letech nařídili z Moskvy. Jediné povolené umění se jmenovalo socialistický realismus. Surrealistické výlety do podvědomí považovali komunističtí vykladači kultury za něco divného, prohnilého, dekadentního a navíc zavánějícího „nepřátelským západem“. Surrealisté začali být po únoru 48 pronásledovaní. Záviše Kalandru pověsili, na Karla Teigeho odporně útočili v tisku a perzekvovali ho, nakonec to jeho srdce nevydrželo a zemřel. Nezval si rozpuštěním Surrealistické skupiny de facto předplatil lepší zacházení. Musel to ale stvrdit po roce 1948 tím, že si veřejně posypal hlavu popelem a přijal roli básníka, který se ocitl v surrealistickém bahně, jak se tehdy říkalo, ale díky pomoci komunistů se z něj dostal ven. Když si dnes čtete tehdejší útoky na umělce, jako byli například Jiří Kolář nebo Karel Teige, není vám dobře na duši.

  
  

  Myslíte, že si Nezval po válce uvědomil, že to nejlepší již stvořil?

  Těžko říct, do jaké míry zpytoval své svědomí. On se někdy choval jako rozmazlené dítě, ubližoval lidem kolem sebe, ale vůbec si toho nebyl vědom. Já jsem žádnou jeho konfesi nenašla a myslím, že chtěl, aby za něj mluvilo jeho dílo. Domnívám se, možná trochu naivně, že kdyby předčasně nezemřel v roce 1958, došlo by u něj k většímu vzbouření se. Řada jeho přátel a vrstevníků odsoudila okupaci v roce 1968 a myslím, že by udělal to samé. I kvůli svému synovi, který tuto národní tragédii těžce nesl.

  
  

  Když jsem kdysi dělal rozhovor s Vladimírem Rážem, vyprávěl mi příhodu o tom, jak chtěl Nezval kdysi hrát hlavní roli ve své hře o Třech mušketýrech a nechtěl si nechat vymluvit, že na to úplně nemá postavu. Jak to bylo s touhle „narcistní“ Nezvalovou stránkou?

  Ano, k tomu doopravdy došlo. Nezval svá díla uměl nazpaměť a jeho snem bylo zahrát si D’Artagnana. Když Ráž coby D’Artagnan jednou onemocněl, Nezval zcela vážně přesvědčoval vedení karlínského divadla, že za něj zaskočí. Samozřejmě, že z toho sešlo, protože se nevešel do Rážova kostýmu. Jak jsem už říkala, on o sobě nepochyboval a byl přesvědčený o své výjimečnosti.

  
  

  Jedna věc je fascinující, obzvláště v dnešní době – Nezval byl od 30. let až do své smrti skutečnou celebritou. Jako básník. To je dnes už nepředstavitelné. Čím to podle vás bylo způsobené?

  Slovo mělo zcela jinou váhu než dnes, nebyla televize a internet, více se četlo a skrze knihy se ještě daly ovlivnit masy lidí. Nezval patřil mezi básníky, které veřejnost znala od Šumavy k Tatrám, a byl skutečně slavný jako Karel Gott. Miliony lidí znaly jeho verše nazpaměť.

  
  

  Vítězslav Nezval ve své tvorbě opsal dlouhý oblouk od avantgardy po propagandistickou poezii

  
  

  Zjistila jste, jak a kdy Nezval tvořil? V kavárně, v tichu, doma?

  On měl celoživotní zvyk, že psal každé léto doma u rodičů v Brně. Někdy zůstával až do září a opravdu skoro celou tu dobu psal. Když se podíváte na soupis jeho díla, máte pocit, že nemohl dělat nic jiného. Byl nesmírně pracovitý.

  
  

  Báseň Stalin napsal Nezval k sedmdesátinám sovětského diktátora, i když vlastně vyšla až o rok později – je dlouhá, obsahuje celkem sedm zpěvů

  
  

  Co byste byla ráda, kdyby si čtenář z vaší knihy odnesl?

  Chtěla jsem osud Nezvala a jeho syna zasadit do společenských, politických a kulturních souvislostí, pokud možno srozumitelnou formou. Chápala jsem sebe jako prostředníka, který čtenáři představí Nezvala a jeho éru také z pohledu těch, kteří ji zažili a nežili ji zdaleka tak poživačně jako on. Zda se to podařilo, nechávám na čtenářích.

  
  

  Pojďme ještě zpátky k Miloši Havlovi. Jeho význam pro český film je nepopiratelný. V čem spočívala jeho největší zásluha?

  Určitě to byl člověk, který se zasadil o vybudování barrandovských filmových ateliérů a který začal ve svém Lucernafilmu vyrábět výrazné české filmy. Tituly jako Kristián, Eva tropí hlouposti nebo Noční motýl zná pořád dost lidí. O jeho roli zachránce během války už jsem se zmínila. Dal také příležitost dvěma výrazným režisérům, a umožnil jim točit filmy podle svých představ. Byli to Otakar Vávra a František Čáp. A zase tu máte ty hořké konce: Čáp komunisty nesnášel a emigroval, Vávra na Havla po válce nasazoval, inicioval na něj dokonce udání a stal se prominentem režimu.

  
  

  V seriálu Česká televize „Bohéma“ vyzněl Miloš Havel tak trochu jako zženštilý bohém, co dokázal v době okupace kličkovat mezi oběma stranami, aniž si zadal, ale zároveň by neobětoval všechno pro „vyšší spravedlnost“. Z vaší knihy jsem ale nabyl pocitu, že to takhle úplně nebylo…

  Miloš Havel byl gay, což musel ve své době před veřejností skrývat. Homosexualita byla trestná. Mně osobně nepřipadal zženštilý, autorům seriálu možná ano, a proto ho tak představili divákům. Nicméně Jaromír Plesl ho ztvárnil moc dobře. Havel se snažil uhrát, co se dalo. Rozhodl se s nacisty vyjednávat, oni ho vydírali i kvůli jeho orientaci a sehrál s nimi dost náročnou šachovou partii. Zachránil leckoho a leccos, svou pověst bohužel nikoli. Pro odbojáře a lidi, kteří utekli do exilu, zůstával kolaborantem, jakkoli neměl nikoho na svědomí a všichni naopak věděli, že před ním mohou nacisty kritizovat.

  
  

  Jaký byl vlastně jeho osud poté, co skončila válka a emigroval?

  Snažil se v Západním Německu obnovit filmovou produkci a založil německý Lucernafilm. Natočil remake slavného Kristiána, ale komerční úspěch, jako kdysi v Československu, se už nedostavil. Peníze, které měl, postupně prohrával v kasinech, nechával se okrádat v restauracích, které založil. Skončil sám, jen se psem v maličkém květinářství, kde prodával, a s velkými dluhy.

  
  

  Autorské čtení v Jičíně

  
  

  Viděli se někdy s Nezvalem v zahraničí?

  Ano, setkali se v roce 1954 ve francouzském Cannes. Nezval vyprávěl Havlovi o poměrech v Československu a asi to nebyl moc veselý rozhovor. Bylo to už po Stalinově smrti a možná, že Nezval začal doufat, že se u nás něco změní. Havel byl naopak skeptický, komunistům nevěřil, protože mu všechno vzali a zničili mu život. Bavili se také o Havlově rodině, která byla po roce 1948 velmi perzekvovaná. Sebrali jim téměř veškerý majetek včetně rodinného sídla Havlových, synovcům Ivanovi a Václavovi nedovolili studovat na vysoké škole. Nezval Havlovi určitě o starším Václavovi vyprávěl, protože ho přišel v 50. letech navštívit. Chtěl s přáteli vydávat časopis a skládal básničky. Mimochodem, Nezval vytvořil pro Václava Havla horoskop, když byl ještě dítě a docela se trefil. Předpověděl mu, že bude výjimečný, nadaný a předurčený k veřejným funkcím.

  
  

  Pokud by se Nezval dožil invaze v roce 1968, odsoudil by ji, myslí si Krystyna Wanatowiczová

  
  

  Napadá mě – co vás vlastně láká na tom, omlouvám se za ten termín, „hrabat“ se v této etapě historie?

  Jako novinářka jsem se jeden čas zabývala profily více či méně kontroverzních lidí z politiky a byznysu. Ve chvíli, kdy jsem založila rodinu, se ukázalo, že bude složité pokračovat v práci v dosavadním rytmu. Hledala jsem něco, co s novinařinou souvisí, ale není to zase tolik aktuální. Havel a Nezval se pro mě stali ideálními postavami ke zpracování. Oba byli již za svého života vnímáni kontroverzně a jejich obraz se prezentoval značně černobíle. A hlavně ani o jednom nevznikla po roce 1989 nějaká větší životopisná kniha. Pokusit se rozbít onu černobílost a plasticky popsat faustovské osudy těchto výjimečných mužů bylo velmi lákavé.

  
  

  Nacházíte někdy věci, které vám poskytují odpověď na současné věci?

  Určitě, ne nadarmo se říká, že kdo nezná minulost, nepochopí současnost. Když si člověk uvědomí míru hodnotové devastace a intelektuálního vykrvácení, které se v naší zemi udály po letech 1939, 1948 a 1968, není divu, že to u nás stále nefunguje tak, jak bychom si představovali. Uvědomila jsem si také, co všechno komunisté této zemi způsobili svými nesmyslnými zákazy poznávat svět. Lidé se kvůli nim nemohli sami přesvědčit, jak to venku vypadá a udělat si vlastní názor. I proto měla řada z nich o životě za železnou oponou zidealizované představy. Není náhoda, že po roce 1989 dostala největší prostor orientace na konzum a ideály, jež se na chvilku mezi lidmi v listopadových dnech probudily, se zase rychle vypařily.

  
  

  Je asi brzy ptát se, jestli máte v hledáčku nějakou další osobnost, ale přesto, máte?

  Plánů mám vícero, ale nejprve je zapotřebí vyčistit si stůl a dohnat resty. ■

  
  

  ​Krystyna Wanatowiczová

  » Novinářka a publicistka narozená v roce 1979 v Liberci.

  » Vystudovala kulturologii na Filozofické fakultě UK a Francouzsko-český institut řízení na VŠE v Praze.

  » S médii přišla do kontaktu jako studentská mluvčí občanské iniciativy Impuls 99.

  » V letech 2000–2006 působila v domácí rubrice časopisu Týden, poté se stala redaktorkou a editorkou publicistiky v deníku Mladá fronta Dnes.

  » V roce 2019 připravila výstavu Jak Lucerna povznesla velkoměstský ráz Prahy, která pojednávala o historii paláce a rodině Havlových.

  
  

• Padesátka a vánoční výzdoba

  Ani nevím, jak se to stalo, ale už jsou tady zase – mám samozřejmě na mysli advent a Vánoce. Sociální sítě se nejpozději od konce září pohoršují nad vánoční výzdobou v chrámech konzumu. To není nic nového. Zaujaly mě ale komentáře na téma domácí vánoční výzdoba. Zdá se, že i v tomto ohledu panují mezi našimi bližními velmi rozdílné názory.

  Text: Marie Petrovová | Foto: Adobe Stock.cz, archiv Marie Petrovové

  
  

  První dechberoucí vánoční výzdobu jsem viděla někdy na sklonku roku 1990 v Salcburku. Divím se, že u té výlohy nestojím ještě teď. Bylo tam prostě všechno: jesličky, starý kolotoč, zmrzlinář, párkař, figurky, autíčka, vláčky, stromečky a domečky a samozřejmě sníh. Myslím, že mi u té výlohy ukápla i nějaká ta slza. Možná dojetí z místní adventní atmosféry, možná i ze vzteku, protože mi bylo jasné, že dětství, které by si takovou parádu báječně užilo, je pryč.

  Dnes jsou vánočních dekorací plné obchody, o těch internetových nemluvě, a sociální sítě jsou stejně tak plné názorů na to, zda vánoční výzdoba ano, nebo ne – a když ano, tak kolik. Je to asi trochu úchylka, ale baví mě ty komentáře číst. Rozhodně ne proto, abych se pokoušela o nějaké psychologické profily diskutujících. Spíš proto, že mě baví sledovat, kolik různých emocí a pohledů se z tématu vánoční výzdoby dá vykutat. Můj vztah k ní nepochybně ovlivnil onen salcburský šok. Chtěla bych to domů všechno! Naštěstí je manželství uměním kompromisů. Můj muž preferuje výzdobu uměřenou a postavenou na starých ozdobách, jak říkáme tam, kde jsem se narodila, na baňkách (další oblíbené téma sociálních sítí – máte doma vánoční kouličky nebo baňky, aha?!). Občas se pokusím propašovat do obýváku nějakého toho vánočního skřítka, zpravidla neúspěšně. Už přes dvacet let mi rozmlouvá svítící srnky na zahradu.

  Krásný rozkládací Kubaštův papírový betlém jsme museli přesunout do jiného pokoje, protože naše kočka usoudila, že jediným právoplatným obyvatelem legendární jeskyně je ona sama. Ale koho by vlastně překvapilo, že si o sobě kočka myslí, že je bůh a patří do jesliček? Pokoušela jsem se nahradit betlémský výjev červeným sobem se zlatými parohy, leč byl nemilosrdně vypakován.

  Asi chápete, že na vánočních trzích mám dovoleno pořizovat jen jídlo. Nevadí, našla jsem si kompenzaci. Mám kamarádku, která o každém adventu promění svůj byt v kouzelný svět Vánoc. Vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby u ní doma bydlel sám jejich Duch z Vánoční koledy. Musím se zeptat, jestli celoročně nepodřimuje zavřený v krabici společně s tím vším. Jakože doopravdy se vším. Se zasněženými domečky, zachumlanými figurkami, které spěchají na půlnoční nebo ke stromečku, s andělíčky, sněžícími koulemi a se spoustou plápolajících světýlek.

  Kolik lidí, tolik názorů a… tolik Vánoc. Jestli mě něco rozesmutní, pak to, když má někdo na sítích potřebu psát, že je něčí výzdoba hnusná nebo přeplácaná nebo nějak jinak nedostatečná. Pokud nám naše balení Vánoc vyhovuje, je jednoduše správné.

  Spousta z nás si dává předsevzetí s příchodem nového roku. Co to letos udělat o něco dřív? Co se tak dohodnout, že budeme respektovat vánoční výzdobu těch druhých? A i kdyby naše volba byla úplně jiná, popřejeme jim ze srdce krásné a klidné svátky. Tak jako vám je teď přeju i já, ačkoli byste třeba červeného soba klidně vyšoupli na půdu nebo do koupelny.

  Krásné Vánoce vám přeje 

  Padesátka Marie

• Ach, ty internety!

  Je počítačová popřípadě smartphonová gramotnost pro diabetika výhodou, nebo ne? Každá odpověď je správná. S internetem se to má totiž stejně jako s ohněm – může to být dobrý sluha i zlý pán.

  Jakmile se s diagnózou diabetes setká člověk, který je na sítích jako doma, sotva se může chovat jinak, než že začne „sjíždět“ internet, aby získal co nejvíc informací souvisejících s jeho onemocněním. Internet je obrovská pomoc třeba při shánění potravin a nápojů vhodných pro cukrovkáře – ostatně o tom, že běžné obchody mají širší sortiment pro lidi trpící celiakií než pro diabetiky, třebaže jedněch je u nás jen jedno procento, zatímco druhých desetina, jsme se už zmiňovali. Je to sice sotva pochopitelné, ale tahle milionová cílová skupina diabetiků nechává u nás potravinářskou výrobu i tradiční obchod zatím celkem v klidu, početnost tu totiž ještě zdaleka neznamená nepřehlédnutelnost, a tak, shání-li člověk například proteinové těstoviny, prakticky nikde jinde než u nějakého e-shopu nepořídí. Tady je internet k nezaplacení.

  Jakmile se ale cukrovkář vydá brouzdat cíleně sítí, nechá v ní uváznout chtě nechtě i svůj zdravotní profil, a to s sebou nese určitá rizika. Například se na člověka náhle odsouzeného k průběžnému monitorování hladiny cukru ve své krvi sesypou nabídky pomůcek, které to prý dokážou udělat neinvazivním způsobem – neboli nepotřebují k tomu ani kapičku krve.

  Na vývoji takových pomocníků pracují přední technologické firmy světa, protože ty na rozdíl od potravinářů obrovský význam početné cílové skupiny pochopily. Když na začátku roku psal magazín Forbes o tom, že poměrně blízko je spolehlivému výsledku v tomto směru značka Samsung a její chytré hodinky, užil autor opravdu silných výrazů. Mohli jsme číst o průlomovém překonání konkurenčních Apple Watch nebo o nalezení svatého grálu mezi tzv. wearable tech neboli nositelnými zařízeními (prý se to takhle vážně překládá).

  Vzpomeňte si na to, až se vám při procházení internetu na displeji objeví inzerát na neinvazivní glukometr za pár stovek. A vzápětí ho odignorujte, protože v době uzávěrky tohoto čísla ještě nikdo nic podobného nikde na světě spolehlivě neodzkoušel. I když na vás z vyobrazení těch hračiček mohou vykukovat (zneužité) značky renomovaných výrobců. To, co v tomto ohledu dosud vzniklo, zkrátka nefunguje. Až to fungovat bude, ta informace vás nemine, protože půjde o skutečnou revoluci v dějinách monitoringu glukózy a koneckonců o převrat v historii cukrovky vůbec, protože např. pravděpodobnost včasného odhalení nemoci už ve fázi prediabetu se násobně zvýší. Povyk, který se strhne, nepřeslechnete. Ten, kdo s nositelným glukometrem, který se obejde bez průniku jehly kůží, přijde jako první, se určitě nespokojí s pokoutnou inzercí, ale odpálí ohňostroj.

  Zatím jsme ale podle všeho pořád blíž jen tomu silvestrovskému.

  
  

  Krásnou zimu vám přeje

  Diabetik Michal

• Dobrá, anebo špatná zpráva?

  Kdo čte novinové titulky zběžně, mohl se radovat hodně, kdo je čte pozorněji, musel být trochu zklamán – přinejmenším u zpráv týkajících se toho, že zdravotní pojišťovny zaplatí diabetikům senzory na měření glykemie.

  Senzory nepřetržitě monitorující hladinu cukru v krvi jsme v DiaSvětě velebili už v minulosti. Mají nespornou výhodu oproti běžným glukometrům v tom, že umožňují kontinuálně sledovat, jak se cukrovkářům (ale i prediabetikům a koneckonců i zdravým lidem) podepisuje „na cukru“ jejich chování; nejen to, jak jejich tělo reaguje na konkrétní potravinu a pořadí, v jakém jednotlivé chody konzumuje, ale pochopitelně i pohyb, stres a ano, třeba i radost. Standardní měřiče opírající se o analýzu více či méně nahodile odebrané kapky krve by tuto závislost dokázaly dokonale popsat jen tehdy, nořila-li by se ostrá lanceta do kůže mnohokrát denně, což je pochopitelně nesmysl, protože diabetici potřebují tento obrázek získávat pořád, takříkajíc až do konce svých dní.

  
  

  Příliš úzký výběr adresátů podpory si už tolik chvály nezaslouží.

  
  

  V tomto směru je záměr pojišťoven platit od ledna cukrovkářům kontinuálně měřící senzory chvályhodný. Co už si tolik chvály nezaslouží, je příliš úzký výběr adresátů této podpory. Jde totiž jen o část diabetiků 2. typu – těch, kteří jsou odkázáni na několik injekcí inzulinu denně a splní ještě další kritéria. Jedná se tedy o ty nejtěžší případy. Prediabetici a diabetici léčení tabletami si dál budou senzory platit ze svého. Na okraj jen podotkněme, že se navíc pohybujeme na trhu, kde je prodej prakticky monopolizovaný a neexistuje cenová soutěž mezi prodejci senzorů. I proto nejde vůbec o levnou záležitost – den kontinuálního měření vyjde samoplátce asi na 120 korun. Vztaženo k republikovému průměru by u nás cukrovkář-penzista utratil plnou pětinu důchodu jen za tuhle vychytávku.

  Proč přiznat plnou podporu při nákupu senzorů jen nejtěžším případům diabetu nestačí? Protože už může přijít příliš pozdě. Podívejme se na důsledky rozvinutého diabetu: patnáctkrát vyšší pravděpodobnost amputace nohy kvůli polyneuropatii, onemocnění ledvin s výrazně vyšší pravděpodobností dialýzy, poruchy zraku způsobené retinopatií… A to jsme jen u tzv. mikrovaskulárních komplikací. Ty makrovaskulární zahrnující kardiovaskulární příhody, záněty a aterosklerózu seznam dále rozšiřují. Co stojí zákroky? Hemodialýza 800 tisíc ročně, transplantace srdce 1 700 000 a ledviny 600 tisíc, léčba při akutním srdečním infarktu 180 tisíc, při srdečním selhání 90 tisíc a při cévní mozkové příhodě od 40 do 80 tisíc. A připomeňme, že diabetiků je u nás jeden milion a jejich počet setrvale roste.

  Deklarovaná podpora pojišťoven se netýká vůbec té skupiny pacientů, která by měla víc času na to strhnout kormidlo a nabrat příznivější kurs – navíc za situace, kdy platí, že je diabetes diagnostikován pozdě, protože v počáteční fázi jde o bezpříznakovou nemoc. Zpřístupnění senzorů širšímu okruhu pacientů by znamenalo uspokojivější kompenzaci cukrovky. Jde tedy o důležitý krok, ale nemělo by zůstat jen u něj, pokud má být o účinné prevenci vůbec řeč. ■

  
  

• Imunita

  Imunita je naším obranným systémem, chránícím nás před nemocemi včetně těch nejvážnějších. Z velké části sídlí ve střevech, proto je tak důležité, co jíme. Abychom se dobře připravili na podzim a zimu, kdy na naši imunitu čekají velké zkoušky, přidejme ke zdravému jídelníčku s dostatkem vitamínů i další osvědčené prostředky pro její posílení.

  Organismu pomohou přizpůsobovat se zátěži například probiotika. „Přátelské“ bakterie, které osidlují trávicí trakt, v něm zajišťují mikrobiální rovnováhu, a tvoří tak v našem těle zdravý mikrobiom.

  Různé imunostimulátory obsahuje celá řada rostlin. Z bylin, jejichž složky bývají součástí medicínských přípravků, je to například rakytník, ženšen nebo řasa spirulina.

  Z hub, kvasinek a mořských řas se extrakcí získávají betaglukany. Jejich bohatým zdrojem je třeba dobře známá hlíva ústřičná, populární jsou i reishi, maitake a šitake. Betaglukany jsou určeny k dlouhodobému užívání a ve formě sirupů jsou vhodné pro děti už od jednoho roku.

  Imunitu výrazně posílí také přípravky obsahující kolostrum – prvotní mléko, které vylučují těsně po porodu všechny samice savců pro svá novorozená mláďata, a předávají jim tak silné imunizační látky. ■

  
  

• Bramborový salát

  K Vánocům patří jako stromeček a dárky. Říká se, že každý má svůj milovaný recept a že ten jeho je ten nejlepší. Rozhodně však mají něco společného: velkou kalorickou nálož. Raději si proto připravte zdravější verzi a ten obvyklý jen na ochutnání kvůli tradici – stačí lžička. Možností je bramborový salát bez brambor, jen zelenina, vejce, šunka a aspoň polovina jogurtu místo majonézy. Ale skvěle si pochutnáte i na dalších receptech – a bez výčitek.

  
  

  JAPONSKÝ BRAMBOROVÝ SALÁT

  Ingredience: 600 g brambor, 1–2 vejce, ½ salátové okurky, 1 větší mrkev, 50 g šunky, 1 lžíce rýžového octa, 2 lžíce majonézy, 4 lžíce jogurtu, 1 lžička soli, 1 lžička mletého černého pepře

  POSTUP PŘÍPRAVY: Oloupejte brambory, nakrájejte na stejnoměrné kostky a uvařte v osolené vodě. Brambory slijte a vraťte na sporák na střední teplotu, aby se odpařila zbývající voda. Hrncem neustále třeste, aby se brambory nepřichytily. Pak je lehce rozmačkejte a přendejte do velké mísy. Za tepla přidejte ocet a pepř. Odstavte a nechte vychladnout. Uvařte vejce natvrdo, nakrájejte na měsíčky. Okurku podélně rozkrojte na čtvrtiny a nakrájejte na tenké plátky. V misce lehce osolte polovinou soli a nechte asi 5 minut odstát. Stejně upravte mrkev. Pak obojí rychle propláchněte v cedníku vodou. Spolu se šunkou nakrájenou na proužky promíchejte s bramborami, majonézou a smetanou.

  
  

  SKANDINÁVSKÝ BRAMBOROVÝ SALÁT

  Ingredience: 700 g menších brambor, 2 červené cibule, 100 ml vinného octa, 1 lžička kuliček koriandru, 3 vejce natvrdo, 150 ml kysané smetany, 1 lžíce hrubozrnné hořčice, 3 snítky čerstvého kopru, 6 kuliček černého kopru, sůl, mletý pepř, špetka cukru nebo sladidlo

  POSTUP PŘÍPRAVY: Důkladně oprané brambory uvařte ve slupce doměkka a hned sceďte. V hrnci svařte ocet s celým pepřem, koriandrem a cukrem a horkým lákem přelijte cibuli nakrájenou na kolečka. Marinujte půl hodiny. Mezitím v salátové míse spojte hořčici, smetanu a lžíci nálevu z cibule, osolte a opepřete. Vychladlé brambory nakrájejte i se slupkou na čtvrtky a opatrně promíchejte s hořčičným dresinkem. Přidejte nakrájená vejce a scezenou cibuli a posypejte jemně nasekaným koprem.

  
  

  VÍDEŇSKÝ BRAMBOROVÝ SALÁT

  Ingredience: 600 g brambor (varný typ A), 200 ml horkého hovězího vývaru, 2 lžíce jemně krájené cibule, 4 lžíce slunečnicového oleje, 2 lžíce jablečného octa, sůl, pepř, pažitka na posypání

  POSTUP PŘÍPRAVY: Brambory uvařte ve slupce, zatepla je oloupejte a nakrájejte na plátky silné asi 1 cm. Vložte do mísy a přidejte asi polovinu horkého vývaru, ocet, olej a cibuli. Osolte a opepřete. Pomalu míchejte, až budou brambory rovnoměrně obalené a vše se v míse spojí do krásně krémové konzistence. Podle potřeby přidejte vývar navíc a znovu jej vmíchejte. Pro pikantnější chuť lze přidat najemno posekané okurky.

  
  

• Cvičební metoda PILATES

  Cvičební metoda PILATES se překvapivě dostala do seznamu nejúčinnějších sportů. Časopis Forbes ji sem zařadil na základě srovnání zdravotních kritérií (zlepšení výdrže srdce, zvýšení síly, zvětšení výdrže svalů, flexibility, spotřeby kalorií, rizika úrazu). Zkuste toto cvičení také, je vhodné pro všechny bez ohledu na úroveň trénovanosti a přináší skvělé výsledky.

  Jde o sestavu původně 30 cviků (dnes už jich je mnohem víc), k nimž se používají různé pomůcky (podložky, oválné míče, obruče a pěnové válce). Cvičí se většinou vleže nebo vkleče či v sedu, takže se nezatěžují klouby. Pocity po cvičení musí být příjemné, pilates pomáhá snížit nebo zcela odstranit bolest zad.

  Nezáleží tolik na intenzitě cvičení, ale na správném provedení. Proto je vhodné začít pod dohledem lektora, ukázky najdete na internetu. Metodu ve 20. letech 20. století vyvinul německý sportovec Joseph Pilates. V dětství se potýkal s řadou zdravotních problémů – trpěl dokonce křivicí. Pravidelně však sportoval a vypracoval sadu cviků, které mu pomohly problémy překonat. Díky nim si vybudoval atletickou postavu, takže nakonec pózoval pro anatomické kresby!

  Při tomto cvičení se zvyšuje svalová vytrvalost a síla. Metoda prospívá flexibilitě, pohyblivosti a rozsahu pohybu kloubů, a zároveň zlepšuje rovnováhu. Kdo pilates vyzkoušel, potvrzuje, že učí koncentraci a správnému dýchání, takže snižuje hladinu stresu. Bonusem je zvýšení produkce kolagenu a zlepšení krevního oběhu, což má zpevňující účinek na pokožku a pomáhá redukovat celulitidu.

  Výzkumy říkají, že pilates podporuje svaly pánevního dna a posiluje střed těla (core) – hluboké zádové a břišní svaly, které jsou mj. zodpovědné za správné držení těla a vnitřních orgánů. Pomáhá tak nejen udržet si zdravou váhu, ale i dobře vytvarovat postavu. Joseph Pilates k tomu říkal: „Po 10 lekcích pocítíte rozdíl, po 20 si všimnete rozdílu a po 30 si toho všimne každý.“ ■