Strana 12
12
|
MAXIMUM
PSYCHOLOGIE
PŘEDSTAVOVACÍ KOLEČKO
Jana, Denisa, Mína– aha, Mia, Aleš… počkej, která byla
Jana? Ještě Michal? Skončí představovací kolečko avy si
sotva pamatujete svoje jméno. Takže jak se tomu vyhnout?
●
Nové jméno si okamžitě sněčím spojte: Petr má modré
brýle– představte si třeba, jak sv. Petr sedí unebeské
brány achytil tu modrou znebe na brýle. Jana má obří
náušnice– Janiny „talíře“. Čím konkrétnější nebo trochu
pitomější obraz, tím bude vodítko silnější. Dita má divné
obočí. Aha, Dita– divné obočí. Shoda písmen D– D.
●
Jméno hned použijte: „Těší mě, Dito.“ Tím jméno poprvé
aktivně vytáhnete, místo abyste ho jen pasivně slyšeli.
●
Po chvíli si jména zkuste vhlavě projet. Modré brýle–
Petr. Talíře– Jana. Dita– divné obočí. Tohle procvičování
je pro vybavování azapamatování velmi účinné.
●
Aještě jedna věc: když se vám někdo představuje, na
dvě sekundy přestaňte řešit, co říkáte vy. Jméno často
„zapomenete“ po deseti vteřinách proto, že jste ho pořád-
ně nezakódovali. Mozek vokamžiku „Ahoj, já jsem Kryštof“
řešil: Podej ruku. Usměj se. Řekni svoje jméno.
Proboha, nekoukej mu na ten beďar. AKryštof se do
systému vůbec nedostal. Pusťte Kryštofa do systému!
prokázala zejména revize případů, unichž se na základě tes-
tů DNA prokázala nevina člověka, kterého usvědčil očitý
svědek. To všechno vedlo ke změnám policejních postupů–
například ke dvojitě zaslepeným rekognicím, standardizova-
ným instrukcím nebo okamžitému zaznamenání toho, jak
jistý si svědek svou identikací skutečně je.
ZAPOMÍNÁNÍM VSTŘÍC POKROKU
Úplně jednoduché to není ani se zapomínáním, proto-
že rozhodně nejde ojeden kontinuální proces, při němž
by paměťová stopa prostě pomalu „vyhasínala“. Včase se
spíš různě mění. Některá spojení mezi neurony nemusejí
zůstat navždy stejně stabilní anervový systém má dokon-
ce iaktivní mechanismy, které mohou paměťové stopy
oslabovat nebo měnit jejich dostupnost. To je první fak-
tor zapomínání.
Druhá věc je takzvaná interference. Když se vrátíme
k národnímu obrození, musíme počítat s faktem, že za
dvacet let od maturity jsme do stejné neuronální krajiny
nacpali další miliony informací, další stovky jmen, letopo-
čtů audálostí, které se jakoby překrývají. Problémem ale
není „kapacita“, při jejímž naplnění by jedna informace vy-
tlačila druhou, nýbrž konkurence podobných nebo souvi-
sejících věcí. Také nejde oto, že bychom některé informace
denitivně zapomněli, spíše si je budeme hůře vybavovat.
Například sami toho o národním obrození dohromady
moc nedáme, ale při jménu Josef Jungmann se nám možná
najednou rozsvítí slovník– čeština. Akdyž dostaneme test
smožnostmi a), b), c), poznáme správnou odpověď, kterou
bychom ale sami aktivně neposkládali.
Proč tohle všechno evoluce toleruje? Protože systém, kte-
rý by stejně silně a dostupně uchovával každou informaci
navždy, by nejspíš nebyl lepší. Potřebujeme zvýhodňovat
informace, které jsou aktuální, opakované, významné auži-
tečné, anaopak umožnit starým či irelevantním ustoupit.
Není nutné si pamatovat každou jednotlivou cestu autem
do práce, tisíc vzpomínek na tisíc jízd domů. Potřebujeme
vědět, kudy do práce adomů.
ZAŽILI JSTE ASPOŇ JEDNU ZPODOBNÝCH
SITUACÍ? VĚDA VÍ, JAK TO FUNGUJE.
➊
Stojíte vkuchyni anevíte proč– pracovní paměť
apozornost
Znáte to, dojdete do garáže, na zahradu, do koupelny ane-
víte, co tam vlastně děláte. Na to existuje jedna populární
teorie, která se jmenuje doorway eect. Její hlavní myšlen-
kou je, že průchod dveřmi do nového prostoru může fungo-
vat jako hranice události. Čili mozek aktualizuje mentální
model toho, „co se právě děje“ ainformace spojená spřed-
chozím kontextem se může stát naším přechodem jinam hůř
dostupnou. Bohužel drtivá většina experimentů tuto atrak-
tivní hypotézu vyvrací.
Mnohem významnější se vtakové situaci zdá být pozornost
ataké pracovní paměť, což je taková malá mentální pracov-
ní plocha, na níž držíme právě to, co zrovna potřebujeme–
Ošidnost paměti vedla upolicie ke změně postupů.
❝
10-14_Pamet.indd 1210-14_Pamet.indd 12 19.10.2026 12:3419.10.2026 12:34