Strana 46
SPOLEČNOST
Jak ta měřítka vypadají?
Už v60. letech německý lozof Theodor Adorno analy-
zoval různé příručky, jak dobře žít, azjistil, že doporu-
čují zejména dvě věci: člověk by měl dobře vypadat abýt
šťastný, užívat si. Zajímavý je předpoklad, že tyto teze se
zcela spoléhají na to, že my plně rozhodujeme otom, zda
jsme šťastní akrásní, což nás zase vede ktomu, že sami
sebe řídíme jako rmu. Hodně to posiluje fakt, že když je
někdo úspěšný abohatý, řekne, že každý může být úspěšný
abohatý. Akdyž někdo vypadá dobře, tak řekne: „Hele,
zapracujte na sobě, taky můžete vypadat takhle dobře.“
Aobecně se tomu věří. Jenže většina lidí že vpodmín-
kách, které tomu spíše brání. Často ží vkomplikovaném
prostředí nebo nemají dostatečné schopnosti a – co je
zásadní faktor– nic většího nezdědí. Většina bohatství je
dnes zděděná, otom se málo mluví. Takže ti neprivile-
govaní lidé trpí pocitem méněcennosti aříkají si, proč já
nejsem bohatý, krásný ašťastný? Aha! Protože jsem selhal!
Atím pádem se nejenže cítí méněcenně, ale nechtějí měnit
podmínky, vnichž ží. Myslí si, že je to jen jejich osobní
selhání.
Povinnost být krásný aužívat si zasahuje úplně všechny.
Existuje fenomén zvaný Sephora kids, kdy si iosmileté
dívenky kupují pleťové masky, krémy proti stárnutí ařady
make-upových produktů. Iony chtějí být krásné aužívat
si– určitým způsobem.
Ano. Průmysl štěstí akrásy vyvolává už iumalých holčiček
pocit, že jim něco chybí, ikdyž je to úplně odpojené od
reality. Je to expanze kapitalismu štěstí do věkových sku-
pin desetiletých dětí ašíří se bleskovou rychlostí– sociální
sítě to nasvěcují, násobí azrychlují. Virtuálním prostorem
proudí tyto „obrazy štěstí“, což má devastující účinky.
Amyslím, že právě tohle avýše řečené souvisí snárůstem
depresí aúzkostí vpopulaci.
46
|
MAXIMUM
ÚTĚK PŘED SMRTÍ
Co říkáte myšlence, jež vknize zaznívá asníž přišel socio-
log Zygmunt Bauman, totiž že jednotlivé kroky sebepéče,
které děláme směrem ke svému štěstí azdraví, jsou pod-
vědomým útěkem před smrtí?
Ve společnosti je téma smrti vždy přítomno. Každá kul-
tura anáboženství měly amají nějaké přístupy ke smrti.
Vdobě pozdního kapitalismu aneoliberalismu jsme dospě-
li ktomu, že provozujeme různé techniky, jak tak nějak
oddálit příchod smrti. Myslím techniky v širokém slova
smyslu, třeba životosprávu: když přestanu mazat máslo na
chleba, automaticky se dožu vyššího věku, když přesta-
nu pít alkohol, dožu se vyššího věku, když přestanu jíst
průmyslově vyráběný lepek a tak dále. Lidé začali věřit
tomu, že když budou dostatečně dobří aschopní, mohou
sami oddálit svou vlastní smrt. Je to takový technologický
přístup ke smrti. Člověk se tolik zaměřuje na ty samotné
techniky, že se přestane smrtí vůbec zabývat, jako by smrt
přestala existovat.
Na druhou stranu pokud nebudu jíst průmyslově zpraco-
vané potraviny azačnu lépe spát, tak se reálně budu cítit
lépe, to je prospěšné, ne?
Moje pointa rozhodně není kritizovat zdravou živo-
tosprávu jako něco špatného. Jde osouvislosti. Ve chvíli,
kdy se životospráva stane samoúčelnou avyprázdněnou,
čili žeme jenom proto, abychom naplňovali adodržo-
vali nějaké recepty atechniky, nakonec nejsme schop-
ni zakoušet životní radost, neboť na to nemáme čas.
Musíme přece provést něco dalšího pro zdraví, krásu
a štěstí a nikdy se nezastavíme. V antice život spočí-
val také ve znamenité životosprávě, Řekové i Římané
chodili do lázní, cvičení patřilo ido života intelektuálů.
Ale zároveň ktomu měli nějakou lozoi, oni uvažovali
osmrti, otom, včem spočívá dobrý život adobrá spo-
Kapitalismus byl původně spojen s odříkáním a odloženou spotřebou,
dnes se proměnil vkonzumní společnost.
❝
44-50_Stesti.indd 4644-50_Stesti.indd 46 17.10.2026 18:5817.10.2026 18:58