Strana 20
20 www.drmax.cz
|
PŘÍBĚH
|
Pitomá VTEŘINA
Situace bohužel příliš častá – rodina se vrací z dovolené, cosi se řidiči zkomplikuje, auto se ocitne
mimo silnici a pak – pak už jen sirény, záchranka a život obrácený naruby. Paní Monika prožila tu
příšernou chvíli před rokem.
Text: Zdeněk Jirků, foto: Jan Šilpoch
M
anžela už nezachránili, ona měla
těžká zranění a nemohla hýbat
nohama, tříletý Péťa nabyl vědomí
až po dlouhé resuscitaci. Na syna
myslela nejvíc; když opustila jednotku intenziv-
ní péče a pomalu si skládala roztříštěný obraz
svého života, musela se postavit tvrdé skuteč-
nosti. Kluk s velmi vážným poraněním páteře,
ohroženým dýcháním i dalšími potížemi se
od maminky dozvídal, kde vlastně je, co se stalo
a jak se bude muset snažit, aby se mohl vrátit
domů. Byly to dlouhé, dlouhé měsíce léčení,
rehabilitace, cvičení, nových a nových vyšetře-
ní, ale i postupného zvykání na (zatím) trvalou
tracheostomii, na krmení lžičkou, na nehyb-
nost, na pomalé pokroky při rozhýbávání pravé
ruky…
Monika je křehká mladá žena, která umí
plakat, ale umí se také zakousnout do hory
problémů, kterou před ni osud nahrnul.
Měsíce v nemocnici věnovala i nekonečnému
shánění informací o reálných možnostech
zlepšení Péťova stavu, o své nové roli matky
trvale postiženého dítěte, o nové organizaci
jejich života, o pomůckách, lécích, rehabili-
tacích, kompenzacích, sociální péči. Nebyla
sama, celá rodina i přátelé začali okamžitě
pomáhat. Babička naštěstí bydlí jen kousek
opodál, další si už hledají volná místa v časo-
vém rozvrhu malého pacienta. Takže osamě-
lost nehrozí, ale ona si dobře uvědomuje, že
svět obrácený naruby může a musí nakonec
proměnit svýma rukama… Protože syn už
je s ní doma, začíná lépe dýchat, reaguje
na dárky i čtení z knížek, známé prostředí mu
dodává trochu síly. I když malé tělíčko, které
by tolik potřebovalo zesílit, se ještě stále učí
nové situaci.
Kdy jste naposledy plakala, paní Moniko?
„Zrovna včera. Nechtěl jíst. Po dobrém ani
po zlém. Přitom tolik potřebuje každý kousek
energie. Utekla jsem nakonec do patra a pro-
stě plakala. Z bezmoci. Ale nakonec se vrátíte
a zkoušíte to znovu. Stokrát, tisíckrát… a ptáte
se, kdy už to bude trochu lepší…“
Rozlehlý dům je zatím plný nejrůznějších věcí;
měsíce v nemocnici skončily vlastně jakýmsi
stěhováním. A ještě není čas na dokonalý úklid
– chystá se stavba výtahu, instalace závěsného
systému pro pohyb pacienta po domě, spousta
úprav. Všechno budou postupně řešit profesi-
onálové, protože dlouhý čas příprav na návrat
umožnil Monice také skoro dokonalou orientaci
v tématu, kterému bychom se všichni v životě nej-
raději vyhnuli – jak trvale žít s těžkým postižením.
Přitom sama ještě zdaleka není v pořádku. Přišla
o jednu ledvinu, druhá snad bude dobrá, nehoda
i jí poranila míchu, ale chodí a věří, že procházky
s kočárkem budou nejlepší rehabilitace.
Seznam věcí, pomůcek, úprav i léků nutných
pro nový život je skoro nekonečný. A jejich ceny
nejsou symbolické. Jenomže, jak už jsme říkali,
rodina funguje – a tak se sestra tragicky zemře-
lého Péťova tatínka obrátila o pomoc na Konto
Bariéry. Den poté, co ředitelce nadace napsal
český reprezentant v badmintonu Petr Koukal a –
zatím tajně – oznámil, že chystá svatbu s legen-
dární biatlonistkou Gabrielou Soukalovou a oba
by chtěli proměnit svůj velký den ve sbírku pro
někoho opravdu potřebného. A tak vznikl další
příběh, tentokrát krásný a skoro neuvěřitelný.
SVATBA JAKO CHARITA
Petrovi a Gábině se sňatek nakonec úplně utajit
nepodařilo, ale sbírka mezi hosty vynesla neu-
věřitelných sto tisíc korun! Skvělý výsledek?
Popularita obou sportovců a jejich unikátní
gesto přinesly nečekané pokračování – dnes
eviduje Konto Bariéry ve prospěch Péti kolem
tři čtvrtě milionu korun a roste dál. Když při-
vedeme na toto téma řeč s Monikou, oči se jí
zalesknou a nemůže než děkovat a děkovat:
„Vůbec jsem si to neuměla představit. A nejde
jen o peníze. Ozvaly se desítky lidí, někteří jen se
slovy podpory, jiní s nabídkami pomoci i nejrůz-
nějších věcí. Jako bychom byli nějaké hvězdy.
Je to úžasné, ale já vím, že ta naše sláva jednou
pomine a přijdou obyčejné dny… Ale na tohle
nemůžete zapomenout do konce života. Lidé
jsou dobří…“ ■
Monika má sPéťou krásný
vztah. Plný lásky, humoru
aobdivu.
▲
Časopis Můžeš je zaměřen
na znevýhodněné občany
apřináší řadu poutavých re-
portáží arozhovorů svelmi
inspirativními osobnostmi.
Také proto jsme se rozhod-
li, že vám v každém čísle
našeho časopisu z titulu
Můžeš přineseme jeden za-
jímavý příběh.
PŘÍBĚHY PRO VÁS