Strana 31
sama od sebe – na předloktích má totiž podliti-
ny od toho, jak ji někdo pevně sevřel a odhodil.
Kriminálka už je na cestě.
Bylo jasné, že na Derby se nejede. Miladě
připadalo, že se ocitla ve snu nebo snad ve fil-
mové scéně. Neplakala, nekřičela, nehroutila se.
Jednala jako stroj. Někdo ji objal kolem ramen
a odvedl ji do společenské místnosti. Dostala
prášek na uklidnění a vodu. O chvíli později si
naproti ní sedl šedesátník v košili – kriminalista,
který měl vyšetřování na povel. Představil se jí
jako Josef Bergman.
Chtěl, aby mu znovu převyprávěla všechno,
co řekla policejní hlídce.
„Měly jsme dnes odjíždět na dostihy do Prahy
– já, žokejka Bára a tady... Kristýna... ta měla
koně vodit. Byly jsme domluvené, že vyrazíme
v pět ráno, abychom ujely většinu cesty, než
začne vedro. Kristýna měla dorazit na kole jako
první, odemknout stáje a nachystat koně. Já
cestou nabrala do auta Báru, obě bydlíme asi
deset minut autem odsud. Přijely jsme sem krát-
ce po půl páté. Vrata stájí byla dokořán. Lopez
byl venku... stál vedle stájí a třásl se... úplně sám
a bez ohlávky... Šla jsem k němu a viděla, že je
na pleci odřený a v ráně má kusy štěrku. Nejspíš
utekl ze stájí a jak měl radost z volnosti, venku
na štěrku podklouzl a upadl... Hned mi došlo, že
se Kristě něco muselo stát.“
„Co jste si mysela, že se stalo?“
„Bála jsem se, že ji Lopez nějak zle pokopal,
utekl z boxu a pak ven ze stájí. Ačkoli je hodný
a něco takového se mu nepodobá.“
„A co jste tedy udělala?“
„Bára vzala ze sedlovny uzdečku a vodítko
a chytila koně. Je to její miláček, měla o něj vět-
ší strach než o Kristýnu. No a já se šla podívat
po Kristě. Našla jsem ji tam... kde leží.“
„Podezíráte někoho?“
„Ne! Všichni ji měli rádi!“
„A vás? Vás taky mají všichni rádi?“
Zvláštní otázka. „Nevím,“ odpověděla po prav-
dě. „Ale vyloženě nepřátele snad nemám.“
„Kdyby vás něco napadlo, zavolejte mi.“ Zvedl
se od stolu a než odešel, zeptal se: „Všiml jsem si
kamery u stropu ve stájích. Máte tu kamerový
systém?“
Zalitovala, že nebyla důslednější. „Dřív jsme
ho měli, ale každou chvíli nefungoval... a připa-
dal mi zbytečný. Ta kamera je vypnutá.“
Při pitvě vyšlo najevo, že příčinou Kristýniny
smrti bylo fatální zranění hlavy. Navíc měla
na stehně čerstvý vpich a v těle benzodiaze-
pin a ketamin, který jí ovšem někdo píchl až
po smrti, a stříkačka se nenašla. Tahle kombi-
nace látek se často používá jako anestetikum
pro koně, jenže v Miladině stáji v poslední
době veterinář žádného koně neuspával.
Kriminalisté jí vysvětlili, že ketamin se také
zneužívá jako taneční droga. Neví, jestli ji
Kristýna brala? Pokud ano, mohla se třeba
ve stájích setkat s nějakým svým dodavate-
lem? Bylo to čím dál záhadnější. Kristýna roz-
hodně netrávila noci v klubech. Taneční dro-
ga k ní neseděla. Určitě nebyla její – do stájí ji
musel přinést vrah. Jenže ačkoli kriminalisté
vyslechli veškeré osazenstvo stájí, Kristýniny
blízké i obyvatele sousedních domů, nezdálo
se, že by vyšetřování pokročilo.
V den, kdy se dozvěděla o ketaminu, Milada
ve stájích chystala krmení pro koně. Vyrušil ji
hluk, Bářiny výkřiky a bušení kopyt do dřeva.
Běžela se podívat, co se děje. Bára stála před
Lopezovým boxem a se zkřiveným obličejem
se držela za bok. Kůň měl uši dozadu a divoce
házel hlavou.
„Jsi v pořádku?“
„Snad jo... sakra. Co je to s ním? Dneska
na sebe nenechá sáhnout. Vykopal mě z boxu...
Tohle si ke mně ještě nikdy nedovolil.“
Milada opatrně vstoupila ke koni. Tiše na něj
mluvila. Uklidnil se. Nechal se pohladit. Zase
to byl starý známý kliďas Lopez. Jenže když se
k němu pootevřenými vraty boxu znovu pro-
táhla Bára, zacouval, znovu sklopil uši a začal
divoce koulet očima.
Milada se k ní otočila. „Jako by se tě bál.“
Přimhouřila oči. „Proč se tě bojí?“
„Jak to mám sakra vědět?“ jezdkyně trhla
ramenem. „Třeba ho štve ta kafrová mast... straš-
ně smrdí. Dneska jsem si ji koupila na to bolavý
rameno. Půjdu ji ze sebe smýt.“
Milada si Báru dlouze měřila. Proč se jí najed-
nou bojí kůň, který ji dřív miloval? Může to mít
něco společného s vraždou v jeho boxu? Bára
těžko mohla učnici ublížit, přijela přece do stá-
jí až s Miladou. Jenže co dělala předtím, než ji
Milada nabrala do auta? Co když už jednou
ve stájích byla a... Ne! Nemůže přece podezírat
svoji přítelkyni z vraždy! Vždyť jaký by Bára moh-
la mít motiv? Rychle se kolem ní protáhla z boxu
a chtěla odejít. Vzápětí se zarazila. Ten pach...
ostrý pach kafrové masti... Necítila ho v poslední
době ještě někde jinde? Na něco si vzpomněla.
„Poslyš, vyzkoušíme, jestli ho vážně děsí ta
mast,“ rozhodla. „Máš ji tady? Fajn. Natřu si ji
na ruce a půjdu k němu.“
Experiment dopadl podle očekávání. Lopez
se bál pachu kafru. Nemuselo to vůbec nic zna-
menat, ale...
Novinářka a spisovatelka,
která patří mezi nejúspěš-
nější současné autorky
detektivních románů.
Hned za svou prvoti-
nu Kroky vraha (2007)
obdržela od české sekce
mezinárodní Asociace
autorů detektivní literatury
(AIEP) Cenu Jiřího Marka
za nejlepší detektivní knihu
roku. Následovaly knihy
Zlodějka příběhů ze zá-
kulisí natáčení televizního
seriálu a Dům na samotě,
za který opět získala Cenu
Jiřího Marka. Největším
koníčkem Klevisové je
cestování. Již v dětství
propadla světu koňských
dostihů, o něž se intenziv-
ně zajímá dodnes, a znalost
tohoto prostředí zúročuje
i ve své tvorbě, jak ostatně
dokazuje i tato povídka.
Její zatím poslední kniha se
jmenuje Štěstí je zadarmo.
MICHAELA
KLEVISOVÁ
www.drmax.cz 31