Strana 35
F
ilmy Clauda Zidiho (Zvíře, Jeden
hot a druhý čehý, Křidýlko nebo
stehýnko, Bažanti jdou do boje,
Hořčice mi stoupá do nosu) mají
své nezastupitelné místo nejen ve zlatém
fondu francouzské filmové komedie, ale
také ve vzpomínkách všech „husákových
dětí“, kterým se po jejich zhlédnutí vždy
alespoň na chvíli rozjasnil okolní svět.
Začínal jste jako kameraman v době
své vojenské služby v Alžírsku. Co jste
tam točil?
Točil jsem především všechna oficiální
setkání ministrů a generálů, jejich odjezdy
a příjezdy. V Alžírsku tehdy ještě nebyla
válka, takže nešlo o nic dramatického.
Prostě jen takové ty obyčejné reportážní
záběry, které by zvládl natočit každý.
Příležitost stát se hlavním kamerama-
nem vám dal Claude Chabrol. Jak vzpo-
mínáte na dobu nové vlny?
Já myslím, že novou vlnu tvořili především
Truffaut a Godard, Chabrol stál mimo ni.
Měl svůj specifický způsob práce, vyprávě-
ní příběhu. Já osobně jsem mu nesmírně
vděčný, že mě naučil trpělivosti při natá-
čení, a že mě přivedl ke zjištění, že na pla-
ce se nemusí křičet, ale že filmování může
probíhat v klidné a přátelské atmosféře,
která je pro tvorbu mnohem podnětnější
než křik a stres. Ale abych se vrátil k vaší
otázce: Těžko se mi odpovídá, jak vzpomí-
nám na novou vlnu, protože jsem nikdy
neměl pocit, že bych do ní patřil.
Tvrdí se, že tehdy v 60. letech tvořili
filmaři jednu velikou rodinu. Opravdu
mezi nimi nebyly žádné rozepře?
Nezáviděli úspěch jeden druhému?
Všichni se znali, byli to novináři, kteří psa-
li filmové recenze do Cahiers du Cinéma,
ale žádnou rodinu nikdy netvořili. Mezi
některými jistě bylo přátelství, ale každý
z nich točil své filmy, každý měl svůj způ-
sob vidění světa, své názory, a když filmy
jednoho měly větší úspěch než filmy dru-
hého, tak si jejich tvůrci dokázali občas
vjet pořádně do vlasů a protáhnout se
navzájem stokou pomluv. Období nové
vlny je dnes zahaleno do zkrášlujícího
oparu nostalgie, ale věřte, že to nebylo tak
idylické, jak se dnes říká.
Pracoval jste s těmi nejlepšími francouz-
skými komiky. S Pierrem Richardem,
Belmondem, de Funésem. S kým se
vám nejlépe spolupracovalo? Když tu
byl na návštěvě Jean Lefébvre, říkal, že
s de Funésem nebylo lehké vyjít.
To říkal? No, nejspíš to bylo tím, že
Lefébvre byl také herec, takže nutně vní-
mal Funése jako svou konkurenci. Jistě si
myslel, že je podobně vtipný a talentova-
ný jako Funés, takže mezi sebou měli tohle
napětí. Já nejsem herec, takže jsem s ním
žádné problémy neměl (smích). Když si to
tak zpětně vybavím, tak musím říct, že se
mi spolupracovalo dobře úplně se všemi,
s nikým jsem neměl žádné rozepře. Herci
prostě potřebují svého režiséra, a tak ho
nezlobí… (smích).
A kde je konec skupině Les Charlots,
se kterou jste natočil sérii filmů
o Bažantech?
Renaldi je uznávaným divadelním her-
cem, dva dělají rozhlasové moderátory
někde na jihu Francie a toho čtvrtého
jsem úplně ztratil z dohledu. Ale jako sku-
pina už dlouho neexistují.
Točíte komedie už čtyřicet let. Kudy se
podle vás ubírá současný humor a jak
se změnily divácké nároky?
V dřívějších komediích byla oblíbená
postava venkovského burana, který
na sebe nabaluje jeden malér za druhým.
Komedie byla místem, kde se diváci chtě-
li dostat do jiného světa, pryč od reality.
Dnes naopak vyžadují, aby byla odrazem
reality, aby jim pomohla nacházet to vtip-
né na smutné realitě.
Je film, ke kterému byste se rád vrátil?
Ano, mám v plánu natočit pokračování
filmu Křidýlko nebo stehýnko. Sledovat
další osudy postav, které tak skvěle zahráli
Louis de Funés a Coluche.
Vždyť jsou oba mrtví...
Oživím je pomocí digitální technologie.
Když se po plátně mohou prohánět dino-
sauři, kteří jsou mrtví šedesát milionů let,
proč by to nešlo s Funésem a Coluchem?
U nás je kultovním film Zvíře s Jean
Paul Belmondem. Nevzpomněl byste si
na nějakou historku z natáčení?
Přiznám se, že i já mám ten film rád. Když
jsme obsadili Raquel Welchovou, netušili
jsme, jaké problémy nás čekají. Belmondo
neuměl anglicky a Raquel zase francouz-
sky, takže natáčení společných scén bylo
zajímavé. Museli si pamatovat poslední
slova, aby věděli, kde na sebe navázat.
A točit komedii s herci, kteří si nerozumě-
jí, to vážně není jednoduché. A postavit
mezi ně tlumočníka nešlo. Teď mě napa-
dá… dát mezi dva lidi tlumočníka třeba
při milostné scéně, to by bylo vtipné. To
je skvělý nápad, to určitě použiji do něja-
kého dalšího filmu. ■
Foto: archiv redakce
www.drmax.cz 35
Nesmrtelná komedie Zvíře s Jean-Paul Belmondem. Skupina Les Charlots hrála v Zidiho lmech o „Bažantech“.