Strana 14
Text: Michal Petrov, foto: archiv autora
Inzerce ▼
konkurenci. V osmdesátých letech totiž
Maďaři koupili jako vůbec první ve východ-
ním bloku licenci na šití kalhot britské
značky Lee Cooper, nejstaršího výrobce
denimu vEvropě, a prodeje „trapperek“ šly
strmě dolů. S určitým zpožděním je v tom-
to směru následovalo i Československo –
v trenčínském Slovakotexu. Například
v Praze se to projevilo otevřením butiku
Lee Cooper na Můstku. Poptávka byla
obrovská. Mezitím ovšem Maďaři zvý-
šili svůj náskok vytvořením společného
podniku s americkým výrobcem Levi´s
azáhy přidali ještě licenční výrobu kalhot
Wrangler a Lee. Tak daleko se socialistické
Československo už nedostalo, ale aspoň
v módě nezaostávalo tolik jako Sovětský
svaz, kde se až do pádu režimu nevyráběly
džíny žádné.
Na místě nezůstávali ani východní
Němci. Ti zahájili v osmdesátých letech
výrobu vlastních značek Wisent, Boxer,
Shanty nebo Goldfuchs. Výrobky továrny
Kleiderwerke Güstrow nebyly laciné –
přišly bezmála na 150 marek, tedy na
450 korun – ale pořád to bylo míň, než
kolik musel člověk z peněženky vytáh-
nout v Tuzexu. U „wisentek“ šlo o tak dobré
napodobeniny, že si vysloužily od sanfran-
ciského Leviho Strausse dokonce žalobu.
Nedají se nepřipomenout ani Poláci. Nejen
jako výrobci značek Elpo či Odra (u nás
známější byla první z nich), ale i jako hlavní
tahouni přeshraničního obchodu v rámci
východoevropských států. Byli to patrně
právě oni, kteří do Československa přivezli
první „plísňáky“, polsky „marmurki“, které se
na východ dostávaly z Itálie přes Jugoslávii.
Ale od polských překupníků se dalo koupit
leccos. Například i velmi slušné džíny Lois,
které se tu a tam daly sehnat v NDR. Značka
to byla sice španělská, ale proslavená svě-
tovými hvězdami švédského původu –
kapelou ABBA a tenistou Björnem Borgem.
Džíny Lois mimochodem ze světa na čas
zmizely, ale díky Holanďanům se podařilo
ve Španělsku rozjet výrobu znovu. Totéž se
bohužel nedá říci o skotské značce Wildcat,
kterou se snažila bez úspěchu vzkřísit jed-
na česká rma.
Džíny mohly u nás být celkem obyčej-
nými kalhotami pro náctileté jako jinde ve
světě, ale v podmínkách socialistického
trhu se stávaly něčím víc. Dodnes je téma
těch „prvních“ stále živé na internetových
diskusních fórech, což svědčí o výjimeč-
nosti artiklu. Džíny se staly taky asi jedi-
ným druhem oděvu, který některé školy
výslovně zakazovaly. Ani když jako celek
dosloužily, neputovaly do popelnice. Na
lýtkách zpravidla zůstávala nejzachova-
lejší látka ata se buď schovala na záplaty,
anebo se z ní ušila taška. Toho zužitko-
vatelného materiálu co zbývalo, když se
na přelomu sedmdesátých a osmdesá-
tých let dostaly do módy dělnické džíny
s laclem, na kterých bylo látky o poznání
víc! A jestliže se dolní část kalhot deni-
tivně odebrala do výslužby, pořád se ta
horní dala použít jako šortky. V případě,
že už pohromadě nedržela ani nit, páraly
se viněty a kožené nášivky stěmi magic-
kými názvy pro další využití. Zbožňovaná
červená nášivka zpod zadní pravé kapsy
levisek, legendární Levi´s Red Tab, přece
mohla ještě ozdobit tolik věcí – tričko,
košili, svetr – a povýšit je do dovozové-
ho stavu. Ani zipy a přinýtované knoíky
nepřišly nazmar, zkrátka nic z té vysněné
drahocennosti jménem džíny, které dnes
člověk sežene takřka na každém rohu. ■
Domácí značka Trapper – maďarský revival
Dobová inzerce z roku 1987 – populární „plísňáková“ džínovina
|
ŽIVOTNÍ STYL
|
14 www.drmax.cz