Strana 16
16 www.drmax.cz
|
POD POKLIČKOU
|
Jak (se) mluví HRAČKY
Všichni máme za to, že mluvící hračky jsou „vynálezem“ druhé poloviny 20. století. Pravda však
je, že si s nimi mohly hrát děti už na konci 19. století a že za jejich vznikem stála snaha pomoci
dětem s rozvojem komunikačních schopností.
P
rvní mluvící hračkou byla panenka
Averill. Krásná holčička s blonďatými
kadeřemi, která měla otevírací bříško
a na zádech kličku. V bříšku měla malý
gramofon a k němu několik miniaturních desek
z celuloidu, menších než dnešní CD, na kterých
byly nahrané nejen různé písničky, ale také
říkanky. A kdo chtěl, ten si mohl nahrát vlastní
„desku“, jen musel sáhnout poněkud hlouběji
do peněženky, protože nešlo o nic levného.
Tato panenka se představila veřejnosti v roce
1890 ahned se stala senzací především mezi
bohatšími lidmi.
Mluvící panenka však brzy přestala stačit. Již
o čtyři roky později byla představena panenka
Bebe s ohebnýma rukama a nohama. Uměla
také při pokládání zavírat oči, jako kdyby spala,
a další modely pak dokonce otevíraly ústa, jako
kdyby skutečně mluvily.
PROČ HRAČKY MLUVÍ?
Zatímco v dnešní nadprodukci hraček se zdá,
že už jde jen o to, která hračka bude zpívat
známější písničku a co všechno na nás po
panenkách aplyšových medvídcích ještě pro-
mluví, k vytvoření první mluvící panenky vedl
záměr pomoci dětem s rozvojem komunikač-
ních schopností. Děti ve věku kolem dvou až
pěti let totiž mají období, kdy nejen živým,
ale i neživým předmětům přisuzují vlastnosti
adovednosti, které mají samy. „A to už je krů-
ček ktomu, že si některou hračku přizve blíž
do svého světa a udělá si z ní rovnocenného
parťáka. Záhy dítě pochopí, že řeč je prostřed-
kem, který lidem zajišťuje kontakt s druhými
a výrazně napomáhá tomu, že se člověk cítí
dobře, protože je tvor společenský. Dítě roz-
víjí svou řeč tím, že povídá. A povídá si, kdy
chce aským chce. V dětském světě jsou nejen
lidé, ale i hračky, a tak neváhá využít i neživé
předměty k tomu, aby si povídalo,“ vysvětlu-
je psycholožka Marta Boučková. Když hračka
nemluví, nevadí. Většina dětí klidně odpovídá
za ni. Tak se nejen cvičí v komunikaci, ale záro-
veň rozvíjí svou fantazii. Nicméně s mluvící
hračkou to mají děti snazší. Mají na nějaký čas
parťáka, za kterého nemusí nic dělat.
PROČ TAK STRAŠNĚ MLUVÍ?
Zatímco u prvních mluvících panenek a hra-
ček jsou jejich „zvuky“ realistickým záznamem
mluvy a zpěvu, neupraveným a nijak nemodu-
lovaným, dnes výrobci hraček důkladně pře-
mýšlejí, jak děti zaujmout, aby si právě jejich
hračku oblíbily. Takže pokud patříte mezi rodi-
če, kteří nemohou vystát tenké hlásky a šišlání,
možná budete překvapeni, že se tímto způ-
sobem kopíruje intonace a mluva dospělých.
Vyšší hlas, změkčování koncovek, zpěvná into-
nace, to je totiž přirozené napodobení způso-
bu, jakým se s nejmenšími baví dospělí. „Dítě
to vnímá trochu jako zábavu, ale především jde
o navázání sociálního kontaktu, který je emoč-
ně zabarvený,“ upozorňuje Marta Boučková.
A dnešní výrobci hraček nechtějí svými pro-
dukty jen přispívat k rozvoji komunikačních
schopností dětí, ale potřebují také, aby hračka
dítě zaujala, aby si ji oblíbilo, aby to viděli rodi-
če jeho kamarádů a hračku pořídili i svým rato-
Účelem mluvících hraček
je rozvíjet komunikační
schopnosti dítěte
První mluvící panenka
Averill v sobě měla malý
fonograf. Této panence
se říká také Edisonova,
protože s jejím nápadem
prý přišel sám vynálezce
aprávě mechanický
strojek je jeho vynálezem.
PANENKA
OD EDISONA
Text: David Laňka, foto: Fotolia a archiv redakce