Strana 23
www.drmax.cz 23
Vždycky u někoho budete jen napůl. Jak
u své manželky, tak u milenek. Vnímám
lásku jako obrovskou energii, a když se
rozmělní, rozdrobí se na malé kousky,
ztratí sílu a to je škoda.
Když jsem mluvil o „druhém životě“ –
každý z nás nějaký život žije nave-
nek, nějaký uvnitř. Kolik jich žijete vy?
Nežiju žádný navenek a uvnitř. Žiju jen
jeden a i to je dost těžké, abych se v něm
neztratila. Proč bych si to ještě měla kom-
plikovat nějakým životem navíc? Když
k tomu připočítáte role na jevišti a ve l-
mech, už tak je to na hraně mezi psychiat-
rem a litrem vodky denně! Teď žertuju, ale
jediné, co mi zbývá a v čem je mi dobře, je
žít jen jeden život a celkem transparentně.
Protože pak nematete sebe ani svoje děti,
partnera, kolegy… Neříkám, že mě všichni
chápou a že tím je život lehký, ale důležité
je, že se v něm neztrácím já.
Nenutí vás někdy vaše profese, respek-
tive pozornost bulváru, ten pomyslný
druhý život žít, aby člověk nezavdával
příčinu k nesmyslným dedukcím?
Můj život je tak jednoduchý, tak krásně
prostý, a stejně bulvár z ničeho vytvoří
senzaci. Musím se smát, protože někdy
o sobě čtu život Angeliky, a ne Táni
Vilhelmové. Tak proč si ještě lámat hlavu,
jestli bych tohle měla, nebo neměla. Jdete
normálně na nákup a druhý den si pře-
čtete: „Šok! Vilhelmovou opustil Dyk! Už
musí chodit sama do obchodu a tahat
těžké tašky!“ Je to absurdní.
Jednou jste řekla, že to nejhorší je žít
život podle očekávání druhých. Ať už
jde o rodinu, kolegy, partnera… Jak se
k takovému stavu dospěje?
To prostě žijete a pak vám to dojde, a tak
se na to vybodnete! Říkám to teď velmi
jednoduše, ale ve výsledku to tak jedno-
duché je. Jen to chce si to uvědomit. Ato
odpovědí na lehkou otázku: „Vážně to, co
říkám (nebo dělám), si myslím, nebo něko-
ho papouškuju nebo se chci zalíbit a nemít
problém?!“ Na začátku jsem si to říkala sko-
ro před každým činem, pak už méně ateď
už vím, že to, co říkám adělám, dělám já!
Chce to odvahu, a hlavně ustát všechny ty
reakce, hlavně nejbližších, protože do té
doby jste byla poslušná a hodná.
Nenaráží s tím někdy člověk na reakce
typu: Nesmíš myslet jen na sebe?
Ano, tenhle klacek je vám házen pod
nohy. Taková brzdička. Někdy vás zastaví
a začnete pochybovat, jestli jste se oprav-
du nezbláznil a neubližujete ostatním.
Ale odpověď je, že vždycky hlavně musíte
myslet na sebe! Protože když budu spo-
kojená žena, matka, herečka, sousedka,
bude spokojený i můj muž, moje děti,
kolegové se mnou budou rádi hrát, sou-
sed bude vedle mě rád bydlet. Myslím, že
všichni bychom měli začít vždycky hlavně
sami u sebe.
Je pro vás ve vztazích důležitý dialog?
Moc. Vždyť jsem žena, slípka! Takže ráda
ovšem kvokám.
A co svoboda?
Absolutně!
Nehrozí někdy, že když si partneři
poskytnou svobodu, vydá se jejich
život po mimoběžkách?
No, jestli si ji poskytnou až po několika
letech manželství, tak si pište, že se jejich
životy rozběhnou! Protože budou jako
psi utržení ze řetězu! (smích) Ale jestli si ji
dávali hned od začátku, tak by se jejich
cesty nemusely rozcházet. Ale také se to
může stát. A co je na tom? To je svoboda!
On může nahoru a já můžu dolů. Tobě se
nechce dolů? Tak fajn, já to tam jdu omrk-
nout, vrátím se a řeknu, jaké to tam bylo.
Bude to přínos pro oba. Chce to jen navzá-
jem si důvěřovat a věřit ve společnou lásku.
Co v takovém stadiu dělat? Snažit se
oprůnik nebo z té „mimoběžné dráhy“
vyskočit?
Někdo moudrý řekl: „Netlač řeku, teče
sama.“ A měl pravdu. Jestli spolu dva lidé
mají být, tak spolu budou. Jejich cesty se
rozejdou a pak se zase spojí. Něco bych
nechala i na tom Pánovi nahoře.
Míváte někdy v životě potřebu od vše-
ho utéct, vyčistit si hlavu, odpočinout
si, získat nadhled?
Samozřejmě.
Daří se vám jej v té záplavě všedno-
denních povinností udržovat, nebo se
někdy přistihnete při tom, že „sedíte na
zemi“?
Kéž bych seděla na zemi! (smích) Můj
problém je, že furt někde poletuju a jsem
myšlenkama ve hvězdách.
Co je pro vás nejpříjemnějším naruše-
ním stereotypu?
Nežiju moc ve stereotypu. Nedovoluje mi
to práce ani naše tři děti.
Máte v rámci porušování pravidel něja-
kou zkušenost, o které víte, že už byste
se jí příště rozhodně chtěla vyhnout?
Porušování pravidel… to zní jako na měst-
ské policii, když jdu platit pokutu (smích).
Pravidla jsou prima, abyste se nějak zo-
rientoval. Ale jinak jsou pravidla na to, aby
se porušovala (smích). Myslím, že silnější
pro mě budou nějaké mravní zásady, přes
které už se mi nechce jít. Když jste zrovna
Tatiana Vilhelmová
V ČEM SE BLBĚ ŽIJE
|
ROZHOVOR
|