Strana 11
www.drmax.cz 11
|
DĚLAJÍ TO S CHUTÍ
|
by prostě nefungovalo, malovat něco, co mě
nebaví, nelíbí se mi nebo se diametrálně liší
celkově od způsobu mého uvažování. Musím
si tu knihu zamilovat. Jinak si to ani nedovedu
představit.“ A když se takhle Markéta „zami-
luje“, začne tvůrčí proces. Kreslí si, hledá styl,
trochu se noří do sebe a bere si „tam“ i knihu,
a najednou to naskočí. Pak si pročte knihu
znovu, do rukopisu si udělá poznámky, kde co
bude ilustrovat, a jde na to.
Výhodu má prý i v tom, že jí autoři i naklada-
telé nechávají volnou ruku. „Kdysi hodně dáv-
no jsem měla jednoho autora, který mi přesně
psal scénáře toho, co bude v ilustracích. Nebyl
výtvarník a kompozice mu nic neříkala a čas-
to měl velmi nerealizovatelné nápady. Strašně
špatně se mi pracovalo. Ilustrovala jsem mu
několikadílný příběh. Hned po prvním dílu
jsem se vzbouřila a poprosila ho, ať mi nechá
volnou ruku. Na to přistoupil a pak uznal, že to
nabralo úplně jiný, daleko lepší směr. S nikým
dalším se to už nestalo,“ vypráví.
Volnou ruku dostala i přede dvěma lety, kdy
za ní nakladatel přišel, že by rád, aby znovu ilu-
strovala slavnou knihu Malý princ. Nešla do toho
hned, byť tu knihu miluje. „Nakladatel mě půl
roku přemlouval, abych se knihy ujala. Nechtěla
jsem, protože ilustrace Saint-Exupéryho jsou
ikonické, úžasné, trochu neumělé, ale nesku-
tečně půvabné, tak jak bych se mohla opovážit
do něčeho takového zasáhnout. Pomohlo to, že
pan nakladatel mě přesvědčil, že by mohlo být
hezké předložit knihu dnešním dětem s ilustra-
cemi současného ilustrátora a že by se mu i líbi-
lo, kdybych do knihy vložila svůj cit a pohled, jak
to vidím já.“ Samotná práce na ilustracích nako-
nec trvala půl roku a setkala se s velmi pozitiv-
ním ohlasem.
A jak dlouho vlastně trvá knihu ilustrovat?
Například dvoustránková ilustrace z Malého
Prince Markétě Vydrové zabrala týden. Ale na
ty jednodušší prý stačí několik hodin. Takže ve
výsledku kniha středního rozsahu s jednoduš-
šími ilustracemi zabere asi měsíc, ty složitější
kolem půl roku, kdy Markéta maluje denně
dvanáct hodin.
A jak tak neustále čte knihy jiných autorů,
rozhodla se před pár lety napsat vlastní knihu
Můj skřítek Šalvěj. „Ten pohádkový příběh jsem
vymyslela pro své děti. Pak jsem si ho zapsala,
a když mě k němu začaly napadat i obrázky,
nakonec se zrodila myšlenka vydat to jako kni-
hu,“ vzpomíná a dodává, že bylo zajímavé se
na chvíli postavit na „druhou stranu barikády“,
tedy mezi autory. „Během práce na Šalvějovi
jsem si uvědomila, že vobojím – psaní i kres-
lení – je zhruba stejně náročné vymyslet poin-
tu. Ale když už ji máš, tak je příběh napsán
velmi rychle, prakticky se vyvíjí sám a jde jen
oto, jak rychle umí člověk ťukat do klávesnice.
Případné opravy a úpravy jsou poměrně snad-
né. Na druhou stranu v okamžiku, kdy ilustrace
má vymyšlenou pointu, dá ještě velkou spous-
tu práce ji namalovat a musí to být na první
dobrou, ručně malovaná ilustrace se kliknutím
a pár ťuknutími opravit nedá. Takže kapitolu,
kterou jsem psala třeba jeden den, jsem pak
pět dní ilustrovala.“
Jak je zřejmé, ilustrování knih, jakkoliv
pohádkových, veselých a zábavných, je někdy
docela dřina. Není tedy divu, že si Markéta
musí čas od času odpočinout. A tak když si
pro sebe „ukradne“ volnou chvíli, ráda se dívá
na filmy, čte, poslouchá muziku, jezdí na kole,
vaří a novou vášní se pro ni stalo cestování.
Amezitím si sní. O tom, že by někdy z nějaké
knihy, kterou ilustrovala, udělala večerníček
nebo animovanou pohádku. Tak jí držme palce
a přejme hodně štěstí jí i nám, protože by to
určitě byla krásná podívaná.
■
Modrý poťouch, 2010
Barunka a malovaný
svět, 2015
Pohádky pro dospělé děti
anedospělé dospělé, 2011
Můj skřítek Šalvěj –
skřítkosnění, 2014
Fairy Tales, 2017