4/2018

• Strana 1

  www.drmax.cz 1

  Maximum

  ZDRAVÍ/PÉČE/PORADENSTVÍ

  ZIMA 2018

  Najdete nás i naVíce obsahu s aplikací

  RADŮZA

  „CHCI BÝT VESELÁ“

  (str. 26)

  STŘÍLEJÍCÍ

  HMYZ. POZOR!

  (str. 36)

  Pro klienty lékáren .

  Zdarma.

  VÁNOCE

  NADVAKRÁT

  (str. 6)

• Strana 2

  2 www.drmax.cz

  ■ ke krátkodobé léčbě bolesti jako je bolest hlavy,

  zubů, svalů, zad a menstruační bolesti

  ■ k léčbě bolesti a horečky způsobené chřipkou

  anachlazením nebo očkováním

  ■ pohodlné dávkování 1 tobolka po 8 –12 hodinách

  Naproxen Apotex 220 mg měkké tobolky

  NOVINKA

  Lék k vnitřnímu užití. Obsahuje naproxenum.

  Správné použití konzultujte s svým lékařem či lékárníkem.

  1. naproxen v měkkých tobolkách

  pro léčbu bolesti a horečky

• Strana 3

  www.drmax.cz 3

  ■ ke krátkodobé léčbě bolesti jako je bolest hlavy,

  zubů, svalů, zad a menstruační bolesti

  ■ k léčbě bolesti a horečky způsobené chřipkou

  anachlazením nebo očkováním

  ■ pohodlné dávkování 1 tobolka po 8 –12 hodinách

  Naproxen Apotex 220 mg měkké tobolky

  NOVINKA

  Lék k vnitřnímu užití. Obsahuje naproxenum.

  Správné použití konzultujte s svým lékařem či lékárníkem.

  1. naproxen v měkkých tobolkách

  pro léčbu bolesti a horečky

  Vydavatel: Česká lékárna holding, a. s.

  Palackého 924/105, Brno, IČO: 26230071

  Šéfredaktor: Michal Petrov

  Odborná redakce: MUDr.Marie Vaněčková

  Náměty, dotazy, připomínky: redakcemaximum@drmax.cz

  Inzerce: inzercemaximum@drmax.cz, tel.: 603772344

  Zpracování časopisu: No Limits Art, s. r. o.

  Vydání: Zima 2018, vychází vprosinci 2018, čtvrtletník

  Datum uzávěrky: 20. 11. 2018

  Registrováno pod č. MK ČR E 20683

  Publikování nebo šíření jakéhokoliv materiálu zčasopisu bez písemného

  souhlasu vydavatele je zakázáno.

  Vydavatel neodpovídá zapravdivost údajů obsažených vreklamě avin-

  zerci. Cílem tohoto projektu není podpora předepisování, prodeje či

  spotřeby přípravků. Vrámci témat se redakce snaží poskytovat objektivní,

  pravdivé avyvážené informace edukační formou (ostatní materiály jsou

  označeny jako inzerce).

  Tento časopis nenahrazuje poradenství lékařů ani lékárníků.

  Foto natitulní straně: Supraphon

  Přečtěte si i digitální vydání v aplikaci

  Najdete nás

  Maximum

  ZDRAVÍ/PÉČE/PORADENSTVÍ

  JE TO SAMOZŘEJMĚ CHYBA, že tak zřídka v editorialu upo-

  zorňuji na rubriku, která má v našem časopise vlastně nejhlubší

  tradici. No ano, je to povídka. A ta, kterou najdete na stránkách

  posledního vydání, vás možná vystaví drobné zkoušce trpěli-

  vosti. Autorka Bianca Bellová si pro základ své literární delika-

  tesy vzala staré dopisy (možná fiktivní, možná ne – lze se jen

  dohadovat), tedy vzkazy, které už dnes opravdu nejsme zvyklí

  čítat. Doba je rychlá, času stále míň, o dojmy se my, postmoder-

  ní lidé, dělíme v lepším případě e-maily, v horším pár řádky na

  sociálních sítích – tam ovšem není jisté, nakolik je člověk příto-

  men vůbec sám za sebe.

  A tak ty desítky archaicky formulovaných řádků před nás

  staví– současnou manažerštinou řečeno – významnou výzvu,

  příležitost otestovat sama sebe, nakolik dokážeme zpomalit,

  zamyslet se nad tím, co vůbec čteme, proniknout do postav

  ukrytých za příběhem, který zašlá korespondence ilustruje.

  Zvolnit azamyslet se jsou slovesa patřící k Adventu víc než ke

  kterémukoliv jinému období roku. Ale protože mi je jasné, že

  dnes prodává především titulek, zkusím vás k povídce nalákat

  tímto: Známá spisovatelka možná porušila listovní tajemství!

  Někdy není potřeba atmosféru dramatu navozovat parafrází

  na bulvár. Vyvolá ji totiž život sám. Mezi lidi, kteří si prošli svým

  peklem, patří určitě zpěvačka/harmonikářka Radůza. S médii se

  často nevybavuje, o to větší radost z její malé zpovědi máme.

  Radůza je mimořádný úkaz na české hudební scéně a před časem

  se rozhodla ukázat i svou civilní tvář; v době, kdy se opravdu

  nevznášela samou lehkostí nad zemí. Restart nikdy není nový start

  od nuly, ale vždycky pokračování v cestě v už použitých botách.

  Muzikantce přejeme, aby jí co nejmíň tlačily, a všem ostatním, aby

  je dokázala oslovit nová deska, podle Radůzy velmi osobní.

  Velmi osobní je jako obvykle i fejeton Haliny Pawlowské, zamě-

  řený – jak příznačně ve sváteční době, která nás čeká – na posuny

  na váze. To je doslovná citace umožňující vyhnout se trochu slo-

  vu, které autorka nesnáší. Které to je? Čtěte Maximum, dozvíte se

  to! Ao tom, že se Vánoce opravdu blíží, nenechá na pochybách

  nikoho sada dalších textů. V jednom se dozvíte, co dělat s „vyje-

  tým“ olejem po smažení řízků či kapra, v dalším, jak svátky vidí

  Padesátka Marie. Zase tak těžkou hlavu si s nimi nedělá, a tak je ivy

  zvládněte s leh-

  kostí anebo s tím,

  co lehkost aspoň

  trochu připomíná.

  Klidné Svátky

  adobrý rok 2019!

  Obsah

  Inzerce ▼

  Foto: archiv Dr.Max

  Předvánoční číslo....................................................................................3

  2019 bez letního času? .........................................................................4

  Vánoce s tátou. A pak s mámou... .....................................................6

  Život v pohádkách .............................................................................. 10

  Když potká sob soba .......................................................................... 12

  Kam s ním? Dilema české domácnosti ........................................ 16

  Hlavně spolu .........................................................................................18

  Česká stopa ve stínu pyramid ......................................................... 20

  Novinky z lékáren Dr.Max ................................................................. 24

  Radůza: Chci být veselá .....................................................................26

  Což takhle dát si mléko? ...................................................................30

  Modré světlo je vyditelný nepřítel ................................................ 35

  Pozor, nebo střelím! ............................................................................ 36

  Brian Cox: „Byl jsem Hannibal Lecter“ ..........................................38

  Bianca Bellová: Pohádka ................................................................... 42

  Ženy v běhu nechytíte .......................................................................44

  Bože můj, jsem tak tlustá! aneb Brzy se zas začnou dávat

  předsevzetí ............................................................................................46

  |

  EDITORIAL

  |

  PŘEDVÁNOČNÍ ČÍSLO

  Michal Petrov

  šéfredaktor

• Strana 4

  4 www.drmax.cz

  |

  SVĚT ZDRAVÍ

  |

  2019 bez letního času?

  SE SILIKONEM OPATRNĚ

  Čistě silikonové prsní implantáty mohou až čtyři a půlkrát zvýšit riziko porodu mrtvé-

  ho plodu, čtyřnásobně melanomu a šestkrát zánětlivých onemocnění, jako zejména

  revmatoidní artritidy. Na základě studie, kterou vypracovalo houstonské výzkumné

  centrum MD Anderson při Univerzitě Texas, o tom informovala řada světových médií.

  Srovnání se opíralo o diagnózy přibližně sta tisíc žen – osmdesát procent z nich zvolilo

  implantát plněný silikonovým gelem (častěji užívaný), dvacet procent fyziologickým

  roztokem. Vědci se zaměřili na ženy, které podstoupily estetický zákrok mezi lety 2007

  a 2011. Přibližně 72 procent kvůli primárnímu zvětšení svých prsou, 15 procent po jednom zvětšení usilovalo o další, u 10 pro-

  cent šlo orekonstrukci prsu po jeho odnětí a u tří procent o korekci této rekonstrukce. Seznam násobně vyšších zdravotních

  rizik u žen spřevažujícím typem implantátů je poměrně dlouhý. Ty, které mají čistě silikonové implantáty, mají údajně také větší

  pravděpodobnost chirurgických komplikací. Zjizvení v prsní tkáni kolem implantátu je u nich prý pravděpodobnější. Doktor

  Mark Clemens z centra MD Anderson prohlásil, že jde o nejrozsáhlejší studii svého druhu. „Sdílíme kritické informace o míře

  komplikací a souvislostech. Naše údaje dávají důležité informace o silikonových implantátech ženám, které by měly mít rea-

  listická očekávání. Chceme jim pomoci vybrat si, co je pro ně správné,“ dodal Clemens. Lékařka Diana Zuckermannová, před-

  sedkyně britského Národního centra pro zdravotnický výzkum, studii komentovala takto: „Ženy by neměly propadat panice,

  ale měly by vědět, že se něco děje. Stále tu je důvod k obavám, ale ne všechny ženy musejí nutně zmíněné potíže postihnout.“

  

  FRANCII TRÁPÍ NEDOSTATEK LÉKŮ

  Ve francouzských lékárnách schází čím dál více léků

  nutných pro léčbu závažných civilizačních nemocí,

  jako jsou nádorová onemocnění nebo Parkinsonova

  choroba. V otevřeném dopise zveřejněném vtýdení-

  ku Le Parisien proto francouzští lékaři a zdravotnická

  sdružení vyzvali k „urgentnímu akčnímu plánu“, který

  by zajistil, že v zemi nebudou ubývat životně důleži-

  té medikamenty na základě hlášení ojejich hrozícím

  nedostatku. Jde tu přitom o přípravky související s ra-

  kovinou močového měchýře, krve a vaječníků, nebo

  o očkovací vakcíny jako DT Vax (záškrt a tetanus), Imovax (obrna), Ticovac

  (encefalitida) a BCG (tuberkulóza). V roce 2017 dostala Národní léková agen-

  tura 530 zpráv o závažném nedostatku zásob. Takové hlášení vzniká pokaždé,

  jestliže lékárna či nemocnice není schopna zajistit léky na předpis do 72 ho-

  din. Počet nedostupných přípravků se podle údajů státního regulátora ANSM,

  francouzské obdoby Státního úřadu pro kontrolu léčiv, za poslední dekádu

  let zvýšil desetkrát. Výpadky jsou obvykle způsobeny „výrobními obtížemi“.

  V otevřeném dopise zdravotníků je kritizována celosvětová koncentrace vý-

  roby: „Globalizace produkce a poptávky hraje u léčiv roli. Sedmdesát procent

  hlavních účinných látek se vyrábí vUSA nebo v Asii na malém počtu míst.

  Stačí jeden malý problém v továrně, aby postihla katastrofa i ostatní."

  STRES  NEPŘÍTEL

  V MANŽELSKÝCH LOŽNICÍCH

  Ty tam jsou doby, kdy se intimním tématům

  BBC vyhýbala jako čert kříži. V poslední době

  se vysloveně zaměřila na sexuální zdraví ná-

  roda a v rámci tohoto úsilí nechala také pro-

  vést průzkum zaměřený na faktory zásadně

  omezující partnerský život v britských ložni-

  cích. Výsledek online šetření se opírá o výpo-

  vědi 2 066 dospělých. Podle 45 procent z nich

  ovlivňuje sexuální život více než kterýkoli jiný

  prvek právě stres. BBC v této souvislosti citu-

  je terapeutku Ellen Bradyovou: „Pozorujeme

  hrozivě vysoký podíl těch, kteří mají problém

  s úzkostí.“ Asi moc nepřekvapí druhý nejvý-

  znamnější faktor, kterým je fyzické zdraví čili

  kondice. Pětina dotazovaných uvedla jako

  problém existenci dětí a více než desetina

  zmínila pornografii. Přibližně stejný podíl při-

  padl i na sociální sítě. Zatímco polovina mužů

  uvedla, že je se svým sexuálním životem

  spokojená, opačné stanovisko zaujalo téměř

  40procent. U žen činí tento poměr 53 ku 25.

  Inzerce

• Strana 5

  www.drmax.cz 5

  |

  SVĚT ZDRAVÍ

  |

  KONEC DVOJÍHO ČASU?

  Letní čas – v poválečné historii Československa byl zaveden v roce 1979 kvůli energetic-

  kým úsporám, které jsou ovšem velmi sporné. Po letech dohadů, zda mělo toto opatření

  v rámci celé Evropy smysl, se teď na stole Evropské komise ocitl návrh na definitivní od-

  bourání dvojí časomíry. Předcházelo mu rozhodnutí Evropského parlamentu, kde tuto

  iniciativu vyvolal český poslanec Pavel Svoboda. Pokud návrh projde přes Evropskou

  radu a znovu přes Europarlament a příslušná směrnice přestane platit, měl by snad už

  od příštího roku být čas jen jeden. Ale který? To zatím není jisté. V nejvlivnější zemi Unie,

  Německu, preferuje většina veřejnosti trvalý přechod na dnešní letní čas. Laikům tam ale

  oponují někteří vědci, kteří vystupují proti opuštění našeho přirozeného času, které si vy-

  sloužilo přezdívku „Cloxit“. Till Roenberg z Institutu pro lékařskou psychologii (Institut für

  Medizinische Psychologie) při mnichovské univerzitě varuje, že při trvalém zachování letního času bude nutné počítat s obrov-

  skými problémy: při diabetu, depresích, poruchách spánku či učení. „Evropané budou tlustí, hloupí a nabručení,“ tvrdí vědec.

  TŘI SCHODY PRO ŠIMLA

  Historická lékárna Pelikán v německém Düs-

  seldorfu toto léto zavřela kvůli ukončení ná-

  jemní smlouvy a mělo to být jen na krátko.

  Toto přechodné období se však nečekaně

  protáhlo, protože úřady usoudily, že lékárna

  sloužící pacientům už bezmála 130 let, není

  provozuschopná. Důvodem jsou tři schody,

  které do ní vedou. Ty totiž způsobily, že oficí-

  na není podle současných předpisů – pěkně

  po německu řečeno – barrierefrei, tedy bez-

  bariérová. Majitelku Dorothee Knallovou

  zásah úřadů nejprve rozčílil. „Skočárkem lze

  ty tři schody snadno překonat, a když něk-

  do přijede na invalidním vozíku, tak prostě

  zazvoní a my mu dovnitř pomůžeme,“ opo-

  novala. Ale nebylo to nic platné, úřady na

  bezbariérovosti trvají, a tak musí Knallová

  najít řešení. A i když si už lékárna vysloužila

  od médií přezdívku „schodová“ (Treppen-

  -Apotheke), ke slovu se nejspíš dostane

  rampa. Zatím ale stále na pacienty čekají

  pouze vzkazy ve výloze, ve kterých nešťast-

  ná majitelka velmi emotivně popisuje své

  zoufalství: „Milí zákazníci lékárny Pelikán, …

  neumíte si představit, kolik překážek se mi

  staví do cesty a jak dlouho čekám na odpo-

  vědi z Úřadu pro zdravotnictví.“ Když úřední

  šiml začne řehtat, zkrátka neví, kdy skončit,

  to je všem státům společné.

  ÚČINNÁ LÉČBA HEPATITIDY C ZATÍM NEZLEVNÍ

  Evropský patentový úřad rozhodl, že přípravek na léčbu žloutenky

  typu C Sovaldi, který vyrábí americká firma Gilead, se ve státech

  Unie stále těší patentové ochraně. Úřad tak nevyhověl tlaku ne-

  ziskovek, zejména Lékařů bez hranic, Lékařů světa, ale i dalších ze

  17 evropských států usilujících o konec patentu a zásadní zlevnění

  léčby. Tu by v případě konce ochrany přinesla výroba generik. Roční

  terapie jednoho pacienta tedy zatím stále přijde v Evropě na desítky

  tisíc eur, zatímco v jiných zemích jsou to jen desítky. Sovaldi od Gileadu už při-

  šel omonopol například v Egyptě, Číně a na Ukrajině, v dalších státech (Rusko,

  Brazílie, Indie, Argentina či Thajsko) se o konci patentu rozhoduje.

  

  ODOLNÉ BAKTERIE PŘIŠLY O ÚKRYT

  Vědci Kalifornské univerzity v Berkeley vyvinuli test, při kte-

  rém se poměrně snadno odhalí, zda v lidském těle působí

  bakterie odolné vůči antibiotikům. V důsledku toho ročně na

  celém světě zemře přibližně 700 tisíc lidí. Test nazvaný prostě

  Detect pracuje se vzorkem moči adá se udělat v běžné lékař-

  ské ordinaci. I dříve byly testy možné, ale odebrané vzorky

  musely putovat do laboratoře, kde se bakterie musely kultivovat, a na výsledky

  se čekalo několik dní. Detect je poskytne v řádu minut. Nový test nejenže prozra-

  dí existenci rezistentních bakterií, ale taky prokáže opak. V takovém případě lze

  nasadit méně nákladná, a přitom dostatečná antibiotika starších generací.

  Inzerce

  Inzerce

• Strana 6

  6 www.drmax.cz

  |

  PSYCHOLOGIE

  |

  Loni slavila Markéta Štědrý den sama. Když se s manželem rozvedli, zdálo se jí v pořádku, že

  vrámci střídavé péče bude dcerka na 24. prosince jeden rok u otce a druhý u ní. Nedošlo jí, jak

  to bude bolet, a den strávila v slzách.

  V

  ůbec jsem nepředpokláda-

  la, že být na Štědrý den sama

  bude tak náročné,“ vzpomíná.

  „Plánovala jsem si, že odpo-

  ledne půjdu jako vždycky na hřbitov

  avečer si sednu s cukrovím k pohádkám.

  Pětadvacátého měla Saša přijet a byly

  jsme dohodnuté, že si uděláme tako-

  vý improvizovaný holčičí vánoční večer

  s rozbalováním dárků. Jenže to na mě

  dolehlo už ráno, ve chvíli, kdy se za dcer-

  kou zavřely dveře. Najednou jsem si při-

  padala jako nejopuštěnější člověk na svě-

  tě. Štědrý den jsem probrečela a skončila

  ostudně: trochu jsem se opila koňakem

  ausnula ve vaně!“

  NÁROČNÉ CHVÍLE

  „Je to samozřejmě velmi těžké,“ chápe

  Markétino vánoční trauma dětská psy-

  choložka Dagmar Pechová. „Ta jedineč-

  nost okamžiku, kdy jsou ‚všichni‘ ostatní

  se svými nejbližšími, všude rozsvícená

  okna, vládne unikátní atmosféra – a ta

  maminka nebo tatínek najednou zůsta-

  nou sami, protože děti jsou udruhého

  partnera, to je náročné ustát.“ Protože

  počet rozvodů je stále enormní a o děti

  se stále více i po rozluce starají oba

  rodiče, podobnou situaci jako Markéta

  zažívají i jiní. Je potřeba se na všechno

  kolem Vánoc dobře připravit. Základem

  je komunikace: mezi bývalými part-

  nery, s dětmi a také se všemi, jichž se

  situace kolem svátků rozdělené rodiny

  dotýká.

  VÁNOCE S TÁTOU.

  A pak s mámou…

• Strana 7

  www.drmax.cz 7

  |

  PSYCHOLOGIE

  |

  NAŠE DUŠE CHTĚJÍ POHÁDKY

  „Teď jsem tu měla jednu osmnáctiletou dív-

  ku, která si pořád myslela, že za rozvod rodičů

  v jejích třech letech může ona, protože byla

  zlobivá holčička,“ říká Dagmar Pechová. „Je

  to sice extrémní případ, ale musím ho zmínit,

  ikdyž po mě chcete povídání o Vánocích. Víte,

  musíme myslet na to, že v nás všech je pořád

  dítě, které si přeje, aby všechno v životě bylo

  jako v pohádkách. Chceme, aby se maminka

  statínkem měli rádi, aby byli spolu a aby dobro

  vždycky zvítězilo nad zlem. Od určitého věku

  si racionálně uvědomujeme, že to nejde, ale

  podvědomě a emočně to často nezvládáme.

  Říkám to proto, že alespoň základní soulad

  mezi rozvedenými partnery je mnohem důle-

  žitější než dilema, jak slavit Ježíška!“

  VŽDYCKY TAK TROCHU BLBĚ

  „Jednoznačné doporučení, jak svátky v pří-

  padě rozchodu rodičů uchopit, nemám,“ říká

  psycholožka. Velmi záleží třeba na tom, zda

  mají bývalí partneři novou rodinu a co ta

  si myslí. Pokud mezi dospělými panuje ale-

  spoň základní shoda, je velmi důležité mluvit

  ovšem i s dětmi. Ty nutně potřebují informa-

  ce a také důvěru ve svůj názor. „Dítěte bych

  se určitě zeptala, jak by si přálo Vánoce slavit.

  Navrhla bych mu různé varianty a vysvětlila,

  jaké mají výhody a nevýhody. Že třeba i mít

  dva Štědré večery má své nevýhody, ač se

  to nezdá. Například ten okamžik ztratí svoji

  jedinečnost, všichni ostatní to v ty jiné dny

  nebudou prožívat, atmosféra bude jiná –

  aizúčastněná rodina přece bude cítit, že to

  není ono… No, ono slavit jednou s mámou

  ajednou státou taky není úplně ono. Vlastně

  je to vždycky tak trochu blbě. Ale dohodnout

  by se měli všichni tak, aby to každého – děti

  „Mít dva Štědré dny

  má nejen své výhody,

  ale i nevýhody. Ten den

  prostě najednou ztratí

  svoji jedinečnost.“

  Dvojí Vánoce jsou náročné

  jak pro děti, tak pro rodiče,

  kterým snadno ujedou nervy,

  když se dítěti stýská po rodiči,

  u kterého zrovna není 

  • Myslete na to, že horší

  než jakékoli vánoční

  trable (tedy kdo kdy kde

  s kým a jak bude slavit)

  je pro dítě nesoulad jeho

  otce a jeho matky.

  • Dohodněte se na tom,

  jak budete trávit Vánoce,

  a do této debaty vhodně

  zapojte i děti (nemají

  poslední slovo, ale mají

  důležitý hlas). Dejte jim co

  nejvíce informací o všech

  zvažovaných variantách.

  • Slaďte i další věci:

  domluvte se, kolik asi

  investujete do dárků a jaké

  kdo zhruba či konkrétně

  koupí (soutěž mezi

  mámou a tátou o nejdražší

  dárek není dobrá volba.);

  slaďte i tvrzení o Ježíškovi

  (Věříme na něj? Jak

  akdy nosí dárky, když je

  několikerá nadílka? atd.).

  • Atmosféra je důležitější

  než dárky. Dejte dětem

  pocítit, že je milujete, ale

  ne okázalými dary nebo

  gesty.

  • Přísně hlídejte, abyste

  neupřednostňovali

  kterékoli dítě, které k vám

  na Vánoce přišlo.

  5 RAD, JAK

  PŘEŽÍT VÁNOCE

  V ROZDĚLENÉ

  RODINĚ

• Strana 8

  8 www.drmax.cz

  |

  PSYCHOLOGIE

  |

  Text: Jana Nováková, foto: Fotolia

  Inzerce ▼

  idospělé – co nejmíň bolelo,“ uzavírá Dagmar

  Pechová.

  RŮŽE A TRNY

  Také v případě, že je rozvod čerstvý a dítě

  více než vánoční svátky řeší rozchod rodičů,

  je nutné mu vysvětlit situaci. Říct, že každá

  věc má své dobré a horší stránky. Například

  že rodiče se sice rozešli a asi už se k sobě

  nevrátí, ale dítě bude mít širší rodinu, více

  lidí, kteří ho mají rádi a můžou si s ním hrát

  nebo mu kdykoli pomoct. „Vysvětlit mu to na

  příkladech: že i růže, i když je krásná, má trny

  a můžeme se o ni popíchat – a naopak,“ říká

  psycholožka.

  KOUSNOUT SE, JINAK TO NEJDE

  Nesnadné to mají i noví partneři rozvede-

  ných rodičů. „Moc se mi nelíbilo, že každý

  druhý rok byla s námi na Vánoce i tehdy

  pubertální dcera mého muže,“ přiznává

  čtyřicetiletá Kateřina. „Nakonec ale nej-

  větší úleva nastala, když jsem sama sobě

  přestala namlouvat, že jsem v pohodě a že

  mi to vůbec nevadí. Vadilo mi to. A teprve

  když jsem si přiznala pravdu, přestala

  jsem se té holce falešně podbízet a záro-

  veň jsem kvůli svému muži a celé rodině

  překousla nevoli vůči ní. Už je to pár let

  a vyrostla z ní moc fajn žena, která patří

  do rodiny, a já jsem ráda, že jsem to tehdy

  zvládla.“

  I psycholožka potvrzuje, že by se noví

  partneři měli v zájmu klidu „kousnout“, nějak

  to vydržet a snažit se navodit pohodu. A je

  skoro zbytečné dodávat, že by osobě bývalí

  partneři neměli mluvit špatně, protože tím

  jen víc traumatizují dítě. „Už jen babiččino

  pozvednutí obočí, například na tatínko-

  vu adresu, dítě velmi vnímá!“ upozorňuje

  psycholožka.

  ■

  • Připravte se, že to bude

  náročné, a nepropadněte

  sebelítosti.

  • Slabším povahám

  pomůže odstřihnout se

  od vánočního programu

  v televizi i od cukroví

  araději ani nechodit ven,

  kde se to hemží šťastnými

  rodinkami na procházce.

  • Nepijte alkohol.

  • Udělejte si náhradní,

  příjemný program (filmy

  na DVD, sportování,

  dobrá kniha).

  • Chcete-li strávit Štědrý

  den s někým jiným

  zblízkých, udělejte to jen

  v případě, že to všechny

  zúčastněné potěší.

  JAK TO ZAŘÍDIT,

  KDYŽ ZŮSTANETE

  NA ŠTĚDRÝ VEČER

  SÁM/ SAMA

  „Největší úlevu mi

  přineslo, když jsem

  sama sobě přestala

  namlouvat, že mi ta

  situace nevadí.“

• Strana 9

  www.drmax.cz 9

  Zajišťuje efektivní ochranu dýchacích cest proti virům, bakteriím, pylům a smogu

  Mechanický záchyt virů a bakterií 99,9% bez použití chemických látek

  Okamžitá a komfortní ochrana pro celou rodinu např. při chřipkových epidemiích, alergiích nebo pro lidi s oslabenou imunitou

  Oboustranná ochrana - jak nositele, tak jeho okolí

  Díky konstrukci ReSpimask® zajištuje dokonalé přilnutí

  Unikátní vlastnosti ReSpimask® byly schváleny nezávislými světovými

  institucemi jako EMPA, Nelson Laboratories a dalšími

  - unikátní ústenka s membránou z českého nanovlákna

  www.respilon.cz

  LIFE’S WORTH I T

  99,9% OCHRANY

  Dýchejte čistý vzduch bez virů, bakterií a smogu

• Strana 10

  10 www.drmax.cz

  |

  DĚLAJÍ TO S CHUTÍ

  |

  Patří mezi nejvyhledávanější ilustrátory dětských knih. Má styl, který poznáte na míle daleko

  akterý se líbí jak dětem, tak jejich rodičům. Je v nich něha, kouzlo a především legrace. Je takový

  i svět Markéty Vydrové?

  Text: David Laňka, Foto: archiv Markéty Vydrové

  M

  alování mě bralo odmalička,

  prvním vzorem byla mamin-

  ka výtvarnice, v předškolním

  věku byla i mou první učitel-

  kou, později, už ve škole, jsem měla řadu

  oblíbených výtvarníků – milovala jsem ilu-

  strace a obrazy Zdeňka Buriana, se kterým

  jsem se jako dítě i znala,“ vypráví Markéta

  ve svém brněnském bytě u stolu, který

  je pokryt barvami, tužkami, pastelkami

  anákresy ilustrací do jedné z knih, které

  se chystá ilustrovat. Svoji úplně první kni-

  hu prý „ilustrovala“ už ve čtyřech letech.

  „Tehdy jsem do knihy Pohádek Boženy

  Němcové voskovkami dokreslila Popelku

  a rozhodla jsem se, že takto budu dokres-

  lovat obrázky do všech knih, kde je prázd-

  né místo. Kázání od maminky, že tohle

  se nedělá, samozřejmě bylo, ale taky mi

  vysvětlila, jak se člověk stane ilustrátorem.

  A tak jsem se ve čtyřech letech rozhodla,

  že do toho jdu. Byl to jediný způsob, jak

  své obrázky dostat do knih a nebýt za to

  trestána, nýbrž odměňována.“

  Jenomže cesta k tomu byla nako-

  nec poněkud delší. Přestože si Markéta

  odmala prošla všemi ročníky lidové ško-

  ly umění, nakonec nešla studovat umě-

  leckou školu, ale zahradní a krajinnou

  architekturu. Pak se vdala, narodily se jí

  děti. A mezitím její manžel Daniel sepsal

  knihu říkanek – a Markéta k ní nakreslila

  ilustrace. „Jako čirý autodidakt,“ směje se.

  Knihu nabídli několika nakladatelstvím

  a v jednom nakonec v roce 2004 pod

  názvem Na co hrají varani vyšla. Její ilu-

  strace zaujaly stejně jako hravé básničky,

  a tak se pomalu, ale jistě začali ozývat

  další nakladatelé. Brzy začalo být zřej-

  mé, že si Markéta bude muset vybrat,

  které profesi se bude věnovat– a vyhrá-

  lo samozřejmě malování. Ale i když má

  dnes kalendář plný na dva roky dopředu,

  neustále se snaží na sobě pracovat, a tak

  každou novou knihou přichází s něčím

  novým. „Prý cokoliv, co člověk umí, je

  směs složená z 10 %talentu a 90 % dři-

  ny. To nám říkával můj učitel výtvarky,

  pan Petr Pálka. Na toho moc ráda vzpo-

  mínám, protože nás velmi driloval, chtěl,

  abychom uměli vidět, a co vidíme, i kres-

  lit. A to, že každá kniha je trochu jiná – za

  to si může sama. Každá kniha na mě mlu-

  ví jinak, každá si říká o jiný přístup, styl,

  výtvarnou techniku, ta rozmanitost mě

  nesmírně těší. Mám objevitelskou duši,

  takže ráda zkoumám možnosti, jak pra-

  covat s barvami, tvary, světly, stíny, tech-

  nikami… můžu se zbláznit radostí, když

  si vymyslím zase něco nového. A těší mě,

  že i přes různorodost stylů a technik mí

  malí čtenáři (nebo spíš diváci) už moje

  obrázky poznají.“

  Radost, která je z ilustrací Markéty

  Vydrové čitelná, je daná i tím, že nikdy

  neilustruje knihu, která ji neosloví. „To

  ŽIVOT v pohádkách

  Malý princ (Antoine de Saint-Exupéry,

  Triton, 2016)

  

• Strana 11

  www.drmax.cz 11

  |

  DĚLAJÍ TO S CHUTÍ

  |

  by prostě nefungovalo, malovat něco, co mě

  nebaví, nelíbí se mi nebo se diametrálně liší

  celkově od způsobu mého uvažování. Musím

  si tu knihu zamilovat. Jinak si to ani nedovedu

  představit.“ A když se takhle Markéta „zami-

  luje“, začne tvůrčí proces. Kreslí si, hledá styl,

  trochu se noří do sebe a bere si „tam“ i knihu,

  a najednou to naskočí. Pak si pročte knihu

  znovu, do rukopisu si udělá poznámky, kde co

  bude ilustrovat, a jde na to.

  Výhodu má prý i v tom, že jí autoři i naklada-

  telé nechávají volnou ruku. „Kdysi hodně dáv-

  no jsem měla jednoho autora, který mi přesně

  psal scénáře toho, co bude v ilustracích. Nebyl

  výtvarník a kompozice mu nic neříkala a čas-

  to měl velmi nerealizovatelné nápady. Strašně

  špatně se mi pracovalo. Ilustrovala jsem mu

  několikadílný příběh. Hned po prvním dílu

  jsem se vzbouřila a poprosila ho, ať mi nechá

  volnou ruku. Na to přistoupil a pak uznal, že to

  nabralo úplně jiný, daleko lepší směr. S nikým

  dalším se to už nestalo,“ vypráví.

  Volnou ruku dostala i přede dvěma lety, kdy

  za ní nakladatel přišel, že by rád, aby znovu ilu-

  strovala slavnou knihu Malý princ. Nešla do toho

  hned, byť tu knihu miluje. „Nakladatel mě půl

  roku přemlouval, abych se knihy ujala. Nechtěla

  jsem, protože ilustrace Saint-Exupéryho jsou

  ikonické, úžasné, trochu neumělé, ale nesku-

  tečně půvabné, tak jak bych se mohla opovážit

  do něčeho takového zasáhnout. Pomohlo to, že

  pan nakladatel mě přesvědčil, že by mohlo být

  hezké předložit knihu dnešním dětem s ilustra-

  cemi současného ilustrátora a že by se mu i líbi-

  lo, kdybych do knihy vložila svůj cit a pohled, jak

  to vidím já.“ Samotná práce na ilustracích nako-

  nec trvala půl roku a setkala se s velmi pozitiv-

  ním ohlasem.

  A jak dlouho vlastně trvá knihu ilustrovat?

  Například dvoustránková ilustrace z Malého

  Prince Markétě Vydrové zabrala týden. Ale na

  ty jednodušší prý stačí několik hodin. Takže ve

  výsledku kniha středního rozsahu s jednoduš-

  šími ilustracemi zabere asi měsíc, ty složitější

  kolem půl roku, kdy Markéta maluje denně

  dvanáct hodin.

  A jak tak neustále čte knihy jiných autorů,

  rozhodla se před pár lety napsat vlastní knihu

  Můj skřítek Šalvěj. „Ten pohádkový příběh jsem

  vymyslela pro své děti. Pak jsem si ho zapsala,

  a když mě k němu začaly napadat i obrázky,

  nakonec se zrodila myšlenka vydat to jako kni-

  hu,“ vzpomíná a dodává, že bylo zajímavé se

  na chvíli postavit na „druhou stranu barikády“,

  tedy mezi autory. „Během práce na Šalvějovi

  jsem si uvědomila, že vobojím – psaní i kres-

  lení – je zhruba stejně náročné vymyslet poin-

  tu. Ale když už ji máš, tak je příběh napsán

  velmi rychle, prakticky se vyvíjí sám a jde jen

  oto, jak rychle umí člověk ťukat do klávesnice.

  Případné opravy a úpravy jsou poměrně snad-

  né. Na druhou stranu v okamžiku, kdy ilustrace

  má vymyšlenou pointu, dá ještě velkou spous-

  tu práce ji namalovat a musí to být na první

  dobrou, ručně malovaná ilustrace se kliknutím

  a pár ťuknutími opravit nedá. Takže kapitolu,

  kterou jsem psala třeba jeden den, jsem pak

  pět dní ilustrovala.“

  Jak je zřejmé, ilustrování knih, jakkoliv

  pohádkových, veselých a zábavných, je někdy

  docela dřina. Není tedy divu, že si Markéta

  musí čas od času odpočinout. A tak když si

  pro sebe „ukradne“ volnou chvíli, ráda se dívá

  na filmy, čte, poslouchá muziku, jezdí na kole,

  vaří a novou vášní se pro ni stalo cestování.

  Amezitím si sní. O tom, že by někdy z nějaké

  knihy, kterou ilustrovala, udělala večerníček

  nebo animovanou pohádku. Tak jí držme palce

  a přejme hodně štěstí jí i nám, protože by to

  určitě byla krásná podívaná.

  ■

  Modrý poťouch, 2010 

  Barunka a malovaný

  svět, 2015

  

  Pohádky pro dospělé děti

  anedospělé dospělé, 2011 

  Můj skřítek Šalvěj –

  skřítkosnění, 2014 

  Fairy Tales, 2017 

• Strana 12

  12 www.drmax.cz

  Sobí závody patří mezi nejpopulárnější zimní kratochvíli ve Finsku. Když padne startovní výstřel

  a sobi se rozběhnou, stávají se z Finů malé děti. Mezi závodníky jsou muži i ženy. Stejně jako mezi

  diváky, kteří sázejí nejvíc na soby s velkými nozdrami.

  Text: Alexandra Laňková, Foto: Alexandra Laňková a Fotolia

  F

  insko je kromě své polární záře

  (za kterou sem jezdí ročně kolem

  milionu turistů), tisíců jezer

  asaun (finská technika saunová-

  ní je podle milovníků nejlepší ze všech)

  proslulé také tím, že hustota zalidnění je

  šestnáct obyvatel na kilometr čtvereční

  (u nás je to 134). Takže klid si tu užije

  iten, kdo o něj nestojí. Když se posune-

  te od Helsinek trochu víc na sever, napří-

  klad do domova Santa Clause jménem

  Rovaniemi, hustota zalidnění tu zřídne

  na pouhých osm obyvatel na kilometr

  čtvereční. V praxi to znamená, že když

  se vydáte na hodinovou procházku,

  máte velkou šanci nepotkat ani živáčka.

  Proto jednoho překvapí, když jindy lidu-

  prázdným náměstím tohoto finského

  města najednou nemůže projít, aniž by

  do někoho nestrčil.

  Místní už dávno ví, turista váhá. Roz-

  laděn nečekanou situací se dere skrz

  zástupy nadšenců, až se dostane kvlastní

  „příčině“ srocení davů. To, co uvidí, je tra-

  dice, která přetrvává už od roku 1932–

  závody národního symbolu: dostihy

  sobů.

  Sobi k Finsku patří asi stejně jako sníh.

  Pro Finy nejsou ničím výjimečným. Když

  vyrazíte do přírody, určitě na ně dříve či

  později narazíte. Nemluvě o tom, že stádo

  sobů potkáte třeba při přecházení silnice

  po cestě do restaurace, kde si chystáte

  Když potká SOB SOBA

  |

  REPORTÁŽ

  |

• Strana 13

  www.drmax.cz 13

  objednat klobásku nebo steak zjedno-

  ho z nich. Veškerá nevšímavost Finů vůči

  sobům jde však stranou ve chvíli, kdy

  nastanou sobí závody. Nasadit sobovi

  postroj, připevnit lano, pevně ho chy-

  tit do rukou, zacvaknout lyžáky do lyží

  apak čekat na startovní výstřel, to je pro

  Finy svátek a prakticky každý, kdo nežije

  ve velkém městě, si to někdy zkusil.

  Jenže takové závodění není pro kaž-

  dého. Aby se z vás mohl stát opravdový

  žokej (ano, tak si sobí jezdci říkají), co se

  nechá šlehat větrem, musíte mít mini-

  málně šedesát kilogramů. Muži a ženy

  závodí pospolu. Když (většinou) žena

  této váhy nedosahuje, musí obléknout

  speciální bundu se závažími, kterou svůj

  váhový rozdíl dožene.

  Závodníci v rámci trénování muse-

  jí dělat spoustu protahovacích cvičení

  a také „trénovat“ rovnováhu. Ta je totiž

  při závodě velmi důležitá, když vezmete

  v potaz, že sobi běhají se spřežením rych-

  lostí až 60 km/h. To je více než povolená

  rychlost v obci. A k tomu si představte, že

  jištěni jste jen a pouze lanem, které držíte

  v rukou a nemáte ho nijak připevněné.

  Žokejové proto jezdí denně něko-

  lik desítek kilometrů na běžkách, díky

  čemuž si osvojí to správné „přidřepnutí“,

  které je k udržení rovnováhy zapotřebí.

  Každý žokej trénuje podle svého uváže-

  ní, když však přichází vrchol sezony, tré-

  nuje se svým sobem minimálně třikrát

  týdně.

  Sobi jsou pro závodění vybíráni už

  jako mláďata. Ideální sob je podsaditý,

  má mohutnou tělesnou konstrukci, dlou-

  hé tělo i čumák. Pro dosažení nejvyšší

  možné rychlosti je také nutné, aby měl

  pořádně dlouhé nohy. A jestli je něco

  stejně důležité jako velikost nohou, je to

  dostatečná délka čumáku a nozder. Čím

  jsou totiž delší, tím je pravděpodobnější

  větší kapacita plic.

  Vybraní jedinci jsou potom domesti-

  kováni. Majitel má svého závodního soba

  obvykle nedaleko domu, nejčastěji na

  zahradě, a krmí ho zásadně z ruky. To pro-

  to, aby si sob zvykl na interakci slidmi.

  Závodní sobi totiž musí být zvyklí nejen

  na své žokeje, ale i na skandující diváky

  podél dráhy. Domestikace soba přitom

  trvá i několik let. Nejdříve ho zvykáte

  na lidi, pak se pustíte do jeho tréninku

  a nakonec se může ukázat, že sob, kte-

  rý na první pohled splňoval parametry

  úspěšného kusu, vůbec není rychlý. Ale

  to už je riziko „podnikání“.

  Errki Orre z Rovaniemi pracuje se zví-

  řaty už od roku 1988 a nejednou uspěl

  na velkých šampionátech, na King Race

  skončil dvakrát druhý a jednou třetí. „Je

  to radost, když projedete cílem jako prv-

  ní. Najednou se všechny ty roky dřiny

  zúročí,“ říká, ale dodává, že ne vše je zali-

  té sluncem. Během letních měsíců jsou

  totiž sobi svými žokeji vypouštěni do vol-

  né přírody. Aby nabrali na svalové hmotě,

  odolnosti. Každý rok před zimou pak pro-

  bíhá jakési svolávání sobů, a samozřej-

  mě ne všichni se vždycky vrátí. Errkimu

  se takhle nevrátili už dva sobi. „Muskise

  jsem už nikdy neviděl, ale Tumma se

  naštěstí vrátil druhý rok, takže jsme moh-

  li znovu začít soutěžit.“

  Když s Finy mluvíte o sobích závo-

  dech, rozzáří se jim oči nadšením. Sanna

  Kärkkäinen, vedoucí turistické kanceláře

  Visit Rovaniemi, potvrzuje, že Finové jsou do

  sobích závodů úplní blázni. „Je to asi tím, že

  my Finové jsme od podstaty soutěživí. Ale

  základem obliby sobích závodů je to, že jde

  o jednu z mála činností, které můžeme dělat

  pospolu. Je to tradice, která spojuje lidi od

  ledna, kdy sobí závody začínají, až do dub-

  na, kdy se koná King Race v Inari.“

  Když v dubnu sezona sobích závodů

  skončí, Finové zase začnou vést své živo-

  ty, ve kterých potkat někoho na ulici je

  detektivní práce. Žokejové vypustí soby

  do volné přírody, začnou si připravovat

  postroje a těšit se na zimu, až zase nasta-

  ne čas svolávání.

  ■

  Minimální váha žokeje je 60 kilogramů. Pokud jí žokej

  nedosahuje, musí mít závaží, kterým váhu dorovná

  Aby se žokejové za jízdy udrželi, musejí ze všeho nejvíce

  trénovat rovnováhu

  Během letních měsíců

  žokejové vypouští své

  soby do volné přírody.

  A někteří se jim

  už nikdy nevrátí.

  |

  REPORTÁŽ

  |

• Strana 14

  14 www.drmax.cz

  ®

  6

  ULEVUJE

  OD

  PŘÍZNAKŮ

  CHŘIPKY A NACHLAZENÍ

  CZ/VCK/18/0016

  Před použitím si pozorně přečtěte příbalovou informaci.

  VICKS SYMPTOMED COMPLETE CITRÓN: lék k vnitřnímu užití.

  O správném použití přípravku se poraďte s lékařem nebo lékárníkem.

  1. Bolest hlavy

  2. Rýma

  3. Bolest v krku

  4. Teplota

  5. Bolest svalů a kloubů

  6. Kašel

  A ČISTÍ DÝCHACÍ CESTY

  Teva Pharmaceuticals CR, s. r. o.

  Sokolovská 651/136A, 180 00 Praha 8, www.teva.cz

  LBVI_180941_MSR_print_210x297.indd 1 05.09.18 15:48

  Inzerce 2× ▼

• Strana 15

  www.drmax.cz 15

  ®

  6

  ULEVUJE

  OD

  PŘÍZNAKŮ

  CHŘIPKY A NACHLAZENÍ

  CZ/VCK/18/0016

  Před použitím si pozorně přečtěte příbalovou informaci.

  VICKS SYMPTOMED COMPLETE CITRÓN: lék k vnitřnímu užití.

  O správném použití přípravku se poraďte s lékařem nebo lékárníkem.

  1. Bolest hlavy

  2. Rýma

  3. Bolest v krku

  4. Teplota

  5. Bolest svalů a kloubů

  6. Kašel

  A ČISTÍ DÝCHACÍ CESTY

  Teva Pharmaceuticals CR, s. r. o.

  Sokolovská 651/136A, 180 00 Praha 8, www.teva.cz

  LBVI_180941_MSR_print_210x297.indd 1 05.09.18 15:48

  Pečujte o svůj hlas

  SILNÝ

  A PEVNÝ

  HLAS

  Na každý den, po celý rok.

  Žádejte v lékárně.

  S okamžitým

  a dlouhotrvajícím

  účinkem.

  Zdravotnický prostředek, pozorně čtěte příbalový leták.

  GeloRevoice

  ®

  pastilky do krku

  Základní příznaky onemocnění hlasu

  známe bohužel každý, jsou to:

  • chrapot – chraptivost, nečistota hlasu

  • hlasová nevýkonnost, zúžený rozsah hlasu

  • hlasový dyskomfort – pocit suchosti, kašel,

  dechový stres, hlasové vyčerpání, selhání hlasu.

  GeloRevoice pastilky do krku:

  • rychle a citelně odstraňují chrapot

  a podráždění

  • účinkují dlouhodobě

  • Účinek, který pocítíte stejně jako jemný šumivý efekt.

  • Díky unikátnímu hydrogelovému komplexu

  dochází k souvislému rozšíření ochranné

  vrstvy (Hydro-Depot

  ®

  ) a k dlouhodobému

  zvlhčení krku i úst.

  • GeloRevoice pastilky do krku, 20 tbl. jsou

  vhodné pro dospělé i děti od 6 let,

  těhotné/kojící ženy i diabetiky.

  • Neobsahují lepek, laktózu

  ani žádné živočišné složky.

  Hlas má pro každého z nás mimořádný význam. Ať už jste rodič a chcete svému

  dítěti přečíst pohádku na dobrou noc, nebo tenor, který se chystá zpříjemnit

  tisícům diváků večer strhující árií – všichni se spoléháme na to, že nás hlas

  v důležité chvíli nezklame. Hlas je citlivým zrcadlem naší duše, dá se z něj poznat,

  jestli se máme dobře, jestli jsme dobře naladěni či nikoliv. Ne nadarmo se při

  dobré náladě říká, že jsme dobře naladěni. Je okamžitě slyšet, když máme potíže

  s hlasem kvůli jeho nadměrnému namáhání. Po dlouhém náročném dni můžeme

  ochraptět nebo nám hlas „odejde“ úplně.

  8 tipů pro váš hlas

  Inspirujte se – vyzkoušejte 8 praktických tipů, které si bez velké námahy

  můžete vzít k srdci. Čím víc z nich si osvojíte, tím méně budete zatěžovat hlas.

  2-3 litry

  2-3 litry

  2-3 litry

  2-3 litry

  2-3 litry

  Zvyšujte vlhkost vzduchu ve

  vytápěných prostorech pomocí

  zvlhčovače nebo umístěním

  mísy s vodou.

  Vyhýbejte se nadbytečnému

  kašlání, odkašlávání a šeptání.

  Snažte se nepřekřikovat hluk v okolí.

  Dbejte na správné držení těla,

  ovlivňuje dýchání a váš hlas.

  Rozcvičte se před použitím hlasu

  pomocí několika cviků – zazívejte,

  protáhněte se a narovnejte se.

  Pijte denně dostatek tekutin,

  teplé nápoje jsou vhodnější než

  studené nebo horké.

  Při nachlazení pijte bylinkový čaj.

  Omezte konzumaci alkoholu,

  může dráždit a vysušovat krk

  a hltan.

  … a hlas je zpět!

  Znáte

  Z

  TV

  1 pastilka

  3 hodiny

  6+

  1 pastilka

  3 hodiny

  6+

  www.gelorevoice.cz

• Strana 16

  16 www.drmax.cz

  |

  ŽIVOTNÍ STYL

  |

  KAM S NÍM?

  Dilema české domácnosti

  Tisíce českých domácností si neumějí představit štědrovečerní večeři bez smaženého kapra

  nebo řízků. Ale kam po přípravě pokrmů s přepáleným olejem? Mnohdy totiž chybně končí

  vtoaletě nebo v kuchyňském dřezu.

  V

  kanalizaci ročně skončí několik

  tun nevhodného odpadu, kte-

  rý může zapříčinit nejen ucpání

  odpadních trubek, ale má také

  negativní dopad na životní prostředí.

  O Vánocích se pak produkce takových

  odpadů mnohonásobně zvýší. A i když

  všichni víme, že kanalizace není odpad-

  kový koš, tak do toalety splachujeme

  nejen olej po smažení, ale i zbytky jídel,

  či dokonce kosmetické potřeby. Přitom

  kanalizace je určená k odvádění odpad-

  ních vod – což jsou vody mírně znečiště-

  né během běžné denní hygieny, užívání

  toalety, úklidu, praní či mytí nádobí.

  Všechno ostatní bychom měli vyhazovat

  do popelnice.

  TŘÍDĚNÍ OLEJŮ A TUKŮ

  Toaletní mísa nebo kuchyňský dřez,

  kam nejčastěji použitý olej po smažení

  či fritování vylijeme, je nejjednodušším

  řešením. Někdy se možná snažíme olej

  zředit saponátem a zmírnit následky zká-

  zy, které se pak v kanalizační síti dějí, ale

  bohužel marně. Odpadní potrubí rychleji

  koroduje a dále narušuje mechanický

  proces čištění odpadních vod.

  Co bychom tedy správě měli dělat?

  Nalít olej do uzavíratelných lahví a odnést

  do sběrného dvora nebo na benzinovou

  pumpu, kde jsou k dispozici nádoby

  s vyjetým motorovým olejem. Pokud si

  teď říkáte, že kvůli oleji takovou výpra-

  vu podnikat nebudete, lze olej třídit do

  směsného komunálního odpadu, opět

  v uzavíratelných lahvích. Není to sice

  Text: Veronika Bělohlávková, foto: Fotolia

  Olej z řízků většina z nás vylévá do dřezu

  nebo do záchodu, aniž by tušila, jak moc

  tím zatěžuje čištění odpadních vod 

• Strana 17

  www.drmax.cz 17

  |

  ŽIVOTNÍ STYL

  |

  „V případě vypouštění

  odpadních vod do

  kanalizace v rozporu

  s kanalizačním řádem

  nebo smlouvou

  oodvádění odpadních

  vod dochází podle

  zákona o vodovodech

  a kanalizacích

  kneoprávněnému

  vypouštění odpadních

  vod do kanalizace a za

  tento přestupek může být

  uložena pokuta. Rovněž

  provozovatel kanalizace

  má právo přerušit

  odvádění odpadních vod

  odběrateli v případě, že se

  dopustí neoprávněného

  vypouštění, tedy

  vypouštění v rozporu

  spodmínkami

  stanovenými

  vkanalizačním řádu.

  Vpřípadě vypouštění

  látek, které nejsou

  odpadními vodami,

  tedy nejen zmiňované

  nedopalky, ale také

  léky a jiná farmaka,

  do kanalizace se jedná

  opřestupek, za který

  může být uložena pokuta

  až do výše 100 (fyzická

  osoba) nebo 200 tisícKč

  (právnická osoba),“

  upozorňuje Vojtěch

  Bílý, tiskový mluvčí

  Ministerstva zemědělství.

  POZOR

  NA POKUTY!

  nejekologičtější, ale pořád lepší než ho vylévat

  do kanalizace. Drobní zahrádkáři mohou olej

  využít do kompostu.

  Některá města dokonce již zavedla spe-

  ciální sběrné kontejnery určené přímo na olej,

  který se dál zpracovává (například pro výrobu

  ekologických paliv a přídavků do paliv). Anavíc

  Ministerstvo životního prostředí změnou

  legislativy uložilo obcím od roku 2020 zavést

  na svém území oddělený sběr olejů a tuků.

  „Dostupnost míst pro odkládání použitých

  olejů a tuků by se tedy měla dále zlepšovat,“

  dodává tisková mluvčí Ministerstva životního

  prostředí Dominika Pospíšilová.

  PROSPĚŠNÝ BIOLOGICKÝ ODPAD

  Olej ovšem není jediná závadná věc, která by

  neměla v odpadních vodách končit. Do toale-

  ty házíme zbytky jídel, ovoce, zeleniny, někdy

  dokonce i masa či rozmělněné směsi z drtičů

  odpadů. To vše by přitom mělo mít své místo

  ideálně v bioodpadu nebo kompostu. Vněkte-

  rých městech již existují hnědé kontejnery,

  kam se bioodpad vyhazuje, stačí si zjistit, kde

  se takové nádoby nalézají.

  Dalším problematickým prvkem, který způ-

  sobuje ucpání kanalizace, jsou vlhčené ubrous-

  ky, neocenitelný pomocník každé domácnosti.

  Používáme je k vlastní hygieně nebo při úklidu.

  Jejich vlastností je nejen vysoká efektivita, ale

  také 100% nerozložitelnost, proto v žádném

  případě do toalety nepatří. Potrubí by se po

  čase ucpalo a mohlo by také dojít k poškození

  čerpadel. Dalšími nočními můrami kanalizace

  jsou kosmetické potřeby (vatové tyčinky, odli-

  čovací tampony, dámské hygienické potřeby,

  dětské pleny), vlasy, cigaretové nedopalky

  nebo kočkolit, který obsahuje písek. „Do toale-

  ty se splachují také ruličky od toaletních papí-

  rů, které, pokud nejsou rozpustitelné ve vodě,

  opět nemají v kanalizaci co dělat,“ upozorňuje

  tisková mluvčí Dominika Pospíšilová (MŽP).

  Vtomto případě je jedinou a správnou cestou

  odpadkový koš.

  LÉKY A LÉČIVA PATŘÍ DO LÉKÁRNY

  Zatímco čisticí prostředky určené pro mytí

  toalety či nádobí jsou uzpůsobeny k tomu,

  že skončí v odpadních trubkách a čistírny si

  s nimi dokážou poradit, u dalších chemikálií

  už to tak jednoduché není. Nevypotřebovaná

  léčiva vracejte do lékárny, nikdy nesplachujte,

  léky negativně ovlivňují životní prostředí. Ani

  injekční stříkačky nepatří do koše. Ty bychom

  měli uzavřít do uzavíratelné nádoby a stejně

  jako léky je odnést do lékárny.

  „Cokoliv pevného a nerozpustného do toa-

  lety nepatří. Pro tuhé odpady je v domácnos-

  ti určen koš na směsný odpad a na jednotlivé

  složky vytříděných druhů odpadů,“ shrnuje tis-

  ková mluvčí Ministerstva životního prostředí.

  ■

  „Dalšími nočními

  můrami kanalizace jsou

  kosmetické potřeby jako

  vatové tyčinky, vložky

  nebo dětské pleny.“

  Zdá se to neuvěřitelné,

  ale nemálo domácností je

  schopno do toalety hodit

  ipoužité papírové pleny 

• Strana 18

  18 www.drmax.cz

  Inzerce ▼

  |

  JAK TO VIDÍ MARIE

  |

  Hlavne spolu

  C

  tyřicáté deváté Vánoce.

  Ty poslední před tím,

  než se v odpovědi na

  věk objeví koncovka

  -sát. Z toho jich už dvacet osm bylo

  vmé režii, ve vlastní domácnosti. Celých

  těch dvacet osm let toužím po několika

  věcech:

  ✓ abych do Vánoc zhubla aspoň pět kilo

  ✓ abych na všech fotkách vypadala jako

  z reklamy na vánoční pohodu

  ✓ abych nakoupila a zabalila dárky už

  vsrpnu

  ✓ aby byl celý dům do puntíku uklizený,

  včetně umytých oken

  ✓ abych měla dokonale sladěnou

  vánoční tabuli tak, jak to mají v časo-

  pisech o bydlení

  ✓ abych pro sebe uvařila super zdravé

  vánoční menu (protože o něj nikdo

  jiný z rodiny nestojí) a nepřibrala ani

  deko

  Nebudu vás napínat. Ve skuteč-

  nosti to vypadá tak, že když peču, tak

  mlsám. Miluju vánoční trhy. To znamená

  vyzkoušet úplně všechno: od svařáku

  přes punč, bramboráky, perníčky, hor-

  kou čokoládu, klobásky, pečené kašta-

  ny až po cukroví od všech kamarádek.

  Po takovém menu ještě asi nikdo nikdy

  nezhubnul, ale ochutnávat, zahřívat si

  ruce o teplý kelímek, smát se a nasávat

  vánoční atmosféru s lidmi, které máte

  rádi, to za těch pár deka navíc prostě

  stojí. Do dovolené to většinou vyběhám.

  Pokud se mi podaří něco nakoupit

  v srpnu, rozdám to nejpozději v listo-

  padu. Občas něco najdu v květnu, což

  se hodí, protože půlka naší rodiny má

  narozeniny v létě. Mně tedy internet

  Vánoce nezachraňuje, když sednete

  k počítači 22. prosince, už vám toho

  moc nepřivezou. Takže běhám s davy

  po obchodech, je mi vedro, zima a mám

  věčně kapku unosu.

  Pokud jde o ten úklid – se čtyřmi koč-

  kami, které courají ven a dovnitř, dovnitř

  a ven, se prostě naučíte vytírat,

  když je to potřeba. Třeba

  i na Štědrý večer. A ta

  okna? Když je večer

  brzy tma, stejně nic

  není vidět. Hlavně

  aby na nich bylo

  hodně světýlek. Ato

  je, protože můj

  muž mi každý

  rok trpělivě spl-

  ní jedno z mých

  vánočních přá-

  ní, kterému říká

  Christmas Vegas.

  Všechna naše

  okna a jehličnany na zahradě září.

  Jediné, čemu odolává, jsou svítící sobi

  asáně.

  Vánoční tabule je u nás vždycky hlav-

  ně veselá, ale jako z obrázku moc nevy-

  padá. Je nás hodně a musíme si vypo-

  moct i zahradním nábytkem. Několik

  bílých prostěradel nadělá spoustu pará-

  dy. Ale žádné dekorace se na naše stoly

  už nevejdou. Je nás moc. Komu by asi

  tohle vadilo? Mně tedy ne. Superzdravé

  vánoční menu nestíhám, protože při-

  pravit řízky pro víc než deset lidí zabere

  tolik času, že jsem ráda, když tu večeři

  vůbec zvládnu do další snídaně.

  Nejkrásnější taky asi nejsem, proto-

  že jsem zatím nepřišla na to, jak smažit

  řízky pro menší armádu na deseticenti-

  metrových podpatcích a ve večerních

  šatech.

  Nejspíš je čas si před tou padesátkou

  už dát pokoj a vykašlat se na přání, která

  mi podstrčil Bůh ví kdo, a užít si to, že

  mám Vánoce s kým prožít. Užít si, jak

  kočky prolézají krabice, tahají mašle

  a snaží se ulovit ozdoby (ve spodních

  patrech stromku máme plastové, už

  jsme se poučili). Užít si adventní zklidně-

  ní, i kdyby to mělo být jen na pár hodin.

  Užít si noční lovce, kteří ve tři ráno pro-

  hledávají ledničku, jestli nezbyl nějaký

  ten řízeček.

  Užít si bytí spolu bez hodnocení, sou-

  dů, očekávání, nároků. Nikoho nemůže-

  me vlastnit. To je to hlavní, co jsem se

  ztěch dvaceti osmi Vánoc a let mezi nimi

  naučila. Nikdo nám nepatří. Můžeme si

  jen užít to, že chce být s námi. Tak si já

  pro sebe čtu vzkaz z betlémských jes-

  lí. Láska není právo. Láska je dar. Přeji

  vám, ať máte takových dárků plné srdce

  acelý rok.

  Vaše Marie

  Foto: archiv Marie Petrovové

  18 www.drmax.cz

• Strana 19

  www.drmax.cz 19

  Teva Pharmaceuticals CR, s.r.o.

  Sokolovská 651/136A, 180 00 Praha 8, www.teva.cz

  CZ/AMB/18/0007

  Teva Pharmaceuticals CR, s.r.o.

  Teva Pharmaceuticals CR, s.r.o.

  5v1

  proti vlhkému kašli

  Před použitím si pozorně přečtěte příbalovou informaci. Ambrobene 15 mg/5ml, sirup; Ambrobene 7,5 mg/ml, roztok

  k perorálnímu podání a inhalaci; Ambrobene 30 mg, tablety; jsou přípravky k vnitřnímu užití. Uvedené přípravky obsahují

  účinnou látku ambroxoli hydrochloridum. O správném použití přípravků se poraďte s lékařem nebo lékárníkem.

  rychle a úč

  i

  nně rozpouští hlen

  111

  usnadňuje vykašlávání

  222

  zklidňuje podrážděné průdušky

  333

  zvyšuje imunitu dýchacích cest

  444

  podporuje průnik antibiotik

  555

  proti vlhkému kašli

  rychle a úč

  i

  nně rozpouští hlen

  Hlavne spolu

• Strana 20

  20 www.drmax.cz

  |

  OBJEVY

  |

  ČESKÁ STOPA

  ve stínu pyramid

  Česká egyptologie má ve světě dobrý zvuk, její výsledky ale nacházejí ohlas také doma. Zprávy

  o přelomových objevech se publikují "každou chvíli". Jak vypadá bádání v toku tří tisíc let staré

  civilizace? O tom vypráví jeden znejvýznamnějších českých egyptologů prof. Břetislav Vachala.

  Český egyptologický ústav letos slaví šedesát

  let své existence. Jedním z impulzů kzaložení

  ústavu byla možnost podílet se na záchran-

  ném výzkumu památek vmístech, která záhy

  pohltily vody Vysoké Asuánské přehrady. Co

  tam naše tehdejší výprava měla na starosti?

  Když se začala budovat Vysoká Asuánská přehra-

  da, byla vyhlášena největší záchranná archeolo-

  gická akce na světě pod patronací UNESCO – na

  záchranu památek starověké Núbie. Účastnily

  se jí desítky států a nám byly přiděleny dvě kon-

  cese v Dolní egyptské Núbii: na území Egypta

  i Súdánu. Pod vedením jednoho z historicky

  nejvýznamnějších českých egyptologů Zbyňka

  Žáby jsme v letech 1961 až 1965 pracovali na

  dvou asi padesátikilometrových úsecích v nil-

  ském údolí. Teď je tam 500 × 20 kilometrů vodní

  plochy, která pohltila všechna egyptská sídliště,

  pohřebiště, chrámy. Celkem sedmnáct nejvý-

  znamnějších chrámů bylo rozloženo a přemís-

  těno, pět znich je mimo území Egypta.

  Netrhá si teď někdo vlasy, že tam některé

  významné památky zůstaly? A nechystá

  se s pokrokem technologií nový zásadní

  výzkum pod vodní hladinou?

  Určitě ne. Vědci tehdy odvedli skvělou práci,

  ai když to byl závod s časem, všechno důležité

  bylo buď zdokumentováno, nebo zachráněno.

  Existují snad stovky publikací. Nikdo nepřišel

  stím, že „Ježišmarjá, tohle jsme tam nechali“.

  Ne! Na druhou stranu je to nenahraditelné…

  I vůči núbijské populaci to bylo hrozné, ti lidé

  byli přesídleni do úplně jiných oblastí.

  Do Egypta podnikl poměrně významnou

  výpravu už Napoleon. Co se z jeho cesty

  dochovalo?

  Břetislav Vachala očišťuje

  jeden z unikátních objevů

  českých vědců: v roce 2016

  objevili vAbúsíru unikátní

  plavidlo pocházející z období

  3.dynastie 

  Objevy dosud neznámých

  pyramidových komplexů

  králů 5. dynastie (včetně

  například abúsírského

  chrámového archivu),

  hrobky členů královské

  rodiny, významných

  úředníků, hodnostářů

  a kněží nejstaršího

  egyptského státu Staré

  říše a šachtové hroby

  příslušníků egyptské elity

  z 6. a 5. století př.Kr.

  Nálezy jsou uloženy

  v Egyptském muzeu

  vKáhiře.

  TŘI HLAVNÍ

  ČESKÉ OBJEVY

  V EGYPTĚ

• Strana 21

  www.drmax.cz 21

  Do Egypta jezdili poutníci, misionáři,

  architekti, lékaři nebo dějepisci už během

  evropského středověku a vydávali o tom

  svá svědectví. Egypt je vůbec v povědomí

  celé křesťanské kultury, protože byl mís-

  tem biblických událostí. Je to region spo-

  jený s Josefem, s odchodem Židů z Egypta

  nebo s putováním Panny Marie a Svaté

  rodiny do Egypta. Nicméně Napoleonova

  expedice v roce 1798 byla průlomová.

  On s sebou tehdy vzal lidi, kteří prakticky

  reprezentovali tehdejší evropské vědění.

  A jejich cílem bylo všechno změřit, zakres-

  lit, zdokumentovat. Prošli celé nilské údolí

  a zanechali významné svědectví.

  Nicméně egyptologie jako vědní obor

  tehdy ještě neexistovala.

  Ne. Je to vědní obor, který má jako jeden

  zmála přesně určené datum svého vzni-

  ku – 22. září 1822. Den, kdy francouzský

  archeolog Jean-François Champollion

  přednesl akademii, že rozluštil hierogly-

  fické písmo. Vědcům se tak otevřel úplně

  nový svět, začalo novodobé znovuobjevo-

  vání Egypta, první organizované výzkumy.

  Většina aktivit v Egyptě byla pod správou

  Francouzů a Britů, kteří ale byli neustále

  ve válečných sporech a rvali se i o egypt-

  ské památky. Takže třeba Rosettská deska,

  která posloužila Champollionovi k rozluš-

  tění písma, není v Louvru, ale v Britském

  muzeu vLondýně.

  Kde pracují čeští vědci teď?

  Pro nás je klíčovou lokalitou již od roku

  1960 Abúsír – oblast asi 25 kilometrů již-

  ně od Káhiry, součást pyramidových polí

  a jedna z nejvzácnějších památkových

  oblastí, které Egypt má.

  Naši egyptologové jsou dlouhodobě

  velmi úspěšní. Nakolik je to však jejich

  skutečnou zásluhou – nemá na tom jis-

  tý podíl výjimečnost lokality, která jim

  byla přidělena?

  Na počátku nikdo netušil, že tohle bude

  zásadní oblast. Žábovy expedice měly

  zprvu za úkol čistění a později zkoumání

  největší nekrálovské egyptské hrobky –

  vezíra Ptahšepsese. Pro představu tyto

  práce trvaly od roku 1960 do roku 1974.

  Pak jsme si uvědomili důležitost lokality

  a požádali o její rozšíření, další koncese.

  Aukázalo se, že „naše“ oblast je z klíčo-

  vých lokalit z éry stavitelů pyramid.

  Jak si teď stojí česká egyptologie ve

  srovnání se světem?

  Úroveň našeho výzkumu je mezi dese-

  ti nejvýznamnějšími. Ale zatímco u nás

  se starověkému Egyptu věnuje jen jed-

  no pracoviště na Univerzitě Karlově,

  v Německu je to třeba deset univerzit,

  iUSA vysílá do Egypta spoustu renomo-

  vaných týmů. My máme jediný, a přesto

  snimi držíme krok.

  Češi tedy mapují dobu stavitelů pyramid?

  Na místech, která zkoumáme, jsou králov-

  ské i nekrálovské hrobky z třetího tisícile-

  tí před Kristem. Z období páté dynastie,

  takzvaných slunečních králů, kteří se

  považovali za syny slunečního boha Re.

  Nacházíme ale samozřejmě i památky

  z období třetí a čtvrté dynastie, během

  níž vznikaly pyramidy. Šestou dynastií

  skončila doba prvního nejstaršího stát-

  ního útvaru na území Afriky… Víte, to

  je skoro nepopsatelné, tok tří tisíc let

  faraonské kultury, která měla tři období:

  Stará říše, Střední říše a Nová říše, mezi-

  tím byla období bezvládí, chaosu. Češi se

  věnují v podstatě všem těmto obdobím.

  Když si představíme naše dějiny, vidíme

  v nich vývoj nejen vědecký, technolo-

  gický, ale i společenský: osvobozování

  jedince, sekularizace, individualizace.

  Dělo se něco takového i v Egyptě?

  Ne, Egypt měl velice konzervativní uspo-

  řádání společnosti. Panovník byl žijící

  bůh na zemi a byl pánem všech a všeho.

  Pak byla společenská elita zahrnující čle-

  ny královské rodiny, úředníky, správce,

  hodnostáře, kněze… zbytek byli řeme-

  slníci, obchodníci a vojáci, ale především

  zemědělci. Gramotnost byla také jedno-

  procentní.

  Čili všechno, co máme ze starověké-

  ho Egypta napsáno, je dílem jednoho

  procenta populace.

  Ano. A my se navíc vždycky musíme ptát:

  Co se dochovalo? V případě písemných

  záznamů se odhaduje, že se dochovala

  jedna statisícina všeho zaznamenané-

  ho, navíc náhodně. Teď si přestavte, že

  po stovkách či tisícovkách let se po nás

  najdou jedny noviny z roku 1900, Poučení

  z krizového vývoje z roku 1968 a pak jedno

  Havlovo pojednání. Co z toho uděláte za

  závěry? Takže jsme šíleně omezení. Proto

  vždy uvádíme: „z dochovaných pramenů

  víme to a to“, „doufáme, že spokračující-

  mi archeologickými výzkumy se podaří

  najít další písemné prameny“. Ale to se

  na druhou stranu také děje a postupně

  se podle toho, co dále objevujeme, mění

  a zpřesňují závěry, k nimž dospěli naši

  vědečtí předchůdci.

  Třeba už neplatí tvrzení, že pyramidy

  stavěli otroci. Kdo je stavěl?

  Svobodní lidé, zemědělské obyvatelstvo

  Egypta, které bylo k těmto projektům

  uvolněno, zejména během čtyřměsíční-

  ho období nilských záplav, kdy nebylo

  možné pracovat na polích. Bydleli u pyra-

  mid s celými rodinami a stavěli věčný pří-

  bytek pro svého panovníka. Kromě nich

  tam samozřejmě působili zkušení řeme-

  slníci, stavbyvedoucí, architekti.

  Vláda Egypta se předávala rodově?

  Ano, panovník byl bůh a prostředník mezi

  ostatními bohy a lidmi. Musel společnos-

  ti sloužit, byl garantem pořádku, práva

  a spravedlnosti. A tím zajišťoval pod-

  mínky pro svůj věčný život i věčný život

  svých poddaných. Král byl nedotknutel-

  ný, to nikdo nezpochybňoval. Proto taky

  vEgyptě nikdy nebyly žádné vzpoury.

  V Egyptě nebyla reformace.

  To nebylo myslitelné, to neexistovalo.

  Proti čemu se bouřit? Revolta byla cesta

  k věčnému zatracení.

  Byl vůbec Egypt otrokářská společnost?

  Otroci v Egyptě byli, tvořili je přivleče-

  ní azotročení zajatci z dobytých území.

  Jejich počet ale neznáme. Nicméně urči-

  tě kolísal podle toho, zda byla úspěšná

  válečná tažení, či ne.

  Jak fungovala společenská elita? Mohl

  se ze zemědělce stát architekt či kněz?

  Hranice mezi jednotlivými společen-

  skými vrstvami byly dané božím řádem

  maat, což ale nevylučovalo, že schopný

  jedinec se nemohl vypracovat a dopra-

  covat se například jako vzdělaný písař

  prostého původu váženého postavení.

  Zdůrazněme také rovnoprávné postave-

  ní žen ve staroegyptské společnosti.

  My říkáme civilizace, ale kolik lidí reál-

  ně ve starověkém Egyptě žilo?

  |

  OBJEVY

  |

• Strana 22

  22 www.drmax.cz

  |

  OBJEVY

  |

  Inzerce ▼

  Text: Jana Nováková, foto: Marta Režová, archiv Břetislava Vachaly

  Egypt měl v době stavitelů pyramid asi milion

  obyvatel. V ramessovské době, tedy koncem

  druhého tisíciletí před Kristem, to podle opod-

  statněných odhadů byly dva miliony. Teď žije

  na stejné ploše, tedy v nilském údolí a deltě,

  sto milionů lidí.

  Ale dnešní Egypťané nemají s těmi původ-

  ními moc společného, že?

  Etnicky, nábožensky i jazykově je současným

  Egypťanům starověký Egypt zcela vzdálený.

  Arabové přišli do země v roce 640, podmanili si

  ji a vtiskli jí jiné náboženství, kulturu, řeč. Naštěstí

  ne násilně. Původní obyvatelé byli už tak trochu

  zvyklí na cizince: od prvního tisíciletí před Kristem

  měl Egypt spoustu nadvlád, Peršané, Alexandr

  Veliký, Řím… Římané vládli Egyptu 400 let.

  Proč Egypťané tolik pečovali o mrtvá těla?

  Vždyť i křesťanství slibovalo po smrti věč-

  ný život, ale tradice balzamování v Evropě

  nevznikla.

  V textech se uvádí, že po smrti dostane člověk

  nové, dokonalé, zářící, zdravé, nezranitelné tělo,

  v němž žije věčným životem. Ale je mu příjem-

  né vrátit se do svého pozemského těla, které je

  nedotčené, v sarkofágu, zapečetěné. Aneporu-

  šenost pozemského těla, mumifikace, byla pro

  věčný život podmínka. Nejdokonalejší mumi-

  fikace byly dopřány tělům panovníků a pro

  ostatní obyvatelstvo existovaly různě dokona-

  lé, a tedy různě nákladné procesy mumifikace.

  Tento život byl stále jakousi přípravou na věčný

  blažený život po smrti, kdy člověk skládal účty

  při posmrtném soudu v síni obou pravd před

  Usirem, vládcem podsvětí, a musel prokázat, že

  vedl plnohodnotný, čestný život.

  Když mi někdo řekne, že je egyptolog, co

  vlastně dělá?

  Dneska už jde v egyptologii o ohromnou spe-

  cializaci. Existují lidé zaměření na archeologický

  výzkum, pak jsou ti, co se zabývají filologií – jazy-

  kem, literaturou –, pak je muzejní egyptologie, jíž

  se věnují v podstatě kunsthistorici, a to uvádím jen

  nejhrubší dělení. Třeba když se zabýváte jazykem,

  tak jakou egyptštinou? Tou nejstarší nebo klasic-

  kou nebo novoegyptštinou, démotštinou nebo

  koptštinou? Každá má svou gramatiku a slovní-

  ky, písmo. Je hieroglyfické, hieratické, démotické,

  koptské? A co v tom jazyku děláte? Které texty?

  Náboženské, literární, neliterární, matematické,

  lékařské? Existují egyptologové, kteří v životě

  vEgyptě nekopali, neřkuli nebyli! A jsou to vynika-

  jící egyptologové. Zabývají se třeba démotickým

  písmem. Střípkem této monumentální historie.

  Když se zkoumalo egyptské písmo, kdo vlast-

  ně znovu „stvořil“ zvukovou složku jazyka?

  Jde samozřejmě o to, jaké písmo. To je velmi

  složitá problematika.

  Zjednodušeně tedy, když my říkáme Ra-

  messe, Tutanchamon, Nefertiti, tak takhle to

  říkali oni?

  Ne, my známe jenom souhlásky. Oni psali jenom

  souhlásky: napsali nfr – auž první egyptologové

  se rozhodli vkládat všude neutrální e. Tedy nfr

  je Nefer. Ve skutečnosti nevíme, jak to vyslovo-

  vali. Samozřejmě jména některých bohů nebo

  králů byla později přepsána do řečtiny nebo lati-

  ny podle toho, jak zněla, foneticky, což je také

  vodítko, ale neucelí nám to celou fonetickou

  složku jazyka, natož jeho nejstarších období.

  Jaký je nejsilnější odkaz egyptské civilizace?

  Jednak jsou to jejich dovednosti, vědomosti, čeho

  se dobrali. Poznání. Jednak jejich princip práva

  a spravedlnosti, který vymyslel bůh Re a podle

  nějž se odvíjel veškerý přírodní i společenský řád.

  Bůh Re říká: Stvořil jsem každého člověka rovné-

  ho, všichni jsou si rovni. Veškerou nespravedlnost

  si způsobujete vy lidé sami. Já jsem ale stvořil jed-

  noho člověka rovného druhému.

  To je skoro jako křesťanství.

  Křesťanství z toho mohlo čerpat, vždyť existuje

  velmi úzké propojení mezi Egyptem a syropa-

  lestinskou oblastí.

  Dá se odvozovat od toho, co víme oEgyptě,

  jaký bude osud naší civilizace?

  Tímto tématem se v širším měřítku zabývá zná-

  mý český egyptolog Miroslav Bárta. Nejen mezi

  egyptology, ale i mezi historiky je obecně nejvíc

  uznávána teorie přerušovaných rovnováh, kdy

  dobu stability a prosperity střídají období bezvládí

  a chaosu. Inspirací k této teorii je i historický vývoj

  Číny, jihoamerických civilizací nebo Indie. Tato

  vzedmutí apoklesy se dají aplikovat i na Evropu.

  A už padáme?

  To nevím! (smích) Kolegům, kteří se tímto zabý-

  vají, říkáme nadneseně kolapsologové. Zabývají

  se například antikou, jsou z renomovaných

  světových univerzit. Společnost dnes očekává

  prognózy na základě toho, co bylo v minulosti.

  A jistě i v Egyptě můžeme hledat poučení pro

  budoucnost, vždyť my ani 3000 let neexistu-

  jeme. Jejich úvahy o etice, morálce jsou velmi

  inspirativní. V textech se píše třeba o tom, že

  záleží na každém jednotlivci, jak přispěje. Tohle

  přece žádá od člověka i křesťanský Bůh.

  ■

  Mezinárodně uznávaná

  vědecká kapacita, držitel

  mnoha ocenění, autor

  odborných publikací.

  V letech 1993–1997 byl

  českým velvyslancem

  v Egyptě a v Súdánu.

  V letech 2000–2005

  byl ředitelem Českého

  egyptologického ústavu.

  Dnes se mj. podílí na

  výuce egyptologie na

  UK azejména se věnuje

  světově unikátní třídílné

  publikaci o lékařství

  starověkého Egypta

  (nyní vyšel 2. díl),

  kterou paralelně vydává

  Americká univerzita

  vKáhiře a v New Yorku.

  BŘETISLAV

  VACHALA

• Strana 23

  www.drmax.cz 23

  Pecková

  Dagmar

  Pecková

  Dagmar

  speciální

  Pecková

  Pecková

  speciální

  speciální

  host

  Pecková

  Dagmar

  Dagmar

  zpěv

  zpěv

  zpěv

  Markéta

  zpěv

  zpěv

  zpěv

  Irglová

  v dětských

  rolích

  &

  Karolína

  &

  Karolína

  Křišťálová

  v dětských

  Natálie

  v dětských

  rolích

  &

  &

  v dětských

  &

  &

  Grossová

  hlasy

  hlasy

  propůjčili

  David

  Prachař

  Viktor

  Preiss

  hlasy

  Linda

  propůjčili

  propůjčili

  Prachař

  Rybová

  Arnošt

  Preiss

  Arnošt

  Goldfl am

  Příběhy

  Mimi&Lízy

  vycházejí

  i knižně

  Příběhy

  Mimi&Lízy

  vycházejí

  i knižně

• Strana 24

  24 www.drmax.cz

  Inzerce ▼

  |

  SVĚT DR.MAX

  |

  NOVINKY z lékáren Dr.Max

  LÉKÁRNY DR.MAX UŽ ČTVRTÝM ROKEM

  NEJDŮVĚRYHODNĚJŠÍ

  Dr.Max je pro obyvatele ČR nejdůvěryhodnější značkou mezi

  lékárnami a druhou nejdůvěryhodnější vůbec. Ukázal to prů-

  zkum výzkumné agentury. Vítězové se letos vyhlašovali už

  počtvrté a rovněž počtvrté v kategorii lékáren zvítězila síť

  Dr.Max. Navázala nejen na loňský hattrick ve své kategorii,

  ale obhájila i druhou pozici v kategorii „Best in Show“, kde je

  porovnáván absolutní počet hlasů bez ohledu na obor. Pouze

  tři značky překonaly hranici dvou tisíc hlasů. „Na stupních

  absolutních vítězů se Dr.Max umístil hned za značkou Jar,“

  komentuje výsledky generální ředitel lékárenské sítě Daniel

  Horák, „považujeme to za velký úspěch, protože jde o značku

  velmi tradiční, která vznikla v roce 1960, zatímco Dr.Max teprve

  před dvanácti lety. Přesto si dokázaly i za tak historicky krát-

  kou dobu naše lékárny v Česku získat tuto míru důvěry.“ Podle

  Horáka za to lékárenská síť vděčí soustavné péči o odborný

  růst zaměstnanců, férovým cenám, propracovanému klient-

  PŘEDTANČENÍ

  U STARDANCE

  Vůbec první animovaná reklama

  na výrobek vlastní značky si odby-

  la premiéru v rámci televizního

  vysílání taneční soutěže České

  televize StarDance. Dvanáctkrát

  při vysílání hlavní části v sobotu

  a pětkrát v pondělním souhrnu

  diváky roztančil produkt Complex

  6 Aktiv, který představuje bestsel-

  ler nejen v kloubní výživě Dr.Max,

  ale i ve své kategorii v celé síti

  lékáren. Spot, kde hraje hlavní

  roli balení přípravku Complex

  6 Aktiv pochází z dílny agentu-

  ry Ogilvy, jeho scénář ale vznikl

  v našich lékárnách. Ke shlédnutí

  je i na internetovém videokanálu

  YouTube.

  DR.MAX MYSLÍ

  NA DIABETIKY

  Protože na čtrnáctý

  listopad připadá výro-

  čí narození vynálezce

  inzulínu – Kanaďana

  Fredericka Bantinga,

  stalo se toto datum

  Světovým dnem dia-

  betu a u jeho příležitosti přichystaly lékárny Dr.Max řadu

  aktivit zaměřených právě na dotčenou skupinu pacien-

  tů. Ti mají tradičně v největší české síti lékáren inzulíny

  bez doplatku, ale letos je čekala i řada novinek. Předně

  to byly už v předvečer Světového dne připravené diabe-

  tické balíčky, které při zvýhodněné ceně obsahu nabídly

  diabetikům komplexnější péči včetně informační brožury

  Průvodce péčí při diabetu. Zájem byl velký, ke čtrnáctému

  listopadu se prodala plná třetina z dvaceti tisíc připrave-

  ných paketů. Rozdíl mezi zvýhodněnou a běžnou cenou

  celkem činil už v tu chvíli přes tři a půl milionu korun.

  Bezmála pětadvacet lékáren Dr.Max v regionech se záro-

  veň rozhodlo zorganizovat tzv. DIA procházky, které měly

  za cíl zlepšit povědomí oproblematice diabetu a vytvořit

  příležitost k setkání lidí postižených tímto onemocněním.

  Akcí pořádaných od Sokolova po Jablunkov se zúčastni-

  ly stovky lidí, kteří odhadem ušli milion kroků, tedy asi

  800kilometrů.

  Chcete se o lékárnách dozvídat víc? Sledujte nás na

  skému programu či kvalitě výrobků vlastní značky. Výsledky

  agentury Nielsen se opírají o dotazování u více než čtyř tisíco-

  vek respondentů. Tento poslední průzkum potvrdil výsledky

  několika předchozích, které se týkaly kvality poskytovaného

  servisu, a jejichž závěry jsou zveřejňovány v průběhu posled-

  ních let. Ze všech vyšla lékárenská síť Dr.Max jako jednoznač-

  ný vítěz. Její velmi dobrou úroveň potvrzují i kontroly Státního

  ústavu pro kontrolu léčiv.

  Text: Michal Petrov, foto: Karel Šanda

• Strana 25

  www.drmax.cz 25

• Strana 26

  26 www.drmax.cz

  |

  ROZHOVOR

  |

• Strana 27

  www.drmax.cz 27

  |

  ROZHOVOR

  |

  Jedna z nejzajímavějších českých písničkářek má za sebou nelehké

  období. Sled rodinných tragédií završila náročná operace hlasivek,

  která mohla skončit ztrátou hlasu. Naštěstí vše dopadlo dobře a Radůza

  natočila novou desku Muž s bílým psem a začala znovu koncertovat.

  Jak se těšíte na koncerty, které máte před

  sebou?

  Hrozně moc. Mám za sebou období, kdy jsem

  zpívat nemohla, protože jsem měla problémy

  s hlasivkami, byla jsem na operaci, a tak si teď

  užívám, že mi to zase zpívá. Navíc jsme začali

  jezdit s vlastním zvukařem, takže máme všude

  krásný zvuk.

  A na co se mohou vaši fanoušci těšit?

  No na mě přece (smích). A taky na písničky

  z nové desky – jsem moc zvědavá, jak na ně

  budou lidi reagovat, přece jen je to trochu jiný

  žánr, než na co byli dosud zvyklí.

  Nebojíte se, že vás hlasivky zradí znovu?

  Ani ne. Samozřejmě nemám jistotu, ale když

  se něco nepovede, tak se to holt nepovede.

  Nejsem kardiochirurg, takže si maximálně uříz-

  nu ostudu a to nějak přežiju (smích).

  Máte za sebou poměrně náročné životní

  období, kdy jste ztratila oba rodiče, přišla

  odítě, které jste čekala, rozvedla jste se. Už

  se vám podařilo se přes to překlenout?

  Ne úplně, nějaké ty smutky samozřejmě přetr-

  vávají, protože je nejde jen tak přejít, ale všech-

  no už je na dobré cestě. Tyhle věci se dějí dnes

  a denně každému, jsou součástí života. Mně to

  všechno prostě jen potkalo během tří měsíců.

  Bylo náročné to zvládnout a tělo prostě v určitý

  okamžik řeklo STOP, začala jsem mít zdravotní

  potíže, ale teď už se cítím dobře. Děti jsou zdra-

  vé, máme se hezky, co víc si přát?

  Když člověk zůstane na podobné životní

  situace sám, někdy má tendenci brát děti

  víc jako parťáky, přenášet na ně řešení

  problémů…

  Máte pravdu, ale myslím, že se mi podařilo je

  ničím nezatěžovat. Samy měly spoustu otá-

  zek, potřebovaly vědět, co se děje, proč někdo

  umře, proč se někomu narodí miminko, aněko-

  mu ne, tak jsem jim odpovídala, ale vždy jen na

  to, na co se ptaly, abych jim nezavařila hlavičky.

  Prožívaly to celé se mnou a nebylo to jednodu-

  ché, ale ony byly opravdu velmi statečné.

  V době, kdy jste své problémy řešila, mě

  překvapilo, jak moc otevřeně jste se svěřila

  médiím, i když jste do té doby do médií mlu-

  vila výhradně jen o muzice…

  Ono to bylo tím, že jsem ten rozhovor, ze kte-

  rého pak všechna ostatní média čerpala, vedla

  s Tomášem Poláčkem, se kterým se známe. On

  mě přiměl k tomu, o všem povídat a mně pak

  přišlo hloupé brát to zpátky. Navíc fanoušci

  byli v nejistotě, co se děje, že ruším koncerty,

  atak jsem to brala jako možnost jim dát vědět,

  že budu nějakou dobu mimo, že se s tím

  musím vyrovnat. Ale podařilo se to myslím

  vdocela krátké době. I proto, že jsem to nikdy

  nebrala jako nespravedlnost, neříkala jsem si:

  Proč se to stalo zrovna mně? Protože vím, že

  na tom je spousta lidí hůř. Neřešila jsem ani

  ublíženost nebo vztek, ale jen a jen smutek

  aten se vyřešit dá.

  Nezarazilo vás, jak moc se toho tehdy média

  chytila?

  Řešila jsem si vlastní věci, takže jsem to vůbec

  nevnímala, abych pravdu řekla.

  Když si pak všechen ten stres a napětí

  vybraly daň v podobě selhání hlasivek a vy

  jste musela jít na operaci, nebála jste se, jak

  to dopadne? Přece jen jde o zásah do orgá-

  nu, který vás živí.

  Bála jsem se, samozřejmě, že ano, ale bylo

  mi zároveň jasné, že to jinak nejde. Všechny

  neinvazivní cesty už byly vyčerpány a já stá-

  la před rozhodnutím, že buď se nenechám

  Nejúspěšnější česká

  písničkářka se na výsluní

  dostala prakticky

  náhodou. Na začátku

  roku 1993 ji na ulici

  slyšela hrát zpěvačka

  Zuzana Navarová, která jí

  nabídla zahrát si již o tři

  dny později na koncertu

  v Lucerně. O pár měsíců

  později už předskakovala

  Suzanne Vega. Začala

  spolupracovat se skupinou

  Nerez, s Michalem

  Pavlíčkem nebo skupinou

  Abraxas. Když v roce

  2003 vydala album ... při

  mě stůj, získala za něj

  zlatou desku, tři Anděly

  a v Českém slavíkovi byla

  oceněna jako skokan roku.

  Mimo hudby také píše

  knihy a divadelní hry.

  KDO JE RADŮZA

  Chci být VESELÁ

  Radůza

• Strana 28

  28 www.drmax.cz

  |

  ROZHOVOR

  |

  Text: David Laňka, foto: Supraphon

  operovat auž nebudu moct zpívat, nebo

  se nechám operovat a šance, že zpívat

  budu, je veliká. Nebylo o čem přemýšlet.

  Jaké byly první dny po operaci?

  První týden jsem dodržela absolutní

  ticho. Nepromluvila jsem, nezašeptala,

  nezakašlala. Dokonce i děti jsem dala

  na hlídání, aby mě to nesvádělo mluvit.

  A pak jsem pomalu začala povídat, zpí-

  vat. Možná se to nezdá, ale já jsem docela

  ukázněný pacient.

  Jste ukázněná i v životě?

  Kamarádka říká, že jsem jako armáda

  ojednom vojákovi. Dokážu velmi důsled-

  ně dodržovat pravidla, ale jen když je

  shledám rozumnými. Nechám si klidně

  velet, ale musí se mi velet dobře. Když

  mám pocit, že mi něco přikazuje pito-

  mec, neposlechnu ho.

  Mají tohle děti po vás?

  Mě poslouchají. Takže buď jim velím

  dobře, anebo vůbec (smích).

  Jste dnes po tom, co máte za sebou,

  v něčem jiná v přístupu k věcem,

  kživotu?

  Asi jsem si více vědoma své vnitřní síly.

  Vždycky jsem o ní věděla, ale ne vždy mi

  docházelo, že ji mohu použít i na svoji

  obranu. Vždycky jsem bránila všechny

  okolo, ale na sebe jsem zapomínala. Teď

  už ne.

  Kdy to přišlo?

  Určitě s jistými životními událostmi, ale

  to bych si asi nechala pro sebe.

  Deska, kterou jste před pár týdny

  vydala, je, jak už jste naznačila, opro-

  ti vaší dosavadní tvorbě jiná, a sice

  v tom, že jde o trampské písně. Proč

  jste se pustila do tohoto žánru?

  Souvisí to se ztrátou rodičů. Když jsem

  se probírala pozůstalostí, narazila jsem

  na dopisy, které si naši psali se svými

  rodiči, probírala jsem se tím, co bylo

  hezké, když ještě byli spolu, a tak jsem

  došla k tomu, jak jsme kdysi trávili čas

  trampem, a rozhodla jsem se napsat

  desku, která bude vzpomínkou na tyhle

  chvíle. A když už jsem v tom byla, tak

  jsem k desce napsala knížku a součás-

  tí CD je i zpěvník, což je oskenovaný

  sešit mé babičky, použité kresby malo-

  val můj dědeček… Je to velmi osobní

  album.

  Trampské písně mají svá specifika…

  To ano, ale pořád je základem text, pří-

  běh, čímž z toho, co jsem doposud vyda-

  la, nijak nevybočuji. Má to svou poetiku,

  obrazy jsou tam na jiném pozadí, ale

  pořád zpívám o tom, co jsem prožila,

  není v tom rozdíl. Bylo příjemné se těmi

  vzpomínkami probírat.

  Vedete k trampování i své děti?

  Ano. Když jezdíme na lukostřelecké závo-

  dy, spíme pod stanem, v létě rády spávají

  na trampolíně a na zahradě máme per-

  golu a v ní postele, kde moc rádi spíme,

  když je venku teplo.

  Trampujete s někým?

  V mém věku je těžké sehnat někoho, kdo

  by jel, tak jezdím většinou sama. Letos

  v létě jsem třeba jela jen se spacákem

  do Norska, byla jsem 300 kilometrů od

  polárního kruhu, a v té pustině bez kon-

  taktu s lidmi mi bylo opravdu krásně.

  Nenarážíte u dětí někdy na to, že žijí

  víc mobilem a počítačem než tram-

  pem?

  Musím říct, že v tomhle mám strašně

  poslušné děti. Ne, že by nevisely na tele-

  fonu, ale když jim řeknu, že ho mají odlo-

  žit, nedělají ksichty a odloží ho. Ale uvi-

  díme, jak to bude dál, protože nás čeká

  puberta a ta to může překopat. Ale zatím

  mluvíme stejným jazykem (smích).

  Máte ráda dobrodružství?

  Ke mně chodí tak nějak samo. A ani neví-

  te, jak ráda bych si ho někdy odpustila,

  jak ráda bych se někdy nudila, ale nějak

  se to ještě nepovedlo. Otázkou samozřej-

  mě je, co považujete za dobrodružství…

  Když se člověk pustí mimo známé

  vody…

  Spíš někdy jednám trochu bez rozmyslu.

  Jednou jsem třeba byla s kamarádkou

  vNorsku, měly jsme den před odjezdem,

  v igelitce před stanem jsme měly posled-

  „V životě neustále

  přicházejí nějaké

  smutné chvíle a nejde

  jim čelit jinak než

  hravostí a smíchem.“

  Přestože neplní stránky bulváru, ale žije „obyčejný“ život, patří

  Radůza mezi nejprodávanější české interprety

  Hanu Zagorovou vnímá Radůza nejen jako váženou

  kolegyni, ale také mají stejného vydavatele

• Strana 29

  www.drmax.cz 29

  |

  ROZHOVOR

  |

  ního slanečka, když jsem najednou slyše-

  la nějaké šustění. Tak jsem se podívala,

  co se děje, a uviděla jsem polární lišku

  s hlavou v té igelitce, jak se snaží toho

  slanečka sníst, a protože to bylo naše

  poslední jídlo, tak jsem se s ní začala o tu

  tašku přetahovat. No a vzdala to, ale mně

  až pak došlo, že kdyby mě kousla, mohlo

  být veselo.

  Jste připravená si v životě věci podob-

  ným způsobem vybojovat?

  Záleží na tom, o co jde. S něčím bojovat

  nemůžete. Do určité míry s chorobou. Se

  smrtí ne. Ale jde bojovat o práci, o pro-

  sazení myšlenky, vize. Ale třeba bych už

  nikdy nebojovala o mužskýho. Ten musí

  vědět, že mě chce. A jestli to neví, tak ho

  nechci.

  Když se dnes otočíte za svou kariérou,

  jak ji vnímáte?

  Vnímám ji jako dar. Přišla nečekaně, nijak

  jsem se o ni nedrala, hudba mě živí, a při-

  tom nejsem v centru pozornosti médií,

  mohu si žít docela obyčejný život, vařit

  povidla, sekat dříví na zahradě, jít do sau-

  ny, aniž by mě někdo poznal. To se stane

  tak jednou za pět let. Vtipné je, že mezi

  lukostřelci jsme parta, trávíme spolu dost

  času a jeden kluk po opravdu dlouhé

  době najednou říká: Ty hele, poslouchej,

  nemáš náhodou ségru? A nehraje ona na

  harmoniku?

  Co vás přivedlo k lukostřelbě?

  Vlastně jsem chtěla střílet už od dětství,

  ale až když jsme před pár lety byli s dětmi

  na výstavě o Tutanchamonovi a já tam

  viděla jeho luk, řekla jsem si: A jak dlou-

  ho ještě budeš čekat, dalších dvě stě let?

  Takže jak jsme přijeli domů, našla jsem si

  u nás na Kladně lukostřelecký oddíl, zača-

  la jsem střílet a drží mě to pořád, protože

  je to prostě dobrý.

  V čem?

  Asi v té kombinaci akce a soustředění,

  které je nezbytné, když se chcete trefit.

  Je pro vás důležité si hrát?

  Co by byl život bez hravosti? V životě

  neustále přicházejí nějaké smutné věci

  a nejde jim čelit jinak než hravostí a smí-

  chem. Jasně, můžeme se životem pro-

  soužit a provzdychat, ale myslím, že pro

  mě i pro mé okolí bude lepší, když budu

  veselá.

  ■

• Strana 30

  30 www.drmax.cz

  |

  ŽIVOTNÍ STYL

  |

  Inzerce ▼

  Pijte mléko, je zdravé. Mléko není pro dospělé, jen pro děti. Kdo chce žít zdravě, měl by jíst

  mléčné výrobky. Mléčné výrobky a zdravý životní styl? Zbláznili jste se? Jen málokterá oblast

  výživy budí tolik radikálně protichůdných názorů, jako právě mléko a mléčné výrobky.

  L

  idé nad pětatřicet dozajista mají

  ještě vživé paměti, že když náho-

  dou nechali mléko na lince, do

  rána jim zkyslo. To už se vám

  dneska nestane. Krabicové mléko je totiž

  upraveno takzvanou metodou UHT: je

  zahřáté na vysokou teplotu 130–140°C.

  „Tím se vmléce pozabíjejí veškeré bak-

  terie. Nejen ty špatné, ale i ty dobré.

  Mléko pak nemůže člověku nijak ublížit,

  protože je to vlastně jen směs vody, tuků

  acukru, která je sterilní a nezkazí se. Pak

  vám mléko ani nezkysne, spíš zhořkne,

  ale to až po hodně dlouhé době, kdy ho

  necháte otevřené stát na vzduchu,“ říká

  Aleš Kojetín z farmy Struhy a upozorňuje

  tím na platnou legislativu, která specifi-

  kuje nezbytné úpravy mléka, tak aby se

  mohlo dostat k zákazníkovi.

  Doby, kdy si člověk mohl koupit mlé-

  ko přímo od krávy, jsou totiž už dávno

  pryč. Respektive když máte souseda,

  který vám mléko od své krávy dá, tak

  samozřejmě máte šanci, ale zároveň tím

  riskujete možné zdravotní problémy.

  Jeden zmedializovaných případů toho,

  co se může stát, když člověk vypije neo-

  šetřené mléko, je ten, který se přihodil

  herci Josefu Nedorostovi. Během jed-

  noho výletu vypil hrnek mléka nado-

  jený přímo od krávy, následkem čehož

  onemocněl klíšťovou meningoence-

  falitidou, kterou dostal právě z mléka.

  Což takhle dát si MLÉKO?

• Strana 31

  www.drmax.cz 31

  NOVĚ! Pro Vás v lékarnách Dr. MAX!

  NOVINKA

  ...pro celou rodinu

  www.inhalator.cz

  Trápí Vás

  rýma, kašel, nachlazení?

  ŘEŠENÍ PRO KAŽDÉHO PACIENTA

  INHAláTOR

  Omron

  C101 Essential

  $ cílená léčba

  $ snadné použití a čištění

  $ pro aplikaci veškerých

  lékových forem

  včetně Vincentky

  $ 3 roky záruka na přístroj

  Prokazatelný léčebný účinek

  u těchto respiračních onemocnění:

  Akutní i chronická onemocnění dolních

  a horních dýchacích cest, jako jsou např. kašel, rýma, záněty průdušek, záněty

  plic, záněty nosních a čelistních dutin, záněty hrtanu (laryngitida),

  astma,

  CHOPN a další. Doplňkové příslušenství k dokoupení "Nosní sprcha NEB-6014"

  pro úlevu ucpaného nosu, běžných nachlazeních, alergické rýmě nebo sinusitidě.

  EXKLUZIVNĚ

  Dr.Max

• Strana 32

  32 www.drmax.cz

  Inzerce ▼

  |

  ŽIVOTNÍ STYL

  |

  Text: Jiří Vlasák, foto: Profimedia a Fotolia

  Vdůsledku toho ochrnul a musel dlouho

  rehabilitovat, aby se mohl vrátit k herectví.

  Pokud tedy chcete ochutnat mléko, tak

  jak ho pili naši předci, s jistotou, že by vám

  nemělo ublížit, máte šanci na farmách,

  kde dobytek prochází přísnými zdravotní-

  mi a veterinárními kontrolami. Jakmile si

  mléko koupíte vobchodě, musíte počítat

  s tím, že prošlo tepelnou úpravou.

  DRUHY MLÉKA

  Způsoby tepelné úpravy mléka jsou ná-

  sledovné: pasterace (krátkodobé zahřá-

  tí mléka na teplotu minimálně 71,7 °C),

  vysoká pasterace (zahřátí na teplotu

  minimálně 85 °C), UHT (krátkodobé zahřá-

  tí nejméně na 135 °C) a sterilace (nepřímý

  ohřev v hermeticky uzavřených obalech

  na teplotu nad 100 °C). Pokud je na obalu

  mléko označeno jako čerstvé, bylo ošetře-

  no jednou z variant pasterace. Pokud je

  označeno jako trvanlivé, prošlo UHT nebo

  sterilací. Budete-li si chtít koupit mléko co

  „nejlahodnější“, budete muset zamířit do

  speciálních prodejen se zdravou výživou

  nebo si zajet přímo na farmu. A rozhod-

  ně ho nesmíte nechat přes noc otevřené

  na lince.

  INTOLERANCE

  „Pokud jde o to, jak mléčné výrobky

  vdnešní době zpracováváme, má to vliv

  spíše na živiny, které se v nich vyskytují,

  než na to, jestli budeme, nebo nebude-

  me intolerantní k laktóze,“ upozorňuje

  Ing. Hana Střítecká ze spolku Zdravá

  potravina a naráží tím na stále častější

  problém současné populace – laktózo-

  vou intoleranci, která se projevuje už

  u malých dětí. Laktóza je mléčný cukr,

  který se vyskytuje v každém mléce,

  dokonce i v mateřském. Laktózová into-

  lerance je porucha, kvůli níž organismus

  není schopen zpracovat mléčný cukr

  aten nadměrně kvasí ve střevech. To se

  projevuj přílišným nadýmáním, bolestí

  břicha a průjmy (ne vyrážkou, ekzémy

  nebo astmatickými obtížemi, jak někdy

  najdete v „poradnách“ na internetu).

  Laktózová intolerance je dvojího dru-

  hu: vrozená (vyskytuje se maximálně

  u 3 % dětí, nelze ji léčit a kojenci mají

  intoleranci i na mateřské mléko) a zís-

  kaná, která se objevuje často po one-

  mocnění trávicího traktu nebo vinou

  nezdravého životního stylu a dlouhodo-

  bě špatného stravování.

  ZDRAVÁ SNÍDANĚ?

  Když vám někdo řekne, že se rozho-

  dl jíst zdravě, většinou to znamená, že

  ráno začíná jogurtem s müsli. To by bylo

  vpořádku, kdyby jedl jogurty bez umě-

  lých příchutí a přidaných sladidel, které

  však v supermarketech seženete velmi

  obtížně. Ty nejprodávanější jogurty na

  českém trhu totiž většinou obsahují lát-

  ky, kterým by se ti, kteří chtějí jíst zdravě,

  měli vyhnout. Napoví už název – pokud

  si kupujete jogurtový nebo smetanový

  krém, nejde o jogurt, ale o mléčný výro-

  bek, který je obohacen o škrob a želatinu.

  A jen tak mimochodem – když už si dobře

  vyberete jogurt, vyberte si také kvalitní

  müsli, protože většinou bývají nejen sla-

  zená, ale zároveň obsahují nezanedbatel-

  né množství soli.

  Pozor si dávejte také na jogurty s ovo-

  cem. „Když do jogurtu přidáte ovoce,

  musí už výrobce přidat aditivum, aby se

  nezkazil ani jogurt, ani ovoce. Pak emul-

  gátor, který spojí ovoce a jogurt. V přípa-

  dě náhražky ovoce aroma, aby to voně-

  lo, a barvivo, aby to vypadalo,“ směje se

  Hana Střítecká.

  TAVEŇÁKY

  Zvláštní kapitolou jsou tavené sýry.

  K jejich výrobě se používají směsi tvr-

  dých a měkkých sýrů, do nichž se při-

  dává mléko, voda, smetana a tavicí

  soli, které zajistí snadnou roztíratelnost

  taveného sýra. Při výrobě se zahřívají na

  teplotu kolem 120 °C, čímž se výrazně,

  jak už víte, snižuje jejich výživová hod-

  nota. Odborníci na zdravý životní styl

  se vzácně shodují v tom, že tavené sýry

  by měly nanejvýš zpestřit náš jídelníček,

  ale rozhodně by neměly tvořit jeho pra-

  videlnou složku. A vůbec by je neměly

  jíst děti. „A to především kvůli obsa-

  hu tavicích solí, hlavně fosforečnanů.

  Pokud je jich ve stravě více než vápníku,

  pak vápník nevstřebává a jeho nedo-

  statek způsobuje vyplavování z kostí

  azubů“ vysvětluje Hana Knížková z por-

  tálu Výživa dětí.

  JAK TO TEDY JE?

  A jak to tedy s mlékem vlastně je? Je zdra-

  vé, nebo není? Odpůrci mléka říkají, že

  člověk je jediný savec, který pije mléko

  jiného savce. Jenomže lidský organismus

  je tomu uzpůsobený. Máme se vyvaro-

  vat plnotučného mléka? To, že člověk

  tloustne, není způsobeno potravinou,

  ale nevyváženým jídelníčkem (mimocho-

  dem sklenice plnotučného mléka má

  stejně kalorií jako půlka jablka). Má se za

  to, že člověk by denně měl mít alespoň tři

  mléčné výrobky (anemyslíme tím mléko

  vkávě), což platí nejen pro dospělé, ale

  i pro děti, protože ty mají obecně vyšší

  potřebu vápníku při růstu.

  ■

• Strana 33

  www.drmax.cz 33

  SPOLEČNĚ S LÁSKYPLNÝM DOTEKEM RODIČE

   Speciálněvyvinutýprodětiod6měsíců

   Aromatickésloženísvůnírozmarýnu,levandule

  apřírodníchsložekvčetněextraktuzAloeVera

   92%maminekuvádí,žeBabyBalsamodVICKSpřinášípocitzklidnění

  1

  ZVLÁČŇUJE POKOŽKU DÍTĚTE A DÍKY AROMATICKÉMU SLOŽENÍ

  MU PŘINÁŠÍ POCIT ZKLIDNĚNÍ, POHODLÍ A RELAXACE.

  PřípravekrenomovanéznačkyVICKS,kterájepoužívánarodinamijižpogenerace.

  BabyBalsamodVICKSjekosmetickýpřípravek.

  1

  P&Ginternístudie2016–200maminekvNěmecku

  ®

  CZ/VCK/18/0018

  PRO ZVLÁČŇUJÍCÍ

  A ZKLIDŇUJÍCÍ MASÁŽ

  HRUDNÍČKU VAŠEHO DĚŤÁTKA

  Teva Pharmaceuticals CR, s. r. o.

  Sokolovská 651/136A, 180 00 Praha 8, www.teva.cz

  LBVI_180941_print_BabyBalsam_210x297.indd 1 07.09.18 11:33

• Strana 34

  34 www.drmax.cz

  Dopřejte nejbližším ten nejlepší kapesník,

  protože balzám z měsíčku lékařského jemně o nos pečuje

  a uklidňuje, když je to nejvíce potřeba.

  Stejně tak, jak to umíte jenom Vy.

  Na Tobě mi záleží

• Strana 35

  www.drmax.cz 35

  |

  SVĚT DR.MAX

  |

  S

  amozřejmě lze na monitoru

  počítače nebo na displeji mobi-

  lu nastavit noční osvětlení, ale

  kdo to vůbec ví a kdo si takovou

  funkci umí aktivovat? Třebaže to není

  nijak obtížné, o stoprocentní znalosti tu

  zřejmě sotva může být řeč. A tak večerní

  práce u laptopu nebo vyřizování eseme-

  sek řadě lidí způsobuje poruchy spánku,

  protože zkrátka předává tělu falešné

  signály o tom, že den ještě neskončil,

  ačkoliv hodiny třeba už dávno ukazují

  půlnoc.

  Sotva můžeme žít trvale v režimu, kte-

  rému se dnes říká digitální detox. Je tedy

  možná užitečné si rizika, které s sebou

  moderní komunikační prostředky zkrát-

  ka nesou, aspoň uvědomit. Zároveň je

  na místě dodat, že největším šiřitelem

  modrého světla nejsou digitální přístro-

  je, nýbrž slunce. Jsme mu tedy vystave-

  ni pořád, ať už očima přejíždíme displej

  mobilu či je upíráme na obrazovku plo-

  chého televizoru, anebo ne.

  O studii, jejíž závěry zveřejnila Toledská

  univerzita v americkém Ohiu, už jsme

  v Maximu psali. Závěry šetření hovoří

  o makulární degeneraci, což není nic

  jiného než zabíjení fotoreceptorů, ařeč je

  tedy– jen s mírnou nadsázkou – o akce-

  lerování slepoty. Zpomalit se dá jednak

  už zmíněným nastavením nočního módu

  na přístrojích, anebo nasazením ochran-

  ných brýlí.

  POZOR TAKÉ NA PLEŤ

  Pokud jde o pokožku, vědci se tradičně

  soustředili ve výzkumech zaměřených

  na škodlivost záření na to ultrafialové.

  To může způsobit dalekosáhlá poško-

  zení pokožky. Naše poznatky o vlivu

  modrého světla na nejrozšířenější lidský

  orgán, kterým kůže je, jsou stále v plen-

  kách. Přesto je prokázáno, že jeho přiči-

  něním pokožka stárne rychleji. A tady

  funkci ochranných brýlí musí převzít

  dermokosmetika.

  V poslední době se na českém trhu

  například objevila řada Age Protect

  renomované francouzské značky Uriage,

  která slibuje ochranu proti stárnutí ple-

  ti a jeho korekci. Obsahuje aktivní látky

  užívané i v estetické medicíně a vytváří

  bariéru před modrým světlem. Základ je

  samozřejmě tradiční termální voda ze

  Savojských Alp s unikátním složením.

  Atradiční je i distribuce – přípravky jsou

  k dostání jen v lékárnách Dr.Max.

  Ale buďme fér a řekněme na adresu

  modrého světla taky pár pozitiv. Předně,

  neútočí zákeřně – vždycky o něm víme,

  není prostým okem neviditelné. Na

  rozdíl od ultrafialového záření, které je

  navíc karcinogenní. Připusťme, že mod-

  ré světlo může být také k něčemu dob-

  ré. Nedávno se například zjistilo, že jeho

  ozařováním po celé ploše kůže lze v lid-

  ském těle snížit krevní tlak. Hypertenze

  ale není problém, se kterým by se potýkal

  každý. Modré světlo používají terapeutic-

  ky i dermatologové bojující s bakteriemi,

  které způsobují akné. Ani tento problém

  ale není obecný. V každém případě je jen

  málokterá závislost prospěšná, a trochu

  se odpoutat od displeje mobilu je vcelku

  rozumné novoroční předsevzetí. ■

  MODRÉ SVĚTLO

  je viditelný nepřítel

  Ty tam jsou časy, kdy lidé chodili spát se slepicemi a budili se s kohoutím zakokrháním. Den se

  několika posledním generacím prodloužil a stačily na to dva objevy: elektřina a žárovka. Další

  paseku v denním rytmu udělaly přístroje s displejem. Ty nám – na rozdíl od lustru – dokážou noc

  zkrátit, aniž o tom vůbec víme. Může za to jejich záření, kterému se říká modré světlo.

  Text: Michal Petrov, foto: Fotolia

  Dopřejte nejbližším ten nejlepší kapesník,

  protože balzám z měsíčku lékařského jemně o nos pečuje

  a uklidňuje, když je to nejvíce potřeba.

  Stejně tak, jak to umíte jenom Vy.

  Na Tobě mi záleží

  Inzerce ▲

• Strana 36

  36 www.drmax.cz

  Inzerce ▼

  |

  ZVÍŘE

  |

  B

  roukům, kteří vystřelují tekuti-

  ny nebo vosk, se říká prskavci.

  A svou schopnost přesné muš-

  ky využívají nejen k obraně, ale

  někdy i k zajištění obživy. Chemická

  látka, kterou brouci ze svých zadečků

  vystřelují, není příjemná. Kromě toho, že

  páchne a je leptavá, dosahuje také tep-

  loty až sto stupňů Celsia. Takže je oběť

  omámená zápachem a také poleptaná.

  Ovšem určitě si nelze myslet, že se brouk

  netrefí. Jejich schopnost přesného zása-

  hu je totiž obdivuhodná. Proto si na ně

  netroufnou ani mnohem větší živočicho-

  vé, jako jsou třeba menší žáby, pro které

  jinak brouci představují snadno dostup-

  nou kořist.

  Dlouhou dobu vědci nevěděli, jaké

  procesy se v útrobách brouků ode-

  hrávají. Co vede k tomu, že je jejich

  „střelba“ fyzická i akustická. A tak hmyz

  putoval pod vysoce intenzivní rentge-

  nové záření z urychlovače částic, který

  díky rychlosti dvou set snímků za vteři-

  nu umožnil odpozorovat, co přesně se

  uvnitř prskavců děje. Výsledek? Vědci

  zjistili, že prskavci mají v zadečku dvě

  spojené komory, oddělené propustnou

  přepážkou. Jde o to, že v zadečku se na

  okamžik pootevře ona přepážka, trocha

  látky vnikne do komory s enzymy, čímž

  vzniká teplo, které zvýší tlak, který pře-

  pážku uzavře a zároveň unikne zadeč-

  kem ven.

  A jako by toho nebylo málo, nejde

  ojeden výstřel za vteřinu, ale až o500vý-

  střelů za vteřinu! A jak je možné, že látka

  a „exploze“ neublíží samotným broukům?

  Mají totiž stěny zadečku zesílené chitinem,

  bílkovinami a voskem, které je před vyso-

  kou teplotou a tlakem exploze chrání.

  Jak už bylo řečeno, většina prskavců

  používá ke své obraně chemické látky,

  ale existuje v zahraničí žijící Planthopper

  nymph, který vystřeluje horký vosk.

  Takže až někdy budete na louce ve chvíli

  opojení romantikou chtít vzít nějakého

  broučka do dlaně, buďte obezřetní. Mohl

  by to být prskavec a ten vás rozhodně

  nebude upozorňovat, že se chystá střílet,

  ale začne pálit bez výstrahy. ■

  POZOR, nebo střelím!

  Vypadají nevinně, ale mají ostře nabito. Celá jedna čeleď brouků čeká na vaši nepozornost, aby

  na vás mohla vystřelit. Střelci jsou třeba i mezi střevlíky. U těch přitom nejde o žádné „prskání“

  chemických látek, ale o cílenou palbu, kterou je navíc slyšet!

  Text: Jiří Vlasák, foto: archiv redakce

• Strana 37

  www.drmax.cz 37

  přesně denované množství kvasničného betaglukanu

  certikovaná garance čistoty betaglukanu min. 80 %

  s vitaminy na podporu imunity

  GLUKÁNEK

  sirup

  ● pro děti již od 1roku

  ● s příjemnou

  pomerančovou

  příchuťí

  Betaglukan

  JUNIOR

  ● pro děti od 3 let

  ● 100 mg čistého

  betaglukanu, 10 mg

  nukleotidů, 40 mg

  vitaminu C a5 mg

  zinku vjedné tobolce

  Betaglukan IMU 200 mg

  ● pro dlouhodobé užívání

  ● 200 mg čistého betaglukanu, 150mg inulinu

  (rozpustná vláknina) a5µg vitaminu D vjedné tobolce

  pro dospělé

  pro děti

  Doplňky stravy. Dbejte na vyváženou, pestrou stravu a zdravý životní styl. www.pripravky-apotex.cz

  Betaglukan FORTE 250 mg

  ● pro krátkodobé užívání

  ● 250 mg čistého betaglukanu, 5µg vitaminu D

  a80 mg vitaminuC vjedné tobolce

  s vitaminem

  D

  doplňky stravy

• Strana 38

  38 www.drmax.cz

  Renomovaného britského herce si okamžitě podle jména vybaví jen

  zanícení filmoví fanoušci. Ale stačí ho vidět, a najednou víte, že ho

  znáte z filmů Statečné srdce, X-Men, Troja nebo ze snímků o agentu

  Jasonu Bourneovi atd. Z uznávaného shakespearovského herce se stal

  uznávaným hollywoodským záporákem. A mimo jiné byl prvním, kdo

  ve filmu hrál slavného kanibala Hannibala Lectera.

  Při rozhovoru mluvil tiše, rozvážně a vyzařo-

  vala zněj síla člověka, který proklatě dobře ví,

  očem mluví a co všechno musel svému úspě-

  chu obětovat.

  Vy jste si ve filmech zahrál nespočet podiv-

  ných a zvrácených charakterů. Která posta-

  va pro vás byla nejobtížnější?

  Asi ta, kterou jsem hrál v nezávislém filmu

  L.I.E. To nebylo lehké natáčení. Můj hrdina byl

  totiž pedofil a film byl o jeho vztahu k chlap-

  ci ze sousedství. Když se na to díváte, všechno

  ve vás se vzpouzí, máte potřebu toho člověka

  odsoudit. Ale právě to mě na té práci bavilo.

  Hledat pochopení. Pojmout to jako příběh

  opotřebě lásky. O potřebě vzájemné blízkos-

  ti. Hlavní hrdina Howie nenachází potřebnou

  odezvu svého citu u svého otce, a tak nepohrd-

  ne citem, který mu nabízí moje postava. Ta ji

  zase nenachází u své rodiny, a tak jí ani nezbý-

  vá nic jiného než se uchylovat k těm chlapcům.

  Ví ale, že by ho společnost odsoudila, takže pro

  ni hraje hru, ve které je takovým tím bezsta-

  rostným sousedem na pokec přes plot.

  To je hodně kontroverzní téma…

  Je. Cílem nebylo pro tyhle lidi hledat pocho-

  pení, ale dát na chvíli možnost podívat se na

  Narozen 1. června 1946.

  Patří mezi nejobsazova-

  nější britské herce, a to

  jak v divadle, tak ve

  filmu avtelevizi. Jen

  za posledních dvacet

  let natočil 94 filmů

  a13seriálů.

  Je podruhé ženatý,

  má čtyři děti a získal řadu

  filmových ocenění.

  Hraje raději ve filmech

  než v divadle a o práci

  říká: „Žádná práce není

  svobodná, i když se tak

  o herectví někdy mluví.

  Vždycky přece nesete

  odpovědnost nejen za sebe,

  ale i za celkový výsledek.“

  KDO JE BRIAN COX

  Brian Cox

  „BYL JSEM

  HANNIBAL LECTER“

  |

  ROZHOVOR

  |

• Strana 39

  www.drmax.cz 39

  svět jejich očima. Před natáčením jsem

  se o tuhle problematiku velmi zajímal,

  potkal jsem se s řadou psychologů a ti mi

  vysvětlili, že je spousta lidí, kteří v sobě

  tyhle sklony, za které ani tak nemohou,

  které jsou v nich zakódované jednak

  geneticky a jednak prostředím, v němž

  vyrůstají, dokážou potlačit a nikdy niko-

  mu nic neudělají. Při uvedení na festiva-

  lu v Sundance ten film vzbudil velikou

  pozornost a rozruch, ale pak se stala

  zajímavá věc. Nikdo o něm nic nenapsal.

  Žádné noviny. Amerika od toho filmu

  absolutně odvrátila zrak. Protože pro ni je

  typické, že nevidí, co vidět nechce. Chvíli

  probíhala odborná diskuse, jestli podob-

  né filmy točit, a pak se hladina zavřela.

  Má se o podobných tématech veřejně

  mluvit?

  Jistěže ano. Tím, že je nebudeme vnímat,

  se těch věcí přece nezbavíme. Musíme

  být natolik silní, abychom mohli pohléd-

  nout realitě do očí a říct si: Ano, takoví

  jsme. A nesmíme hned soudit, ale snažit

  se o pochopení. Teď nemluvím o soucitu

  a omlouvání, ale dokud nepochopíme

  příčinu problému, nemůžeme ho vyřešit.

  Byla to vaše první podobná role?

  Myslíte podobně kontroverzní? Ano,

  amnoho přátel mě od jejího přijetí zra-

  zovalo. Říkali, že si tím zničím kariéru.

  Ale opak je pravda a snad to nevyzní tak,

  jako že se chlubím, když řeknu, že jsem

  za tu roli dostal několik cen a že mě za ni

  pochválila kritika. Víte, kdysi jsem opustil

  divadlo, protože jsem se chtěl začít věno-

  vat filmu. Přestěhoval jsem se z Londýna

  do L. A. Zpočátku to bylo docela drsné,

  ale podařilo se mi prosadit se. Jsem rád

  a nelituji toho rozhodnutí, protože se mi

  splnila má touha. Role, jakou je právě Big

  John v L.I.E., jsou třešinkami na dortu,

  které potvrzují, že se mi to podařilo. A nic

  na tom nemění fakt, že jsem se před pár

  lety vrátil do Evropy a k divadlu, ze které-

  ho jsem kdysi odešel na samém vrcholu.

  Hrajete v několika filmech ročně.

  Stojíte si za každým filmem, který jste

  natočil, nebo některé točíte jen pro

  obživu?

  Každý ze svých filmů jsem točil proto, že

  jsem chtěl. Buď jsem si chtěl zahrát posta-

  vu, která mi v něm byla nabídnuta. Nebo

  mě zajímalo téma, o kterém film vyprávěl,

  a já měl díky tomu možnost si ho prostu-

  dovat. Nebo jsem chtěl dělat s lidmi, kteří

  na tom filmu pracovali. Všechny ty věci

  jsou přínosné. Jistě, občas se stane, že se

  film nepovede, kritici ho strhají, diváci

  na něj nechodí, ale pro mě osobně měl

  nějaký význam. Takže i filmy, které jsou

  obecně považovány za špatné, mám rád

  astojím si za nimi. A když jste se ptal, jestli

  některé věci beru pro obživu... všechny.

  Musím si přece nějak vydělávat na živo-

  bytí, zajistit svou rodinu. Nebudu dělat, že

  mě peníze nezajímají. Celá naše civilizace

  je na nich závislá. Ale bez nich to v tuto

  chvíli nejde. Sice nám berou svobodu, ale

  tak to prostě je.

  Nakolik je v umění důležitá svoboda?

  Pojem svobody se liší podle kultur.

  Svoboda jednoho člověka totiž nezřídka

  znamená nesvobodu druhého. A kinema-

  tografie žije pod diktátem módy. Tím, že

  je filmový průmysl určován penězi, vytvá-

  řejí se určité limity, které omezují svobodu

  jeho projevu. Snad proto vAmerice vzniká

  tolik filmů určených pro různé kategorie

  publika. Americká historie je navíc velmi

  komplikovaná. Je to historie represí a utla-

  čování. Byli tu potlačováni indiáni, socia-

  lismus nikdy nedostal prostor se vyvinout,

  mnoho velkých hnutí bylo pohlceno vol-

  ným obchodem. Přitom volný obchod

  nikdy neexistoval. Trh se musí řídit určitý-

  mi pravidly, a právě film je toho důkazem.

  Což je důvod, proč vedle mainstreamu

  existuje nezávislý film…

  Filmaři jako Spike Lee, Woody Allen nebo

  Spike Jonze vědí, že pokud chtějí podob-

  ným problémům předejít, musí točit za

  málo peněz. Zvolili dobrovolně nižší roz-

  počet, tedy méně pohodlnou cestu, aby

  zůstali umělecky svobodní. Protože každá

  svoboda něco stojí a ve skutečnosti není

  svobodný nikdo z nás. Už jen jazyková barié-

  ra je formou nesvobody. Takoví Francouzi,

  jejichž kinematografie měla vždy velikou

  tradici, se odjakživa bránili přílivu americ-

  kých filmů, podobně jako Amerika všem

  cizojazyčným. V Anglii jsme si zase třeba

  V historickém spektáklu Trója si zahrál neohroženého

  válečníka charakteru, jako obvykle, nevalného

  Zahrát si Winstona Churchilla patří u britských herců mezi

  metu nejvyšší. Poštěstilo se to i Brianu Coxovi

  Brian Cox

  „BYL JSEM

  HANNIBAL LECTER“

  „Každá svoboda něco

  stojí a svobodný není

  nikdo z nás. Už jen

  jazyková bariéra je

  formou nesvobody.“

  |

  ROZHOVOR

  |

• Strana 40

  40 www.drmax.cz

  |

  ROZHOVOR

  |

  Inzerce ▼

  nikdy nedokázali filmovou tradici vytvořit.

  Byli jsme kolonizováni Američany. Abych

  to shrnul, všichni jsme podřízeni pravidlům

  a zvykům svých kultur.

  Ono herectví samo o sobě je dost

  nesvobodné povolání, závisející na

  vkusu režisérů, diváků…

  Svobodné ale není žádné povolání! Vždy

  nesete nějakou zodpovědnost za vyko-

  nanou práci, a už jen proto nemůžete

  být svobodný. Pojem svobody je mýtus,

  nevěřím na něj.

  Stalo se vám někdy, že byste v sobě

  díky nějaké roli odhalil vlastnosti,

  okterých jste nevěděl?

  Jistě, všichni v sobě nosíme tajemství.

  Aprávě na to při vytváření postavy věřím.

  To tajemství je, aby její osobní život byl tak

  pravdivý jako její veřejný život. Což je opak

  zaběhané formulky. Jenže na veřejnosti

  býváme mnohdy lepšími lidmi než v osob-

  ním životě. Stále svým studentům opakuji,

  že tím pravým uměním na herecké práci je

  vnést do postavy tajemství. Diváci ho chtějí

  odkrýt. Proto je herectví tolik láká.

  Je pro herce důležitá vnitřní rozervanost?

  A nakolik umělec potřebuje zázemí?

  Jedním z životních paradoxů je, že všichni

  vparadoxu žijeme. Můžeme směřovat, kam

  chceme, ale zároveň nemůžeme, protože

  jsme za spoustu věcí či lidí zodpovědní.

  Ženil jsem se dost pozdě. Pak jsem se rozve-

  dl. Dlouho jsem žil sám a v 55letech jsem si

  založil druhou rodinu. Když se mi narodil syn

  Orson, a to už jsem byl skoro kmet, bylo to

  to nejlepší, co mě kdy potkalo. Dnes už jsem

  v postavení, kdy si lépe uvědomuji priority.

  Uvědomil jsem si, že život je o žití apráce mi

  v tom žití pouze pomáhá. Mnoho lidí hledá

  ve vztahu naplnění, ale tak to nefunguje.

  Člověk musí být ucelený, když vstupuje do

  manželství. Jako mladý jsem nebyl úplně

  zformovaný. Byl jsem ambiciózní, až příliš

  jsem se soustředil na kariéru. To až dnes

  si dokážu zařídit život tak, abych se mohl

  radovat z každodenních věcí. Dnes už vím,

  že žádný film, žádný zážitek, se nevyrovná

  možnosti vidět svého syna, jak roste. Trávil

  jsem čas i s dětmi z prvního manželství,

  ale vím, že jsem nebyl dobrým otcem. Měl

  jsem až příliš starostí a obav, ane vždy se mi

  dařilo je na ně nepřenášet.

  Jak se lze ubránit hereckému stereo-

  typu? Právě Hollywood je plný herců,

  kteří hrají jednu a tutéž postavu celý

  život, jen v jiných příbězích?

  Důležité je, aby herec postavu nesoudil,

  to musí nechat na divácích a kriticích.

  Zásadně se také nesnažím se svými

  postavami sympatizovat, což je častý

  jev v amerických filmech. Až příliš často

  se v nich plýtvá výrazem „Miluji tě“, aon

  se díky tomu stal zcela prázdným. Už

  nic neznamená. Je třeba se bránit senti-

  mentalitě, která je vidět třeba ve filmech

  Stevena Spielberga. A to říkám i přesto,

  že si ho jako režiséra velmi vážím. Vždy

  se zajímám o temnou stránku postavy

  a snažím se v ní najít tu lidskou. Vždyť

  všichni jsme děti Boha, jen máme každý

  rozdílné životní podmínky. Každý v sobě

  nosíme vlastnosti, na které nejsme právě

  hrdí, ale musíme se s nimi vyrovnat.

  Přednášel jste herectví na univerzitě

  vRusku. Jak jste se k tomu dostal?

  Učím na British Actors Dramatic Academy

  a v roce 1988 mi režisér Alexander Borisov

  nabídl, abych přijel do Moskvy a udě-

  lal tam nějaké semináře o herectví,

  o Shakespearovi. Bylo velmi vzrušující

  prožívat přímo uvnitř toho vroucího kotle

  změny nastolené Gorbačovem. Má spolu-

  práce s akademií trvala celých šest měsíců

  a vyústila mou režií studentského před-

  stavení v Moskevské divadelní akademii.

  Asi by to pokračovalo déle, ale vypršela mi

  platnost víza, a tak jsem se musel vrátit do

  Anglie. V Rusku jsem se hodně naučil asvé

  zážitky jsem pak popsal v knize From Salem

  to Moscow. Opravdu to byla neuvěřitelná

  zkušenost. Rusko bylo náhle nadějnou

  zemí a bylo zajímavé sledovat, kudy se

  bude ubírat. Bohužel vzalo špatný směr.

  Jistě se vás na to ptá každý druhý, ale

  nemohu si to odpustit: Jste prvním

  hercem, který hrál Hannibala Lectera.

  Jaké jste měl pocity, když o pět

  let později tato postava proslavila

  Anthonyho Hopkinse?

  Pletete se, ptá se mě na to úplně každý!

  A já jim vždycky odpovídám, že o tom je

  život. A co se týče Anthonyho, nevidím

  vtom žádný problém. Tím neříkám, že by

  se mi ty jeho peníze nehodily (Brian Cox

  se poprvé a hlasitě zasmál). Ne, opravdu

  si nemám na co stěžovat, protože když

  Anthony získával slávu Mlčením jehňá-

  tek, zažíval jsem svůj divadelní vrchol

  v roli Krále Leara, se kterým jsem v roce

  1991 dokonce navštívil Prahu a hrál před

  vaším prezidentem Václavem Havlem.

  Manhunter se ve své době stal kultov-

  ním, přestože spíše prodělečným filmem.

  Mlčení jehňátek Hannibala zpopularizova-

  lo a on se stal součástí populární kultury.

  S trochou nadsázky mohu říct, že jsem

  Anthonymu připravoval půdu. A zasívat

  semena je vždy zajímavější než sklízet

  ovoce. I sklízení je jistě hezké, ale setí je

  opravdová práce. ■

  V poslední době sklízí Brian Cox velikou

  chválu seriálem Boj o moc 

  Text: David Laňka, foto: Profimedia a archiv redakce

• Strana 41

  www.drmax.cz 41

  V KINECH OD 13. PROSINCE

  VÁNOČNÍ KOMEDIE

  O NEUVĚŘITELNÉ ZÁCHRANNÉ MISI

  WITH

  TARA LUGASSY SIMON AOUIZERATE JOHANN DIONNET

  SCREENPLAY

  AND

  DIALOGUES

  ALAIN CHABAT

  CINEMATOGRAPHY

  ANTOINE SANIER

  FIRST

  ASSISTANT

  DIRECTOR

  FABIEN VERGEZ

  EDITING

  GRÉGOIRE SIVAN

  CASTING

  CORALIE AMÉDÉO, ARDA

  PRODUCTION

  DESIGNER

  JEAN-PHILIPPE MOREAUX, ADC

  COSTUMES

  OLIVIER BÉRIOT

  SOUND

  PIERRE EXCOFFIER NICOLAS BOUVET-LEVRARD MARC DOISNE

  PRODUCTION

  MANAGER

  CYRILLE BRAGNIER

  EXECUTIVE

  POST

  -

  PRODUCTION

  I MÉDIATE ABRAHAM GOLDBLAT

  VFX

  SUPERVISOR

  BRYAN JONES

  ORIGINAL

  MUSIC

  MATTHIEU GONET

  COPRODUCERS

  SYLVAIN GOLDBERG SERGE DE POUCQUES NADIA KHAMLICHI

  AND

  GILLES WATERKEYN

  A

  LÉGENDAIRE PRODUCTION

  IN

  COPRODUCTION

  WITH

  GAUMONT CHEZ WAM FRANCE 2 CINÉMA NEXUS FACTORY UMEDIA

  WITH

  THE

  PARTICIPATION

  OF

  CANAL+ OCS

  AND

  FRANCE TÉLÉVISIONS

  WITH

  THE

  PARTICIPATION

  OF

  ENTOURAGE PICTURES

  WITH

  THE

  SUPPORT

  OF

  TAX SHELTER DU GOUVERNEMENT FÉDÉRAL DE BELGIQUE ET DES INVESTISSEURS TAX SHELTER

  PRODUCED

  BY

  ILAN GOLDMAN

  

  

  CRÉATION PHOTOS : NICOLAS BETS

  ©

  2017 – LEGENDAIRE – GAUMONT – CHEZ WAM – FRANCE 2 CINEMA – NEXUS FACTORY – UMEDIA

  vanoce_a_spol_Maximum_210x297mm_02.indd 1 07/11/2018 14:25

• Strana 42

  42 www.drmax.cz

  |

  POVÍDKA

  |

  Narodila se v Praze,

  kde doposud žije na půl

  cesty mezi balkánskou

  a britskou částí své

  rodiny. Živí se překlady

  a tlumočením. V roce

  2009 jí vyšla prvotina

  Sentimentální román,

  která byla nedávno

  vydána v revidované

  verzi. Následovaly knihy

  Mrtvý muž (2011),

  Celý den se nic nestane

  (2013) aJezero (2016).

  Právě za Jezero obdržela

  ocenění Magnesia

  litera– Kniha roku 2017

  a Cenu Evropské unie

  za literaturu 2017. Jezero

  vyšlo v překladu zatím

  vsedmnácti zemích.

  BIANCA BELLOVÁ

  Bianca Bellová: POHÁDKA

  Praha, 14. 7. 1940

  Mařenko,

  dvakrát jsem už roztrhal dopisy, které jsem Ti napsal. Bál jsem se posměchu. Výsměch bolí,

  avýsměch od toho, na kom nám záleží, bolí dvojnásob. Proto jsem předešlé dopisy roztrhal dřív,

  než jsem je odeslal. Dnes je to tedy vlastně třetí, nestihne-li ho osud předešlých.

  Doufal jsem minulou neděli, že Tě aspoň spatřím, bohužel, osud je proti mně. Vím, je těžko proti

  němu bojovat, ale je slabošství vzdát se bez boje. Ty víš dobře, Mařenko, že Tě mám již dávno rád.

  Víc, než jsem sám myslil. Doufal jsem, že časem zapomenu. A dnes? Je to čím dál tím horší.

  Chci být upřímný. Když jsem byl o dovolené doma, prosil jsem strýčka, aby se snažil u Vás vyzvě-

  dět, je-li Tvá známost s V. opravdu vážná (Odpustíš mi to, viď?). Nevím, je-li to pravda, ale strýček

  mě ujistil, že nikoliv. Nebýti toho, věř, Mařenko, nikdy bych se byl neodvážil žádat Tě o schůzku (je

  to dnes již pět nedělí) a psát Ti.

  Děkuji Ti, Mařenko, že jsi tehdy přišla. Vím, že to byla pro tebe odvaha, postavit se proti celému

  Brodku, proti všem pomluvám, které jistě musily z toho vzejíti, a proto tím více Tě obdivuji.

  Dovolila jsi mi, abych Ti psal. Snad je to poslední dopis. Nevím, jak ho přijmeš. Nedovedeš si

  představit, jakou radost bys mi udělala, kdybys mi třeba jen pár řádek odepsala. Víš, Mařenko, přál

  bych Ti, abys byla vždy opravdu šťastna, aby Tě život ušetřil všech těch trpkých zklamání, které

  tak často přináší. Snad mi stále ještě nevěříš, ale ubezpečuji tě, Mařenko, znovu, při památce své

  maminky, nikdy jsem neměl v úmyslu jednat s Tebou tak, abych Ti v nejmenším ublížil. Vím dobře,

  že Tobě k vůli bych udělal všechno, co by sis přála, jen abys byla šťastna.

  Budu čekati na Tvou odpověď. Nebudeš-li chtít odepsat, pak mám k Tobě, Mařenko, opravdu

  poslední prosbu. Jistě máš doma nějakou Tvoji fotku. Prosím Tě, splň mi aspoň toto přání a pošli mi

  ji! Vždyť nemusíš nic připisovat a já se Ti zavazuji čestným slovem, že ji nikomu neukáži a nikdo se

  o ní nedoví. Viď, prosím Tě, že mi ji pošleš? Viď, že smím doufat?

  Zatím srdečně zdraví a vzpomíná Jenda Z.

  Praha, 31. 7. 1940

  Mařenko!

  Děkuji Ti za dopis, který, upřímně řečeno, jsem již nečekal. Třeba že mě nijak nepotěšil, líbí se mi to, žes

  aspoň upřímná. Tím, myslím, bude odstraněno lecjaké nedorozumění z mojí strany, a jsem aspoň rád,

  že vím, na čem jsem. Víš, ona ta skutečnost, třeba, že je trpká, je přec jen lepší než nejistota.

  Rád bych ještě něco k Tvému dopisu: Jak jsi docela správně vystihla, bylo opravdu mým úmys-

  lem apřáním Tvoji známost s Vaškem překaziti. Podle toho, cos o něm známým říkala, nemohl jsem

  naprosto souditi, že bys ho byla měla tak ráda. Proto jsem také nemohl míti z toho žádné těžké svědo-

  mí. Kdybys byla bývala upřímná dříve, nikdy by bývalo k tomu nedošlo. Tvým vlastním přiznáním nyní

  se celá věc pak mění. Proč nepíšeš konkretně, kdo to je, s kým chodím, a Tobě píši? Opravdu by mě

  zajímalo věděti, ským chodím, nemyslíš, že by to bylo kamarádštější? Nebo sis sama něco vymyslila?

  Tak Ty myslíš, že jsem čekal na to, že až mě žádná nebude chtít, že Ty mi budeš dobrá. Víš,

  Mařenko, to je tak ubohé, že se nebudu více o tom šířit.

  Ohledně Franty Beranového by ti mohli nejlépe říci všichni mládenci z Brodku – měl toho od

  nich naslibováno za svoje klepy víc než dost. Ovšem myslíš-li ho tím „někdo“.

  Ještě k té schůzce. Kdyžs věděla můj úmysl, proč jsi přes to se mnou šla? Není to trochu divné?

  Celkem shrnuto: všechno to, co jsem ti kdy psal nebo říkal, podle Tvého bylo vylhané. Budiž

  Budoucnost sama nejlépe jednou ukáže, kdo měl pravdu. Věříš Vaškovi – přál bych Ti, abys nebyla

  zklamána. Chtěl jsem Ti něco říci – dnes to již nemá cenu – snad se to stejně ještě včas dovíš. Ujišťuji

  Tě, že již mezi Vás ani přímo, ani nepřímo nikdy nevstoupím.

  Za kamarádku Tě budu pokládat stále, to mi snad dovolíš, viď? Hledat náhradu? Vzít si někoho,

  koho bych neměl rád – ne, to myslím, že je lépe, zůstane-li člověk svobodný. Mám totiž na manžel-

  ství ještě zastaralé názory a v těch se asi nezměním. Nu – co se dá dělat!

  Upřímně zdraví Jenda

  Foto: Marta Režová

• Strana 43

  www.drmax.cz 43

  |

  POVÍDKA

  |

  Praha 13. 10. 1944

  Mařenko!

  Nevím, snad i tento dopis čeká osud předešlých, že jej totiž nakonec vůbec nepošlu, bojím se, abych Ti přece jen neuškodil, je však zase

  takový smutný večer, který přináší tesklivou náladu, jako celý podzim se svou vůní vřesu a aster, kdy člověk cítí v srdci touhu po něčem,

  co mu uniká, co nemůže nikterak zadržet, a tím více pociťuje nicotnost a prázdnotu svého „já“.

  Včera jsem Tě prosil, abych se mohl s Tebou dnes opět sejít. Když jsem přišel k Vašim a dveře byly zavřeny, pustil jsem se cestou, kudy

  jsme šli včera, ale opačnou, abych Ti nadběhl. Prošel jsem tak celou cestou marně, a když jsem se vrátil, viděl jsem, že jsou Vaše dveře

  otevřeny.

  Víš, Mařenko, přišlo mi to tak nějak líto, něco mi našeptávalo, žes to udělala schválně, a já si připadal v té chvíli tak ubohým…

  Přišel jsem domů, dal jsem se do veršů (svěřuji jim občas svou bolest, ty mě nezradí) a nakonec jsem si řekl, že Ti přece jen napíši.

  Nazývám Tě v duchu a ve svých verších „Pohádkou“. Kouzelné slovo – plné krásy a tiché poesie, ve kterém čisté mládí prožívá to

  nejkrásnější a které je jeho celým světem. Na jedné straně skutečnost a na druhé svět plný něčeho vzrušujícího, a přece nedostižného.

  A vidíš – vezmi dítěti jeho pohádku, vezmeš mu všechno! Chápeš nyní, proč jsem Tě tak nazval?!

  Vzpomínám, že je to v těchto dnech právě měsíc, kdys dostala do rukou mé první řádky, které Tě snad překvapily. A od té doby? Měsíc

  rozháranosti, trpělivého, téměř každodenního očekávání, abych Tě aspoň spatřil. Přemýšlela jsi, Mařenko, někdy o tom? Nepocítila jsi

  někdy aspoň trochu soucitu se mnou? Zdá se, bohužel, že ani to ne. Což Ti nikdy nenapadlo, jak si musím připadat ubohým?

  Kdybys jenom věděla! Snad bude přece jenom lepší, napíšu-li Ti upřímně. Bůh je mi svědkem, že jsem to neměl v úmyslu, věřím však,

  že mě nezradíš. Nikdo o tom neví, ani doma ne. Snad je to Osud, že ty jediná budeš o tom vědět: bylo nám řečeno, že od nás 20 půjdou

  kopat na Moravu zákopy. Je to na hranicích Slovenska. Víš, co to znamená?! Víš, co je život partyzánů?! To je můj cíl.

  Nebojím se smrti, smrt není zlá. Konečně, jakou cenu má lidský život?!

  O rodinu mám hmotně postaráno, na dědictví jsem dosud nesáhl, ba naopak ho rozmnožil. Měl jsem minulé měsíce příjmy vysoké.

  Kčemu to? Dnes dobře vím, co je život bez lásky! Nechápeš, proč Ti to píšu, viď? Mám tušení, že se již nevrátím. Vím však také, že můj

  sen o štěstí se rozplynul. Štěstí! Jaká to ironie. Napadají mě slova, která nevím, kdo napsal: „Nic není tak rozmarné jako štěstí! Usmívá

  se na nás a třpytí se jako zlatý paprsek sluneční, ale chceme-li ho chytit, pak teprve poznáme, že je to pouhá hra, a štěstí je tak daleko,

  daleko od nás jako zlatý paprsek slunce a tak nedostižné jako jeho svit.“ Štěstí, Mařenko, to jsi Ty. Dnes již mohu s klidem všechno

  napsat a konečně, žít bez lásky – kčemu to? Vím, že jsem u Tebe všechno prohrál, vždyť Tys již dávno vdaná za Vaška a můj celý život

  leží docela jasně přede mnou. Nemá dnes už cenu, abych se snad smrti bál.

  Mám však k Tobě, Mařenko, jedinou, a věř, poslední prosbu: Nechci spoléhat na náhodu. Přece však chtěl bych Ti dát s Bohem,

  chtěl bych Ti stisknout ruku a naposledy podívat se do Tvých očí. Vpátek jedu naposledy k rodině, která nemá o ničem tušení, a tedy

  o tom vědět nebude. Mařenko, poslední chvíli v Praze chtěl bych prožít s Tebou. Budu čekat ve čtvrtek od 3 hodin na silnici ke slé-

  várně. Bude-li špatné počasí, že bys nemohla jíti ven, zařiď si, abys šla do biografu, počkám na Tebe. Věřím, že tentokrát se smiluješ.

  Byla jsi, Mařenko, opravdu jediná, kterou jsem kdy měl rád. Jenda

  V neděli jsem se přece jen rozhodl – dopis odešlu, nechtěl jsem, odpusť mi.

  (nedatováno)

  Sen tiché noci, v níž poprvé se zrodila Láska, aby sblížila celý svět – toť mysterium vánočních svátků – kdy každý přináší dárek svým

  milým.

  Je-li i tichá vzpomínka takovým dárkem, pak přijmi jej, Pohádko moje, jako část nekonečné touhy, jejíž vroucnost nezmírnil ani

  odstup času, ani sebevětší sebezapírání.

  Nechť Tvoje Láska přinese Ti v novém roce splnění všech Tvých tužeb a přání, abys byla stále blíže a blíže svému vysněnému štěstí.

  Pak bude šťasten i ten, jenž nikdy nezapomene. J.

  „Co to študuješ?“

  „Dopisy starý.“

  „Čí dopisy?“

  „Jedný starý pacientky, co tu umřela před měsícem. Nikdo si pro

  její věci nepřišel, tak mi je dali spálit, aby to nemuseli řešit právní

  cestou.“

  „Jakou právní cestou?“

  „No jako podle práva. Že by s tím bylo hrozný sraní.“

  „To je úplně psaný švabachem, ne?“

  „Ale houby švabachem. Hezký písmo je to, takový kultivovaný.

  Hezky se to čte.“

  „Hm. Jen jsem se přišel zeptat, jestli jdeš na voběd.“

  Trvalo asi vteřinu, než svazek dopisů v plamenech kotle

  ústavní kotelny vzplál, a za okamžik po nich nezůstal ani

  vzdech.

  „To víš, že pudu. Mám hlad jak herec.“

  „No tak pojď. Dobrý líbesbrífy?“

  „Na hovno. Neměl jsem to číst.“

  „Jsou plíčky na smetaně dneska.“

  „No jéžiš, ty jsem měl naposled ve školní jídelně.“

• Strana 44

  44 www.drmax.cz

  |

  SVĚT HVĚZD

  |

  Ženy v běhu NECHYTÍTE

  Filmová komedie Ženy v běhu, která v lednu vstoupí do kin, slibuje podívanou, u které se ženy

  pobaví a muži nahlédnou do ženské duše. A ještě se u toho zasmějí. Požádali jsme proto režiséra

  Martina Horského, aby nám o natáčení filmu a hercích něco prozradil.

  Ondra Vetchý je výborný herec, ale

  především výborný člověk, kterého si

  nesmírně vážím. Od začátku jsem věděl,

  že pro roli Karla bych nikoho lepšího

  nenašel. Vzpomínám si, že když jsem za

  Ondrou přišel k němu domů, abych mu

  nabídl roli v tomto filmu, stěhovali jsme

  při tom sušičku. Pracovat s Ondrou to je

  radost, ať je to práce filmová, nebo stě-

  hování sušičky. Je to skvělej chlap.

  Jenovéfa Boková má velký dar kome-

  diálnosti, zároveň ale dokáže skvěle

  odehrát dramatické scény. Je přirozená

  a má v sobě úžasnou energii. Koukat se

  na ni je radost a její nakažlivý smích roz-

  radostní všechny minimálně v okruhu

  jednoho kilometru.

  Veronika Khek Kubařová v jedné ze

  scén běžela na pomoc malé osmileté

  holčičce Rozárce. Aby vypadala hodně

  vyčerpaně, vymyslela si, že před každým

  záběrem bude dělat dřepy s výskokem.

  Vzhledem ktomu, že ta scéna se točila

  několikrát, Verča těch dřepů s výskokem

  udělala opravdu hodně. Scéna dopadla

  parádně, akorát Veronika nemohla dru-

  hý den chodit.

  Vladimír Polívka je mladý, sympatický ata-

  lentovaný herec, kterému není sport cizí,

  pro roli Vojty byl jasnou volbou. Navíc má

  dobrý vztah kpsům, takže dobře vycházel

  se svým filmovým psem Kolíkem. Má skvě-

  lý komediální talent a s Jenovéfou vytvořili

  ideální pár– romantický a zároveň zábavný.

  Zlata Adamovská Když jsem s ní šel na

  schůzku, byl jsem nervózní. Měli jsme se

  sejít v restauraci, která je u Lennonovy zdi

  v Praze. Koukal jsem tam na fotící se zahra-

  niční turisty a v duchu si nervózně zpíval

  písničku od Beatles: „Help! I need somebody!

  Help! Not just anybody!“ V tu chvíli se obje-

  vila Zlata Adamovská, herečka, kterou jsem

  obdivoval už jako malej kluk. Byla milá, pří-

  jemná a má nervozita byla rázem pryč.

  Tereza Kostková

  Pro roli Marcely jsem

  hledal herečku, která dokáže komediálně

  zvládnout ženu žijící vmužském světě. Tereza

  mi hned na první schůzce vyprávěla své zku

  -

  šenosti a přidávala i zkušenosti svých kamará-

  dek, bylo na ní vidět, že roli plně rozumí, což se

  pak potvrdilo i při samotném natáčení.

  44 www.drmax.cz

  Foto: CinemArt

• Strana 45

  www.drmax.cz 45

  |

  SVĚT HVĚZD

  |

  Věra (Zlata Adamovská)

  má pro rodinu nečeka-

  né překvapení. Jaké?

  Já bych vám to prozra-

  dil opravdu moc rád,

  ale nechte se překvapit.

  Už v lednu film uvidíte

  v kinech!

  Bára (Veronika Khek Kubařová) touží po miminku, jenže

  má smůlu na chlapy a nedaří se jí najít toho správného ta-

  tínka. Verča je neuvěřitelně pozitivní člověk a rozdává všem

  kolem dobrou náladu. S malou Rozárkou byly nerozlučné

  kamarádky.

  Ondra Vetchý

  sTerezou Kost-

  kovou vytvořili

  skvělý komediální

  pár, který ve filmu

  vychovává tři

  syny. Při natáčení

  jejich scén jsem se

  několikrát nahlas

  rozesmál.

  Ve scénáři jsem si vymyslel scénu, ve které holky vyběhnou

  sVojtou na vysoký kopec s výhledem na Prahu a zažijí tam

  krásný východ slunce. Na ráno, kdy se měla scéna natáčet, hlá-

  sila předpověď zataženo, déšť a mlhy. Věřil jsem ve svoji šťast-

  nou hvězdu a natá-

  čení nezrušil. Když

  se pak na obzoru

  objevilo nádherné

  vycházející slunce,

  byl to pocit velkého

  štěstí. Pocit, že tam

  někde nahoře vás

  má někdo hodně

  rád a drží našemu

  lmu palce.

  Pro roli Josefa, tatínka osmileté holčičky Rozárky, jsem dlouho

  hledal toho správného herce. Nakonec jsem se rozhodl pro Mar-

  tina Hofmanna. Martin je výborný herec, a navíc to umí s dětmi,

  což se ukázalo na castingu, kde si s osmiletou holčičkou, která hrá-

  la jeho dceru, hned sedli.

  Na roli malého Péti (na fotce vlevo) jsme dlouho hledali ši-

  kovného kluka ve věku šest až sedm let, a ne a ne ho na-

  jít. Nakonec jsme se dohodli s Ondrou Vetchým, že vyzkou-

  šíme jeho syna Árona. Chlapcům Vetchým to společně tak

  šlo, že bylo hned jasno, kdo bude hrát otce a syna. Lepší vol-

  bu jsme nemohli udělat. A to není ohledně rodinných vazeb

  v rámci filmové rodi-

  ny Karel (Ondřej Vet-

  chý) aMarcely (Tere-

  za Kostková) vše. Pro-

  středního syna Kubu

  (na fotce vpravo)

  hraje Tonda Kracik

  syn Terezy Kostko-

  vé. Tonda přišel na

  casting, kde jsem vybírali dětské role, pouze jako doprovod Terezy.

  Ptali jsme se ho, jestli si to taky nechce vyzkoušet, rezolutně odmítl.

  Když už casting skončil a my pořád neměli vhodného kluka na prů-

  šviháře Kubu, který domů nosí jednu poznámku za druhou, znovu

  jsme oslovili Tondu, jestli to přeci jenom nezkusí. Zkusil a bylo to

  výborný, byl jediný, který nás rozesmál. Scéna, kdy přináší domů

  poznámku, byla v podání Tondy a Terezy tak věrohodná, že v tom

  určitě musely být zkušenosti z reálného života.

  Zlata Adamovská říkala, že nikdy moc nesportovala, ale kvů-

  li postavě Věry začala trénovat běh, aby dobře zvládla běžec-

  ky náročné scény. Odběhala je parádně a s přehledem stačila

  svým filmovým dcerám. Musím, ale pochválit všechny herečky,

  že se běžecky na film dobře připravily.

• Strana 46

  46 www.drmax.cz

  |

  FEJETON

  |

  Inzerce 2× ▼

  Bože muj, jsem tak tlustá!

  Foto: Profimedia

  U

  ž od svých deseti let jsem

  velice háklivá na slovo

  TLUSTÁ! Úplně jsem ten-

  hle výraz eliminovala ze

  svého slovníku. A když někdo o někom

  jiném řekne, že je tlustý, beru si to osobně.

  Asi proto, že ve třetí třídě jsem nosila

  kožich, který mi přivezl strýc z Ukrajiny

  a který byl tak úzký, že jsem v něm

  nemohla zvednout ruce. Vypadala jsem

  v tom kožichu jako bača kombinova-

  ný s medvědem a propadlík Ekl na mě

  křičel: „Jsi vepř!“ Dodnes jsem se z toho

  nevzpamatovala.

  Určitý pozitivní posun na váze jsem

  zaznamenala, když jsem jela do odtuč-

  ňovacího tábora. Provozoval ho docent

  Šonka. Byl hubený jak nit.

  Na táboře jsme jedli pořád zeleninu

  ajen občas jsme dostali půl párku. Docent

  Šonka jedl párek celý, chodily jsme kolem

  něj jak hladové lvice a on se smál.

  Měl tehdy štěstí, že jsme ho my – tlu-

  pa tlustých teenagerek – nesluply místo

  hořčice.

  Docent Šonka řekl, že v mém těle si

  zařádil ženský hormon, který zvýraznil mé

  druhotné pohlavní znaky. Mé druhotné

  znaky hrály na táboře velkou roli, proto-

  že mě v koupelně přepadl Ďuro z Košic

  a taky jsem měla úspěch u basketbalistů,

  kteří se s naším kurzem dělili o tělocvičnu.

  Docent Šonka rozhodl, že budu čtrnáct

  dní řízeně hladovět. Dal mne hospitalizovat.

  Nic jsem nejedla, jen pila vodu a čaj. Snila

  jsem o tom, jak vyjdu z nemocnice dlouho-

  nohá jak modelka a jak všichni muži omdlí,

  protože takovou krásu ještě neviděli!

  Třetí den hladovění zvířecí touha po

  každém soustu polevila. Sedmý den jsem

  začala mít pocit, že se lehce vznáším.

  Čtrnáctý den jsem dostala bujón a docent

  Šonka nespokojeně zkonstatoval, že jsem

  zhubla jen sedm kilo. „Příště tu nechám

  hladovět opravdové tlusťochy!“ křičel a já

  podlehla dojmu, že tedy nejsem tlusťoch

  a koupila jsem si bílé kalhoty, ve kterých

  jsem měla nohy jako řecké sloupy. No…

  apak jsem se zas zvětšila a pak zas jednou

  zmenšila a zvětšila a zvětšila a… A co teď?!

  Teď kašlu na dietu! A zajdu si k tchyni na

  kotletu!

  Vaše

  Halina Pawlowská

  PS: Užijte si vánoční svátky a milujte i jez-

  te s láskou bez ohledu na následky.

  aneb Brzy se zas zacnou

  dávat predsevzetí

• Strana 47

  www.drmax.cz 47

  HLAVNÍ

  MEDIÁLNÍ

  PARTNEŘI

  JENOVÉFA

  BOKOVÁ

  TEREZA

  KOSTKOVÁ

  Komedie o ženách, které se nebojí vyběhnout štěstí naproti!

  od tvůrců komedie BEZVA ŽENSKÁ NA KRKU

  v kinech od 31. ledna

  VERONIKA

  KUBAŘOVÁ

  ZLATA

  ADAMOVSKÁ

  ONDŘEJ

  VETCHÝ

  VLADIMÍR

  POLÍVKA

  Infinity Cinemart Uvádějí Film Martina Horského „Ženy V Běhu“ Hrají Jenovéfa Boková Tereza Kostková Veronika Khek Kubařová Zlata Adamovská

  Ondřej Vetchý Vladimír Polívka Martin Hoffman

  Výtvarník Kostýmů Jitka Kapička Fomínová Masky Veronika Riehs Architekt Milan Býček Zvuk Viktor Prášil

  Michal Pajdiak

  Výkonný Producent Jana Gospičová Střih Ondřej Hokr Kamera Jan Drnek Producent Tomáš Hoffman Scénář A Režie Martin Horský

  zeny_v_behu_inzerce_210x297_01.indd 1 13.11.18 12:59

• Strana 48

  48 www.drmax.cz

  V KINECH OD 27. PROSINCEV KINECH OD 27. PROSINCEV KINECH OD 27. PROSINCE

  snehova_kralovna_inzerce_210x297_01.indd 1 19.11.18 16:45