Strana 21
www.drmax.cz 21
Do Egypta jezdili poutníci, misionáři,
architekti, lékaři nebo dějepisci už během
evropského středověku a vydávali o tom
svá svědectví. Egypt je vůbec v povědomí
celé křesťanské kultury, protože byl mís-
tem biblických událostí. Je to region spo-
jený s Josefem, s odchodem Židů z Egypta
nebo s putováním Panny Marie a Svaté
rodiny do Egypta. Nicméně Napoleonova
expedice v roce 1798 byla průlomová.
On s sebou tehdy vzal lidi, kteří prakticky
reprezentovali tehdejší evropské vědění.
A jejich cílem bylo všechno změřit, zakres-
lit, zdokumentovat. Prošli celé nilské údolí
a zanechali významné svědectví.
Nicméně egyptologie jako vědní obor
tehdy ještě neexistovala.
Ne. Je to vědní obor, který má jako jeden
zmála přesně určené datum svého vzni-
ku – 22. září 1822. Den, kdy francouzský
archeolog Jean-François Champollion
přednesl akademii, že rozluštil hierogly-
fické písmo. Vědcům se tak otevřel úplně
nový svět, začalo novodobé znovuobjevo-
vání Egypta, první organizované výzkumy.
Většina aktivit v Egyptě byla pod správou
Francouzů a Britů, kteří ale byli neustále
ve válečných sporech a rvali se i o egypt-
ské památky. Takže třeba Rosettská deska,
která posloužila Champollionovi k rozluš-
tění písma, není v Louvru, ale v Britském
muzeu vLondýně.
Kde pracují čeští vědci teď?
Pro nás je klíčovou lokalitou již od roku
1960 Abúsír – oblast asi 25 kilometrů již-
ně od Káhiry, součást pyramidových polí
a jedna z nejvzácnějších památkových
oblastí, které Egypt má.
Naši egyptologové jsou dlouhodobě
velmi úspěšní. Nakolik je to však jejich
skutečnou zásluhou – nemá na tom jis-
tý podíl výjimečnost lokality, která jim
byla přidělena?
Na počátku nikdo netušil, že tohle bude
zásadní oblast. Žábovy expedice měly
zprvu za úkol čistění a později zkoumání
největší nekrálovské egyptské hrobky –
vezíra Ptahšepsese. Pro představu tyto
práce trvaly od roku 1960 do roku 1974.
Pak jsme si uvědomili důležitost lokality
a požádali o její rozšíření, další koncese.
Aukázalo se, že „naše“ oblast je z klíčo-
vých lokalit z éry stavitelů pyramid.
Jak si teď stojí česká egyptologie ve
srovnání se světem?
Úroveň našeho výzkumu je mezi dese-
ti nejvýznamnějšími. Ale zatímco u nás
se starověkému Egyptu věnuje jen jed-
no pracoviště na Univerzitě Karlově,
v Německu je to třeba deset univerzit,
iUSA vysílá do Egypta spoustu renomo-
vaných týmů. My máme jediný, a přesto
snimi držíme krok.
Češi tedy mapují dobu stavitelů pyramid?
Na místech, která zkoumáme, jsou králov-
ské i nekrálovské hrobky z třetího tisícile-
tí před Kristem. Z období páté dynastie,
takzvaných slunečních králů, kteří se
považovali za syny slunečního boha Re.
Nacházíme ale samozřejmě i památky
z období třetí a čtvrté dynastie, během
níž vznikaly pyramidy. Šestou dynastií
skončila doba prvního nejstaršího stát-
ního útvaru na území Afriky… Víte, to
je skoro nepopsatelné, tok tří tisíc let
faraonské kultury, která měla tři období:
Stará říše, Střední říše a Nová říše, mezi-
tím byla období bezvládí, chaosu. Češi se
věnují v podstatě všem těmto obdobím.
Když si představíme naše dějiny, vidíme
v nich vývoj nejen vědecký, technolo-
gický, ale i společenský: osvobozování
jedince, sekularizace, individualizace.
Dělo se něco takového i v Egyptě?
Ne, Egypt měl velice konzervativní uspo-
řádání společnosti. Panovník byl žijící
bůh na zemi a byl pánem všech a všeho.
Pak byla společenská elita zahrnující čle-
ny královské rodiny, úředníky, správce,
hodnostáře, kněze… zbytek byli řeme-
slníci, obchodníci a vojáci, ale především
zemědělci. Gramotnost byla také jedno-
procentní.
Čili všechno, co máme ze starověké-
ho Egypta napsáno, je dílem jednoho
procenta populace.
Ano. A my se navíc vždycky musíme ptát:
Co se dochovalo? V případě písemných
záznamů se odhaduje, že se dochovala
jedna statisícina všeho zaznamenané-
ho, navíc náhodně. Teď si přestavte, že
po stovkách či tisícovkách let se po nás
najdou jedny noviny z roku 1900, Poučení
z krizového vývoje z roku 1968 a pak jedno
Havlovo pojednání. Co z toho uděláte za
závěry? Takže jsme šíleně omezení. Proto
vždy uvádíme: „z dochovaných pramenů
víme to a to“, „doufáme, že spokračující-
mi archeologickými výzkumy se podaří
najít další písemné prameny“. Ale to se
na druhou stranu také děje a postupně
se podle toho, co dále objevujeme, mění
a zpřesňují závěry, k nimž dospěli naši
vědečtí předchůdci.
Třeba už neplatí tvrzení, že pyramidy
stavěli otroci. Kdo je stavěl?
Svobodní lidé, zemědělské obyvatelstvo
Egypta, které bylo k těmto projektům
uvolněno, zejména během čtyřměsíční-
ho období nilských záplav, kdy nebylo
možné pracovat na polích. Bydleli u pyra-
mid s celými rodinami a stavěli věčný pří-
bytek pro svého panovníka. Kromě nich
tam samozřejmě působili zkušení řeme-
slníci, stavbyvedoucí, architekti.
Vláda Egypta se předávala rodově?
Ano, panovník byl bůh a prostředník mezi
ostatními bohy a lidmi. Musel společnos-
ti sloužit, byl garantem pořádku, práva
a spravedlnosti. A tím zajišťoval pod-
mínky pro svůj věčný život i věčný život
svých poddaných. Král byl nedotknutel-
ný, to nikdo nezpochybňoval. Proto taky
vEgyptě nikdy nebyly žádné vzpoury.
V Egyptě nebyla reformace.
To nebylo myslitelné, to neexistovalo.
Proti čemu se bouřit? Revolta byla cesta
k věčnému zatracení.
Byl vůbec Egypt otrokářská společnost?
Otroci v Egyptě byli, tvořili je přivleče-
ní azotročení zajatci z dobytých území.
Jejich počet ale neznáme. Nicméně urči-
tě kolísal podle toho, zda byla úspěšná
válečná tažení, či ne.
Jak fungovala společenská elita? Mohl
se ze zemědělce stát architekt či kněz?
Hranice mezi jednotlivými společen-
skými vrstvami byly dané božím řádem
maat, což ale nevylučovalo, že schopný
jedinec se nemohl vypracovat a dopra-
covat se například jako vzdělaný písař
prostého původu váženého postavení.
Zdůrazněme také rovnoprávné postave-
ní žen ve staroegyptské společnosti.
My říkáme civilizace, ale kolik lidí reál-
ně ve starověkém Egyptě žilo?
|
OBJEVY
|