Strana 28
28 www.drmax.cz
|
ROZHOVOR
|
Text: David Laňka, foto: Supraphon
operovat auž nebudu moct zpívat, nebo
se nechám operovat a šance, že zpívat
budu, je veliká. Nebylo o čem přemýšlet.
Jaké byly první dny po operaci?
První týden jsem dodržela absolutní
ticho. Nepromluvila jsem, nezašeptala,
nezakašlala. Dokonce i děti jsem dala
na hlídání, aby mě to nesvádělo mluvit.
A pak jsem pomalu začala povídat, zpí-
vat. Možná se to nezdá, ale já jsem docela
ukázněný pacient.
Jste ukázněná i v životě?
Kamarádka říká, že jsem jako armáda
ojednom vojákovi. Dokážu velmi důsled-
ně dodržovat pravidla, ale jen když je
shledám rozumnými. Nechám si klidně
velet, ale musí se mi velet dobře. Když
mám pocit, že mi něco přikazuje pito-
mec, neposlechnu ho.
Mají tohle děti po vás?
Mě poslouchají. Takže buď jim velím
dobře, anebo vůbec (smích).
Jste dnes po tom, co máte za sebou,
v něčem jiná v přístupu k věcem,
kživotu?
Asi jsem si více vědoma své vnitřní síly.
Vždycky jsem o ní věděla, ale ne vždy mi
docházelo, že ji mohu použít i na svoji
obranu. Vždycky jsem bránila všechny
okolo, ale na sebe jsem zapomínala. Teď
už ne.
Kdy to přišlo?
Určitě s jistými životními událostmi, ale
to bych si asi nechala pro sebe.
Deska, kterou jste před pár týdny
vydala, je, jak už jste naznačila, opro-
ti vaší dosavadní tvorbě jiná, a sice
v tom, že jde o trampské písně. Proč
jste se pustila do tohoto žánru?
Souvisí to se ztrátou rodičů. Když jsem
se probírala pozůstalostí, narazila jsem
na dopisy, které si naši psali se svými
rodiči, probírala jsem se tím, co bylo
hezké, když ještě byli spolu, a tak jsem
došla k tomu, jak jsme kdysi trávili čas
trampem, a rozhodla jsem se napsat
desku, která bude vzpomínkou na tyhle
chvíle. A když už jsem v tom byla, tak
jsem k desce napsala knížku a součás-
tí CD je i zpěvník, což je oskenovaný
sešit mé babičky, použité kresby malo-
val můj dědeček… Je to velmi osobní
album.
Trampské písně mají svá specifika…
To ano, ale pořád je základem text, pří-
běh, čímž z toho, co jsem doposud vyda-
la, nijak nevybočuji. Má to svou poetiku,
obrazy jsou tam na jiném pozadí, ale
pořád zpívám o tom, co jsem prožila,
není v tom rozdíl. Bylo příjemné se těmi
vzpomínkami probírat.
Vedete k trampování i své děti?
Ano. Když jezdíme na lukostřelecké závo-
dy, spíme pod stanem, v létě rády spávají
na trampolíně a na zahradě máme per-
golu a v ní postele, kde moc rádi spíme,
když je venku teplo.
Trampujete s někým?
V mém věku je těžké sehnat někoho, kdo
by jel, tak jezdím většinou sama. Letos
v létě jsem třeba jela jen se spacákem
do Norska, byla jsem 300 kilometrů od
polárního kruhu, a v té pustině bez kon-
taktu s lidmi mi bylo opravdu krásně.
Nenarážíte u dětí někdy na to, že žijí
víc mobilem a počítačem než tram-
pem?
Musím říct, že v tomhle mám strašně
poslušné děti. Ne, že by nevisely na tele-
fonu, ale když jim řeknu, že ho mají odlo-
žit, nedělají ksichty a odloží ho. Ale uvi-
díme, jak to bude dál, protože nás čeká
puberta a ta to může překopat. Ale zatím
mluvíme stejným jazykem (smích).
Máte ráda dobrodružství?
Ke mně chodí tak nějak samo. A ani neví-
te, jak ráda bych si ho někdy odpustila,
jak ráda bych se někdy nudila, ale nějak
se to ještě nepovedlo. Otázkou samozřej-
mě je, co považujete za dobrodružství…
Když se člověk pustí mimo známé
vody…
Spíš někdy jednám trochu bez rozmyslu.
Jednou jsem třeba byla s kamarádkou
vNorsku, měly jsme den před odjezdem,
v igelitce před stanem jsme měly posled-
„V životě neustále
přicházejí nějaké
smutné chvíle a nejde
jim čelit jinak než
hravostí a smíchem.“
Přestože neplní stránky bulváru, ale žije „obyčejný“ život, patří
Radůza mezi nejprodávanější české interprety
Hanu Zagorovou vnímá Radůza nejen jako váženou
kolegyni, ale také mají stejného vydavatele