Strana 29
www.drmax.cz 29
|
ROZHOVOR
|
ního slanečka, když jsem najednou slyše-
la nějaké šustění. Tak jsem se podívala,
co se děje, a uviděla jsem polární lišku
s hlavou v té igelitce, jak se snaží toho
slanečka sníst, a protože to bylo naše
poslední jídlo, tak jsem se s ní začala o tu
tašku přetahovat. No a vzdala to, ale mně
až pak došlo, že kdyby mě kousla, mohlo
být veselo.
Jste připravená si v životě věci podob-
ným způsobem vybojovat?
Záleží na tom, o co jde. S něčím bojovat
nemůžete. Do určité míry s chorobou. Se
smrtí ne. Ale jde bojovat o práci, o pro-
sazení myšlenky, vize. Ale třeba bych už
nikdy nebojovala o mužskýho. Ten musí
vědět, že mě chce. A jestli to neví, tak ho
nechci.
Když se dnes otočíte za svou kariérou,
jak ji vnímáte?
Vnímám ji jako dar. Přišla nečekaně, nijak
jsem se o ni nedrala, hudba mě živí, a při-
tom nejsem v centru pozornosti médií,
mohu si žít docela obyčejný život, vařit
povidla, sekat dříví na zahradě, jít do sau-
ny, aniž by mě někdo poznal. To se stane
tak jednou za pět let. Vtipné je, že mezi
lukostřelci jsme parta, trávíme spolu dost
času a jeden kluk po opravdu dlouhé
době najednou říká: Ty hele, poslouchej,
nemáš náhodou ségru? A nehraje ona na
harmoniku?
Co vás přivedlo k lukostřelbě?
Vlastně jsem chtěla střílet už od dětství,
ale až když jsme před pár lety byli s dětmi
na výstavě o Tutanchamonovi a já tam
viděla jeho luk, řekla jsem si: A jak dlou-
ho ještě budeš čekat, dalších dvě stě let?
Takže jak jsme přijeli domů, našla jsem si
u nás na Kladně lukostřelecký oddíl, zača-
la jsem střílet a drží mě to pořád, protože
je to prostě dobrý.
V čem?
Asi v té kombinaci akce a soustředění,
které je nezbytné, když se chcete trefit.
Je pro vás důležité si hrát?
Co by byl život bez hravosti? V životě
neustále přicházejí nějaké smutné věci
a nejde jim čelit jinak než hravostí a smí-
chem. Jasně, můžeme se životem pro-
soužit a provzdychat, ale myslím, že pro
mě i pro mé okolí bude lepší, když budu
veselá.
■