Strana 39
www.drmax.cz 39
svět jejich očima. Před natáčením jsem
se o tuhle problematiku velmi zajímal,
potkal jsem se s řadou psychologů a ti mi
vysvětlili, že je spousta lidí, kteří v sobě
tyhle sklony, za které ani tak nemohou,
které jsou v nich zakódované jednak
geneticky a jednak prostředím, v němž
vyrůstají, dokážou potlačit a nikdy niko-
mu nic neudělají. Při uvedení na festiva-
lu v Sundance ten film vzbudil velikou
pozornost a rozruch, ale pak se stala
zajímavá věc. Nikdo o něm nic nenapsal.
Žádné noviny. Amerika od toho filmu
absolutně odvrátila zrak. Protože pro ni je
typické, že nevidí, co vidět nechce. Chvíli
probíhala odborná diskuse, jestli podob-
né filmy točit, a pak se hladina zavřela.
Má se o podobných tématech veřejně
mluvit?
Jistěže ano. Tím, že je nebudeme vnímat,
se těch věcí přece nezbavíme. Musíme
být natolik silní, abychom mohli pohléd-
nout realitě do očí a říct si: Ano, takoví
jsme. A nesmíme hned soudit, ale snažit
se o pochopení. Teď nemluvím o soucitu
a omlouvání, ale dokud nepochopíme
příčinu problému, nemůžeme ho vyřešit.
Byla to vaše první podobná role?
Myslíte podobně kontroverzní? Ano,
amnoho přátel mě od jejího přijetí zra-
zovalo. Říkali, že si tím zničím kariéru.
Ale opak je pravda a snad to nevyzní tak,
jako že se chlubím, když řeknu, že jsem
za tu roli dostal několik cen a že mě za ni
pochválila kritika. Víte, kdysi jsem opustil
divadlo, protože jsem se chtěl začít věno-
vat filmu. Přestěhoval jsem se z Londýna
do L. A. Zpočátku to bylo docela drsné,
ale podařilo se mi prosadit se. Jsem rád
a nelituji toho rozhodnutí, protože se mi
splnila má touha. Role, jakou je právě Big
John v L.I.E., jsou třešinkami na dortu,
které potvrzují, že se mi to podařilo. A nic
na tom nemění fakt, že jsem se před pár
lety vrátil do Evropy a k divadlu, ze které-
ho jsem kdysi odešel na samém vrcholu.
Hrajete v několika filmech ročně.
Stojíte si za každým filmem, který jste
natočil, nebo některé točíte jen pro
obživu?
Každý ze svých filmů jsem točil proto, že
jsem chtěl. Buď jsem si chtěl zahrát posta-
vu, která mi v něm byla nabídnuta. Nebo
mě zajímalo téma, o kterém film vyprávěl,
a já měl díky tomu možnost si ho prostu-
dovat. Nebo jsem chtěl dělat s lidmi, kteří
na tom filmu pracovali. Všechny ty věci
jsou přínosné. Jistě, občas se stane, že se
film nepovede, kritici ho strhají, diváci
na něj nechodí, ale pro mě osobně měl
nějaký význam. Takže i filmy, které jsou
obecně považovány za špatné, mám rád
astojím si za nimi. A když jste se ptal, jestli
některé věci beru pro obživu... všechny.
Musím si přece nějak vydělávat na živo-
bytí, zajistit svou rodinu. Nebudu dělat, že
mě peníze nezajímají. Celá naše civilizace
je na nich závislá. Ale bez nich to v tuto
chvíli nejde. Sice nám berou svobodu, ale
tak to prostě je.
Nakolik je v umění důležitá svoboda?
Pojem svobody se liší podle kultur.
Svoboda jednoho člověka totiž nezřídka
znamená nesvobodu druhého. A kinema-
tografie žije pod diktátem módy. Tím, že
je filmový průmysl určován penězi, vytvá-
řejí se určité limity, které omezují svobodu
jeho projevu. Snad proto vAmerice vzniká
tolik filmů určených pro různé kategorie
publika. Americká historie je navíc velmi
komplikovaná. Je to historie represí a utla-
čování. Byli tu potlačováni indiáni, socia-
lismus nikdy nedostal prostor se vyvinout,
mnoho velkých hnutí bylo pohlceno vol-
ným obchodem. Přitom volný obchod
nikdy neexistoval. Trh se musí řídit určitý-
mi pravidly, a právě film je toho důkazem.
Což je důvod, proč vedle mainstreamu
existuje nezávislý film…
Filmaři jako Spike Lee, Woody Allen nebo
Spike Jonze vědí, že pokud chtějí podob-
ným problémům předejít, musí točit za
málo peněz. Zvolili dobrovolně nižší roz-
počet, tedy méně pohodlnou cestu, aby
zůstali umělecky svobodní. Protože každá
svoboda něco stojí a ve skutečnosti není
svobodný nikdo z nás. Už jen jazyková barié-
ra je formou nesvobody. Takoví Francouzi,
jejichž kinematografie měla vždy velikou
tradici, se odjakživa bránili přílivu americ-
kých filmů, podobně jako Amerika všem
cizojazyčným. V Anglii jsme si zase třeba
V historickém spektáklu Trója si zahrál neohroženého
válečníka charakteru, jako obvykle, nevalného
Zahrát si Winstona Churchilla patří u britských herců mezi
metu nejvyšší. Poštěstilo se to i Brianu Coxovi
Brian Cox
„BYL JSEM
HANNIBAL LECTER“
„Každá svoboda něco
stojí a svobodný není
nikdo z nás. Už jen
jazyková bariéra je
formou nesvobody.“
|
ROZHOVOR
|