Strana 42
42 www.drmax.cz
|
POVÍDKA
|
Narodila se v Praze,
kde doposud žije na půl
cesty mezi balkánskou
a britskou částí své
rodiny. Živí se překlady
a tlumočením. V roce
2009 jí vyšla prvotina
Sentimentální román,
která byla nedávno
vydána v revidované
verzi. Následovaly knihy
Mrtvý muž (2011),
Celý den se nic nestane
(2013) aJezero (2016).
Právě za Jezero obdržela
ocenění Magnesia
litera– Kniha roku 2017
a Cenu Evropské unie
za literaturu 2017. Jezero
vyšlo v překladu zatím
vsedmnácti zemích.
BIANCA BELLOVÁ
Bianca Bellová: POHÁDKA
Praha, 14. 7. 1940
Mařenko,
dvakrát jsem už roztrhal dopisy, které jsem Ti napsal. Bál jsem se posměchu. Výsměch bolí,
avýsměch od toho, na kom nám záleží, bolí dvojnásob. Proto jsem předešlé dopisy roztrhal dřív,
než jsem je odeslal. Dnes je to tedy vlastně třetí, nestihne-li ho osud předešlých.
Doufal jsem minulou neděli, že Tě aspoň spatřím, bohužel, osud je proti mně. Vím, je těžko proti
němu bojovat, ale je slabošství vzdát se bez boje. Ty víš dobře, Mařenko, že Tě mám již dávno rád.
Víc, než jsem sám myslil. Doufal jsem, že časem zapomenu. A dnes? Je to čím dál tím horší.
Chci být upřímný. Když jsem byl o dovolené doma, prosil jsem strýčka, aby se snažil u Vás vyzvě-
dět, je-li Tvá známost s V. opravdu vážná (Odpustíš mi to, viď?). Nevím, je-li to pravda, ale strýček
mě ujistil, že nikoliv. Nebýti toho, věř, Mařenko, nikdy bych se byl neodvážil žádat Tě o schůzku (je
to dnes již pět nedělí) a psát Ti.
Děkuji Ti, Mařenko, že jsi tehdy přišla. Vím, že to byla pro tebe odvaha, postavit se proti celému
Brodku, proti všem pomluvám, které jistě musily z toho vzejíti, a proto tím více Tě obdivuji.
Dovolila jsi mi, abych Ti psal. Snad je to poslední dopis. Nevím, jak ho přijmeš. Nedovedeš si
představit, jakou radost bys mi udělala, kdybys mi třeba jen pár řádek odepsala. Víš, Mařenko, přál
bych Ti, abys byla vždy opravdu šťastna, aby Tě život ušetřil všech těch trpkých zklamání, které
tak často přináší. Snad mi stále ještě nevěříš, ale ubezpečuji tě, Mařenko, znovu, při památce své
maminky, nikdy jsem neměl v úmyslu jednat s Tebou tak, abych Ti v nejmenším ublížil. Vím dobře,
že Tobě k vůli bych udělal všechno, co by sis přála, jen abys byla šťastna.
Budu čekati na Tvou odpověď. Nebudeš-li chtít odepsat, pak mám k Tobě, Mařenko, opravdu
poslední prosbu. Jistě máš doma nějakou Tvoji fotku. Prosím Tě, splň mi aspoň toto přání a pošli mi
ji! Vždyť nemusíš nic připisovat a já se Ti zavazuji čestným slovem, že ji nikomu neukáži a nikdo se
o ní nedoví. Viď, prosím Tě, že mi ji pošleš? Viď, že smím doufat?
Zatím srdečně zdraví a vzpomíná Jenda Z.
Praha, 31. 7. 1940
Mařenko!
Děkuji Ti za dopis, který, upřímně řečeno, jsem již nečekal. Třeba že mě nijak nepotěšil, líbí se mi to, žes
aspoň upřímná. Tím, myslím, bude odstraněno lecjaké nedorozumění z mojí strany, a jsem aspoň rád,
že vím, na čem jsem. Víš, ona ta skutečnost, třeba, že je trpká, je přec jen lepší než nejistota.
Rád bych ještě něco k Tvému dopisu: Jak jsi docela správně vystihla, bylo opravdu mým úmys-
lem apřáním Tvoji známost s Vaškem překaziti. Podle toho, cos o něm známým říkala, nemohl jsem
naprosto souditi, že bys ho byla měla tak ráda. Proto jsem také nemohl míti z toho žádné těžké svědo-
mí. Kdybys byla bývala upřímná dříve, nikdy by bývalo k tomu nedošlo. Tvým vlastním přiznáním nyní
se celá věc pak mění. Proč nepíšeš konkretně, kdo to je, s kým chodím, a Tobě píši? Opravdu by mě
zajímalo věděti, ským chodím, nemyslíš, že by to bylo kamarádštější? Nebo sis sama něco vymyslila?
Tak Ty myslíš, že jsem čekal na to, že až mě žádná nebude chtít, že Ty mi budeš dobrá. Víš,
Mařenko, to je tak ubohé, že se nebudu více o tom šířit.
Ohledně Franty Beranového by ti mohli nejlépe říci všichni mládenci z Brodku – měl toho od
nich naslibováno za svoje klepy víc než dost. Ovšem myslíš-li ho tím „někdo“.
Ještě k té schůzce. Kdyžs věděla můj úmysl, proč jsi přes to se mnou šla? Není to trochu divné?
Celkem shrnuto: všechno to, co jsem ti kdy psal nebo říkal, podle Tvého bylo vylhané. Budiž
Budoucnost sama nejlépe jednou ukáže, kdo měl pravdu. Věříš Vaškovi – přál bych Ti, abys nebyla
zklamána. Chtěl jsem Ti něco říci – dnes to již nemá cenu – snad se to stejně ještě včas dovíš. Ujišťuji
Tě, že již mezi Vás ani přímo, ani nepřímo nikdy nevstoupím.
Za kamarádku Tě budu pokládat stále, to mi snad dovolíš, viď? Hledat náhradu? Vzít si někoho,
koho bych neměl rád – ne, to myslím, že je lépe, zůstane-li člověk svobodný. Mám totiž na manžel-
ství ještě zastaralé názory a v těch se asi nezměním. Nu – co se dá dělat!
Upřímně zdraví Jenda
Foto: Marta Režová