Strana 12
12 www.drmax.cz
|
ŽIVOTNÍ STYL
|
Když má člověk malé děti, je partnerský život tak trochu na úbytě. I když je to škvrně andílek
a jeden by ho samou láskou sněd, občas cítí potřebu si od něj odpočinout. Na dvě hodiny
opustit byt, vyrazit do kina, do divadla nebo se jen tak s partnerem projít. Ale co s tím
malým? Dřív to bylo jednoduché – řeklo se babičce. Ale ty dnes mají svůj život a své plány.
Babičky na hlídání tak nějak došly.
P
řipouštím, že nejsem taková ta kla-
sická babička, co doma vaří apeče
a její hlavní starost je péče o rodi-
nu, podstrojování, hlídání a roz-
mazlování vnoučat. Moje máma taková
byla. Její máma taky. Ale ony prostě žily
vjiné době, kdy vrchol večera byl televiz-
ní seriál. Dneska je všechno jinak, vysvět-
luje Marie. Už je tři roky v důchodu, ale
rozhodně nemá pocit, že by se její život
měl smrsknout na vedení domácnosti.
„S manželem chodíme do divadla, do
kina, každý druhý víkend jedeme pryč.
Vlastně by se dalo říct, že chceme dohnat
to, co jsme nestíhali, když jsme chodili do
práce.“ A podobně to podle nedávných
průzkumů cítí bezmála třetina českých
seniorů, kteří se shodují na tom, že si
„mladí přece nepořídili děti proto, aby-
chom jim je my hlídali“. Pětašedesátiletá
Jitka zKladna připouští, že to je vůči jejím
dětem nespravedlivé, ale když ona se
zkrátka nechce stát profesionální babič-
kou. „Když byly děti malé, tak se o ně
babičky staraly. Když jsme chtěli s man-
želem chvilku pro sebe, umožnily nám
to. A já občas, když dceru sjejíma holka-
ma odmítám, cítím pocit provinění, ale
zase si říkám, že už mi tolik času nezbývá,
adokud ho můžu prožít aktivně, tak chci.“
Pocity dnešních babiček potvrzuje ikli-
nický psycholog Karel Matějovský. „Na
jednu stranu se tu projevuje určitá nerov-
nováha mezi předchozí a dnešní generací
babiček, ale na druhou je také třeba při-
pustit, že před třiceti, čtyřiceti lety se mla-
BABIČKY nejsou na hlídání!
Text: Veronika Bělohlávková, foto: Adobe stock
dí rodiče ani zdaleka neobraceli na babič-
ky s prosbou o hlídání tak často jako dnes.
Generace současných pětatřicátníků totiž
vyrůstala takříkajíc v bavlnce. Rodiče
chtěli svým dětem dopřát všechno, co oni
před revolucí neměli nebo nemohli, atak
je tahle generace taktně řečeno zhýčka-
ná a zvyklá na to, že se rodiče o všechno
postarají. Jenomže oni oprávněně cítí,
že když dosud strávili život zajišťováním
materiálního komfortu, chtějí si ho teď
konečně aktivně užít. A tak často poprvé
důrazněji svým dětem říkají ne a ony jsou
překvapené,“ vysvětluje. A tak je dneska
„hlídací babička“ akutně nedostatkové
zboží a poptávka po něm roste. Jenomže
kde takovou babičku na hlídání vzít, když
ta vlastní „trajdá po horách a po čajích“?