Strana 22
22 www.drmax.cz
Inzerce ▼
|
ROZHOVOR
|
ré už nezopakuju. Vpolitice se nedá vyhrát,
je to zvláštní svět.
Před pár lety jste mi taky řekla, že svat-
ba pro vás znamená lásku, a proto byste
neváhala vdát se znovu. Co pro vás láska
znamená dnes?
Láska je nejvíc! To jsem chtěla i po Markovi
Ztraceným, aby mi napsal píseň o lásce,
ale nejen k tomu partnerovi, ale o lásce ke
všemu. K rodičům, kamarádům, povolá-
ní, životu, k mým sbírkám… Mně se úpl-
ně tetelí srdce, když mi přijde postavička
do mé nové sbírky figurek od vídeňské-
ho umělce Hagenauera. Láska k přírodě,
láska ke sluníčku, nevím, k čemu všemu
ještě. Bez toho to nejde. Když pak člověk
najde ještě spřízněnou duši, se kterou se
probouzí iusíná, plánuje, umí se s ní smát,
ale ibrečet, tak to je pak nejvíc.
Jak se v průběhu let změnila vaše očeká-
vání nejen od lásky, ale i od života?
To má hodně co do činění s vírou. Já jsem
vždycky věřila v Boha, v něco, co nás pře-
sahuje. Teprve teď ale vnímám víru, jak
má být. A stejně je to s tou láskou. Teprve
teď si uvědomuju, jak je pro život důležitá.
Před těma dvaceti lety jsem byla v jiné fázi
života. Nejde o věk, ale o fázi života. Tehdy
jsem chtěla mít tu úplnou rodinu, být ta
manželka. Teď už to tak není. Teď jsem ráda,
že mám muže, který ví, co jsem zač. Ví, jak
to není jednoduchý. Žena má být jako pís-
nička, ale ne moc známá. Já jsem se svým
povoláním všech, ne jen jeho. I on je teď
tak trochu všech. Tenkrát to ale bylo jinak.
Chtěla jsem život podle pravidel, ale nako-
nec jsem si musela vytvořit vlastní. To víte,
že i já jsem si kladla ty otázky. Vždyť je pře-
ce o 17 let mladší! Pak mi ale došlo, proč já
bych ho měla odhánět, pokud on si uvědo-
muje, kdo jsem já. Když mám před sebou
něco tak milýho, veselýho a krásnýho, proč
ho prostě posílat pryč? Ostatně, on se ode-
hnat stejně nenechal.
Mnohokrát jste řekla, že svojí práci jste
obětovala leccos, včetně vztahů. Byla
byste tak nesmlouvavá i s těmi zkuše-
nostmi, které dnes máte?
Já bych nic neměnila, možná akorát volbu
partnerů. Ale tohle povolání je můj život
a dělá mě šťastnou. Jen to prostě chtělo
najít někoho, kdo mě bude umět milovat
is ním. Nikdy bych netvrdila, že jsem měla
smůlu na chlapy. Měla jsem tři zásadní
muže a ty mám pořád v srdci a jsme pořád
přátelé. Rozhodně bych ale neobětovala
svoje povolání pro nikoho.
A kde berete sílu pracovat na 300 %
aještě nezapomínat sama na sebe?
No, já si spíš občas říkám, jak jsem to všech-
no mohla přežít. Měla jsem roky, kdy jsem
neměla s kým oslavit ani Slavíky. Měla jsem
měsíce a roky, kdy jsem životem musela jít
sama, a nebylo jednoduchý přijít z vypro-
danýho koncertu do prázdnýho domu. Já
jsem navíc člověk, který se o to hezký potře-
buje dělit. Jednou jsem sama se sebou
odjela na 17 dní na maličký ostrůvek, kde
nikdo kromě mě nebyl, a já jsem 17 dní bre-
čela. Protože tam skočil delfín a mně tekly
slzy, že ani nemám komu říct: Hele, delfín.
Já se prostě ráda dělím. Na každý koncert
se chystám jako na rande. Na rande nasle-
po, protože nikdy nevím, co mě tam čeká.
Ale pak ta energie začne proudit. Já jsem
jen jejím prostředníkem a je to nádhera.
Umím si ale fňuknout. Nedávno mi odešli
dva blízký lidi a já na to nebyla připravená
a bylo mi hrozně smutno. I ty odchody ale
člověka posouvají. Uvědomila jsem si, jak je
krásný, že já tu pořád ještě jsem.
Musím se zeptat na vašeho syna, který
teď žije ve Francii…
On žije všude. Je to takový světoobčan. On
netouží po žádné slávě, řekl mi: Maminko,
nechám si tě vytetovat na rameno, ale už
o mně nemluv. Nemá Facebook, nemá
Instagram, neláká ho to. Obdivuju ho i pro
jeho myšlení. Je úplně jiný než já. Máme
teď společný téma, zařizujeme jeho byt
v Praze, ale jinak mu moc nerozumím. Ta
generace je jinde – a je krásně jinde. On je
úplně všude a já jsem tak strašně česká, tak
strašně zemitá, já jsem nepřesaditelná.
Když se ještě jednou podívám na název
alba Ta o mně, jak by zněla jedna jediná
věta, která by byla „ta o vás“?
Vždyť víte, že člověk zná nejmíň sám sebe.
Měla jsem období, kdy jsem se dívala do
novin, abych se něco dozvěděla sama
o sobě. A to jsem pak propadala panice,
protože můj mediální obraz je hrozný.
Ale naštěstí tomu lidi moc význam nepři-
kládají, protože to bych koncerty neměla
pořád plný. Já sama sebe ale vlastně vůbec
neznám. Snažím se udržet řád, aby řád
potom udržel mě. Když mě někdo ale chtěl
poznat, tak jsem říkala: Nechtějte to po
mně, chtějte po mně, abych vám to zazpí-
vala. Takže si pusťte tuhle krásnou desku,
protože ta je fakt „o mně“. ■
Ačkoliv Lucie Bílá říká, že láska je pro ni vším, nad láskou
kmužům u ní stojí láska ke zpívání
Se svým o sedmnáct let mladším partnerem se cítí Lucie Bílá
po dlouhé době zase šťastná a sama sebou
Text: Jana Chmelíková, foto: Supraphon