Strana 25
se na něj. Ale v poslední době se ukazuje, že jde
spíše o schopnost utlumit všechno ostatní až na
tu jednu věc, na niž se chci soustředit. S tím sou-
visí mýtus, že mozek využíváme jen z pěti nebo
deseti procent.
Není to pravda?
Ne, velká část neuronů v mozku má totiž tlumi-
vou funkci. A když zkoumáme mozkovou čin-
nost, je i z tohoto důvodu v jednom momentě
měřitelně aktivních jen pár mozkových struktur.
To ale neznamená, že mozek nepracuje. Kdyby
byl náš mozek aktivní na sto procent, asi bychom
byli v neustálém epileptickém záchvatu, v kře-
či. Anaopak, pokud by bylo aktivních neuronů
málo, spali bychom nebo byli v kómatu. Naše
fungování závisí na velmi delikátním vyvažování
mezi aktivitou a relaxací, mezi činností aktivují-
cích a utlumujících neuronů.
Souvisí nějak inteligence a emoce?
Emoce jsou zase úplně jiné území, vysoce nezávis-
lé na inteligenci. Emoce, vlastnosti nebo tempera-
ment se schovávají do komplexu, kterému říkáme
osobnost, a ta je na inteligenci téměř zcela nezá-
vislá. Můžete mít třeba super inteligentního extro-
verta nebo introverta, bohéma nebo suchara, je to
jedno. Podle výzkumů je sice vyšší pravděpodob-
nost, že lidé s vyšším IQ budou o něco organizo-
vanější a důslednější, ale jiné osobnostní vlastnosti
sinteligencí významně nesouvisí.
Jenže právě kvůli vypjatým emocím se taky
často chováme dost jednoduše. Třeba když
mě vytočí dítě a já na něj křičím to, co na mě
křičívali moji rodiče.
Ano, protože emoce jsou evolučně starší a důle-
žitější než nějaká obecná inteligence. Emoce říká
mozku: Hele, tohle je něco, na co musíš dávat
pozor, to je hodně důležité. V emočně vypja-
té situaci se naše vědomí tunelově zužuje a my
nevnímáme nic jiného než danou emoci: vztek
nebo ponížení nebo strach. A jaký výběr reakcí
vám asi tak v tu chvíli zbude?
Čili emoce nedá prostor inteligenci.
To je hodně zjednodušené. Mluvili jsme o dvou
složkách inteligence. Vědomosti a zkušenosti
jsou takzvaná krystalická inteligence. Vrozená
schopnost orientovat se v nové situaci či pro-
středí je uidní inteligence. Krystalická pomyslně
krystalizuje z té uidní. Čím víc jsme zvědaví, tím
víc zkušeností a vědomostí během života nabe-
reme a tím košatější bude naše krystalická inte-
ligence. Ale ve chvíli, kdy na nás začnou působit
emoce, například se dítě svým chováním dotkne
něčeho, na co jsme citliví, není jednoduché svou
reakci vytvářet od nuly, uidně, nebo naopak
promýšlet košaté vědomosti. V takové chvíli jsme
puzeni do akce svými základními, emočními zku-
šenostmi.
Vynoří se věta, kterou na nás křičeli rodiče,
protože to je hluboká emoční zkušenost?
Ano. Čím větší tlak na nás je, tím starší a hlubší
zkušenosti, nebo řekněme vzorce chování, mozek
vybere. Pod tlakem regredujeme a vracíme se
k zaběhaným zvyklostem. Proto se speciální
vojenské nebo policejní jednotky snaží vytvořit si
zkušenosti tak silné, aby se z nich staly automa-
tismy. Neustálým opakováním a tréninkem reak-
cí na různé krizové situace vytvářejí co nejsilnější
stopu, aby ji v kritickém momentu mozek nepře-
skočil, ale naopak využil. Ale určitě to zas není tak,
že bychom od sebe potřebovali emoce odřezat.
Kdybyste se zbavila všech emocí, nebudete mít
ani lepší výsledky v IQ testu, protože vám bude
chybět motivace, ani nebudete ve vypjatých situ-
acích reagovat ideálně. Není přeci nejlepší na zlo-
bivé dítě reagovat chladně, lepší je si uvědomit, co
se děje. Křičíte na dítě, protože jste možná zklama-
ná, možná unavená, možná se vás něco dotklo…
Možná ani nejde o to, co udělalo dítě, ale o vaši zra-
něnou minulost. Když si tohle uvědomíte, můžete
získat odstup a objevit více možností, jak reagovat.
Nicméně ve stresu a pod tlakem jako bychom
stírali vrstvy zkušeností a vědomostí a dostá-
vali se čím dál hlouběji a v extrému až k nejpri-
mitivnějším reakcím, jako je útěk nebo útok.
Tento mechanismus měl původně sloužit kpře-
žití. Když jdeme po lese a uslyšíme za sebou
hluk, může to být dravec: musíme tomu přiřa-
dit nejvyšší prioritu, tělo vyplaví adrenalin a my
utečeme. Jenže teď se spíš stane, že nás někdo
zkritizuje v kanceláři, ale my máme ten samý
pocit závažného ohrožení a můžeme se zacho-
vat neuváženě.
Kolísá IQ v průběhu života?
Ano, samotný výkon v IQ testu se mění. Ale velmi
důležitý je i způsob měření. Dítě dostává jiné pří-
klady než dospělý, ale neříkáme, že má nižší IQ.
Můžete to přiblížit?
Dnes se IQ měří tak, že vezmete například deset
úloh a zadáte je tisícovce lidí a zjišťujete, jaké pro-
cento lidí vyřeší jakou úlohu. První úlohu vyřeší
sto procent respondentů, druhou osmdesát a tak
dále. Určíte si průměrný počet bodů v testu a ten
se bude rovnat 100 bodům IQ. Čím jste úspěšněj-
ší vůči průměru populace, tím vyšší IQ máte. ■
|
OBJEVY
|
Věnuje se psychologickému
poradenství, diagnostice
a psychoterapii. Během
doktorského studia
zkoumal možnosti tréninku
IQ. Z jeho spolupráce
sMensou ČR vzešel nový
dětský IQ test a poradna
pro nadané děti. Kromě
terapeutické praxe v Brně
pravidelně přednáší na
Masarykově univerzitě.
VLADIMÍR
MARČEK, PH.D.
www.drmax.cz 25