Strana 41
www.drmax.cz 41
|
POVÍDKA
|
„Za příplatek? Klidně. Jsem Romana,“
usadila ho a nabídla mu ruku. Zatímco ji
lehce stiskl (ta jeho byla teplá a suchá,
její ledová vlhká ryba), „nebo Tamara,
nebo Vendy, nebo Saskie vole Burešová.
Spokojenej?“
Pohlédla po očku k černému mercede-
su a doufala, že Marco ji neslyšel. Za tohle
by dostala bezpochyby přes hubu, kdyby
se teď chlap sebral a odešel. Rty měla
zimou skoro fialový a už toho všeho taky
měla plný zuby.
„Hele, mohla bych si s tebou povídat
celou noc, ale… Ne, vlastně nemohla.
Musím makat, chápeš? Takže jestli…“
Přerušil ji: „Ok, co děláš?“
„Óčko jen s-, klasiku, áčko…“
„Můžu se ještě na něco zeptat?“
Ty vole, ječela uvnitř, zase jeden poví-
davej. Mlčela. Do očí jí dopadlo světlo
lampy. Cítila, jak jí po zádech stejká stu-
denej pot. Žaludek se bouřil.
„Jsi na Háčku?“
„Vodprejskni,“ zasyčela a chtěla už
zamávat na pasáka, že potřebujou
asistenci.
„Seš snad policajt?! Co se do ní sereš?“
zastala se jí Daniela, kterou už taky začí-
nal štvát. Možná i proto, že měl oči jen
pro Miu. „Nech ji na pokoji!“
Vytáhl ruku z kapsy a svíral v ní vějíř
bankovek. „Nejsem policajt, už se na nic
neptám. Měl bych teda zájem. Můžeme
ke mně?“
***
Nebydlel daleko. V jednom z těch sta-
rejch příšerně drahejch činžáků kousek
od Národní třídy. Bylo jasný, že tam musel
bejt v pronájmu, tyhle byty stojej desítky
milionů. Mia ještě nikdy nebyla v tako-
vym domě. Lakovaný černý zábradlí bylo
zdobený zlacenejma doplňkama, který
studily do dlaně, mramorový schody bez
bordelu, stěny čistý bez jediný šmouhy.
Jeli výtahem a ona se skoro divila, že
v něm nestojí nějakej lokaj. Napadaly ji
otázky, ale nechtěla si povídat. To místo
ji znervózňovalo. Nikde ani živáčka, chlá-
pek mlčel, ani se na ni nepodíval. Vlála za
nim jak arabská žena.
Ve třetím patře vystoupili a zamířili
k jednomu z bytů. Neměl na sobě žád-
nou jmenovku, chlap beze slova odemkl
a vpustil ji dovnitř. Dýchlo na ni teplo,
celá se úplně rozplynula tím teplem.
Byla to první dobrá věc dneska. Skoro
mu odpustila ty kecy. Za teplo a za to, jak
to tam příjemně vonělo. Ona sama stála
vpředsíni a připadala si jako zmoklý kuře
se slepeným peřím a tenoučkýma nožič-
kama, který se jí třásly…
Přešli do obýváku, kterej byl dvakrát
větší než byt, ve kterym s holkama byd-
lely čtyři.
„Fíhá,“ uniklo jí, aniž chtěla.
Nic na to neřekl. Přistoupil k ní a ona
nevěděla proč. Pochopila to až ve chvíli,
kdy jí pomohl z kabátu. Třásla s ní tako-
vá zima, že by si ho nejradši nechala, ale
ukázalo se, že takhle k ní teplo může líp.
„Dej si sprchu,“ poručil.
Chtěla protestovat. Chtěla mu nabíd-
nout, jestli nechce jít s ní, protože jí to tak
přišlo bezpečnější, ale představa horký
koupele ji nakonec zlákala.
„Tak jo,“ řekla. A nechala se zavést do
bílym mramorem a zlatem obložený kou-
pelny. Přišlo by jí to nevkusný, kdyby to
byly imitace. Ale takhle se jí z toho uděla-
lo ještě hůř, protože to bylo krásný, aona
si o to víc uvědomila, jak strašně bídně
žije a jak strašně nespravedlivý je, že
nějakej píčus, co podvádí svoji manželku
s děvkou, si žije takhle. Chlap se odklidil.
Shodila ze sebe pár svršků, který za ní
na růžovejch dlaždicích zůstávaly jako
stopy ve vánici. Absťák ji už tak rozklepal,
že při svlíkání silonek nedokázala stát na
jedný noze. V duchu nadávala a kousala
si ret, až se jí po chvilce podařilo překo-
nat třas a konečně se vnořila do proskle-
nýho sprchovýho koutu. Pustila na sebe
příval horký vody, kterej ji málem opařil.
Alespoň jí to tak v první chvíli připadalo.
Nedokázala ale přestat a místnost se brzo
koupala v páře. Tohle byla lahoda. Teprve
teď si uvědomila, jak strašně prokřeh-
lá byla, protože promrzlý nohy a ruce
ji intenzivně bolely. Znovu se jí zhoupl
žaludek… Jak dlouho tu můžu zůstat,
aby to nebylo blbý? Přemýšlela. Tak dlou-
ho, dokud se jí bude chtít. Čas ve sprše
mu účtovat nebude, a pokud mu to bude
připadat dlouhý, může přece přijít.
Zkontrolovala, že má pořád na dosah
mobil. Marco, její bezpečnostní pojist-
ka, čekal venku. Stejně si ale nedoved-
la představit, co by asi tak dělal, kdyby
se něco podělalo. Copak ale měla na
výběr?
„Mio?“ ozvalo se za dveřmi.
„Jó?“ překřičela sprchu.
„Je všechno v pořádku?“
„Jasně.“ Nestarej se.
„Tak jo, pořádně se prohřej,“ řekl hlas.
Když konečně vylezla ven, zabalila se
do nadýchanýho froté ručníku, kterej
našla ležet na stolku u vany, podívala se
na sebe do zrcadla. Kruhy pod očima.
Bok rozdrbanej od herákový kopřiv-
ky radši překryla. Sklouzla pohledem
po dvou umyvadlech, na kterejch byly
vedle sebe vyrovnaný dva sety kartáč-
ků, dvě zubní pasty. A takový to kula-
tý mýdlo na holení a vedle něj štětka.
Pleťovej krém ale nikde nezahlídla, tak
to vzdala.
Uviděla ho sedět na stoličce u baru,
kterej trčel jako vysunutej prst z kuchy-
ně namířenej do obýváku. Chlápek měl
před sebou láhev nějaký whisky, kte-
rou teď míchal ve skleničce a zkoumal
ji pohledem, stejně jako předtím Miu.
„Dáš si?“
„Jo,“ řekla. „Co to je?“
„Lagavulin.“
„Co to je?“ zopakovala.
„Whiska,“ usmál se.
„Mám ráda Tulamorku.“
„Zkus tohle…“ Nalil jí panáka do podiv-
ný zvonkový skleničky a podal jí ho.
Už se chtěla napít, když ucítila intenziv-
ní zápach, který jí ze všeho nejvíc připo-
mněl Savo. Zarazila se, obličej se jí nakrčil
hnusem, tohle že má vypít?! A najednou
ucítila, jak potlačovaná žaludeční nevol-
nost převládla, a zvratky jí vylítly až do
krku. A Mia vylítla zpátky do koupelny,
kde strávila dalších deset minut ve snaze
uklidnit bouřící se žaludek.
Ty vole, teď mě vyhodí! letělo jí hlavou.
Svym způsobem jí to bylo u prdele, ale
něco hluboko uvnitř se strašně stydělo.
Feťačka s absťákem. Nic víc sexy na týhle
planetě neexistuje.
„Promiň,“ omluvila se, když se konečně
dala dohromady.
Díval se na ni hlubokýma očima se
zvláštní naléhavostí, ale nedokázala pře-
číst jeho výraz. Měl skráně prokvetlý šedi-
nama, vypadal unaveně. Zneklidňoval
ji. „Jsi skoro ještě dítě,“ řekl a zas z toho
nebylo úplně jasný, jestli je to dobře,
nebo špatně.
Tady už tak drsná nebyla. „Venku jsi
řikal, že se ti to líbí…“