Strana 46
46 www.drmax.cz
|
FEJETON
|
Inzerce 2× ▼
Foto: Profimedia
T
isíckrát jsem už na tuhle
otázku narazila a obávám
se, že i tisíckrát jsem slyšela
odpověď. Kdo se ve vzta-
zích chová hnusněji – žena, nebo muž?
Kdo?!
Darině je padesát sedm a před pěti lety ji
opustil manžel. Klasicky se dal dohroma-
dy s mladou ženou, která byla ve firmě na
studijní praxi.
Darina nám řekla: „Ať si má tu holku,
co se mnou?! Jsem protivná bába, kterou
baví víc seriály než on! Jsem obtloustlá
a nechci po něm erotiku, ale aby opravil
kotel a nasekal dřevo.“
„Jsi krásná, vtipná a veselá!“ vola-
ly jsme – my kamarádky. A Darina se
zasmála: „Jo! Ale jen s váma! Když máme
dámskou jízdu, tak se namaluju, voháknu
a jsem šťastná, že nejsem doma!“
„Ale on je přece hnusák, když tě
opustil!“ řekly jsme – my kamarádky –
chabě.
„Ne! Já jsem hnusná, protože jen
zpohodlnosti jsem už dlouho předstíra-
la, že ho mám docela ráda, a ve skuteč-
nosti mi na něm vlastně nezáleží.“
„Já jsem taky hnusná!“ řekla ponuře
Irena. „Nabrnkla jsem si na fakultě asis-
tenta. Je o patnáct let mladší než já!“
„No ale...,“ my kamarádky (tentokrát
vuskupení Darina a já) jsme znejistěly.
„Ale tvůj muž si taky třeba někoho
nabrnkl...“
„Já jsem si někoho nabrnkla dřív,“ řekla
Irena.
„A ty a Pája?“ zeptala se mě Irena.
Nezaváhala jsem ani na okamžik. „Jááá
jsem byla hnusnější! Jááá jsem si mysle-
la, že jsem nejdůležitější člověk na světě!
Jááá jsem poučovala a tvrdila, že mi jde
oněj, a přitom mi šlo jen o mě. Jááá jsem
nejen byla hnusnější, já jsem hnusnější
pořád, protože pořád dýchám, zatímco
Pája je mrtvej!“
Mé kamarádky mlčely. Naše sebe-
mrskačství nás úplně vyčerpalo.
A právě v tu chvíli k nám přiběhla Lucie.
„Jsem tak zoufalá!“ ječela. „Představte si,
že mi slíbil, že mě vezme do Thajska, ane-
chal mě jet až na letiště, a když jsem tam
na něj čekala, tak mi zavolal, že jeho žena
na všechno přišla a že se nikam nejede!“
„To je ale hnusák!“ zvolaly jsme ulehče-
ně. „Je mnohem hnusnější než ty!“ doda-
la Darina.
Lucie nevěděla, o co jde. „No... jasně, že
je hnusnější, má nakřivo nos a je plešatej,
hele, já vám připadám hnusná?!“
„Ne, ne! My jen myslely, že ON je důka-
zem, že muži jsou hnusnější než ženy,
protože ON dal přednost manželce...“
Lucie se zamyslela. „No... ale já jsem
přece taky vdaná... A chtěla jsem, aby mi
to Thajsko komplet zaplatil, protože můj
muž na to nemá...“
„A co jako?!“ nechápaly jsme – my
kamarádky.
„No, že jsem nejen hnusná nevěrnice,
ale navrch ještě hnusná zlatokopka!“
A na to jsme – my kamarádky – neměly
co říct. A tak jsme šly do baru a tam jsme
vypily čtyři lahve prosecca, a když nám
alkohol stoupl do našich sebekritických
hlav, tak jsme úplně zapomněly, jak jsme
hnusné, a nadávaly jsme na muže.
Co z toho vyplývá?
Tahle vážná rada: Nikdy nezapomeň,
že stejně hnusně, jak se chováš ty, se
může chovat i ten druhý! Tak nám do
nového roku přeju: chovejme se v něm
hezky. K sobě i druhým.
Vaše H. P.
Kdo je hnusnejší?