4/2019

• Strana 1

  www.drmax.cz 1

  Maximum

  ZDRAVÍ/PÉČE/PORADENSTVÍ

  ZIMA 2019

  Najdete nás i naVíce obsahu s aplikací

  „ŽIJU PODLE VLASTNÍCH

  PRAVIDEL,“

  ŘÍKÁ LUCIE BÍLÁ

  (str. 20)

  BABIČKY NEJSOU

  NA HLÍDÁNÍ

  (str. 12)

  Pro klienty lékáren .

  Zdarma.

  DOKONALÉ VÁNOCE

  JSOU MÝTUS

  (str. 6)

• Strana 2

  2 www.drmax.cz

  www.hdk.cz

  Partneři Hudebního divadla Karlín

  SodaStream LOGO_cb.pdf 1 08.03.18 13:02

  Hlavní mediální partner

  Generální partner

  muzikálu Čas růží

  Partner muzikálu

  Čas růží

  kultovní MUZIKÁL

  V HLAVNÍ ROLI

  VOJTĚCH DYK/LUKÁŠ JANOTA

  HUDBA/TEXTY/LIBRETO

  ONDŘEJ G. BRZOBOHATÝ

  210x297_Kazdy_si_vybere_2019-CR_H_AF.indd 1 19.11.19 10:36

• Strana 3

  www.drmax.cz 3

  Vydavatel: Česká lékárna holding, a. s.

  Palackého 924/105, Brno, IČO: 26230071

  Šéfredaktor: Michal Petrov

  Odborná redakce: MUDr.Marie Vaněčková

  Náměty, dotazy, připomínky: redakcemaximum@drmax.cz

  Inzerce: inzercemaximum@drmax.cz, tel.: 603772344

  Zpracování časopisu: No Limits Art, s. r. o.

  Vydání: Zima 2019, vychází vprosinci 2019, čtvrtletník

  Datum uzávěrky: 20. 11. 2019

  Registrováno pod č. MK ČR E 20683

  Publikování nebo šíření jakéhokoliv materiálu zčasopisu bez písemného

  souhlasu vydavatele je zakázáno.

  Vydavatel neodpovídá zapravdivost údajů obsažených vreklamě avin-

  zerci. Cílem tohoto projektu není podpora předepisování, prodeje či

  spotřeby přípravků. Vrámci témat se redakce snaží poskytovat objektivní,

  pravdivé avyvážené informace edukační formou (ostatní materiály jsou

  označeny jako inzerce).

  Tento časopis nenahrazuje poradenství lékařů ani lékárníků.

  Foto natitulní straně: Supraphon

  Přečtěte si i digitální vydání v aplikaci

  Najdete nás

  Maximum

  ZDRAVÍ/PÉČE/PORADENSTVÍ

  MILÉ ČTENÁŘKY / MILÍ

  ČTENÁŘI,

  tahle země je zvláštní. Nebo spíš

  lidi v ní. Bohužel nejen v tom

  dobrém, ale i ve špatném slova

  smyslu. Česko není velké a jakmi-

  le se v něm něco většího narodí,

  už tomu u kolíbky sedí ty nepře-

  jící sudičky, které to velké v tom

  dosud ještě malém chtějí proklít

  k věčné nicotě. To je do značné

  míry případ Václava Marhoula

  ajeho snímku Nabarvené ptáče.

  Momentálně není ve světě známější český film než tenhle

  avlastně to neplatí jen pro ten rok, který už pomalu končí, ale pro

  několik posledních let vůbec. Ještě do českých kin ani nedošel,

  auž se všude vyrojily na jeho adresu odsudky. Naštěstí se nakonec

  i u nás Ptáče dočkalo sešikování svých sympatizantů a naštěstí se

  nad nepřejícnost průměrných dokázal Václav Marhoul povznést

  anenechal se otrávit. Dokládá to v rozhovoru pro poslední letošní

  Maximum a jsem fakt rád, že ho tu máme a že si ho můžete přečíst.

  Klapka, střih a máme tu další filmový rozhovor – tentokrát

  sJennifer Aniston. Velmi bych si přál, kdyby mohl být průlomový

  a kdyby mohl do světa oznámit novinu, že se plánuje pokračová-

  ní Přátel. V tomhle ohledu ale čtenářky a čtenáře musím zklamat.

  Vjiných ovšem absolutně ne! Chcete-li se nechat nakazit humo-

  rem a totálně neblbou náladou, nalistujte. A věřím, že budete číst

  do poslední věty poslední odpovědi. A ta zní – tady si předbíhání

  dovolím – raději točím milé filmy, protože toho ošklivého je kolem nás

  až moc. Že by si předtím telefonovali s Václavem Marhoulem?

  Někdy trochu neprávem opomíjíme menší formáty, které mají

  v Maximu také své místo. Takovou tu magazínovou řezanku, která

  vypadá, že je hotová šup šup, ale zdání klame. A proto bych rád

  tentokrát, abych aspoň na sklonku roku smáznul určitý dluh, upo-

  zornil na trojstranu věnovanou účesům. Jejich novodobými ději-

  nami nás provedl kadeřník Honza Kořínek a čtení je to zábavné

  ipoutavé a nic v něm není přitažené za vlasy.

  Tenhle rok si už zanedlouho vyslouží přívlastek „starý“, ale

  tomuhle slovu se očividně vzpírá hrdinka z naší titulní strany Lucie

  Bílá. Říká, že láska je nejvíc, a při pohledu na ni člověk musí souhla-

  sit a připustit si, že dobrá lovestory umí být nakažlivá.

  Dejme si předsevzetí, že se budeme umět nechat infikovat

  tím pozitivním kolem sebe, že budeme druhým přát jejich štěstí

  (L.Bílá) i jejich úspěch (V. Marhoul), že nerezignujeme na hledání

  dobré nálady ani ve složitých situacích (J. Aniston), ani na své sny

  (kovář Václav ze strany 10). Protože karma je zdarma.

  Příjemné Svátky, přátelé, a dobrý rok 2020!

  Váš Michal Petrov, šéfredaktor Maxima

  Obsah

  Inzerce ▼

  Foto: archiv Dr.Max

  Číslo s předsevzetím ..............................................................................3

  Soud: Kocovina je nemoc ....................................................................4

  Kuřecí řízek?! To rozhodně ne! ...........................................................6

  Ukovaná radost .................................................................................... 10

  Babičky nejsou na hlídání! ............................................................... 12

  Ikonické účesy ......................................................................................16

  Lucie Bílá: Musela jsem si vytvořit vlastní pravidla .................. 20

  Jsme inteligentní hlupáci? ...............................................................24

  Předsevzetí, která si už nebudu dávat .........................................26

  Václav Marhoul: Pamatuju si jenom emoce ...............................28

  Novinky z vašich lékáren ..................................................................32

  Jenifer Aniston: Zlost najevo nedávám .......................................36

  Pavel Renčín: Ostrá jako břitva .......................................................40

  Znovu a jinak .........................................................................................44

  Kdo je hnusnější? .................................................................................46

  |

  EDITORIAL

  |

  ČÍSLO S PŘEDSEVZETÍM

• Strana 4

  4 www.drmax.cz

  |

  SVĚT ZDRAVÍ

  |

  SOUD: Kocovina je nemoc

  Text: Michal Petrov, foto: archiv redakce

  RAKOVINA NA VZESTUPU

  Kardiovaskulární choroby zůstávají stále nejčastější příčinou

  úmrtí na světě, ale vněkterých bohatých zemích už jejich domi-

  nance v tomto směru klesá – smutný primát převzala rakovina.

  Na kardiologické konferenci v Paříži to oznámil doktor Darryl

  Leong z institutu PHRI v kanadském Hamiltonu, který na zmí-

  něné téma zpracoval rozsáhlou studii. Zvrat v trendu vykazují

  Kanada, Švédsko, Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty.

  Leongův kolega, doktor Salim Yusuf fakta komentoval tak, že

  jde zřejmě o důsledek lepší prevence a nejspíš i léčby. „Je to

  DO LÉKÁRNY BEZ PISTOLE

  Americké maloobchodní a lékárenské sítě se vyslovily proti nošení střelných zbraní do de-

  setitisíců svých poboček po několika incidentech s tragickými následky, ve kterých figuro-

  vala střelná zbraň. Naposledy zemřeli tři lidé v Oklahomě, když muž, který nejprve zastřelil

  svou manželku a jejího milence, nakonec sám spáchal sebevraždu na

  parkovišti obchodního řetězce Walmart. K mnohem větší tragédii došlo

  v srpnu, kdy po palbě v pobočce Walmartu v texaském El Pasu zemře-

  lo 22 lidí. Tato síť společně s řetězci Walgreen, CVS a dalšími požádaly

  všechny, kdo k nim přicházejí a nejsou policisty, aby při příští návštěvě

  nechali své střelné zbraně doma. Walmart mezitím čelí obžalobě za bez-

  pečnostní liknavost, která srpnový masakr údajně způsobila. Stojí za ní

  rodiny mexických obětí střelby v El Pasu.

  NEBEZPEČNÁ LINIE

  Zemský vyšetřovací úřad v Porýní – Falcku vydal varování před přípravky na hubnutí, které

  jsou sice po internetu nabízeny primárně ruské klientele, ale pro její výrazné zastoupení v Ně-

  mecku představují problém i u našich sousedů. Přípravky jsou nabízeny jako přírodní, ale ob-

  sahují i zdraví škodlivé látky, sibutramin a fenolftalein. U sibutraminu Evropská léková agentu-

  ra už v minulosti například konstatovala, že jeho přínosy obecně

  nepřevažují nad riziky a pokud jde o fenolftalein, existuje tu pode-

  zření, že způsobuje rakovinu. Němečtí vyšetřovatelé, kteří zadrželi

  dodávky hubnoucích přípravků z Ruska do Spolkové republiky

  konstatovali, že výrobce na nich deklaruje jen přírodní složky, na

  ostatní, třebaže mají značné účinky, pak vůbec neupozorňuje.

  dobrá zpráva,“ prohlásil Yusuf. Podle něj

  je to také možné vysvětlení jiného vývo-

  je uchudších zemí. Je ovšem zajímavé, že

  podobný vývoj jako u zmíněných pěti stá-

  tů není patrný vUSA. Ze států střední avý-

  chodní Evropy sledoval průzkum vědců

  zPHRI Polsko, kde stále jako hlavní příčina

  úmrtí figurují onemocnění oběhové sou-

  stavy. Studie sledovala data 160 tisíc lidí

  mezi 35 a 70 lety v jedenadvaceti zemích.

  PARACETAMOL S MÍROU

  Francouzská léková agentura

  ANSM se rozhodla zesílit varová-

  ní před riziky, které v sobě skrývá

  neinformované užívání přípravků

  s paracetamolem. Ty jsou u dětí

  i dospělých lékaři nejčastěji dopo-

  ručovaným medikamentem při

  tlumení bolesti a horečky. Za po-

  sledních deset let stoupla jejich

  spotřeba v zemi o víc než 50 pro-

  cent, na trhu jsou asi dvě stovky

  druhů těchto přípravků. Předáv-

  kování paracetamolem způsobuje

  přes různé osvětové kampaně stále

  u lidí poškození jater, které může

  vést k nutnosti transplantace, aprá-

  vě z tohoto důvodu ANSM nyní

  nařídila výraznější varování na oba-

  lech preparátů – mají nést výstrahu

  „Předávkování = Nebezpečí“. V roce

  2017 dokonce jedna žena v zemi

  na toto předávkování zemřela.

  Kromě přípravků s paracetamo-

  lem se ANSM zaměřila i na léčiva

  s ibuprofenem a kyselinou acetyl-

  salicylovou, která chce stáhnout ze

  samoobslužných částí lékáren za

  táru, tedy lékárnický pult. Opatření

  mají platit od ledna.

  PADĚLKY PŘES VYHLEDÁVAČ

  Internetové vyhledávače jako Google, Bing, Baidu nebo Yandex jsou odpovědné za to, že

  ve virtuálním prostoru nabízejí k prodeji padělky, dokonce v 60 procentech výsledků vy-

  hledávání. Tvrdí to na základě své studie společnost Incopro, kte-

  rá se zabývá ochranou průmyslových práv. Týká se to především

  autodílů, léčiv, hraček a elektrospotřebičů. Konkrétně na příkladu

  Google Incopro uvedla, že v šesti z deseti zadaných poptávek po

  antibiotickém přípravku Bactrim výsledek vedl na stránky obchod-

  níků jednajících v rozporu s právem. Incopro se proto na Google

  obrátila s tím, aby vyhledávač ochránil uživatele před směrováním

  na weby s falzikáty. Zároveň tvrdí, že na rozdíl od jiných technolo-

  gických gigantů jako je Facebook, Instagram, eBay či Amazon není

  Google dostatečně akceschopná, jestliže dostane upozornění na

  to, že napomáhá vyhledávat i stránky s padělky.

• Strana 5

  www.drmax.cz 5

  |

  SVĚT ZDRAVÍ

  |

  VÍCE SVOBODY PRO PACIENTY

  Čtyři roky po uvolnění lékárenského trhu v Dánsku se dá mluvit o explozi, kte-

  rá na něm vypukla. Počet nově otevřených lékáren se pohybuje kolem 180(na

  mapě označeny červeně), což představuje víc než padesátiprocentní růst.

  Zejména se to týká měst, kde je poptávka nejvyšší. Zatímco před zavedením

  reforem mělo jen 175 lékáren otevřeno déle, než předepisoval zákon, dnes je

  to víc než tři sta. Stovka má otevřeno dokonce v neděli. Zkrátily se i fronty –

  jestliže vroce 2014 strávil průměrný pacient v lékárně pět minut, momentálně

  činí čekací doba asi dvě a půl minuty. V analýze dánského lékárnického svazu se

  tyto pozitivní efekty připisují růstu konkurence, která provozovatele nutí lépe

  zohledňovat zájmy pacientů.

  VAPING S RIZIKY

  Novoroční předsevzetí často souvisí se závazkem „poslední cigarety“ a kuřáci

  se poohlížejí po možných substitutech. Hodně jich při tom uvažuje o přecho-

  du na vaping. I tady je ale potřeba počítat s riziky, zejména v USA, kde jen do

  konce září narostl počet úmrtí po užívání elektronických cigaret na plný tucet

  a v polovině listopadu už to byly čtyři desítky. Tragické případy hlásila plná de-

  sítka států USA. Počet případů poškozených plic jde do stovek, přesná příčina

  je ale zatím stále neznámá. Stále více se ale v této souvislosti uvažuje o přísadě

  acetát vitaminu E, který je součástí produktů pro „marihuanový vaping“. To je

  vysvětlení, proč problém tolik trápí Spojené státy a jiné země nikoliv – zesnulí

  či hospitalizovaní inhalátoři nepoužívali elektronickou cigaretu kvůli nikotinu,

  nýbrž psychoaktivní látce THC.

  MENSTRUAČNÍ KALÍŠKY V ČÍSLECH

  Žena prý dokáže za život spotřebovat vprů-

  měru tři tisíce menstruačních tamponů,

  v odpadu prý jen v severní Americe končí

  ročně dvacet miliard vložek, tamponů a je-

  jich aplikátorů. Proto se čím dál častěji mluví

  o menstruačních kalíšcích ze silikonu nebo

  latexu. Ve studii britských vědců, jejíž závěry

  zveřejnil nedávno odborný časopis Lancet,

  se uvádí, že tato pomůcka představuje bez-

  pečný menstruační prostředek a nic nebrání

  jejímu užití napříč planetou. Tomu odpovídá

  i rostoucí zájem výrobců. Menstruační kalíš-

  ky jsou podle autorů studie k dostání pod

  dvěma sty značek asi ve stovce zemí. K užití

  existují nejen dobré ekologické, ale i ekono-

  mické důvody. Podle vědců během deseti let

  dokážou menstruační kalíšky ženám ušetřit

  ve srovnání sjednorázovými pomůckami asi

  95 procent nákladů.

  KOCOVINA JE

  NEMOC

  Téma následků nad-

  měrného užívání al-

  koholu ožívající ze-

  jména před koncem

  roku a souvisejícími

  oslavami oživil už v předstihu vrchní zem-

  ský soud ve Frankfurtu nad Mohanem.

  Zabýval se tím, zda je přípustné tvrdit

  vreklamě, že si s kocovinou dokážou po-

  radit doplňky stravy. Podle soudu to mož-

  né není, neboť se jedná o nemoc a tu léčí

  pouze léky. V tiskové zprávě, kterou soud

  zveřejnil, se uvádí: „Na doplňky stravy se

  vztahují předpisy související s potravinami.

  A ty o sobě nesmějí tvrdit, že mají vlastnost

  předcházet, léčit, anebo dokonce vyléčit

  onemocnění.“ A o to se podle soudu jedná,

  třebaže při něm obvykle není třeba navští-

  vit lékaře.

• Strana 6

  6 www.drmax.cz

  Pokaždé, když se rok chýlí ke svému závěru, slýcháme, že Vánoce jsou svátky klidu. A aby takové

  byly, všichni je chtějí mít dokonalé. Jenže co to vlastně znamená? V každé rodině se svátky slaví

  trochu jinak a každý si nese do života z dětství jinou představu o podobě Vánoc. A když pak partneři

  založí společnou domácnost, mohou ty představy o dokonalosti o sebe docela „křísnout“.

  N

  ěkteří lpí na tradicích, jako je

  třeba lití olova, pouštění oře-

  chových lodiček se svíčkou či

  zpívání koled u rozsvíceného

  stromku. Jiným stačí, že mají na štědrove-

  černí tabuli přichystaný dobrý brambo-

  rový salát. No, a už jsme u toho… Dobrý

  bramborový salát – co to vlastně zna-

  mená? Ne nadarmo se říká „sto lidí, sto

  chutí“ a u bramborového salátu to platí

  násobně. A tak i příprava tohoto tradič-

  ního vánočního pokrmu může v leckteré

  rodině vyvolat napětí, protože co když

  partner přijde s větou „Moje maminka

  dělávala lepší“? Paní Kateřina říká, že

  tuhle větu slýchá už sedmým rokem, ale

  protože ona si zase myslí, že „jejich“ salát

  je nejlepší, a dva dělat odmítá, tak má

  holt každé Vánoce tak trochu pokažené.

  Kudy z toho ven? Jak se nenechat převál-

  covat svou představou ideálních Vánoc,

  nelpět přehnaně na tradicích a vůbec

  nebýt ve svých postojích rigidní? A na

  čem bychom se měli umět před Vánoci

  snašimi blízkými včas dohodnout?

  OSOBNÍ UPDATE

  Vánoce jsou sice období tradic, ale neměli

  bychom zapomínat, že ty jsou tu hlav-

  ně od toho, abychom se z nich radovali,

  aby posílily naše společné chvíle, a že

  bychom do nich nikoho neměli urputně

  nutit. „Některým lidem tradice pomáhají

  budovat pocit bezpečí a jistoty. Mohou

  být také účinným nástrojem proti stresu,

  který je o Vánocích víc než zjevný a hla-

  sitý,“ říká psycholog Honza Vojtko. A tak,

  místo abychom se o Vánocích „hodili do

  klidu“, sháníme na poslední chvíli dárky

  v přeplněných obchodech, protože jinak

  přece naše Vánoce nebudou dostatečně

  štědré… Zběsile kupujeme vánoční deko-

  race a snažíme se představu dokonalých

  Vánoc naplnit do posledního puntíku,

  přesně podle rad ve společenských časo-

  pisech. „Důležité však je nedržet se svých

  představ ‚zuby nehty‘ a dokázat je upravit

  či posunout tak, aby to odpovídalo život-

  ní situaci, ve které se zrovna nacházíme.

  V psychologii se tomu říká schopnost

  ,sebeaktualizace

  ,

  , která ukazuje na men-

  tálně ,dospělou

  ,

  osobu, která, přestože má

  svoje tradice, svoji historii, dokáže ireek-

  tovat současnou situaci, být ve svých

  postojích pružná a případně se určitého

  svého ,lpění

  ,

  vědomě vzdát,“ doplňuje

  Vojtko. Zásadní je, abychom si uvědomili,

  co je pro nás o Vánocích opravdu důležité,

  co nás činí šťastnými aspokojenými, pro-

  vést určitou sebereexi. „Uvědomila jsem

  KUŘECÍ ŘÍZEK?! To rozhodně ne!

  |

  PSYCHOLOGIE

  |

  Text: Lucie La'nková, foto: Adobe stock

• Strana 7

  www.drmax.cz 7

  si, že kapra jsme u nás měli na Vánoce

  vlastně už jen z povinnosti, z úcty k tradici

  a kvůli mé rodině, kde na vánoční tabuli

  kapr nesměl chybět. Ráda jsem souhlasila,

  když manžel navrhl, že letos bude místo

  kapra obalovaný kuřecí řízek, který nám

  stejně chutná víc,“ usmívá se paní Jana.

  „A nemám problém s tím, že si bramboro-

  vý salát manžel objedná usvé maminky,

  když ho má radši,“ dodává.

  Je zajímavé sledovat, jak to má každý

  jinak a že pro něj právě to „jeho“ může

  být to jediné správné a velmi důležité.

  Respekt k druhému, k jeho přáním apřed-

  stavám a schopnost domluvit se jsou

  klíčem k úspěchu prožití klidných Vánoc.

  „Naučit se dělat dohody není ale pro

  mnohé znás lehké. Často do diskuse totiž

  vstupuje isnaha zvítězit a ukázat druhé-

  mu větší moc, soutěžení o to, kdo vyhraje.

  Vystoupit z tohoto koloběhu chce trénink.

  Mělo by se začít právě u sebeuvědomě-

  ní, u pochopení, co je pro mě důležité,

  co jsem schopen obětovat a za jakých

  následků, za co nemá smysl se ještě ‚prát‘,

  protože trvat si na svém za každou cenu

  rozhodně nic pozitivního nepřinese,“

  podotýká psycholog Honza Vojtko.

  A NA ČEM BYCHOM SE MĚLI S PART

  NEREM PŘED VÁNOCI DOHODNOUT?

  Společně, nebo sami?

  Dost často první téma, které v rodinách

  přijde v souvislosti s Vánoci na přetřes,

  je to, v jakém složení a kde je vlastně

  budeme trávit. „Byla jsem zvyklá, že se

  u sváteční tabule sešla celá naše širší

  rodina. Nejen babičky a dědové, ale i pří-

  buzní zdaleka. Na ten den, kdy se všichni

  potkáme, jsem se jako malá vždycky moc

  těšila,“ vypráví paní Lenka. Její manžel

  byl ale toho názoru, že Vánoce mají být

  hlavně o klidu a pohodě. Chtěl je slavit

  jen se svou ženou a dětmi, aby si užili co

  nejvíc společných chvil. „Nakonec jsme

  se ale dohodli. Jeden rok trávíme v užším

  rodinném kruhu a další je to pak u nás

  příbuzenský maratón, který na Štědrý

  večer sezve má žena. Děti to milují a i já

  jsem nakonec rád, že je moje paní šťast-

  ná a zažije si ty ‚své‘ dokonalé Vánoce,“

  podotýká Milan.

  Co bude k večeři?

  Každý z nás má jiné chutě a každý může

  být na Vánoce zvyklý jíst jiná jídla, proto-

  že jídelní zvyklosti v našich kmenových

  rodinách se mohou hodně lišit. Někdo

  se postí celý den, aby uviděl zlaté pra-

  sátko, někdo s chutí pojídá bramborový

  salát sřízkem už od rána. Argument, že

  tak nebo onak se to prostě dělá, u dru-

  hého moc neobstojí… Opět tedy přichá-

  zí na řadu zdravý úsudek, sebereexe

  apochopení, že to, co „voní“ nám, nemu-

  sí být po chuti druhému a že věta „Dokud

  nesníš kapra, nedostaneš dárky“ určitě

  hezkou vánoční atmosféru nespustí.

  Proto připravte dvě varianty pokrmu, ze

  kterého si oba vyberete, pokud vy nebo

  váš partner chcete mít na vánoční tabuli

  něco jiného. „K celkové spokojenosti je

  ale kromě společné domluvy důležitá

  i odvaha říct, co vlastně chci a nechci,

  vymezit se a jen netrpět tím, že se podří-

  díme přání druhého,“ podotýká Vojtko.

  Kolik a jak drahé dárky kupovat?

  „U nás jsme měli pod stromečkem vždycky

  hory dárků. Dnes to máme jinak. Stanovili

  jsme si finanční limit a množství dárků jsme

  omezili tak, aby si je hlavně děti stihly užít

  a víc si jich vážily. V tom jsme byli s mým

  mužem hned zajedno,“ usmívá se Lenka.

  To, jak člověk rozbaluje dárky, jestli postup-

  ně, až na něj přijde řada, nebo jak to náho-

  dou přijde, o naší povaze a přirozenosti prý

  nic nevypovídá. Spíš se zase jedná o model,

  který jsme si odnesli z domova. Protože co

  se v mládí naučíš…

  Jak bude Štědrý den probíhat?

  Někdo se jde dopoledne projít, jiný už

  od rána chodí po příbuzných a další se

  těší, až zasedne k televizním pohádkám.

  Ani jeden model není špatný. Důležité

  však je se opět se včas na podobě celé-

  ho Štědrého dne domluvit a případně se

  nebát stereotyp zdětství narušit. Zaměřit

  se na to, co udělá na Štědrý den radost

  mně a mým nejbližším. Tradicemi z jedné

  nebo druhé rodiny je možné se inspirovat,

  ale vždy je dobré si vytvořit ty „své“. Ať už

  prožijete vánoční svátky jakkoliv, jste to

  vždy vy, kdo rozhodne o tom, zda a nako-

  lik budou šťastné a veselé. Tak zapomeň-

  te na neexistující dokonalost aradujte se

  hlavně z blízkosti těch, které máte rádi.

  Apamatujte, že jaké si to uděláte, takové

  to budete mít. A mít krásné Vánoce přece

  není tak těžké… Stačí se jen domluvit. ■

  |

  PSYCHOLOGIE

  |

  IBSA Institut Biochimique SA

  Lugano, Švýcarsko

  • K léčbě artrózy, zejména kolene, kyčle akloubů prstů ruky

  • Obvykle se užívá 2xročně, vždy podobu 3měsíců

  Pro pohyb bez bolesti

  Chondroitini natrii sulfas

  Condrosulf

  ®

  400

  TVRDÉ TOBOLKY

  Registrovaný léčivý

  přípravek k perorálnímu podání.

  Přečtěte si pozorně příbalovou informaci

  dříve, než začnete přípravek užívat.

  Výhradní zastoupení, dovoz a distribuce:

  , spol. s r. o.

  ®

  Senovážné nám. 5, 110 00 Praha 1

  e-mail: ibi@ibi.cz, www.ibi.cz

  K dostání

  bezlékařského

  předpisuvedvou

  velikostechbalení:60

  nebo180tvrdýchtobolek.

  www.ibi.cz

  Condrosulf 210x99 CC.indd 1 15.05.18 9:44

  Inzerce

• Strana 8

  8 www.drmax.cz

  ZOTAVUJETE

  SE PO

  NEMOCI?

  DĚLÁ VÁM

  PROBLÉM

  ZVEDNOUT SE ZE

  ŽIDLE, ČI

  VYJÍT SCHODY?

  CÍTÍTE SE

  SLABÍ?

  JEDINEČNÁ VÝŽIVA

  S VYSOKÝM OBSAHEM

  PROTEINŮ, VLÁKNINY,

  VITAMINU D3

  A HMB*.

  *HMB, hydroxymetylbutyrát

  Informace jsou určeny pro laickou veřejnost.

  Potravina pro zvláštní lékařské účely.

  Kompletní vyvážená výživa speciálně připravená tak, aby splňovala požadavky na výživu starších dospělých jedinců.

  Určeno k dietnímu postupu u dospělých s podvýživou nebo při ztrátě svalové hmoty, síly a funkčnos.

  Důležité upozornění: Ensure Plus Advance je doplňkový zdroj výživy. Používejte na základě doporučení lékaře nebo

  osoby kvalikované v oblas výživy lidí, farmacie nebo péče o matku a dítě. Není určeno pro dě, pokud tak nedo-

  poručí lékař nebo osoba kvalikovaná v oblas výživy.

  Abbo Laboratories, s.r.o., Evropská 2591/33D, 160 00, Praha 6

  ENS/13/19/11/00

  Inzerce 2x ▼▲

• Strana 9

  www.drmax.cz 9

  ZOTAVUJETE

  SE PO

  NEMOCI?

  DĚLÁ VÁM

  PROBLÉM

  ZVEDNOUT SE ZE

  ŽIDLE, ČI

  VYJÍT SCHODY?

  CÍTÍTE SE

  SLABÍ?

  JEDINEČNÁ VÝŽIVA

  S VYSOKÝM OBSAHEM

  PROTEINŮ, VLÁKNINY,

  VITAMINU D3

  A HMB*.

  *HMB, hydroxymetylbutyrát

  Informace jsou určeny pro laickou veřejnost.

  Potravina pro zvláštní lékařské účely.

  Kompletní vyvážená výživa speciálně připravená tak, aby splňovala požadavky na výživu starších dospělých jedinců.

  Určeno k dietnímu postupu u dospělých s podvýživou nebo při ztrátě svalové hmoty, síly a funkčnos.

  Důležité upozornění: Ensure Plus Advance je doplňkový zdroj výživy. Používejte na základě doporučení lékaře nebo

  osoby kvalikované v oblas výživy lidí, farmacie nebo péče o matku a dítě. Není určeno pro dě, pokud tak nedo-

  poručí lékař nebo osoba kvalikovaná v oblas výživy.

  Abbo Laboratories, s.r.o., Evropská 2591/33D, 160 00, Praha 6

  ENS/13/19/11/00

• Strana 10

  10 www.drmax.cz

  J

  sou kováři jen přežitek minulos-

  ti, nebo naopak ti, kteří dokazují,

  že poctivé řemeslo má stále své

  místo a že pohádkám a splněným

  snům ani v dnešní uspěchané době

  ještě neodzvonilo? „Uměleckým ková-

  řem jsem chtěl být vlastně už od dět-

  ství. Jako kluky nás občas táta brával

  podívat se do kovárny na pana mistra

  Čecha. Ten začouzenej chlapík, oheň

  ata vůně, která v kovárně byla – to byla

  paráda,“ vzpomíná umělecký kovář

  Václav Miškovský ve své kovárně neda-

  leko Prahy, která připomíná tovární halu

  ave které je plno masivních pracovních

  strojů a oceli, uprostřed kovářská výheň

  s kovadlinou. Kovařina se mu líbila už

  od mala, ale cesta k ní nebyla až tak pří-

  má. „Šel jsem nejdřív na gympl apotom

  na vysokou. Studoval jsem archeologii,

  ale už během studia se mi stále častěji

  začaly do rukou dostávat články a kníž-

  ky o kovářství, na půdě jsem dokonce

  našel učebnici kovářství a zámečnictví

  s nějakými poznámkami po pradědovi.

  Prostě být kovářem byl asi můj osud,“

  usmívá se. Po dokončení studia se tak

  vyučil kovářem u mistra Minaříka. Jeho

  rozhodnutí jít v pětadvaceti letech po

  ukončení vysoké školy do učení bylo

  pro mnohé minimálně překvapením.

  „Měl jsem ale to štěstí, že jsem hlavně ze

  strany své ženy našel velké pochopení

  atoleranci a že i přes náročnější začátky

  můžu i díky ní dělat tohle řemeslo s lás-

  kou doteď,“ vypráví.

  |

  DĚLAJÍ TO S CHUTÍ

  |

  Rytmické cinkání kovu o kov. Teplo a vůně kovářské výhně a muž silných paží v kovářské zástěře,

  pod jehož rukama roztaje i ocel. Romantická představa jako vystřižená z pohádky O statečném

  kováři v souvislosti s uměleckým kovářstvím jistě napadne mnohé z nás. Jaké to ale opravdu je,

  živit se tímto dnes již téměř zapomenutým řemeslem?

  Ukovaná RADOST

  Text: Lucie Laňková, foto: Tomáš Pánek

• Strana 11

  www.drmax.cz 11

  |

  DĚLAJÍ TO S CHUTÍ

  |

  I když si pod uměleckým kovářstvím

  často vybavíme hlavně precizně prove-

  dené brány a kování, uměleckořemeslné

  zpravování kovů, jak zní přesný název

  tohoto oboru, zahrnuje mnohem víc.

  Umělecký kovář je totiž zároveň i zámeč-

  ník, do určité míry musí zvládat i strojní

  obrábění aměl by se orientovat i v pasíř-

  ské práci, což je zpracování barevných

  kovů, jako jsou například měď, mosaz

  ajejich slitiny. „Umělecký kovář a zámeč-

  ník je vlastně ten, kdo podle zadaného

  návrhu daný projekt, třeba sochu nebo

  různé architektonické doplňky, realizuje,

  případně je schopný si takovou věc od

  začátku sám navrhnout. Spousta umě-

  leckých řemeslníků má totiž umělecké

  sklony,“ upřesňuje Václav. Právě vlastním

  objektům nebo sochám, které již dlouho

  nosí v hlavě, by se do budoucna rád více

  věnoval a doufá, že mu to čas na ostat-

  ních zakázkách dovolí.

  Práce uměleckého kováře je různorodá,

  od výroby nožů, interiérových doplňků,

  stavebního kování, jako jsou například

  závěsy na dveře nebo kliky, mříže, až po

  práci na větších projektech pro umělce,

  kterým Václav pomáhal realizovat jejich

  výtvarný záměr. Má tak za sebou například

  sochu dle návrhu malíře a grafika Aleše

  Lamra, spolupracoval na sochařském pro-

  jektu s Davidem Böhmem a Jiřím Frantou

  nebo s Miroslavem Liederhausem, kte-

  rý pracuje se sklem adoplňuje ho právě

  kovem. „Právě ta pestrost práce, široká

  škála možností použití kovu a možnost

  kombinovat ho s jinými materiály, jako

  třeba se sklem nebo kamenem, se mi na

  kovařině líbí,“ říká.

  Na otázku, zda je práce kováře i v době

  všech technických vymožeností fyzicky

  náročná a jestli by ji mohla vykonávat

  ižena, odpovídá, že záleží, jakému zpra-

  cování kovu se konkrétní osoba věnuje.

  Ženy kovářky se v minulosti prý občas

  objevovaly, ale byly to spíše výjimky.

  Někdy se třeba totiž stalo, že žena pomá-

  hala svému muži a po jeho smrti převzala

  živnost. Dnes jde spíše o výtvarnice nebo

  umělkyně, jež skovem pracují svým oso-

  bitým způsobem.

  MUŽSKÁ SÍLA SE HODÍ

  Pokud se ale jedná o práci „klasického“

  kováře, tak se určitě hodí „mužská“ síla,

  ikdyž například buchar, který využívá při

  práci s velkými kusy ocele, je místo pou-

  hého kladiva a kovadliny velkým usnad-

  něním. „Někdy, když u kovářské výhně

  děláte několik dní, kdy musíte manipulo-

  vat stěžšími kusy železa, tčlověk propotí

  izástěru apo práci je rád, že je rád,“ říká.

  Ale i když je jeho práce i fyzicky nároč-

  ná, tak by se ničím jiným rozhodně živit

  nechtěl. „Ani nechci myslet na to, co by

  bylo, kdyby… Tuhle práci mám prostě

  rád a pořád mám radost z toho, že díky

  své zručnosti, znalosti a s poměrně jed-

  noduchými nástroji můžu vyrobit něco,

  z čeho mohou mít i druzí radost.“ Těch,

  kteří ocení kvalitu, jedinečnost a preciz-

  nost provedení anespokojí se jen s něja-

  kou náhražkou, je prý zatím dost. Jsou to

  hlavně zákazníci, kteří si přejí navrhnout

  něco původního nebo kteří přichází s aty-

  pickými zakázkami či návrhy od architek-

  ta, nejčastěji pak na doporučení druhých,

  ukterých Václavovu práci viděli a líbila se

  jim. Sériové zakázky se mu zatím vyhýbají,

  a tak každý projekt, na kterém pracuje, je

  pro něj něčím jedinečný. „Před objedná-

  ním zakázky je ale nutné si se zákazníkem

  sladit představy. Rád dělám co nejčistší

  kovařinu, jen s nutným použitím strojů,

  a tak je na výsledné zakázce samozřejmě

  vidět otisk lidské ruky. Ti, kteří moji práci

  vyhledají, právě toto oceňují,“ podotýká.

  A jaký projekt udělal v poslední době

  radost jemu? „Není to úplně nedávno, ale

  když byla jedna z dcer malá, měla občas

  vnoci pocit, že má pod postelí čarodějnici.

  A tak jsem jí vyrobil zvonek, který by svým

  zvoněním dokázal zahnat každou babiz-

  nu ještě dřív, než by se objevila,“ vzpo-

  míná s úsměvem. Že by v rodině Václava

  chodila „kovářova kobyla bosa“, prý nepla-

  tí. Do přestavěné stodoly vyrobil kovový

  prosklený rám, který odděluje v prosto-

  ru koupelnu. V kuchyni je pár kovaných

  nerezových příborů nebo dekorační mísa

  ze starých cyklistických řetězů. Pro svou

  ženu plánuje kované zábradlí na balkon

  a skleník na zahradu. „Navíc už se zase

  blíží Vánoce, a tak na řadu přijdou lous-

  káčky na ořechy, vývrtka a taky zvoneček,

  na který zvoníme o Štědrém dnu a který

  unás nikdy nesmí chybět,“ říká.

  A mají kováři nějaká netradiční vánoč-

  ní přání? „Dnes mám kovárnu kousek od

  Prahy, ale představa, že ji mám třeba jen

  pět minut od domu, tak to by byl můj

  splněný sen,“ uzavírá. Tak mu držme pal-

  ce, ať své řemeslo, které má i v dnešní

  době své místo, může s takovým úspě-

  chem dělat co nejdéle. Protože kdo by

  neměl rád kováře apohádky? Navíc teď

  o Vánocích! ■

  To, co je na kovařině krásné, je skutečnost, že na všem, co se

  uková, je vidět dotyk lidských rukou a kovářův um

  Práce s kovem vyžaduje nejen sílu, ale především zručnost,

  rychlost a znalost, kam a jakou silou kladivem udeřit

• Strana 12

  12 www.drmax.cz

  |

  ŽIVOTNÍ STYL

  |

  Když má člověk malé děti, je partnerský život tak trochu na úbytě. I když je to škvrně andílek

  a jeden by ho samou láskou sněd, občas cítí potřebu si od něj odpočinout. Na dvě hodiny

  opustit byt, vyrazit do kina, do divadla nebo se jen tak s partnerem projít. Ale co s tím

  malým? Dřív to bylo jednoduché – řeklo se babičce. Ale ty dnes mají svůj život a své plány.

  Babičky na hlídání tak nějak došly.

  P

  řipouštím, že nejsem taková ta kla-

  sická babička, co doma vaří apeče

  a její hlavní starost je péče o rodi-

  nu, podstrojování, hlídání a  roz-

  mazlování vnoučat. Moje máma taková

  byla. Její máma taky. Ale ony prostě žily

  vjiné době, kdy vrchol večera byl televiz-

  ní seriál. Dneska je všechno jinak, vysvět-

  luje Marie. Už je tři roky v důchodu, ale

  rozhodně nemá pocit, že by se její život

  měl smrsknout na vedení domácnosti.

  „S manželem chodíme do divadla, do

  kina, každý druhý víkend jedeme pryč.

  Vlastně by se dalo říct, že chceme dohnat

  to, co jsme nestíhali, když jsme chodili do

  práce.“ A podobně to podle nedávných

  průzkumů cítí bezmála třetina českých

  seniorů, kteří se shodují na tom, že si

  „mladí přece nepořídili děti proto, aby-

  chom jim je my hlídali“. Pětašedesátiletá

  Jitka zKladna připouští, že to je vůči jejím

  dětem nespravedlivé, ale když ona se

  zkrátka nechce stát profesionální babič-

  kou. „Když byly děti malé, tak se o ně

  babičky staraly. Když jsme chtěli s man-

  želem chvilku pro sebe, umožnily nám

  to. A já občas, když dceru sjejíma holka-

  ma odmítám, cítím pocit provinění, ale

  zase si říkám, že už mi tolik času nezbývá,

  adokud ho můžu prožít aktivně, tak chci.“

  Pocity dnešních babiček potvrzuje ikli-

  nický psycholog Karel Matějovský. „Na

  jednu stranu se tu projevuje určitá nerov-

  nováha mezi předchozí a dnešní generací

  babiček, ale na druhou je také třeba při-

  pustit, že před třiceti, čtyřiceti lety se mla-

  BABIČKY nejsou na hlídání!

  Text: Veronika Bělohlávková, foto: Adobe stock

  dí rodiče ani zdaleka neobraceli na babič-

  ky s prosbou o hlídání tak často jako dnes.

  Generace současných pětatřicátníků totiž

  vyrůstala takříkajíc v bavlnce. Rodiče

  chtěli svým dětem dopřát všechno, co oni

  před revolucí neměli nebo nemohli, atak

  je tahle generace taktně řečeno zhýčka-

  ná a zvyklá na to, že se rodiče o všechno

  postarají. Jenomže oni oprávněně cítí,

  že když dosud strávili život zajišťováním

  materiálního komfortu, chtějí si ho teď

  konečně aktivně užít. A tak často poprvé

  důrazněji svým dětem říkají ne a ony jsou

  překvapené,“ vysvětluje. A tak je dneska

  „hlídací babička“ akutně nedostatkové

  zboží a poptávka po něm roste. Jenomže

  kde takovou babičku na hlídání vzít, když

  ta vlastní „trajdá po horách a po čajích“?

• Strana 13

  www.drmax.cz 13

  |

  ŽIVOTNÍ STYL

  |

  BABIČKA NA OBJEDNÁVKU

  Pokud profesionální hlídání platilo ještě před

  nějakými deseti lety za raritu a svým dětem ho

  „dopřávali“ především rodiče z velkých měst

  zastávající manažerské funkce, dneska se stalo

  běžnou službou, která pronikla už i za hranice

  Prahy a Brna. A co víc – chůva už není pouze

  studentka, která hlídá děti brigádně. Žádanými

  profesionálními pečovatelkami se totiž staly

  seniornější zkušené ženy, které suplují ony chy-

  bějící babičky.

  „Hlídací babičku preferují rodiny, které hledají

  stabilitu. Starší paní jsou usedlejší a nehrozí, že

  odcestují, změní se jim rozvrh, najdou si příte-

  le aprostě někdy nepřijdou. Na druhou stranu

  může mít starší paní svůj zažitý režim, který

  nemusí každé rodině úplně vyhovovat,“ vysvět-

  luje Petr Šigut z internetové platformy, která

  „hlídací babičky“ nabízí. A dodává, že se hlídací

  babička, i když není vlastní, stává velkým příno-

  sem. Výchovné působení babičky dává dětem

  možnost spojovat přítomnost a minulost, vní-

  mat tradice i osvědčené hodnoty. Děti, které trá-

  ví čas v přítomnosti seniora, nemají vůči němu

  předsudky a učí se od něj mnoho nového. „Jsem

  babička, která na děti nekřičí, a zábavnou hrou je

  dostanu tam, kam chci. Když dítě spolupracuje,

  je odměněno pochvalou, pohlazením,“ podotý-

  ká paní Sonja, zasloužilá pěstounka dvaceti dětí.

  SPOLEČNÝ ŽIVOT NAPŘÍČ GENERACEMI

  Každá rodina má vlastní řád, různé požadavky

  i nároky. Někdo hledá chůvu pro krátkodobé

  hlídání, jiný zase požaduje pravidelnou péči.

  Ovšem všichni ke svým dětem hledají někoho

  laskavého a přátelského. Brzký návrat do práce

  řeší převážně ženy na vysokých manažerských

  pozicích, ale i samoživitelky. „Když jsem zase

  začala pracovat, dceru jsem dávala do školky.

  Téměř dvakrát do měsíce byla nemocná a já

  si nemohla dovolit být s ní doma,“ ohlíží se

  paní Lenka. „I když mám jen poloviční úvazek,

  vydělám si poměrně slušné peníze, a tak jsem

  službu hlídací babičky uvítala,“ chválí si dopo-

  lední služby profesionální chůvy. Nejen hlídání

  nemocných dětí, ale taky vyzvedávání ze školy

  či kroužků, drobný úklid nebo vaření, to vše

  „vaše“ babička zvládne. Záleží jen na konkrét-

  ní rodině a domluvě s chůvou. Hlídací babičky

  se v mnohých rodinách stávají jejich součástí,

  ale je tomu i naopak. „Holčičku, kterou jsem

  hlídala před lety, si ‚adoptovala’ dokonce celá

  moje rodina,“ vzpomíná paní Jana, která hlídá

  už pátým rokem.

  JAK TO ŘÍCT DĚTEM?

  Profesionální hlídací babičky však nezřídka

  musí řešit jeden zásadní problém. A sice jak

  říct vlastním dětem, že večer budou hlídat cizí

  „vnoučata“, a nikoliv ta vlastní. „Trvalo to něko-

  lik měsíců, než jsem synovi řekla, co dělám.

  Nechápal to. Prý jsem si měla o peníze říct

  jemu a nechodit si přivydělávat. Jenomže to by

  nešlo. Nemohu přece vlastní vnoučata hlídat

  za peníze. A já je jako přilepšenou k důchodu

  potřebuji,“ svěřuje se paní Hana, kterou dopl-

  ňuje její kamarádka Lenka. „I když je ten při-

  výdělek příjemný, tak myslím, že budu mluvit

  za všechny babičky hlídačky, že nejde ani tak

  oty peníze, jako o pocit, že nás někdo potřebu-

  je a že je rád, že mu pomůžeme. Protože co si

  budeme říkat – vlastní děti začnou vaši pomoc

  dřív nebo později brát jako samozřejmost. Ale

  cizí rodiče jsou za ni pořád vděční.“ ■

  Celá ČR 118 Kč

  Hlavní město Praha 141 Kč

  Středočeský kraj 128 Kč

  Jihočeský kraj 106 Kč

  Plzeňský kraj 109 Kč

  Karlovarský kraj 111 Kč

  Ústecký kraj 101 Kč

  Liberecký kraj 118 Kč

  Královéhradecký kraj 106 Kč

  Pardubický kraj 104 Kč

  Kraj Vysočina 99 Kč

  Jihomoravský kraj 111 Kč

  Olomoucký kraj 101 Kč

  Moravskoslezský kraj 101 Kč

  Zlínský kraj 102 Kč

  Zdroj: www.hlidacky.cz

  PRŮMĚRNÉ

  CENY HLÍDÁNÍ

  ZA HODINU

• Strana 14

  14 www.drmax.cz

  Užívání antibiotik

  často vyvolává trávicí potíže.

  Ideální i během a po

  léčbě antibiotiky

  Vhodný

  pro dospělé,

  děti i kojence

  Před použitím si pozorně přečtěte příbalovou informaci. Hylak® forte je léčivý přípravek k vnitřnímu užití.

  O správném použití přípravku a případných nežádoucích účincích se poraďte s lékařem nebo lékárníkem.

  Více informací naleznete na www.hylak.cz.

  Teva Pharmaceuticals CR, s.r.o.

  Sokolovská 651/136A, 180 00 Praha 8

  www.teva.cz

  CZ/HFT/19/0024

  Okamžitý účinek

  na obnovu střevní

  mikrofl óry

  ATB_Inzercia_A4_cz_Maximum_1019.indd 1ATB_Inzercia_A4_cz_Maximum_1019.indd 1 19.11.2019 13:34:3119.11.2019 13:34:31

  Inzerce 2x ▼▲Inzerce 2x ▼▲

• Strana 15

  www.drmax.cz 15

  Užívání antibiotik

  často vyvolává trávicí potíže.

  Ideální i během a po

  léčbě antibiotiky

  Vhodný

  pro dospělé,

  děti i kojence

  Před použitím si pozorně přečtěte příbalovou informaci. Hylak® forte je léčivý přípravek k vnitřnímu užití.

  O správném použití přípravku a případných nežádoucích účincích se poraďte s lékařem nebo lékárníkem.

  Více informací naleznete na www.hylak.cz.

  Teva Pharmaceuticals CR, s.r.o.

  Sokolovská 651/136A, 180 00 Praha 8

  www.teva.cz

  CZ/HFT/19/0024

  Okamžitý účinek

  na obnovu střevní

  mikrofl óry

  ATB_Inzercia_A4_cz_Maximum_1019.indd 1ATB_Inzercia_A4_cz_Maximum_1019.indd 1 19.11.2019 13:34:3119.11.2019 13:34:31

  Darujte energii

  a vitalitu

  ve vánočním

  balení

  SACS.PHAR4.19.09.0533a

  Evropská 846/176a

  160 00 Praha 6, Česká republika

  Tel.: (+420) 233 086 111

  Fax: (+420) 233 086 222

  E-mail: cz-info@sanofi .com

  sanofi -aventis, s.r.o.www.sanofi .cz

  Vitamíny B1, B2, B6, B12, biotin, niacin, vitamín C, mangan, měď, vápník a železo přispívají k normálnímu energetickému metabolismu.

  Vědecky potvrzené, že výtažek Panax ginseng G115

  ®

  podporuje vitalitu organismu.

  B

  2

  B

  6

  B

  12

  ři í jí k ál

  í

  bi ti i i it í C ěď

  ď á ík ž l

  Doplněk stravy

  PharmatonGeriavit_xmass_stojkaNaTaru_CZ_v3.indd 2PharmatonGeriavit_xmass_stojkaNaTaru_CZ_v3.indd 2 19.11.2019 13:27:4019.11.2019 13:27:40

• Strana 16

  16 www.drmax.cz

  |

  HISTORIE

  |

  V první polovině 20. století přišly ruku v ruce s ženskou emancipací (a bohužel i s válkami) nové

  trendy. Kromě jiného začaly ženy nosit kalhoty a stříhat si vlasy na krátko. Boom různorodých

  účesů nastal především v 60. letech a od té doby převážně tak trochu kopírujeme už známé.

  Aprotože se vám naše předchozí historické fotoreportáže líbily, představujeme vám nyní deset

  účesů symbolizujících svou dobu a představujeme i hvězdy, které se jimi inspirovaly o generace

  později. O své postřehy a komentáře k nim se s námi podělil zkušený kadeřník Honza Kořínek.

  Ikonické ÚČESY

  1. Pokládané vlny – cistá elegance

  30. a 40. let

  LÍDA BAAROVÁ Život měla kontroverzní, ale účes nosila tato herečka na svou dobu

  velmi klasický. Pokládané vlny byly trendy vlastně už od 20. let, často s typickou

  štrasovou čelenkou. Přehlídku těchto účesů z kratších vlasů lze vidět v opulentní filmové

  podívané Velký Gatsby.

  LINDA EVANGELISTA Supermodelka z Kanady si na konci 80. let nechala udělat

  chlapecký sestřih a různé druhy účesů z kratších nebo polodlouhých vlasů se pro ni staly

  poznávacím znamením.

  POHLEDEM KADEŘNÍKA „Technika pokládaných vln se učí snad na každém kadeřnickém

  učňáku dodnes. Vlny se obvykle vymačkávají do mokrých vlasů s pomocí skřipců, suší se

  pod sušákem, následně se učešou arozfoukají

  fénem. Původně se upravovaly zejména

  horkým železem. Dnes se nosí spíše volnější

  pokládaná vlna.“ Agentura AP ktomu

  poznamenala, že vůz se zapsal do dějin

  designu stejně jako lahev Coca Coly.

  BETTE DAVIS Říká se jí také „první

  žena amerického filmu“. Herečka,

  která měla ve své době jiný přístup

  kprofesi a dostávala i jiný typ rolí než

  její předchůdkyně. Lokny, pro ni tak

  typické, byly trendem 40. let a ona je

  nosila skoro celý život.

  ANGELINA JOLIE Herečka arežisérka,

  žena aktivní i na poli charity, jedna

  z nejvýraznějších tváří světového

  showbyznysu. Vlasy má opravdu

  krásné a často je nechává jen

  volně splývat, s velmi přirozenou

  úpravou. Někdy zvolí noblesní vlny

  připomínající slavnou éru stříbrného

  plátna.

  POHLEDEM KADEŘNÍKA „Vlny sluší

  téměř každé ženě. Pro tento účes jsou

  typické vlasy vyčesané z čela, s délkou

  k bradě nebo na ramena, na zádech

  tvořící tvar U. Obě ženy mají poměrně

  vysoké čelo, přesto jim tato úprava

  lichotí a dá vyniknout výraznému

  obličeji. Tento účes se dnes hodí spíše

  pro slavnostní příležitosti, jeho úprava

  je dnes ale volnější.“

  EDITH PIAF Legendární francouzské šansoniérce prozřetelnost dopřála

  leccos, ale pěkné vlasy zrovna ne. Nosívala polodlouhou délku, ale

  obvykle s drobnými vlnami, nejspíše proto, že se jí vlasy přirozeně

  krepatily. Pár slavných portrétových fotografií má i s vyčesanou „trvalou“,

  jíž jako by se opár desítek let později inspirovaly ženy po celém světě.

  MARGARET THATCHEROVÁ Její vláda Británii, tedy druhá polovina

  70. let, se poměrně nešťastně kryje s relativně bezpečnou vlasovou

  chemií umožňující trvalou ondulaci. I když ona sama hodně využívala

  i tupírování. Takzvaná trvalá různých délek a střihů se v tehdejším

  Československu zúžila asi na tři základní typy: „květák“, „na pudla“ nebo

  „střapatá hříva“. Přičemž květák, i když spíše thatcherovského typu, stále

  přetrvává.

  POHLEDEM KADEŘNÍKA „V 80. letech přišly na Západě do módy

  oversize modely, široká ramena. Výrazné oblečení se odráželo i ve

  výrazných účesech a na jejich styling bylo potřeba opravdu hodně laku

  a tužidel. Typ ,květák´ se mi nelíbí, není pro ženy lichotivý. Může vyhovět přirozeně

  střapatým vlasům, ale chce to umírněnější přístup, který vlny povolí a zjemní obličej.“

  2. Vlny na ramena –

  40. léta a defini-

  -tivní ženskost

  3. Kveták na všechny zpusoby – katastrofa

  ve 40. i v 80. letech

• Strana 17

  www.drmax.cz 17

  |

  HISTORIE

  |

  4. Blondatá vlna do cela – od 50. let vyhrazeno pro ikony

  MARILYN MONROE Zatímco u nás si v 50. letech braly ženy na hlavu šátek a sedaly si za volant traktoru, Amerika se klaněla

  největšímu sex symbolu 20. století. Její blonďaté hřívě slušel polodlouhý sestřih, s typickou vlnou nahoru přepadávající do čela.

  ELSA Třetí tisíciletí ikonám nepřeje, každý dospělý si je sám svým vlastním bohem. A tak ženou, ke které se v současnosti

  upíná možná největší pozornost, je Elsa – byť je animovaná z filmového hitu Ledové království. Bez přepadávajícího blonďatého

  pramenu by to prostě nebyla ona, její krásný cop je ovšem zcela nereálný. Elsa má prý 420 tisíc vlasů, tedy asi čtyřikrát více než

  běžný člověk.

  POHLEDEM KADEŘNÍKA „Blonďaté vlasy a vlny jsou symbolické

  pro sexy ženy v celé naší moderní historii. Ovšem najít správný

  plavý odstín pro konkrétní ženu je pro kadeřníka někdy hledání na

  několik měsíců. Co se týká copů, jejich různé druhy patří k současným

  trendům.“

  5. Volné vlny – 60. léta

  a vecné rebelky

  JANIS JOPLIN Bluesová a rocková

  zpěvačka je jedním ze symbolů hnutí

  hippies. O vlasy se moc nestarala

  apřirozené vlny nechala růst. Bohatá

  aneupravená hříva je typická nejen pro

  ni, ale zůstává symbolem svobody

  pro všechny volnomyšlenkáře.

  JULIA ROBERTS Po filmu Pretty

  Woman se nezkrotná kudrnatá záplava

  dostala znovu na výsluní. Ale už

  není zanedbaná jako všedesátkách,

  ani umělá a nalakovaná jako

  vosmdesátkách. Světoznámá herečka

  během let ukazuje různé délky a velmi

  přirozené vyznění vln.

  POHLEDEM KADEŘNÍKA „Zdravé,

  přirozeně vlnité vlasy nepotřebují

  moc, ale chceme-li, aby účes působil

  dobře, musíme se o ně starat. Krásné

  jemně upravené vlny nosí třeba vévodkyně Kate. Juliin účes,

  ač vypadá nahodile, potřebuje dost péče. Přirozeně působící

  prosvětlování, takzvaná balayage (čti baleáž), je velmi

  trendy, ale chce to pečlivý a citlivý přístup kadeřníka.“

  6. Krátká ofina – slaví sto

  let a sluší osobnostem

  AUDREY HEPBURN Krátká ofina s mikádem k uším se nosila

  už ve 20. letech minulého století, ale ten správný šmrnc získala

  až snádhernou tmavovlasou herečkou. Ať už Audrey zvolila

  mikádo, drdol, culík, nebo účes doplnila čelenkou, krátká ofina

  pro ni byla typická.

  AMÉLIE Z MONTMARTRU

  Herečka Audrey Tautou,

  která nežnou postavu plnou

  pařížského šarmu připomíná

  i v civilu, sama rozevlátou

  ofinku nosívá. Díky filmu

  z roku 2001 se tento střih

  dostal do kurzu na začátku

  tisíciletí.

  POHLEDEM KADEŘNÍKA

  „Krátká ofina není pro

  každou ženu. Většinou ji nosí

  silné osobnosti, odvážné

  a kreativní ženy, které se

  doslova nebojí ukázat tvář,

  být jiné. Hodí se pro drobnější

  ženské rysy.“

  7. Morské vlny – surfarský objev ze 60. let

  KATE MOSS Rebelka a ikonická modelka, k jejíž tváři se vztahuje i současný módní svět. Vlasy nikdy nebyly její silná stránka.

  Polodlouhý střih a prosvětlené vlny jsou pro ni už léta obvyklou volbou, která jí sluší.

  GISELE BÜNDCHEN Tahle diva má vlasů záplavu a nejčastěji je nosí volně zvlněné,

  prosvětlené a hodně dlouhé. Bujné medové lokny má prý modelka zejména díky

  zdravé stravě, ale ženy, k nimž příroda tak štědrá nebyla, vědí své.

  POHLEDEM KADEŘNÍKA „Beach waves se začaly nosit v 60. a 70. letech, kdy

  se americká surfařská komunita vymezovala vůči konzumnímu mainstreamu.

  Sluncem vyšisované zvlněné vlasy, jejichž usychající konečky slepuje slaná voda,

  byly přirozenou součástí života surfařů. Účes kombinující přirozenou krásu

  abronzovou pleť je stále trendy, ale pro jemné vlasy se nehodí, těžko ho unesou.“

• Strana 18

  10. Sestrih na více zpusobu – revoluce trvající od 90. let

  JENNIFER ANISTON Od chvíle, kdy se s prostříhanými vlasy stáčejícími se k obličeji objevila v seriálu Přátelé, nevyšel tento typ

  účesu z módy. I pozdější varianty a přirozenější střihy, které americká herečka nosila a nosí, inspirují ženy celého světa. Jennifer

  se pro mnohé stala guru vlasového stylingu.

  DIANE KEATON Různě dlouhé sestřihy s konečky stočenými vně umí skvěle nosit. Její přístup je vzkazem starší generaci, že

  ženy ve vyšším věku nemusejí rezignovat na dlouhé vlasy.

  MEG RYAN Kratší rozcuchaný sestřih byl taktéž hitem 90. let a ve zjemněné formě je trendy i dnes. Skvěle tento typ účesu

  uměla nosit i Sharon Stone nebo – s delší ofinou – herečka

  ze seriálu Dům z karet, Robin Wright.

  POHLEDEM KADEŘNÍKA „Sestříhané vlasy jsou stále

  moderní. Na rozdíl od minulosti dnes volíme jemnější

  probarvení a ne tak výrazný objem účesu, jako měla

  Jennifer. V poslední době je in i velmi jemný contouring,

  při němž vlasy u obličeje prosvětlíme, nebo naopak lehce

  ztmavíme. Sestříháním obecně docílíme vzdušnosti

  apřirozenosti, ale u jemných vlasů musíme dávat pozor,

  aby to nebylo na úkor objemu.“

  18 www.drmax.cz

  Inzerce ▼

  |

  HISTORIE

  |

  8. Vysoký drdol – šedesátkový

  mainstream se probojoval do

  nového tisíciletí

  BRIGITTE BARDOT Blonďatá hvězda 50. a 60. let vystřídala

  spoustu účesů, ale vyčesaný drdol je klasika. V polovině

  minulého století nosila natupírované vlasy smetánka a později

  masově i ženy ze středních vrstev. Někdy tyto kreace nabývaly

  opravdu bizarních rozměrů.

  AMY WINEHOUSE Této skvělé hudební umělkyni patřila nultá

  léta a málokdo ji viděl jinak než s obřím drdolem. Je to ovšem

  spíše punk styl než spořádaný účes ze šedesátek. Bez příčesu

  se neobešla.

  POHLEDEM KADEŘNÍKA „Tupírování je docela věda, velmi

  pečlivě se musí udělat zejména podklad, na němž účes

  stojí. U obou dam vidím velký rozdíl. Bridget Bardot má

  opravdu profesionální styling, styl Amy je na mě až moc

  nedbalý.“

  TWIGGY Britská modelka na čas přepsala pravidla módy,

  ženské krásy i účesů. Její super štíhlost není zrovna

  pochvalný odkaz, nicméně klučičí ulíznutý účes je určitě

  následováníhodný.

  GWYNETH PALTROW Hladce učesané vlasy má tato

  americká herečka ráda, nosí je k drdolům, rozpuštěné

  spěšinkou uprostřed nebo na straně. Sluší jí a podtrhují

  její ženskost.

  POHLEDEM KADEŘNÍKA „Tento typ účesu lichotí většině

  žen a není třeba se ho bát. Asi dva roky jsou znovu módní

  i mokré efekty, jaké vidíme u Twiggy, ale dnes se na

  vyvolání mokrého vzhledu využívají speciální lesky. Pokud

  vlasy hodně odhalují obličej a dávají vyniknout konturám

  tváře, je vhodné výraznější líčení, ale jak je vidět, třeba

  zrovna Gwyneth si vystačí s velmi jemným make-upem.“

  Text: Olga Procházková, foto: archiv redakce

  9. Ulíznuto – další

  nadcasový styl, který zacal

  v 60. letech

• Strana 19

  www.drmax.cz 19

  za zvýhodněnou cenu*

  2ks

  Olfen, gel

  100g

  V ATRAKTIVNÍM

  VÁNOČNÍM BALENÍ

  VELKÉ VÁNOČNÍ BALENÍ

  DARUJTE NA

  VÁNOCE OLFEN

  Teva Pharmaceuticals CR, s.r.o., Sokolovská 651/136A, 180 00 Praha 8, www.teva.cz

  CZ/OFN/19/0017

  Před použitím si pozorně přečtěte příbalovou informaci. Olfen, gel obsahuje

  diclofenacum natricum. Léčivý přípravek pro zevní použití. O správném použití

  a případných nežádoucích účincích se poraďte se svým lékařem nebo lékárníkem.

  Platí ve vybraných lékárnách od 1. 10. 2019 do vyčerpání zásob. www.olfen.cz

  *nezávazná doporučená spotřebitelská cena 285 Kč/2x Olfen, gel 100 g

  Bez názvu-1 1Bez názvu-1 1 23. 11. 2019 16:24:4223. 11. 2019 16:24:42

• Strana 20

  20 www.drmax.cz

  |

  ROZHOVOR

  |

• Strana 21

  www.drmax.cz 21

  |

  ROZHOVOR

  |

  Jakkoliv se zvenčí může zdát život oblíbené zpěvačky Lucie Bílé jako

  pohádka, sama přiznává, že byly roky, kdy se moc nesmála. Tyhle doby

  jsou teď prý naštěstí dávno pryč a Lucii právě vychází nové album a těší

  se nejen z lásky svého přítele Radka Filipiho, ale i z vánočního turné. Co

  pro ni i po letech znamená láska, o které vlastně celé album je?

  V textu singlu Protože zpíváte „Mám chlapa

  jménem Mládí“. Je mládí nakažlivé?

  Hlavně jeho krásná, čistá energie je nakažlivá!

  Jsem workoholik, a jak vidím v diáři prázdniny,

  tak šílím. A je pravda, že když jsme se seznámi-

  li, tak mi hrozně vadilo, že nemá žádné starosti

  anechává všechno plynout. Pak jsem ale pocho-

  pila, že chválabohu žádné nemá. Protože já jich

  mám tolik, že potřebuju někoho, kdo je se mnou

  bude zvládat. A nakažlivý je i jeho smysl pro

  humor. Protože co víc si holka může přát než

  mít chlapa, kterýmu voní a který ji rozesměje. To

  už ovšem není otázka věku, ale nátury. S ním se

  prostě pořád směju. A vzhledem k tomu, že jsem

  měla v životě roky, kdy jsem se moc nesmála,

  děkuju za to.

  Mít o 17 let mladšího partnera je i v dnešní

  době dost proti proudu. V čem všem se vy cítí-

  te, že jdete proti proudu?

  Já jsem holka z vesnice a byla jsem přesvědčená,

  že budu mít všechno podle pravidel, která jsou

  obecně daná. Že se ve 20 vdám, budu mít děti

  astím manželem spolu budeme v dobrém i zlém.

  Ale mám povolání, které mi to dost komplikuje.

  Nejen ve výběru, ale i v trvání toho vztahu. A tak

  jsem si musela pro svůj život nastavit úplně jiná

  pravidla. Nebo třeba už na základní škole jsem zpí-

  vala ve sboru a hrozně mi vadilo, jak všichni zpívají

  stejně. Křičela jsem tak, že mě prostě museli strčit

  dopředu. Tak jsem se prostě narodila.

  Co je pro vás v životě nejdůležitější?

  Nejdůležitější pro mě samozřejmě jsou vyproda-

  né koncerty. Ale potřebuju i mít život, který se mi

  dobře žije. I když tomu možná někdo nevěří, měla

  jsem opravdu těžká období. Pořád jsem energii

  jenom někde dávala a ona se nevracela, bylo to

  neúnosný. Musela jsem si najít někoho, kdo mě

  umí doplnit. Bezstarostnost, bezelstnost, i když

  takhle řečeno to zní blbě. On je povahou opti-

  mista. Když ten vztah vezmu zpětně, tak pro mě

  je nejdůležitější, že jsem prošla dobou okouzlení

  a zamilovanosti. A pak teprve jsem zjistila, že ten

  člověk se odehnat nedá a nechce. Že je neměnný

  a stabilní, že i v krizové situaci, kdy jsem ho fakt

  hodně odháněla, se nenechal. Respektoval moje

  rozhodnutí, když jsem to ukončila, ale s tím klid-

  ným úsměvem tam pořád byl, a já si najednou

  uvědomila, že bez něj by mi bylo smutno. Ale

  neměl to jednoduchý.

  Co bylo nejodvážnější, co jste udělala?

  Velmi nepopulární, a nemám to ráda, je u nás slo-

  vo politika. Do které jsem se kdysi trochu zamotala

  a často nad tím přemýšlím, jestli to bylo správně.

  Místo abych si o tom popovídala s kamarádkou

  nebo mámou a tátou, tak jsem prostě šla na Úřad

  vlády a pověděla tehdejšímu panu premiérovi

  Klausovi, že si ho vážím. Apak jsem šla a říkala

  jsem to všude. Za 2 měsíce jsem dala dohromady

  partu lidí, se kterými jsem dostala 50tisíc lidí na

  náměstí. Říkám to cíleně, protože tehdy to bylo

  velmi proti proudu a způsobila jsem si tím spous-

  tu nepříjemností. Dneska už tyhle velké, silné kro-

  ky nedělám. Mám o 20 let víc zkušeností avlastně

  už ani není pro koho. I s ohledem na dobu se tomu

  spíš vyhýbám. Zkušenost se nedá inkovat, kdyby

  to šlo, tak svého syna pokoušu. Tenkrát jsem způ-

  sobila takovou malou revoluci. Jsem ráda, že jsem

  nikdy nebyla z těch, kdo by se báli říct nahlas svůj

  názor, jenom teď už ta slova vážím a jsou věci, kte-

  Lucie Bílá se narodila

  jako Hana Zaňáková,

  svátek prý ale ráda

  slaví na obě jména.

  K rozhovoru jsme se

  sešly na neutrální půdě

  vydavatelství Supraphon,

  ale přesto, že ten den už za

  sebou měla několik dalších

  rozhovorů, překypovala

  energií a úsměvy rozdávala

  na všechny strany. Ostatně,

  rozdávala taky svůj osobní

  parfém, legendární Opium

  od Yves Saint Laurent.

  Když jsem jí ho pochválila,

  ani chvíli neváhala

  azalovila v kabelce –

  prý je to dárek.

  LUCIE V KOSTCE

  Lucie Bílá

  Musela jsem si vytvořit

  VLASTNÍ PRAVIDLA

• Strana 22

  22 www.drmax.cz

  Inzerce ▼

  |

  ROZHOVOR

  |

  ré už nezopakuju. Vpolitice se nedá vyhrát,

  je to zvláštní svět.

  Před pár lety jste mi taky řekla, že svat-

  ba pro vás znamená lásku, a proto byste

  neváhala vdát se znovu. Co pro vás láska

  znamená dnes?

  Láska je nejvíc! To jsem chtěla i po Markovi

  Ztraceným, aby mi napsal píseň o lásce,

  ale nejen k tomu partnerovi, ale o lásce ke

  všemu. K rodičům, kamarádům, povolá-

  ní, životu, k mým sbírkám… Mně se úpl-

  ně tetelí srdce, když mi přijde postavička

  do mé nové sbírky figurek od vídeňské-

  ho umělce Hagenauera. Láska k přírodě,

  láska ke sluníčku, nevím, k čemu všemu

  ještě. Bez toho to nejde. Když pak člověk

  najde ještě spřízněnou duši, se kterou se

  probouzí iusíná, plánuje, umí se s ní smát,

  ale ibrečet, tak to je pak nejvíc.

  Jak se v průběhu let změnila vaše očeká-

  vání nejen od lásky, ale i od života?

  To má hodně co do činění s vírou. Já jsem

  vždycky věřila v Boha, v něco, co nás pře-

  sahuje. Teprve teď ale vnímám víru, jak

  má být. A stejně je to s tou láskou. Teprve

  teď si uvědomuju, jak je pro život důležitá.

  Před těma dvaceti lety jsem byla v jiné fázi

  života. Nejde o věk, ale o fázi života. Tehdy

  jsem chtěla mít tu úplnou rodinu, být ta

  manželka. Teď už to tak není. Teď jsem ráda,

  že mám muže, který ví, co jsem zač. Ví, jak

  to není jednoduchý. Žena má být jako pís-

  nička, ale ne moc známá. Já jsem se svým

  povoláním všech, ne jen jeho. I on je teď

  tak trochu všech. Tenkrát to ale bylo jinak.

  Chtěla jsem život podle pravidel, ale nako-

  nec jsem si musela vytvořit vlastní. To víte,

  že i já jsem si kladla ty otázky. Vždyť je pře-

  ce o 17 let mladší! Pak mi ale došlo, proč já

  bych ho měla odhánět, pokud on si uvědo-

  muje, kdo jsem já. Když mám před sebou

  něco tak milýho, veselýho a krásnýho, proč

  ho prostě posílat pryč? Ostatně, on se ode-

  hnat stejně nenechal.

  Mnohokrát jste řekla, že svojí práci jste

  obětovala leccos, včetně vztahů. Byla

  byste tak nesmlouvavá i s těmi zkuše-

  nostmi, které dnes máte?

  Já bych nic neměnila, možná akorát volbu

  partnerů. Ale tohle povolání je můj život

  a dělá mě šťastnou. Jen to prostě chtělo

  najít někoho, kdo mě bude umět milovat

  is ním. Nikdy bych netvrdila, že jsem měla

  smůlu na chlapy. Měla jsem tři zásadní

  muže a ty mám pořád v srdci a jsme pořád

  přátelé. Rozhodně bych ale neobětovala

  svoje povolání pro nikoho.

  A kde berete sílu pracovat na 300 %

  aještě nezapomínat sama na sebe?

  No, já si spíš občas říkám, jak jsem to všech-

  no mohla přežít. Měla jsem roky, kdy jsem

  neměla s kým oslavit ani Slavíky. Měla jsem

  měsíce a roky, kdy jsem životem musela jít

  sama, a nebylo jednoduchý přijít z vypro-

  danýho koncertu do prázdnýho domu. Já

  jsem navíc člověk, který se o to hezký potře-

  buje dělit. Jednou jsem sama se sebou

  odjela na 17 dní na maličký ostrůvek, kde

  nikdo kromě mě nebyl, a já jsem 17 dní bre-

  čela. Protože tam skočil delfín a mně tekly

  slzy, že ani nemám komu říct: Hele, delfín.

  Já se prostě ráda dělím. Na každý koncert

  se chystám jako na rande. Na rande nasle-

  po, protože nikdy nevím, co mě tam čeká.

  Ale pak ta energie začne proudit. Já jsem

  jen jejím prostředníkem a je to nádhera.

  Umím si ale fňuknout. Nedávno mi odešli

  dva blízký lidi a já na to nebyla připravená

  a bylo mi hrozně smutno. I ty odchody ale

  člověka posouvají. Uvědomila jsem si, jak je

  krásný, že já tu pořád ještě jsem.

  Musím se zeptat na vašeho syna, který

  teď žije ve Francii…

  On žije všude. Je to takový světoobčan. On

  netouží po žádné slávě, řekl mi: Maminko,

  nechám si tě vytetovat na rameno, ale už

  o mně nemluv. Nemá Facebook, nemá

  Instagram, neláká ho to. Obdivuju ho i pro

  jeho myšlení. Je úplně jiný než já. Máme

  teď společný téma, zařizujeme jeho byt

  v Praze, ale jinak mu moc nerozumím. Ta

  generace je jinde – a je krásně jinde. On je

  úplně všude a já jsem tak strašně česká, tak

  strašně zemitá, já jsem nepřesaditelná.

  Když se ještě jednou podívám na název

  alba Ta o mně, jak by zněla jedna jediná

  věta, která by byla „ta o vás“?

  Vždyť víte, že člověk zná nejmíň sám sebe.

  Měla jsem období, kdy jsem se dívala do

  novin, abych se něco dozvěděla sama

  o sobě. A to jsem pak propadala panice,

  protože můj mediální obraz je hrozný.

  Ale naštěstí tomu lidi moc význam nepři-

  kládají, protože to bych koncerty neměla

  pořád plný. Já sama sebe ale vlastně vůbec

  neznám. Snažím se udržet řád, aby řád

  potom udržel mě. Když mě někdo ale chtěl

  poznat, tak jsem říkala: Nechtějte to po

  mně, chtějte po mně, abych vám to zazpí-

  vala. Takže si pusťte tuhle krásnou desku,

  protože ta je fakt „o mně“. ■

  Ačkoliv Lucie Bílá říká, že láska je pro ni vším, nad láskou

  kmužům u ní stojí láska ke zpívání

  Se svým o sedmnáct let mladším partnerem se cítí Lucie Bílá

  po dlouhé době zase šťastná a sama sebou

  Text: Jana Chmelíková, foto: Supraphon

• Strana 23

  www.drmax.cz 23

• Strana 24

  Co je vlastně inteligence?

  Existuje více teorií, více modelů. V zásadě

  je to obecná rozumová schopnost, která

  zahrnuje jednak vědomosti a zkušenosti

  ajednak vrozenou schopnost učit se a ori-

  entovat se i bez nich. Důležitou roli hraje

  zároveň rychlost, s jakou to člověk zvládá.

  Ovšem zásadní je ta obecnost. Zatímco

  zvířata se přizpůsobují prostředí tím, že jim

  vprůběhu evoluce narostou například del-

  ší nohy, hustší srst nebo se vytvoří ploutve,

  tedy zcela konkrétní adaptace, člověk má

  schopnost přizpůsobit se obecně, díky

  inteligenci.

  Asi bychom mohli rovnou probrat, jak

  IQ měříme.

  K tomu bych hned dodal, že jakmile je něco

  obecné, tak se to špatně měří. Jako byste

  chtěla změřit tělesnou kondici. Je v lepší

  kondici člověk, který uběhne sto metrů za

  třináct vteřin, nebo maratonec s výkonem

  pod tři hodiny? Neexistuje jedno měřítko,

  ani vědci se zcela neshodují na jednom

  modelu zjišťování. Nicméně, při měření

  IQ lidé v podstatě podstupují pomyslný

  inteligenční desetiboj. A zase záleží, zda

  vněm dáte větší váhu hodu oštěpem, tedy

  například schopnosti něco vypočítat, nebo

  sprintu, čili třeba logickému uvažování. Už

  jen to měření je celá věda!

  Kolísá nám IQ kvůli únavě nebo ve

  stresu?

  To si zase musíme vymezit. Mám-li nějakou

  obecnou schopnost, například soustředit

  se, pamatovat si, vypočítat něco, tak tím, že

  jsem ve stresu nebo unavený, tuto schop-

  nost neztrácím. A neztrácím ani svou inte-

  ligenci, byť existuje tisíc věcí, které můžou

  ovlivnit můj momentální výkon. Můžeme

  se bavit o tom, že lidé ve spánkové depriva-

  ci mají sníženou dobu reakce, horší náladu,

  hůř udrží pozornost nebo mají nižší schop-

  nost kontrolovat svou impulsivitu. To je pro-

  kázáno. A pokud by unavený člověk dělal

  IQ test, tak polovinu kapacity spotřebuje na

  to, aby se vůbec soustředil, a tím bude mít

  výsledek IQ testu horší. Ovšem jeho inteli-

  gence samozřejmě není menší.

  Tak to jste mi vzal vítr z plachet. Takže

  naše IQ se v podstatě nemění, i když se

  někdy chováme hloupě?

  Ano. A k tomu dočasně zhoršenému

  výkonu vede spousta věcí: mluvili jsme

  o tělesné únavě, emočním stresu, ale vliv

  na náš výkon má třeba i průběžná zpětná

  vazba. Když člověku, jemuž jste dala vypo-

  čítat deset úloh, po páté úloze řeknete,

  že všechny zatím udělal špatně, bude tak

  vykolejený, že to zásadně ovlivní dokon-

  čování zbývajících úkolů. Případně pokud

  někoho pochválíte za snahu – místo za

  výsledek –, příště se bude víc snažit a dost

  možná se zlepší i výsledek.

  Víte, co se při těchto situacích děje

  vtěle? Co způsobuje, že se nemůžeme

  soustředit, ztrácíme pozornost?

  Psychologie nepracuje s tvrdými entitami.

  Pozornost není kámen, jehož složení nebo

  fyzikální vlastnosti můžeme zkoumat. Je to

  teoretický koncept, zaujímající místo vyso-

  ko v žebříčku kognitivních/rozumových

  schopností. Ale samozřejmě ji nějak zkou-

  máme. Dříve se například předpokládalo,

  že pozornost je schopnost „vytáhnout“

  zprostředí nějaký jeden aspekt a zaměřit

  24 www.drmax.cz

  Jako první použil termín IQ v roce 1912 německý psycholog William Stern a vědce jeho měření

  fascinuje více než sto let. Možnostmi a způsoby, jak ho ovlivnit či měnit, se léta zabývá i psycholog

  Vladimír Marček. Výchozí téma našeho rozhovoru zní: Jak je možné, že se, ač poměrně inteligentní

  bytosti, někdy chováme jako úplní „pitomci“?

  Jsme inteligentní HLUPÁCI?

  |

  OBJEVY

  |

  Text: Olga Procházková, foto: Adobe stock

• Strana 25

  se na něj. Ale v poslední době se ukazuje, že jde

  spíše o schopnost utlumit všechno ostatní až na

  tu jednu věc, na niž se chci soustředit. S tím sou-

  visí mýtus, že mozek využíváme jen z pěti nebo

  deseti procent.

  Není to pravda?

  Ne, velká část neuronů v mozku má totiž tlumi-

  vou funkci. A když zkoumáme mozkovou čin-

  nost, je i z tohoto důvodu v jednom momentě

  měřitelně aktivních jen pár mozkových struktur.

  To ale neznamená, že mozek nepracuje. Kdyby

  byl náš mozek aktivní na sto procent, asi bychom

  byli v neustálém epileptickém záchvatu, v kře-

  či. Anaopak, pokud by bylo aktivních neuronů

  málo, spali bychom nebo byli v kómatu. Naše

  fungování závisí na velmi delikátním vyvažování

  mezi aktivitou a relaxací, mezi činností aktivují-

  cích a utlumujících neuronů.

  Souvisí nějak inteligence a emoce?

  Emoce jsou zase úplně jiné území, vysoce nezávis-

  lé na inteligenci. Emoce, vlastnosti nebo tempera-

  ment se schovávají do komplexu, kterému říkáme

  osobnost, a ta je na inteligenci téměř zcela nezá-

  vislá. Můžete mít třeba super inteligentního extro-

  verta nebo introverta, bohéma nebo suchara, je to

  jedno. Podle výzkumů je sice vyšší pravděpodob-

  nost, že lidé s vyšším IQ budou o něco organizo-

  vanější a důslednější, ale jiné osobnostní vlastnosti

  sinteligencí významně nesouvisí.

  Jenže právě kvůli vypjatým emocím se taky

  často chováme dost jednoduše. Třeba když

  mě vytočí dítě a já na něj křičím to, co na mě

  křičívali moji rodiče.

  Ano, protože emoce jsou evolučně starší a důle-

  žitější než nějaká obecná inteligence. Emoce říká

  mozku: Hele, tohle je něco, na co musíš dávat

  pozor, to je hodně důležité. V emočně vypja-

  té situaci se naše vědomí tunelově zužuje a my

  nevnímáme nic jiného než danou emoci: vztek

  nebo ponížení nebo strach. A jaký výběr reakcí

  vám asi tak v tu chvíli zbude?

  Čili emoce nedá prostor inteligenci.

  To je hodně zjednodušené. Mluvili jsme o dvou

  složkách inteligence. Vědomosti a zkušenosti

  jsou takzvaná krystalická inteligence. Vrozená

  schopnost orientovat se v nové situaci či pro-

  středí je uidní inteligence. Krystalická pomyslně

  krystalizuje z té uidní. Čím víc jsme zvědaví, tím

  víc zkušeností a vědomostí během života nabe-

  reme a tím košatější bude naše krystalická inte-

  ligence. Ale ve chvíli, kdy na nás začnou působit

  emoce, například se dítě svým chováním dotkne

  něčeho, na co jsme citliví, není jednoduché svou

  reakci vytvářet od nuly, uidně, nebo naopak

  promýšlet košaté vědomosti. V takové chvíli jsme

  puzeni do akce svými základními, emočními zku-

  šenostmi.

  Vynoří se věta, kterou na nás křičeli rodiče,

  protože to je hluboká emoční zkušenost?

  Ano. Čím větší tlak na nás je, tím starší a hlubší

  zkušenosti, nebo řekněme vzorce chování, mozek

  vybere. Pod tlakem regredujeme a vracíme se

  k zaběhaným zvyklostem. Proto se speciální

  vojenské nebo policejní jednotky snaží vytvořit si

  zkušenosti tak silné, aby se z nich staly automa-

  tismy. Neustálým opakováním a tréninkem reak-

  cí na různé krizové situace vytvářejí co nejsilnější

  stopu, aby ji v kritickém momentu mozek nepře-

  skočil, ale naopak využil. Ale určitě to zas není tak,

  že bychom od sebe potřebovali emoce odřezat.

  Kdybyste se zbavila všech emocí, nebudete mít

  ani lepší výsledky v IQ testu, protože vám bude

  chybět motivace, ani nebudete ve vypjatých situ-

  acích reagovat ideálně. Není přeci nejlepší na zlo-

  bivé dítě reagovat chladně, lepší je si uvědomit, co

  se děje. Křičíte na dítě, protože jste možná zklama-

  ná, možná unavená, možná se vás něco dotklo…

  Možná ani nejde o to, co udělalo dítě, ale o vaši zra-

  něnou minulost. Když si tohle uvědomíte, můžete

  získat odstup a objevit více možností, jak reagovat.

  Nicméně ve stresu a pod tlakem jako bychom

  stírali vrstvy zkušeností a vědomostí a dostá-

  vali se čím dál hlouběji a v extrému až k nejpri-

  mitivnějším reakcím, jako je útěk nebo útok.

  Tento mechanismus měl původně sloužit kpře-

  žití. Když jdeme po lese a uslyšíme za sebou

  hluk, může to být dravec: musíme tomu přiřa-

  dit nejvyšší prioritu, tělo vyplaví adrenalin a my

  utečeme. Jenže teď se spíš stane, že nás někdo

  zkritizuje v kanceláři, ale my máme ten samý

  pocit závažného ohrožení a můžeme se zacho-

  vat neuváženě.

  Kolísá IQ v průběhu života?

  Ano, samotný výkon v IQ testu se mění. Ale velmi

  důležitý je i způsob měření. Dítě dostává jiné pří-

  klady než dospělý, ale neříkáme, že má nižší IQ.

  Můžete to přiblížit?

  Dnes se IQ měří tak, že vezmete například deset

  úloh a zadáte je tisícovce lidí a zjišťujete, jaké pro-

  cento lidí vyřeší jakou úlohu. První úlohu vyřeší

  sto procent respondentů, druhou osmdesát a tak

  dále. Určíte si průměrný počet bodů v testu a ten

  se bude rovnat 100 bodům IQ. Čím jste úspěšněj-

  ší vůči průměru populace, tím vyšší IQ máte. ■

  |

  OBJEVY

  |

  Věnuje se psychologickému

  poradenství, diagnostice

  a psychoterapii. Během

  doktorského studia

  zkoumal možnosti tréninku

  IQ. Z jeho spolupráce

  sMensou ČR vzešel nový

  dětský IQ test a poradna

  pro nadané děti. Kromě

  terapeutické praxe v Brně

  pravidelně přednáší na

  Masarykově univerzitě.

  VLADIMÍR

  MARČEK, PH.D.

  www.drmax.cz 25

• Strana 26

  Inzerce ▼

  |

  JAK TO VIDÍ MARIE

  |

  V

  šechno, co chcete změnit,

  a jak na to. Tak se zhruba

  dají shrnout témata článků,

  které se na nás valí na pře-

  lomu roku ze stránek tištěných i virtuál-

  ních. Po padesátce (možná i dřív) zjistíte,

  že už jste to všechno četli: jak zhubnout,

  jak začít sportovat, jak zlepšit vztahy, jak

  se zbavit špatného muže, jak si najít toho

  správného, jak méně utrácet, jak více

  vydělat. Zdraví, krása, vztahy a peníze.

  O nic víc asi v životě nejde, soudě ale-

  spoň podle těch novoroč-

  ních článků.

  Musím se při-

  znat, že jsem

  si také kdysi

  dávala před-

  sevzetí. Už na

  to kašlu. Když

  chci zhubnout,

  naučit se cizí

  jazyk, změnit prá-

  ci, zlepšit životní

  prostředí nebo být

  laskavější ke svým

  blízkým, můžu s tím začít klidně třeba

  12.dubna nebo 15. září.

  A pak jsou věci, které už nemusíte

  dělat nikdy. A nikdy si z nich už nemusíte

  dělat předsevzetí. Například:

  • Příští rok budu makat na matema-

  tice a vytáhnu ji na dvojku (tuším, že to

  byl rok 1986. Mimochodem jako jedno

  zmála splněno).

  • Každý týden alespoň třikrát týdně do

  posilovny (průběžně posledních dvacet

  let. Nesplněno, protože je to děsná nuda.

  Našla jsem si jiné sporty, které mě baví

  mnohem víc a nepotřebuji si je

  dávat jako předsevzetí).

  • Chodit pravidelně na tříd-

  ní schůzky. To byla opravdová

  hrůza. Ne kvůli dětem nebo

  učitelům, ale kvůli rodičům.

  Nikdy nedokázali pochopit

  seznam věcí na školu v pří-

  rodě napoprvé. Nikdy. Vzdala

  jsem to. Přestala jsem tam

  chodit. Stačil mi internet a indi-

  viduální konzultace. Možná by

  si někteří rodiče mohli dát

  jako předsevzetí, že se na třídních schůz-

  kách zdrží mluvení.

  • Budu chodit na třídní schůzky včas.

  Vpůl páté odpoledne byl u nás v práci

  největší frmol. Nesplněno. Stejně jsem

  tam přestala chodit.

  • Budu s dětmi tvořit. Malovat barví-

  cí se listí, modelovat zvířátka, péct cosi

  zvizovického těsta. Uměla jsem spočítat

  komplikované rovnice, pochopit nejrůz-

  nější grafy, vím, jak funguje podvojné

  účetnictví. Ale namalovat umím akorát

  kočku, a to ještě špatně. Děti si naštěstí

  vystačily s tím, že jsem jim to nachystala

  a pak uklidila. S tvorbou se vypořádaly

  samy. Akorát se mi někdy zasteskne po

  kaštanových zvířátkách, ta mi celkem šla.

  • Naučím se plést a háčkovat. Ne, nena-

  učím. Viz výše. Umím jenom zvířátka

  z kaštanů. Svetr se dá koupit. Nebo ho

  vyrobí některé naše tvořivé dítě. Já ne.

  • Přečtu si znovu klasiky, kteří mě

  uchvacovali v mládí. Nepřečtu. Už to

  nejde. To, z čeho jsem v sedmnácti sko-

  ro omdlévala, mi dneska přijde trochu

  legrační. Klasici za to asi nemůžou. Doba

  se změnila. Nebo že bych se změnila já?

  • Budu se pravidelně učit slovíčka. Tak

  to je asi jediné, nad čím bych se znovu

  měla zamyslet.

  Trénink paměti je skvělá prevence pro-

  ti Alzheimerovi. Kromě toho ráda cestuju

  a chci si v každé zemi umět říct alespoň

  o to základní: objednat si jídlo, zeptat

  se na cestu, pozdravit, poprosit a podě-

  kovat. Příští rok bych chtěla zvládnout

  základy turečtiny a řečtiny. Ale začnu

  s tím až v únoru. Přece nebudu podlé-

  hat nějakým novoročním doporučením

  zčasopisů! ■

  Vaše Padesátka

  Marie

  Foto: archiv Marie Petrovové

  Predsevzetí, která

  si už nebudu dávat

  26 www.drmax.cz

• Strana 27

  www.drmax.cz 27

  Dejte

  bradavicím

  sbohem

  www.endwarts.cz

  Unikátní a účinný

  způsob odstranění

  bradavic!

  zdravotnické prostředky

  ENDWARTS_1119_ 792

• Strana 28

  28 www.drmax.cz

  Je nesledovanějším českým režisérem současnosti. Jeho film Nabarvené

  ptáče vznikal deset let, vzbudil rozruch v Benátkách a strhl pozornost

  i světové filmařské veřejnosti. O tom, co se dělo před a při natáčení filmu,

  se napsalo mnohé. Ale nás zajímalo to, co nastalo po premiéře. Protože

  vtom se projevil charakter lidské povahy.

  Nabarvenému ptáčeti předcházel silný příběh

  deseti let vaší nezdolné práce, optimistických

  i chmurných chvil. Všechno jste vydřel, zvlá-

  dl, nevzdal jste se. Napadlo vás někdy, co by

  bylo, kdyby to nevyšlo? Kdyby vaše úsilí vyšu-

  mělo a filmu by si nikdo moc nevšiml?

  Napadlo mě to. Ale až po Benátkách.

  Začal jste se bát až po Benátkách?

  Festival mě stál strašnou spoustu práce, trvalo

  dva měsíce všechno připravit, zorganizovat, zaří-

  dit, zajistit a byly dny, kdy jsem nevěděl, co mám

  dělat dřív, komu dřív odepsat na e-mail nebo

  SMS. Dělal na tom se mnou tým asi patnácti lidí,

  ale stejně toho bylo moc. Skřípal jsem zubama

  a říkal si, že tohle nechci. Tolik úmorné práce

  nechci. To je přes čáru. Přál jsem si jen dát si na

  pět minut kafe a číst si.

  A pak?

  No, v Benátkách to bylo krásný. Tam jsem si říkal,

  že všechno úsilí stálo za to, a po Benátkách mě

  poprvé napadlo, co kdyby to nevyšlo. Pro Ptáče

  by byla absolutní tragédie, kdyby bylo odsou-

  zeno ke vstupu „jen“ do českých kin. Takže díky

  bohu, že jsem si tehdy ani nemohl dát kafe. Ale

  Režisér, scenárista,

  producent, herec, aktivní

  osobnost na poli české

  kultury i veřejného života.

  Je jedním z nejznámějších

  představitelů aktivních

  vojenských záloh.

  Vystudoval FAMU, mj. byl

  manažerem uměleckého

  sdružení Tvrdohlaví,

  v90.letech pracoval jako

  generální ředitel filmového

  studia Barrandov, je členem

  divadla Sklep. Filmografie:

  Mazaný Filip (2003), Tobruk

  (2008). Jeho Nabarvené ptáče

  (2019) bude bojovat o Oscara.

  VÁCLAV MARHOUL

  |

  ROZHOVOR

  |

  Václav Marhoul

  Pamatuju si jenom EMOCE

• Strana 29

  ještě nevíme, jak se film chytne na mezi-

  národním trhu. Zatím má většinou dobré

  kritiky, ale důležité prodeje do distribucí se

  budou odehrávat v průběhu dalších měsí-

  ců. Co neprodáte do půl roku, už neprodá-

  te vůbec.

  Pochopila jsem, že nestačí udělat film

  adát ruce pryč. Ale musíte zajistit, aby

  se o něm vědělo.

  Musíte mít dobrého sales agenta, s nímž

  společně vytváříte festivalovou a marke-

  tingovou strategii. A ve chvíli, kdy se film

  dostane na prestižní festival, nebo dokon-

  ce do hlavní soutěže, už nemusíte bojovat,

  aby si ho někdo všiml. Protože úplně auto-

  maticky si ho všímají desítky tisíc lidí na

  celém světě. Filmařská i divácká rodina je

  obrovská a každý rok se z tisíců filmů, které

  vzniknou, na festivaly vybere jen pár desí-

  tek. A ty jako magnet přitahují pozornost

  médií, kritiků, recenzentů, distributorů. Pro

  mě jako režiséra se absolutně změnila situ-

  ace. Kdybych teď jel do Cannes, řekl svoje

  jméno a že jsem měl film v hlavní soutěži

  v Benátkách, tak ty lidi se mnou budou

  jednat už úplně jinak. Řeknou: my jsme ten

  váš film viděli, my víme, kdo jste. Takhle to

  funguje. Jen účastí v soutěži se všechno

  vmém životě změnilo.

  Velká část úspěchu je řekněme pod stře-

  chou, některá důležitá klání film ještě

  čekají. I doma se na Nabarvené ptáče

  chodí. Může se to ještě nějak zvrtnout?

  Ptáče se doteď zúčastnilo pětadvaceti

  festivalů po celém světě. Bylo uvedeno

  v USA, Japonsku, Anglii a na mnoha dal-

  ších festivalech ještě do jara příštího roku

  uvedeno bude. Sítě jsou rozhozené, záleží,

  co vnich uvízne. A v Česku? Využiji příle-

  žitosti amusím se znovu omluvit. Nečekal

  jsem, že na film budou lidi chodit. Všem se

  omlouvám. Mýlil jsem se hluboce. Myslel

  jsem si, že za první čtyři dny přijde třeba

  pět nebo sedm tisíc lidí, a radostně nevy-

  cházím z údivu. Přišlo asi dvacet sedm tisíc

  lidí. Distributor věří, že bychom celkově

  mohli do konce roku přelézt oněch magic-

  kých sto tisíc.

  Asi je dobře, že film vzbudil rozruch.

  Hned první zprávy hlásily, že lidé odchá-

  zeli z kina, protože nemohli vydržet

  zobrazované násilí.

  Fáma, že lidi odcházejí ze sálu, vznikla hned

  první den v Benátkách. Na novinářské pro-

  jekci, kam nesmějí tvůrci, bývá asi tisíc pět

  set lidí, samozřejmě tam byla i spousta

  Čechů. A v průběhu filmu odešlo asi sedm-

  desát diváků. Jenže když odcházejí novináři,

  neznamená to automaticky, že se jim pro-

  mítání nelíbí, ale mají schůzky, interview,

  potřebují vidět jiný film a tak dále. Takže

  třeba třicet jich odešlo, protože se na to

  nechtěli koukat. Fáma, hysterická fáma…

  Ta fáma si pak žila svým vlastním živo-

  tem, v novinách vycházely články obecně

  o násilí ve filmu a o společnosti avnímá-

  ní násilí vůbec. Bylo to vlastně zajímavé.

  Ale my přece běžně konzumujeme násilí

  utelevize se salámem v ruce, hrajeme kruté

  videohry. Diváci na Ptáčeti zjišťují, že takhle

  to natočené není. Žádná explicitní brutalita,

  ale film působí syrově a pravdivě, a proto

  je tak silný. Možná ta fáma vznikla tím, že

  v Itálii je zvláštní zvyk, že se na závěrečné

  titulky rozsvítí v sále. Poslední záběr a světlo.

  A co udělají lidi, když se rozsvítí? Zvednou

  se a začnou odcházet. Jenže někteří se

  prý zaposlouchali do závěrečné písničky

  azůstali sedět, někdo zase chtěl pryč, nastal

  mumraj. Tak možná takhle se to stalo. Do

  toho se přidala zlá vůle a bylo hotovo.

  A na slavnostní premiéře to bylo jak?

  Ze světové premiéry, která byla o den poz-

  ději a kde bylo asi tisíc dvě stě lidí, odešlo

  asi pět. Jinak po skončení projekce nás

  čekal desetiminutový potlesk vestoje.

  Nečekal jsem to, nikdo to nečekal, bylo to

  strašně emotivní a silné.

  Jednou jste řekl, že s hlavním hrdinou

  Petrem Kotlárem jste si musel držet

  odstup, protože si každého omo-

  tal kolem prstu a takhle byste s ním

  nemohl pracovat. Musel vám vykat, mít

  respekt. Je po všem, už si tykáte?

  Ne, takhle už to musí zůstat. Já mu budu

  tykat a on mi bude vykat. Stále mě oslovuje

  pane režisére.

  Proměnilo natáčení nějak jeho?

  Dítě, které stráví dva roky skoro jenom

  s dospělými, se změní. A on se mi měnil

  před očima, stával se stále zodpovědnějším,

  pracovitějším a profesionálnějším. Viděl tým

  kolem sebe, odpozoroval, jak druzí herci

  pracují. Dost věcí pochopil. Je mu ale dva-

  náct let a více než po roce po natáčení můžu

  říct, že je stejný jako na začátku.

  Ve filmu jste měl světové herecké

  hvězdy jako Harvey Keitel nebo Stellan

  Skarsgård. Změnilo se jejich chování

  kvám, když film uspěl?

  Zásadně.

  Není to vlastně trochu zklamání?

  Naopak. Filmem byli nadšení. Všichni ho

  viděli poprvé až v Benátkách a do té doby

  se mnou prostě pracovali jako s režisérem,

  kterého vůbec neznají. Nevěděli, co mají

  ode mě čekat, kdo jsem, jak myslím, proč

  režíruju, jak režíruju. Nevěděli nic. Pak skon-

  čila projekce v Benátkách a všichni plakali,

  objímali se a všichni mi pak psali: Václave,

  jestli budeš někdy v životě dělat další film,

  jdu do toho okamžitě znovu s tebou. Alexej

  Kravčenko, jeden z nejslavnějších ruských

  herců, mi po natáčení napsal, že se kvůli

  Václav Marhoul

  Pamatuju si jenom EMOCE

  |

  ROZHOVOR

  |

  www.drmax.cz 29

• Strana 30

  Inzerce ▼

  |

  ROZHOVOR

  |

  Text: Olga Procházková, foto: Marta Režová

  30 www.drmax.cz

  Inzerce ▼

  mně naučí anglicky, aby mohl hrát vmém

  dalším filmu.

  Zcela zásadní proměna. Harvey Keitel mi

  uváděl jednu z premiér v Londýně. Nemohl

  být v Benátkách a sám mi navrhl, že první

  představení v britské metropoli uvede, ačko-

  li film jako jediný neviděl. Řešil tam při té pří-

  ležitosti se mnou nějaké komplikace ohled-

  ně projekce a nakonec mi napsal: „Stejně

  tě miluju, ty bastarde!“ Stellan uváděl film

  v Torontu, kam jsem nemohl zase já, v Los

  Angeles mě při té úvodní projekci v rámci

  začátku kampaně na Zlatý glóbus aOscara

  doprovázeli Udo Kier a Julian Sands.

  Co to dělá s vaším egem?

  Nic. Vyzní to nepravděpodobně, ale nic. Je

  to moje práce.

  Takže jste věděl, že jste dobrej?

  Já jsem hlavně věděl, že dělám s dobrými,

  talentovanými lidmi. A nejenže jsou skvělí

  herci, ale i dobří lidé, povahou, charakte-

  rem. A když se ten film podařil a má takový

  úspěch, vůbec mě nepřekvapil další mail

  od Harveyho, že rád bude uvádět film i dál,

  třeba v New Yorku. Beru to jako přirozenou

  věc, to je přece jasné, když je na něj tak hrdý.

  Jinak všichni herci dostávají ode mě každý

  měsíc takovou svodku, co se s filmem děje,

  kde je na festivalech a jak se mu daří.

  Jak vnímáte obrat recenzí v českých

  médiích? Nejdřív, že snad byste mohl

  vyhrát Benátky – a když se to nepoved-

  lo, tak vlastně žádná velká sláva.

  Já jsem ale do Benátek nejel soutěžit. Dostat

  se mezi dvacet vybraných filmů pro mě byla

  taková pocta, že mě to ani nenapadlo.

  Takže žádný osten zklamání, že jste si

  neodvezl Zlatého lva?

  No, v českých médiích vycházely zprávy, kte-

  ré vyznívaly podobně zklamaně, jako když

  české mužstvo na hokejovém mistrovství

  světa znovu selhalo a nepostoupilo ze čtvrt-

  finále. Anebo škodolibě. Tak to u nás už holt

  chodí. A já jsem věděl, že to je nesmysl, že je

  to jinak. Když jsem se podíval na ty ostatní

  filmy a režiséry tam… O to víc byla úžasná

  cena od studentské poroty. To je tak straš-

  ně moc, když vám lidi ve věku sedmnáct až

  dvacet let dají cenu za film, který je podle

  nich nejvíc humanistický a nejvíc brání prá-

  va dětí. Odjížděl jsem z Benátek absolutně

  šťastný a s lehkým srdcem.

  České kritiky se vás nedotýkají?

  Já je tedy nečtu, i když se ty informace

  stejně ke mně nějak bohužel dostanou.

  Memento Nabarveného ptáčete spočívá

  v tom, že když se odlišujete, máte pro-

  blém– hejno vás uklove. Mazaný Filip se ve

  svém žánru výrazně odlišuje, Tobruk taky

  aPtáče se odlišuje na entou. A jak něčemu

  nerozumíme, tak do toho začneme klovat.

  Chápu, že jsem pro filmové recenzenty

  těžký oříšek, když nevědí, jak mě rozlousk-

  nout, tak to do mě perou, co se vejde. Ale já

  to ustojím, mně je úplně jedno, co napíšou.

  Jak by řekl Egypťan Sinuhet, to je jen bzu-

  čení mouchy v mých uších. Mě zajímá, co

  napíšou zahraniční kritiky, a ty jsou z deva-

  desáti pěti procent pozitivní.

  Čekají vás ještě Oscaři.

  Vlastně znovu čelím tomu samému očeká-

  vání. Česká filmová a televizní akademie

  vybrala Nabarvené ptáče, aby se ucházelo

  o nominaci na Oscara a teď se to všechno

  opakuje. Chodí mi esemesky typu: „Tak

  Václave, koukej toho zlatýho paňácu při-

  vézt.“ Co na to mám jako odepsat?

  Co jste odepsal?

  „Tak jo.“ I když si myslím svoje. Já chápu

  tu dobrou vůli, znovu se do toho vklá-

  dají ambice. Slibuju, že udělám všechno,

  abych Českou republiku s tím filmem

  co nejlépe reprezentoval, ale víc udělat

  nemůžu.

  Chtěl jste Ptáčetem podat zprávu o světě?

  Nejsem si jistý, zda jsem chtěl podat zprá-

  vu, chtěl jsem se vyjádřit k tomu, co proží-

  vám, co mě trápí, o čem přemýšlím, aněk-

  do to nazval poselstvím. Dejme tomu.

  Každopádně to vypadá, že to poselství se

  klidem dostává a spočívá v tom, že musí-

  me přemýšlet. Ptáče neukazuje prstem

  aneříká: tohle je správně, tohle je špatně,

  tohle smíte, tohle nesmíte, můžete, nemů-

  žete. Dává každému výběr vlastní cesty.

  Za týden mi přijde i dvacet mailů od úplně

  cizích lidí. A všechny jsou si hodně podob-

  né. Pisatelé se mi většinou omluví, že se

  nechali nachytat na nesmysly o odchá-

  zení z kina, a pak obvykle píšou: „Film je

  krásný. Víte, jak to myslím.“ Vím přesně, jak

  to myslí! A pak píšou: „Přemýšlím o lásce

  a dobru, přemýšlím o zlu, o tom, nakolik

  jsou některé věci v našich životech důleži-

  té. Přemýšlím o všech těch dětech, o sirot-

  cích, kteří teď bloudí válečným světem.“

  A to je nejvíc. Když někoho pohnete…

  Vlastně ne, on se pohne sám, já ho tam

  jen, řekněme, navedu pravdivostí svého

  srdce.

  ■

  Se slavným švédským hercem Stellanem Skarsgårdem si

  Marhoul slíbili spolupráci už před dvaceti lety

  Mladý Petr Kotlár byl pro Václava Marhoula velkým riskem.

  Zvládne malý kluk sto dní natáčení? Dnes už víme, že zvládl

• Strana 31

  OSVĚDČENÝ PŘÍPRAVEK

  S UNIKÁTNÍM SLOŽENÍM

  Balení: sirup 180 ml a 100 ml, kapky 50 ml a 25 ml, 20 tablet

  Teva Pharmaceuticals CR, s.r.o.

  Sokolovská 651/136A, 180 00 Praha 8, www.teva.cz

  CZ/STPS/19/0002

  TIŠÍ DRÁŽDIVÝ KAŠEL

  CHRÁNÍ PŘED DALŠÍM DRÁŽDĚNÍM KE KAŠLI

  ŘEDÍ HLEN A TÍM NAPOMÁHÁ VYKAŠLÁVÁNÍ

  Před použitím si pozorně přečtěte příbalovou informaci. Stoptussin®, perorální kapky, roztok; Stoptussin® sirup;

  Stoptussin®, tablety jsou léčivé přípravky k vnitřnímu užití.

  O správném použití se poraďte se svým lékařem nebo lékárníkem.

  SPRÁVNA VOLBA PROTI KAŠLI

  DÍKY 2 ÚČINNÝM LÁTKÁM

• Strana 32

  32 www.drmax.cz

  Inzerce ▼

  |

  SVĚT DR.MAX

  |

  NOVINKY z vašich lékáren

  NUANCE TENTOKRÁT Z VODNÍ ŘÍŠE

  Značka pěstící dermokosmetiky Nuance má letos za sebou veli-

  ce plodný rok. Jen co si v létě odbyla premiéru pánské řady, už

  na podzim přišla s další zásadní novinkou. Řadou CAVIAR AND

  PEARL ABSOLUTE staví laťku pořádně vysoko!

  Bohatý komplex přírodních aktivních látek je u značky Nuance

  vlastně samozřejmost. Přesto je u unikátní perlové a kaviárové řady

  Nuance Absolute o čem mluvit, protože extrakty z perel a kaviáru

  jsou mimořádné. Řada je vhodná pro normální, smíšenou i suchou

  pleť. Každé z nich dodá potřebnou péči a výživu. Obsahuje denní,

  noční, oční krém a sérum.

  Vzácné extrakty z perel PEARLAMI®, kaviáru a komplexem

  omlazujících látek stimulují přirozenou obnovu buněk v pleti,

  dodávají suché pokožce výživu a hydratují ji. Spolu s dalšími aktiv-

  ními látkami (z chlorely, spiruliny, červeného jetele Amiporine®,

  Protectami®…) působí díky systému CELLULAR AGE omlazujícím

  způsobem přímo v buňkách pleti, kde se aktivují až po nanesení.

  Zanechávají pleť rozzářenou a vypnutou. Tenhle lehký dotek luxu-

  su stojí za to si vychutnat.

  Vlajková loď – sérum

  Unikátní perlové sérum NUANCE ABSOLUTE se vzácnými extrakty

  z perel a kaviáru a komplexem omlazujících látek stimuluje přiroze-

  nou obnovu buněk v pleti. Díky svému složení vyhlazuje a vyplňuje

  vrásky a posiluje pevnost a pružnost pokožky. Současně ji intenzivně

  vyživuje, hydratuje a chrání proti vnějším vlivům. Unikátní technolo-

  gie zapouzdřených perel pleťového séra chrání účinné látky a akti-

  vuje je těsně před použitím. Po nanesení se rozpustí a postupně se

  uvolňují. Výsledkem je omlazená, vyplněná a rozzářená pleť.

  Ideální vánoční dárek

  Dopřejte si luxus za mimořádnou cenu – buď v lékárnách Dr.Max

  nebo na eShopu www.drmax.cz.

  Doporučené ceny: Sérum pro všechny typy ple-

  ti (30 ml, 699 Kč), Denní krém pro suchou pleť

  (50ml, 649 Kč), Denní krém pro normální a smí-

  šenou pleť (50 ml, 649 Kč), Oční krém pro všechny

  typy pleti (15ml, 499 Kč), Noční krém pro všechny

  typy pleti (50 ml, 699 Kč).

  SOCIÁLNÍ SÍTĚ DR.MAX  PŘIPOJTE SE

  S pozoruhodným zájmem se na našem facebooku setkala

  fotoreportáž o návštěvě lékárnic Dr.Max v mateřských školách

  v Brně a Ostravě. Vzhledem k tomu, že české lékárenství trápí

  permanentně nedostatek pracovních sil, určitě není na ško-

  du vzbuzovat zájem o tohle ušlechtilé povolání už od útlého

  věku. Děti si to evidentně užily a naše lékárnice neméně.

  BÝT LÉKÁRNÍK JE VĚDA

  Počet přípravků registrovaných u Státního ústa-

  vu pro kontrolu léčiv se od počátku devadesá-

  tých let zvýšil téměř o 300 procent. A lékárníci

  musejí znát ity, které už se nevyrábějí.

  Zatímco v roce 1991 registroval Státní ústav pro

  kontrolu léčiv téměř 2400 přípravků, vloni to bylo

  přes 9150. Nejde vždy o odlišné obchodní značky,

  protože kódy SÚKL se přidělují i balením o různém

  množství dávek nebo stejným přípravkům o různé

  síle, přesto to ale vypovídá o tom, jak dramatic-

  ky se proměnil český lékárenský trh po listopadu

  1989. Přestože ho dnes občas trápí výpadky, ote-

  vřel se po ekonomickém uvolnění importům z dří-

  ve devizové ciziny a šíře sortimentu tomu odpoví-

  dá. Čeští pacienti mohou také mnohem více těžit

  zlékových inovací.

  Se zásadní změnou v nabídce léčiv se museli

  a musejí vyrovnávat i čeští lékárníci. Jako zdravot-

  ničtí profesionálové jsou zapojeni do systému celo-

  životního vzdělávání. Lékárenská síť Dr.Max založila

  už před několika lety svou Akademii, na jejíž aktivi-

  ty přispívá desítkami milionů korun ročně. Od září

  upozorňuje na lékárenskou kvalifi-

  kaci i rozsáhlá informační kampaň

  Dr.Max, která se nese v duchu hesla

  „Být lékárník je věda“. Kampaň zahr-

  nuje velkoplošné nosiče v českých

  ulicích a počítá se i svýstupy na tele-

  vizních obrazovkách.

  DR.MAX UŽ POPÁTÉ NEJDŮVĚRYHODNĚJŠÍ MEZI LÉKÁRNAMI

  Dr.Max je pro obyvatele ČR nejdůvěryhodnější značkou mezi lékárnami a dru-

  hou nejdůvěryhodnější vůbec. Ukázal to průzkum výzkumné agentury Nielsen

  provedený ve spolupráci se společností ATOZ.

  Už popáté se letos vyhlašovali vítězové projektu Důvěryhodné značky

  aDr.Max ve své kategorii opět obhájil první místo. Značka tak navázala nejen na

  úspěchy ve své kategorii v předchozích ročnících, ale obhájila rovněž druhou

  pozici vkategorii „Best in Show“, kde je porovnáván absolutní počet respon-

  dentských hlasů bez ohledu na obor. Největší lékárenská síť v ČR tak znovu

  dokázala zúročit soustavnou péči o odborný růst zaměstnanců, férové ceny,

  propracovaný klientský program, kvalitu výrobků vlastní značky, dynamicky se

  rozvíjející e-shop a odvahu k inovacím. Při letošním vyhlášení se dostalo klient-

  skému programu obzvláštního zviditelnění, když Kartu výhod Dr.Max předvedl

  publiku samotný moderátor Tomáš Hanák.

  Výsledky agentury Nielsen se opírají o dotazování u více než čtyř tisícovek

  respondentů. Tento poslední průzkum potvrdil výsledky několika předchozích,

  které se týkaly kvality poskytovaného servisu, a jejichž výsledky jsou zveřejňo-

  vány v průběhu posledních let. Ze všech vyšla lékárenská

  síť Dr.Max jako jednoznačný vítěz. Její velmi dobrou úroveň

  potvrzují i kontroly oborové autority – Státního ústavu pro

  kontrolu léčiv.

  Ukázka z kampaně Dr.Max

  ▼

  Novou řadu nelze přehlédnout ani v ulicích Prahy

  ▼

  Facebook lékáren Dr.Max

  ▼

  Tomáš Hanák a komerční ředitelka Dr.Max Hana Bambulová

  ▼

  Text: Michal Petrov, foto: Adéla Zmeškalová, Atoz Group, archiv Dr.Max

• Strana 33

  PRO PODPORU HOJENÍ

  PORANĚNÉ NOSNÍ

  SLIZNICE

  Reklama na léčivý přípravek. Název léčivého přípravku: Olynth® PLUS 1 mg/ml + 50 mg/ml nosní sprej, roztok; Olynth® PLUS 0,5 mg/ml + 50 mg/ml nosní sprej, roztok. Léčivá látka: Xylometazolini hydrochloridum 1 mg nebo 0,5 mg a dexpanthe-

  nolum 50 mg v 1 ml roztoku. Léková forma: nosní sprej, roztok. Indikace: ke snížení otoku nosní sliznice při rýmě a jako podpůrná léčba při hojení slizničních lézí, k úlevě při vasomotorické rinitidě (rhinitis vasomotorica), k léčbě zhoršeného nosního

  dýchání po operacích nosu. Dávkování: jedno vstříknutí do každé nosní dírky až třikrát denně podle potřeby. Kontraindikace: hypersenzitivita na léčivé látky nebo na kteroukoli pomocnou látku v přípravku, suchý zánět nosní sliznice (rhinitis sicca), trans-

  sfenoidální hypofyzektomie nebo jiný chirurgický zákrok odhalující tvrdou plenu mozkovou v anamnéze, Olynth® PLUS 1 mg/ml + 50 mg/ml nosní sprej, roztok je kontraindikován u dětí mladších 6 let. Olynth® PLUS 0,5 mg/ml + 50 mg/ml nosní sprej,

  roztok je kontraindikován u dětí mladších 2 let. Zvláštní upozornění: přípravek může být používán pouze po pečlivém vyhodnocení rizik a přínosů léčby u pacientů léčených inhibitory monoaminooxidázy (IMAO) a dalšími léky, které mohou potenciálně

  zvyšovat krevní tlak, u pacientů se zvýšeným nitroočním tlakem, zvláště s glaukomem s úzkým úhlem, se závažnými srdečními a oběhovými onemocněními, s feochromocytomem, s metabolickými poruchami (např. hypertyreózou, diabetem), s porfyrií,

  s hyperplazií prostaty. Při chronické rýmě je možné užívání pouze pod dohledem lékaře vzhledem k nebezpečí atrofi e nosní sliznice. Interakce: je třeba se vyhnout současnému používání přípravku s antihypertenzivy, s léky, které mohou zvyšovat krevní

  tlak. Fertilita, těhotenství a kojení: přípravek nemá být používán během těhotenství a v období kojení. Nežádoucí účinky: hypersenzitivní reakce, pálení a suchost nosní sliznice, kýchání. Držitel rozhodnutí o registraci: McNeil Healthcare (Ireland) Limited,

  Irsko. Registrační číslo: Olynth® PLUS 1,0 mg/ml + 50 mg/ml: 69/1001/16-C; Olynth® PLUS 0,5 mg/ml + 50 mg/ml: 69/1000/16-C. Datum revize textu: 14. 6. 2019. Výdej léčivého přípravku je možný bez lékařského předpisu. Léčivý přípravek

  není hrazen z prostředků veřejného zdravotního pojištění. Před podáním léčivého přípravku se seznamte s úplnou informací o přípravku. Místní zástupce: Johnson & Johnson s. r. o., Walterovo náměstí 329/1, 158 00 Praha 5, tel.: +420 227 012 111.

  MAT/7465/10/2019

  SLIZNICE

  PRO PODPORU HOJENÍ

  PORANĚNÉ NOSNÍ

  Reklama na léčivý přípravek. Název léčivého přípravku: Olynth® PLUS 1 mg/ml + 50 mg/ml nosní sprej, roztok; Olynth® PLUS 0,5 mg/ml + 50 mg/ml nosní sprej, roztok. Léčivá látka: Xylometazolini hydrochloridum 1 mg nebo 0,5 mg a dexpanthe-

  nolum 50 mg v 1 ml roztoku. Léková forma: nosní sprej, roztok. Indikace: ke snížení otoku nosní sliznice při rýmě a jako podpůrná léčba při hojení slizničních lézí, k úlevě při vasomotorické rinitidě (rhinitis vasomotorica), k léčbě zhoršeného nosního

• Strana 34

  34 www.drmax.cz

  b

  e

  n

  z

  y

  d

  a

  m

  i

  n

  i

  h

  y

  d

  r

  o

  c

  h

  l

  o

  r

  i

  d

  u

  m

  PROTI BOLESTI A ZÁNETU V KRKU I DUTINE ÚSTNÍ

  NEPOSTRADATELNÝ

  Tantum Verde pomáhá při:

  Tantum Family

  www.tantumverde.cz

  Angelini Pharma Česká republika s.r.o.

  Páteřní 7, 635 00 Brno

  www.angelini.cz

  Přípravky Tantum Verde ulevují i od bolesti po trhání zubů,

  dentální hygieně či poranění vdutině ústní. Tantum Verde

  se používá krychlejší úlevě od bolesti ijako doplňková

  léčba při nasazení antibiotik.

  A

  n

  t

  i

  m

  i

  k

  r

  o

  b

  i

  á

  l

  n

  í

  *

  P

  r

  o

  t

  i

  z

  á

  n

  ě

  t

  l

  i

  v

  ý

  A

  n

  a

  l

  g

  e

  t

  i

  c

  k

  ý

  L

  o

  k

  á

  l

  n

  ě

  a

  n

  e

  s

  t

  e

  t

  i

  c

  k

  ý

  * Vztahuje se pouze na tekuté formy.

  Tantum Verde, Tantum Verde Mint a Tantum Verde Spray obsahuje benzyd amin

  hydro chlorid. Lék k místnímu užití v ústech a krku. Čtěte pečlivě příbalový

  leták.

  Paradentóze – zánět závěsného aparátu zubů

  Gingivitidě – zánět dásní

  Aftech – mělké vřídky na sliznici dutiny ústní

  Stomatitidě – zánět sliznice dutiny ústní

  Glositidě – zánět sliznice jazyka

  Bez cukru, nebarví zuby ani výplně

  Inzerce 2x ▼▲

• Strana 35

  b

  e

  n

  z

  y

  d

  a

  m

  i

  n

  i

  h

  y

  d

  r

  o

  c

  h

  l

  o

  r

  i

  d

  u

  m

  PROTI BOLESTI A ZÁNETU V KRKU I DUTINE ÚSTNÍ

  NEPOSTRADATELNÝ

  Tantum Verde pomáhá při:

  Tantum Family

  www.tantumverde.cz

  Angelini Pharma Česká republika s.r.o.

  Páteřní 7, 635 00 Brno

  www.angelini.cz

  Přípravky Tantum Verde ulevují i od bolesti po trhání zubů,

  dentální hygieně či poranění vdutině ústní. Tantum Verde

  se používá krychlejší úlevě od bolesti ijako doplňková

  léčba při nasazení antibiotik.

  A

  n

  t

  i

  m

  i

  k

  r

  o

  b

  i

  á

  l

  n

  í

  *

  P

  r

  o

  t

  i

  z

  á

  n

  ě

  t

  l

  i

  v

  ý

  A

  n

  a

  l

  g

  e

  t

  i

  c

  k

  ý

  L

  o

  k

  á

  l

  n

  ě

  a

  n

  e

  s

  t

  e

  t

  i

  c

  k

  ý

  * Vztahuje se pouze na tekuté formy.

  Tantum Verde, Tantum Verde Mint a Tantum Verde Spray obsahuje benzyd amin

  hydro chlorid. Lék k místnímu užití v ústech a krku. Čtěte pečlivě příbalový

  leták.

  Paradentóze – zánět závěsného aparátu zubů

  Gingivitidě – zánět dásní

  Aftech – mělké vřídky na sliznici dutiny ústní

  Stomatitidě – zánět sliznice dutiny ústní

  Glositidě – zánět sliznice jazyka

  Bez cukru, nebarví zuby ani výplně

  Robitussin_inzerce_CZ_210x297.indd 1 17.10.19 11:50

• Strana 36

  36 www.drmax.cz

  |

  ROZHOVOR

  |

  Populární hollywoodská herečka se po letech strávených vromantických

  komediích vrací tam, odkud vyšla její hvězda – do televize. Společně

  skolegy Reese Witherspoon a Stevem Carrellem excelují vseriálu Ranní

  show a vysmívají se v něm americkému showbyznysu. Od kariéristických

  nul přes nafoukané hvězdy až po sexuchtivé šéfy.

  Během své kariéry jste sama vystupovala

  v mnoha ranních show a setkala se s řadou

  moderátorek. Inspirovala vás některá při

  ztvárnění vaší postavy?

  Myslím, že jsem si vzala něco od každé z nich,

  ale než jsme začali natáčet, domluvila jsem si

  schůzku s Diane Sawyer. Vždycky jsem ji obdivo-

  vala a zajímalo mě, jak se připravuje, jestli je tak

  vtipná sama od sebe, nebo má za sebou desítky

  scenáristů, kteří jí ty vtipy vymýšlí. Seděly jsme

  spolu dlouhé hodiny a já se ptala jako o závod,

  což bylo příjemné, protože kdy se vám stane, že

  můžete svými dotazy grilovat slavnou moderá-

  torku (smích)?

  Společně s Reese Witherspoon jste se stala

  také producentkou seriálu. Proč?

  Jeden důvod byl ten, aby nám do výsledné

  podoby nikdo moc nekecal. Chtěly jsme ten

  projekt udělat podle svého, a kdyby ho produ-

  koval někdo jiný, musely bychom se podřizovat

  jeho představě. No a pak – Reese už produkova-

  la skvělý seriál Sedmilhářky, takže jsem měla jis-

  totu, že kdybych já náhodou nevěděla, co dělat,

  Jennifer Aniston

  ZLOST

  najevo nedávám

  Foto: archiv redakce

  JENIFER ANISTON

  Těch padesát let, které

  letos oslavila, byste jí

  nehádali. Představitelka

  Rachel z legendárního

  seriálu Přátelé je totiž jako

  zakonzervovaná v čase.

  Snad je to proto, že, jak

  sama říká, si neláme hlavu

  s tím, co nedokáže změnit.

  A že neztrácí odvahu občas

  zkusit něco nového. Třeba

  jako produkovat seriál. Že

  se to vyplácí, potvrzuje jeho

  aktuální úspěch. Ranní

  show sbírá pozitivní ohlasy

  u diváků i kritiky.

• Strana 37

  www.drmax.cz 37

  |

  ROZHOVOR

  | |

  ROZHOVOR

  |

  ona to vědět bude a bude ten projekt jistit

  ze zálohy. A krom toho je to skvělá ženská,

  která drží slovo, a to je v naší branži dost

  vzácné.

  Poprvé jste se s Reese setkala při natá-

  čení Přátel, kde hrála Rachelinu sestru.

  Jak na to vzpomínáte?

  Byla to opravdu krásná doba. Reese už za

  sebou měla několik úspěšných filmů a na

  natáčení tehdy přišla s miminkem. Byla

  nesmírně roztomilá, skromná, a přestože

  pořád tvrdila, že je nervózní, že nám to

  zkazí, my jsme to na ní vůbec nepozna-

  li a v té roli byla skvělá. A to jí vydrželo.

  Pořád je zábavná a skromná.

  V čem jste se od té doby změnily?

  Jsme starší, jsme moudřejší – díkybohu!

  A jsme o spoustu zkušeností bohatší.

  Navíc bylo báječné, že jsme teď mohly

  zúročit všechny ty roky práce a všech-

  no, co jsme se naučily, v tomto projektu,

  na který jsme tak pyšné. Když jsme s tím

  projektem přišly za streamovací službou,

  cítily jsme jistou pochybnost, jestli tohle

  téma bude někoho zajímat, když všich-

  ni chtějí hlavně fantasy nebo krimi, ale

  dostaly jsme šanci a myslím, že při pohle-

  du na čísla teď nikdo nelituje, že nám ji

  dal. Je to smutné, že ženy na pozicích pro-

  ducentek, ale i režisérek se i v dnešní době

  musí potýkat s primární nedůvěrou, jestli

  svou práci odvedou dobře.

  Když znáte Reese tak dobře, jak těžké

  bylo být proti ní ve vypjatých scénách

  seriálu?

  Bylo to těžké na ni křičet (smích). Trochu.

  Trápilo mě, že na ni řvu. A ještě to, co jsem

  na ní řvala. Pokaždé jsem se jí chodila

  omlouvat a ona mě ujišťovala, že mohu

  ještě přidat, protože to není nic, co by

  neznala z doby před rozvodem (smích).

  Jaká vlastně jste, když se rozčílíte?

  Myslím, že tím, co pro mě bylo opravdu

  vzrušující, zábavné a osvobozující, je to,

  jak obrovská byla zlost, kterou jsem ve

  své roli vyjadřovala. Ten vztek, protože já

  sama tak zlost nevyjadřuji. Ale znám dost

  těch, kteří to tak mají, a tak jsem se jimi

  inspirovala. Což došlo tak daleko, že po

  jedné scéně za mnou přišla režisérka Mimi

  Leder a řekla mi: „Teda, Jen, nechtěla bych

  tě naštvat!“ A já jí odpověděla: „Neboj,

  to nejsem já. Až mě naštveš, tak s tebou

  prostě nebudu mluvit.“ Ale někde to tam

  je, to víte.

  Hrajete většinou v komediích, ale teď

  jste se pustila do dramatu. Jaký to byl

  pocit?

  Velmi osvobozující a téměř terapeutický.

  Protože analyzujete spoustu vzpomínek

  avěcí, které vám evokují určité emoce, pro

  co nejvěrohodnější ztvárnění dané scény.

  Musíte se v duchu přenést na místa, která

  s nimi jsou spojená. A k lidem, na které se

  vlastně spíš snažíte zapomenout. Většinu

  času jsem se cítila, jako by mi na prsou stál

  slon. Ale když to pak opadlo, jako by to

  sebou vzalo i tu tíhu.

  Postava Steva Carella v tomto seriá-

  lu dostane výpověď kvůli skandálu

  týkajícího se sexuálního zneužívání.

  Inspirovalo vás k tomu hnutí #MeToo?

  Scénáře seriálu existovaly už před vzni-

  kem #MeToo. Ale pravdou je, že když se

  kampaň #MeToo rozjela, rozhodly jsme

  se scénáře trochu upravit. Chtěly jsme

  samozřejmě, aby to bylo drsné a upřímné

  a komplikované, ale ne černobílé. A právě

  to se téhle kampani stalo. Místo aby se

  řešil problém, začaly se pořádat hony na

  čarodějnice. Vzalo to úplně jiný směr, než

  mělo.

  Plánovala jste návrat do televize před-

  tím, než jste dostala tuhle nabídku?

  Nijak jsem o tom nepřemýšlela. Zkoušela

  jsem právě najít něco, co bych dělala ráda.

  To není vždycky snadné, protože pro ženy

  v mém věku není opravdu dobrých rolí

  moc. Vlastně tolik nerozlišuji mezi filmem

  atelevizí, zajímá mě hlavně, jestli mě ta role

  bude bavit a jestli ten příběh přinese lidem

  pohodu, nebo jim dá alespoň prostor pro

  zamyšlení. A tady se to krásně skloubilo.

  Narazila jste na to, že rolí pro…

  No jen to řekněte – pro starší ženy. Ano,

  těch rolí není tolik. Vlastně jsou to urči-

  té šablony. Buď je rozvedená a smutná.

  Nebo nezadaná a smutná. Nebo opuště-

  ná matka. Nebo nespokojená manželka.

  Když máte kliku, dostanete roli prudící

  tchyně nebo psychopatické vražedkyně,

  za kterou pak dostanete Oscara (smích).

  Na tu jsem zatím štěstí neměla. Ale já bez-

  tak raději točím milé filmy, protože toho

  ošklivého je kolem nás až moc.

  Když jsme si dělali rešerše, na co se

  zaměřují články, které o vás vychází,

  tak jsme zjistili, že…

  Nechte mě hádat, dobře?

  Samozřejmě.

  Že jsem byla partnerkou Brada Pitta, že

  nenosím podprsenku a že se plánuje

  návrat Přátel.

  Přesně tak. A jak to je?

  S Bradem to každý ví. S podprsenkou to

  každý vidí. A nechystá.

  Není to škoda?

  Není, protože když něco bylo tak dob-

  ré, nemělo by se to kazit méně dobrými

  dovětky. ■

• Strana 38

  Bez názvu-1 1Bez názvu-1 1 16. 11. 2019 9:57:1716. 11. 2019 9:57:17

  Inzerce 2x ▼▲

• Strana 39

  www.drmax.cz 39

  Bez názvu-1 1Bez názvu-1 1 16. 11. 2019 9:57:1716. 11. 2019 9:57:17

  Zvolte sílu přírody

  pro snadné dýchání

  zdravotnický prostředek

  zdravotnický prostředek

  Sinulan forte express

  • Uvolňuje rychle ucpaný nos

  • Eliminuje viry a bakterie

  • Rozpouští hleny auvolňuje dutiny do 15 minut

  • Zmírňuje bolest a tlak vdutinách

  • Chrání nosní sliznici před vysycháním a podrážděním

  Sinulan forte express junior

  • Uvolňující účinek již po 30 vteřinách

  • Rychle a efektivně odstraňuje hlen

  • Vhodný při léčbě rýmy, zánětů vedlejších nosních

  dutin avysušení nosní sliznice

  • Mírně hypertonický roztok

  • Vhodný pro děti od 3 let

• Strana 40

  40 www.drmax.cz

  |

  POVÍDKA

  |

  „

  T

  o je kosa… ty vole,“ zaúpěla

  Daniela. „Podle předpovědi

  mělo bejt aspoň o pět stup-

  ňů víc.“

  „Ten nahoře nás miluje,“ odtušila Mia.

  Choulila se v červenym kabátku z falešný

  kožešiny, kterej jí sahal akorát pod zadek.

  Nohy, obutý do bot s podpatkama, se jí

  viditelně třásly. Přešlapovala, jak se sna-

  žila rozproudit krev, podpatky skřípaly na

  dlažbě. „Celou noc tu nepřežiju.“

  Daniela mrkla směrem k černýmu mer-

  cedesu, kterej stál opodál, ponořenej ve

  tmě. Apak na hodinky. „To dáme, holka,“

  zamumlala.

  Nasrat, chtělo se říct Mie, ale nako-

  nec si to nechala pro sebe, úplně si

  představovala, jak se její každý

  slovo zhmotňuje ve výdech,

  kterej jí z těla krade dra-

  hocenný teplo.

  „Slyšelas, co se

  stalo Marcele minulej

  tejden?“ brebentila.

  „Je mi to volný, Dano.“

  „No jó, vy se vlastně moc nemusíte, co?

  Ale to, že jí prej někdo pořezal břitvou, by

  tě zajímat mohlo. A vůbec, od tý doby

  jsem ji neviděla… Ztratila se.“

  „Dej mi svátek, skoro ji neznám. Nejspíš

  se jen sbalila a zdrhla někam do tepla.“

  Nebo si dala zlatou ránu a ještě ji nenašli,

  napadlo ji. To mezi holkama nebyl zdaleka

  tak vzácnej konec.

  Daniela začala něco žvanit, zatímco

  do uličky vstoupil muž. Nebylo mu moc

  vidět do tváře, protože sám byl zabale-

  nej do dlouhýho kabátu a kolem krku ho

  jako anakonda omotávala šála. Nejdřív to

  vypadalo, že kolem nich projde, to by ale

  Daniela nesměla bejt Daniela…

  „Ahoj, fešáku, nechceš se trochu zahřát?“

  Muž se zastavil, to bylo dobrý znamení.

  Podíval se na Danielu a chvíli na ní pohle-

  dem setrval, jako by ji hodnotil, a pak

  sklouzl na Miu. Tvářila se otráveně. Bylo

  jí blbě a věděla, že za chvíli jí bude ještě

  hůř. O moc hůř. Nejradši by ho poslala do

  prdele, ale to by nebylo chytrý.

  „Co dvě tak krásný holky dělaj venku za

  tak studený noci?“ Měl docela hlubokej,

  znělej hlas.

  Holky se setkaly pohledy a Daniela na

  ni mrkla.

  „Co asi, vyhlížíme Ježíška, vole,“ řek-

  la Mia a vysloužila si dloubnutí loktem.

  Nechtěla to říct tak hlasitě, ale slova byla

  venku, její drzej hlas se rozběhl prázdnou

  ulicí a odrazil se od

  namrzlejch kočičích

  hlav.

  „Tak to jste se dočka-

  li,“ řekl klidně chlap.

  „Ty seš Ježíšek, jo?“

  ožila Daniela. „Nevy-

  padáš na něj.“

  „Proč?“

  „No nevim. To je mimino, ne?“

  Už když to řekla, bylo jasný, jak pitomě

  to zní.

  „Věříte na anděly?“

  „Vo co ti de?“ zeptala Daniela a Mia se

  v duchu ušklíbla nad zklamáním v jejím

  hlase. A tak to vypadalo ještě před chvil-

  kou dobře… Nicméně ta jeho otázka byla

  tak ujetá, že k němu zvedla oči i Mia a řek-

  la: „Uvěřim, pokud zaplatí…“

  Prohlížel si ji. Mladou drobnou hol-

  ku s černejma vlasama padajícíma do

  očí. Možná to někdy dřív bylo mikádo,

  dneska jen přerostlá divoká hříva. Drzý

  oči se zornicema jak pětikoruny, obo-

  čí zvýrazněný černou linkou. Bledej

  obličej s vytetovanou lebkou, co při-

  pomínala motýla, pod levým okem.

  Promodralý rty, chvějící se zimou,

  amezi nima cigáro, který ji snad mělo

  zahřát nebo možná udělat trochu

  dospělejší. Byla zmrzlá jak rampouch.

  Díval se na ni dlouho.

  „Jak se jmenuješ?“

  „Jsem Mia.“

  „Fakt? Doopravdy?“

  „No a co? Máš s tim nějakej problém?“

  „Vůbec. Ahoj Mio.“

  „Ahoj,“ zašklebila se. „Co to bude?

  Nepřišli jsme si povídat, že ne?“

  „Kolik ti je?“

  „Proč se ptáš?“

  „Protože vypadáš hodně mladě.“

  „Tak jsem asi mladá…,“ odsekla.

  „Ale nemusíš se bát, osmnáct mi

  už bylo.“

  „Fakt? Ale doklad mi asi neuká-

  žeš, co?“

  „Jsi ujetej?“ Mia stiskla rty. „Vodprejskni.“

  Daniela se snažila zachránit situaci. „No

  jo, mladá je trochu voráchlá, ale je to boží

  holka. Anebo jestli máš radši blondýnky,

  tak…“ Její hlas se vytratil, protože chlápek

  ji vůbec nevzal na vědomí. Dál se díval na

  Miu.

  „Líbí se mi mladý holky. Proto jsem se

  ptal,“ řekl.

  „Tak to je skvělý, že se to tak pěkně

  vysvětlilo,“ odtušila Mia a potáhla dlouze

  z cigára. Přestože jí byla zima, na čele se jí

  perlil pot. Absťák přicházel.

  „Řekneš mi svoje jméno?“ ozval se

  chlap.

  „Mia. Už jsem ti ho řikala.“

  „Myslel jsem opravdový jméno… za

  příplatek?“ Ten chlap byl neodbytnej.

  OSTRÁ JAKO BŘITVA

  Pavel Renčín

  Foto: Fotolia a archiv autora

• Strana 41

  www.drmax.cz 41

  |

  POVÍDKA

  |

  „Za příplatek? Klidně. Jsem Romana,“

  usadila ho a nabídla mu ruku. Zatímco ji

  lehce stiskl (ta jeho byla teplá a suchá,

  její ledová vlhká ryba), „nebo Tamara,

  nebo Vendy, nebo Saskie vole Burešová.

  Spokojenej?“

  Pohlédla po očku k černému mercede-

  su a doufala, že Marco ji neslyšel. Za tohle

  by dostala bezpochyby přes hubu, kdyby

  se teď chlap sebral a odešel. Rty měla

  zimou skoro fialový a už toho všeho taky

  měla plný zuby.

  „Hele, mohla bych si s tebou povídat

  celou noc, ale… Ne, vlastně nemohla.

  Musím makat, chápeš? Takže jestli…“

  Přerušil ji: „Ok, co děláš?“

  „Óčko jen s-, klasiku, áčko…“

  „Můžu se ještě na něco zeptat?“

  Ty vole, ječela uvnitř, zase jeden poví-

  davej. Mlčela. Do očí jí dopadlo světlo

  lampy. Cítila, jak jí po zádech stejká stu-

  denej pot. Žaludek se bouřil.

  „Jsi na Háčku?“

  „Vodprejskni,“ zasyčela a chtěla už

  zamávat na pasáka, že potřebujou

  asistenci.

  „Seš snad policajt?! Co se do ní sereš?“

  zastala se jí Daniela, kterou už taky začí-

  nal štvát. Možná i proto, že měl oči jen

  pro Miu. „Nech ji na pokoji!“

  Vytáhl ruku z kapsy a svíral v ní vějíř

  bankovek. „Nejsem policajt, už se na nic

  neptám. Měl bych teda zájem. Můžeme

  ke mně?“

  ***

  Nebydlel daleko. V jednom z těch sta-

  rejch příšerně drahejch činžáků kousek

  od Národní třídy. Bylo jasný, že tam musel

  bejt v pronájmu, tyhle byty stojej desítky

  milionů. Mia ještě nikdy nebyla v tako-

  vym domě. Lakovaný černý zábradlí bylo

  zdobený zlacenejma doplňkama, který

  studily do dlaně, mramorový schody bez

  bordelu, stěny čistý bez jediný šmouhy.

  Jeli výtahem a ona se skoro divila, že

  v něm nestojí nějakej lokaj. Napadaly ji

  otázky, ale nechtěla si povídat. To místo

  ji znervózňovalo. Nikde ani živáčka, chlá-

  pek mlčel, ani se na ni nepodíval. Vlála za

  nim jak arabská žena.

  Ve třetím patře vystoupili a zamířili

  k jednomu z bytů. Neměl na sobě žád-

  nou jmenovku, chlap beze slova odemkl

  a vpustil ji dovnitř. Dýchlo na ni teplo,

  celá se úplně rozplynula tím teplem.

  Byla to první dobrá věc dneska. Skoro

  mu odpustila ty kecy. Za teplo a za to, jak

  to tam příjemně vonělo. Ona sama stála

  vpředsíni a připadala si jako zmoklý kuře

  se slepeným peřím a tenoučkýma nožič-

  kama, který se jí třásly…

  Přešli do obýváku, kterej byl dvakrát

  větší než byt, ve kterym s holkama byd-

  lely čtyři.

  „Fíhá,“ uniklo jí, aniž chtěla.

  Nic na to neřekl. Přistoupil k ní a ona

  nevěděla proč. Pochopila to až ve chvíli,

  kdy jí pomohl z kabátu. Třásla s ní tako-

  vá zima, že by si ho nejradši nechala, ale

  ukázalo se, že takhle k ní teplo může líp.

  „Dej si sprchu,“ poručil.

  Chtěla protestovat. Chtěla mu nabíd-

  nout, jestli nechce jít s ní, protože jí to tak

  přišlo bezpečnější, ale představa horký

  koupele ji nakonec zlákala.

  „Tak jo,“ řekla. A nechala se zavést do

  bílym mramorem a zlatem obložený kou-

  pelny. Přišlo by jí to nevkusný, kdyby to

  byly imitace. Ale takhle se jí z toho uděla-

  lo ještě hůř, protože to bylo krásný, aona

  si o to víc uvědomila, jak strašně bídně

  žije a jak strašně nespravedlivý je, že

  nějakej píčus, co podvádí svoji manželku

  s děvkou, si žije takhle. Chlap se odklidil.

  Shodila ze sebe pár svršků, který za ní

  na růžovejch dlaždicích zůstávaly jako

  stopy ve vánici. Absťák ji už tak rozklepal,

  že při svlíkání silonek nedokázala stát na

  jedný noze. V duchu nadávala a kousala

  si ret, až se jí po chvilce podařilo překo-

  nat třas a konečně se vnořila do proskle-

  nýho sprchovýho koutu. Pustila na sebe

  příval horký vody, kterej ji málem opařil.

  Alespoň jí to tak v první chvíli připadalo.

  Nedokázala ale přestat a místnost se brzo

  koupala v páře. Tohle byla lahoda. Teprve

  teď si uvědomila, jak strašně prokřeh-

  lá byla, protože promrzlý nohy a ruce

  ji intenzivně bolely. Znovu se jí zhoupl

  žaludek… Jak dlouho tu můžu zůstat,

  aby to nebylo blbý? Přemýšlela. Tak dlou-

  ho, dokud se jí bude chtít. Čas ve sprše

  mu účtovat nebude, a pokud mu to bude

  připadat dlouhý, může přece přijít.

  Zkontrolovala, že má pořád na dosah

  mobil. Marco, její bezpečnostní pojist-

  ka, čekal venku. Stejně si ale nedoved-

  la představit, co by asi tak dělal, kdyby

  se něco podělalo. Copak ale měla na

  výběr?

  „Mio?“ ozvalo se za dveřmi.

  „Jó?“ překřičela sprchu.

  „Je všechno v pořádku?“

  „Jasně.“ Nestarej se.

  „Tak jo, pořádně se prohřej,“ řekl hlas.

  Když konečně vylezla ven, zabalila se

  do nadýchanýho froté ručníku, kterej

  našla ležet na stolku u vany, podívala se

  na sebe do zrcadla. Kruhy pod očima.

  Bok rozdrbanej od herákový kopřiv-

  ky radši překryla. Sklouzla pohledem

  po dvou umyvadlech, na kterejch byly

  vedle sebe vyrovnaný dva sety kartáč-

  ků, dvě zubní pasty. A takový to kula-

  tý mýdlo na holení a vedle něj štětka.

  Pleťovej krém ale nikde nezahlídla, tak

  to vzdala.

  Uviděla ho sedět na stoličce u baru,

  kterej trčel jako vysunutej prst z kuchy-

  ně namířenej do obýváku. Chlápek měl

  před sebou láhev nějaký whisky, kte-

  rou teď míchal ve skleničce a zkoumal

  ji pohledem, stejně jako předtím Miu.

  „Dáš si?“

  „Jo,“ řekla. „Co to je?“

  „Lagavulin.“

  „Co to je?“ zopakovala.

  „Whiska,“ usmál se.

  „Mám ráda Tulamorku.“

  „Zkus tohle…“ Nalil jí panáka do podiv-

  ný zvonkový skleničky a podal jí ho.

  Už se chtěla napít, když ucítila intenziv-

  ní zápach, který jí ze všeho nejvíc připo-

  mněl Savo. Zarazila se, obličej se jí nakrčil

  hnusem, tohle že má vypít?! A najednou

  ucítila, jak potlačovaná žaludeční nevol-

  nost převládla, a zvratky jí vylítly až do

  krku. A Mia vylítla zpátky do koupelny,

  kde strávila dalších deset minut ve snaze

  uklidnit bouřící se žaludek.

  Ty vole, teď mě vyhodí! letělo jí hlavou.

  Svym způsobem jí to bylo u prdele, ale

  něco hluboko uvnitř se strašně stydělo.

  Feťačka s absťákem. Nic víc sexy na týhle

  planetě neexistuje.

  „Promiň,“ omluvila se, když se konečně

  dala dohromady.

  Díval se na ni hlubokýma očima se

  zvláštní naléhavostí, ale nedokázala pře-

  číst jeho výraz. Měl skráně prokvetlý šedi-

  nama, vypadal unaveně. Zneklidňoval

  ji. „Jsi skoro ještě dítě,“ řekl a zas z toho

  nebylo úplně jasný, jestli je to dobře,

  nebo špatně.

  Tady už tak drsná nebyla. „Venku jsi

  řikal, že se ti to líbí…“

• Strana 42

  42 www.drmax.cz

  |

  POVÍDKA

  |

  Foto: Adobe stock a archiv autora

  Inzerce ▼

  „Jo, líbí. Jsi vlastně krásná, pod tím vším…“

  Chtěla se urazit, ale on jí už nevěnoval

  pozornost.

  „Jdu si dát sprchu. Ložnice je támhle,“ ukázal

  na jedny z dveří. „Udělej si pohodlí.“

  „Prachy předem,“ vylítlo z ní dřív, než si uvě-

  domila, že to šlo říct i jinym tónem.

  „No jo, jasně. Tak kolik…“

  „To záleží na tobě, kolik chceš času? Půl hodi-

  ny. Hodinu? Nějaký příplatkový služby?“

  „Já nevim…,“ váhal. „Můžu ti to říct, až vylezu

  z vany? Potřebuju si to rozmyslet.“

  „Ok, ale prachy předem,“ držela se železnýho

  pravidla, který do ní už dva měsíce hustil Marco.

  „Tak jo,“ řekl a odešel do sprchy.

  Nechal tam ležet přes křeslo přehozenej svůj

  kabát. Chvíli nad tim uvažovala. Byt za ní neza-

  mykal, nebo jo? A ty domovní dveře v příze-

  mí, ty byly zamčený zevnitř? Kdyby teď kabát

  popadla a zdrhla, tak by měla prachy a ani by

  snim nemusela spát. O to dřív by si mohla šleh-

  nout. Znělo to lákavě. Už po něm natahovala

  ruku. Ten balíček bankovek, kterej jí předtím

  ukázal, by jí vystačil klidně na několik tejdnů.

  Možná i na jeden nebo dva měsíce, kdy by

  nemusela šlapat a měla by zajištěný to, co tak

  potřebuje.

  Hrála si s tou myšlenkou. Třeba by ji pak život

  tolik nestresoval a konečně by mohla začít

  odvykat. Bezděky prsty klouzala po kabátu,

  až dorazila k náprsní kapse. Sprcha v koupel-

  ně utichla. Ozvalo se vrznutí mokrejch cho-

  didel na dlaždičkách. Pustila kabát, skoro od

  něj odskočila. Lidi, který maj takovýhle prachy

  abydlej ve stometrovym bejváku na Národní,

  nechceš nasrat, uvědomila si. Takový lidi si tě

  umí najít. A Mia věděla, jaký to je, když člověk

  před něčím utíká. Měla už vlastních problémů

  dost.

  Přesunula se do ložnice… Mile ji překvapila.

  Byl to jednoduchej pokoj v šedý a bílý, se širo-

  kou postelí a stěnou pokrytou zrcadlovejma

  skříněma. Mia přičichla k povlečení. Vonělo,

  nejspíš bylo úplně čistý. Možná ho vyměnil,

  zatímco se sprchovala. Uvědomila si, že za tu

  dobu by si nejspíš stihl i zdřímnout.

  Ozvaly se za ní kroky. „Kolik by stála celá

  noc?“

  „Na to nemáš,“ řekla, ale věděla, že on na to

  má.

  „Zkus to…“ řekl. Kolem pasu měl uvázanej

  ručník, z jeho těla slabě stoupala pára.

  Vypálila částku, která byla asi pětinásobkem

  toho, co si zatim vydělala nejvíc.

  „Nejsi zrovna laciná,“ řekl.

  Jen se na něj drze dívala. „To teda nejsem.“

  „Tak jo,“ řekl, „ale uděláme to takhle. Půlku

  teď, druhou až ráno. Nerad bych, abys mi

  utekla.“

  „Ale žádný podrazy,“ řekla a natáhla ruku.

  Hlavou jí letělo, že i kdyby zdrhla, dostane

  pořád mnohem víc, než v kolik doufala. „Jen

  moment...“ Naťukala Marcovi zprávu do mobi-

  lu. Nemohla v tu chvíli zadržet škodolibej výraz.

  Jen si tu noc v autě hezky užij, hajzle. Doufám,

  že tam zmrzneš.

  Zaklapla mobil, odložila ho na noční sto-

  lek. Vzala si od muže bankovky a schovala je

  do peněženky. Pak se začala svlékat. Pomalu.

  Chtěla, aby to vypadalo draze. Aby vypadala

  dospěle, svůdně, rafinovaně a žensky, ale cítila,

  že se zase rozklepává zimou. A že si její tělo už

  strašně potřebuje šlehnout. Ať to má rychle za

  sebou…

  „Je ti tak patnáct, co?“ zaskočil ji.

  Nedokázala vůbec odpovědět. Připadala si

  náhle obnažená, svlíknutá ze svýho převleku.

  „Myslel jsem si to. Tak si vlez do postele.

  Dělej.“

  Evidentně byl zvyklej lidem říkat, co maj dělat.

  Něco na tom hlasu jí docela dostávalo, apřitom

  by mohl bejt její taťka. Píchlo ji u srdce. Byla tak

  vyvedená z míry, že jela na automat – roztáhla se

  na posteli jen v prádle a opřela se olokty. Na kraji

  peřiny ležel připravený kondom.

  „Dobrou noc,“ řekl a zavřel za sebou dveře.

  Jak do prdele poznal, kolik mi je?! zaječela

  vduchu. Líbilo se jí to pořád míň. Chvíli sedě-

  la na posteli, která ji vábila. Všechno v ní se

  ale bouřilo. Rázně vstala a našla ho v obýváku.

  Postával u okna a díval se ven.

  „O co tady jde?!“ udeřila mnohem sebevě-

  doměji, než se teď cítila. „To se ti nelíbim? Nebo

  jsem na tebe moc mladá? Bojíš se, že jsem

  feťačka? Že bys ode mě něco chytil?“ Popadla

  ho za ruku, aby ji vzal na vědomí. „Hele, jsem

  zdravá!“

  „Koupil jsem si tvoji noc, dneska mi patříš, je

  to tak?“ upřel na ni divný šedý oči. „A já si přeju,

  abys ji strávila takhle. V klidu, teple. Ne na uli-

  ci, ale v normální posteli. Je mi jedno, co o tom

  zítra navykládáš tomu pitomci, co sedí venku.“

  „Co si o sobě myslíš?!“ zakřičela mu do tváře.

  Brečela, po tvářích se jí koulely velký slzy. „Že si

  můžeš takhle přijít a tvářit se jako…“

  „Věříš na anděly?“ zeptal se jí dnes už

  podruhé.

  Stáli u okna a dívali se jeden na druhýho. Mie

  se potily ruce a z očí jí nezadržitelně tekly roz-

  mazaný, černý slzy. A v tu chvíli si vzpomněla na

  to mejdlo a štětku v koupelně, k holení chyběla

  už jen… ■

  Patří mezi významné

  představitele žánru

  městské fantasy, ale

  poslední dobou se stále

  častěji věnuje hororu

  či thrilleru. Pokud

  nepíše, řídí marketingové

  oddělení velké mediální

  společnosti nebo jezdí po

  lesích na trailovém kole.

  Mezi jeho nejznámější

  knihy patří Vězněná, Klub

  vrahů nebo Labyrint.

  PAVEL RENČÍN

• Strana 43

  www.drmax.cz 43

  režie a scénář: Jiří Havelka, producent: Marek Jeníček, výkonný producent: Roman Kašparovský

  a Martina Stránská, kameraman: Martin Žiaran, architekt: Anežka Straková,

  kostýmní výtvarník:

  Andrea Králová, umělecký maskér: Ivana Němcová,

  zvuk:

  Marek Hart a Pavel Bělohlávek, střih: Ota Šenovský

  v kinech od 21. listopadu

  Komedie pro ty, kdo to nezažili.

  Drama pro ty, kdo tím žijí.

  vlastnici_inzerce_210x297_01.indd 1 15.10.19 11:05

• Strana 44

  44 www.drmax.cz

  |

  SVĚT HVĚZD

  |

  44 www.drmax.cz

  ZNOVU a jinak

  Vánoce jsou předzvěstí konce roku, kdy něco starého necháme za sebou a něco nového začne.

  A tak jsme si řekli, že vám představíme slavné osobnosti, které se rozhodly skončit s oborem,

  který je proslavil, a pustit se do něčeho zcela nového.

  44 www.drmax.cz

  Text: David Laňka, foto: archiv redakce

  CAMERON DIAZ

  Do psaní knih se pustila také známá

  herečka romantických komedií.

  „Když mi bylo čtyřicet, musela

  jsem si položit otázku, jestli ještě

  dalších dvacet let budu hrát ty

  stejné postavy, které mi režiséři

  pořád nabízejí, a začnu v nich být

  směšná, nebo na to půjdu jinak.

  Aprotože dobrých ženských drama-

  tických rolí je málo a většinou je dosta-

  nou Kate Winslet nebo Meryl Streep, rozhodla jsem se změnit

  obor. Péče o tělo mě vždycky zajímala, a tak dnes svými knihami

  holkám radím, jak o sebe dbát, aby vypadaly dobře abyly fit.“

  Cameron tak napsala už dvě knihy a obě se staly bestsellery.

  ROBERT REDFORD

  Když slavný hezoun loni oznámil, že končí s herectvím, skončila jed-

  na etapa starého Hollywoodu. Ale zase tak veliké překvapení to ne-

  bylo. Redford měl vždy i jiné zájmy než hraní. Režíruje (a to prý bude

  i nadále), zajímá se o ekologii a prosazuje v Utahu ekologické farma-

  ření, organizuje slavný filmový festival Sundance a maluje. Ostatně

  kdysi malbu studoval v Paříži a jeho akvarely jsou velmi ceněné. No

  aprávě v malování teď chce dohnat, co kvůli hraní zameškal.

  GENE HACKMAN

  Legendární představitel tvrďá-

  ků z filmů, jako byla Fran-

  couzská spojka, Nesmiřitelní

  nebo Hořící Mississippi, se

  vroce 2014 rozhodl ukončit

  svou – 2 Oscary a 4Zlatými

  glóby lemovanou – herec-

  kou kariéru a k překvapení

  všech začal psát romány, pře-

  vážně kriminální a špionážní. Ty

  mají veliký úspěch, především v USA, a za těch patnáct let jich

  Hackman napsal už šest a on sám k tomu říká: „Psát jsem chtěl

  už dávno. Ale při natáčení na to nebyl čas. A když mi bylo pěta-

  sedmdesát, řekl jsem si: Na co ještě budeš čekat?!“

  SEAN CONNERY

  Stejně jako Gene Hackman, tak si

  i představitel prvního Jamese Bon-

  da ve svých 75 letech řekl, že už má

  toho všeho chaosu při natáčení fil-

  mů dost a bude se věnovat tomu, co

  ho baví nejvíc – podporovat aktivity

  propagující jeho rodné Skotsko ve

  světě. A to jak svým jménem, tak

  svými finančními prostředky. K he-

  rectví se nechal zlákat už jen jed-

  nou, když namluvil jednu z postav

  v animovaném filmu Sir Billi. V po-

  sledních letech žije v ústraní a prý

  bojuje s Alzheimerovou chorobou.

  BRIGITTE BARDOT

  V roce 1973 a v pouhých 39 letech se jedna z filmových ikon rozhodla praštit

  sherectvím. „Nechci, aby se lidé dívali na film a říkali si: Teda, ta už není, co bývala!

  Ať si mě raději pamatují mladou a hezkou,“ prohlásila tehdy Brigitte Bardot. „Měla

  jsem našetřeno, měla jsem pozornost médií, a tak jsem se rozhodla to využít ve

  prospěch někoho, kdo si sám nepomůže.“ Atak se Bardot stala bojovnicí proti

  týrání zvířat. Jednou z prvních. Vysloužila si za to svého času nemálo posměchu,

  ale ona svůj boj nikdy nevzdala, ať si kdo chce myslí, co chce.

• Strana 45

  |

  SVĚT HVĚZD

  |

  www.drmax.cz 45

  BRAD PITT

  No a o ústupu ze scény nedávno promluvil také tenhle hol-

  lywoodský krasavec. Prý své kariéře dává maximálně pět let

  a pak to zabalí, protože už ho dnešní produkce nebaví. Jestli

  se tak stane, tak určitě zapláčou miliony filmových fanynek

  a fanoušků. Protože faktem je, že Brad je nejen hezký, ale

  především skvělý herec. „Dám si pár let oraz a pak se možná

  vrátím k produkování. Baví mě hledat zajímavé látky, dávat

  příležitost mladým tvůrcům a sledovat, jak to vzniká. Občas

  se to podaří, občas ne, ale to je právě to, co mě baví – že je-

  den nikdy neví.“

  QUENTIN TARANTINO

  V případě slavného filmového režiséra zatím ještě není jisto,

  jestli svá slova, že desátý film bude jeho posledním, dodrží, ale

  s ohledem na to, že o tom mluví už deset let, se dá očekávat,

  že ano. Podle Tarantina se totiž filmový průmysl změnil nato-

  lik, že už dávno nejde o vyprávění příběhů, ale o to, mít co nej-

  více vybuchujících aut a triků. A právě proto ho prý láká buď

  divadlo, nebo televize, které ještě nabízejí možnost soustředit

  se na postavy a na děj. Co bude jeho „posledním“ filmem, se

  neví. Chvíli koketoval s producenty Star Treku, že by nový díl

  natočil, ale z toho sešlo. Stejně jako z jeho námluv sproducen-

  ty Jamese Bonda.

  NOVĚ! Pro Vás v lékarnách Dr. MAX!

  NOVINKA

  ...pro celou rodinu

  www.inhalator.cz

  Trápí Vás

  rýma, kašel, nachlazení?

  ŘEŠENÍ PRO KAŽDÉHO PACIENTA

  INHAláTOR

  Omron

  C101 Essential

  $ cílená léčba

  $ snadné použití a čištění

  $ pro aplikaci veškerých lékových forem včetně Vincentky

  $ 3 roky záruka na přístroj

  Prokazatelný léčebný účinek u těchto respiračních onemocnění:

  Akutní i chronická onemocnění dolních a horních dýchacích cest, jako jsou např. kašel, rýma, záněty průdušek, záněty plic,

  záněty nosních a čelistních dutin, záněty hrtanu (laryngitida),

  astma, CHOPN a další. Doplňkové příslušenství k dokoupení

  „Nosní sprcha NEB-6014“ pro úlevu ucpaného nosu, běžných nachlazeních, alergické rýmě nebo sinusitidě.

  EXKLUZIVNĚ

  Dr.Max

  Inzerce

• Strana 46

  46 www.drmax.cz

  |

  FEJETON

  |

  Inzerce 2× ▼

  Foto: Profimedia

  T

  isíckrát jsem už na tuhle

  otázku narazila a obávám

  se, že i tisíckrát jsem slyšela

  odpověď. Kdo se ve vzta-

  zích chová hnusněji – žena, nebo muž?

  Kdo?!

  Darině je padesát sedm a před pěti lety ji

  opustil manžel. Klasicky se dal dohroma-

  dy s mladou ženou, která byla ve firmě na

  studijní praxi.

  Darina nám řekla: „Ať si má tu holku,

  co se mnou?! Jsem protivná bába, kterou

  baví víc seriály než on! Jsem obtloustlá

  a nechci po něm erotiku, ale aby opravil

  kotel a nasekal dřevo.“

  „Jsi krásná, vtipná a veselá!“ vola-

  ly jsme – my kamarádky. A Darina se

  zasmála: „Jo! Ale jen s váma! Když máme

  dámskou jízdu, tak se namaluju, voháknu

  a jsem šťastná, že nejsem doma!“

  „Ale on je přece hnusák, když tě

  opustil!“ řekly jsme – my kamarádky –

  chabě.

  „Ne! Já jsem hnusná, protože jen

  zpohodlnosti jsem už dlouho předstíra-

  la, že ho mám docela ráda, a ve skuteč-

  nosti mi na něm vlastně nezáleží.“

  „Já jsem taky hnusná!“ řekla ponuře

  Irena. „Nabrnkla jsem si na fakultě asis-

  tenta. Je o patnáct let mladší než já!“

  „No ale...,“ my kamarádky (tentokrát

  vuskupení Darina a já) jsme znejistěly.

  „Ale tvůj muž si taky třeba někoho

  nabrnkl...“

  „Já jsem si někoho nabrnkla dřív,“ řekla

  Irena.

  „A ty a Pája?“ zeptala se mě Irena.

  Nezaváhala jsem ani na okamžik. „Jááá

  jsem byla hnusnější! Jááá jsem si mysle-

  la, že jsem nejdůležitější člověk na světě!

  Jááá jsem poučovala a tvrdila, že mi jde

  oněj, a přitom mi šlo jen o mě. Jááá jsem

  nejen byla hnusnější, já jsem hnusnější

  pořád, protože pořád dýchám, zatímco

  Pája je mrtvej!“

  Mé kamarádky mlčely. Naše sebe-

  mrskačství nás úplně vyčerpalo.

  A právě v tu chvíli k nám přiběhla Lucie.

  „Jsem tak zoufalá!“ ječela. „Představte si,

  že mi slíbil, že mě vezme do Thajska, ane-

  chal mě jet až na letiště, a když jsem tam

  na něj čekala, tak mi zavolal, že jeho žena

  na všechno přišla a že se nikam nejede!“

  „To je ale hnusák!“ zvolaly jsme ulehče-

  ně. „Je mnohem hnusnější než ty!“ doda-

  la Darina.

  Lucie nevěděla, o co jde. „No... jasně, že

  je hnusnější, má nakřivo nos a je plešatej,

  hele, já vám připadám hnusná?!“

  „Ne, ne! My jen myslely, že ON je důka-

  zem, že muži jsou hnusnější než ženy,

  protože ON dal přednost manželce...“

  Lucie se zamyslela. „No... ale já jsem

  přece taky vdaná... A chtěla jsem, aby mi

  to Thajsko komplet zaplatil, protože můj

  muž na to nemá...“

  „A co jako?!“ nechápaly jsme – my

  kamarádky.

  „No, že jsem nejen hnusná nevěrnice,

  ale navrch ještě hnusná zlatokopka!“

  A na to jsme – my kamarádky – neměly

  co říct. A tak jsme šly do baru a tam jsme

  vypily čtyři lahve prosecca, a když nám

  alkohol stoupl do našich sebekritických

  hlav, tak jsme úplně zapomněly, jak jsme

  hnusné, a nadávaly jsme na muže.

  Co z toho vyplývá?

  Tahle vážná rada: Nikdy nezapomeň,

  že stejně hnusně, jak se chováš ty, se

  může chovat i ten druhý! Tak nám do

  nového roku přeju: chovejme se v něm

  hezky. K sobě i druhým.

  Vaše H. P.

  Kdo je hnusnejší?

• Strana 47

  www.drmax.cz 47

  10_2019_Voltaren_Xmas_Max_magazin_A4_CZ_FINAL.indd 110_2019_Voltaren_Xmas_Max_magazin_A4_CZ_FINAL.indd 1 31.10.19 12:2531.10.19 12:25

• Strana 48

  48 www.drmax.cz

  FILM DRZ�ITELE OSCARA

  ®

  TOMA HOOPERA

  , REZ�ISÉRA

  KRÁLOVY R�EC�I

  A

  BÍDNÍKU

  °

  PODLE MUZIKÁLU LEGENDÁRNÍHO

  ANDREWA LLLOYDA WEBERA

  JAMES

  CORDEN

  JUDI

  DENCH

  JASON

  DERULO

  IDRIS

  ELBA

  V KINECH OD 9. LEDNA

  REZ�IE

  TOM HOOPER

  JENNIFER

  HUDSON

  IAN

  MCKELLEN

  TAYLOR

  SWIFT

  REBEL

  WILSON

  FRANCESCA

  HAYWARD

  cats_inzerce_210x297_01.indd 1cats_inzerce_210x297_01.indd 1 18.11.19 14:5318.11.19 14:53