Strana 12
12 www.drmax.cz
Ř
íkáte, že píšete, jen když musíte, když kni-
ha musí ven. Potřebovala naléhavě „ven“
i ta poslední?
Já jsem si řekl, že budu při psaní stejnej
jako v životě. A v něm si nevytvářím žádné představy.
Nepředstavuji si třeba, kdo za mnou přijde na rozhovor
ani jaký náš rozhovor bude, přijímám ho, jaký je. Prostě si
teď povídáme – a uvidíme. I současnou situaci s covidem
přijímám, jaká je. Mám nosit roušku, budu nosit rouš-
ku. Rozhodl jsem se, že při psaní nebudu dotvářet pointy
a napíšu jenom, co přinese život. A když jsem si to řekl, náh-
le se začaly dít zvláštní věci mezi nebem a zemí. Začal jsem
potkávat lidi, co mi vyprávěli neuvěřitelné příběhy, a kníž-
ka se tak vlastně poskládala sama.
Takže to bylo jiné?
Neměl jsem žádné pnutí. Dlouhou dobu mi nešlo psát. Jen
jsem seděl u psacího stolu, díval jsem se z okna na pomalu
plující mraky a to bylo celé. A pak jsem psal bez vnitřního
přetlaku. Jediný pocit, který ve mně zůstával a zůstává,
je vděčnost.
Tím, jak vám nešlo psát, jste mi připomněl světovou
tenisovou jedničku Novaka Djokoviće. Byl svého
času pod vlivem gurua Pepeho Imaze a tak pilně se
učil vnitřnímu klidu a lásce, že na rok či dva přestal
vyhrávat, protože si asi úplně vymazal ego. A vy,
když jste uvěřil v Boha, nemohl jste zase psát.
Když cítíte velký mír, tak je to těžké. Psát nebo hrát tenis.
Ale ve hře svého života jsem dostal do vínku psaní. Nic jiné-
ho neumím. Takže jsem si říkal, že bych měl poprosit, aby
mi to zase psalo. I když se mi nechce nebo nechápu důvod,
proč psát. Ale jsem tu proto, abych psal. Kniha o tichu
je jiná, ale pořád se v ní poznávám. Jsem s ní spokojený
a upřímně zvědavý, jaké vzbudí reakce.
Někteří umělci, například hudebníci, říkají, že
nejsou tak úplně autoři svých děl, že se jim spíše daří
spojit se s něčím, co je přesahuje. Jak to cítíte vy?
Hodně podobně. Někdy jsem překvapený z toho, co jsem
napsal. Někdy ta slova dokonce obdivuji, i když to může
znít zvláštně. Někdy mě můj vlastní text dojme nebo roze-
směje. To se ale nestává, když se úporně snažím za kaž-
Když zmizí
strach ze smrti,
ZMIZÍ STRACH
ZE ŽIVOTA
Podstoupil tajné šamanské rituály, uběhl
maraton, vyléčil se z alkoholismu, zplodil
tři děti, usmířil se se svými milovanými
a nakonec se setkal s Bohem. A během celé
té doby psal knihy. Je z nich cítit syrovost
života i těžko popsatelná tajemná atmosféra.
Spisovatel Josef Formánek na podzim vydal
svou zatím poslední – Knihu o tichu.
TEXT: OLGA PROCHÁZKOVÁ
rozhovor