Strana 13
www.drmax.cz 13
dou cenu vymyslet třeba nějaký krkolomný dramatický
oblouk. Proto se snažím psát jednoduše.
Po té osudné noci, kdy jste uvěřil v Boha, jste se začal
chovat jinak a hodně mluvíte o pokoře a laskavosti.
O pokoře teď mluví leckdo, vy jste v tom ale na rozdíl
od jiných autentický. Příjemný klid a laskavost z vás
přímo sálají. Jak se vám to povedlo?
Nevím. To se prostě stane. Jako se strachem ze smrti. Od
mládí jsem trpěl strachem ze smrti. Jako kluk jsem byl
na prázdninách u babičky, lítali jsme s kluky po louce, byl
jsem šťastný a najednou mi došlo: Stejně umřeš, nic nemá
cenu. Od té doby jsem podobné situace zažíval souběžně
při velkých stavech vnitřního štěstí a trápily mě. A teď
ten strach ze smrti zmizel. Nezkoumám to. Nevím, proč
mi připadá přirozené být pokorný a laskavý. Nespekuluju
o tom… My totiž ve skutečnosti nic nevíme. Jenom si něco
myslíme.
Máte v sobě ještě něco z šamana, jímž jste se na ost-
rově Siberut málem stal?
Myslím si, že po osudné noci, kdy jsem se stal hluboce věří-
cím člověkem, jsem zůstal jenom holý já, a všechny příbě-
hy, které jsem zažil, včetně událostí v pralese, kdy jsem se
mohl stát šamanem, vnímám jako důležitou kulisu svého
života. Naše role, kostýmy a artefakty, které pro ně vyu-
žíváme, jsou asi tak podstatné jako kostýmy na maškarní.
Šamanismus ve mně nezůstal, jen víra ve Stvořitele.
Ve vašich příbězích je ale cítit něco velmi silného.
Třeba kniha Umřel jsem v sobotu je skoro mystická.
Cítíte se jako šaman slova?
Uvědomuji si, že slova mají sílu vzbudit emoce, ale nedo-
kážu rozklíčovat na prvočinitele proč. Se šamanismem to
nemá nic společného. Šamanismus byl v určité etapě mého
života pro mě ale nesmírně důležitý, protože mi objevil svět,
o němž jsem si myslel, že existuje jen v pohádkách a snech.
Ukázal mi něco mezi nebem a zemí, magii života. My se
tady v našem časoprostoru, v naší kultuře, snažíme všech-
no naplánovat, popsat a definovat. A když v tom vyrůstáte,
máte pocit, že není místo pro nic dalšího, že celý život se dá
vtěsnat do cenovek a schůzek v diáři. Ještě před pár lety