Strana 23
www.drmax.cz 23
ných vztahů, které v dětství formují osobnost člověka.
Svoji roli v tomto ohledu mohou sehrát i rozličná prožitá
traumata. „Závislostní povaha jedince není sama o sobě
psychickou poruchou. Spíše souvisí s některou z poruch
osobnosti, kterou diagnostikuje klinický psycholog nebo
psychiatr. Emočně ‚slabší‘ může být z mnoha důvodů.
Kromě problematického dětství nebo ‚nelásky‘ ze strany
otce nebo matky hraje svoji roli také genetika,“ doplňuje
psycholožka Hana Alblová.
Zajímalo nás, jak Anna dnes zpětně vnímá vztah
s Mirkem. Byla ochotna o tom vyprávět. „Když si dnes
vzpomenu, co jsem Mirkovi dělala, jak jsem ho dusila,
muselo to být nesnesitelné. Ale já jsem si v tu dobu oprav-
du myslela, že na tom, že chci veškerý čas strávit s ním,
není nic špatného,“ vypráví. „Když jsme se rozešli, zhroutil
se mi svět. Dva roky jsem nebyla schopna začít jiný vztah,
jak jsem byla duševně rozbolavělá. A pak se objevil Dušan.
Byl jako já. Byl tu jenom pro mě. A mně to po nějaké době
začalo vadit a tehdy jsem si uvědomila, jak se asi Mirek
musel cítit. Když jsme se pak náhodou potkali na ulici,
omluvila jsem se mu. On to naštěstí přijal a od té doby se
zase občas vídáme, už jako kamarádi.“
Rozpoznat, že žijete se závislým protějškem, se někdy
dá hned poté, co pomine období prvotní zamilovanosti.
Jsou ale jedinci, kteří své postoje a motivy umějí velmi
dobře skrývat, takže až po letech zjistíte, že se nachází-
te v závislostním vztahu. Snažte se pochopit, že i láska
má své hranice. Opravdová láska existuje bez podmínek.
Navíc vůbec nehraje roli, jestli se jedná o partnera, či
partnerku. „Běžně převládá představa, že více se emočně
závislými stávají ženy. Jsem přesvědčená o tom, že to dnes
už rozhodně neplatí. Dovolila bych si tvrdit, že sice ženy
na první pohled častěji inklinují k partnerské závislosti,
ale muži jsou na tom dost podobně. Oproti ženám jen svou
závislost důkladněji skrývají a nejsou příliš ochotní o tom
mluvit,“ je přesvědčena psycholožka.
PŘIZNÁNÍ JE VELMI TĚŽKÉ
Pro mnohé páry je v mnoha ohledech velmi těžké si tako-
vý závislostní vztah vůbec udržet. Často se jedná o otázku
rozklíčování toho, co ve vztahu vlastně „neklape“. Hodně
záleží na celkové vyzrálosti obou partnerů, na ochotě
něco měnit. Pokud někoho označíte za „závislého“, jeho
reakce mohou být nepřiměřené a vést až k extrémnímu
vyjadřování prožívaných pocitů. Pokud i přes všechno, co
se ve vztahu děje, chcete dát svému protějšku šanci a roz-
hodnete se ve vztahu pokračovat, vyhledejte odbornou
pomoc. Jinak se může stát, že se zacyklíte do stále se
opakujících bludných kruhů, ve kterých můžete uvíznout
na neomezeně dlouhou dobu, jelikož z nich není jednodu-
ché vystoupit.
JAK Z TOHO VEN?
Partnerskou závislost lze „léčit“. Spočívá především v hle-
dání nastavení vlastního „nového“ já, obnově vzájemné
důvěry a spokojenosti ve vztahu. Prvním krokem je vlastní
přiznání neadekvátní závislosti na partnerovi či partner-
ce. „Řešením je individuální terapie, která má spíš dlouho-
dobější charakter, jelikož se klient postupně pod vedením
psychologa učí transformovat své postoje, hodnoty, nízké
či příliš vysoké sebevědomí a podobně,“ radí psycholožka
Alblová. Měřítkem úspěchu léčebného procesu předsta-
vuje aplikace těchto nově osvojených principů do běžného
života. Další variantou řešení je například párová terapie.
Je dobré si uvědomit, že není na místě ani stud či strach.
Je potřeba najít cestu, která pomůže.
TERAPIÍ KE SPOKOJENÉMU VZTAHU
Terapeutická pomoc už pro řadu lidí není tabu, přesto
váhají, zda je vhodné odbornou pomoc vyhledat. Je dobré si
„svého“ terapeuta vybrat. Zjistit, jak pracuje a zda k němu
cítíte důvěru. Pokud ne, máte možnost hledat dál, dokud
si nebudete jisti, že jste našli to, co potřebujete. Rozhodně
není dobré setrvávat s pocitem naprosté svázanosti ve
vztahu, který ve výsledku nevyhovuje nikomu. To větši-
nou vede k rychlému rozchodu, nebo naopak k uvíznutí ve
vztahu, ve kterém není možné se cítit spokojeně. Přímější
cesta je ta, na které se snažíte najít kompromis, společ-
né východisko a mít vyrovnaný, kvalitní vztah. Pokud se
ukáže, že to není možné, bohužel se nedá nic dělat. Můžete
z vlastních zkušeností „čerpat“ v dalším vztahu a už snad-
něji rozpoznávat, co ve vztahu (ne)chcete.
■
JAK SE S VLASTNÍ EMOČNÍ ZÁVISLOSTÍ
VYROVNAT?
• Zbavte se stereotypu.
• Věnujte se sami sobě a svým potřebám.
• Obnovte a udržujte sociální kontakt s přáteli.
• Realizujte vlastní sny a tužby, vzdělávejte se.
• Prosazujte své názory, nenechte se od partnera do ničeho nutit.
• Dopřejte si pauzu. Nemusíte se s partnerem rozcházet,
ale určitý čas o samotě vám prospěje, budete mít prostor
utřídit si vlastní pocity a myšlenky.
• Vyhledejte odbornou psychologickou pomoc.
PRVNÍMI SIGNÁLY VZTAHOVÉ ZÁVISLOSTI
JSOU
• nepřirozená fixace na partnera či partnerku,
• eliminace sociálních kontaktů,
• neschopnost rozhodnout se bez souhlasu druhého,
• chronický strach z rozpadu vztahu,
• nerelevantní ochota přizpůsobit se protějšku.