Strana 34
34 www.drmax.cz
J
eště za normalizace chodila většina obyvatel do
práce na ranní, odpolední či noční směny. Domů
se vraceli ve stejnou hodinu, fabriky vyhlašova-
ly čtrnáctidenní závodní dovolené, takže se celá
města vylidnila ve stejný čas. I rodiny měly silnější vnitř-
ní řád. Například se každý pátek doma uklízelo a každý
víkend se jezdilo na chatu. „Jako dítě jsem to vlastně měla
ráda, protože moje práva a povinnosti byly jasně dané –
i časově: po škole zastlat postele, poklidit, udělat úkoly,
pak naši přišli z práce. V pátek velký úklid a tak dále,“
říká čtyřicetiletá bankovní úřednice Soňa. „Teď já sama
nejsem schopná dát rodině jakýkoliv rytmus. Ani v době,
kdy jsem chodila denně do kanceláře, o pravidelném úkli-
du nemohla být řeč – v pátek jsem unavená, navíc máme
různý program, třeba hned po obědě odjíždíme za prarodi-
či. Své dvě děti jen těžko dokážu vést ke školním povinnos-
tem nebo k úklidu. Jak asi, když sama uklízím nárazově,
když na to mám čas a energii?“ Všechno se pro Soňu ješ-
tě zhoršilo za koronakrize, kdy doma vaří, učí se s dětmi
a pracuje na plný úvazek. „Někdy jsem z toho úplně šílená.
Z hrnce mi kypí polévka, do toho mi zvolní pracovní tele-
fon a děti neustále volají mami, mami!“
POTŘEBUJEME SE RYTMIZOVAT S OSTATNÍMI
Téma rytmu je poměrně složitá věc a dá se nazírat
z mnoha úhlů. Ví se, že různá lidská společenství nezá-
životní styl
KAPKY proti CHAOSU
Práce a volný čas. Aktivita a odpočinek. Sedmidenní cyklus týdne. To
všechno jako by se v posledních letech u západní společnosti vytrácelo.
Co bylo oddělené, splývá, nebo se naopak ještě víc individualizuje. Každý
pulsuje v jiném rytmu. Lavina home office to ještě posílila a mnoho lidí
zažívá ohromný diskomfort a pocit chaosu. Dá se s tím něco dělat?
TEXT: OLGA PROCHÁZKOVÁ
Foto: Adobe Stock