Strana 38
38 www.drmax.cz
Inzerce ▼
padesátka Marie
Foto: archiv autorky
P
ánové potvrdili, co už jsme my ženy za léta spo-
lečného života s druhým pohlavím odpozorova-
ly – pro muže je nesmírně těžké se někomu svě-
řovat. Což je vážně problém. Nahromaděná tíha
života totiž může duši i tělo srazit k zemi.
Zkusila jsem se zamyslet nad tím, kolik času jsem
v životě strávila s kamarádkami vzájemným ventilováním
životních trablů. Musely to být snad tisíce hodin. Říká se,
že trénink dělá mistra. Také se říká, že k tomu, abyste
v nějaké činnosti dosáhli mistrovství, musíte se jí věno-
vat minimálně deset tisíc hodin. Nejen talent, ale i píle je
tím, co odlišuje skvělé hudebníky, sportovce, malíře, spi-
sovatele či řemeslníky od těch, kteří jsou dobří nebo prů-
měrní. Pokud jde o povídání s kamarádkami na téma Já
a můj problém, myslím, že dosahuji mistrovské úrovně.
Rozhodně měřeno počtem hodin a související částkou na
účtu za telefon. Bože, díky za tarif neomezených dat. Jsem
moderní žena, přešla jsem na internet.
Mimochodem, víte, že dobrá kamarádka se pozná podle
toho, že v součtu aktivně mluvíte zhruba stejnou dobu?
Nemám teď na mysli těžké životní okamžiky, kdy se
kámošce hroutí svět. Tehdy je žádoucí umět mlčet. Spíš
jde o běžné „PoPo“ (posedět a popovídat) – kdo vám kde
stoupl na kuří oko a jak nemožná je vaše nová kolegyně.
Trochu se mi zdá, že naše televize přejaly pravidlo „každá
svůj počet minut“ z kamarádských pokeců a učinily
z něj standard pro zpravodajství. Vyváženost
času rozhodně prospívá přátelství. O tom, že
by tenhle přístup zkvalitňo-
val úroveň politické
diskuze, bych si dovo-
lila pochybovat. Ale to
jsme někde jinde.
Zpět ke kamarádské-
mu svěřování. Za posled-
ních sto let jsme zamakaly na rovnosti, ale něco z kouzla
dámských budoárů nám zůstalo – povídání s kámoškami.
Což od nás odkoukávají a odposlouchávají naše dcery a asi
také dosáhnou až na stupeň mistryně. Nejspíš to bude
technicky vypadat jinak, ale ta svěřovačka, slzy, smích, to
tam asi bude pořád. Kluky tomu povídání, svěřování, špi-
tání a klábosení nikdo pořádně neučí. Stejně tak si údajně
více povídáme s holčičkami o jejich pocitech. S kluky moc
ne. No a ty velké holčičky pak vyžadují od svých kluků,
aby s nimi mluvili o emocích. Ti to neumějí, tak holky to
zase proberou s kamarádkami a kluci zůstanou sami se
svými starostmi. Po padesátce to odnášejí zvýšeným tla-
kem, infarkty a problémy se svým kapitálem.
Možná budu mít v roli babičky, pokud mi ji osud dopře-
je, nový úkol. Budu-li mít vnuka, budu si s ním povídat
o tom, co cítí. A vnučky budu učit, že na to nesmějí jít zhur-
ta. Že partner není kamarádka. Že ho možná nikdo neučil,
aby se svěřoval, aby se podělil o svoje obavy a úzkosti. Že
musejí být trpělivé, netlačit na pilu, neudílet rady, a když
už bude mít chuť se vypovídat, tak sklapnou a budou
poslouchat. Učte své syny a své vnuky mluvit o tom, co je
trápí. Ne, to neznamená, že z nich máte dělat kámošku.
Některá slova jsou opravdu jen pro kamarádky, navíc při-
měřeného věku, rozumíme si.
Učte je, že svěřit se není slabost, ale že je to začátek
síly. A taky všechny svoje chlapy naučte, že chodit na
prevenci je důležité, protože kapitál je kapitál, že
ano. Mimochodem, páni doktoři zmínění v úvo-
du našli těch výrazů pro
kapitál 350. Tak boha-
tý ten náš jazyk je. To
by v tom byl čert, aby
se na povídání s klu-
kama nenašla správná
slova.
■
KAPITÁL bez Marxe
Ve zralém věku jsem se vrátila k tomu, co mě kdysi bavilo a živilo –
k natáčení rozhovorů. Teď už mě to jenom baví. Pracujeme v tandemu
s kamarádkou Šárkou a baví nás to hodně. Nedávno jsme měly ve studiu
dva lékaře urology a povídaly jsme si s nimi, jak jinak, o mužích. O mužích
a jejich problémech s… No s čím asi. Ti dva doktoři napsali knihu, která
se jmenuje Genitál pro muže kapitál. Tak o kapitálu jsme si povídali.
TEXT: MARIE PETROVOVÁ