4/2020

• Strana 1

  MAXIMUM

  ZDRAVÍ/PÉČE/PORADENSTVÍ ZIMA 2020

  KDYŽ SE

  LÁSKA

  změní

  v závislost

  OTUŽUJ SE,

  ČLOVĚČE

  „Doma můžu bejt klidně nudnej,“

  říká ROMAN ZACH

  Najdete nás i naVíce obsahu s aplikací Pro klienty lékáren .

  Zdarma.

• Strana 2

  Inzerce-RX-rezervace-11-2020-210x295mm.indd 1 11/18/20 2:05 PM

• Strana 3

  www.drmax.cz 3

  Přečtěte si i digitální vydání v aplikaci

  editorial

  Milé čtenářky / Milí čtenáři,

  to slovo v titulku zní – teď na to koukám – poněkud

  denitivně. Žádný strach, Maximum nekončí, to jen ten

  letošní rok se sune k závěru. Magazínem byste měli lis-

  tovat někdy zkraje adventu a my tady v redakci pevně

  doufáme, že si v něm to své téma najdete.

  To, že letošní rok končí, asi v málokom probudí něja-

  kou sentimentální lítost. Uplynulé měsíce budou stěží

  obdobím, za kterým se budeme jednou nostalgicky ohlí-

  žet; z důvodu, který je víc než zřejmý. Ale kdoví, třeba

  se právě letos ukázalo, že při vás v těchhle nelehkých

  časech dokázal stát někdo víc, než jste vlastně čekali. Že

  jste na sebe nebyli sami. To už není můj slovní obrat, ale

  výrok herce a režiséra George Clooneyho, se kterým vám

  v tomto vydání Maxima přinášíme díky kolegovi Davidu

  Laňkovi rozsáhlé interview.

  Davidovi se daří ve lmových vodách lovit samé skvělé

  kousky a tentokrát se mu vážně povedlo něco výjimeč-

  ného, protože George Clooney – muž, kterého prestižní

  časopis Gentlemen‘s Quarterly označil za Ikonu roku –

  rozhovory neposkytuje často. Mimochodem, zmíněný

  časopis rozhovor s Clooneym taky dělal, ale jak už to

  v těchhle divných časech chodí, jen virtuálně po Zoomu.

  A tak najednou, kde se vzal, tu se vzal, na scéně se oci-

  tl Clooneyho (59!) tříletý synek Alexandr, pusu celou od

  čokolády. Interview šlo k čertu, protože hollywoodská

  superstar musela převzít roli (pravého) rodiče a postarat

  se o potomkovu hygienu. Což svědčí krom jiného o tom,

  že George Clooney má podle všeho dobře seřazené priori-

  ty. A to čiší i z jeho rozhovoru pro Maximum, do kterého

  naštěstí žádný čokoládový mužíček nezasáhl. A tak si ho

  pěkně celý užijte.

  Anebo si užijte cokoliv jiného, co v časopise je, ale pře-

  devším si užijte Vánoce. Budou určitě v lecčems jiné než

  ty předchozí, ale pořád to budou Vánoce. To je to světlo

  na konci tunelu každý podzim, kdy už jsme se denitivně

  rozloučili s létem a hledáme maják, ke kterému bychom

  se upnuli. Aby bylo i s těmi krátícími se dny na co se těšit.

  Nenechte si to těšení zkazit. Ničím. Žijte životy i v téhle

  divné době co nejvíc tak, aby byly co nejvíc vaše.

  Upřímně vám to přeju a taky všechny ostatní dárky,

  které zanedlouho pod stromečkem najdete.

  Upřímně váš

  Michal Petrov, šéfredaktor Maxima

  POSLEDNÍ číslo

  MAXIMUM; vydavatel: Česká lékárna holding, a. s., Palackého 924/105, Brno, IČO: 262 30 071

  Šéfredaktor: Michal Petrov; odborná redakce: MUDr.Marie Vaněčková; náměty, dotazy, připomínky: redakcemaximum@drmax.cz;

  inzerce: inzercemaximum@drmax.cz, tel.: 603772344; zpracování časopisu: No Limits Art, s. r. o.; vydání: Zima 2020, vychází

  vprosinci 2020, čtvrtletník; datum uzávěrky: 20. 11. 2020; registrováno pod č. MK ČR E 20683. Publikování nebo šíření jakéhokoliv

  materiálu zčasopisu bez písemného souhlasu vydavatele je zakázáno. Vydavatel neodpovídá zapravdivost údajů obsažených

  vreklamě avinzerci. Cílem tohoto projektu není podpora předepisování, prodeje či spotřeby přípravků. Vrámci témat se redak-

  ce snaží poskytovat objektivní, pravdivé avyvážené informace edukační formou (ostatní materiály jsou označeny jako inzerce).

  Tento časopis nenahrazuje poradenství lékařů ani lékárníků. Foto: TV Prima, ilustrace na titulní straně Miro Budiš

  Inzerce ▲

  Najdete nás

  Inzerce-RX-rezervace-11-2020-210x295mm.indd 1 11/18/20 2:05 PM

  Foto: archiv Dr.Max

• Strana 4

  4 www.drmax.cz

  Foto: Adobe Stock a archiv Dr.Max, text: redakce

  dermokosmetika

  S

  amozřejmě lze na monitoru počítače nebo dis-

  pleji mobilu nastavit noční osvětlení, ale kdo to

  vůbec ví a kdo si takovou funkci umí aktivovat?

  Třebaže to není nijak obtížné, o stoprocentní

  znalosti tu zřejmě sotva může být řeč. A tak večerní prá-

  ce u laptopu nebo vyřizování esemesek řadě lidí způsobu-

  je poruchy spánku, protože zkrátka předává tělu falešné

  signály o tom, že den ještě neskončil, ačkoliv hodiny tře-

  ba už dávno ukazují půlnoc.

  Málokdo může dneska žít trvale v režimu, kterému

  se říká digitální detox. Nemohou se tomu vyhnout kvůli

  „houmofisům“ ani dospělí a vzhledem k distanční výu-

  ce ani školáci a studenti. A nešlo jen o práci, připusťme.

  Spousta lidí si práci z domova kořenila koukáním na tele-

  Ta tam jsou časy, kdy lidé chodili spát se slepicemi a budili se s kohoutím

  zakokrháním. Den se několika posledním generacím prodloužil a stačily

  na to dva objevy: elektřina a žárovka. Další paseku v denním rytmu

  udělaly přístroje s displejem, které se staly naprosto nepostradatelnými

  zvláště v době, kdy spousta z nás musí pracovat na dálku. Tihle pomocníci

  nám ale – na rozdíl od lustru – dokážou noc zkrátit, aniž o tom vůbec

  víme. Může za to jejich záření, kterému se říká modré světlo.

  COVID v modrém světle

• Strana 5

  www.drmax.cz 5

  vizi, hraním videoher, sjížděním soci-

  álních sítí a „četováním“ s kamará-

  dy. Je tedy možná užitečné si rizika,

  která s sebou moderní všudypřítom-

  né komunikační prostředky zkrátka

  nesou, aspoň uvědomit. Zároveň je

  na místě dodat, že největším šiřite-

  lem modrého světla nejsou digitální

  přístroje, nýbrž slunce, a toho letos

  na obloze zase tolik nebylo. Záření

  jsme tedy vystaveni pořád, ať už oči-

  ma přejíždíme displej mobilu či je

  upíráme na obrazovku plochého tele-

  vizoru, anebo ne.

  V tomto ohledu je zajímavá studie,

  jejíž závěry před časem zveřejnila

  Toledská univerzita v americkém

  Ohiu. Šéf jejího výzkumu upozornil

  na to, že naše oči nejsou schopny

  toto toxické záření, které zabíjí v oku

  buňky, ani filtrovat, ani odrážet.

  Závěry šetření hovoří o makulární

  degeneraci, což není nic jiného než

  zabíjení fotoreceptorů, a řeč je tedy –

  jen s mírnou nadsázkou – o akcelero-

  vání slepoty. Zpomalit se dá jednak

  už zmíněným nastavením nočního

  módu na přístrojích, jednak nasaze-

  ním ochranných brýlí.

  Abychom, když už se modrému

  světlu z počítače nebo mobilu vysta-

  vujeme víc než kdy dřív, měli situaci

  aspoň trochu pod kontrolou, dopo-

  ručují odborníci dodržovat pravi-

  dlo „20–20–20“. Jde o to, zadívat se

  během pracovního dne každých dva-

  cet minut přinejmenším na dvacet

  vteřin na něco, co je vzdálené dvacet

  stop (něco přes 6 metrů). Zkrátka

  a dobře si trochu zalelkovat.

  POZOR TAKY NA KŮŽI

  Pokud jde o pleť, vědci se tradičně

  soustředili ve výzkumech zamě-

  řených na škodlivost záření na to

  ultrafialové. To může způsobit dale-

  kosáhlá poškození pokožky. Naše

  poznatky o vlivu modrého světla na

  nejrozšířenější lidský orgán, kte-

  rým kůže je, jsou stále v plenkách.

  Přesto je prokázáno, že jeho přičině-

  ním pokožka stárne rychleji. A tady

  funkci ochranných brýlí musí převzít

  dermokosmetika.

  V poslední době se na českém trhu

  třeba objevila řada Age Protect reno-

  mované francouzské značky Uriage,

  která slibuje ochranu proti stárnutí

  pleti a její korekci. Obsahuje aktivní

  látky užívané i v estetické medicíně

  a vytváří bariéru před modrým svět-

  lem. Mezi exotické složky patří i tzv.

  dračí krev, pryskyřice ze stromů

  z Amazonie s látkami urychlujícími

  regeneraci a hojení kůže.

  Zejména ženy si dermatologická

  rizika spojená s intenzivnějším poby-

  tem u displejů uvědomují velmi dob-

  ře. Podle amerického výzkumného

  institutu NPD se jen v prvním polole-

  tí ve Spojených státech zvýšil prodej

  dermatologických přípravků k ochra-

  ně před modrým světlem o téměř

  180 procent. Rostoucí trend byl patrný

  už v uplynulém roce, ale koronakrize

  vývoj citelně akcelerovala. Analytici

  NPD to dávají jednoznačně do sou-

  vislosti s karanténami a přechodem

  zaměstnanců do režimu home office.

  Výroba se tu rozhodně nezastavila,

  a naopak vznikaly nové produkty,

  šité na míru povzbuzené poptávce.

  A američtí dermatologové potvrzují,

  že s nimi ochranu před modrým svět-

  lem konzultuje stále více pacientů.

  Ale buďme fér a řekněme na adre-

  su modrého světla taky pár pozitiv.

  Předně, neútočí zákeřně – vždycky

  o něm víme, není prostým okem nevi-

  ditelné. Na rozdíl od ultrafialového

  záření, které je navíc karcinogenní.

  Připusťme, že modré světlo může být

  také k něčemu dobré. Nedávno se

  například zjistilo, že jeho ozařová-

  ním po celé ploše kůže lze v lidském

  těle snížit krevní tlak. Hypertenze

  ale není problém, se kterým by se

  potýkal každý. Modré světlo použí-

  vají terapeuticky i dermatologové

  bojující s bakteriemi, které způsobu-

  jí akné. Ani tento problém ale není

  obecný. V každém případě je jen

  málokterá závislost prospěšná a tro-

  chu se odpoutat od displeje mobilu

  je vcelku rozumné novoroční předse-

  vzetí. Modrofialové záření o vlnové

  délce 400–470 nm má antibakteriál-

  ní účinek proti řadě bakterií a nositel

  Nobelovy ceny Niels Ryberg Finsen

  ho užíval při léčbě tuberkulózy.

  Dál je třeba říct, že záření může

  patřit k účinným klinickým nástro-

  jům, byť naše poznatky o účinku

  světla na mírnění či léčbu konkrét-

  ně covidu-19 jsou teprve v plenkách.

  Jisté ovšem je, že fototerapie se uží-

  vala k tlumení pandemie španělské

  chřipky, která na svět udeřila v roce

  1918.

  ■

• Strana 6

  6 www.drmax.cz

  imunita

  O

  chlazení jako léčebný prostředek se v medicí-

  ně využívá už po staletí. V polovině 19. století

  to věděl třeba jesenický Vincenc Priessnitz,

  zakladatel přírodního léčitelství a prvních

  lázní, který svůj program postavil právě na léčbě ledo-

  vou vodou (hydroterapii). V roce 1887 popsal tzv.

  vodoléčbu ve své knize také známý a uznávaný kněz

  Sebastian Kneipp. Otužování pomáhá tělu pohotově rea-

  govat na výkyvy teplot okolního prostředí, tím posiluje

  obranyschopnost organismu, zmírňuje bolesti zad, zlep-

  šuje fyzickou výkonnost, aktivizuje metabolismus, půso-

  bí proti alergiím, tonizuje pokožku a navozuje tělesnou

  i duševní pohodu. Otužování může ovšem probíhat něko-

  lika způsoby. Kromě ochlazování těla studenou vodou

  se lze otužovat také správným saunováním, pobyty

  v poláriích nebo sportováním v přírodě během všech roč-

  ních období a za každého počasí.

  KAŽDODENNÍ RITUÁLY

  S každodenními otužovacími rituály lze začít kdyko-

  liv, ale přece jen, pokud jste otužováním zcela netknu-

  ti, neměli byste napoprvé skočit do ledové vody, pro-

  tože to by, obzvláště pro lidi se slabým srdcem, mohlo

  mít nikoliv pozitivní, ale negativní dopady. „Co se týče

  ročního období, podzim a zima představují pro náš imu-

  nitní systém větší zátěž, proto je dobré začít s otužová-

  ním na konci léta, kdy je i chladnější teplota snesitel-

  nější,“ radí Mgr. Iva Bílková, vedoucí fyzioterapeutka

  Otužování se stalo novým trendem. A nejde jen o ranní sprchování

  studenou vodou nebo exhibiční plavání elitních otužilců ve Vltavě. Jedná

  se o celkový životní styl a jeho ortodoxní vyznavači tvrdí, že by se mělo

  stát součástí života každého, kdo chce posílit své zdraví.

  TEXT: VERONIKA BĚLOHLÁVKOVÁ

  Foto: Adobe Stock

  OTUŽUJ SE,

  člověče!

• Strana 7

  www.drmax.cz 7

  z pražské FYZIOkliniky. Ani věk

  není v otužování žádným limitem.

  Mohou s ním začít už malé děti ve

  věku 2–3 let. Když si dítě zvykne na

  chladnou vodu, získává tím reexní

  návyk. Chlad pro ně nebude překáž-

  ka a dojde k posílení jeho imunitního

  systému. Upevnění návyků otužo-

  vání je srovnatelné s návyky běžné

  hygieny.

  Mnoho dospělých ledovou sprchu

  snáší velmi těžce, ale přesto by to

  chtěli zkusit. Prvním krůčkem může

  být každodenní sprchování chlad-

  nou vodou. Odborníci doporučují

  začít horkou vodou až do zčervenání

  kůže, pak si dát ledovou dle možnos-

  ti také až do zčervenání kůže a spr-

  chový rituál zakončit zase vodou

  horkou. Pro mnoho adeptů zdravé-

  ho životního stylu může být postup

  horká–ledová–horká rozumným, dlou-

  hodobě přijatelným kompromisem.

  Lze to považovat za jakýsi předstu-

  peň domácího saunování.

  UVOLNĚTE SE, PROSÍM

  Sauna je tradiční a velmi oblíbený

  způsob, jak posílit imunitu. Princip

  saunování je založený na využívání

  prospěchu z prudkého střídání tep-

  la a chladu. Pobyt v horké sauně

  a následné osprchování chladnou

  vodou anebo ochlazení v bazénu, řece,

  rybníku či ve sněhu je dalším způso-

  bem, jak se správně otužovat. Sauna

  umožňuje využít buď jen suchého

  tepla, anebo navíc páry. Suché teplo

  je pro mnohé lidi snesitelnější, ovšem

  saunu nelze doporučit všem. Lidé

  trpící kardiovaskulárním onemoc-

  něním (hypertenze, srdeční vady,

  hypotonie) by měli návštěvu sauny

  konzultovat s ošetřujícím lékařem.

  Procedura saunování velmi účinně

  pomáhá zvládat mnoho zdravotních

  komplikací a bojovat proti mnoha

  nemocem. A protože ne každý si

  může pořídit domácí saunu, lze vyu-

  žít (tedy až budou znovu otevřena)

  wellness centra nebo bazény, které

  nabízejí nepřeberné množství proce-

  dur, různých druhů saun (bylinková,

  infra, bio, finská aj.) i parních kabin.

  KDYŽ TUHNE KREV V ŽILÁCH

  V kryocentru (tzv. polárium), kde

  se aplikuje extrémní chlad, se jed-

  ná o tzv. suchou zimu. Kryocentrum

  pracuje na stejné bázi jako sauna,

  jen totálně obráceně. Při saunování

  ohříváte organismus při teplotách

  (většinou) vyšších než 60 °C, naopak

  při návštěvě kryocentra organis-

  mus ochlazujete při teplotách mezi

  –110 až –160 °C. Po sauně klidně

  odpočíváte, ale po opuštění polária

  se vrhnete do posilovny, abyste zmrz-

  lé klouby rozpohybovali. Díky této

  „polární“, chladivé terapii se nejen

  kůže, ale také vaziva prokrvují a vita-

  lizují. Metoda má také kosmetické

  účinky, což jistě přivítají nejen ženy

  trpící celulitidou. Nastává rovněž

  uvolnění kosterní svaloviny, zlepšení

  funkce kloubů, prokrvení celého těla,

  mizení otoků a zánětů v oblasti kon-

  četin. Pravidelné návštěvy polária

  působí komplexně na lidský organis-

  mus a jsou doprovázeny významným

  posílením obranyschopnosti proti

  akutním i chronickým nemocem.

  Zkrátka a dobře: otužování přináší

  vašemu organismu spoustu užitku.

  Takže pokud máte dost odhodlání

  a odvahy, můžete se do něj pustit

  třeba hned zítra. Kvůli sobě. Ne kvů-

  li tomu, že ho teď provozuje kdejaká

  celebrita.

  ■

  DECHEM PROTI MRAZU

  V posledních letech je velmi

  populární metoda Wima Hofa,

  přezdívaného The Iceman, který

  učí na svých kurzech, jak zvládnout

  pocit mrazu pomocí ovládnutí svého

  dechu.

  OTUŽOVÁNÍ MÁ POZITIVNÍ

  ZDRAVOTNÍ PŘÍNOS:

  • posílí imunitní systém jako celek

  • působí proti veškerému nachlazení

  • uvolňuje psychické vypětí

  apodporuje psychickou pohodu

  • potlačuje alergie i jejich vznik

  • potlačuje vředové choroby

  • stabilizuje vysoký krevní tlak

  • působí proti revmatickým bolestem

  zad

  • zlepší aklimatizaci na výkyvy počasí

  OTUŽOVACÍ NÁVYKY

  • každodenní sprchování studenou

  vodou

  • saunování či pobyty v páře a poláriu

  • pravidelné pobyty v přírodě

  • regulovat optimální teplotu

  vdomácnosti

  VĚDĚLI JSTE, ŽE…

  ...pražský zlatník Alfred Nikodém

  (1864–1949) byl zakladatelem

  zimního plavání v Československu?

  Dnes všechny milovníky ledové vody

  sdružuje Česká unie otužilců.

  Pobyt na čerstvém

  vzduchu lze

  považovat také

  za počáteční start

  k dlouhodobému

  otužování.

• Strana 8

  8 www.drmax.cz

  psychologie

  P

  osledních pět let je z hlediska strachu v západ-

  ní civilizaci zcela určujících. Při pohledu zpát-

  ky lze jasně vystopovat, že dochází k proměně

  nálad, k polarizaci základních lidských hodnot

  a morálky. Vzájemná nevraživost mezi zástupci jednot-

  livých názorových skupin se vyostřuje, stejně jako nepo-

  chopení zástupců střední a nižší třídy vůči tzv. názoro-

  vým elitám. O ochotě naslouchat lidem jiného názoru

  ani nemluvě. Co za tím je? Nesnášenlivost? Strach? Ale

  z čeho?

  IRACIONALITA

  Hledat v podvědomém a intuitivním strachu racionalitu

  je prakticky nemožné. Navíc u lidí, kteří v tom strachu

  inklinují k agresivnějšímu chování. Na jednu stranu jsou

  za tendencí nadměrně vnímat v druhých lidech nepřátele

  často podmínky, ve kterých člověk vyrůstá. Takže pokud

  se například rodiče v dětství chovají k dítěti způsobem,

  který je necitlivý a nepředvídatelný, bude mít takový člo-

  věk větší tendenci nedůvěřovat druhým lidem. Švýcarský

  psychiatr Carl Gustav Jung vypozoroval a popsal feno-

  mén, při kterém je naše chování ovlivňováno komplexy.

  Ty fungují autonomně a působí, jako by na chvíli pře-

  vzaly kontrolu nad naším jednáním. A právě tady začíná

  chování ovlivněné strachem získávat racionální vysvětle-

  ní. Podvědomý strach totiž potřebuje pojmenovat. A jako

  dravec čeká na okamžik, kdy se objeví někdo, kdo ho

  dokáže pojmenovat, protože většina z nás nemá ve zvy-

  ku analyzovat sama sebe. Takže ve chvíli, kdy se objeví

  někdo, kdo otevřeně začne mluvit o tom, co nás vnitřně

  trápí, začne fungovat jako spasitel.

  „Z tohoto pohledu pak můžeme uvažovat o komplexu

  ve vztahu k autoritě, kdy v jednom případě může mít

  člověk tendenci slepě a za každých okolností s autoritou

  souhlasit a následovat ji, na druhém pólu tohoto spektra

  bude člověk, u nějž se ten samý komplex bude manifes-

  tovat v odmítání a kritice autority v každé její podobě,“

  vysvětluje psycholog Tomáš Holcner. „Psychologicky

  zvládnutý vztah k autoritě se naopak projevuje schop-

  ností autoritu respektovat, ale také kriticky přemýšlet,

  Strach. Emoce, která vzniká jako

  reakce na hrozící nebezpečí. Ať už

  přímé, kdy nás strach má ochránit, tak

  nepřímé, které většinou bývá určováno

  náladou ve společnosti. Ve strachu

  jsme náchylní ke zkratovitým

  reakcím. A proto lze lidského strachu

  snadno a efektivně využít. Protože

  když se bojíme, dá se s námi snadno

  manipulovat.

  TEXT: DAVID LAŇKA

  Manipulace

  STRACHEM

• Strana 9

  www.drmax.cz 9

  a pokud je to nutné, umět případný nesouhlas odpovída-

  jícím způsobem vyjádřit. Výše uvedené platí pro jedince

  a jeho individuální zkušenost. Nicméně v rámci určitého

  času a prostoru, na základě dějinných událostí, se formu-

  je také skupinová a národní charakteristika, ve které se

  rovněž odráží vztah k autoritě.“

  Platí to jak z hlediska menších kolektivů, jako je rodi-

  na nebo zaměstnání, tak samozřejmě z hlediska větších

  celků, jako je stát. Kdybychom měli tato teoretická slo-

  va aplikovat na reálný příklad, ideální budou nedávné

  prezidentské volby v USA. O tom, že osobnost Donalda

  Trumpa polarizovala americkou společnost, není sporu.

  Někteří v něm viděli spasitele tradičních hodnot, jiní hul-

  váta, který zaspal dobu a chtěl společnost vrátit ve vývo-

  ji zpět. A teď, když došlo na volby, se začalo ukazovat,

  nakolik rozdílné politické názory zasáhly do života rodin,

  kdy podle průzkumů až v 30 procentech z nich nastala

  situace, kdy příbuzní přerušili vzájemné styky a kon-

  takt, protože nesnesli, že ten druhý volí republikány

  nebo demokraty. Je to iracionální? Jistě! Ale proč taková

  masa lidí není schopna rozumně vyhodnotit, že umožnit

  druhému právo na vlastní názor je základem demokracie

  v širokém smyslu slova? Protože má strach?

  HYPERKOREKTNOST

  „K dispozici je několik teorií o postupné racionalizaci

  sociálního prostoru, zejména euroamerického, a kultury.

  Třeba teze Maxe Webera o takzvaném odkouzlení světa

  nebo sociologa Norberta Eliase o procesu civilizace a zvy-

  šování stability lidského habitu, čímž je míněn podpraho-

  vě fungující aparát sebekontroly,“ vysvětluje historik Jan

  Horský. „Právě Elias zastával tezi, že jakýkoliv vnější

  nátlak se časem stává podprahovým a vede k člověkem již

  nereektované, nezáměrné sebekontrole. Elias si všímal

  třeba toho, jak se vyvíjel postoj společnosti k obnaženosti

  v sociálním prostoru, kdy jsme tolerancí vůči nahotě de

  facto nabyli sebekontrolu nad svou sexuální agresivitou.

  Nahlédnuto touto tezí lze říct, že ve chvíli, kdy začne spo-

  lečnost záměrně tlumit své projevy, chování a postoje, to

  však může začít pod jejím povrchem vřít.“

• Strana 10

  10 www.drmax.cz

  psychologie

  Jak docent Horský dodává, v rámci historie bylo mno-

  hokrát nezbytné k produktivní korektnosti sáhnout,

  protože jen tak bylo například možné denacifikovat

  Německo, odstranit rasistické nebo sexistické projevy,

  které se s vyspělou civilizací neslučují, ale v této snaze se

  západní civilizace právě v posledních letech překlopila do

  takové hyperkorektnosti, kdy místo toho, aby se o věcech

  a problémech mluvilo, jsme spadli do roviny, v níž se

  o nich vlastně mluvit nesmí, protože by to bylo nekorekt-

  ní. „Přitom ve chvíli, kdy se některé věci nedají pojme-

  novat, je prostě nelze zlepšit, nelze pracovat na jejich

  odstranění. O historickém popírání některých situací či

  období, jako by se ani nestaly, protože přece není slušné

  je připomínat, ani nemluvě,“ dodává Jan Horský. „A prá-

  vě ta snaha utlumit historickou pravdu vede k radikali-

  zaci názorových protipólů, čehož důkazem je třeba postoj

  k otázce imigrace. Historie ukázala, že kulturně jsme

  schopni a připraveni do sebe absorbovat jiné skupiny,

  ale podvědomě se jich bojíme, a proto se vůči nim sta-

  víme radikálně odmítavě. A malá část imigrantů se pak

  v reakci na to stává rovněž radikální.“ Ale připustit si,

  že i tyto věci fungují na principu akce a reakce, jako kdy-

  bychom odmítali. Protože připustit jiný názor vyžaduje

  ochotu o něm přemýšlet. A ten my přece v dnešní zrych-

  lené době nemáme. Musíme pracovat. Bojovat o to, aby-

  chom se měli dobře. A to, co máme, si přece nenecháme

  vzít. Bylo by možná dobré o těch věcech nahlas mluvit.

  Naslouchat argumentům protistran, být vstřícní k názo-

  rové pestrosti. Ale místo toho v západní civilizaci narůstá

  množství témat, o kterých se mluvit „nesmí“. A tak místo

  prostoru pro „reformu“ dochází k tomu, že to, o čem se

  nemluví, bublá pod povrchem.

  CO JE PSÁNO, TO JE DÁNO

  Důležitou roli v tom, na jaké straně názorového spektra sto-

  jíme, určují média a tzv. sociální bubliny. Řada z nás by jis-

  tě ráda prohlásila, že je někde uprostřed a dokáže se na věc

  dívat racionálně a objektivně, ale to je nemožné a absolutní

  objektivity nelze dosáhnout, protože každý z nás má jen část

  informací o dané problematice, a do toho vstupují navíc dal-

  ší faktory, kterými jsou sociální status, obecný rozhled, zku-

  šenosti, vědomosti atd. „Samozřejmě, že lze obecně říct, že

  nižší vzdělanost a omezený přístup k informacím usnadňu-

  jí manipulaci s naším podvědomým strachem, nicméně ani

  vysoké formální vzdělání a přehršel informací nezaručují,

  že nejsme naivní a prokoukneme manipulaci,“ vysvětluje

  politolog Stanislav Balík. „Humanitně vzdělaný člověk čas-

  to nerozumí chemii, profesor fyziky může být zcela naivní

  v otázkách společensko-politických. A naopak člověk, který

  neměl štěstí, aby se mu dostalo formálního vzdělání, může

  být zvyklý přemýšlet, nedůvěřovat, být opatrný.“

  Ale jak varuje psycholog Tomáš Holcner: „Důležitou

  roli hraje způsob, jakým informace o dění kolem nás

  získáváme. Internet jako velmi důležitý zdroj informa-

  Foto: Adobe Stock

• Strana 11

  www.drmax.cz 11

  cí nabízí nepřeberné množství zdrojů, které mají velmi

  rozdílnou kvalitu. Ty nejčtenější články pak mají vel-

  mi často název, který je šokující, oslovuje naše emoce.

  Současně se obvykle nejedná o ten nejvhodnější zdroj

  informací.“ Naráží tím na skutečnost, že doba, kdy o jed-

  notlivých problematikách psali lidé, kteří se v nich sku-

  tečně vyznali, už dávno neplatí a nefunguje. Internet se

  stal nepřeberným odkladištěm názorů a postojů, kam si

  většina z nás nechodí pro poznání a pochopení, ale pro

  potvrzení vlastních dojmů. Čemuž princip fungování

  internetu napomáhá, protože nastavené systémy nám

  předvyberou témata, články a servery, které korespon-

  dují s tím, co obvykle hledáme. Takže v době, kdy máme

  tu jedinečnou výsadu snadné dosažitelnosti informací,

  je vůbec nemusíme využít k pomyslnému osobnostnímu

  růstu. I tak totiž přicházíme o možnost poznávat větší

  množství názorů, a tak se ve svém názoru utvrzujeme

  a ty oponentní o to více odmítáme.

  „Udělali jsme si fantastické technologie, ale neumíme

  s nimi zacházet v psychologické a etické rovině. A to také

  vyvolává napětí. Člověk ví, že je nesmysl uzavírat se do

  bublin sociálních sítí a že existují jiní lidé s jiným názo-

  rem, ale podprahově to v něm vyvolává strach,“ shrnuje

  docent Horský. Politolog Stanislav Balík to potvrzuje:

  „Demokracie je nerozlučně spojena s tím, že se lidé rozho-

  dují na základě věrohodných informací, že fungují média,

  která jsou relevantní. A to je dnes asi největší výzva pro

  demokracii. Kdybych ale věděl, co s tím, už bych možná

  dostal Nobelovu cenu,“ směje se.

  SPOLEČENSKÁ ÚZKOST

  A nyní se obloukem vraťme na začátek. Ke strachu.

  Respektive k otázce, proč jsme prostřednictvím stra-

  chu tak manipulovatelní a kdo vlastně našeho strachu

  k manipulaci s námi využívá. Z čeho vlastně může mít

  dnešní západní civilizace strach, když jsme v dějinně

  naprosto nebývalé situaci? Nikdy na světě nežilo tolik

  lidí a nikdy se nám nežilo tak blahobytně (stále mluvíme

  o tzv. západním světě). Disponujeme takovými vědecký-

  mi poznatky, které zvyšují kvalitu našeho života. Umíme

  z toho poznání odvozovat technologie a biotechnologie,

  díky nimž společnost obecně stárne v relativním zdraví.

  „Ale ve vztahu k evoluci homo sapiens je těch posledních

  padesát let vědeckého pokroku pouhou sekundou, mžikem

  oka proti vývoji člověka. A kulturní dějiny nemohou dát

  jasně strukturovanou odpověď na otázku dalšího vývoje,

  ale mohou napovědět, že i lidé bez vědeckého vzdělání si

  podprahově uvědomují, že to, co žijeme, nemusí mít dlou-

  hého trvání,“ říká Jan Horský. „Žijeme v blahobytu, ale

  zároveň tím nesmírně škodíme životu kolem sebe. Někdy

  to dětinsky vytěsňujeme, děláme, že nás se to netýká, že

  s fází popírání jde ruku v ruce fáze úzkosti. Uvědomujeme

  si, že náš blahobyt neumíme distribuovat mezi všechny ve

  společnosti, že se ty nůžky mezi bohatými a chudými stále

  více rozevírají, a podvědomě se o to, co máme, začínáme

  bát a objevuje se něco, co lze nazvat společenskou úzkostí.“

  A ve chvíli, kdy začneme ztrácet pocit bezpečí, kdy se

  nám pomyslně začne „hroutit“ svět, který známe a jak

  ho známe, vyvolává to v nás strach. „Pokud převládne,

  jednáme spíš na základě této emoce než na základě raci-

  onální úvahy. Roli hraje i fakt, že pokud cítíme strach,

  může se v nás objevit určitá regresivní tendence, v tako-

  vé chvíli pak ochotně předáme zodpovědnost za řešení

  situace někomu, o kom jsme přesvědčeni, že má kompe-

  tenci situaci vyřešit,“ podotýká Tomáš Holcner.

  ZACHRÁNCI SPOLEČNOSTI

  A přesně to je okamžik, kdy se objevují tzv. zachránci

  společnosti. Lidé, kteří nabízí ochranu tradičních hodnot

  a návrat k nim. Lidé, kteří pod rouškou boje s hyperko-

  rektností ve svých projevech akcentují témata našich obav

  a stávají se věrozvěsty našich životů, kterým máme ten-

  denci věřit, odevzdat se jim a nechat se vést. Přitom práce

  se strachem není z hlediska politických zřízení a uskupení

  ničím výjimečným. „Politici často vzbuzují strach, aby nás

  mohli chránit a abychom jim posléze byli vděční,“ podotýká

  politolog Stanislav Balík a dodává, že jde o obecný princip

  všech organizovaných politických zřízení. Jen se někde

  můžeme rozhodovat svobodněji, jestli na tuto vlnu „nasko-

  číme“. „Máme-li svobodu slova, jako v euroamerické civili-

  zaci, je větší pravděpodobnost, že budeme moci prohlédnout

  úmysly těch, kdo strachem manipulují. Pokud svobodu slo-

  va nemáme, je šance nás ovládnout mnohem vyšší.“

  Ale co je svoboda slova a co je demokracie, když pod-

  vědomě stále rostoucí řada lidí přiznává, že se bojí říct

  nahlas svůj názor, aby nemuseli čelit odsudkům? Máme

  se obávat toho, že když jsme skrze vlastní strach mani-

  pulovatelní, tak se neodmyslitelně vydáváme všanc

  manipulátorům nebo, jak se poněkud smířlivěji označu-

  je, charismatické moci? Sociolog Max Weber tento termín

  použil v souvislosti s osobnostmi, které dokážou jazykem

  srozumitelným masám k masám promlouvat. A nerozdě-

  loval, zda jednotlivé osobnosti dnes vnímáme jako pozi-

  tivní, nebo negativní. Jeho pohledem charismatickou

  mocí vládl Kristus, Hitler i například Masaryk. To, že

  jako lidstvo máme tendence vyhledávat a nechat si vlád-

  nout, je dané. Dobré je zamyslet se nad tím, jak námi ten

  či onen „vládce“ manipuluje. Zda ve své moci akcentuje

  pozitivismus, nebo nás utvrzuje v našich obavách.

  Ale ať tak či tak, jedno je jisté – kouzlo každé charis-

  matické moci je, jak dokazuje historie, dočasné. Otázkou

  je, co všechno v nás svou mocí dokáže probudit.

  ■

• Strana 12

  12 www.drmax.cz

  Ř

  íkáte, že píšete, jen když musíte, když kni-

  ha musí ven. Potřebovala naléhavě „ven“

  i ta poslední?

  Já jsem si řekl, že budu při psaní stejnej

  jako v životě. A v něm si nevytvářím žádné představy.

  Nepředstavuji si třeba, kdo za mnou přijde na rozhovor

  ani jaký náš rozhovor bude, přijímám ho, jaký je. Prostě si

  teď povídáme – a uvidíme. I současnou situaci s covidem

  přijímám, jaká je. Mám nosit roušku, budu nosit rouš-

  ku. Rozhodl jsem se, že při psaní nebudu dotvářet pointy

  a napíšu jenom, co přinese život. A když jsem si to řekl, náh-

  le se začaly dít zvláštní věci mezi nebem a zemí. Začal jsem

  potkávat lidi, co mi vyprávěli neuvěřitelné příběhy, a kníž-

  ka se tak vlastně poskládala sama.

  Takže to bylo jiné?

  Neměl jsem žádné pnutí. Dlouhou dobu mi nešlo psát. Jen

  jsem seděl u psacího stolu, díval jsem se z okna na pomalu

  plující mraky a to bylo celé. A pak jsem psal bez vnitřního

  přetlaku. Jediný pocit, který ve mně zůstával a zůstává,

  je vděčnost.

  Tím, jak vám nešlo psát, jste mi připomněl světovou

  tenisovou jedničku Novaka Djokoviće. Byl svého

  času pod vlivem gurua Pepeho Imaze a tak pilně se

  učil vnitřnímu klidu a lásce, že na rok či dva přestal

  vyhrávat, protože si asi úplně vymazal ego. A vy,

  když jste uvěřil v Boha, nemohl jste zase psát.

  Když cítíte velký mír, tak je to těžké. Psát nebo hrát tenis.

  Ale ve hře svého života jsem dostal do vínku psaní. Nic jiné-

  ho neumím. Takže jsem si říkal, že bych měl poprosit, aby

  mi to zase psalo. I když se mi nechce nebo nechápu důvod,

  proč psát. Ale jsem tu proto, abych psal. Kniha o tichu

  je jiná, ale pořád se v ní poznávám. Jsem s ní spokojený

  a upřímně zvědavý, jaké vzbudí reakce.

  Někteří umělci, například hudebníci, říkají, že

  nejsou tak úplně autoři svých děl, že se jim spíše daří

  spojit se s něčím, co je přesahuje. Jak to cítíte vy?

  Hodně podobně. Někdy jsem překvapený z toho, co jsem

  napsal. Někdy ta slova dokonce obdivuji, i když to může

  znít zvláštně. Někdy mě můj vlastní text dojme nebo roze-

  směje. To se ale nestává, když se úporně snažím za kaž-

  Když zmizí

  strach ze smrti,

  ZMIZÍ STRACH

  ZE ŽIVOTA

  Podstoupil tajné šamanské rituály, uběhl

  maraton, vyléčil se z alkoholismu, zplodil

  tři děti, usmířil se se svými milovanými

  a nakonec se setkal s Bohem. A během celé

  té doby psal knihy. Je z nich cítit syrovost

  života i těžko popsatelná tajemná atmosféra.

  Spisovatel Josef Formánek na podzim vydal

  svou zatím poslední – Knihu o tichu.

  TEXT: OLGA PROCHÁZKOVÁ

  rozhovor

• Strana 13

  www.drmax.cz 13

  dou cenu vymyslet třeba nějaký krkolomný dramatický

  oblouk. Proto se snažím psát jednoduše.

  Po té osudné noci, kdy jste uvěřil v Boha, jste se začal

  chovat jinak a hodně mluvíte o pokoře a laskavosti.

  O pokoře teď mluví leckdo, vy jste v tom ale na rozdíl

  od jiných autentický. Příjemný klid a laskavost z vás

  přímo sálají. Jak se vám to povedlo?

  Nevím. To se prostě stane. Jako se strachem ze smrti. Od

  mládí jsem trpěl strachem ze smrti. Jako kluk jsem byl

  na prázdninách u babičky, lítali jsme s kluky po louce, byl

  jsem šťastný a najednou mi došlo: Stejně umřeš, nic nemá

  cenu. Od té doby jsem podobné situace zažíval souběžně

  při velkých stavech vnitřního štěstí a trápily mě. A teď

  ten strach ze smrti zmizel. Nezkoumám to. Nevím, proč

  mi připadá přirozené být pokorný a laskavý. Nespekuluju

  o tom… My totiž ve skutečnosti nic nevíme. Jenom si něco

  myslíme.

  Máte v sobě ještě něco z šamana, jímž jste se na ost-

  rově Siberut málem stal?

  Myslím si, že po osudné noci, kdy jsem se stal hluboce věří-

  cím člověkem, jsem zůstal jenom holý já, a všechny příbě-

  hy, které jsem zažil, včetně událostí v pralese, kdy jsem se

  mohl stát šamanem, vnímám jako důležitou kulisu svého

  života. Naše role, kostýmy a artefakty, které pro ně vyu-

  žíváme, jsou asi tak podstatné jako kostýmy na maškarní.

  Šamanismus ve mně nezůstal, jen víra ve Stvořitele.

  Ve vašich příbězích je ale cítit něco velmi silného.

  Třeba kniha Umřel jsem v sobotu je skoro mystická.

  Cítíte se jako šaman slova?

  Uvědomuji si, že slova mají sílu vzbudit emoce, ale nedo-

  kážu rozklíčovat na prvočinitele proč. Se šamanismem to

  nemá nic společného. Šamanismus byl v určité etapě mého

  života pro mě ale nesmírně důležitý, protože mi objevil svět,

  o němž jsem si myslel, že existuje jen v pohádkách a snech.

  Ukázal mi něco mezi nebem a zemí, magii života. My se

  tady v našem časoprostoru, v naší kultuře, snažíme všech-

  no naplánovat, popsat a definovat. A když v tom vyrůstáte,

  máte pocit, že není místo pro nic dalšího, že celý život se dá

  vtěsnat do cenovek a schůzek v diáři. Ještě před pár lety

• Strana 14

  14 www.drmax.cz

  Foto: Miroslav Nebeský

  jsem si říkal – proč? Všechny vztahy se mi zdály účelové.

  Tehdy bych asi přišel na rozhovor a měl pocit, že jediné, co

  chci, je propagace své knihy a jediné, co chcete vy, je udělat

  rozhovor, abyste inkasovala honorář. Neměl jsem chuť se

  toho účastnit. Ale teď dávám mnohem více prostoru pro…

  slovo NEVÍM, pro tajemství. Třeba jsem vás potkal kvůli

  něčemu jinému, než je udělat tenhle rozhovor. Třeba abych

  si zapamatoval vaše oči nebo váš příběh.

  Napadlo vás ve vašem velkém klidu, co by bylo s vaší

  laskavostí, kdybyste potkal nějakého lumpa?

  Jakého lumpa?

  Člověka, který by třeba chtěl ublížit někomu z vašich

  blízkých.

  Dejte mi konkrétní příklad.

  Někdo by dal facku vaší dceři.

  Mám v sobě obrovskou sílu, kterou už nechci používat. Když

  jsem se s někým pral, tak jsem buď dostal nakládačku, nebo

  protivníka první ranou deklasoval. Kdyby se tohle stalo, asi

  bych zůstal vnitřně klidný, řekl bych si, zda tím, že lumpovi

  jednu natáhnu, pomůžu dceři, a jestli se tím nesnížím na

  jeho úroveň. Je těžké o takové situaci hypoteticky přemýš-

  let. Nemůžu vědět, co bych udělal nebo cítil například v jiné

  extrémní situaci, ale vím jistě, že mám schopnost rychlé

  a silné reakce. Když jsem ještě chodil do barů, potkával

  jsem možná lidi, kteří nebyli vždy sněhobíle čistí, možná

  i lumpy. Teď je však už nepotkávám. Díky Bohu!

  Když vidíte, jak tradiční život Mentawajců mizí pod

  náporem civilizace, máte o ně strach, trápí vás to,

  nebo tenhle proces zařazujete do kategorie „nevím“?

  Trápilo mě to vždycky. Na Siberutu jsem strávil celkem přes

  rok života a při prvních návštěvách jsem se cítil jako hlavní

  hrdina ve filmu Avatar – přepnutý do jiného, krásnějšího

  a opravdovějšího světa. Když jsem byl na Siberutu pošesté

  nebo posedmé a viděl jsem, jak si buldozery klestí kvůli sil-

  nici cestu pralesem, a bylo mi do breku. Ale po osudné noci

  si říkám, že věci jsou takové, jak mají být. Každá změna

  přinese něco špatného a něco dobrého. Zapálený milovník

  přírodních národů ve mně si přeje nechat Mentawajce v tra-

  dičních kulisách přírody, ale je v tom i kus mé sobeckosti: já

  chci, aby to bylo takhle, protože se mi to zdá krásné. Přitom

  jsem sám svou přítomností přispěl k tomu, že se jejich svět

  mění, jsem součástí procesu. A otázka také zní, jak to vidí

  oni. Můj kamarád, šaman Aman Lau Lau, mi řekl, že je

  rád, když dostane západní léky na malárii, je mu příjemné

  rozdělat si oheň zapalovačem a nemuset pádlovat v kánoi,

  ale použít závěsný motor. Nám to připadá pochopitelně

  strašné, místo tichého pádlování a romantiky motor, hluk,

  benzín a olej. Ale to jsou věci, se kterými já osobně nic ne-

  udělám. Nejsem schopen Mentawajce nějak významně

  chránit, nebo dokonce zachránit.

  Kdybyste měl moc ovlivnit jejich život, co byste udělal?

  Zařídil bych, aby se území jakýchkoliv přírodních lidí stalo

  takovou polopropustnou membránou, jednosměrnou rezer-

  vací, odkud může kdokoliv ven a zpět, ale nikdo cizí zvenčí

  nesmí dovnitř, ani cestovatelé, obchodníci, misionáři, ani

  vědci. Takovou možnost ale nemám... Jeden můj kamarád

  na Siberutu už nenosí tradiční oděv, ale tričko. Špinavé,

  roztrhané tričko, které ho na první pohled vzdaluje od jeho

  kmenové historie, tradice, od podoby, kterou jsem znal dřív.

  Ale došlo mi, že je to pořád stejný člověk: zpívá šamanské

  písně, dokáže být v transovém stavu, umí lovit. Je jedno, co

  má na sobě. Změnily se kulisy a kostýmy, ale lidé zůstali

  stejní. Užívám si, že mám vůbec ještě šanci vidět je takhle.

  Dřív jsem si říkal, pánové Zikmund a Hanzelka, ti se měli,

  viděli všechno ještě daleko přirozenější. Teď vím, že i já

  jsem na Siberutu zažil a zažívám výjimečný svět, který za

  padesát let třeba částečně zmizí nebo bude úplně jiný.

  Když jsem si dávala dohromady hlavní témata

  vašeho života, šlo to asi takto: cestování, alkohol,

  běh, cigarety a teď Bůh. A leccos z toho na dřeň.

  Například když běh, tak maraton. Co kdyby vám

  tyhle berličky někdo sebral?

  Mně je nikdo sebrat nemůže. Já Boha nevnímám jako

  berli. Pro mě znamená obrovský pokoj a klid. Už nemám

  JOSEF FORMÁNEK (51)

  • Spisovatel, novinář, cestovatel.

  • V roce 1992 spoluzaložil geografický magazín Koktejl, který

  byl svého času fenoménem na trhu.

  • Procestoval více než 40 zemí světa, nejsilnější vazby má kostrovu

  Siberut, ležícímu v mentawajském souostroví u pobřeží Sumatry.

  • První knihu Prsatý muž a zloděj příběhů (2003) psal sedm let,

  následovaly tituly Létající jaguár (2004), Mluviti pravdu (2008),

  Umřel jsem v sobotu (2011), Syn větru a prsatý muž (2013),

  Úsměvy smutných mužů (2014), Dvě slova jako klíč (2016)

  aKniha o tichu (2020).

  • Kniha Úsměvy smutných mužů byla zfilmovaná a Josef

  Formánek spolu s režisérem Danem Svátkem napsal scénář.

  • Z prvního manželství má dospělou dceru Karolínu, s druhou

  ženou žije v Českém středohoří a mají dceru Ninu a syna Josefa.

  • Vždy otevřeně mluvil o svém životě, závislosti na alkoholu

  i o noci, kdy se setkal s Bohem. Většinu svých životních

  příběhů vtiskl do svých knih, které jsou mimořádně úspěšné.

  rozhovor

• Strana 15

  potřebu na cokoliv reagovat, v podstatě jsem jenom divák.

  Když na mě někdo troubí v zácpě, usměju se. Kdybyste na

  mě začala křičet, budu na vás se zájmem hledět a říkat si,

  proč to asi děláte. I kdybyste napsala, že s Formánkem

  to byla hrůza, tak je to pro mě prostě zpětná informace.

  Potkávám zajímavé lidi, baví mě pozorovat jejich způsob

  a schémata myšlení. Nežil jsem v ruce se seznamem, který

  jste mi teď předestřela, a když jsem odhodil alkohol, tak

  jsem si neřekl: Honem, co za něj – aha, Bůh! (Směje se

  a pak zvážní.) Bůh je pro mě konečná realita tohoto světa.

  Napadlo vás někdy, že jste se mýlil?

  Jak mýlil?

  Že třeba Bůh není. Že se vám jenom něco stalo

  s mozkovou chemií.

  Psychiatři si to myslí. Že jsem měl halucinace náboženské-

  ho charakteru nebo prošel psychospirituální krizí. Ale mně

  to je jedno. Já to nepotřebuji nikomu vysvětlovat. Jsem rád

  za vědomí, že my všichni od narození k smrti žijeme v Jeho

  mysli.

  Když vzpomínáte na protialkoholní léčebnu, mlu-

  víte o pevně daném režimu, který může být v urči-

  tých životních situacích prospěšný. Říkám si, že pro

  mnoho lidí je současná bezbřehá svoboda života

  náročná. Protože člověk, který si nemůže vybírat, za

  svůj život nenese takovou zodpovědnost, naopak –

  může se vymlouvat, omlouvat a nemusí se snažit. Co

  si o tom myslíte?

  Život je hra, v níž se máme něco naučit a něco pochopit.

  Pokud deleguji svoje rozhodnutí nebo část života na jiné

  lidi nebo instituce, tak si kus hry nechávám na další kolo

  v tomto či jiném životě. Je to každého svobodná volba a je

  to v pořádku. Sám za sebe jsem moc rád, že si o svém živo-

  tě můžu svobodně rozhodovat.

  Máte kolem sebe lidi, které obdivujete, vzhlížíte

  k nim, inspirují vás?

  Rozhodně. O nich je moje kniha. O mých blízkých, o mých

  láskách, kamarádech. O těch, kteří mě inspirovali. Po dopsá-

  ní jsem cítil vděčnost osudu, Bohu, lidem, jež jsem potkal.

  Jak žijete všední dny?

  Nemám všední dny a víkendy. Jediné něčím jiné dny jsou

  v době, kdy dopisuji knihu. To trávím hodně času nad sto-

  lem přemýšlením a nedělám pravidelné věci, na které se

  asi ptáte: když se probudím, jdu si zaběhat, ponořím se do

  ledové vody, hraju si s dětmi, část dne jsem se ženou, část

  dne trávím se sebou, občas jedu za kamarády. Líbí se mi

  nic nemuset.

  Co vás rozesměje?

  Často se směju, když mě něco uvede do rozpaků. Býval

  jsem cholerik a situace, které mě dřív vytáčely, mě dnes

  nutí do úsměvu a z toho mám radost. Zjistil jsem, že když

  se zlobím, tak to bolí nejvíc mě. Když jsem včera měl chuť

  být naštvaný na dceru, tak jsem si řekl, že ona je taková

  citlivá duše, a hned se mi ulevilo. Zjistil jsem, že je pro mě

  snazší hned všem všechno odpouštět. Funguje to i ve vzta-

  hu s mou ženou. Žádná partnerka nikdy nebude absolutně

  spokojená s partnerem, kterého má doma, a platí to tak

  i pro muže. A tak, když něco vypadá, že mě to vytočí, si

  v duchu řeknu „buď zticha“ a trochu se zasměju.

  Já si taky doma často řeknu „buď zticha“, ale

  nesměju se, většinou jsem totiž stejně naštvaná.

  Závidím vám to.

  Trvalo roky, než jsem k tomu došel.

  Čím je vaše žena jiná než ostatní, proč jste si ji

  vybral?

  Výjimečná je tím, že se mnou přežila všechny mé životní

  etapy. I tu, dnes viděno radostnou, kdy jsem prožil něco,

  v co jsem ani nedoufal. Prožil jsem obrovský klid, že Bůh

  je se mnou, že je s námi, že je všude tady. Ale zvenku,

  chápu, to tak moc dobře nevypadalo. A ona to zvládla. Ač

  nemluví a asi ani nepřemýšlí o Bohu, žije jako duchovní

  člověk. Vidím, jak se laskavě chová, jak je pevná, jak je

  v ní spousta lásky k dětem i ke mně po všech těch peripe-

  tiích. Obdivuji ji.

  Mně zmizely veškeré touhy. Nevím, jestli je to napořád,

  ale například nemám puzení cestovat. I když netvrdím,

  že už nikdy nikam nepojedu nebo se nenechám vyzvat

  na cestu. Dokážu ocenit ženskou krásu u cizí ženy, ale

  nemám u toho postranní myšlenky. Dočasně zmizela tou-

  ha psát, ale byl jsem v klidu, protože základní pocit pro

  mě je bejt v klidu. Všem říkám, buďte v klidu: dokud tu

  hru hrajeme, pokud nejde o bolest a zdraví blízkých, buď-

  te v klidu.

  ■

  www.drmax.cz 15

  TVÁŘÍ V TVÁŘ

  Žádnou z otázek jsem ho nevyvedla z míry, během našeho

  povídání jsem nenašla skulinu, kde by se ukázala potlačená

  póza, faleš nebo záchvěv nadřazenosti. Josef Formánek

  byl neprůstřelně osvícený. A nejhorší na tom je, že v jeho

  charismatické společnosti je člověku příjemně a veselo,

  anení to ona specifická „křesťanská radost“, známá z obličejů

  mnoha věřících, žádné posvátné ticho, neboť Bůh je všude

  kolem. Naopak – proč si nedat venku cigaretu, vyřídit pár

  hovorů, těšit se na jízdu kabrioletem a nechat lidi kolem sebe

  tak nějak normálně žít? Kdo z nás to má?

• Strana 16

  Inzerce 2x ▼▲

  16 www.drmax.cz

  svět Dr.Max

  PROGRAM KARTA

  VÝHOD DR.MAX

  nabízí jak nanční bene-

  ty (možnost využít letá-

  kové akce, uplatnit slevy

  z doplatku na recept, in-

  dividuální slevové kupóny, rozesílané členům vsadách

  několikrát ročně, apod.), tak nenanční (online pora-

  denství, vzdělávací brožury a příbalové letáky, služ-

  by v rámci mobilní aplikace – osobního asistenta při

  užívání léků, který upozorňuje například na frekvenci

  adávkování, či přehled vyzvednutých léků).

  Od letoška lze poprvé mít primární kartu přímo

  v mobilu. Dosud bylo možné vstoupit do programu

  pouze za vydání plastové karty. Nově existuje možnost

  založení členství pouze elektronickou formou, bez nut-

  nosti jejího fyzického vlastnictví. Registraci do klient-

  ského programu bezplastovou formou je možné pro-

  vést na webové stránce https://kartavyhod.drmax.cz/

  a také je možné zaregistrovat se přes mobilní aplikaci

  Dr.Max. Možnost založit si plastovou klientskou kartu

  na základě vyplněného papírového formuláře vlékár-

  ně samozřejmě zůstává.

  V rámci věrnostního systému fungují i speciální klu-

  by, orientované na specické skupiny klientů (matka

  apéče o dítě, diabetes, zdraví a krása či péče o domácí

  zvířata). Například diabetikům zůstává po celou dobu

  existence věrnostního programu zachován princip

  prodeje inzulínů bez doplatku.

  Klientský program Dr.Max, rozvinutý primárně

  vČeské republice, se úspěšně implementuje i v jiných

  zemích, kde značka Dr.Max působí. Dostalo se mu ně-

  kolika ocenění, včetně mezinárodních. Cenu Loyalty

  Magazine Award, jakéhosi Oscara pro věrnostní pro-

  gramy, si odnesl hned ve třech kategoriích, mimo jiné

  jako „nejlepší nový věrnostní program roku“ a „nejlepší

  program v rámci regionu střední a východní Evropy“.

  POZOR NA „ŠMEJDY“!

  Redakce má k dispozici několik svědectví o tom, že se jménem lékáren

  Dr.Max ozývají lidem pochybní prodejci nabízející kloubní výživu Vitalex,

  za kterou stojí rma, která si říká Dr.Artrex. Podobnosti tohoto jména

  s názvem největší sítě lékáren prý zneužívají kurýři i telefonní operáto-

  ři, a jak se zdá, vytipované seniory záměrně matou a se svou nabídkou

  předraženého zboží se schovávají za dobré jméno lékáren Dr.Max.

  S takovými negativními zkušenostmi se ozvali klienti lékáren napří-

  klad v Plzni, Hořicích, Vsetíně, Brně a jinde. Na údajně nekalou činnost

  společnosti Dr.Artrex upozornila několikrát média, letos v září například

  deník Aha!. Prosíme klienty lékáren Dr.Max:

  Nenechte se napálit! Nereagujte na žádné

  pochybné nabídky. Lékárny Dr.Max oslovují

  klienty jiným způsobem, ne telefonickými

  hovory s nabídkou nějakých přípravků. Ne-

  nechte se napálit a okrást!

  DR.MAX STÁLE NEJDŮVĚRYHODNĚJŠÍ

  Letos bohužel bez předávacího ceremoniálu, ale přece byly vyhlašová-

  ny nejdůvěryhodnější značky v Česku. Dr.Max obhájil tuto pozici nejen

  mezi lékárnami, ale stal se také jednou ze tří nejdůvěryhodnějších vů-

  bec. Potvrzený výsledek předchozích let vyplývá z průzkumu agentury

  Nielsen.

  Vítězové projektu se letos vyhlašovali už pošesté. „Úspěch nás těší

  tím víc, že jsme přesvědčeni o tom, že vyhrát bývá snazší než obhájit,“

  komentoval úspěch generální ředitel sítě Dr.Max Daniel Horák. „Letos to

  víc než kdy jindy považujeme za úspěch dosažený našimi kolegy v lékár-

  nách, kteří představují významnou část první zdravotnické linie. Přízeň

  veřejnosti sklidili určitě i za svou obětavost v tomto covidovém roce.“

  Největší lékárenská síť v ČR tak vedle schopnosti poskytovat kvalitní

  službu pacientům během pandemie

  znovu dokázala zúročit soustavnou

  péči o odborný růst zaměstnanců, fé-

  rové ceny, propracovaný klientský pro-

  gram, kvalitu výrobků vlastní značky,

  dynamicky se rozvíjející e-shop a od-

  vahu k inovacím.

  KLIENTSKÝ PROGRAM DR.MAX:

  Už 4 miliony věrnostních karet

  Karta výhod Dr.Max, věrnostní systém největší sítě lékáren v ČR,

  potvrdila své vedoucí postavení mezi klientskými programy na

  českém trhu. V uničovské lékárně Dr.Max se zaregistrovala klientka

  s pořadovým číslem 4 000 000, paní Božena Prášilíková z Litovle. Pro

  zajímavost: třímiliontý účastník byl zaregistrován v září 2018.

  Foto: archiv Dr.Max

• Strana 17

  Dovozce adistributor vČR:

  IBI-International, s.r.o.

  Senovážné náměstí 5, 11000 Praha 1,

  Česká republika

  ibi@ibi.cz | www.ibi.cz | www.orthomol.cz

  Výrobce:

  Orthomol GmbH, Herzogstraβe 30, 40764 Langenfeld, Německo

  www.orthomol.com

  Podpořte svůj imunitní

  systém právě tím,

  co umí Vaše tělo využít.

  IBI_I_ORTHO_2020_11

  Orthomol® Immun

  Váš imunitní systém

  pocítí rozdíl

  Vážíme si

  Vašeho zdraví.

  www.orthomol.cz

  Žádejte

  Žádejte

  ve své lékárně

  Orthomol® Vital F

  Vitalita

  místo stresu

  Mikronutrienty pro Vaši

  Mikronutrienty pro Vaši

  imunitu, energii a vitalitu.

  imunitu, energii a vitalitu.

• Strana 18

  18 www.drmax.cz

  komunikace

  S

  ituace jsou to přímo čítankové… anebo i fil-

  mové. Však si vzpomeňme na Deník Bridget

  Jonesové, například. Sejde se širší rodinné

  příbuzenstvo a všichni přítomní ve věku pat-

  nácti let a více se musejí připravit na láskyplné, starostli-

  vé, nebo i rýpavé otázky o tom, jak to v životě mají. Hned

  na začátku můžeme vyloučit ze hry rodiny, kde je otevře-

  ná a laskavá komunikace o všech tématech běžná, nikdo

  nechce vyvolat trapas a všichni jsou navzájem ohledupl-

  ní. Budeme se věnovat momentům, kdy se mladý člověk

  navrací k vánočnímu stromu a většina jeho blízkých má

  jen mlhavou představu o tom, jak žije, co prožívá, jak

  si připadá úspěšný nebo jak je spokojený. A pokud jeho

  zvenčí viděná situace neodpovídá zažitým představám

  druhých, musí se připravit na sérii báječných otázek,

  na něž je tak těžké odpovídat… Variant těchto střetů je

  hodně, my zúžíme ring na rozhovor mezi matkou a dce-

  rou. To samé ale platí i pro ostatní členy rodiny – o své

  ne zrovna ideálně žijící potomstvo mají starost otcové,

  babičky i sourozenci.

  „SPORŤÁCI“, VYKOLÍKUJTE SI TERÉN

  Tak co, sporťáku, už máš chlapa? Čekáte-li všetečné dota-

  zy na budoucího partnera, dítě nebo svatbu, můžete vzít

  iniciativu do svých rukou. Najděte si vhodného spojence –

  třeba sestru nebo maminku –, včas ho odtáhněte stranou

  a pověřte ho úkolem, aby diskrétně přítomným sdělil, že

  tyto otázky dnes večer rozhodně nejsou vhodné. Většina

  normálních rodin by to měla pojmout. Odvážnější varian-

  tou je rovnou do pléna s úsměvem na rtech ohlásit, že princ

  na bílém oni se stále nenašel nebo že dítě nejméně další

  dva roky neplánujete, a vtipně odbýt další dotazy. Uf...

  VHODNÉ ODPOVĚDI? STAČÍ ŘÍCT NE.

  Pokud už otázka padne a vám je z toho nepříjemně, máte

  několik možností. Skoro nikdy neuděláte chybu, když

  Už

  někoho

  MÁŠ?!

  Kdy bude svatba? Kdy bude miminko?

  Takové a podobné otázky jsou noční

  můrou mnoha mladých žen i mužů.

  A o Vánocích – v dobách zostřeného

  rodinného přátelství – se můžou stát

  rozbuškou k nečekané hádce. Jak situaci

  ustát, ví psycholožka Irena Košíčková.

  TEXT: OLGA PROCHÁZKOVÁ

• Strana 19

  www.drmax.cz 19

  odpovíte pravdu. Pro argumentačně slabé jedince stačí

  jediné slovo: NE. Bez jakýchkoliv dalších komentářů.

  Můžete také říci: mami, teď není vhodná chvíle, nechci se

  o tom bavit. A dodat, že si o tom můžete promluvit pozdě-

  ji v soukromí. „Pokud je maminka neodbytná, nenechte

  se chytit do pasti a opakujte asertivně stále to samé –

  mami, prosím tě, teď mi není příjemné se o tom bavit,“

  radí Irena Košíčková. „Pokud maminka opáčí něco ve sty-

  lu ‚ty se tomu vždycky vyhýbáš‘ a podobně, nesmíte začít

  věci vysvětlovat nebo se obhajovat. To je cesta, která vás

  mžikem oka dostane do obranné pozice. Nikdy svou situ-

  aci nevysvětlujte a nikdy se neobhajujte.“

  HÁDKA – AHA, MÁM VZTEK!

  Pokud útok zesiluje, můžete, i když je to extrémní řešení,

  odejít na chvíli ven: mami, není mi příjemné se o tom

  bavit, radši půjdu na chvíli ven, vrátím se asi za dva-

  cet minut. Hrozí totiž, že vás matka vytočí tak, že začne

  hádka a bude osobní. „Pokud totiž někoho poprosím, aby

  se o něčem nebavil, a on to nerespektuje, probouzí se

  v nás vztek jako zcela přirozená ochranná reakce. V tu

  chvíli je dobré držet si odstup a všimnout si svého vzte-

  ku – a nepodlehnout mu, nepřejít do protiútoku: ty do mě

  vždycky tak ráda rýpeš, dělá ti to dobře? Nikdy jsi mě

  nechápala! A tak podobně,“ radí terapeutka.

  TRÁPÍM SE, TRÁPÍM… ALE KDO?

  Pokud dcera neplní očekávání matky v tom, kudy se její

  život ubírá, obě to velmi dobře vědí, i když si to třeba

  nahlas nepřiznají. Od narození do nás totiž rodiče vkládají

  vědomě i nevědomě pravidla, jak to ve světě chodí, jak to

  u nás v rodině chodí a jaká mají očekávání. „Pokud dcera

  nezapadá do škatulky ,správný život‘, matka to bere jako

  svoje selhání: moje dítě ,nefunguje‘, co tomu ,řeknou lidi‘?

  A bývá to typ matky, která vidí hlavně sama sebe. Dívat

  by se ale měla zejména na dceru,“ říká Irena Košíčková.

• Strana 20

  20 www.drmax.cz

  komunikace

  Inzerce ▼

  IDEÁLNÍ SCÉNÁŘ – UPŘÍMNOST A LASKAVOST

  Matka by měla dceru plně přijímat a zcela respektovat

  její život. Přijímat ji s tím, že je šťastná i bez dítěte nebo

  partnera, protože miluje svou práci a té chce dát veškerý

  čas. A stejně tak přijmout fakt, že se třeba trápí, pro-

  tože nemůže otěhotnět. „Je to jednoduché: rodič musí

  dát najevo skutečný zájem o své dítě. Určitě by se měl

  ptát na věci, které ho zajímají,

  ale ve vhodnou chvíli a vhod-

  ným způsobem,“ říká Irena

  Košíčková. Matka by měla být

  otevřená – a to samé platí i pro

  dceru: pokud se s vámi někdo

  snaží laskavě promluvit, neu-

  zavřít se, neutíkat.

  KOMUNIKAČNÍ TRIKY

  PRO POKROČILEJŠÍ

  I ve vypjatějších chvílích bychom měli vždy mluvit o tom,

  jak se cítíme my. Například matka může říci: mrzí mě,

  že nemáš ještě muže, trápím se, ale pokud je to tvoje vol-

  ba a jsi spokojená, zcela to respektuji. Jsem ráda, že jsi

  šťastná, ale bojím se, že pokud budeš odkládat těhotenství,

  můžou se dostavit zdravotní komplikace. Je mi líto, že jste

  se s Petrem rozešli, jsem tady pro tebe, kdybys cokoliv

  potřebovala. Na to se přece nedá nic říct. To není útok, ale

  jen otevřené projevení vlastních pocitů a starost o druhého.

  RODINNÝ VKLAD – K NEZAPLACENÍ

  Ne, nejsou to jen restituované vily nebo křivé zuby.

  Rodinný vklad jsou automatická schémata chování, podle

  nichž jednáme, aniž bychom si

  to uvědomovali. „Ve své praxi se

  setkávám se ženami, které po

  čtyřicítce přijdou na to, že se vdá-

  valy ve dvaceti, protože se to od

  nich tak nějak čekalo, a ony nad

  tím ani nepřemýšlely. Nebo že

  mají děti, ale když si představují

  sebe v mladším věku, přiznávají:

  nevím, jestli bych byla tenkrát

  vlastně chtěla děti, ale tak nějak

  se to čekalo. A není to obviňování rodičů nebo pozdní zášť.

  Většina matek a otců nás vychovávala s těmi nejlepšími

  úmysly a každý se musí se svým životem popasovat sám.

  Řešením je určitě psychoterapie, která nám může rodinné

  vklady odhalit a pojmenovat a v druhém kroku najít vůbec

  to, co chceme my sami,“ říká Irena Košíčková.

  ■

  Foto: archiv Ireny Košíčkové, Adobe Stock

  ROZHOVOR

  Odpovídá psycholožka Irena Košíč-

  ková, psychoterapie a psychologické

  poradenství pro dospělé.

  Fenomén úspěšných žen, které stále

  čekají na toho pravého, je pro sou-

  časnou dobu typický. Na jedné stra-

  ně je média a knihy o seberozvoji

  málem nutí nespokojit se s málem,

  neustupovat ze svých nároků a mít

  tu nejlepší práci, nejlepšího partne-

  ra a nejlepší život vůbec, na druhé je

  ale realita – samota. Kde je chyba?

  V takových situacích se často ocitají

  ženy, které nejsou spokojeny se svými

  emocemi a mají tendenci se přizpůso-

  bovat. Často mají spoustu let vztah se

  ženatým mužem, který jim nikdy nepři-

  slíbil nic víc. Takové ženy se zároveň

  samy velmi bojí být jakkoliv závislé.

  Jenže plnohodnotný vztah, kde figurují

  i děti, je logicky uvádí aspoň na něja-

  ký čas do stavu závislosti na partnero-

  vi – a to nechtějí podvědomě riskovat.

  Ukončit čekání na prince může přijetí,

  že si dovolí být někdy na někom závis-

  lé. A hlavně na pochopení, že žádný

  partner není dokonalý a že žádný vztah

  na světě není dokonalý.

  Může být chyba v původní rodině?

  Ano. Čekajícími Popelkami se často stá-

  vají dcery narcistických matek. Takové

  matky mají vždycky pravdu a vždycky

  platí jejich názor. Dcery jsou naučené se

  přizpůsobovat a jejich jádrové schéma

  je: jsem neschopná, nejsem dost dobrá,

  nejsem dost výkonná, nejsem „nejlepší“.

  Právě takové ženy hledají „stoprocent-

  ního“ partnera, jenže takový neexistuje.

  Můžou tomu rodiče nějak zabránit?

  Rodiče, kteří nechtějí mít doma nedob-

  rovolného single potomka, musejí

  vychovat jedince, který si je vědom své

  hodnoty a nechybí mu sebevědomí.

  Ktomu slouží i takzvaný sociální porod,

  tedy chvíle, od kdy berou rodiče dítě

  jako dospělého jedince. Pro ten účel

  může hezky sloužit třeba prodloužená

  v tanečních, kdy se tatínek začne k dce-

  ři chovat jako k ženě: pustí ji do dveří,

  řekne jí, že je hezká, a kdyby byl její spo-

  lužák, vzal by ji na rande. Ve vhodnou

  chvíli říct: věřím, že si najdeš skvělého

  chlapa. Silní otcové se nebojí vyjádřit

  svůj názor na nevhodný vztah dcery,

  na druhou stranu, dospělé a sebevě-

  domé dcery by měly být schopny ubrá-

  nit si před okolím vztah, v němž jsou

  spokojené.

  Ženy často přijdou na

  to, že se vdávaly ve

  dvaceti, protože se to

  od nich čekalo

• Strana 21

  11_2020_SystaneUltra_MDPF_MADE_inzerce_A4_CZ_FINAL.indd 111_2020_SystaneUltra_MDPF_MADE_inzerce_A4_CZ_FINAL.indd 1 05.11.2020 13:2405.11.2020 13:24

• Strana 22

  22 www.drmax.cz

  K

  dyž jsem svou bývalou ženu poznal, nevadilo

  mi, že byla o pár let starší, naopak mi impo-

  novalo, že ví, o čem život je, že si s ní je o čem

  povídat, protože holky v mém věku prostě ješ-

  tě byly samý večírek a túry po obchodech. A Anna chtěla

  vztah stejně jako já,“ vypráví Mirek (41). To, že vztahu je

  ochotna obětovat cokoliv, prý zpočátku vnímal jako klad.

  „Ale po dvou letech se začaly projevovat negativní stránky

  toho všeho. Anna mě zpočátku podporovala v mých snech,

  automaticky se vzdávala těch svých a já z toho začal mít

  výčitky svědomí. Ona mě ubezpečovala, že je mít nemu-

  sím, ale i tak… Prostě jsem cítil, že jí to musím oplácet.

  A ona chtěla jediné – abychom byli stále spolu. Jenomže

  stále. Chodila za mnou k práci, chodila se mnou za mými

  kamarády na pivo. A já se začal za chvíli cítit jako ve věze-

  ní a jediné místo, kam za mnou nechodila, byla toaleta, ale

  i tak stála za dveřmi a povídala si. Asi si umíte předsta-

  vit, co se stalo, když jsem jí jednou řekl, že bychom přece

  jen mohli mít nějaký ten čas i sami pro sebe. Spustila se

  lavina výčitek, co všechno mi obětovala, a já ani nejsem

  ochoten jí splnit jediné přání – trávit s ní trochu času.“

  OPRAVDOVÁ LÁSKA BEZ PODMÍNEK

  Láskoholik je termín označující člověka, který je duševně,

  emočně a fyzicky závislý na partnerovi či příteli. Emoční

  závislost může souviset s výchovou a nastavením rodin-

  terapie

  Kdy(ž) láska přechází

  V ZÁVISLOST

  Každý člověk chce být nejen milován, ale také lásku dávat. Ale když mu

  to přeroste přes hlavu, stane se na tom druhém úplně závislý. Potom

  se už nejedná o lásku, ale o nepříjemnou závislost, se kterou je potřeba

  něco dělat. Závislost ve vztahu může být emoční, sexuální, existenciální,

  finanční či kombinací několika typů najednou.

  TEXT: VERONIKA BĚLOHLÁVKOVÁ

  Foto: Adobe Stock

• Strana 23

  www.drmax.cz 23

  ných vztahů, které v dětství formují osobnost člověka.

  Svoji roli v tomto ohledu mohou sehrát i rozličná prožitá

  traumata. „Závislostní povaha jedince není sama o sobě

  psychickou poruchou. Spíše souvisí s některou z poruch

  osobnosti, kterou diagnostikuje klinický psycholog nebo

  psychiatr. Emočně ‚slabší‘ může být z mnoha důvodů.

  Kromě problematického dětství nebo ‚nelásky‘ ze strany

  otce nebo matky hraje svoji roli také genetika,“ doplňuje

  psycholožka Hana Alblová.

  Zajímalo nás, jak Anna dnes zpětně vnímá vztah

  s Mirkem. Byla ochotna o tom vyprávět. „Když si dnes

  vzpomenu, co jsem Mirkovi dělala, jak jsem ho dusila,

  muselo to být nesnesitelné. Ale já jsem si v tu dobu oprav-

  du myslela, že na tom, že chci veškerý čas strávit s ním,

  není nic špatného,“ vypráví. „Když jsme se rozešli, zhroutil

  se mi svět. Dva roky jsem nebyla schopna začít jiný vztah,

  jak jsem byla duševně rozbolavělá. A pak se objevil Dušan.

  Byl jako já. Byl tu jenom pro mě. A mně to po nějaké době

  začalo vadit a tehdy jsem si uvědomila, jak se asi Mirek

  musel cítit. Když jsme se pak náhodou potkali na ulici,

  omluvila jsem se mu. On to naštěstí přijal a od té doby se

  zase občas vídáme, už jako kamarádi.“

  Rozpoznat, že žijete se závislým protějškem, se někdy

  dá hned poté, co pomine období prvotní zamilovanosti.

  Jsou ale jedinci, kteří své postoje a motivy umějí velmi

  dobře skrývat, takže až po letech zjistíte, že se nachází-

  te v závislostním vztahu. Snažte se pochopit, že i láska

  má své hranice. Opravdová láska existuje bez podmínek.

  Navíc vůbec nehraje roli, jestli se jedná o partnera, či

  partnerku. „Běžně převládá představa, že více se emočně

  závislými stávají ženy. Jsem přesvědčená o tom, že to dnes

  už rozhodně neplatí. Dovolila bych si tvrdit, že sice ženy

  na první pohled častěji inklinují k partnerské závislosti,

  ale muži jsou na tom dost podobně. Oproti ženám jen svou

  závislost důkladněji skrývají a nejsou příliš ochotní o tom

  mluvit,“ je přesvědčena psycholožka.

  PŘIZNÁNÍ JE VELMI TĚŽKÉ

  Pro mnohé páry je v mnoha ohledech velmi těžké si tako-

  vý závislostní vztah vůbec udržet. Často se jedná o otázku

  rozklíčování toho, co ve vztahu vlastně „neklape“. Hodně

  záleží na celkové vyzrálosti obou partnerů, na ochotě

  něco měnit. Pokud někoho označíte za „závislého“, jeho

  reakce mohou být nepřiměřené a vést až k extrémnímu

  vyjadřování prožívaných pocitů. Pokud i přes všechno, co

  se ve vztahu děje, chcete dát svému protějšku šanci a roz-

  hodnete se ve vztahu pokračovat, vyhledejte odbornou

  pomoc. Jinak se může stát, že se zacyklíte do stále se

  opakujících bludných kruhů, ve kterých můžete uvíznout

  na neomezeně dlouhou dobu, jelikož z nich není jednodu-

  ché vystoupit.

  JAK Z TOHO VEN?

  Partnerskou závislost lze „léčit“. Spočívá především v hle-

  dání nastavení vlastního „nového“ já, obnově vzájemné

  důvěry a spokojenosti ve vztahu. Prvním krokem je vlastní

  přiznání neadekvátní závislosti na partnerovi či partner-

  ce. „Řešením je individuální terapie, která má spíš dlouho-

  dobější charakter, jelikož se klient postupně pod vedením

  psychologa učí transformovat své postoje, hodnoty, nízké

  či příliš vysoké sebevědomí a podobně,“ radí psycholožka

  Alblová. Měřítkem úspěchu léčebného procesu předsta-

  vuje aplikace těchto nově osvojených principů do běžného

  života. Další variantou řešení je například párová terapie.

  Je dobré si uvědomit, že není na místě ani stud či strach.

  Je potřeba najít cestu, která pomůže.

  TERAPIÍ KE SPOKOJENÉMU VZTAHU

  Terapeutická pomoc už pro řadu lidí není tabu, přesto

  váhají, zda je vhodné odbornou pomoc vyhledat. Je dobré si

  „svého“ terapeuta vybrat. Zjistit, jak pracuje a zda k němu

  cítíte důvěru. Pokud ne, máte možnost hledat dál, dokud

  si nebudete jisti, že jste našli to, co potřebujete. Rozhodně

  není dobré setrvávat s pocitem naprosté svázanosti ve

  vztahu, který ve výsledku nevyhovuje nikomu. To větši-

  nou vede k rychlému rozchodu, nebo naopak k uvíznutí ve

  vztahu, ve kterém není možné se cítit spokojeně. Přímější

  cesta je ta, na které se snažíte najít kompromis, společ-

  né východisko a mít vyrovnaný, kvalitní vztah. Pokud se

  ukáže, že to není možné, bohužel se nedá nic dělat. Můžete

  z vlastních zkušeností „čerpat“ v dalším vztahu a už snad-

  něji rozpoznávat, co ve vztahu (ne)chcete.

  ■

  JAK SE S VLASTNÍ EMOČNÍ ZÁVISLOSTÍ

  VYROVNAT?

  • Zbavte se stereotypu.

  • Věnujte se sami sobě a svým potřebám.

  • Obnovte a udržujte sociální kontakt s přáteli.

  • Realizujte vlastní sny a tužby, vzdělávejte se.

  • Prosazujte své názory, nenechte se od partnera do ničeho nutit.

  • Dopřejte si pauzu. Nemusíte se s partnerem rozcházet,

  ale určitý čas o samotě vám prospěje, budete mít prostor

  utřídit si vlastní pocity a myšlenky.

  • Vyhledejte odbornou psychologickou pomoc.

  PRVNÍMI SIGNÁLY VZTAHOVÉ ZÁVISLOSTI

  JSOU

  • nepřirozená fixace na partnera či partnerku,

  • eliminace sociálních kontaktů,

  • neschopnost rozhodnout se bez souhlasu druhého,

  • chronický strach z rozpadu vztahu,

  • nerelevantní ochota přizpůsobit se protějšku.

• Strana 24

  24 www.drmax.cz

  MAT-CZ-2000184 - 1.0 - 07/2020

  sanofi–aventis, s.r.o.

  Budova Argo

  Evropská 846/176a

  160 00 Praha 6, Česká republika

  Tel.: (+420) 233 086 111

  Fax: (+420) 233 086 222

  E-mail: cz-info@sanofi.com

  www.sanofi.cz

  Ibolex® 200 mg potahované tablety je volně prodejný lék kvnitřnímu užití. Obsahuje dexibuprofenum. Pozorně čtěte příbalovou informaci

  aporaďte se slékařem nebo lékárníkem.

  ČISTĚ PROTI

  BOLESTI.

  NOVINKA

  Krystalicky čistý dexibuprofen přináší úlevu od bolesti

  už při dávce 200 mg. Ibolex

  ®

  200 mg: nová generace léku

  proti bolesti.

  Bez názvu-1 1Bez názvu-1 1 15. 11. 2020 8:29:5515. 11. 2020 8:29:55

• Strana 25

  PRO ŽIVOT BEZ OMEZENÍ

  Chraňte

  své tělo

  Michal Petrov, šéfredaktor

  Cukroví

  bez hříchu

  zima 2020

  Vážené čtenářky / Vážení čtenáři,

  je tu druhá speciální příloha časopisu

  Maximum na téma diabetes a s ní vr-

  cholící podzim azima stojící zadveřmi.

  Co to pro diabetiky znamená? Jedním

  z rizik, která jsou v souvislosti s one-

  mocněním často uváděna, je nebez-

  pečí pádu. Pádu snásledky. Možná se

  nezdá, že by to byl nějak velký problém

  diabetiků, ale věřte, že opravdu je. Sta-

  tistiky uvádějí, že čím vyšší dávky inzu-

  linu člověk bere, tím je vyšší itoto ne-

  bezpečí, přičemž vezvýšené míře mu

  čelí starší ženy. Jiný průzkum ukázal,

  že riziko příhod souvisejících s pádem

  je upacientů, unichž došlo khypogly-

  kemii, dvakrát vyšší než uostatních.

  Nejsem lékař, ale myslím, že to dost

  možná souvisí i s tím, že diabetes má

  negativní vliv nakvalitu zraku, což zna-

  mená, že si člověk hůře všímá scho-

  dů, změn sklonu podlahy nebo jiných

  překážek. Přidat se může i nervová

  neuropatie – necitlivost vnohou vyvo-

  lává změny chůze, ovlivňuje držení těla

  i rovnováhy. Diabetická neuropatie se

  vnějaké formě projevuje asi upoloviny

  pacientů. Je to nejčastější komplikace

  při diabetu mellitu. A korunu všemu

  dávají pomalejší reakce mozku a úby-

  tek svaloviny nanohou.

  Čeká nás období vlhkých a namrzlých

  chodníků (vkaždém případě kluzkých),

  což je na podzim a v zimě ještě faktor

  navíc. I prachobyčejná kluzká běloba

  napřechodu pro chodce může zname-

  nat frakturu stýdny hojení, ale nejde jen

  oto. Úraz může do budoucna odchuti

  vyrazit na vzduch zrazovat, přitom po-

  hyb je to, co je vpřípadě diabetiků ob-

  zvlášť žádoucí.

  Proto Vás prosím, chovejte se vobdobí,

  které je před námi, velmi obezřetně, ať

  Vám jedno jediné nepodařené šlápnu-

  tí neznemožní to, co je pro Vás tak dů-

  ležité. Uvědomovat si možné riziko je

  nejdůležitější proto, aby se nebezpečí

  člověk vyhnul. Ačkoli se v souvislosti

  s protiepidemiologickými opatřeními

  může zdát, že současná doba kpohybu

  venku moc nevybízí aže užitečnější by

  bylo sedět doma, opak je pravdou. Po-

  hyb na čerstvém vzduchu je organis-

  mu prospěšný vždy, jen je dnes potřeba

  více hledět nato, kde aským se naněm

  člověk zrovna pohybuje. Nenechme si

  vzít odvahu vyjít před dům, když jediný

  relevantní důvod k domácímu vězení,

  které si sami udělíme, se jmenuje ka-

  ranténa.

  Posilujte v tomto smyslu svou sebe-

  jistotu, abyste se i případných pádů

  báli méně. Jde to. Vzahraničí se občas

  mluví o takzvané pádové rezistenci,

  kterou lze budovat cvičením, užíváním

  minerálů na posílení kostí, dodržová-

  ním léčby, ale také všímáním si toho,

  kudy člověk chodí a po čem. Venku

  idoma.

  Protože všichni si přejeme dojít kezdraví

  ktěm vytouženým Vánocům.

  Úvodník

  DIA svet - zima - 2020 - 210x297.indd 1DIA svet - zima - 2020 - 210x297.indd 1 18.11.2020 13:18:5018.11.2020 13:18:50

  Inzerce ▲

• Strana 26

  Pečujeme

  o zdraví

  Podívejte se proto natyto „záchra-

  náře“, kterými můžete doplnit dietu

  azdravý životní styl včetně dostat-

  ku pohybu. Hodit se budou zvlášť

  vtomto období, kdy iti nejukázně-

  nější pacienti aspoň jednou pod-

  lehnou vábení plných stolů adob-

  rého vína.

  Ostrop

  e

  es

  s

  třec m

  a

  ar

  r

  iánský

  Tento nenápadný „bodlák“ je štítem,

  který ochrání játra a přispívá k re-

  generaci. Právě játra jako „čistička

  těla“ jsou důležitým orgánem pro

  různé metabolické procesy – mj.

  ovlivňují hladinu glukózy. Účinnou

  látkou v ostropestřci je silymarin –

  velmi silný antioxidant, který bojuje

  proti oxidačnímu stresu poškozu-

  jícímu buňky. Silymarin může ta-

  ké pomoci obno-

  vit kontrolu hla-

  diny cukru vkrvi

  a zlepšit citlivost

  nainzulin.

  Ginkgo

  b

  b

  iloba

  Aneb jinan dvojlaločný rozšiřuje cé-

  vy azlepšuje tak prokrvení vtkáních.

  Nedávný výzkum ukázal, že list to-

  hoto stromu může pomoci při pre-

  venci neuropatie, bolesti apoškoze-

  ných nervech, jejichž poškození je

  pro cukrovku charakteristické.

  Ženšen

  Tento „kouzelný“ kořen má kouzel-

  né české jméno: všehoj. Skutečně

  se dá doporučit na většinu nedu-

  hů. Pro diabetiky je významné, že

  pomáhá snižovat absorpci sachari-

  dů, čímž zpomalí rychlost přesunu

  glukózy do krve, a dále stimuluje

  sekreci inzulinu ve slinivce. Studie

  zuniverzity vTorontu prokázala, že

  tablety obsahující ženšen snižují

  hladinu glukózy vtěle o15–20 %.

  Chlore

  ll

  l

  a

  a

  Další supersilný antioxidant, kte-

  rý pomáhá odvádět z těla toxiny,

  působí pozitivně na střevní mik-

  rofl óru aposiluje imunitní systém.

  Podle posledních výzkumů po-

  máhá stabilizovat hladinu cukru

  vkrvi. Pro cukrovkáře je výhodné,

  že zmírňuje pocit hladu. Navíc tělu

  dodá spoustu po-

  třebných látek obsa-

  žených v růstovém

  faktoru CGF: chloro-

  fyl, vitamin A, B1, B2,

  B6, hořčík, vápník,

  železo abílkoviny.

  Bříza

  bě

  ě

  lo

  korá

  Pozitivní působení tohoto ryze čes-

  kého stromu při diabetu není pří-

  liš známé, ale přesto je potvrzené!

  Silný extrakt zmladých lístků břízy

  zlepšuje funkci ledvin amá pozitiv-

  ní vliv nasnížení jejich strukturální-

  ho poškození. Detoxikační účinky

  se pak příznivě projeví i na stavu

  kůže.

  Gymn

  ém

  m

  m

  a lesní

  HIT PRÁVĚ NAVÁNOCE! Plazivé rostli-

  ně původem zAsie se také říká „za-

  biják cukru“, a to kvůli schopnosti

  snížit touhu po sladkostech. Tisíce

  let se proto používá vájurvédě (tra-

  diční indické medicíně) ke snížení

  hmotnosti a léčbě cukrovky. Po-

  máhá slinivce produkovat inzulin

  a může snížit potře-

  bu umělé inzulinové

  podpory. Při žvýkání

  listů této byliny se

  objeví zhruba třího-

  dinová necitlivost

  vůči sladké chuti.

  rozhýbejte se!

  Skvělý způsob, jak se lidé s dia-

  betem mohou hýbat, je pilates.

  Jde o sestavu více než 30 cviků,

  které jsou zaměřené na protaho-

  vání, zvýšení podílu svalové hmo-

  ty, posílení hlubokých zádových

  a břišních svalů, svalů pánevního

  dna anaaktivaci bránice. Cvičí se

  na podložkách, většinou vleže,

  vkleku či vsedu. Napomáhají zlep-

  šit fl exibilitu, rovnováhu asílu jem-

  nými, plynulými pohyby pomocí

  váhy vlastního těla.

  Návod na cvičení pro začáteční-

  ky najdete na YouTube, třeba zde

  https://www.youtube.com/wat-

  ch?v=gkiTvaybfF8.

  Zejména ucukrovky se doporuču-

  je kombinovat cvičení silová (kvůli

  budování svalů) avytrvalostní, kte-

  rá spalují energii vpodobě krevních

  tuků a cukrů. Proto nezapomeňte

  každý den vyrazit aspoň napůlho-

  dinovou svižnou procházku, ideál-

  ně sholemi.

  V průběhu cvičení a po zátěži je

  vhodné měřit si krevní tlak. Důle-

  žité je také monitorování glykemie

  pomocí glukometru před, vprůbě-

  hu a po cvičení. Diabetici by měli

  u sebe vždy mít tzv. snack, tedy

  potraviny umožňující rychlé zvý-

  šení glykemie pro případ, že došlo

  k hypoglykemii. Důležité je také

  dbát nadostatečný pitný režim.

  Vtěle všechno souvisí se

  vším. Strašáky, které přináší

  pozdní komplikace cukrov-

  ky, tak už všichni známe –

  následky se mohou projevit

  natepnách, srdci, nervo-

  vých buňkách, ledvinách,

  očích ipokožce.

  Vánoční hody bývají veselé,

  ale ty následky! Zabránit jim

  můžete pravidelným cviče-

  ním, ato idoma.

  DIA svet - zima - 2020 - 210x297.indd 2DIA svet - zima - 2020 - 210x297.indd 2 18.11.2020 13:18:5318.11.2020 13:18:53

  Vaříme

  POSTUP PŘÍPRAVY

  Smícháme všechny suché suroviny,

  přidáme bílek, sirup a máslo. Zpra-

  cujeme najemné těsto anecháme

  odpočinout v ledničce. Troubu za-

  hřejeme na 170°C. Těsto vyválíme

  a vykrajujeme tvary. Perníčky pak

  vyskládáme na plech vyložený pe-

  čicím papírem, potřeme žloutkem

  s mandlovým mlékem a pečeme

  9 minut. Zdobit lze bílkem vyšleha-

  ným sumělým sladidlem.

  POSTUP PŘÍPRAVY

  Vejce, máslo a Lučinu vyndáme

  z ledničky předem, aby měly po-

  kojovou teplotu. Pak dáme domísy

  a smícháme. V jiné míse promí-

  cháme suché přísady a vsypeme

  do máslové směsi. Zpracujeme

  nahladké těsto avpotravinové fólii

  necháme v chladu hodinku odpo-

  činout. Vyválíme plát avykrajujeme

  cukroví – babička vždy dopoloviny

  udělala náprstkem otvor. Pak naple-

  chu s pečicím papírem pečeme

  na160 °C asi 10 minut. Pozchladnutí

  mažeme marmeládou apoprášíme

  xylitolem.

  POSTUP PŘÍPRAVY

  Bílky vyšleháme dotuha, opatrně

  promícháme s kokosem, kokoso-

  vým mlékem a vanilkovou esencí.

  Není třeba doslazovat. Hmotou na-

  plníme zdobicí pytlík anaplech vy-

  stlaný pečicím papírem nastříkáme

  pusinky. Pečeme v troubě vyhřáté

  na170 °C dorůžova (asi 10 minut).

  ∙ 1 bílek

  ∙ 150 g mletých mandlí

  ∙ 50 g másla

  ∙ 30 g vlákninového sirupu

  ∙ 25 g vanilkového proteinu

  ∙ 1 čajovou lžičku prášku

  dopečiva

  ∙ 2 polévkové lžíce tekutého

  sladidla

  ∙ 3 čajové lžičky perníkového

  koření

  ∙ 1 žloutek

  ∙ 3 čajové lžičky mandlového

  mléka napotření

  ∙ 1 žloutek

  ∙ 1 polévková lžíce sladidla

  ∙ 200 g mandlové mouky

  ∙ 10 g kokosové mouky

  ∙ 50 g Lučiny

  ∙ 90 g másla

  ∙ špetka soli

  ∙ ¼ čajové lžičky xantanové

  gumy

  ∙ ½ čajové lžičky prášku do

  pečiva svinným kamenem

  ∙ ½ čajové lžičky vanilkové

  esence

  ∙ lžička nastrouhané citronové

  kůry

  ∙ kvalitní marmeláda bez cukru

  ∙ práškový xylitol naposypání

  ∙ 6 bílků

  ∙ 200 g strouhaného kokosu

  ∙ plechovka kokosového

  mléka (200 ml)

  ∙ špetka soli

  ∙ ½ čajové lžičky vanilkové

  esence

  PERNÍČKY

  LINECKÉ

  KOKOSKY

  Bez mouky abez cukru?

  Vážně to jde! Pochutnat si

  beze strachu může iten nej-

  mlsnější diabetický jazýček.

  DIA svet - zima - 2020 - 210x297.indd 3DIA svet - zima - 2020 - 210x297.indd 3 18.11.2020 13:18:5618.11.2020 13:18:56

• Strana 27

  Vaříme

  POSTUP PŘÍPRAVY

  Smícháme všechny suché suroviny,

  přidáme bílek, sirup a máslo. Zpra-

  cujeme najemné těsto anecháme

  odpočinout v ledničce. Troubu za-

  hřejeme na 170°C. Těsto vyválíme

  a vykrajujeme tvary. Perníčky pak

  vyskládáme na plech vyložený pe-

  čicím papírem, potřeme žloutkem

  s mandlovým mlékem a pečeme

  9 minut. Zdobit lze bílkem vyšleha-

  ným sumělým sladidlem.

  POSTUP PŘÍPRAVY

  Vejce, máslo a Lučinu vyndáme

  z ledničky předem, aby měly po-

  kojovou teplotu. Pak dáme domísy

  a smícháme. V jiné míse promí-

  cháme suché přísady a vsypeme

  do máslové směsi. Zpracujeme

  nahladké těsto avpotravinové fólii

  necháme v chladu hodinku odpo-

  činout. Vyválíme plát avykrajujeme

  cukroví – babička vždy dopoloviny

  udělala náprstkem otvor. Pak naple-

  chu s pečicím papírem pečeme

  na160 °C asi 10 minut. Pozchladnutí

  mažeme marmeládou apoprášíme

  xylitolem.

  POSTUP PŘÍPRAVY

  Bílky vyšleháme dotuha, opatrně

  promícháme s kokosem, kokoso-

  vým mlékem a vanilkovou esencí.

  Není třeba doslazovat. Hmotou na-

  plníme zdobicí pytlík anaplech vy-

  stlaný pečicím papírem nastříkáme

  pusinky. Pečeme v troubě vyhřáté

  na170 °C dorůžova (asi 10 minut).

  ∙ 1 bílek

  ∙ 150 g mletých mandlí

  ∙ 50 g másla

  ∙ 30 g vlákninového sirupu

  ∙ 25 g vanilkového proteinu

  ∙ 1 čajovou lžičku prášku

  dopečiva

  ∙ 2 polévkové lžíce tekutého

  sladidla

  ∙ 3 čajové lžičky perníkového

  koření

  ∙ 1 žloutek

  ∙ 3 čajové lžičky mandlového

  mléka napotření

  ∙ 1 žloutek

  ∙ 1 polévková lžíce sladidla

  ∙ 200 g mandlové mouky

  ∙ 10 g kokosové mouky

  ∙ 50 g Lučiny

  ∙ 90 g másla

  ∙ špetka soli

  ∙ ¼ čajové lžičky xantanové

  gumy

  ∙ ½ čajové lžičky prášku do

  pečiva svinným kamenem

  ∙ ½ čajové lžičky vanilkové

  esence

  ∙ lžička nastrouhané citronové

  kůry

  ∙ kvalitní marmeláda bez cukru

  ∙ práškový xylitol naposypání

  ∙ 6 bílků

  ∙ 200 g strouhaného kokosu

  ∙ plechovka kokosového

  mléka (200 ml)

  ∙ špetka soli

  ∙ ½ čajové lžičky vanilkové

  esence

  PERNÍČKY

  LINECKÉ

  KOKOSKY

  Bez mouky abez cukru?

  Vážně to jde! Pochutnat si

  beze strachu může iten nej-

  mlsnější diabetický jazýček.

  DIA svet - zima - 2020 - 210x297.indd 3DIA svet - zima - 2020 - 210x297.indd 3 18.11.2020 13:18:5618.11.2020 13:18:56

• Strana 28

  Vychází jako účelové periodikum lékáren Dr.Max. Publiková ní nebo š í ř ení jaké hokoliv materiá lu zč asopisu bez pí semné ho souhlasu

  vydavatele je zaká zá no. Cílem titulu není podpora předepisování přípravků. Periodikum nenahrazuje poradenství lékařů ani lékárníků.

  Vydavatel neodpovídá zapravdivost údajů obsažených vinzerci.

  Vydavatel:

  Č eská lé ká rna holding a. s., Brno-střed, Staré

  Brno, Nové sady 996/25, Brno, IČ O: 26230071

  Š é fredaktor:

  Michal Petrov

  Odborná redakce:

  David Čechlovský, Adriana Rakúsová,

  Alena Žáková, Zuzana Selementová

  Zpracová ní č asopisu:

  We Make Media, s. r. o., Italská 1583/24, Praha 2

  Vydá ní :

  Zima 2020, vychá zí vlistopadu 2020,

  č tvrtletní k

  Registrová no pod č . MK Č R E 20683

  Redakce

  AGENT;

  AORTA;

  AUTOR;

  CELÝ;

  DIAMANT;

  DOBRÝ;

  DOČASNÝ;

  DRUHÝ;

  DŘEVO;

  DŮSLEDEK;

  HRÁČ;

  HRŮZA;

  KAKAO;

  KDEKOLI;

  KONCERT;

  KOPIE;

  KUS;

  MAST;

  MINUTA;

  MOŽNOST;

  OBUV;

  OŘ;

  OSOBA;

  PES;

  PEVNÝ;

  PILA;

  PLST;

  POČKAT;

  POHODLÍ;

  POTENCIÁL;

  PSOVOD;

  PULT;

  RECEPT;

  ROCK;

  ROLE;

  ŘEŠENÍ;

  SAMICE;

  SEZNAM;

  SKLO;

  TLAČIT;

  TRENÉR;

  UNIVERZITNÍ;

  VÍLA;

  VSTUP;

  VÝZKUM;

  ZÁVOD

  PPRVDŘ TEEC IMASUO

  J I EOUŮ ÝL PSOVODNA

  DELSTBSNAZŮ RHŘ IK

  Ř MEOSUOL SČ KMMÝVA

  EAR I KKAAEA I UAREK

  VNAOP E L T BDČ TSBRT

  OZOKCODOLOEOTOZS

  LEROEKKKHUSKDD I O

  ÁSTNTRENÉRPOVPTN

  I ÁACP I LAAOÁAOMNŽ

  CPRECEPTHVPČ GOÍO

  NÝDRHOUO Í L KDOEVM

  EHOTONDLSAÉPEVNÝ

  T UV S I L A T T D I AMAN T

  ORÁMÍ NEŠEŘ VÁÝLEC

  PDZTKMUKZÝVSTUPY

  osmisměrka

  Pro příznivce luštění osmisměrek

  zde máme opět jednu kvyluštění!

  Tentokrát budeme soutěžit o tyto

  produkty – Dr.Max Omega 3 Pre-

  mium, které přispívají k normální

  činnosti srdce, udržení normální

  činnosti mozku anormálního stavu

  zraku; Dr.Max Krém na nohy 25%

  UREA, pro regeneraci a obnovení

  přirozené kožní bariéry; Dr.Max Ko-

  enzym Q10 s thiaminem, který je

  zdrojem energie pro buňky, přízni-

  vě ovlivňuje metabolizmus anapo-

  máhá normální činnosti srdce.

  Tajenku zašlete naredakce@drmax.cz, nejpozději do31. 12. 2020. Přejeme hodně štěstí!

  Přírodní lékárna

  studie prokázaly ještě další, téměř

  neuvěřitelné účinky jako prevenci

  ipodpůrnou léčbu ucukrovky.

  Zázračné působení je dílem obsa-

  žených antioxidantů, které chrání

  buňky našeho těla před nežádou-

  cími změnami. V čajích obsažené

  polyfenoly jsou známé svými an-

  tioxidačními účinky, což přispívá

  ke snížení rizika vzniku diabetu

  2. typu.

  Čaje rovněž zlepšují odpověď or-

  ganismu nainzulin, protože obsah

  polyfenolů zvyšuje aktivitu tohoto

  hormonu. Současně čaje přispívají

  kudržování krevního tlaku vezdra-

  vém rozmezí, přičemž právě vyso-

  ký tlak je ucukrovky jednou ze zá-

  važných komplikací.

  Aještě jedna skvělá věc: čaje, hlav-

  ně ten zelený, pozitivně ovlivňují

  imunitní systém, který při diabetu

  jako chronickém onemocnění bývá

  vyčerpaný – proto diabetici stoná-

  vají častěji asnáze se jich chytá ka-

  ždá infekce. Existuje jen málo běžných zdravot-

  ních potíží, při nichž bychom nesáhli

  pohrnku čaje. Přitom může pomoci

  iscukrovkou.

  Určitě jste už zjistili, že čaj má po-

  vzbudivý azároveň uklidňující úči-

  nek. Zelené ičerné čaje zabírají na

  širokou škálu různých problémů –

  od kašle po střevní potíže. Nové

  Tajenka:

  Dr.Max

  Omega 3

  Premium

  Dr.Max

  Koenzym Q10

  sthiaminem

  Zázračný

  čaj

  Dr.Max

  Krém nanohy

  DIA svet - zima - 2020 - 210x297.indd 4DIA svet - zima - 2020 - 210x297.indd 4 18.11.2020 13:18:5818.11.2020 13:18:58

  Inzerce ▼

• Strana 29

  Kojení je dobré nejen pro Vaše dítě, ale i pro Vás. Dítěti poskytne důležité živiny a pomůže Vám vytvořit si

  silné pouto a láskyplný vztah, který přetrvá dlouho po ukončení kojení. Mateřské mléko má optimální

  výživovou hodnotu i složení a z pohledu pozitivního ovlivnění imunitního systému dítěte je jedinečné. Tvorba

  dostatečného množství mateřského mléka je náročná a tělo se s touto dodatečnou námahou někdy těžko

  vyrovnává. Rozmanitá a vyvážená strava a zdravý životní styl jsou v tomto období velmi důležité, zvýšené

  nároky jsou i na vitamíny a minerály. Některé přecházejí přímo do mateřského mléka, další dodává Vaše tělo ze

  zásob, které si tak postupně odčerpáváte. Pokud se stravujete alternativním způsobem (vegetariánství apod.),

  věnujte dostatečnému příjmu vitamínů a minerálů větší pozornost. Koncentrace vitamínů, jódu a selenu může

  v mateřském mléce kolísat podle Vašeho způsobu výživy.

  Metafolin

  ®

  (L-metylfolát) je na rozdíl od kyseliny listové pro tělo přímo dostupná forma folátu, kterou Váš

  organismus již nepotřebuje dále přeměňovat. Folát přispívá k růstu zárodečných tkání během těhotenství, podílí

  na procesu dělení buněk a přispívá k normálnímu metabolismu homocysteinu. V období kojení se požadavky

  na foláty zvyšují. Využitelnost ze stravy představuje 50 %. Abyste vyrovnala ztrátu folátů vyloučeného do

  mateřského mléka, doporučuje se doplňkové užívání 128 μg folátů denně.

  Cholin je hlavní složkou všech našich buněčných membrán. Lidské tělo ho dokáže tvořit v játrech, ale vytvořené

  množství nemusí být pro pokrytí potřeb organismu dostatečné. Doporučenou zásobu cholinu může za

  normálních okolností zajistit pestrá a vyvážená strava, zejména maso, vejce a mléčné výrobky. V době kojení

  se potřeba cholinu zvyšuje o 30 % na 520 mg/den. Mateřské mléko je bohaté na cholin, koncentrace cholinu

  závisí na příjmu cholinu u matky.

  DHA z těla matky prostřednictvím mateřského mléka přispívá ke zdravému vývoji mozku a zraku kojeného

  dítěte. Kromě zajištění bežného denního příjmu 250 mg omega-3 mastných kyselin DHA (dokosahexaenové)

  a eikosapentaenové, který je doporučován pro dospělé, byste měla v době kojení užívat navíc ještě 200 mg

  DHA.

  Vitamín D3 podporuje normální funkci imunitního systému, zdravé kosti a zuby. Obsah vitamínu D v mateřském

  mléce je bez ohledu na příjem ze stravy nízký, je proto nutné zajistit dostatečný příjem pro Vás

  i pro dítě. Dítěti je vhodné denně podávat vitamín D, který Vám předepíše pediatr.

  Díky užívání doplňku stravy pro kojící maminky FEMIBION

  ®

  3 Kojení budete doplňovat

  důležité foláty (Metafolin a kyselinu listovou), cholin, DHA (esenciální omega-3 mastnou

  kyselinu) a další vybrané látky jako vitamíny skupiny B, vitamíny D3, C a A, železo,

  vápník, lutein, jód, selen a zinek, které využijete Vy i Vaše miminko, a které spolu

  s pestrou stravou pomáhají pokrýt specické potřeby v období kojení.

  Femibion

  ®

  3 obsahuje i další důležité látky jako vitaminy skupiny B, vitaminy C, E

  a A, železo, vápník, jód, selen, lutein a zinek, které využijete Vy i Vaše miminko

  a které spolu s pestrou stravou pomáhají pokrýt specické potřeby v období

  kojení. Pokud v průběhu kojení znovu otěhotníte, doporučujeme Vám

  přejít na přípravek Femibion

  ®

  1, který je navržený speciálně pro plánování

  a začátek těhotenství. Femibion

  ®

  3 se vzhledem k obsahu vitamínu A nemá

  užívat během prvního trimestru těhotenství.

  CZE-FEM-1911-0114a

  Podporovat zdraví miminka i maminky je důležité také v období kojení

  f3_a4_cz.indd 1f3_a4_cz.indd 1 11/11/2020 17:0811/11/2020 17:08

• Strana 30

  30 www.drmax.cz

• Strana 31

  www.drmax.cz 31

  Roman Zach

  PROBOUZENÍ VÁŠNĚ

  Kvůli tomuto rozhovoru přijel z chalupy. Restaurace byly zavřené, a tak jsme

  si jen u okýnka koupili svařák a pak se posadili na lavičku vedle kostela

  svaté Ludmily a povídali si. Kolem jezdily tramvaje, chodili lidi. Svařák sice

  Romanovi v rukách vychladl, ale vášeň, o které jsme mluvili, byla z jeho

  povídání znát. Vášeň pro objevování, vášeň pro hraní, vášeň pro život.

  P

  řed pár týdny jsi dotočil seriál Hvězdy nad

  hlavou, ve kterém hraješ společně se svým

  synem Prokopem. Hráli jste spolu poprvé?

  Před kamerou ano. Ale vlastně jsme se tam

  sešli jen v jedné scéně a možná je to dobře. Prokop je

  v období, kdy kroutí očima, když jsem nablízku, a protože

  si při natáčení vybudoval v kolektivu určitou pozici, bylo

  vidět, že jak jsem se tam objevil já, tak si tu svou partič-

  ku převáděl jinam, abych ho nekontroloval (smích). Což

  je ale pochopitelný.

  Míváš za něj trému?

  Nervózní jsem byl, když přišel s tím, že by chtěl herec-

  tví dělat. My máme u nás v Podbořánkách pronajatý od

  diecéze kostel, kde organizujeme vánoční setkání, poutě

  a divadelní představení, kde spolu hráváme, a navíc díky

  rodinnému zázemí nemohl nebýt s divadlem v každo-

  denním kontaktu, ale že to myslí vážně, jsem pochopil,

  až když přišel s tím, že chce na konzervatoř. Byl jsem

  nejistej, protože herců vychází ze škol každý rok fakt hod-

  ně, ale pak se to zlomilo, když jsem se byl v Divadle Na

  Fidlovačce podívat na představení Šakalí léta, kde hra-

  je dost mladých lidí. A jeden týpek byl tak trochu jinej,

  měl takovou specifickou mluvu a chůzi, a to byl Prokop.

  Tehdy jsem si řekl, že by mohl mít šanci. A jestli v sobě

  má pro hraní vášeň, ať to zkusí. Kdyby byl zaměnitelnej,

  asi bych byl v tom rozmlouvání důslednější.

  Jsi nestranný pozorovatel, nebo aktivní zasahovatel?

  Snad nestrannej. Snažím se. Myslím si to. I když někdy

  jsem možná až zbytečně přísný. Když jsme se připravo-

  vali na přijímačky, tak to nějak nešlo, drhlo to… a já si

  pak uvědomil, že jsem ho v průběhu málo chválil a on to

  vycítil. Takže vlastně asi nejsem tak nestrannej (smích).

  Ale v tom, co dělá, ho nechávám být a mluvím mu do

  toho, jenom když si přijde pro radu.

  Aby si tu cestu vyšlapal sám?

  Přesně tak, protože jenom průsery ho zocelí. Já to měl taky

  tak. U nás doma se divadlu nikdo nevěnoval, všechno jsem

  si musel vyšlapat sám a myslím, že je důležitý, aby děti

  nedostávaly všechno zadarmo. On má „zadarmo“ to, že má

  odmala kontakt s divadlem, že je v něm pečenej vařenej.

  A už to je něco, co já jsem musel před školou sám dohánět.

  Bylo to složitý?

  Jak se to vezme. Bylo toho hodně, co jsem musel dohnat.

  Ale chtěl jsem to. A jak jsem se na herectví dostal až

  napodruhý, tak jsem měl rok a půl na to zabrat. A že

  toho bylo, protože já do tý doby vrcholově dělal vodní pólo

  a měl jsem nastoupit kariéru stavbyvedoucího, možná

  architekta, a pak najednou, a já sám nevím, co bylo tím

  impulsem, jsem se rozhodl, že chci zkusit herectví. A šel

  jsem si za tím. A protože pak jsem si na škole nechtěl

  samozřejmě nechat ujít ani všechny ty zážitky z večírků,

  tak ta studia byla opravdu intenzivní a první tři roky si

  prakticky nepamatuju. Já do tý doby opravdu znal jen

  jména českých herců, jinak jsem byl jalovej blb.

  To nemohlo být tak horké, když jsi pak hrál

  v Činoherním klubu a v Národním…

  Jenomže já mám pocit, že to spíš tak přišlo souhrou okol-

  ností. To, co mi škola a herectví daly, bylo to, že jsem se

  naučil poznávat sám sebe. Jak musíš rozebírat svý pocity,

  emoce, postavy, tak toho o sobě zjistíš spoustu. Jo a taky

  jsem se naučil mluvit, což jsem do tý doby neuměl, a když

  TEXT: DAVID LAŇKA

• Strana 32

  32 www.drmax.cz

  z titulní strany

  se nehlídám, tak to pořád neumím, což

  máme společný s Markem Taclíkem,

  což je taky Ústečák, a my si radši

  píšem, než voláme, protože si nerozu-

  míme (smích).

  A co ty první divadelní úspěchy?

  Popravdě, to byla i klika. Na předvá-

  děčkách z pohybu si mě ve druháku

  všiml režisér Vladimír Strnisko a já

  začal hostovat v Činoherním klubu.

  A díky tomu, že nás učil Jan Kačer,

  jsem ve třetím ročníku dostal hlavní

  roli ve Stavovském divadle. Pan Kačer

  byl zastánce učení praxí, takže nám

  umožnil hostovat v divadlech, což bylo

  výjimečné, protože většina ostatních

  kantorů by nás nejraději držela jen ve

  škole. A kromě pana Kačera nás učil

  ještě Boris Rösner, Honza Potměšil,

  Jarka Šiktancová a Ivan Rajmont, to

  byla úžasná škola, skvělá praxe živo-

  tem, a díky nim se z ústeckýho out-

  ka stal herec. Dodneška vidím situaci,

  kdy jsme s tátou jeli autem a jak on,

  když jsem mu řekl, že chci hrát, zabrz-

  dil na tom úplně nejmíň vhodným mís-

  tě, dlouho se na mě díval a pak řekl:

  „Ty ses posral?“ Zakroutil hlavou a jeli

  jsme dál (smích).

  Hraješ třicet let. Je těžký si po těch

  letech udržet tu vášeň, o který jsi

  mluvil v souvislosti s Prokopem?

  To víš, že jo. Ale ono to dost souvisí

  s tím, na čem pracuješ. Moje žena by

  ti potvrdila, že když dělám divadlo,

  který mě baví, a díky tomu, že jsem

  na volný noze, si naštěstí můžu vybí-

  rat, tak tím dost žiju. Mám dost rád

  ty dva měsíce zkoušek, kdy hledáme,

  jak to udělat co nejlíp, jsem v takovým

  zvláštním tunelu, zvenku se toho ke

  mně moc nedostane, a je to tak inten-

  zivní, že když ti pak někdo po premi-

  éře řekne „Nebylo to nic moc“, tak se

  ti pomalu zhroutí svět, protože jsi do

  toho dal všecko. Proto nerad po pre-

  miérách chodím na večírky, abych se

  vyvaroval toho, že něco takovýho usly-

  ším. Radši zmizet do ticha a nechat to

  v sobě dojít, dožít. Ať už to dopadne,

  jak chce.

  A když nejde o vášeň, ale

  o složenky?

  Já ti na to odpovím vzpomínkou na

  Borise Rösnera. Když jsme vyšli

  ze školy a někteří z nás začali hrát

  v Ústí, tak on za náma jezdil, sedával

  s náma po představeních a jednou řek:

  „Kluci, opravdu pěknou práci dostane-

  te tak čtyřikrát za život.“ Já si tehdy

  říkal: „Proč to teda proboha děláme?

  Přehání!“ Ale dneska už vím, že na

  tom něco je. Že projektů, kde máš dob-

  rou roli, příběh, skvělý kolegy a ideální

  podmínky, těch je jako šafránu. Ale to

  přece neznamená, že se přestaneš sna-

  žit. Že v sobě nebudeš chtít tu vášeň

  pro danou věc probudit. Možná by bylo

  snazší to tak neprožívat, prostě někte-

  rý projekty jen tak odehrát, ale za co

  by to asi stálo…?

  Nakolik je těžký, když si vybudu-

  ješ nějakou představu o tom, jak

  něco zahraješ, a pak po tobě reži-

  sér chce něco jinak?

  Já to vezmu zase oklikou. V seriá-

  lu Hvězdy nad hlavou byla ve scé-

  náři jedna scéna, kdy moje postava

  měla s postavou, kterou hraje Tereza

  Kostková, pobíhat nahá kolem sto-

  lu. Při čtení jsem o to tak myšlenkou

  zavadil, že si o tom promluvím s tvůrci,

  jestli to je nutný, ale pak začalo natá-

  čení, ta scéna se pořád netočila, já si

  řek, že se to teda asi vyškrtlo, a najed-

  nou mi přišel plán natáčení na druhej

  den a tam ta scéna byla. Přijel jsem na

  to natáčení s přesvědčením, že budu

  dělat herečku, nesvlíknu se a budu to

  řešit, ale když na to přišla řeč, najed-

  nou jsem pochopil, že ta scéna tam je

  důležitá, že tam má svoje opodstat-

  nění, protože něco říká o mý postavě,

  a tak jsem se svlíknul. A bez keců. Byl

  jsem nervózní jak starej pes a Tereza

  se smála: „Já byla za tebe tak vynervo-

  vaná, že jsem se ani jednou nepodívala

  dolů.“ (Smích.) Chci tím jenom říct, že

  když pochopíš záměr a s režisérem si

  vysvětlíte, proč to tam má smysl, proč

  to tak vidí, a ty uznáš, že to má logiku,

  tak to uděláš, když mu věříš.

  Mluvili jsme o tom, že je radost

  dělat s lidmi, se kterými můžeš

  tvořit, máte společný pohled na tu

  věc, ale co když se s někým ener-

  geticky „nepotkáš“?

  Tak to prostě trpíš. A je na tobě říct si,

  jestli ti to za to stojí. Dělat zamilovanej

  pár s kolegyní, se kterou si nerozumíš,

  to prostě nejde. Byl bych špatnej, trpěl

  bych, do toho bych dneska nešel ani za

  sebevětší honorář. Odmítl jsem takhle

  řadu věcí. Kompozice lidí je podstatná.

  Můžeš ty si ve svém postavení

  dovolit hrát v něčem, co bude pro-

  vokativní, co nepůjde v hlavním

  proudu?

  Nevím, jestli si to můžu dovolit, ale

  dovoluju si to. Hrajeme třeba insce-

  naci Obchod na korze a někdy na nás

  přijde i patnáct lidí, ale já si za tím

  představením stojím, diváci bývají

  nadšení, je to vymačkaná tresť. Jasně,

  zamrzí tě to, ale do toho jsme s tím

  rizikem šli. Lidi dneska bohužel chtě-

  jí hlavně komedie, smát se, vypnout.

  Ale vím, na co se ptáš, a taky to slý-

  chávám často, že by člověk měl budo-

  vat svou pozici, a když máš za sebou

  komerční tituly, tak v nich pokračo-

  vat. No, možná by člověk měl, ale já

  nechci. Já se chci pouštět do věcí, kte-

  rý s lidmi nějak pohnou. Chci jít na

  divadlo a poznat po prvních tónech, že

  ROMAN ZACH

  Chtělo by se napsat, že jde o jednoho

  z nejcharismatičtějších českých

  herců, ale Roman tohle spojení nemá

  rád. Podle něj tam, kde není talent,

  charisma nepomůže. A že talent

  má, o tom svědčí celá řada úspěchů,

  které má za sebou jak ve filmu nebo

  vtelevizi, tak na divadle, kde si

  poctivě vybírá, ve které hře se objeví.

  Foto: archiv TV Prima

• Strana 33

  www.drmax.cz 33

  tuhle hudbu dělal Acher, podle scény

  vědět, že ji dělal Štěpánek… Proto já

  třeba nechodím na muzikály, protože

  si z nich nic neodnesu. Kapela hezky

  hraje a herci hezky zpívají… No, tak

  fajn. Já si prostě myslím, že umění je

  o hledání, o posouvání hranic, o příbě-

  hu a nejen o pár vtipech nebo ve filmu

  o záběrech plných triků.

  Proto třeba hraju v představení

  Prolomit vlny. Ten film jsem viděl

  kdysi ve Varech na filmovém festi-

  valu. Domluvili jsme se s režisérem

  Jirkou Pokorným, že až film skončí,

  sejdeme se ve foyer a zajdeme někam

  do baru. A pak ten film skončil. Nikdo

  moc nemluvil, mezi diváky panovalo

  zvláštní ticho. A mě ten příběh úplně

  zasáh. Sešli jsme se s Jirkou v předsá-

  lí, nic jsme neříkali, mlčeli jsme, bre-

  čeli a pak jsme se rozešli každý jinam.

  Takže když přišla nabídka hrát to na

  divadle, neváhal jsem ani vteřinu.

  Říká se, že spisovatelé i režiséři

  mají svoje téma, které ve svých

  dílech zpracovávají. Má ho herec?

  Hele, asi jo. U mě jsou to mezní situ-

  ace, ve kterejch se člověk může ocit-

  nout. A baví mě na tom asi to, že při

  hraní můžeš konfrontovat sám sebe

  s tím textem. Zjistit, jak by ses v tý

  situaci choval sám. A pak to zahrát.

  Jasně, můžeš jenom hrát, že jsi opi-

  lej, ale když máš bejt opilej, protože

  ti třeba zemřela dcera a hroutí se ti

  budoucnost, musíš v sobě tu bolest

  najít a pak to nějak zahrát. Tak tyhle

  sociální témata a krajní chvíle, bolavý,

  tragikomický, to mě baví. Taková ta

  dřeň, která není příjemná a vytáhne

  tě z komfortní zóny.

  Je těžký v takový chvíli zahodit

  přirozený stud?

  Je. A čím jsem starší, tím je to slo-

  žitější. Ale nevybral jsem si herectví

  proto, abych jen markýroval. Chci

  tomu hraní dát všechno. Proto jsem

  se taky nakonec ve Hvězdách nad

  hlavou svlíknul. Proto jsem v jednom

  představení byl v dupačkách. Nesmí

  to bejt úlet pro úlet, exhibice pro

  exhibici, ale když to má smysl, tak

  ten stud nakonec jde pryč. Takhle to

  třeba krásně do sebe zapadlo ve hře

  Kanibalové od G. Taboriho, kterou

  jsme hráli v Divadle Komedie. Je to

  příběh o tom, jak se pár Židů, kteří

  přežili koncentrák, po letech sejde

  a pak jednoho z nich uvaří a snědí.

  Byla to skvěle napsaná, ale drsná

  a ostrá hra a já přemejšlel, jestli na to

  mám pozvat rodiče. A nakonec přijela

  i babička a byla tak nadšená, byl to

  pro ni takovej zážitek, že pak v klubu

  tancovala a kluci z ní byli u vytržení

  (smích). Nebylo v tom nic agresivní-

  ho, sprostýho, nepatřičnýho, ale vidě-

  la za tím tu myšlenku, ten přesah

  a smutek.

  To samý byla inscenace Buzní

  kříž, kterou jsme s Karlem Dobrým

  a Tomášem Jeřábkem hráli v Meet-

  Factory. Odehrává se v 80. letech ve

  Wrocławi a my jsme hráli devadesá-

  tiletý, starý homosexuály, odhalo-

  vali jsme tam všechno od svých snů

  přes první milostný zážitky až po svý

  těla… A jednou přišla moje žena s tím,

  že by na to přišla s kamarádkama. Já

  z toho nadšenej nebyl. Byl jsem tam

  jen v síťovkách… Ale nakonec přišly

  a dopadlo to ještě tak, že prakticky

  seděly na jevišti, my od nich byli sot-

  va na metr… ale holky tenhle expe-

  riment vzaly a byly nadšený. A chci

  věřit, že to nebylo jenom proto, že

  jsme tam byli nahý.

  Když jsi mluvil o tom, že jsi rád,

  když tě divadlo vytrhne z kom-

  fortní zóny, máš to tak i v životě?

  To mám přesně naopak (smích). Asi

  i proto, že si to můžu vystřílet při hra-

  ní pod hávem jiné identity. Ale čím

  jsem starší, tím radši mám svůj klid.

  Zavřu se na chalupě, něco si kutím…

  My jsme si tam vybudovali takovou

  komunitu, vzájemně se navštěvujeme

  i bez ohlášení, a tam jsem si na to zvyk

  a baví mě to. Ale tady v Praze mám

  často pocit, že se ode mě pořád něco

  očekává.

  Musel ses naučit říkat ne?

  I to se mi s věkem naopak horší. Dřív

  jsem bejval ostřejší, nekompromisní.

  Ty časy, kdy jsem dostal scénář, kterej

  mi přišel tak prvoplánovej a blbej, že

  jsem ho v divadelní kavárně zapálil,

  až přijeli hasiči a byl z toho průser, ty

  jsou pryč (smích). Byl z toho nakonec

  velmi navštěvovanej film, ale já, když

  ho dneska vidím, vzpomenu si na ten

  oheň a vím, že jsem udělal dobře, že

  jsem v něm nehrál.

  A tím se možná dostávám k tomu,

  o čem jsme už před chvílí mluvili. Že

  řešit něco takovýho, jestli tě někdo

  vidí, jak by tě měl vidět, je k ničemu.

  Naše profese je zvláštní v tom, že si

  na tebe někdo udělá názor jen podle

  toho, v čem hraješ nebo co o tobě

  napíšou novináři. A tobě pak trvá je

  přesvědčit, že nejsi žádnej outek,

  ztratíš tím tolik času, až si jednoho

  dne uvědomíš, že to nemá smysl, že je

  prostě musíš nechat myslet si o tobě,

  co chtěj. A protože mně to jedno není,

  protože na to musím myslet, tak radši

  nikam nejdu, abych nikoho nemusel

  přesvědčovat, a když jdu, tak z toho

  je průser. Tak jsem rád doma se svej-

  ma blízkejma, kde můžu bejt sám za

  sebe, kde nemusím dělat vtipy, kde

  můžu bejt nudnej a kde si můžu říct

  o pomoc, když ji potřebuju.

  ■

• Strana 34

  34 www.drmax.cz

  J

  eště za normalizace chodila většina obyvatel do

  práce na ranní, odpolední či noční směny. Domů

  se vraceli ve stejnou hodinu, fabriky vyhlašova-

  ly čtrnáctidenní závodní dovolené, takže se celá

  města vylidnila ve stejný čas. I rodiny měly silnější vnitř-

  ní řád. Například se každý pátek doma uklízelo a každý

  víkend se jezdilo na chatu. „Jako dítě jsem to vlastně měla

  ráda, protože moje práva a povinnosti byly jasně dané –

  i časově: po škole zastlat postele, poklidit, udělat úkoly,

  pak naši přišli z práce. V pátek velký úklid a tak dále,“

  říká čtyřicetiletá bankovní úřednice Soňa. „Teď já sama

  nejsem schopná dát rodině jakýkoliv rytmus. Ani v době,

  kdy jsem chodila denně do kanceláře, o pravidelném úkli-

  du nemohla být řeč – v pátek jsem unavená, navíc máme

  různý program, třeba hned po obědě odjíždíme za prarodi-

  či. Své dvě děti jen těžko dokážu vést ke školním povinnos-

  tem nebo k úklidu. Jak asi, když sama uklízím nárazově,

  když na to mám čas a energii?“ Všechno se pro Soňu ješ-

  tě zhoršilo za koronakrize, kdy doma vaří, učí se s dětmi

  a pracuje na plný úvazek. „Někdy jsem z toho úplně šílená.

  Z hrnce mi kypí polévka, do toho mi zvolní pracovní tele-

  fon a děti neustále volají mami, mami!“

  POTŘEBUJEME SE RYTMIZOVAT S OSTATNÍMI

  Téma rytmu je poměrně složitá věc a dá se nazírat

  z mnoha úhlů. Ví se, že různá lidská společenství nezá-

  životní styl

  KAPKY proti CHAOSU

  Práce a volný čas. Aktivita a odpočinek. Sedmidenní cyklus týdne. To

  všechno jako by se v posledních letech u západní společnosti vytrácelo.

  Co bylo oddělené, splývá, nebo se naopak ještě víc individualizuje. Každý

  pulsuje v jiném rytmu. Lavina home office to ještě posílila a mnoho lidí

  zažívá ohromný diskomfort a pocit chaosu. Dá se s tím něco dělat?

  TEXT: OLGA PROCHÁZKOVÁ

  Foto: Adobe Stock

• Strana 35

  www.drmax.cz 35

  visle na sobě inklinují k sedmidenní-

  mu rytmu, kdy je šest dnů věnováno

  práci a sedmý den bohoslužbě – ten

  se později změnil ve svátek. Britský

  antropolog Victor W. Turner v roce

  1969 vydal knihu Průběh rituálu,

  považovanou za klasiku v oboru.

  V ní píše, že při svém zkoumání

  domorodých kmenů, které měly

  omezený počet jedinců, takový, že

  se všichni zvládli navzájem poznat,

  vypozoroval střídání dvou různých

  časů. Času řádu, kdy je jasně daná

  společenská struktura a skupina

  je stabilní, a času tzv. liminality

  (limen – práh, liminalita – symbo-

  lické překročení prahu), kdy zavlád-

  ne chaos, sociální rozdíly přestáva-

  jí platit, král je roven poslednímu

  členu společenství, odehrávají se

  různé bláznivé rituály a následně je

  nastolena nová, pozměněná struk-

  tura a nadchází období nové stabili-

  ty. Naše společnost je tak obrovská,

  že nejsme schopni se rytmizovat, ale

  to neznamená, že nám vnitřní tou-

  ha po takovém rytmu s širší sociální

  strukturou nechybí.

  POTŘEBUJEME SDÍLET ŽIVOT

  S OSTATNÍMI

  Bohužel nám se nedaří rytmizovat se

  s ostatními ani v jednotlivých dnech.

  I v jedné kanceláři se často stává, že

  lidé pracují jindy a jinde, někdo cho-

  dí domů ve dvě, někdo v šest večer.

  Někdo pracuje více doma, jiný vyse-

  dává v kanceláři, někdo pracuje radě-

  ji o víkendu. O dovolené ve stejném

  termínu není řeč.

  Dřív velká část společnosti přes den

  pracovala na poli a večer šla spát „se

  slepicemi“, na konci minulého stole-

  tí jsme sedali večer ke zprávám nebo

  oblíbenému seriálu, dnes se ani takto

  lidé „nesejdou“, protože si je spousta

  z nich pustí jindy, zpětně, podle sebe.

  Konzumenti Netixu jedou na úplně

  jiné popkulturní vlně a spousta lidí

  nemá televizi vůbec. Jsme čím dál

  většími sólisty.

  Máme tolik svobody, jak naložit

  se svým časem, že ztrácíme nejen

  rytmus, ale část sounáležitosti

  s okolními společenstvími. Ale to,

  že potřebujeme, fyzicky i na dálku,

  sdílet své životy, je vryto do lidské

  podstaty. Vztahování se k ostatním

  lidem a skupinám vytváří naši iden-

  titu a dává našim životům důležitý

  význam. Pokud ostatní žijí podobně

  jako my, a navíc ve stejném rytmu,

  dává nám to pocit potvrzení a přijetí.

  Proto mnoho lidí začíná zjišťovat, že

  silná individualizace času, a vlastně

  i celého života, zpochybnění rituálů,

  jim vlastně nevyhovuje, nemají se

  čeho „chytit“.

  PO REVOLUCI SE KYVADLO

  VYCHÝLILO

  Česká společnost má navíc jedno

  specifikum. Po desetiletích nesvo-

  body, která nás k mnoha společným

  rytmům násilně nutila, přišla vol-

  nost. A kyvadlo se vychýlilo na dru-

  hou stranu, což je přirozené. Po vel-

  kém útlaku přišlo velké nadechnutí

  a život se nám trochu utrhl ze řetězu.

  Vypráví se o hokejistech sovětské

  Sborné, že když se po roce 1989 dosta-

  li do NHL, nezvládli volnost, kterou

  měli, a často začali nezměrně pít,

  lajdat a s jejich kariérou to šlo rych-

  le z kopce. Poté, co neustále žili pod

  bičem, nebyli schopni unést zodpo-

  vědnost za svou svobodu. My si ji už

  tři desetiletí užíváme plnými doušky,

  ale leckdo se v tom zase tak dobře

  necítí. Ne, nechybí tu klec, vězení

  a mávání v povinném průvodu, ale

  schází životní řád, někdo se až ztrácí

  v chaosu, protože může všechno. A je

  zas jen na nás, jak do svých životů

  nějaký smysluplný řád dostaneme.

  NASTOLIT ŘÁD A TESTOVAT

  HO? I TO JE CESTA

  Můžeme si pořídit knížky o tzv. time

  managementu, chytré příručky, jak

  lépe zvládat svůj život, a vytvořit

  si v chaosu vlastní řád. Je to úplně

  DĚTEM BY V HLEDÁNÍ

  RYTMU MĚLI POMÁHAT

  RODIČE

  Děti dnes vyrůstají v ohromné svo-

  bodě. Dbáme na jejich názory, ne-

  cháváme je rozhodovat a myslíme

  si, že je to to nejlepší, co pro ně mů-

  žeme udělat. Ale někdy je dobré na-

  stavit hranice, nedat možnost volby,

  nechat je zažít „nesvobodu“. Protože

  správně určené hranice, nemožnost

  volby a„nesvoboda“ je učí vůli a otu-

  žuje je a paradoxně je osvobozuje.

  Střední generace si vybaví scénu,

  kdy se filmová Angelika v díle se sul-

  tánem nemohla rozhodnout mezi

  dvojími šaty. A sultán jedny prostě

  rozsekal šavlí a bylo po problému–

  tak nějak jsou na tom v určitých

  ohledech naše děti.

  „Ony v těch chvílích můžou všech-

  no pustit, nenesou zodpovědnost,

  nemusejí rozhodovat, vědí, že pravi-

  dla jsou nastavena, a když je dodrží,

  nemůže se jim nic stát. Je to velmi

  bezpečné prostředí, nemusejí nic

  řešit,“ říká Pavla Štěpničková. A ne-

  jde o tyranii, ale například ovýchovu

  kdomácím povinnostem, k přípravě

  do školy, k péči o domácí mazlíčky.

  Rodiče by měli dětem citlivě nasta-

  vovat harmonii: aktivity a pouště-

  ní– hranic, pravidel avolnosti. Je to

  výborná výbava do života, kdy na ce-

  lou velkou dospělou svobodu budou

  úplně samy.

• Strana 36

  36 www.drmax.cz

  Inzerce ▼

  životní styl

  legitimní cesta. Ale pozor, nejhor-

  ší je vytvořit řád a nedodržovat ho.

  Budeme frustrovaní nejen tím, že

  žijeme v chaosu, ale navíc tím, že

  ani neplníme, co jsme si předsevzali.

  Nebo můžeme nově nastolený řád tes-

  tovat: zvládne rodina páteční úklid,

  ať se děje, co se děje? Zvládneme si

  vyčlenit třeba sobotu nebo neděli jako

  den, kdy nebudeme dohánět pracovní

  povinnosti? Možná ano, možná zjistí-

  me, že ne. Jasným měřítkem je, jak

  se pak s odstupem cítíme: jsme spoko-

  jeni, anebo nám to vadí? Dejme tomu

  čas, testujme svoji výdrž a motivace.

  Postupně se náš život může promě-

  ňovat. Pořád je to ale cesta kontro-

  ly, chtění, ega a vůle. Někomu může

  vyhovovat, jinému míň.

  NEBÝT NA SEBE „HODNÍ“

  Anebo můžeme jít spíše niternější ces-

  tou. Řeč tu je o spiritualitě, o kontrole

  a „puštění“. „Dnešní doba velmi přeje

  egu a analytickému myšlení. Hodně

  toužíme zachovat si svoje jistoty, kon-

  trolu, svůj jízdní řád pro cestu životem

  z bodu A hezky do bodu B. Byli jsme

  vychováni mít všechno pod kontrolou,“

  říká terapeutka Pavla Štěpničková.

  „Úplně jsme zapomněli na věci, které

  jsou skryté, nehmatatelné – na svou

  spiritualitu, duši. Té tolik nepomůže

  jen nastolení vnějšího řádu, ale hlav-

  ně vnitřního. Příroda pracuje s jed-

  noduchým střídáním aktivity a pasi-

  vity, úsilí a odpočinku. Tak vzniká

  rovnováha. Dřív tak žili i lidé. Když

  naši předkové dřeli na poli, večer

  si dali krajíc chleba, pomodlili se –

  ,odevzdali to‘ – a šli klidně spát,“ říká

  terapeutka. Přes léto se hodně praco-

  valo, v zimě bylo práce méně. A lidé

  s tím byli v souladu i vnitřně.

  Co děláme my? Neustále zaměstná-

  váme svou mysl tím, co bylo, co bude,

  co kdyby. Většinou jsme na sebe tak

  nějak „hodní“, například nadmíru jíme,

  prokrastinujeme, do noci se díváme na

  seriály, nectíme ani den a noc… A jsme

  na sebe zároveň naštvaní, že jsme nic

  pořádného neudělali a nesnědli nic

  zdravého, nebo jsme dnem propluli

  v totálním zmatku. A večer nic „nepou-

  štíme“, nenecháváme věci „koňovi“ ani

  Bohu, nepřestáváme myslet na svoje

  starosti, naopak, to je čas, kdy se zdá,

  že to vymyslíme ještě líp. „Často jdeme

  úplně proti přírodě. S koncem roku

  bychom měli respektovat tmu, klid,

  stáhnout se. Místo toho šílíme s náku-

  py a úklidem, plněním ročních ukaza-

  telů,“ říká Pavla Štěpničková. „A pak

  přijdou Vánoce a my se třetí den doma

  začneme nudit, protože na to vůbec

  nejsme zvyklí.“ Komu by v tom bylo

  hezky?

  PRACOVAT A ODPOČÍVAT –

  POCTIVĚ

  Začátek cesty, jak najít znovu svůj

  vnitřní rytmus, se zdá jednoduchý:

  když pracovat, tak poctivě a zodpo-

  vědně, netěkat. Když odpočívat, tak

  s klidem v duši. Respektovat rytmus

  dne a noci, být přes den aktivní, dát

  všem činnostem, co potřebují, ale

  ne víc, a večer to „odevzdat“, jít spát

  s čistou hlavou – dá se to i trénovat.

  Zkuste chvíli nemyslet na nic, jak

  dlouho to vydržíte?

  Najít svůj vnitřní řád, který nám

  do života vnese více klidu, vyžaduje

  vůli, uvědomění si hodnot, schopnost

  procházet nepohodlím a disciplínu.

  A projeví se to v našem životě samo-

  zřejmě i navenek.

  Kromě střídání aktivity a pasivity

  bychom měli střídat to, co s nimi jde

  ruku v ruce: úsilí a „pouštění“. Pro

  lepší představu, „pustit“ je chvíle,

  kdy si člověk řekne, udělal jsem, co

  jsem mohl, a teď už to nechám osu-

  du. Je to třeba chvíle, kdy doděláte

  zkoušku a nevíte, jestli vás přijali,

  anebo moment, kdy necháte jít své

  dítě poprvé samotné ven. Je to přijetí

  věcí ve stavu, v jakém jsou právě teď.

  Přijetí dané situace samo o sobě nese

  transformaci.

  A nemusí jít o velkolepé duchov-

  ní posuny, stačí si prostě večer říct:

  líp jsem to nedal, teď to nechám být,

  uvidíme zítra. Nebo: bojím se, že mě

  vyhodí z práce. Ale teď to určitě doma

  od stolu nevyřeším, budu to řešit,

  až/pokud to přijde. Nemusíme neu-

  stále myslet na to, že něco nejde, že

  nestíháme. Nemusíme stále cukat

  provazem, na jehož druhém konci je

  nějaká nepřízeň osudu. Když projde-

  me vědomě tím, co s sebou život nese,

  a přijímáme to tak, jak to je, můžeme

  se cítit líp. Můžeme to dělat v rámci

  dnů, ale i delších životních období.

  Některá jsou prostě náročná, i když se

  nám to nelíbí a máme falešný pocit, že

  máme automatický nárok na štěstí.

  Otázkou je, kdy věci „pustit“ a kdy

  vynakládat úsilí a „bojovat“. „To je

  velmi individuální. Každý si musí

  upřímně přiznat, co dokáže a co ne.

  Jaké má motivace a jaké jsou jeho

  hodnoty,“ říká terapeutka.

  A CO SPOLEČNOST?

  S vlastním řádem je to jasné.

  Vyvažovat aktivitu a pasivitu, boj

  a pouštění, hledat cestu, která nám

  vyhovuje. Zachrání ale něco celospo-

  lečenský rytmus? Sdílení se širší sku-

  pinou? To jako jednotlivci nemáme ve

  svých rukou.

  „Bude to znít pateticky, ale můžeme

  sdílet alespoň hodnoty. Slušnost, čest,

  spolehlivost, pracovitost, vstřícnost,

  respekt k druhým, jejich názorům

  a jejich svobodě. Sdílet svoje životy

  s blízkými i vzdálenějšími lidmi, sna-

  žit se ‚nebýt v tom sami‘. A co je důle-

  žité, žít svůj život s důvěrou, a ne se

  strachem. Důvěra nám sice nezaručí,

  že všechny věci dopadnou, jak si pře-

  jeme, ale dá nám větší klid a rozhodně

  jinou vizi budoucnosti. Poslouží určitě

  líp než strach – i to můžeme trénovat

  a nevědomě sdílet, protože i nevě-

  domě jsme součástí jednoho celku.

  Nemít falešný pocit sounáležitosti, ale

  opravdový. Ne, nejsme duchovní, jogí-

  ni, lámové, a tohle všechno je velmi

  těžké, ale jen zamyslet se nad tím je

  velká věc,“ říká Pavla Štěpničková.

  ■

• Strana 37

  www.sucheoko.cz

  Vydrží sterilní

  6 měsíců bez

  konzervantů.

  Obsahuje oku

  vlastní látku –

  hyaluronát.

  Snižuje tření mezi

  očním víčkem

  a rohovkou.

  HYA-CZ1912-2134

  Zdravotnický prostředek

  PŘIROZENÁ A ÚČINNÁ

  POMOC PRO VAŠE OČI

  otevřít

  zklidnit

  rozzářit

  mnout

  mhouřit

  zavírat

• Strana 38

  38 www.drmax.cz

  Inzerce ▼

  padesátka Marie

  Foto: archiv autorky

  P

  ánové potvrdili, co už jsme my ženy za léta spo-

  lečného života s druhým pohlavím odpozorova-

  ly – pro muže je nesmírně těžké se někomu svě-

  řovat. Což je vážně problém. Nahromaděná tíha

  života totiž může duši i tělo srazit k zemi.

  Zkusila jsem se zamyslet nad tím, kolik času jsem

  v životě strávila s kamarádkami vzájemným ventilováním

  životních trablů. Musely to být snad tisíce hodin. Říká se,

  že trénink dělá mistra. Také se říká, že k tomu, abyste

  v nějaké činnosti dosáhli mistrovství, musíte se jí věno-

  vat minimálně deset tisíc hodin. Nejen talent, ale i píle je

  tím, co odlišuje skvělé hudebníky, sportovce, malíře, spi-

  sovatele či řemeslníky od těch, kteří jsou dobří nebo prů-

  měrní. Pokud jde o povídání s kamarádkami na téma Já

  a můj problém, myslím, že dosahuji mistrovské úrovně.

  Rozhodně měřeno počtem hodin a související částkou na

  účtu za telefon. Bože, díky za tarif neomezených dat. Jsem

  moderní žena, přešla jsem na internet.

  Mimochodem, víte, že dobrá kamarádka se pozná podle

  toho, že v součtu aktivně mluvíte zhruba stejnou dobu?

  Nemám teď na mysli těžké životní okamžiky, kdy se

  kámošce hroutí svět. Tehdy je žádoucí umět mlčet. Spíš

  jde o běžné „PoPo“ (posedět a popovídat) – kdo vám kde

  stoupl na kuří oko a jak nemožná je vaše nová kolegyně.

  Trochu se mi zdá, že naše televize přejaly pravidlo „každá

  svůj počet minut“ z kamarádských pokeců a učinily

  z něj standard pro zpravodajství. Vyváženost

  času rozhodně prospívá přátelství. O tom, že

  by tenhle přístup zkvalitňo-

  val úroveň politické

  diskuze, bych si dovo-

  lila pochybovat. Ale to

  jsme někde jinde.

  Zpět ke kamarádské-

  mu svěřování. Za posled-

  ních sto let jsme zamakaly na rovnosti, ale něco z kouzla

  dámských budoárů nám zůstalo – povídání s kámoškami.

  Což od nás odkoukávají a odposlouchávají naše dcery a asi

  také dosáhnou až na stupeň mistryně. Nejspíš to bude

  technicky vypadat jinak, ale ta svěřovačka, slzy, smích, to

  tam asi bude pořád. Kluky tomu povídání, svěřování, špi-

  tání a klábosení nikdo pořádně neučí. Stejně tak si údajně

  více povídáme s holčičkami o jejich pocitech. S kluky moc

  ne. No a ty velké holčičky pak vyžadují od svých kluků,

  aby s nimi mluvili o emocích. Ti to neumějí, tak holky to

  zase proberou s kamarádkami a kluci zůstanou sami se

  svými starostmi. Po padesátce to odnášejí zvýšeným tla-

  kem, infarkty a problémy se svým kapitálem.

  Možná budu mít v roli babičky, pokud mi ji osud dopře-

  je, nový úkol. Budu-li mít vnuka, budu si s ním povídat

  o tom, co cítí. A vnučky budu učit, že na to nesmějí jít zhur-

  ta. Že partner není kamarádka. Že ho možná nikdo neučil,

  aby se svěřoval, aby se podělil o svoje obavy a úzkosti. Že

  musejí být trpělivé, netlačit na pilu, neudílet rady, a když

  už bude mít chuť se vypovídat, tak sklapnou a budou

  poslouchat. Učte své syny a své vnuky mluvit o tom, co je

  trápí. Ne, to neznamená, že z nich máte dělat kámošku.

  Některá slova jsou opravdu jen pro kamarádky, navíc při-

  měřeného věku, rozumíme si.

  Učte je, že svěřit se není slabost, ale že je to začátek

  síly. A taky všechny svoje chlapy naučte, že chodit na

  prevenci je důležité, protože kapitál je kapitál, že

  ano. Mimochodem, páni doktoři zmínění v úvo-

  du našli těch výrazů pro

  kapitál 350. Tak boha-

  tý ten náš jazyk je. To

  by v tom byl čert, aby

  se na povídání s klu-

  kama nenašla správná

  slova.

  ■

  KAPITÁL bez Marxe

  Ve zralém věku jsem se vrátila k tomu, co mě kdysi bavilo a živilo –

  k natáčení rozhovorů. Teď už mě to jenom baví. Pracujeme v tandemu

  s kamarádkou Šárkou a baví nás to hodně. Nedávno jsme měly ve studiu

  dva lékaře urology a povídaly jsme si s nimi, jak jinak, o mužích. O mužích

  a jejich problémech s… No s čím asi. Ti dva doktoři napsali knihu, která

  se jmenuje Genitál pro muže kapitál. Tak o kapitálu jsme si povídali.

  TEXT: MARIE PETROVOVÁ

• Strana 39

  Záchranáři vobdobí

  chřipek anachlazení

  Teva Pharmaceuticals CR, s.r.o.

  Sokolovská 651/136A, 180 00 Praha 8

  www.teva.cz

  STS-CZ-00019

  K dezinfekci dutiny

  ústní a hltanu

  při zánětlivých

  a infekčních

  onemocněních.

  Stopangin

  BOLEST V KRKU?

  Rychle a účinně

  rozpouští hlen

  a usnadňuje

  vykašlávání.

  Ambrobene

  VLHKÝ KAŠEL?

  Správná volba

  proti kašli díky

  2 účinným

  látkám.

  Stoptussin

  KAŠEL?

  Před použitím si pozorně přečtěte příbalové informace.

  Ambrobene, sirup je léčivý přípravek k vnitřnímu užití, obsahuje účinnou látku ambroxoli hydrochloridum.

  Stoptussin, perorální kapky, roztok je léčivý přípravek k vnitřnímu užití, je určen k léčbě suchého, dráždivého kašle.

  STOPANGIN, orální sprej: léčivý přípravek k perorálnímu užití, obsahuje účinnou látku hexetidinum.

  K dosažení účinku jednotlivých léků není nutné společné užívání všech zobrazených léků.

  CZ ZACHRANARI 2020_A4_Dr.Max_1120.indd 1CZ ZACHRANARI 2020_A4_Dr.Max_1120.indd 1 06/11/2020 10:1606/11/2020 10:16

• Strana 40

  11_2020_inzerce_Centrum_DrMAx_Maximum_A4_CZ_FINAL.indd 111_2020_inzerce_Centrum_DrMAx_Maximum_A4_CZ_FINAL.indd 1 11.11.2020 9:2611.11.2020 9:26

  Inzerce 2x ▼

• Strana 41

  11_2020_inzerce_Centrum_DrMAx_Maximum_A4_CZ_FINAL.indd 111_2020_inzerce_Centrum_DrMAx_Maximum_A4_CZ_FINAL.indd 1 11.11.2020 9:2611.11.2020 9:26

  NOVĚ! Pro Vás v lékarnách Dr. MAX!

  NOVINKA

  ...pro celou rodinu

  www.inhalator.cz

  Trápí Vás

  rýma, kašel, nachlazení?

  ŘEŠENÍ PRO KAŽDÉHO PACIENTA

  INHAláTOR

  Omron

  C101 Essential

  $ cílená léčba

  $ snadné použití a čištění

  $ pro aplikaci veškerých

  lékových forem včetně Vincentky

  $ 3 roky záruka na přístroj

  Prokazatelný léčebný účinek u těchto respiračních onemocnění:

  Akutní i chronická onemocnění dolních a horních dýchacích cest, jako jsou např. kašel,

  rýma, záněty průdušek, záněty plic, záněty nosních a čelistních dutin, záněty hrtanu

  (laryngitida),

  astma, CHOPN a další. Doplňkové příslušenství k dokoupení „Nosní sprcha

  NEB-6014“ pro úlevu ucpaného nosu, běžných nachlazeních, alergické rýmě nebo sinusitidě.

  EXKLUZIVNĚ

  Dr.Max

• Strana 42

  rozhovor

• Strana 43

  www.drmax.cz 43

  George Clooney

  BERU VÁŽNĚ SVOU

  PRÁCI, ALE SEBE NE

  Rozhovory šetří. A už jen tím je tenhle rozhovor výjimečný. Jedna

  z největších hereckých hvězd se pustila do vyprávění o tom, jak sklízela

  tabák za tři dolary a jejím jediným životním snem bylo dělat cokoliv

  jiného. Všechno, co potom přišlo, už bylo jen příjemné překvapení.

  O

  Vánocích bude mít premiéru váš nový film Půlnoční nebe. Jak jste se

  k němu dostal?

  Poslali mi scénář z Netixu, jestli prý bych v tom nechtěl hrát. A já si to přečetl,

  a i když ta role byla opravdu dobrá, zachtělo se mi to spíš režírovat. Líbila se mi myš-

  lenka příběhu, který je o vykoupení. A navíc – pár filmů, které se odehrávaly ve vesmíru, jsem

  už natočil, tak vím, jak na to, i když je to komplikované. A oni souhlasili s mým režírováním,

  když v tom budu taky hrát, a já souhlasil, když to budeme moci točit na 65mm film, a když jsme

  takhle dolicitovali, tak jsme to natočili (smích). Ale slibte mi, že na to budete koukat ve velkém

  rozlišení!

  Velká televize by nestačila?

  Vysoké rozlišení prosím. Když už byli tak laskaví, že nás nechali udělat ten film v tomhle formá-

  tu, měli by vidět, že to nebylo jen pro pár fanoušků kvalitního přehrávání, co?

  Co na natáčení bylo nejtěžší?

  Bylo to tak složité, jak jsem čekal, takže mě nic nepřekvapilo, ale moje manželka se na konec

  natáčení opravdu velmi těšila, protože jsem tu roli hrál s masivním plnovousem a oholenou hla-

  vou, a ona říkala, že se jí takhle nelíbím, podivínka (smích).

  Nic víc?

  Myslíte třeba to, jak mi Felicity (herečka Felicity Jonesová, pozn. red.) volala, že pro mě má

  úžasnou zprávu, že je těhotná, ale že jí to nebrání v tom, svoji roli odehrát? Ona opravdu chtěla

  své kaskadérské scény, kdy měla viset na drátech, odehrát, ale co bych to byl za chlapa, kdybych

  těhotnou ženu nechal dělat tyhle na fyzičku namáhavé scény? A pak mi došlo, že by vlastně šlo

  upravit scénář. Protože proč by vědci, kteří odletěli zkoumat jinou dimenzi, nemohli mezi sebou

  mít sex a jedna vědkyně by nemohla otěhotnět?! Tak jsme to přepsali a dostali jinou dimenzi

  i do příběhu.

  To je od vás opravdu vstřícné gesto…

  Improvizace vám někdy dokáže přinést opravdu šťavnaté plody. Ale musíte se naučit s ní praco-

  vat, protože ona vám taky dokáže pěkně podrazit nohy. Když improvizujete, musíte se odnaučit

  říkat ne. Protože když mi řeknete, že jsem sedm stop a tři palce vysoká bruneta, a já vám řeknu,

• Strana 44

  44 www.drmax.cz

  že nejsem, tak je konec improvizace. Ale když řeknu, že jsem, spouštím něco

  živého, co se může krásně rozvinout. A je už jen na mém citu, abych to „ne“

  řekl včas, než se to všechno rozsype a lidi si budou říkat, co jsme u toho natá-

  čení dělali, že se na to nedá dívat.

  Jednou jste řekl, že jako režisér se pořád učíte. Už jste v bodu, kdy

  prostě víte, co dělat?

  Zrovna nedávno jsem si tohle neskromně, sám pro sebe, řekl a během chvíle

  jsem udělal něco, co mi ukázalo, že se pořád mám co učit. A ono je to dobře.

  Víte, já za sebou mám, jako herec i režisér, pár úspěchů, ale taky pěknou

  řádku průšvihů. A to je vlastně dobře, protože pak máte určitou svobodu

  dělat věci trochu odlišné. Natočil jsem akční film, ale nikdy jsem nebyl akční

  hvězda. Natočil jsem komedii, ale nikdy jsem nebyl komik. A protože žádný

  z mých filmů nikdy nebyl nějak obrovský hit, aby mě pak producenti tla-

  čili točit pořád a pořád stejný žánr, tak jsem měl tu možnost dělat si, co

  chci. A Půlnoční nebe je opravdu úplně jiný druh filmu, než jaké jsem dosud

  točil.

  Jaké to je, režírovat sám sebe?

  Není to nic, co by člověku dělalo nějaké potěšení, ale některé filmy jsem holt

  mohl režírovat jen proto, že jsem v nich hrál. Jinak by nevznikly. A pak,

  já na sebe nejsem sám. Můj kamarád Grant Heslov, se kterým máme pro-

  dukční firmu, ale se kterým jsme především kamarádi od našich dvaceti

  let, kdy jsme spolu studovali herectví, na mě dohlíží. Je se mnou na natá-

  čení a dává mi zpětnou vazbu, jestli to, co jsem předvedl před kamerou, za

  něco stálo. A stejně tak jako Grantovi věřím ostatním lidem ze štábu, kte-

  rý mám už několik let neměnný. Mám rád kolem sebe lidi, na které je spo-

  leh a u kterých vím, že mi vždycky řeknou, kdyby něco potřebovalo udělat

  jinak.

  Před časem jste byl vyzván, abyste vybral šest nejdůležitějších fil-

  mů, které jste natočil, a na první místo jste dal Zakázané ovoce. Proč,

  když to nebyl zase takový hit, ani ceny nesbíral?

  Ale i tak je to dobrý film, zábavný, a navíc jsem se díky němu seznámil s reži-

  sérem Stevenem Soderberghem. Já se v tu dobu snažil odrazit ode dna po pár

  propadácích, on po úspěchu svého filmu Sex, lži a video taky trochu tápal,

  oba jsme prostě potřebovali úspěch, a z téhle společné potřeby jsme vykutali

  film, který se zaplatil, lidi bavil a umožnil nám postavit se na nohy.

  Tenhle film měl ale původně točit někdo jiný, nebo ne?

  Ano. Byl tam režisér, který odešel z placu se slovy, že to televizní dřevo, tím

  myslel mě, režírovat nebude.

  To je drsné…

  Je, ale tak to prostě někdy u filmu chodí a já už jsem se z toho vypovídal

  u psychologa (smích). A bylo to dobře, protože Steven pak odvedl krásnou

  práci. A když se ho zeptáte, který ze svých filmů má nejradši, odpoví taky,

  že Zakázané ovoce. Protože dostal od producenta důvěru a svobodu, natočil

  ten film lehce, zábavně, a jak už jsem říkal, vlastně nám odstartoval poz-

  dější kariéru. Vrátil nás do hry. A pak jsme spolu dokonce měli produkční

  společnost.

  naše superstar

  Snímek Lítám v tom představil Clooneyho

  v roli, ve které bylo jeho povoláním

  vyhazovat zaměstnance za jejich

  zaměstnavatele

  Ve filmu Batman a Robin si zahrál

  Batmana a byl to tak špatný film, že

  se za něj Clooney dodnes všem

  fanouškům omlouvá

  Internetový seriál Hlava 22 podle slavné

  knižní předlohy nejen režíroval, ale také

  si v něm zahrál

  GEORGE CLOONEY

  Opravdové slávy se dočkal prakticky

  až na prahu čtyřicítky, kdy ho

  na hvězdné nebe vyšvihl seriál

  Pohotovost. Do té doby se protloukal,

  jak se dalo, a občas byl rád za pomoc

  přátel. Těm se před pár lety odvděčil

  za jejich pomoc tak, že je pozval na

  oslavu svých narozenin akaždému

  znich na odchod dal kufřík

  smilionem dolarů.

  Foto: Adobe Stock, archiv Dr.Max

• Strana 45

  Kdy jste dostal nápad, že byste

  mohl režírovat?

  Když natáčíte pro televizi, tak tam

  jako herec podléháte spoustě dal-

  ších lidí. Režisérovi, jasně. Ale pak

  je tu střihač, producenti. Můžete

  odvést svůj životní herecký výkon,

  a když oni nebudou cítit příběh jako

  vy, tak to přestříhají a váš výkon jde

  do háje. Proto jsem se snažil vždyc-

  ky točit hlavně filmy, kde přece jen

  mají větší slovo režiséři. A když jsem

  pak točil s bratry Coenovými nebo

  s Robertem Rodriguezem, kteří mají

  všechno dopředu připravené a vlastně

  už dopředu vědí, jak bude film vypa-

  dat, tak se mi to zalíbilo, že když se

  mi jednoho dne dostala do rukou kni-

  ha Milujte svého zabijáka a já při čtení

  věděl, jak bych to natočil, rozhodl jsem

  se zkusit to. A dostal jsem možnost

  natočit ten film tak, jak jsem chtěl, bez

  nějaké zbytečné opatrnosti nebo pří-

  lišného nadbíhání divákovi. No a ono

  to dopadlo. A lidem se film líbil. A já

  dostal chuť si těch pár měsíců tvůrčí

  volnosti zopakovat. A pak zase. A zase.

  A váš druhý film Dobrou noc

  a hodně štěstí byl zase úspěch.

  To se tak někdy povede. Třetí film

  taktně nezmiňujete, tam to tak prů-

  kazné nebylo. Tvrdé palice mám rád,

  ale propadly.

  To se tak někdy stane. Bylo

  u Dobrou noc a hodně štěstí těžké

  prosadit si černobílý obraz?

  Já to točil za své, takže jsem s tímhle

  svým režijní nápadem jako produ-

  cent hned souhlasil. Černobílá bar-

  va byla jasná, protože doba 50. let

  a období mccarthismu byla černobílá.

  Navíc jsem chtěl využít dobové záběry

  a nechtěl jsem, aby to rušilo. Ale nako-

  nec ta černobílá byla alchymie. Protože

  když točíte film v barvě, ale převedete

  ho do černobílé, tak je to jiná černobílá,

  než jak ji znáte. A tenkrát mi režisér

  David Fincher poradil, že když z obra-

  zu odstraníme červenou, bude obraz

  jemnější, najednou to bylo ono. Ale

  když jsme vyřešili tohle, uvědomil jsem

  si další problém. Že jsem sice hlavní

  roli v tom filmu psal pro sebe, ale že

  na ni vlastně nejsem dost starý, a navíc

  z té postavy, zakládající se na skutečné

  osobě, vždycky byl cítit nějaký smutek

  a ten ze mě nejde. Takže jsem si jako

  režisér musel vysvětlit, že se na tu

  roli nehodím, a obsadil jsem Davida

  Strathairna, což byl, musím říct, velmi

  dobrý tah, protože on v ní byl skvělý.

  Ten film je nesmírně zajímavý

  v tom, že vypráví o odpovědnosti

  médií, a to je dnes možná aktu-

  álnější téma než v době vzniku

  toho filmu…

  Vzpomínám na dobu, kdy celé Státy

  sledovaly zprávy jen na třech televiz-

  ních kanálech – ABC, NBC a CBS.

  Všechny začínaly stejnými informace-

  mi a pak už jen podle toho, jestli někdo

  byl liberál, demokrat nebo republi-

  kán, jsme si vytvářeli na danou situa-

  ci názor. A tím, že jsme si názor vytvá-

  řeli na základě totožných informací

  podávaných skutečnými odborníky

  na danou problematiku jsme nikdy

  nebyli tak rozděleni, jako jsme dnes.

  Jasně, byly chvíle jako vstup Ameriky

  do války ve Vietnamu, kdy se názory

  nesmírně polarizovaly, ale to byly výji-

  mečné situace. Ale dneska – každý si

  pod hlavičkou zpravodajství na inter-

  netu může říkat, co chce, i když to jsou

  nesmysly a výmysly, mě to děsí, pro-

  tože pak si nějaký chlápek na inter-

  netu přečte, že támhleta pizzerie je

  doupě pedofilů, kteří se tam scházejí

  v suterénu, a on tam vtrhne a vystřílí

  to tam, i když tam není žádný sute-

  rén a žádní pedofilové. Takovou sílu

  internet bohužel má a my s tím neu-

  míme ještě pracovat.

  Víte, co na vás režiséři, se který-

  mi jste pracoval, oceňují? Že se

  neberete vážně…

  To mě učila babička. Říkávala mi:

  Ber vážně to, co děláš, ale sebe ne.

  A měla pravdu, protože myslet si, že

  mám odpověď na všechno, to je pro-

  stě chyba a omyl a sebeklam. Občas

  se stane, že to tak je, ale většinou ne.

  Měl jste někdy nějaký herecký

  vzor?

  No ježíšmarjá. A mám to dodnes.

  Nedávno jsem dostal zprávu od

  Roberta Redforda a šel jsem za man-

  želkou ukázat jí to jako svátost. Měl

  jsem dětinskou radost. Nebo Paul

  Newman. Měli a chtěli jsme spolu

  něco natočit, ale nepovedlo se to, a to

  jsme od toho v případě Zápisníku

  jedné lásky byli opravdu blízko. Také

  s Gregorym Peckem jsme byli dobří

  přátelé a Gregory, to bylo zosobnění

  elegance. A já si každou chvíli opa-

  kuji, jaké jsem měl štěstí, že jsem ty

  lidi znal a znám, a jaké mám štěstí,

  že můžu dělat práci, jakou dělám.

  Nikdy nezapomenu, jak jsem jako

  mladý byl vděčný za sebemenší roli

  v sebeblbější věci, protože nějak jsem

  se živit musel. Když jsem byl mladý,

  pracoval jsem na tabákových plantá-

  žích za 3 dolary a 33 centů na hodi-

  nu. A když jsem odjížděl z Kentucky,

  tak jsem věděl jediné – že už tuhle

  práci nikdy nechci dělat. Mám hlu-

  bokou úctu k těm, kteří ji dělají celý

  život. Je to nesmírná dřina. A proto

  jsem tak šťastný za všechno, co mě

  potom potkalo, a pořád v sobě vůči

  tomu mám pokoru. A jsem šťastný,

  když cítím, že to, co dělám, má něja-

  ký smysl. Je to už hodně let, kdy jsem

  byl v Německu promítat v Berlíně na

  festivalu Dobrou noc a hodně štěstí.

  Ten den se konal obrovský pochod

  proti válce. Byl jsem u toho, byl jsem

  součástí toho pochodu, a pak jsem ten

  večer viděl pár lidí v sále. A doslova

  jsem cítil, že chápou, že vnímají, že

  ten film není jen o mccarthismu,

  ale že je o odporu proti tomu, když

  se potírají práva a svoboda. A to

  byla chvíle, kdy jsem si řekl, že ta

  moje práce možná přece jen není tak

  povrchní, jak se o ní někdy mluví.

  ■

  www.drmax.cz 45

• Strana 46

  46 www.drmax.cz

  David Laňka

  O STOPĚ ve sněhu

  C

  elý svět byl již několik let

  ve válce, ale do malé hor-

  ské vesničky Nadějná její

  smrtonosný pařát zatím

  nedosáhl. Lidé tu žili zcela odtrženi

  od okolí a neměli ani tušení, že kvů-

  li malichernému sporu vládců dvou

  zemí umírají každý den statisíce lidí.

  Mužů kvapem ubývalo, do armády

  začali být rekrutováni i chlapci, kte-

  rým se pod tíhou zbraní a vědomí,

  že mají zabíjet, podlamovala kolena,

  a duše jim strachem umíraly ještě

  dřív, než na věčnost odešla i jejich

  těla. Celý svět se proměnil ve spá-

  leniště. Kdysi úrodná pole zarostla

  plevelem, neboť se o ně neměl kdo

  starat. Nebylo nikoho, kdo by je

  zoral, kdo by zasel, kdo by sklidil.

  Nebylo co jíst. Ti, jež přežívali, umí-

  rali na různé nemoci, protože nebylo

  nikoho, kdo by je léčil. Ale vládcům,

  kteří válku rozpoutali, to nestačilo.

  V blahobytu svých paláců, zásobe-

  ni dobrým jídlem a pitím na dlouhá

  léta, dál osnovali plány na porážku

  toho druhého. A když se jich někdo

  zeptal, jak dlouho ještě chtějí válčit,

  oba odpovídali: Klidně až do posled-

  ního muže či chlapce, kteří budou

  bojovat za zájmy své země. Škoda, že

  se mocipáni nikdy neptají, zda jsou

  zájmy země shodné se zájmy jejích

  obyvatel.

  Bylo poledne a Anička s Jindři-

  chem seděli na zápraží roubenky

  a drželi se za ruce. Právě před rokem

  slavila celá Nadějná jejich svatbu.

  Od té doby si ti dva stačili zvelebit

  svou chaloupku, zúrodnit malé políč-

  ko a zadělat na potomka. Jindřich

  položil ucho na vzdouvající se bříško

  své ženy a zaposlouchal se do tluko-

  tu srdce nového života. Jak se bude

  jmenovat, když to bude kluk? zeptal

  se a pohlédl Aničce do očí. Přece

  Jindřich, po tátovi, řekla láskyplně

  a pak jej políbila na tvář. A jak se

  bude jmenovat, když to bude holka?

  zeptala se Anička. Přece Anička, po

  té nejkrásnější mamince, jakou jsem

  kdy viděl, řekl Jindřich. Anička se

  začervenala: Ale jdi, ty kecko. Když

  se znovu dlouze a vroucně políbili,

  Jindřich se rozhlédl po okolí. Máme

  to tu hezké, ale jedna věc tu chybí,

  Aničko. Budu muset před zápražím

  zasadit strom, abys v jeho stínu moh-

  la s naším děťátkem odpočívat, řekl

  a zvedl se. A nač otálet, jdu k panu

  faráři, aby mi dal nějaký stromek na

  přesazení. Za chvilku jsem zpátky.

  Jindřich měl rázný krok, a tak

  byl u fary dřív, než byste řekli švec.

  Už už chtěl zaklepat na dveře, když

  uslyšel virbl na buben. Lidé zača-

  li vybíhat z chalup, aby se podívali,

  co se to děje, a to už viděli skupinku

  vojáků, jak si to šinou jejich vesnič-

  kou a jeden z nich hlásí: Všichni muži

  nechť se neprodleně dostaví, vlast si

  žádá jejich pozornost a pomoc.

  Co se děje, stalo se snad něco váž-

  ného? ptal se jeden vesničan přes

  druhého. Jsme ve válce, lidi, copak

  to nevíte? podivil se voják, ale oby-

  vatelé Nadějné byli překvapeni mno-

  hem víc. Ne, tohle skutečně nevěděli.

  Mohou nějak pomoct? Ano, může-

  te. Tím, že všichni muži a chlapci

  půjdou bojovat proti nepřátelským

  vojskům. Teď hned. A po těch slo-

  vech začali vojáci násilím nakládat

  muže a chlapce na vozy a vyhrožovat

  jim smrtí, pokud se snad vzepřou

  rozkazu svého vládce.

  Jindřich se rozběhl nahoru ke své

  chaloupce. Uběhl však sotva pár

  metrů, když se mu do lýtka zavrtala

  kulka. Kampak bys chtěl, mladej, co?

  zasmál se nad ním voják. Chtěl jsem

  se jen rozloučit se svou ženou, zaúpěl

  Jindřich. Na to teď není čas, musíš

  pomoci své zemi, ta tě potřebuje víc,

  řekl voják a nechal Jindřicha naložit

  na vůz k ostatním.

  Na Nadějnou už začínal padat

  soumrak, když Anička začala mít

  o svého muže strach. Zamkla cha-

  loupku a vydala se do vsi. Ačkoliv

  jindy v tuto dobu bylo mezi chalupa-

  mi živo, teď tu nikdo nebyl. Uličky

  povídka

• Strana 47

  www.drmax.cz 47

  byly prázdné, v chalupách zhasnuto.

  Anička došla k faře a zaklepala. Nej-

  prve uslyšela šouravé kroky a pak

  se ve dveřích objevila uplakaná tvář

  staré Kadeřábkové. Co se stalo, teta?

  zeptala se jí Anička. Kadeřábková

  padla na kolena: Byli tu vojáci. Je

  válka, Aničko, válka. Všechny muže

  a chlapce odvedli. Dokonce i pana

  faráře. Služebníka božího. To nevěští

  nic dobrého. Svět se řítí do apokalyp-

  sy. Do apokalypsy. Anička za sebou

  potichu zavřela dveře a vydala se

  domů. Když vešla do světnice, roz-

  hlédla se kolem sebe. Na stole ležel

  pecen chleba, který vždy krájel Jin-

  dřich. Nad pecí visely na šňůře jeho

  plátěné košile. A v rohu stála koléb-

  ka pro jejich dítě, kterou vyřezal.

  Anička začala plakat a v duchu se

  modlila k bohu. Ale k jakému bohu,

  napadlo ji. K bohu, který tohle všech-

  no dopustil?

  Jindřichovo lýtko už se dávno

  zahojilo a on teď s několika další-

  mi vojáky postupoval zasněženým

  polem a v rukách svíral pušku. Už

  půl roku byl od své Aničky. Už půl

  roku přežíval peklo, které kolem

  sebe viděl, jen díky myšlenkám na

  svou milovanou ženu a dítě, které se

  jim má zanedlouho narodit. Až tahle

  válka skončí, bude všechno zase jako

  dřív, utěšoval se nahlas a pod noha-

  ma mu křupal sníh.

  Vtom zaslechl podivný zvuk.

  Kovový.

  Zlověstný.

  Vojáci od něj utíkali pryč.

  Neptal se proč.

  Pochopil to. Stoupl na minu. Chtě-

  lo se mu brečet, ale začal se smát.

  Padal na něj sníh, zasypával pole

  bělobou svých vloček. Dala se do

  něj zima. Sáhl do náprsní kapsy pro

  Aniččinu fotografii a dlouze se na ni

  zadíval. Zklamal jsem tě, má lásko.

  Sliboval jsem ti, že tě nikdy neopus-

  tím, že se o tebe budu starat, že tebe

  a naše dítě ochráním. A zatím jsem

  nic z toho nedodržel. Ani ten strom

  jsem nezasadil. Promiň. A pak zvedl

  nohu a krajem zaburácel výbuch.

  Když se vojáci vrátili na pole,

  aby vzdali Jindřichovi čest, nevěři-

  li vlastním očím. Místo kráteru po

  výbuchu totiž ve sněhu našli otisk

  Jindřichovy boty. To je znamení boží,

  pokřižoval se jeden z vojáků. Zname-

  ní, že válka brzy skončí.

  A válka skutečně skončila ještě té

  zimy. Přesně tak, jak předpověděli

  mocipáni. Spolu s životem posledního

  muže. Pak přišlo jaro a všechno zača-

  lo tát. I to zamrzlé pole, kde napo-

  sledy vydechl Jindřich. Jeho stopa ve

  sněhu postupně ztrácela obrysy a už

  jako voda se vpila do země a ve spod-

  ních vodních tocích vytvořila nepatr-

  nou vlnku, jež vytryskla zpátky na

  povrch v horském potůčku. Bublala

  spolu s ostatními a ubíhala po hladi-

  ně divokým tempem, když tu v dálce

  uviděla roubenou chaloupku. Tady to

  přece znám, řekla si a bez rozloučení

  s ostatními se vylila z koryta a sté-

  kala k chaloupce, jak nejrychleji to

  šlo. Ani si nevšimla, že s sebou vzala

  nepatrné semínko povalující se v trá-

  vě. Když po chvíli dorazila k cha-

  loupce, neměla už dost sil, a tak se

  spolu se semínkem vsákla do země.

  Ale zatímco vlnku k sobě stáhl pod-

  zemní pramen, semínko se uvelebilo

  kousek pod zemí. Líbilo se mu tam,

  a proto zapustilo kořínky. A když se

  jednoho dne svými zelenými lístečky

  prodralo na světlo, uslyšelo dětský

  pláč a radostný ženský smích.

  To je ale krásnej kluk. Jak se bude

  jmenovat, Aničko?

  Přece Jindřich, teta. Jindřich. Po

  tátovi!

  ■

• Strana 48

  svět hvězd

  48 www.drmax.cz

  Trochu jiná

  VÁNOČNÍ KLASIKA

  Vánoce a filmy k sobě neodmyslitelně patří. Jenomže i když klasiky

  typu Sám doma nebo Láska nebeská jsou neokoukatelné, není od věci

  si trochu rozšířit obzor, a Maximum vám proto nabízí tipy na snímky,

  které si určitě získají vaše srdce.

  TEXT: DAVID LAŇKA

  JAK NA VĚC

  Osmatřicetiletý Will je typický londýn-

  ský playboy. Je bohatý, svobodný, bez-

  dětný a bezstarostný. Ale jen do chvíle,

  než mu jedna z bezpočtu přítelkyň, kte-

  ré až dosud střídal ve svižném tempu,

  dá „kopačky“. Právě tato nová zkušenost

  Willovi docela změní život, a navíc mu

  do života přivede podivného dvanácti-

  letého kluka, který ho konečně přiměje

  dospět. Brilantní komedie s úžasným

  Hughem Grantem.

  NOC PLNÁ ZÁZRAKŮ

  O tom, že Poláci dokážou natočit skvělé komedie, nás pře-

  svědčily třeba filmy Vabank nebo Sexmise a to, že dokážou

  natočit skvělou romantickou komedii, dokazuje Noc plná zá-

  zraků. Vypráví příběh pěti mužů a pěti žen, jejich osudy se

  jednoho Štědrého dne spojí a na každého z nich čeká nějaký

  ten malý životní zázrak. Vsaďte se, že se tenhle film stane jed-

  ním z vašich nejoblíbenějších.

  SNĚHOVÁ KRÁLOVNA

  Pohádková klasika Hanse Christiana Andersena se dočkala už

  spousty filmových adaptací, ale tahle dvoudílná, kterou můžete

  najít také pod názvem Kai a Gerda, má úžasnou atmosféru, a na-

  víc se stala poslední rolí ve své době populární herečky Bridget

  Fondové (Jackie Brown, Spolubydlící, Singles), která se poté vda-

  la za hudebního skladatele Dannyho Elfmana a stala se ženou

  vdomácnosti.

  Foto: archiv redakce

• Strana 49

  UKRADENÉ VÁNOCE

  Jak si asi myslíte, že budou vypadat Vánoce,

  když pocházejí z hlavy Tima Burtona (Střihoruký

  Edward, Ospalá díra), a navíc vypráví příběh

  Jacka Skellingtona, vládce města Halloween, kte-

  rý dohlíží na tvoření všech morbidních potěšení,

  hrůz a překvapení a jednoho dne se rozhodne,

  že unese Santu Clause a uspořádá si Vánoce po-

  dle vlastních představ? Na pomoc si pozve své

  přátele ze záhrobí a vyrobí nádherné dárečky

  pro všechny hodné děti.

  V BRUGGÁCH

  No a abyste se nezbláznili ze vší té pohody a legrace, tak tady od nás máte

  tip na sice taky legraci, ale pořádně černou. Jenomže tento snímek o dvou

  nájemných vrazích Harrym a Kenovi si vaši pozornost, pokud jste jej nevi-

  děli, zaslouží (nejen proto, že se odehrává v čase vánočním). Zatímco Ken

  si užívá klidného prostředí a památek, upovídaný a akční Ray je malebným

  městem znechucen, a proto se potuluje s turisty, začne si s místní kráskou

  apaří s americkým trpaslíkem, který zde natáčí surrealistický film.

  MUPPETS: VÁNOČNÍ

  KOLEDA

  Tohle je zase britská sváteční

  klasika – Vánoční koleda od

  Charlese Dickense si vykoledo-

  vala spoustu filmových verzí,

  ale tuhle, v níž excelují Michael

  Caine a maňásci (Mupeti), jednoznačně preferuje šéfredaktor Maxima. Ale urči-

  tě nejen on. Příběh polepšeného vydřiducha Ebenezera Scrooge, ztvárněného

  Cainem opravdu mistrovsky, byl první lm, ve kterém si zahrál a který mohla

  vidět jeho malá, tehdy sedmiletá dcera. Do té doby hrál jen ve filmech nevhod-

  ných pro děti. Sám skromně říká, že ve snímku, který na rozdíl od něj nestárne,

  je mnohem důležitější žabák Kermit než on. Nejlíp to posoudíte ovšem vy.

  SANTA JE ÚCHYL!

  Willie a Marcus, dvojice trestanců, specialistů na vykrádání trezorů a bank,

  tráví vánoční čas tím, že objíždějí velká nákupní centra v převlečení za

  Santu a jeho elfa s motivací přepadnout všechny obchody po cestě a na-

  pakovat se na Štědrý den. Tento plán se však zkomplikuje, když potkají

  osmiletého chlapce, který se jim pokouší vysvětlit pravý smysl Vánoc... Tak

  trochu nekorektní, černá, ale neskutečně zábavná podívaná.

  www.drmax.cz 49

  ZÁZRAK V NEW YORKU

  Tak jako my máme S tebou mě baví svět, tak Ameri-

  čané mají tuhle klasiku. Po newyorské ulici jde sta-

  řík s dlouhým bílým vousem. Aranžéra ve výkladu

  upozorní na špatné pořadí sobů ve vánočním

  spřežení. V průvodu potká opilého Santa Clause

  a, znepokojen jeho stavem, převezme s velkým

  úspěchem jeho místo. Tak se Kriss Kringle z do-

  mova pro přestárlé stane reklamní atrakcí obcho-

  du shračkami. Jeho úspěch spočívá v tom, že je

  opravdovým Santou, jak to také všem bez váhání

  sděluje. Někdo mu rád věří, někdo ne. Jemu jde

  hlavně o to, aby mu uvěřily malá Susan a její racio-

  nální maminka, která se, zklamaná životem, vzda-

  la fantazie a víry v možnost splnění přání.

• Strana 50

  Inzerce 2x ▼

  D

  o šestnácti jsem s mámou spávala na rozkláda-

  cím gauči a táta okupoval předsíň. K sedmnác-

  tým narozeninám jsem dostala vlastní pokojí-

  ček. Rodiče přestavěli kuchyň. Soukromí jsem

  v něm ale nikdy neměla, za pokojíčkem byl totiž špajz, do

  kterého si tatínek chodil na klobásky, a máma tam měla

  uloženou mouku, cukr i vajíčka.

  Pak jsme se přestěhovali do dvou plus jedna, pak do tří

  plus jedna, pak jsme měli dokonce šest pokojů a teď bydlí-

  me ve velkém domě. Co ale bylo vždycky pro naši rodinu

  typické, že nás všude bylo nějak moc. Když se obě mé děti

  ocitly v pubertě a situace na Ukrajině se rozvolnila natolik,

  že bylo snadné jezdit do Čech, nebylo minuty, abych doma

  nenarazila na někoho, koho jsem nikdy předtím neviděla.

  Zvykla jsem si na to. I když nikdy nezapomenu, jak jsem se

  jednou v noci přištrachala z nějakého večírku k sobě do lož-

  nice a zjistila jsem, že v mé posteli někdo leží. Můj muž spal

  v komoře, děti ve svých postelích, ale na zemi byla spousta

  matrací s tvrdě oddychujícími mumiemi. Nakonec jsem šla

  za mámou a vzbudila jsem ji: „Mami, v mé posteli někdo

  je, všude někdo je, co mám dělat?!“ A máma řekla: „Jdi do

  kuchyně a něco hezkýho tam napiš!“

  Taky si vzpomínám, jaký jsem měla vždycky vztek, když

  jsem se koupala a vylezla jsem z vany a zjistila jsem, že

  na háčku na dveřích nevisí ani jeden můj župan, ani jedna

  moje noční košile, že mi nezbývá než nahá, jen s ručníkem

  kolem beder, vyběhnout do svého pokoje.

  Má dcera vodila domů celé party buď nesmírně bledých,

  hubených slečen, nebo nesmírně bledých, hubených mla-

  dých mužů, kteří zarytě mlčeli. A já jsem pak mazala kra-

  jíce chlebů s máslem a šunkou a sýrem a rybičkami a sar-

  delovou pastou a tvarohem a žervé a paštikou a ty krajíce

  byly začarované, protože mizely, dřív než jsem je stihla na

  talíř i jen položit.

  Vzpomínám si, jak jednou můj muž přišel z oslavy, byl

  dost společensky unaven, a viděl našeho bílého potkana,

  jak běhá po pokoji. Toho potkana přinesla jednou, pocho-

  pitelně, dcera, která ho od ctitele dostala k narozeninám,

  jmenoval se Hubert. Můj muž potkana chytil a zavřel do

  klece a najednou kouká, na koberci je další bílý potkan. Můj

  muž se zhroutil. „Už je to tady!“ hořekoval. „Mám delirium

  tremens! Jenže to je tremens jako prase, já nevidím bílý

  myšky, já vidím rovnou bílý krysy!“

  A pak se přivlnila pěkná zelenooká dívka, vrhla se na

  potkana, přitiskla si ho k hrudi a líbala ho: „Tady seš, můj

  Toníčku!“

  Měla jsem vžitý tik, že kdykoliv jsem přišla domů, hned

  jsem zkontrolovala, kolik bot leží v předsíni, když to byly

  pánské páry, kabonila jsem se. Znamenalo to, že přišli

  tatínkovi přátelé a příbuzní, a to bylo vždycky jasné, že

  s námi budou bydlet několik dnů nebo týdnů, nebo i měsíců.

  A proč to dnes píšu? Protože v našem velkém domě jsem

  dnes ani na vteřinu nebyla sama! Nejdřív u snídaně s příte-

  lem a s tchyní, pak přišla dcera, pak zeť s vnukem driblovali

  míčem na mé terase, pak přijel syn s bratrancem a neteř

  a pak můj zeť uspořádal videovečírek a naším domem se

  rozléhaly hlasy a smích asi dvaceti lidí.

  A tak jsem šla upéct bramborové placky, protože ty, jak

  vím ze zkušenosti, chutnaly vždycky všem. A taky se mi

  vybavil rým, který zní pěkně ve dvou variantách: „Užij si

  hodiny se členy rodiny!“ Anebo: „Nemarni hodiny se členy

  rodiny!“ Jakou verzi zvolíte, záleží už jen na vás!

  ■

  Halinin fejeton

  Narodila jsem se v garsonce,

  postýlku jsem měla přistrčenou

  k mámině pohovce a táta ležel na

  divanu. Pak jsme se přestěhovali

  do obrovského jedna plus jedna.

  TEXT: HALINA PAWLOWSKÁ

  Foto: Profimedia

  50 www.drmax.cz

  Bramborové

  placky

  V KLIDU

• Strana 51

  Teva Pharmaceuticals CR, s.r.o.

  Sokolovská 651/136A, 180 00 Praha 8, www.teva.cz

  AMB-CZ-00007

  Před použitím si pozorně přečtěte příbalovou informaci. Ambrobene, sirup; Ambrobene, roztok

  k perorálnímu podání a inhalaci; Ambrobene, tablety; jsou přípravky k vnitřnímu užití. Uvedené

  přípravky obsahují účinnou látku ambroxoli hydrochloridum.

  6 v1

  proti vlhkému kašli

  Vlhký kašel?

  Rychle a účinně rozpouští hlen a usnadňuje vykašlávání.

  1

  3

  Zvyšuje imunitu dýchacích cest.

  4

  Napomáhá léčit zánět hrtanu a vedlejších nosních dutin.

  2

  Zklidňuje podrážděné průdušky.

  6

  Podporuje průnik antibiotik.

  5

  Podporuje ochranu sliznice dýchacích cest před infekcí.

• Strana 52

  Komplexní péče

  o vaše zažívání

  Regeneruje

  střevní sliznici

  Upravuje pH

  ve střevech

  Obnovuje

  střevní mikroflóru

  Podporuje správné fungování

  imunity

  Ideální i během a po léčbě

  antibiotiky

  Vhodný i pro děti a kojence

  Před použitím si pozorně přečtěte příbalovou informaci.

  Hylak forte je léčivý přípravek k vnitřnímu užití.

  Více informací naleznete na www.hylak.cz

  Teva Pharmaceuticals CR, s.r.o., Sokolovská 651/136A, 180 00 Praha 8

  www.teva.cz, HLKF-CZ-00012