6 Rozhovor: Pavel Kříž ptal se: Ing. Michal Petrov Pavel Kříž: Věřím v to, co nás dělá lidmi Lékárny Dr.Max se staly partnerem už šestých „Básníků“. Poslední pokračování dostalo název „Jak básníci čekají na zázrak“ a hlavní roli Štěpána Šafránka opět ztvárnil Pavel Kříž. Sehrál desítky jiných rolí, ale do srdcí filmových fanoušků se zapsal především touto. Film má premiéru v dubnu a vedle Pavla Kříže a dalších herců si tam zahraje i naše lékárna v Nových Butovicích. Před premiérou nám Pavel Kříž poskytl krátký rozhovor. Partner filmu: Bornovský titulek nových Básníků. Už pošesté jste ztvárnil Štěpána Šafránka. V rozmezí 35 let. Ty filmy se tak vlastně staly i dokumentem Vašeho života. Jaké je si tohle „album“ zpětně prohlížet? Abych se přiznal, žádné „album“ neprohlížím. Nedívám se na filmy, ve kterých jsem hrál, a Básníci nejsou v tomto ohledu žádnou výjimkou. Jsem v tomhle hodně ostýchavý. Ale možná pro mě bude jednou zajímavé sednout si a podívat se na všechny díly od jedničky do šestky. Určitě to vyvolá spoustu zajímavých vzpomínek. Stejně jako Štěpánův, tak i Váš život se významnou měrou točí kolem medicíny. Čím si vás lékařství získalo? Vždycky mi připadalo, že medicína je velmi užitečná. Někomu pomoct a zbavit ho třeba bolesti je nádherný pocit. Ale u herectví to zase tak úplně jasné není. Lidé si u nás často stěžují na úroveň zdravotnictví a říkají: „To na západě je to jiný.“ Vy to na tom západě dobře znáte. Co byste těm lidem řekl? Po mnohaletých zkušenostech v Kanadě mohu za sebe prohlásit, že zdravotnictví v České republice je na naprosto špičkové, řekl bych světové úrovni. Vám se jako jednomu z mála herců, kteří hrají ve filmových sériích, povedlo, že Vás lidé sice mají spjatého se Šafránkem, ale zároveň jsou schopni vyjmenovat další postavy, které jste ztvárnil. Je to náhoda a štěstí na role, nebo jejich cílevědomé vybírání? V herectví a v životě vůbec je vždycky potřeba trochu štěstí. Mám radost z toho, kolik režisérů mi jako herci věřilo, a jak rozdílné postavy mi svěřili. Na jednu stranu je role potřeba vybírat, aby člověk nedělal něco, co by bylo proti jeho svědomí, na druhou je herec závislý na nabídce a měl by hrát. To je jeho profese a ne ohrnovat nos. Takhle se na to dívám já, ale každý ať si dělá, co chce. V kinech právě běží film Lída Baarová, kde jste ztvárnil Adolfa Hitlera. Byla tahle role v něčem jiná? A bral jste ji jako výzvu? Výzva to samozřejmě byla. Jiná byla v tom, že ztvárňujete osobu, která nejen, že skutečně žila, ale navíc ji všichni znají. A pochopitelně každý má nějakou představu, jak by měl Hitler „vypadat“. Na mě osobně sice v dokumentech působil až komicky, ale tady je nutné touhu po jakékoliv parodii potlačit. Nesmíte jí podlehnout, protože nelze zapomenout na to, jaké hrůzy Hitler způsobil mnoha milionům lidí. A u Lídy Baarové byl problém také v tom, že Hitlerovy scény ve filmu nebyly kromě jedné úplně typické. Jako herec jsem byl svázaný scénářem a v dané situaci jsem to udělal nejlíp, jak jsem mohl. Vy jste tím, jak jste Hitlera zahrál, rozdělil lidi na dva tábory… Bylo mi jasné, že někomu se „můj“ Hitler bude líbit a někomu ne. Tak je to ale v pořádku. Asi nejhorší je, když herec vytvoří něco, co se nelíbí vůbec nikomu. Ovšem hned za tím podle mě následuje situace, že uděláte něco, co se líbí úplně všem. To musí být taky strašné, protože jsou lidé, u kterých by mě vyděsilo, kdybych se jim v čemkoliv líbil, protože si s nimi nerozumím a mají naprosto odlišný pohled na svět. V herectví a v životě vůbec je vždycky potřeba trochu štěstí. Mám radost z toho, kolik režisérů mi jako herci věřilo, a jak rozdílné postavy mi svěřili. Pavel Kříž v roli Štěpána Šafránka – už pošesté. Nedávno jste oslavil padesátku. To je věk, kdy se lidé začnou ohlížet, mají sklon k melancholii, ke snaze dělat skutečně jen to, co chtějí, co je bude naplňovat a ne to, co se od nich očekává. Pozorujete to na sobě také? No, já už jsem hodně přes padesátku (smích). To je přirozený pocit. Normální koloběh života, i když u každého samozřejmě individuální. Nejsem melancholický. Prožívám teď zatím nejkrásnější období svého života. Nemám už dávno žádnou potřebu nikomu nic dokazovat. Nesoudím a snažím se být tolerantní. Po téměř třiceti letech v emigraci cítím, že lidem kolem už nejen rozumím, ale začínám je cítit. V emigraci, přesněji řečeno na jejím začátku, jsem poznal líp i sám sebe. Člověk nemá najednou rodinu, přátele, zázemí a ani nerozumí lidem kolem, protože neumí jazyk. Má jenom sebe sama a to ho prověří. Buď to se sebou zvládne, nebo má smůlu. Vždycky jsem se ovšem snažil dělat to, co mě naplňuje. Dneska si užívám hodně přírody a oceánu, který mi dělá po všech stránkách dobře. Vím, že to jednou skončí kvůli nemocem, ale zatím je mi dobře. Stále víc lidí se dnes od materialismu odvrací. Čím myslíte, že to je? Těžko na takové věci odpovídat. Já jsem normální člověk, který nemá žádné velké zkušenosti s duchovnem a ani neumím tak nádherně formulovat věty o životě jako třeba pan Werich. Nejsem filozof. Podle mého názoru je to ale tím, že samotné materiální bohatství vás nedokáže udělat trvale šťastným. Peníze jsou jen prostředek a nikoli cíl. Můžete si koupit největší dům nebo nejmodernější auto a považovat to za cíl svého života. Ale za pár měsíců vás to stejně omrzí - protože obojím už jste se všem známým pochlubil - a budete zase nešťastný. Teprve když použijete peníze třeba na to, že někomu pomůžete, nebo k tomu, že nemusíte do práce a máte čas si sednout a napsat knihu, po čemž jste vždycky toužil, pak máte větší šanci, že prožijete vnitřní štěstí. To je ale jenom můj názor. Co je pro Vás štěstí? Každodenní obyčejný život ve zdraví. Raduju se z maličkostí, jsem vděčný za každý den a věřím v laskavost, toleranci, soucit a štědrost. Prostě v to, co nás dělá lidmi. ¤ Po téměř třiceti letech v emigraci cítím, že lidem kolem už nejen rozumím, ale začínám je cítit. Tereza Brodská, Čtvrtá Šafránkova láska v barvách Dr.Max VÍCE FOTO V GALERII Tereza Brodská alias lékárnice Ute alias Popelka se díky partnerství mezi Básníky a Dr.Max objeví za tárou jako lékárnice této sítě. Druhou lékárnici, která se na scéně na okamžik objeví, mimochodem ztvárnila Vera Taylor, známá z reklamních spotů Dr.Max. Oběma posloužily za kulisy loni v říjnu prostory skutečné oficíny v obchodním centru v Praze – Nových Butovicích. Pavel Kříž, nar. 18. 4. 1961 Od dětství se pohyboval mezi herectvím a medicínou. Byl členem dětského sboru Divadla na provázku. Aby mohl získat lékařské vzdělání, rozhodl se jít na gymnázium, kam však nebyl z kádrových důvodů přijat. V roce 1981 si získal srdce všech filmových fanoušků, dívek a dam jako Štěpán Šafránek ve filmu Jak svět přichází o básníky, který má dnes už šest dílů! V roce 1987 emigroval do Kanady, kde vystudoval psychoterapii a začal provozovat lékařskou praxi. V Kanadě se také seznámil se svou ženou Bonnie. Střídavě žije v Kanadě a v Česku.