30 Představujeme se aneb práskněte to... autor / ptal se: Lukáš Příhoda / Michal Petrov foto: Lukáš Příhoda / Markéta Paterová Lukáš Příhoda – Holding CIO (Ředitel IT pro Střední Evropu) V této rubrice se pravidelně představují lidé, jejichž pracovní zařazení je většinou už na první pohled zřejmé a z názvu pozice se dá intuitivně odtušit jejich pracovní náplň. Dnes je to trochu jinak, popisovaná funkce srozumitelností zrovna nevyniká (a i proto jsme dali překlad do závorky hned v titulku). Máme tu ale tedy o důvod víc vysvětlit, o jakou roli se jedná, a jaké jsou – pokud jde o IT – záměry vlastníka. O obojím dál už Lukáš Příhoda sám... V oblíbených Dolomitech Začnu slovíčkem „Holding“. Lékárenský řetězec Dr.Max působí na třech trzích (Česká republika, Slovensko, Polsko) a rychlost růstu businessu je opravdu impozantní. Aktuálně je celkový počet lékáren těsně pod hranicí tisíc poboček a konsolidovaný obrat skupiny je 1 miliarda EUR. Jen pro porovnání, na konci roku 2012 měla celá skupina 519 lékáren. Vedení holdingu je zaparkováno ve společnosti Dr.Max BDC. Konkrétně se jedná o finanční oddělení vedené CFO Heřmanem Kopkáně a celý tým privátní značky, který řídí Marie Hinnerová. Vedle těchto zaběhnutých týmů vznikla nová pozice CIO (jednoduše a česky – ředitel IT pro celou skupinu). Tato role má na úrovni skupiny stanovit IT strategii, hledat optimální řešení, která jsou použitelná napříč všemi trhy a zajistit společnosti stabilitu a bezpečnost v oblasti informačních systémů. Fakt, že se Penta Investments rozhodla k těmto aktivitám, je z mého pohledu velmi dobrý signál pro každého zaměstnance Dr.Max. Vlastník vnímá investiční projekt jako dlouhodobý, je ochoten do něj významně investovat a nadále rozšiřovat i podporovat jeho hlavní činnost. Teď už ale k samotnému představení. Začnu profesně: vystudoval jsem Vysokou školu ekonomickou v Praze, obor Informační management a systémová analýza. Už od prvního ročníku na škole jsem pracoval v různých firmách, a to zejména na „ajťáckých“ pozicích. V posledním ročníku jsem nastoupil do společnosti Dell a tam jsem vydržel následujících 11 let. Na začátku jsem rozdával nové počítače a myši, odcházel jsem jako ředitel IT a nezanedbatelná postavička v regionálním IT světě. Následovalo působení ve společnosti Telefónica O2 Czech Republic, kde jsem nastoupil na pozici expertního konzultanta na oblast cloudových služeb. Po roce jsem se pak stal šéfem Architektury a vývoje nových produktů pro externí zákazníky. Po tomto intenzivním období jsem se přesunul do české společnosti Cloud4com, kde jsem budoval infrastrukturní konzultační oddělení. Zlí jazykové a bývalí kolegové tvrdí, že jsem byl z toho IT a Telco světa natolik „na prášky“, že jsem si pro ně šel přímo ke zdroji. Není tomu tak. Nabídku a tuto výzvu jsem přijal s plným vědomím a vnímám ji jako skvělou příležitost pro využití nabytých zkušeností i toho, co jsem vlastně kdysi studoval. U Dr.Max jsem aktuálně čtyři měsíce a musím říci, že jsem velmi mile potěšen. Nadšení lidí, přátelská atmosféra a touha dělat věci správně je velmi inspirativní. Zároveň vnímám vysokou odbornost farmaceuticky vzdělaných lidí, na jejichž kvalitě síla značky Dr.Max stojí. Doufám, že naše společné debaty umožní najít modus vivendi, kde IT nebude jen podpůrná složka, ale rovnocenný partner, kterému bude zbytek společnosti důvěřovat a společně s ním tvořit to, co nás jednak živí, a jednak baví. Když to vezmu civilně, tak jsem zkrátka kluk z města, ve kterém by chtěl – slovy klasika – žít až na invalidu Karáska každý. Po vysoké se tento „budějičák“ proměnil v klasickou pražskou „naplaveninu“. A aby koktejl nebyl příliš slabý, okořenil jsem ho slovenskou manželkou. Máme spolu dva krásné kluky (1 a 4 roky). Koníčky nejsou ničím výjimečné – sport, focení, cestování, hudba a v létě mě můžete potkat buď na českých a slovenských horách, nebo ve výšce okolo tří tisíc metrů v italských Dolomitech. Co se povedlo v roce 2015 V předvánočním čísle firemního časopisu je přirozené si trochu zabilancovat. Pro IT to byl intenzivní rok. Na začátek zmíním pár bodů, které nejsou moc vidět, ale přesto se musí odpracovat, abychom dokázali poskytovat interní služby, na které jste zvyklí nebo jsou prostě „pouze“ nutné. Oproti roku 2014 se nám podařilo v celkovém počtu eliminovat hardwarové problémy na lékárnách a zajistit pravidelné obměny počítačů a serverů. Společně s technickým oddělením jsme provedli kompletní přestavbu strukturované kabeláže na 48 lékárnách. Do všech pak bylo dodáno a zprovozněno záložní datové připojení. To znamená, že jsme zásadně omezili výpadky sítě. To, co už je vidět víc, je např. obměna všesměrových čteček na lékárnách nebo posílení IT týmu pro podporu centrály i lékáren. Velmi důležitou součástí je naše účast na hlavních obchodních projektech, zejména klientském programu, e-Shopu a výdejních místech nebo u projektu reklamních obrazovkových panelů (viz Kaleidoskop). Rok 2016 nám přinese dost práce, kdy se společně s holdingem budeme zamýšlet nad strategií a efektivitou. Hlavním cílem je (a není to nic objevného) podpora provozu Dr.Max a jeho strategického plánu. ¤ U Dr.Max jsem aktuálně čtyři měsíce a musím říci, že jsem velmi mile potěšen. Nadšení lidí, přátelská atmosféra a touha dělat věci správně je velmi inspirativní. Lukášova civilní tvář Bývalí kolegové tvrdí, že byl Lukáš z předchozího života natolik „na prášky“, že musel skončit u Dr.Max 3 000 kilometrů v sedle Markéta Paterová je něžná blondýnka z pražské centrály. Ale když na to přijde, hned tak se neroztřese. Je to totiž motorkářka. Honda XL 1000 Varadero v plné polní Dívám se na paklík fotek z Tvojí letošní dovolené a vypadají vážně báječně. Kam jste se to vydali? Jeli jsme s mým klukem Jardou na jih Evropy. Start byl u nás v Brandýse a pokračovali jsme do Mauthausenu, potom na Grossglockner a Zell am See, a odtud do Rijeky. Měli jsme tam hory i moře a bylo to hrozně fajn. V tuhle chvíli už čtenáři Max Magazínu budou vědět, že jsi motorkářka, a tak jim bude jasné, že jste jeli na motorce. Na jaké a proč? Jeli jsme na Hondě XL 1000 Varadero, kterou jsme si koupili jen týden před odjezdem. Je to větší stroj, i se mnou vážil asi čtyři metráky. A proč? To je jednoduché – když cestuješ tímhle způsobem, zastavíš si, kde chceš, všechno máš možnost si prohlídnout, je v tom zkrátka velká dávka svobody. I proto jsme se, pokud to bylo možné, vyhýbali dálnicím, protože pak je cesta zajímavější. Říkáš, že jste jeli na Grossglockner… Tam se dá vyjet na motorce? Je tam cesta, po které by se možná váhal vydat i pěší turista, a motopoint. Ale především úchvatné alpské panorama, které člověku sebere dech. A pak nás taky hodně překvapilo, když jsme tam potkali kluky z Moravy na starých Jawách dvě- stěpadesátkách. Byla to zatím tvoje nejdelší cesta? Určitě ano. Nejdelší a s nejvyšším převýšením, i když to nevím přesně, protože se nám rozbila navigace. Ale určitě to bylo kolem dvou a půl tisíce metrů. Jsi přece jenom žena a ty obvykle na takhle dlouhou cestu potřebují zabalit víc věcí – neměla jsi s tím problém? To víš, že jsem se bála, že budu. Ale pak jsem kupodivu zjistila, že ne. Dokonce jsem si prosadila i fén, i když se nám nepodařilo sehnat ty největší kufry, co jsme původně chtěli. Stovky kilometrů denně na silnici... V autě se chce člověku leckdy spát, stává se to i na motorce? Stává, a dokonce nejen spolujezdci. V jeden okamžik jsme si na poslední chvíli všimli, že protijedoucí kamion se nám nějak nakvap klidí z cesty. A v tu chvíli jsme si řekli dost a začali hledat nocleh. Dovolená a nocleh – to bys mohla mít pro čtenáře Max Magazínu nějaký tip, což? Určitě mám doporučení týkající se Chorvatska. Vůbec to není nutné nějak řešit. Vždycky něco seženeš. A obvykle je penzion stejně drahý jako kemp a mnohem levnější, když ho seženeš ad hoc na místě, než když si ho objednáš z domova přes počítač. Jak ses k motorkám dostala – přes svého kluka nebo tak nějak sama od sebe? Přes svého kamaráda. A najednou jsem zjistila, že spolu trávíme pořád víc času, až se nakonec stal mým přítelem (smích). Celý ten příběh začal před šesti lety. A dneska lituju, že jsem si k motorkám nepřičichla dřív. Závidím klukům, že si tu pubertu odlítali na pinckách a fichtlech a já nic, já k tomu přišla později. No, v šestnácti jsi taky žádná stařena nebyla. Jezdíš jen na motorce nebo i v autě? Jezdím obojím, ale musím říct, že zatímco řidičák na auto mi dělal potíže, na motorku jsem ho získala hladce. Asi mi tím chtěl osud něco naznačit. Autaři a motorkáři se někdy nemají rádi. Jaká je tvoje zkušenost? Ono to je jiné v různých zemích. V Rakousku, v Německu nebo v Itálii jsou řidiči aut k motorkářům neuvěřitelně ohleduplní. Nechávají jim volný koridor, aby mohli projet bez čekání. U nás se na tebe vykašlou. Asi si říkají – když my tu stojíme v těch 40 stupních vedra, tak ty si postůj s námi. Ale není to ještě nejhorší. Chorvati tě třeba dokážou i vytlačit ze silnice nebo přejíždět z pruhu do pruhu, jen aby ti nedovolili předjet. Na druhou stranu neříkám, že všichni motorkáři si ohleduplnost zaslouží. Když vidím člověka v autě, absolutně nečekám, že by se mohl vyznat v motorech. Je to zvláštní, ale u motorkářů to tak nějak naopak předpokládám. Ty se v motorech vyznáš? Asi se v nich vyznám víc než ostatní holky, ale při opravách spíš asistuju. Koukám se a snažím se ty věci zapamatovat. Sundám, nandám kapoty, dotáhnu šrouby, doleju, co je potřeba, to je jasné. Můj přítel Jarda závodí, tak mu dělám mechanika – ale taky svačinářku, fotografa… jak je potřeba. Tvoje první motorka? Honda CBR červená. Malá dváca. Pořád ji mám, ale příští rok bych si ráda pořídila novou. Nějakou silnější, protože se mnou nikdo nechce jezdit. Jsem na své hondičce příliš pomalá. Nojo, motorkáři :-). Jakou nejvyšší rychlostí jsi na motorce jela? 260 kilometrů v hodině. Samozřejmě na dálnici, nikde jinde by to takhle rychle nešlo. Ale neřeknu kde, aby mi nepřišla nějaká nevyžádaná pošta (smích). Ty jsi velmi půvabná a teď se omlouvám za ten genderový stereotyp, ale půvabná dívka s motorkou je ještě půvabnější. Pomohlo ti to někdy? Ale to víš, že jo. Když je na silnici holka motorkářka v nesnázích, to se každý přetrhne, aby jí pomohl. A když holka na motofóru, což je taková motorkářská platforma na webu, napíše, že něco potřebuje, do minuty má padesát reakcí. A tos' mě ještě neviděl jako gridgirl, vlastně jo – vždyť jsem ti dávala k tomu článku fotky (smích). ¤ Garážové špíny se Markéta nebojí Chorvati tě třeba dokážou i vytlačit ze silnice nebo přejíždět z pruhu do pruhu, jen aby ti nedovolili předjet. VÍCE FOTO V GALERII Gridgirls – Markéta druhá zprava