24 UNICEF UNICEF v první linii Uprchlický tábor Zatárí – 2012 (© UNICEF/Noorani) Konflikt v Sýrii, který už měsíce plní titulní strany deníků a přední místa ve zprávách, se odehrává sice tisíce kilometrů od České republiky, ale příliv uprchlíků do Evropy se postaral o to, že je blíž, než takové tragédie obvykle bývají. Proto se ozývají hlasy, že je potřeba hledat řešení přímo na místě, a je dobře, že řada organizací nečeká na to, až se politici dohodnou, a v mezích svých možností pomáhá na Středním východě už teď. Jednou z nich je i UNICEF a my na stránkách Max Magazínu přinášíme několik výpovědí jeho pracovníků, kteří neúnavně, den za dnem pomáhají dětem v Sýrii i okolních zemích. Uprchlický tábor nebo město, jehož středem prochází frontová linie, jsou místa, kam by se dobrovolně vydal jen málokdo. Jsou to místa, kde je velmi snadné propadnout beznaději a zapomenout na morální hodnoty. UNICEF tu působí už čtyři roky – tedy od vypuknutí konfliktu – a jeho pracovníci i místní dobrovolníci se neúnavně a často doslova s nasazením vlastního života snaží poskytovat dětem a jejich rodinám v uprchlických táborech a válkou zničených městech humanitární pomoc a také naději, že na ně svět nezapomněl. Naděje pro syrské děti ještě nevyhasla Simon Ingram, ředitel komunikace UNICEF pro oblast Středního východu a severní Afriky Přesně si vybavuji den, kdy se uprchlický tábor Zatárí poprvé otevřel. Bylo to v létě 2012 a tehdy to nebylo nic jiného než neutěšený kus pouště na severu Jordánska, kde se v poletujícím písku ztrácely nekonečné řady plátěných stanů. Pamatuji si setkání s prvními syrskými uprchlíky, kteří sem toho dne dorazili. Bylo jich jen několik desítek a všichni měli ve tváři výraz nezlomné hrdosti a odhodlání. Všichni byli přesvědčeni o tom, že se během pár týdnů vrátí zpátky domů. Dnes už se píše rok 2015 a na různých místech v Jordánsku, Libanonu a Turecku žije kolem tří milionů syrských uprchlíků. Počet obyvatel samotného Zatárí se odhaduje na 80 tisíc, což z tohoto místa v podstatě činí čtvrté nejlidnatější město v Jordánsku. Tábor opravdu město v mnohém připomíná – většinu stanů nahradily kontejnerové buňky, které poskytují větší ochranu před rozmary počasí, některé z hlavních ulic dostaly asfaltový povrch, jsou tu stánky s kebabem, tržiště, kadeřnictví a dokonce i obchod s chovatelskými potřebami. Největší změny ale doznalo to, jak zdejší obyvatelé vidí svoji budoucnost. Dnes už jen velmi málo lidí věří, že se v dohledné době vrátí domů do Sýrie. Místo toho je zde patrná rezignace, smíření se s vynuceným exilem, ale i snaha o normální život, jak jen je to v těchto podmínkách možné. Dnes jsem při pravidelné obchůzce táborem potkal 12letou Jenai, bystrou dívku, která ráda maluje a v táboře žije už dva roky se svými rodiči. „Tatínek tu dlouho nemohl sehnat práci. Teď chodí na pár hodin denně do pekařství, kde dělají baklavu a další sladkosti,“ vypráví Jenai. „Když jsme přišli do Jordánska, myslela jsem si, že už nikdy nic nebude jako dřív, že už nikdy nebudu chodit do školy, že už nikdy nebudu mít žádné kamarády… Ale to se změnilo – máme vyučování každý den, od UNICEF jsme dostali učebnice a sešity a musíme dělat úkoly. To je někdy sice otrava, ale stejně jsem ráda, protože sním o tom, že se stanu architektkou a udělám pro to všechno,“ dodává Jenai. Dětské sny, jako je ten Jenain mě znovu každý den utvrzují v tom, že je naše povinnost takovým dětem pomáhat, aby měly alespoň nějakou šanci na lepší život a nestaly se ztracenou generací. Kolik dětí přežije další zimu? Kumar Tiku, jeden z 57 místních pracovníků UNICEF v Sýrii Jen do Sýrie UNICEF v letošním roce dodá 1milion sad dětského zimního oblečení (© UNICEF/Sanadiki) „Už je zase zima a my toho nemáme dost na sebe. Přes den se ještě nějak zahřejeme, ale v noci se vždycky třesu chladem. Maminka říká, že nám snad letos někdo nějaké oblečení dá, sami nemáme dost peněz na to, abychom si ho koupili,“ řekl mi desetiletý Ibrahim, který i s rodinou žije v provizorním úkrytu v Aleppu na severu Sýrie. V Aleppu a dalších syrských městech je takových úkrytů nepočítaně. Mnohdy to jsou rozestavěné nebo silně poškozené budovy bez tekoucí vody a vytápění. Jen málo z nich má zasklená okna a není výjimka, že v jedné místnosti se tísní až osm lidí. V západním Aleppu, kde žije i Ibrahim se svou rodinou, našly útočiště další čtyři tisíce lidí, kteří mají před sebou už pátou zimu v podmínkách, které jsou čím dál horší. „Znám jednu rodinu, která žije v pobořené budově, kde úplně chybí jedna zeď. Je tam pořád průvan a v noci je to skoro k nevydržení. Loni jsme to ještě nějak zvládli, ale nedokážu si představit, jak přežijeme letošní zimu. Nemáme už skoro žádné peníze,“ říká Ibrahimův otec Monaf. Všichni mají ještě v paměti loňskou zimu, která byla opravdu tuhá – místy klesaly v noci teploty skoro 15 stupňů pod nulu. Na tvářích rodičů, kteří každé ráno stojí frontu u výdejních center, v nichž pracovníci UNICEF a místní dobrovolníci rozdávají zimní oblečení, přikrývky, hygienické soupravy a další pomoc, se proto zračí obavy z toho, co přijde. Všichni mají ještě v paměti loňskou zimu, která byla opravdu tuhá – místy klesaly v noci teploty skoro 15 stupňů pod nulu. KOLIK STOJÍ POMOC Kč 190 Teplá přikrývka, 150 x 200 cm. Kč 820 Souprava první pomoci, vhodná pro základní zdravotní péči ve zdravotnickém středisku i pro mobilní zdravotníky v situacích vyžadujících bezodkladné ošetření. Krizový balíček základních léků, hygienických a pracích potřeb pro pětičlennou rodinu na jeden měsíc. Kč 1 042 Jak můžete pomoci Pravidelným měsíčním příspěvkem jako Přítel dětí UNICEF, nákupem certifikátu Dárků pro život na www.unicef.cz nebo odesláním dárcovské SMS ve tvaru: DMS UNICEF na číslo 87777 (cena DMS je 30 Kč, UNICEF od Vás obdrží 28,50 Kč). Více informací o možnostech pomoci a o činnosti UNICEF naleznete na www.unicef.cz. Tři ze čtyř rodin v Sýrii dnes žijí pod hranicí chudoby (© UNICEF/Al Shami) Zatárí – 2015 (© UNICEF/Ingram)