Covid speciál II Třapatka nachová, úzkolistá, bledá Echinacea purpurea, angustifolia, pallida Český název čeledi: Hvězdicovité Latinský název čeledi: Asteraceae Řád: Asterales Podtřída: Asteridae Třída: Magnoliopsida (dvouděložné) Oddělení: Magnoliophyta (krytosemenné rostliny) Říše: Plantae z Historie: Do Evropy se třapatka dostala až v 17. století z prérií Severní Ameriky, kde byla tradiční léčivou rostlinou indiánů, kteří ji nazývali „sluneční klobouk“. Indiáni žvýkali kořen při jakýchkoli bolestech, stejně jako dnes používáme paralen nebo brufen. Získanou šťávou léčili místo po uštknutí hadem, používali ji i při horečkách a listy přikládali na staré špatně se hojící rány. Znali vliv třapatky na zvyšování odolnosti organismu proti infekcím. První osadníci se brzy naučili používat tuto bylinu při nachlazeních a chřipkových stavech. V naší přírodě nezdomácněla, pěstuje se ale často na zahradách jako okrasná a léčivá rostlina. Výzkumy provedenými v posledních 50 letech bylo potvrzeno, že byla používána indiány zcela správně – prokázány byly její antivirové, antifungální a antibakteriální vlastnosti. Echinaceu známe i pod lidovými názvy, jako například rudbekie, střapalka, třapatkovka nebo střapatka. Je jednou z nejznámějších bylin doporučovaných na podporu imunity. Botanický popis: Echinacea je vytrvalá rostlina s přímou, drsnou, jemně vroubkovanou, větvenou lodyhou – až 1 m vysokou. Listy má vstřícné, střídavé, řapíkaté (vrchní jsou přisedlé až objímavé, E.angustifolia), vejčité až kopinaté (E.pallida), drsně chlupaté, na okraji pilovité (E.purpurea), řapík je žlábkovitý. Květy jazykovité jsou zbarveny nachově. Středové trubkovité hnědé květy, umístěné na vyklenutém květním lůžku, jsou pichlavé, což dalo této léčivce latinský rodový název (echinátus – ježatý, ostnatý jako ježek/echinos). „Ukázala se jako užitečná droga při zlepšování vlastní odolnosti těla při infekčních stavech všeho druhu…“ Rudolf Weiss, 1985 ( ) Obsahové látky: polysacharidy, amidy, alkaloidy, glykosidy, terpenoidy, fenolové sloučeniny, třísloviny, silice… Léčivý účinek je dílem celého komplexu obsahových látek. Nejvíce látek získáme přípravou tinktury. Tinkturu připravíme ze 3 pl (polévkové lžíce) rozdrceného kořene nebo listů a květů, které zalijeme 3 dl čistého lihu a za občasného protřesení necháme asi měsíc macerovat, poté přefiltrujeme. Užíváme preventivně 1 × denně nalačno čajovou lžičku, v cílené prevenci čajovou lžičku ráno i večer. V případě již rozvinuté nemoci čajovou lžičku každé 3 hodiny, při těžším průběhu každé 2 hodiny první tři dny. Následující 3–4 dny 4 × denně, pak 3× denně do úplného uzdravení. Odvar ze šťávy, kterou vytlačíme z květů, můžeme také použít ke kloktání při bolestech krku nebo i k léčení spálenin či opařenin a menších poranění. Čaj pro boj s virózou: 1 polévkovou lžíci sušených okvětních lístků nebo nadrceného kořene přelijeme čtvrtlitrem vroucí vody, necháme 15 minut luhovat a scedíme. Bylinář Zentrich také doporučoval tinkturu z echinacey (1 čajovou lžičku po ránu) během chřipky a nachlazení. Čajová směs na chronický zánět kloubů se připraví z 40 g kořene třapatky, 40 g natě řebříčku, 10 g natě vřesu, 10 g kořene libečku, 10 g natě pýru a 10 g plodů jeřabiny. 2 pl směsi zalijeme ½ l vroucí vody a necháme asi 10 minut vyluhovat. Scedíme a pijeme 2 × denně po dobu alespoň tří měsíců, střídavě každý druhý týden. (Dle receptury paní Zlatice Dugasové.) Upozornění: Vyvarujme se jejího užití v těhotenství a během kojení. Vyšší dávky mohou vyvolat nevolnost, průjem či závrať. Užíváme proto vždy s jídlem a hodně zapíjíme. ¤ Text: Lucie Skoblíková foto: Fotolia