Hvězdy italského filmu
svět hvězd
s v ě t h v ě z d
hvězdy italského filmu
Někdy není na škodu zavzpomínat. Na to, že existují i jiné filmy než ty hollywoodské. Na herecké hvězdy, které skutečně uměly hrát a které se stávaly múzami velkých režisérů a miláčky davů. A protože nedávno odešla jedna z legend filmu Monica Vitti, napadlo nás v Maximu připomenout si pár slavných italských hvězd.
Monica Vitti (1931–2022)
„Moje herecká technika spočívá v tom, že nemám vůbec žádnou techniku, že všechno vynalézám od a do zet, bez šablon,“ říkala a přesně tak hrála a žila. Naplno. Také proto ji pravidelně obsazovali režiséři jako Michelangelo Antonioni nebo Ettore Scola. Osvědčila se jak v rolích osudových žen, tak v komediích a jako jedna z mála italských filmových hereček slavila úspěchy také na divadle. Zatmění, Červená pustina, Drama žárlivosti, Dívka s pistolí nebo komedie Vím, že víš, že vím byly ve své době veliké hity. Svůj poslední film natočila v roce 1992.
Sophia Loren (* 1934)
Nikdy to neměla v životě lehké, a asi proto v sobě našla sílu ze všech útrap vyjít posílená. Jako dívce se jí smáli, že je ošklivá. Smáli se jí, že je nemanželská. Smáli se jí, když řekla, že chce být herečkou. Ale pak, když jí bylo šestnáct, se zúčastnila jedné soutěže krásy a to jí změnilo život. Jeden z porotců byl filmový producent Carlo Ponti a ten se rozhodl z ní udělat hvězdu. A už o 7 let později jí byla. Hrála doma i v Hollywoodu, sbírala filmové ceny, dvořili se jí slavní muži, ale ona byla věrná tomu jedinému, který v ní viděl hvězdu – Carlu Pontimu. „Co je úspěch? Radost ze života,“ říká.
Gina Lollobrigida (* 1927)
Na rozdíl od Sophie Loren byla vždy považována za krásku. Až ji to někdy štvalo. „Ráda bych, aby mi občas někdo nabídl roli pro to, co umím, a ne pro to, jak vypadám,“ posteskla si občas. Ale i když se jí největší slávy dostalo v trhácích, jako jsou Fanfán Tulipán, Římanka, Chléb, láska a žárlivost nebo Zvoník u Matky Boží, dočkala se i vážnějších rolí, za které byla nominována na řadu významných cen. Začátkem 70. let se pak rozhodla herectví pomalu opouštět, točila dokumenty, fotila a i na tomto poli byla úspěšná.
Ornella Muti (* 1955)
„Táta byl ze staré školy a povolání herečky pro něj bylo zavrženíhodné. Mohla jsem se jí stát jen proto, že zemřel, což je rozpor, který mě trápí celý život,“ svěřila se jednou Ornella, která v 70. a 80. letech platila za nejkrásnější Italku. O muže nikdy neměla nouzi, stejně jako o dobré filmy. První láska, Swannova láska, Kronika ohlášené smrti, Nová strašidla, Smrt darebáka, Casanova, to jsou jen některé z jejích hitů. V posledním desetiletí se na plátně objevuje už jen zřídka a noviny plnila před pár lety její kauza, kdy se ukázalo, že fotí eroticky necudné snímky své dcery, kterou tak „podporuje“ v její instagramerské kariéře.adlí, takže vytvořit funkční pár jim nedělalo problém. Říkám záměrně funkční, nikoli fungující, protože Roman a Romana Hálovi jsou manželé, kteří přesně už neví, proč spolu vlastně jsou. A během filmu to nezjistí.
Claudia Cardinale (* 1938)
Přestože si většina lidí z její obsáhlé filmografie vzpomene především na legendární Tenkrát na Západě, její talent zdobil také filmy o Růžovém panterovi, hrála po boku Alaina Delona, Jeana-Paula Belmonda, Johna Waynea, Henryho Fondy, Marcella Mastroianniho, Petera Sellerse, Roberta De Nira a Seana Conneryho. Ve své době znamenaly iniciály CC v Itálii to samé co BB ve Francii.
Monica Bellucci (* 1964)
Stačilo málo a z jedné z nejkrásnějších italských hereček by byla právnička. S tímhle cílem totiž opouštěla školu. A aby mohla studovat na univerzitě v Perugii, začala si přivydělávat modelingem. Svět lesku a módy ji oslnil, a když záhy přišla první filmová nabídka, rozhodla se hodit sen o právech za hlavu. Za to, že se prosadila jako herečka na obou stranách oceánu, může nejen její krása, ale také to, že mluví plynule třemi jazyky a že měla štěstí na režiséry Francise Forda Coppolu a Giuseppea Tornatoreho, jejichž filmy Dracula a Maléna ji vystřelily do hvězdných výšek. Za těch 30 let kariéry střídá velké filmy s uměleckými (ale i béčkovými) a říká: „Chci vyzkoušet všechno. Jako herečka, ale vlastně i jako žena.“
Marcello Mastroianni (1924–1996)
„Nechápu, proč ti Američané tolik trpí ztotožňováním se s postavou. Já prostě jdu a hraji. Je to skvělá zábava. Není v tom žádné utrpení,“ smál se svého času. A jedním dechem dodával: „Za kamerou se cítím jistě a sebevědomě, kéž bych to měl i v reálném životě.“ Pracoval s nejslavnějšími režiséry Fellinim, Viscontim, Ferrerim, de Sicou a vedle nejkrásnějších hereček, se kterými měl dost často románky. Nebo se to aspoň říkalo. Vyjmenovat zde filmy, které proslavil a které proslavily jeho, by vydalo na celou stránku. Jmenujme za všechny alespoň Sladký život, Slunečnice, Včera, dnes a zítra nebo Velká žranice.
Text: David Laňka, foto: archiv redakce
INZERCE
Koupit zde