Opilující Medvídek

atímco pro nás je tenhle „medvídek“, jehož příbuznými jsou třeba nosálové nebo mývalové, prakticky neznámý, obyvatelé Střední a Jižní Ameriky ho mají za svého, i když ani oni ho příliš často nevídají. Jeho domovinou jsou totiž hustě zalesněné pralesy, kde žije vysoko v korunách stromů a dolů z nich leze velmi nerad a ještě prakticky výhradně v noci.

Při pohybu ve větvích využívá svůj dlouhý ocas, který mu slouží de facto jako pátá končetina, a navíc má ještě tzv. pohyblivé kotníky, kterými může otáčet až do úhlu 180 stupňů a které mu umožňují lézt po kmeni klidně i hlavou dolů.

Další jeho zvláštností jsou ostré zuby, které by napovídaly, že jde o masožravce, ale nic není dál od pravdy. Pokud si někdy dá něco jiného než ovoce, bobule nebo listy, je to hmyz. Ten s oblibou vylizuje z úzkých květů, kde bývá zachycený, a mimochodem právě díky tomu se svědomitě stará o opylování květů.

Kynkažu si rád žije samotářským životem, ani v rámci rodiny se nedrží v příliš početných uskupeních, ostatně „napomáhá“ tomu i skutečnost, že mládě samice přivedou na svět obvykle jen jedno, byť je faktem, že mohou být březí jednou za tři měsíce.

To, s čím si kynkažu absolutně „netyká“, je pořádek. Jak je zvyklý žít převážně v dutinách stromů, kde se schovává před predátory, jako jsou ocelot nebo jaguár, pro které představují chutnou lahůdku, tak jsou navyklí prostě „dělat“ pod sebe. A ani v zajetí nejsou schopni si nějaké základní hygienické návyky osvojit. Nemluvě o tom, že v zajetí ztrácí schopnost reprodukce. Proto se jejich chování v zajetí nedoporučuje. m