V práci jako doma

některých profesích se kvůli covidovým lockdownům a nutnosti úspor úplně změnilo nazírání na to, zda musí, či nemusí být člověk přítomný na pracovišti. Spousta lidí najednou v práci není a pro mnohé to je šok. Pojďme se podívat, co nám vlastně přinášelo nebo většině lidí stále přináší být pryč z domova na osm a půl hodiny denně. A jak zvládnout home office bez alkoholu, nadváhy a pocitů zmaru. 

Smrádek, ale teploučko

Tak by se daly nazvat sociální a psychologické benefity, které nám pobyt v práci přináší. Třeba: v práci nás vůbec, ale vůbec neotravují děti. Jsou ve škole, a když se vrátí ze školy, my ještě doma nejsme. Doma se válí prach, v koši na prádlo špinavé ručníky, nevyklizená myčka – ale nikomu to nevadí, protože to nikdo nevidí. Když přijdeme v šest domů, jsme vítáni jako králové, co celý den dřeli. Tolik spíše ženský pohled. A co muži? „I pro ně je docházka do práce mnohdy velmi pozitivní aspekt života,“ říká psycholožka Hana Alblová z online psychologické poradny Mojra. „Přítomnost v práci je u mužů vítaná například ve chvílích, kdy v jejich soukromí dochází ke změnám. Třeba mladík, který si myslel, jaký je lamač srdcí, zjistí, že ho milá podvádí – a většinou se logicky zakousne do práce. Nebo čerství tatínci. Ti si často doma připadají trochu mimo hru. I když se snaží, péče o miminko nebývá jejich parketa, doma jsou neohrabaní, nejistí, zato v práci zůstávají stále velmi kompetentní a oceňovaní. Navíc cítí povinnost zajistit rodinu, a když to dokážou, posiluje to jejich sebevědomí,“ říká Hana Alblová. 

Útěk do „druhého domova“

K práci se někdy doslova utíkáme. Dlouhá šichta a „nečekané“ úkoly od šéfa, „projekty“ a dlouhé porady jsou skvělé alibi, jak strávit čas v kavárně či hospodě či v přítomnosti milenky/milence, již/jehož jsme si na pracovišti našli. Aspoň minimální nadřízenost nás opravňuje machrovat na podřízené, což se hodí, zrovna když si doma moc nemůžeme vyskakovat, že? A když máme štěstí, parta v práci nám trochu dělá druhou rodinu, s níž trávíme mnohem více času než s těmi, kteří po nás doma něco taky chtějí. Je to jednoduchá rovnice: máme tendenci trávit čas tam, kde je nám líp, i když z dlouhodobého hlediska to může na náš život může působit spíš negativně.

„Lidé často začínají hodně pracovat ve chvílích, kdy procházejí rozvodem, úmrtím někoho blízkého nebo v jiných těžkých krizích,“ říká Hana Alblová. „To je docela běžná reakce. Ovšem je důležité, aby se život po čase vrátil k normálu. Co to znamená? Mít vyvážené soukromí a práci a oběma světům věnovat přiměřenou pozornost a čerpat u nich uspokojení.“

Jak kdo, ovšem

Samozřejmě, ne každému docházka do práce vyhovuje. Lidé, kteří jsou introvertnější, mají vyvinutou silnou touhu po svobodě a nezávislosti nebo nejsou apriorně výkonoví či systematičtí, chození do práce moc nemilují. Rutina jim nepřináší ani pocit bezpečí a ani úsporu energie, ale zoufalství. Pevně daná firemní hierarchie je pro ně peklo. Záleží tedy na tom, jak jsme vnitřně ustrojeni. „Rozhodně neexistuje rovnice, že docházka do práce přináší samé výhody a naopak. Všechno má své pro a proti. Každý člověk potřebuje něco jiného a měl by si podle toho zařídit život. Podle mých osobních zkušeností s klienty můžu říct, že ti, kteří chodí do práce, ať už jsou v jakékoli profesi, vykazují obecně známky větší spokojenosti než ti, co trvale pracují z domova,“ dodává svůj postřeh Hana Alblová.

Opuštěný ostrov jménem home office

No a co tedy ti, kteří jsou doma? Ti se s tím musejí nějak srovnat. Práce z domova s sebou totiž nese docela dost nástrah. A lednička v dosahu patří mezi ty nejmenší. Obecně se většina lidí na home office potýká s tím, že je jich doma prostě moc a lezou si na nervy. Stává se, že ostatní členové rodiny nerespektují jejich pracovní povinnosti – děti řvou, partner vaří, pracovní kout v obývacím pokoji okupují plyšáci a do toho volá šéf, protože je 13.30 a pracovní doba zdaleka neskončila. Může ale být hůř. 

„Někdy se lidem, kteří jsou dlouhodobě na home office, zdá, že jejich práce ztrácí hodnotu. Mají pocit dehonestace, frustrace, jsou deprimovaní,“ říká Hana Alblová. Shrnout by se to dalo větou: to jsem dopadl/a! Takto postižení začínají vnímat i svět kolem sebe negativně. Jsou velmi nespokojeni. Jiní propadají závislostem. Hodně lidí začne být závislých na erotickém chatování: posílání videí a fotek se sexuálním obsahem. Když si takhle s někým píšeme, na chvíli nám zvedá sebevědomí, dodá energii, pomůže přežít, dlouhodobě to ovšem je strategie zmaru. Jiní spadnou do závislosti na hrách. „Například existují hry, kde si lidé můžou vystavět imaginární světy. A stráví desítky hodin času, aby vytvořili jeho složitý systém, ale když ho dokončí, nečeká je žádná odměna, už si v něm nehrají, už je to nebaví a navíc chápou, že vynaložená energie neměla zhola smysl,“ popisuje Hana Alblová. 

Co s tím?

Pokud vám na home office není z jakéhokoli důvodu dobře, přečtěte si následující seznam, třeba v něm najdete možné řešení.  

1. Najít, co nefunguje a co si přeji

„Zdá se to jako banalita, ale pro mnohé je náročné vůbec uvědomit si, co se jim v životě děje, zjistit, proč jsou nespokojeni a co si přejí,“ říká Hana Alblová. Pomůže chvíle klidu, sebereflexe, třeba s papírem a tužkou v ruce. Vodítkem můžou být momenty, kdy cítíte silné emoce, například vztek nebo frustraci. Zkuste se podívat, co je vyvolává a proč.

2. Přednést svoje problémy blízkým a společně dojít k řešení

Pokud se jedná o rodinně-organizační problémy, měli byste nadnést partnerovi (potažmo dětem), že vás něco trápí a přáli byste si to změnit. A následně navrhnout, že byste to třeba zítra mohli večer probrat. Ve fungující rodině by neměl být problém nastavit pravidla, která budou přijatelná pro všechny. A pokud musí jeden z páru potlačit svoje potřeby nebo komfort, musí s tím být srozuměn, uvědomovat si, proč to dělá, a vědět, že to je nejlepší dočasné řešení. Je-li partnerský vztah silně nevyrovnaný a dohoda se nedaří, je možné obrátit se na terapeuta a začít přenastavovat celý systém v rodině. Naštěstí se dá udělat spousta práce, i když na terapii bude docházet jen jeden z páru.

3. Uvědomit si, co všechno mám a za co můžu být vděčný

Připomeňte si, jaké výhody, které teď už nevidíte, vám home office přináší. Opravdu bylo tak skvělé trčet v práci do pěti, pak s jazykem na vestě letět na nákup a večer s dětmi dělat úkoly? Opravdu je váš život doma tak „marný“? „Spousta lidí vnímá možnost být doma jako velkou výhodu. Pohodlí domácího prostředí, ušetření hodin a hodin času strávených dojížděním. Jsou šťastní, že se nemusejí s nikým bavit, ani vést small talk v kuchyňce. Jsou rádi, že se vyhnou fyzickému kontaktu. Mají pocit, že když šéf nesedí vedle v kanceláři, necítí se pod takovým tlakem. Home office jim umožňuje rozvrhnout si práci podle potřeby, třeba někdy pracovat v noci a nemuset předstírat aktivitu zrovna v době, kdy jsou v zaměstnání,“ říká Hana Alblová. Najdete se aspoň v některém z těchto aspektů?

4. Najít v životě starou nebo novou radost

„Vzpomeňte si, co vám dřív dělalo radost, a zkuste to do svého života znovu vrátit. Koníček, sport, čtení, pravidelná setkání s kamarády, procházky s dětmi,“ říká Hana Alblová. Samozřejmě na home office nemáte času víc, ale můžete si ho sami zorganizovat. Zkuste si koupit diář, stáhněte si aplikace, rozvrhy, nové plánování, může vám to dodat energii.

5. Pohyb

„Otřepaná, ale mnohokrát prokázaná pravda je, že skvěle na psychiku působí sport. Kdo nemá rád pohyb, může zkusit třeba masáže,“ říká Hana Alblová. 

6. Terapie a v nejzazším případě medikace

Najděte si svého průvodce. Nemusí to být zrovna psycholog, jedná-li se jen o pracovní starosti, třeba vám bude stačit kouč – ale pozor: vybírejte kvalitního a zkušeného. „Medika-ci bych viděla jako poslední řešení. Psychofarmaka často uleví, ale nikdy nevyřeší problém. Pokud tedy problém není diagnostikován psychiatrem. Spousta lidí dnes bere léky, které může předepsat i praktik.“

Když člověk nemusí

Zejména mnoho žen dnes zůstává doma zcela. Jsou zajištěny rodiči nebo partnerem, jejich příjem rodina nepotřebuje. Jejich hlavní náplní bývá péče o děti a domácnost. Může se zdát, že spousta volného času a možnost jít si kdykoli k holiči nebo na nákup je fajn. Ve skutečnosti se takový život rychle omrzí, zejména pokud máte vnitřní motivaci, schopnosti a ambice realizovat se i mimo rodinu. „Mám několik takových klientek. Takové ženy mnohdy opravdu neuspokojuje být dlouhodobě doma. Ztrácejí radost a motivaci. Nejsou schopné rozlišit, co je v jejich životě důležité a co ne,“ říká Hana Alblová. A byť pracovat vůbec nemusejí, často nastupují do práce a berou téměř cokoli. Seberealizace, uznání, pocit uplatnění a ocenění totiž hraje v životě většiny lidí nezastupitelnou roli. m