Marie Šabacká: Je důležité poslouchat svůj strach

dy a jak se vlastně stalo, že jste se rozhodla věnovat tomu, čemu se věnujete? Určitě jste si jako dítě neřekla: Budu zkoumat ekologii ledovců!

Asi vás zklamu, ale na to nemám žádnou zajímavou odpověď, prostě to tak vyplynulo (smích).

Pravidelně jezdíte na polární expedice. Necítíte někdy strach? 

Určitě, strach je přirozený obranný mechanismus těla, který pomáhá přežít. Je nesmírně důležité svůj strach poslouchat. Když se v nějaké situaci necítíte bezpečně, tak je dobré do ní nejít, protože kvůli strachu pravděpodobně nebudete umět adekvátně a racionálně zareagovat. Já třeba jezdím s člunem na moři a tím, že v tomto směru nejsem profesionál, jsem si o to víc vědoma svých limitů. Nepůjdu do situace, která je příliš nebezpečná, protože nemám dostatek zkušeností. Často mi pomáhají ostatní členové posádky, pozorují led, navigují a tím mi pomáhají zvládnout můj vlastní strach.

Výprava do polárních oblastí může být příjemným únikem z hektického světa…

Jsem typ člověka, který, když je doma, má tendenci spoustu času věnovat sledování zpravodajství, podcastů... A možná až nezdravě moc. Když odjedu do polárních krajů, kde nemám signál, a tím pádem ani internet, a to klidně i několik měsíců, musím se soustředit na svoji práci. Nemusím řešit papírování, daně ani placení účtů. A když se pak vrátím, tak jsem najednou schopná věci vnímat s určitým nadhledem. Třeba právě politika, kterou sleduju celkem intenzivně, když jsem v Čechách, mi najednou přijde nedůležitá a bezvýznamná. Určitě mi ty výpravy pomáhají k tomu, že se nehroutím z malých problémů, jako když se vám něco rozbije a podobně. Protože v polárních oblastech musíme jednat poměrně rychle a efektivně. A tenhle nadhled mi většinou zůstane po každé výpravě.

Zkoumáte mikroorganismy, které jsou možná nejstaršími organismy žijícími na naší planetě. Dá se z nich něco vyčíst o historii planety? 

Mikroorganismy jsou nejstaršími organismy na naší planetě, nikdo ale přesně neví, jak dlouho.  Odhadujeme to zhruba na 3,5 miliardy let. Na Zemi trvalo několik miliard let, než se vyvinuly nějaké složitější formy života. Pokud to vezmu v úplné zkratce, některé ty organismy po sobě zanechaly fosilie a z nich čistě teoreticky můžeme vyčíst, kdy život na naší planetě vůbec začal. 

Kdyby tady nebyli lidé, tak by tady mikroorganismy byly v převaze pořád? 

Ano, ale musíte si uvědomit, že i dnes jsou mikroorganismy prakticky všude. V našem těle nám pomáhají trávit, pokrývají většinu povrchu naší kůže. Jsou zodpovědné za to, že máme kyslík v atmosféře, že máme živiny v půdě. Takže nás v podstatě ovlivňují na každém kroku. 

Když jsem pročítala rozhovory s vámi, přiznám se, že poprvé jsem narazila na pojem „tropické ledovce“. Člověka logicky napadne – jak mohou v tropech být ledovce? A co se v nich odehrává?

To jsou ledovce, které jsou relativně blízko rovníku, a ty, které studuju já, se nacházejí v Africe. Jsou kolem třech nejvyšších hor ve výšce kolem pěti tisíc metrů. Klima tam řídí monzuny, nestřídají se tam roční období, přes rok panují stejné teploty. Ve dne je nad nulou, v noci pod ní. Takže tropické ledovce tají přes den a zamrzají v noci. Zkoumám je proto, že o nich víme relativně málo. Jsou velmi nápadně ovlivněny klimatickou změnou a mizí opravdu rychle. Podle posledních odhadů přestanou tropické, africké ledovce existovat v řádech desítek let, možná ještě dřív. 

Ledovce jsou zásobárnou vody, ty v Arktidě i Antarktidě jsou důležité také pro celkové stabilní klima planety. Kdyby zmizely, tak to ještě víc zvýší teplotu Země. Díky své bílé barvě odrážejí velké množství slunečního záření zpátky do atmosféry. I to je důvod, proč se Arktida otepluje rychleji než zbytek světa, protože tam mizí ta bílá pokrývka, která odráží sluneční světlo. 

Jejich úplné roztání by znamenalo apokalypsu? 

Ledovce pokrývají 10 % planety, nejvíc ledovcových štítů je v Grónsku a Antarktidě. Kdyby zcela roztály, tak se už teď zvyšující se mořská hladina zvedne o 60 až 80 metrů. To je obrovská změna. Velké množství plochy by bylo pod vodou. Nicméně nestane se to přes noc, nehrozí to ani v nejbližším století, trvalo by to stovky let. 

A ví se, o kolik se hladina zvedne ještě během tohoto století? 

Předpokládá se, že o 1 až 2 metry. Což je hodně. Zároveň když odtávají ledovce třeba v horských oblastech, tak jsou často hlavním zdrojem pitné vody, energie do vodních elektráren nebo hlavním zdrojem pro zavlažování v zemědělství. Takže hrozí, že ten hlavní zdroj vody vyschne. Ledovce odtávají poměrně rychle a může tak docházet k nestabilitě krajiny v okolí, a tím pádem k sesuvům půdy apod.

Na tuhle otázku mě navedly děti. Mluví se o tom, že lidstvo plýtvá vodou. Voda ale přece nemůže nikam zmizet, když se odpařuje a zase se vrací. Vy ale moje děti nejspíš vyvedete z omylu…

Vysvětlím vám to pomocí ledovců – hlavních zdrojů pitné vody –, které tají především na jaře a v létě. Velká města jako La Paz jsou na téhle vodě závislá, jenže ona z téhle konkrétní oblasti vymizí a přesune se jinam. Vypaří se do atmosféry a spadne ve srážkách někde jinde. Hlavním problémem klimatické změny je právě to, že nabourává ten vodní cyklus a způsobuje, že tam, kde bylo sucho, je to sucho ještě větší, a tam, kde bylo vody hodně, jí je ještě víc – třeba i kvůli přívalovým dešťům. Tání ledovců také naředí moře, což zase naruší mořskou rovnováhu.  

Co můžeme jako společnost udělat pro to, aby se tání ledovců zastavilo, nebo přinejmenším zpomalilo? 

Zmenšit produkci skleníkových plynů. Jinak se teplota může do konce tohoto století zvýšit o 3 až 4 stupně, možná i víc. Je tu celosvětový konsensus, že se v rámci všech států světa mají snižovat emise, které by se do roku 2050 měly dostat na nulu. Bohužel ale 87 % zemí, které toho produkují nejvíc a které se k tomu zavázaly, podle skutečných akčních plánů zaostávají. Nenaplňují dohody. Pokud se nám to ale i přesto nakonec podaří, teplota planety se zvedne o „pouhé“ 1 až 2 stupně. 

Co to v praxi znamená?

U nás v Čechách například mnohem méně sněžných a chladných dní, víc tropických dnů a tropických veder. Celkově musíme počítat s tím, že planeta bude trochu jiná. V Arktidě bude méně ledovců, méně mořského ledu. Víme, že v Alpách do roku 2050 zmizí asi polovina ledovců, takže budou třeba už jen v polohách nad 3,5 tisíce metrů. Oteplení nad 1,5 stupně Celsia nepřežijí korálové útesy. Způsobí to výrazné změny, ale pokud bychom to nezastavili, tak dojde k ještě horším nezvratným změnám a kolapsům. Tomu se snažíme zabránit.

Jste ohledně vývoje globálního oteplování spíš optimistická, nebo pesimistická?

Já jsem takový racionalista. Myslím si, že oteplení planety o minimálně 1,5 stupně je už nevyhnutelně dané, na to se musíme nějakým způsobem adaptovat. Teď jde o to oteplování zastavit. Je lepší, když rtuť stoupne „jen“ o jeden a půl stupně než o dva. Tím se totiž nezvýší jen teplota, ale i intenzita a frekvence extrémních událostí. A pro tohle máme dobré výpočty. Třeba událost, která byla jednou za 100 let – extrémní vlna veder, povodeň nebo nějaké velké požáry –, se najednou při oteplení o 1,5 stupně začne stávat jednou za 20 let. Při oteplení o stupně dva to pak bude devětkrát za deset let. Událost, která byla velice vzácná, se najednou stane velmi pravidelnou. Dnes jsou pro nás roky, které byly v České republice neobvykle teplé, standardem. A to vychyluje klima, podmínky, ve kterých žijeme, a musíme tak neustále „hasit“ ty požáry. A věnujeme tomu spoustu energie, místo toho, abychom žili ve stabilním klimatu a nějak se jako společnost vyvíjeli. 

A když bude nejhůř, zkusíme to jinde? Miliardáři investují do vesmírných programů nemalé částky.

Zatím nemáme planetu B. Není reálná možnost, že bychom se dokázali přesunout někam jinam. Nejsme na to technologicky vybavení. Jelikož jsme si ohřáli Zemi, tak teoreticky víme, jak si ohřát Mars, který je výrazně studenější. Jak jinak než skleníkovými plyny. Ty bychom tam museli vypouštět zhruba stovku let, abychom dokázali každé desetiletí oteplit o stupeň. Tím by se tam daly nastolit podmínky, za kterých by tam lidé mohli existovat.

Výzkum vesmíru nám velmi pomáhá poznávat to, co se děje na Zemi. Díky němu se vyvinula spousta technologií, které dnes používáme. m