Rozhýbejte se! Podruhé

opis odeslaný z mírovské věznice osmého ledna má téměř čtyři plné strany. Obvykle do redakce Maxima chodí takové, které čtenáři píšou na stroji nebo na počítači, ale tenhle je vyvedený rukou. Psal ho pan Karel. Podpis byl sice kompletní, ale pro tuhle chvíli stačí křestní jméno. Pan Karel si momentálně odpykává trest a na toho, kdo si přečte jeho dopis, až padne tíseň. Nejen z představy káznice jako takové, ale také kvůli tomu, že jde očividně o člověka, který kolu doopravdy propadl: jezdil na něm do práce a jen při tomhle cestování prý najel 36 tisíc kilometrů, do pedálů šlapal po cestách sedmi cizích zemí, Česko prokřižoval ze severu na jih a z východu na západ. Třeba za deset dnů tisíc kilometrů z Chebu přes Šumavu do Uničova. Jestliže se říká, že nejhezčí pohled je ze hřbetu koně, tak já tvrdím, že nejkrásnější je z trekového kola, napsal nám pan Karel. Napsal toho vůbec spoustu a s tím souvisí druhý rozměr už zmíněné čitatelovy tísně, protože kdo jednou ochutnal tuhle míru svobody, tak se s pobytem mezi vězeňskými zdmi srovnává určitě ještě hůř. Na druhou stranu je patrné, že mu tyhle vzpomínky pomáhají – i v tom, že se má nač těšit, až bude zase venku. Dopis končí prosbou, zda bychom na stránkách Maxima ještě nepřinesli nějakou další inspiraci pro cyklisty, a třebaže nemíníme z magazínu dělat „kolařský“ časopis, řekli jsme si proč ne. Jaro je tady, a když se povede, lepší sezónu lidi za řídítky sotva najdou.

Víkend kousek za čárou

Není žádné tajemství, že cyklistická infrastruktura je za našimi hranicemi rozvinutější než v Česku. Má to mnoho výhod – „kolaři“ se především líp rozptýlí, a tak si nelezou na nervy s chodci a řidiči. A tak vůbec není od věci poohlédnout se po nějakém výletnickém cíli v blízké cizině. 

Za doporučení rozhodně stojí rakouská část dunajské cyklostezky, protože si tu přijdou na své jak milovníci jízdy „na pohodu“, tak i ti, kteří si rádi „hrábnou“. V tomhle směru bychom rádi zmínili úsek těsně navazující na Pasov, oblast, která se nazývá Sauwald. Spousta cyklistů sice dává přednost „profláklejšímu“ Vachau – už jen pro to spojení s veltlínským zeleným a ryzlinky –, ale my bychom se rádi přimluvili za jeho krajinného souseda. 

Poklidnou jízdu na úseku mezi Pasovem a Dunajskou smyčkou (Donauschlinge) lze absolvovat po obou březích při korytu řeky. Profil téhle trati je prakticky neměnný a člověka, který se chce jen trošku kondičně hýbnout, určitě potěší. Pasov sám je zajímavý, ale za zastávku stojí i Engelhartszell se svým klášterem a jízdu si tu lze zpestřit i občasnou výměnou břehů za pomoci trajektů.

Ale to, co dělá Sauwald opravdu nezapomenutelným, je panoramatická trasa na vrcholku hornodunajského kaňonu, odkud se nabízejí skvělé výhledy na jednu z nejvýznamnějších evropských řek. Vyhlídek je celkem patnáct a za hezkého počasí je odtud vidět třeba až do Česka. Každá z nich je kouskem galerie ve volné přírodě – dřevěné plastiky řezbáře Michaela Lausse, který je vlastně místní, neuvěřitelně zážitek z vyhlídky umocní. Stoupání na panoramatickou cestu není sice zadarmo, ale vyplatí se. U elektrokol pak o žádné překážce už vůbec nelze mluvit. m