Jak se maluje vítr v mapě

tratil jste se někdy?  

Jestli se někdo snadno ztratí, tak jsou to právě kartografové nebo geografové. Máme totiž pocit, že známe řeč map natolik, že v nich spoustu nezakreslených věcí předpokládáme. Znalecky usoudíme, že někde něco buď není, nebo tam naopak bude něco navíc. Ztratil jsem se tedy mnohokrát, mimochodem i proto, že nejsem závislý na GPS navigaci. Nechci přijít o schopnost pozorovat okolí, orientovat se v něm, ztratit prostorovou gramotnost – chci vědět, odkud jdu či jedu a kam, jestli do kopce, nebo z kopce, odkud svítí slunce a tak dále. 

Když mluvíte o slunci, nevadí vám, že základní kartografické pojmy jako západ, východ, sever a jih jsou pozůstatkem geocentrismu, tedy přesvědčení, že středem sluneční soustavy je Země, a tudíž obíhající Slunce vychází a zapadá, ačkoli ve skutečnosti je pohyb jen zdánlivý? 

Nijak mi to nevadí. I pražský orloj je geocentrický, proto se na něm v oběhu planet na první pohled nedá vyznat. Naopak olomoucký orloj je heliocentrický. 

Učitelé vždy peskují žáky, když říkají „nahoře“ místo na severu a „dole“ místo na jihu. Dráždí vás to taky?

Vůbec. Vždyť když před vámi leží mapa, sever je vždycky při horním okraji papíru, je to logické. Na jednu stranu rozumím, proč to učitelům vadí, na druhou vnímám toto bazírování jako pozůstatek školské pedantnosti. 

Ze dvou let zeměpisu na gymnáziu si pamatuju jen velmi málo. Třeba výkřik typu „Chile – měď“, protože Chile je světově klíčovou zemí pro těžbu mědi. Ale asi bych si měla pamatovat důležitější věci. Jak se díváte na výuku zeměpisu na základních a středních školách?  

Už třicet let působím ve vysokém školství, ale původně jsem vyučený kantor zeměpisu. A celou dobu trpím takovým nepokojem, že jsem zběhl, že jsem mohl i na tomto poli udělat spoustu užitečné práce. Nesoudím současné způsoby výuky, ale sám bych si moc přál, aby byla dětem vštěpována prostorová gramotnost, ne mapová nebo kartografická, ale prostorová. Stejně jako se zavádí gramotnost finanční či mediální. 

Existují i mapy světa, které jsou obrácené vzhůru nohama – Austrálie je v nich doslova nahoře. Není chyba, že většina map je unifikovaných a Evropa a USA nám sedí hezky před očima? Klasická mapa světa Austrálii trochu diskriminuje.

Naopak, unifikovanost je základ. Představte si, že byste měla mapu každého okresu v České republice jinou, s jinými znaky, jiným popisem, jinou kompozicí, jinak orientovanými světovými stranami. Lidem by to velmi ztížilo orientaci a získávání informací z map. Kartografie se od počátku své existence snaží být univerzální, nezávislá na jazycích, srozumitelná bez ohledu na generaci, náboženství, kulturu nebo vzdělání.

Nechybí vám v současných mapách mystika? Prastaré mapy v sobě mají kouzlo. Kolem nich jsou bozi, tváře, v oceánech vodní draci. 

Mystika patřila k tehdejšímu světonázoru. Dávní kartografové okolo map kreslili to, co v jejich době bylo reálné a aktuální. Oni tehdy nevěděli, jaké hloubky nebo proudy jsou v oceánu, tak tam namalovali, že tady se pluje na takových lodích a tady na takových, a tady viděli nějakou příšeru a velrybu – to byl jejich reálný svět. Vůbec se nebráním tomu, aby u nějakých typů současných map byly i obrázky, grafy, schémata či krátké texty. Učím studenty, že mapa je kompozice, souhra, systém, který můžu číst různě podle toho, jaké informace potřebuji. Například když budeme dělat mapu pro demografický vývoj, proč tam nedat, jak vypadali lidé v 50. a 60. letech minulého století a jak vypadají teď? Tehdy například padesátiletá žena působila málem jako stařenka, dnes je to šik dáma. Je to informace, která mi dalším komunikačním kanálem sdělí mimo jiné fakt, že se doba dožití zvýšila. 

Trochu jsem si pročítala, jak vlastně Kolumbus netrefil Indii a doplul do Ameriky. Přitom měl k dispozici i mapy, které by ho navedly lépe. Nebyl podle vás vlastně trochu kartografický „pitomec“?

Kolumbův život je úžasným příběhem lidstva. Ano, on měl hodně zdrojů, ale nevěděl, který je správný. Tehdy se to nevědělo. Šel po převažujícím názoru, který byl chybný. Klaudios Ptolemaios, zakladatel kartografie, na počátku letopočtu vzal od Erathostena, což byl jiný řecký badatel, údaje o velikosti zeměkoule…

… jak spočítal velikost zeměkoule? Podle hvězd?

Ano, to zvládne dneska dítě v šesté třídě. Tehdy, za Kolumba, se neměřily vzdálenosti v kilometrech ani metrech, nýbrž ve stadiích. V antické Olympii se závodilo na stadionu a délka jeho rovinky bylo jedno stadium. Jenže délka stadia byla jiná v Athénách, ve Spartě a tak dále, protože tam měli jiné stadiony. A Klaudios Ptolemaios vzal od Erathostena správné číslo, ale spočítal to na jiné, menší stadium – a zeměkoule se mu „smrskla“ a všechno se přiblížilo mnohem víc, než to ve skutečnosti bylo, proto to Kolumbus spletl, když na menší zeměkouli doplul po předvypočtené vzdálenosti do Ameriky místo do Asie. On dokonce zemřel s přesvědčením, že skutečně doplul do Asie, které tenkrát říkali často Indie, a proto nazval její obyvatele Indiány.

Co se týká objevení Ameriky, už dlouho běží spor o takzvanou Vinlandskou mapu, která má dokazovat, že do Ameriky dopluli první Vikingové a dostali se i do jejího vnitrozemí. Jedni odborníci tvrdí, že to je padělek, druzí opak. Co si o tom myslíte?

O Vikinzích se ví, že na americký kontinent dopluli, ale konkrétní důkaz v podobě dokumentu mapy by tohle tvrzení podpořil. Pro mě to ovšem není důležité. Ten příběh rád sleduji, ale můj světonázor to neovlivní. Nechci se zapojovat. Vinlandská mapa je pravděpodobně padělek, protože Vikingové po sobě nezachovávali písemné dokumenty, natož mapy. Může to být pozdější dokreslení do staré mapy, může to být mapa přání nebo snu...

Co má mít správná současná mapa?

Když vytvářím mapu, musím naplnit tři požadavky. Za prvé, musím vědět, co chci mapou sdělit. Za druhé, musím vědět, pro koho mapu dělám, musím čtenáře znát a musím vědět, že jí dotyčný uživatel bude rozumět. A za třetí je důležité, musím si být jistý jejím účelem, tedy aby se mapa dostala tam, kde má být. Říká se tomu nasazení mapy, je to moje specializace. Kvalitní mapu potřebuje drtivá většina profesí, ekolog, voják, hasič, lékař, ekonom, etnograf a stovky dalších. Přitom kartografie se učí jen na velmi malém množství oborů. Přál bych si, aby se to změnilo. Do mapy můžete dát tolik informací, kolika byste jinak popsala stovky stránek textu. 

V Olomouci se každoročně pořádají kartografické dny. Letos byly zaměřeny na využívání map novináři a zpravodajci. Co dělají novináři s mapami špatně?

Nedělají špatně všechno, ale měli by si najít kartografa, člověka, který ví, jak na to. Kartografové se specializují, například na školní mapy, na populárně-naučné, webové, mobilní mapy, atlasové mapy a tak dále. Když si novináři najdou člověka, který pochopí problematiku jejich oboru, udělá jim informačně bohaté a přitom vzhledově krásné mapy. Jenže tak to většinou nechodí. Například televizní mapy předpovědi počasí většinou dělají grafici a ani off-record vám neřeknu, ve které televizi je mají nejhorší. 

Každý si myslí, že největší chyba mapy je, když je nepřesně zaznamenaná silnice nebo hranice probíhá trochu někde jinde. Ale větší chyba nastává při porušení kartografických pravidel. Například když ve sekvenční stupnici kartogramu umístíte mezi červenou a oranžovou barvu zelený odstín. Na to jsou určitá pravidla, která vznikala dva tisíce let. Mapa má sloužit tak, abych se do ní podíval a i bez legendy věděl. 

Ještě nedávno v televizi při předpovědi počasí ukazovali mapy zobrazující ohrožení silným větrem asi takto: zhruba polovina našeho území byla sytě žlutá a zhruba polovina sytě zelená. Nedalo se vůbec pochopit, kde ohrožení silným větrem je. To asi není dobrá mapa, že?

To je chyba. Navíc vítr je jev, který graduje, nemá jasnou hranici, linku. Takže dobře, zelená a žlutá, ale i červená a fialová. A ta zelená na začátku, kde moc foukat nebude, musí být jemňoulinká, pak jde do žluté, zesiluje se, přijde oranžová a fialová mi křičí, že tam je ohrožení. Nebezpečí na mě vizuálně musí víc křičet než místa, kde je bezpečno. 

Co bych měla líp vidět na mapě, která mi ve zpravodajství zobrazuje ukrajinský konflikt?

Pro takovýto typ mapy jsem zavedl pojem flash mapa, protože je na obrazovce jen pár sekund. A jde o to, co ten moderátor k tomu chce říct, nebo naopak – jak mapa doprovází jeho komentář. K jejímu vytvoření je potřeba zkušený specializovaný kartograf.

S mapami se mimochodem dá neuvěřitelně čarovat. Studovali jsme třeba ukrajinské mapy dělané Rusy. A oni objektivně ukáží, kde jsou největší boje, ale podprahově už dělají Ukrajinu ruskou. To jsou fígle, které laik neodhadne – něco je správně, ale podprahově kartograf někde přitlačí a někde ubere. Studentům vždycky říkám, přemýšlej, co chceš sdělit – a podle toho tu mapu sestavuj. 

Než jsem šla na schůzku s vámi, schválně jsem si zadala ulici, kde bydlím, do Google Maps a vedle do Mapy.cz. Na českém webu jsem ve vteřině byla zorientovaná. V Google Maps na mě vypadly informace, které jsem nepovažovala za důležité, a navíc jsem naši ulici nemohla skoro najít. Je to moje chyba?

Ne, ale není to ani chyba Google Maps – ony nejsou špatné, jen jsou jiné. Jsme asi jediný stát na světě, kde se používá víc jiná mapová aplikace než Google Maps. A to jsou Mapy.cz. Jsou fakt dobré. Navíc jsou ušité na naši mentalitu, nejvíc nám sedí. Teď Google Maps například testuje nějakou novinku a zavádí ji nejprve v USA. Takže velmi obecně řečeno: mapa s vaší ulicí na Google Maps je ideální ne pro vás, ale pro Američana, který by sem přijel a vaši ulici hledal.  

Takže mapa a její čtení souvisí s tím, jakou mám mentalitu? Uchopují mapy různých národů svět jinak, stejně jako různé jazyky?

Mám doma přes osm set atlasů. A stačí, když vyndám sedm školních atlasů z různých států světa – a ne že bych podle stylu poznal národ, ale můžu odhadnout region. Do designu atlasu se chtě nechtě vtiskne tamní kultura. Kdybyste jela před válkou do Kyjeva, uvidíte tam v ulicích stejně křiklavé barvy, jako jsou v ukrajinských atlasech. V muslimském atlase najdete zase typickou růžovo-fialkovou, kterou vidíte i reálně v těch zemích, nebo dominantní zelenou, protože zelená je barva islámu. To všechno se do map promítne. 

Jaké budou mapy budoucnosti? Budeme procházet virtuálním světem s brýlemi na očích? 

Někdo položil otázku, na co kartografie je a co řeší. Odpovím. Kdyby neexistovala, měli bychom například mapy z doby Kolumba. Bez ohledu na kartografii nás čeká pokrok a na to musí náš obor reagovat. Řešíme možnosti umělé inteligence, 3D tisk a tak dále. Asi to půjde směrem, který jste popsala. Zkoušíme, co je zatím možné. Je to jen můj názor, ale myslím, že jednou v budoucnu budeme mít před očima štíty s virtuální realitou a tam se nám bude cesta promítat. Přijdu do obchodního centra, jako jsem přišel za vámi, a zeptám se, kde je tady Costa Coffee? Nebudu to zadávat přes klávesnici, možná to ani nebudu říkat nahlas, možná dokonce ten štít nějak pozná, co si myslím… A jestli už myslíte na to, zda vidím rizika, tak vidím. Určitým způsobem lidstvo hloupne. Stáváme se „dementními“, protože s každým technologickým pokrokem ztrácíme něco, co jsme uměli dřív. Pokroku se nesmíme bránit a zároveň se jím nesmíme nechat vláčet. Mít to ve svých rukou. Jak to udělat? Těžko říct. m