Jedovatý drak

rak z Indonésie

Záznamy o prvním objeveném exempláři jsou z roku 1910 z ostrova Komodo, kam byli výzkumníci posláni nizozemskou koloniální správou, aby prověřili zvěsti o tamních „dracích“. Varan komodský však obývá kromě Komoda i jiné indonéské ostrovy jako například Rinca nebo Flores. 

Kdo víc jí, ten víc roste

Jeho velikost závisí na dostupnosti a velikosti kořisti. Čím větší kořist má k dispozici, tím větší a mohutnější je. V průměru dosahuje délky 2,6 m a hmotnosti okolo 50 kg. Ovšem největší zaznamenaný exemplář měřil neuvěřitelných 3,13 m a vážil 166 kg. Varan je schopen pozřít potravu, která představuje 80 % jeho tělesné hmotnosti. V praxi to znamená, že dokáže sežrat menšího koloucha či sele na posezení. A výjimkou pak nebude ani divoká koza nebo buvol. Tenhle ještěr se do oběti zakousne a jeho 2,5 cm dlouhé ostré zuby jí způsobí fatální zranění. Spolu s velmi silným stiskem pak vpustí do uloveného zvířete jed, který se nachází v jeho dvou slinných žlázách, umístěných pod jazykem. Tyhle žlázy obsahují jedovaté bílkoviny, které zabraňují srážení krve. Oběť pak buď sežere celou, nebo postupně odtrhává kusy masa, a to poměrně rychle. Za půl hodiny dokáže spořádat kořist o hmotnosti 25 kg. Nepohrdne ovšem ani mršinou, kterou jeho čichové ústrojí dokáže zaregistrovat až na 9,5 km. 

Hygiena jako základ

V minulosti se věřilo, že sliny varana obsahují nebezpečné bakterie, protože si nechává v ústech hnít zbytky potravy. Jed ale mají jenom ve slinných žlázách pod jazykem a kromě toho se zjistilo, že tito tvorové mají poměrně pečlivou ústní hygienu. Po natrávení potravy vyvrhnou páchnoucí slizem obalené nestravitelné zbytky jako chlupy, rohy a zuby. Pak si pečlivě otírají tlamu o hlínu nebo listí, dokud není zcela čistá. 

Bezpečnější hroby 

Domorodci věří, že tihle „draci“ vyhrabávají ostatky jejich příbuzných z hrobů a živí se jimi. Proto mrtvé přemísťují do jílovišť, kde na hroby ještě vrší kupy kamení tak, aby se k nim varani nedostali. 

Sví k svému

Ve zvířecí říši není výjimkou, že rodiče požírají své potomky, je to evoluční mechanismus, díky kterému je řada druhů schopná přežít. Jinak tomu není ani u varana. Mladí jedinci, kteří jsou ohroženi nejvíc, se na obranu válí ve výkalech nebo vnitřnostech jiných zvířat, aby dospělé kanibaly odradili. 

Strach a obavy o život

I když může tenhle nejmohutnější žijící ještěr působit strašidelně, není příliš důvod k obavám. On se totiž kontaktu s člověkem spíš vyhýbá. Jen pro představu – od roku 1974 do roku 2012 bylo zaznamenáno celkem 24 útoků na člověka, z toho 5 smrtelných. To není tak hrozivá bilance, přesto ho raději nehlaďte, respekt si ale rozhodně zaslouží.  m