Monica Bellucci: Hlavní je vášeň

ežisér Tom Volf natočil v roce 2017 dokument Já, Maria Callas. Později začal pracovat i na divadelní hře, v níž dal dohromady její osobní dopisy a paměti. Do hlavní role obsadil vás. Povězte nám o tom něco… 

Nikdy jsem na divadle nehrála, ale její příběh mě natolik ovlivnil, že jsem nemohla říct ne. I přesto, že obě pocházíme z rozdílných světů, myslím, že se do ní dokážu opravdu vcítit a skutečně cítit její bolest. Tolik mi přirostla k srdci. Od samého dětství to neměla lehké, měla velmi ambiciózní matku, která z ní chtěla udělat hvězdu za každou cenu. Složité měla vztahy i se sestrou a s muži. Všichni tvrdí, že její největší životní tragédií byl vztah s Aristotelem Onassisem, kvůli kterému se rozvedla a na čas přerušila kariéru. Myslím ale, že ve finále byla velmi osamělá. Neměla rodinu, děti a nakonec ani partnera. 

Co může publikum očekávat od Bellucci na divadelních prknech? 

Lépe by vám na to odpověděl Tom Volf (smích). Já jen vím, že potřebuju tenhle příběh vyprávět dál. Předat jím emoce ukryté v Mariiných dopisech a vzpomínkách. A pokud to má být prostřednictvím divadla, chci u toho být.

Co vás na téhle operní divě s řeckými kořeny, jedné z nejlepších sopranistek 20. století tak přitahuje? 

Fascinuje mě na ní její dvojakost. Na jedné straně diva, která na sobě dřela a byla k sobě velmi tvrdá, na straně druhé zranitelná a velmi citlivá žena, která na smutek a zlomené srdce zemřela v pouhých 53 letech.

Existuje role, kterou byste si ráda zahrála, ale neměla jste zatím tu šanci?

Nevím, jsem v tomhle hodně spontánní. Miluju, když ke mně pracovní projekty přicházejí nečekaně, když můžu být překvapená. Doteď třeba nevím, proč ve mně režisér Tom Volf vidí Marii Callas. Možná protože pocházím ze středomořského státu. Možná protože cestuji tak moc, že si všude připadám jako cizinka, podobně jako Maria. Mimochodem, nedávno jsem dotočila film The Girl in the Fountain o švédské modelce a herečce Anitě Ekberg a opět nevím, proč si vybrali právě mě. Vypadáme s Anitou úplně jinak! Všechno je to o hledání společného prostoru mezi konkrétním člověkem, kterého hraju, a tím, co můžu nabídnout já. A to je velmi vzrušující. Na herectví je nádherné, že nikdy nevíte, co vás čeká. 

Jak se rozhodujete, na co řeknete „ne“? Co je pro vás to hlavní kritérium?

Já to obrátím, hlavní kritérium, proč říct „ano“, je, že vás role inspiruje od prvního momentu čtení scénáře. Dokonce v tu chvíli nepřemýšlíte nad tím, jestli bude snímek úspěšný, nebo ne. Jediné, co víte, je, že tu roli musíte vzít, protože vás někam posune, může vám hodně dát. A přesně tak to bylo i u Callas. Věděla jsem, že poměrně dost riskuji, ale nemohla jsem říct ne. Naše společná cesta začala v Paříži roku 2019 a skončila na jevišti v New Yorku v lednu 2023. Maria Callas se narodila v New Yorku roku 1923, tedy přesně před 100 lety! Projeli jsme s tímto projektem spoustu států, abychom o 100 let později skončili tam, kde její životní etapa začala. 

Která role vám byla za vaši dosavadní hereckou kariéru nejblíž?

Nedokážu vybrat jen jednu jedinou, to nejde. Ale vidím určitou podobnost ve všech svých rolích – ať už ve filmu Maléna, Zvrácený, Umučení Krista, nebo Na mléčné dráze –, hraju v nich ženy, které se snaží obstát v mužském světě. 

Pociťujete rozdíl v zábavním průmyslu teď a před lety?

V posledních letech filmový průmysl čelil nejrůznějším krizím, ale myslím, že už je to za námi. Mám dokonce pocit, jako by se lidi zase zpátky vraceli k filmu. Seriály jsou sice fajn a na výrobu v lecčem i jednodušší, ale kouzlo filmu nikdy nedoženou.  

Sama v roce 2023 zazáříte ve dvou filmech – Mafia Mamma a Diabolik 3. Co byste poradila všem těm, kteří chtějí být jednou tak úspěšní jako vy? 

Nikdy jsem nevěděla, co na to odpovědět, a tak odpovídám stejně jako před 30 lety: hlavní je vášeň. Pokud něco děláte s vášní a dřete na sobě, je nemožné, aby se vám vložené úsilí v nějaké podobě nevrátilo zpátky.  

Jaký je váš nejoblíbenější film? 

Na to je velmi těžké odpovědět! Nemůžu zmínit jenom jeden. Existuje tolik nezapomenutelných snímků. Ale pokud můžu říct jedno jméno, ráda bych zmínila režiséra, který na dlouhou dobu ovlivnil celý filmový průmysl: Federico Fellini. Byl tak poetický a snový, že se dotknul srdcí všech. 

V roce 2018 jste byla dotázána, co si myslíte o sexuálním obtěžování v zábavním průmyslu. Byla jste snad jedinou ženou, která v té době vyjádřila obdiv mužům a řekla, že především je potřeba stanovit jasné hranice mezi flirtem a obtěžováním. Od té doby bylo mnoho herců nařčeno ze sexuálního obtěžování. Ať už to pak bylo u soudu potvrzeno, nebo vyvráceno, jejich kariéry šly strmě dolů. Jaká je situace teď? 

Je určitě dobře, že se ženy přestaly bát mluvit otevřeně, ale válka nás nikam neposune. Ženy a muži by podle mého měli najít znovu společnou řeč a prostor, kde spolu mohou fungovat, což už se naštěstí děje. I když to bude trvat ještě spoustu let, je skvělé, že nějaký posun se děje každý den. Už teď jsou muži větší součástí životů žen a naopak. Běžně nosí miminka v nosítkách nebo je vozí v kočárcích, což by si dřív nemohli dovolit – nepřipadali by si dostatečně maskulinně, kdyby měnili plenky. Dnes už můžeme o tom, jaká je pozice mužů a jaká žen, svobodně diskutovat. Už máme ženy pilotky a muže, co upravují nehty … pro obě pohlaví je tahle svoboda určitě přínos. Muži se tak konečně mohou zbavit stereotypních představ o tom, jak by se měli chovat. 

Velmi si vážíte ostatních žen. Jakou radu byste dala ženám, které sice vyrůstají ve světě, který je takřka posedlý feminismem, ale když na to přijde, tak to jsou často ony, které útočí na jiné ženy?

Necítím se na to, abych mohla někoho v tomhle ohledu poučovat. Budu tedy mluvit pouze za sebe. Někdy se stane, že ženy nemají ostatní ženy rády z důvodu nějakého nepříjemného zážitku. Kdo ví? Každý je jiný a my nevíme, co má kdo za sebou. Já jsem měla to štěstí, že jsem vyrostla v ženském světě obklopena láskou a respektem. Velice jsem si vždy vážila svých dvou babiček, byly to velmi silné ženy. Štěstí jsem měla i na herecké kolegyně, které mě přesvědčily, že moje cesta je správná. m